Skip to main content

Full text of "Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV.a v XV.století"

See other formats 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  preserved  for  generations  on  library  shelves  before  it  was  carefully  scanned  by  Google  as  part  of  a  project 
to  make  the  worlďs  books  discoverable  online. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  expire  and  the  book  to  enter  the  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subject 
to  copyright  or  whose  legal  copyright  term  has  expired.  Whether  a  book  is  in  the  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 
are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  culture  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discover. 

Marks,  notations  and  other  marginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  filé  -  a  reminder  of  this  book's  long  journey  from  the 
publisher  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  steps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  technical  restrictions  on  automated  querying. 

We  also  ask  that  you: 

+  Make  non- commercial  use  of  the  filé s  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfrom  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  or  other  areas  where  access  to  a  large  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attribution  The  Google  "watermark"  you  see  on  each  filé  is  essential  for  informing  people  about  this  project  and  helping  them  find 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  responsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can't  offer  guidance  on  whether  any  specific  use  of 
any  specific  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
any  where  in  the  world.  Copyright  infringement  liability  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  Information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.  Google  Book  Search  helps  readers 
discover  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  the  full  text  of  this  book  on  the  web 

at  http  :  //books  .  google  .  com/| 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


—  I 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by 


Google 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


DĚJINY 

ilEHESEL  A  OBGHODD  V  ČECHÁCH 


V  XIV.  A  V  XV.  STOLETÍ. 


SEPSAL 


ZIKMUND  WINTER. 


:=  ZVLÁŠTNÍ  VÝTISK  PRO  MATICI  ČESKOU. 
(Snst  MUSEJNÍCH  ClSLO  CLXX.) 


V  PRAZE. 

NÁKLADEM  České   akademie  CISAŘE  FRANTISKA  JOSEFA 
PRO   VÉDY,  SLOVESNOST  A  UMÉNÍ. 

1906. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ttskem  Aloisa  Wiesoera  ▼  Praze,  knihtíakaře  České  Akademie  cisaře  Frantiéka  Joe 
pro  ▼idy,  BlovesQost  a  améiS. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


PŘEDMLUVA. 


xřízni  státních  úřadů  školských  k  literní  práci  české,  přízni 
ysokého  c.  k.  ministeria  vyučování  a  velesl.  c.  k.  zemské  školní 
ady  a  jmenovitě  referenta  pana  zemského  Inspektora  školního  dra 
a\\\  Kastnera  musím  s  vděčností  přičítati,  že  toto  dílo,  k  němuž 
nateriál  sbírán  po  desítky  let,  mohlo  proběhem  tří  let  skutkem 
€  státi.  Při  dovolené  od  školní  práce  bylo  hlavně  to  cenným,  že 
ni  munificentně  byla  poskytnuta,  dokud  duševní  sily  moje  na  tak 
'elikon  práci  ještě  stačily,   třeba  že  tělo  stárne  a  již  patrně  mdlí. 

Kniha  tato  liší  se  od  předešlých  mých  obrazů  městského  života 
lobovým  rozsahem.  Jindy  snažil  jsem  se  pracovati  hlavně  o  XVI.  věku. 
^ři  městském  řemesle  bylo  však  nutno  líčiti  i  století  starší,  v  nichž 
vzniklo  a  rozvíjelo  se  svobodné  řemeslo  městské.  Děje  řemesla 
'  XVI.  století,  budu-li  živ,  vyjdou  v  knize  jiné  o  sobě.  Že  jsem 
lékolik  stránek  věnoval  i  době  nejstarší,  to  posluž  jen  jako  kratičký 
ivod. 

Stran  vědecké  formy  své  práce  připomínám  toto.  Odborný 
kritický  časopis  český  napsal  nedávno  o  kterés  výborné  knize  né- 
iiecké,  že  „pro  rozmanitost  kulturního  života  v  Německu"  nelze 
3ředvésti  vývoj  kulturní  jako  jediný  proud,  nýbrž  nanejvýše  jako 
iiosaiku  lokálních  obrázků ;  tím,  že  auktor  podal  v  textu  jen  spo- 
ečné  rysy,  a  lokální  barvitost  a  „rázovitý  život"  stlačil  do  poznámek, 
Jčinil  svoje  vývody  namnoze  „nehmotnými"  a  „unavujícími".  Já 
10  délám  obrácené.  „Nehmotných  a  unavujících"  vývodů  zanechávám 
áocela,  snaže  se  o  to,  aby  si  čtoucí  učinil  z  fakt  soudy  sám,  a  „živý 
rej  doby^  i  „rázovitý  živjot"  dávám  nad  čáru.  Proti  tomu  týž  kritický 
list  napsal   o  mých   dílech,   že  jsou  spíš  jen  „sbírkou   materiálu". 


M646500  Digitized  by  GoOglC 


IV 


„množstvím  třebas  barvitých  kaménků,  z  jakých  se  skládají  mo 
kove  obrazy,  a  proto  právě  dtta  Wintrova  místy  unavují."  Čte 
tedy  ví,  co  ho  čeká/«  Mám  jen  radost,  že  nejedno  veliké  dílo  cL 
literatur  je  psáno  touž  mojí  formou,  a  utěšuji  se  slovy,  jež  na] 
Blažej  Jičínský  r.  1689  v  předmluvě  k  své  práci:  „Bude  né 
krmě  dosti  př^emná,  že  by  na  ní  upřínmí  lidé  s  děkováním  přest 
však  se  proto  najde  (vždy  někdo),  že  mu  přesoleno  nebo  ne 
maštěno  bude". 

Srdečně  děkuji  panu  prof.  dr.  Jarom.  Celakovskému  za  vše. 
a  mnohou  pomoc ;  archiv,  jejž  spravuje,  stal  se  mi  již  jako  via: 
knihovnou,  a  laskavý  archivář  poklady  stále  otvírá,  ochotně  u 
zorĎuje,  poučuje. 

Vděčen  jsem  i  zemskému  archivu,  kdež  správce  jeho  pan 
V.  Nováček  nic  pro  sebe  nereservuje  neužile,  nic  nezavírá  a  neskr 
před  badateli.  Děkuji  pánům  dr.  Širaákovi,  docentovi  v  univers 
Domečkovi,  spisovateli  v  Hradci  Kr.,  dr.  K.  Hostašovi  v  Klatove 
kollegovi  Strnadovi  v  Plzni,  že  mi  ochotně  přispěli  materiáh 
Vděčně  těžil  jsem  i  z  materiálu,  jejž  mi  před  mnoha  léty  půj 
koU.  Štěpánek,  tehda  professor  v  Litomyšli,  i  archivář  jindřic] 
hradecký  p.  Fr.  Tischer.  Kdož  mně  k  mé  prosbě  odborná 'technik 
vysvětlení  podali  (a  není  těch  pánů  málo),  všem  budiž  dík.  Tí 
tiskárna  pana  AI.  Wiesnera  zasluhuje  uznání. 


Vinohrady,  v  únoru  1906. 


Zikmund  Win  tor 


Digitized  by  VjOOQ IC 


OBSAH. 


Strana 
Kniha  první.    Rozvoj  Českého  řemesla  a  obchodu  do  konce   doby 

přemyslovské 1 

I.  Práce  nesvobodná  ta  hospodáfství  naturálního  a  nejstarSi  zprávy  ob- 
chodní          3 

Sociální  poméry  v  X.  stol.  Otroci,  minrsteriales  5,  hosté,  duSníci, 
dédinnici  7;  čeleď  řemeslná  8;  vrchnostenská  organisace  11, 
trlidté  13,  podhradí  Pražské  13,  produkty  femeslné  práce  14, 
obchodní  cesty  21,  dovoz,  vývoz,  clo  28,  židé,  privilegium  Némcfi 
25,  tržísté  26,  Týn  27. 

II.  Nový  kulturní  útvar  hospodářský    ....       30 

Význam  mést  31,  vznik  jejich  v  Némcích  83,  v  Cechách  84,  vznik 
Starého  mésta  Pražského  41,  výsady  NémcA  43. 

IIL  Práce  svobodná  v  méstech 45 

Emancipace  nevolných  femeslníkfi  46,  vznik  organisací  řemeslných 
v  Némcích  49.  némecká  kolonisace  řemeslnická  61,  vznik 
organisací  u  nás  68. 

IV.  Rozmanitost  řemeslníků  za  posledních  Přemyslovců       70 

Aemeslo  soukennické  70,  řemeslníci  kovodélni  78,  řemesla  po- 
travin 74,  kozí  77,  práce  rozmanitých  řemeslníků  78,  gotický 
sloh  88,  architektura  přechodního  slohu  85,  malířství  91. 

V.  Obchod  v  první  dobé  méstské 94 

Krojeéi,  kramáři,  kupci  94,  drobni  obchodníci  96,  krámy,  trhy  97, 
obchodní  cesty  99,  nucené  sklady  100,  hosté  103,  dovoz  106, 
vývoz  107,  míry,  váhy,  cla  112,  židé  113. 

Kniha  druhá.    Průmysl  a  obchod  v  dobé  lucemburské 115 

I.  Průmyslníci  a  živnostnici 117 

Právo  míle  a  obecný  stav  118,  francouzské  vlivy  120,  řemesla  a 
živnosti  potravin  a  nápojů  125.  obor  textilní  181,  obor  kozí  139, 
obor  dřeva  143,  řemesla  obrábéjící  suroviny  ze  zvířat  147,  obor 
kovodélný  148,  obor  keramický  167,  dlažifti  159,  sklenáři  160, 
řemesla  um«lecká  161,  živnostnici  služeb  osobních  169,  apo- 
tefinici  173,  řemesel  statistika  177. 

II.  První  cechy 181 

Základy  k  cechům  6eským  181,  cechy  a.  vláda  184,  cechy  nejstarfií 
v  Praze  186,  první  cechy  na  venkové*191,  huf  kamennická  196, 
statuta  malířů  pražských  196,  cechy  kutnohorské  199,  nepo- 


Digitized  by  VjOOQIC 


\l 


strana 
kojná  hnutí   cechovní  201,  rozvoj   cechů  a  překážky  jeho  od 
půlky  XIV.  veku  204,  cechy  s  počátku  XV.  stol.  218,  přehled 
zásad  cechovních  220,  bratrstva  229. 

III.  Dvojí  národ  při  práci 231 

Cechové  a  Némci  v  méstech^82,  ftíselný  pomér  českých  řemesl- 
níků k  německým  v  Praze  236,  statistické  výsledky  241. 

IV.  Díla  průmysiná  i  umélecká  v  době  lucemburské 245 

Práce  sloužící  potřebě  živobytné  a  přepychu  246,  práce  zlatnické 
251,  kovářské  256,  platnéřské  259,  konvářské  260,  keramika  261, 
práce  od  dřeva  261,  kůže  263,  architektura  za  krále  Jana  265, 
za  Karla  IV.  269,  za  Václava  IV.  278,  plastika  282,  malířská 
dkola  česká  287,  díla  malířů  288,  krumplování  299. 

V.  Obchod  doby  lucemburské 303 

Zásluhy  Karla  IV.  308,  obchodníci  velcí  306,  kupecká  oiiganisace 
310,  kupecká  privilegia  318,  obchodníci  drobní  319,  nákladníci 
piv  322,  obchod  vinný  327,  krámy  328,  trhy  399,  reglementace 
trhová  335,  trhovci  přespolní  337,  policie  tržní  888,  jarmark 
348,  váha  městská  346,  Týn  v  Praze  347,  nucené  sklady  349, 
privilegované  cesty  351,  Fondaco  v  Benátkách  357,  dovoz  358, 
vývoz  364,  forma  styků  obchodních  365,  cla  368,  míry,  váhy 
377,  mince  378,  ceny  zboží  381,  židé  387. 

Kniha  třetí.    Řemeslo  a  obchod  doby  busiiské      391 

I.  Řemeslo  české 393 

Odchod  německých  řemeslníků  393,  pražské  řemeslo  za  vojny  397, 
řemesla  v  městech  venkovských  408,  pražské  řemeslo  po  vojně  405. 

II.  Aemeslnictvo  obrábějící  suroviny  zvířecí  a  rostlinné 411 

Mlynáři  411,  pekaři  415,  řezníci  417,  jiué  živnosti  potravní  421, 
sladovníci  a^  sládkové  423,  vinopaliči  425,  obor  textilní  428, 
kožeSnický  441,  koželužský  442,  ševci  novaci  444,  devci  refléři 
445,  řemeslníci  obrábějící  dřevo  449. 

III.  ftemesla  od  kovů  a  jiných  surovin  minerálných 456 

Kováři  456,  zámečníci  458,  orloj níci  459,  ostrožníci  460,  platnéři 
463,  pudkaři  464,  huti,  hamry  467,  konváři  a  zvonaři  469, 
kotláři,  roddmidi  483,  zlatníci  484,  rytci  490,  pasíři  462,  rour- 
níci  493,  řemeslníci  o  hlíně  pracující  494,  pokrývači  496,  skal- 
níci  497,  dlažiči,  sklenáři  499. 

IV.  Řemesla  umělecká  a  knihotísk 502 

Malíři  502,  illuminaioři  514,  řezáči  do  dřeva  519,  knihtiskaři  520. 
zedníci  a  kamenníci  527,  Rejsek  530,  Beneš  z  Pistova  531,  ka- 
menníci  pražští  533,  zedníci  pražští  544,  zedníci  a  kamenníci 
venkovští  522. 

V.  Živnosti  osobních  služeb  a  konečné  ^počly  úhrnné      554 

Lazebnici  a  lázně  554,  chirurgové  558,  apotečníci  a  lékárny  559, 
Srotýři,  vozatfigové  566,  nádenníci  565,  piStci  567,  počet  praž- 
ských řemeslníků  569,  řemesla  mést  venkovských  570. 

VI.  Cechy  a  monopol  městské  práce 573 

Organisace  nové  575,  cechy  staroměstské  677,  novoměstské  581, 
malostranské  582,  venkovské  583,  primus,  monopol  592,^účel 


Digitized  by  VjOOQ IC 


VII 


strana 
organisace  695,  protivníci   monopolu  řemeslného   601,    zápas 
filechty  s  mésty  608. 

VD.  Rozdíly  cechů 610 

Spoiucechy  610,  cechy  podružné  618,  meziméstské  614,  zemské 
621,  bratrstva  681,  praporce  řemeslníků  688. 

VUL  Autonomie  cechů        637 

Zemépán  a  cechy,  méstská  správa  a  cechy  641,  stolíři  (fuSeři)  667, 
cejchy  méstské  659,  cechmistři  661,  valná  schůze  cechovní  677. 

11.  Pospolnost  mistrů  v  systému  cechovním 682 

Uzavřený  cech  682,  podmínky  členství  cechovního  688,  listy  za- 
chovací  689,  misterská  zkouSka  690,  přístupný  plat  695, 
rovnost  Členstva  701,  rovnost  v  produkci  702,  v  prodeji  704, 
poCet  tovaryšů  nařízen  705,  zákaz  spolků  707,  rovnost  v  ná- 
kupu suroviny  710,  mladSí  mistr  717,  čest  stavu  720. 

X.  Poměr  cechu  k  délnictvu 725 

Učedník  725,  robenec,  mládek  728,  tovaryS,  vandr  780,  kámík 
(tovaryš  ženatý)  782,  námezdní  smlouva  786,  mzda  tovarySská 
787,  přídavky  ke  mzdé  741,  doba  pracovní  745,  sváteční  pon- 
dělek 746,  organisace  tovarySské  749,  stávky  752,  čeled  ženská  767. 

XI.  Práce  umélecké 770 

Architektura  770,  plastika  786,  miniatury  789,  obrazy  tabulové  796, 
freska  801,  řezbářská  díla  808,  knihotisk  806^  dřevoryt  809, 
průmysl  zlatnický  809,  pečeti  817,  vyšívání  818,  práce  ková^ 
ské  a  zámečnické  820,  orloje  824,  nožířské  práce  825,  mečíř- 
ské  826,  platnéřské  827,  konvářské  829,  zvonařské  882,  ručnice 
a  pušky  889,  práce  kotlářské  842. 

Xll  Ma  všcdmch  potřeb 845 

Práce  truhlářské  845,  soustružnické  848,  bečvářské  849,  kolářské 
860,  keramika  851,  sklo  855,  kožeSnická  díla  856,  kloboučnická, 
koželužská  858,  práce  jirchářů  860,  kožebarvířů  861,  méSečníků, 
tobolárů  862,  rukavičníkův,  uzdářů  863,  sedlářů  864,  vazby 
knih  865,  práce  Sevců  H67,  perné  šaty  869,  sukna  870,  plátna 
874,  koltry  877,  krejčovská  díla  878,  pekařská  880,  mlynářská 
882,  řeznická  888,  pivo  885,  lázeňské  služby  889. 

XllL  Obchod  v  periodě  husitské 892 

Obchodníci  za  války  892,  po  vojně  894,  obchod  za  kr.  Jiřího  896, 
obchod  za  Vladislava  898,  velkoobchodníci  902,  kroječi  904, 
Smejdiři  905,  obchod  drobný  906,  obchod  pivný,  nákladníci  907, 
obchod  s  vínem  915,  obchod  solný,  uhlířský  917,  dřevný  918, 
krámy ;919,  reglementace  tržní  922,  trh  rybí  926,  kurný  929, 
obilný  989,  ovocný  981,  solný,  dřevný  932,  uhelný  938,  jarmarky 
934,  kupecký  Týn  935,  nucené  sklady  936,  sklad  pražský  a 
vratislavský  938,  vývoz  940,  dovoz  941,  organisace  obchodu 
944,  faktoři  945,  formané  946,  registra  947,  obchodní  spole6- 
nosti  948,  mince  951,  cla  a  mýta  958,  židé  958. 

Rejstřík     968 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


KNIHA  PRVNÍ. 


Rozvoj   českého  řemesla  a  obchodu 
do   konce  doby  přemyslovské. 

(1306.) 


WmtB.  Mjinr  femesla  a  obchodo  »  Čechách  t  XIV.  a  t  XV.  víku.  1 

Digitized  by  VjOOQ  IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


I. 

Práce  nesvobodni  za  hospodářství  naturálního  a  nejstarSí 
zprávy  obchodní. 

Kterak  sociální  život  a  práce  v  něm  byla  v  stoletích,  než  za- 
čínají prameny  hovořiti,  o  tom  lze  jen  usuzovati  a  hádati.  Jako 
jinde  bezpochyby  i  u  nás  první  a  základní  útvar  hospodářský  bylo 
uzavřené  hospodářství  domácnostní;  v  něm  pracovali  domácí  lidé 
a  nikoliv  ještě  řemeslníci;  čeho  bylo  potřebí,  pořizovali  si  sami, 
doma,  v  rodech,  v  zádruhách.*)  Vtom  patriarchálném  hospodářství 
členové  snažili  se  spracovati  suroviny  z  přírody  dobyté,  jak  uměli. 
Sekera,  kolovrat,  stav,  ruční  mlýnec  na  obilí,  tof  nejstarší  stroje  a 
nástroje  v  tom  „průmysle"  domácím. 

Pokrokem  přirozeným  stalo  se,  že  primitivní  forma  kollektivní 
rozdrobila  se.  V  domácnostním  hospodářství  nestačili  členové  pra- 
cující, a  domácnostní  hospodářství  nestačilo  pokroku.  Rodové  svazky 
se  rozvazovaly,  nastalo  dělení,  drobení:  jedni  obsáhli  statky,  stali 
se  šlechtou  —  „nobiles  et  divites" ;  ti,  kdož  byli  hospodářsky  slab- 
šími, stali  sedědinníky ;  třetí  dokonce  stávali  se  závislými,  poddanými.*) 
Vznikají  nového  rázu  veliká  hospodářství,  veliké  dvory. 

Ta  proměna  národohospodářská  v  X.  století  hotova.  Doba  Bole- 
slavů jest  dobou  sociálních  proměn.  Tehda  panství  knížete  českého 


*)  Stieda,  HandwOrterb.  d.  Staatswiss.  878.  U  Lipperla  >Hauscommunion«. 
Oelakovský,  Ces.  Déj.  práv.  74.  Vacek,  Aletheia  I.,  16.  SchOnberg,  Handb.  der 
polit.  OekODom.  U.,  421.  Gewerbe-  und  Volkswirtschaílslehre. 

•)  O  vj^klad  pokusil  se  lippert,  Socialgesch.  I.,  208.  Jináft  Tomek,  D.  Pr.  L, 
56.  CelakoYsk^,  České  Dej.  práv  15,  83. 

1» 


Digitized  by  VjOOQIC 


4  Kniha  I.  1.  Práce  nesvobodná. 

scelilo  se,  hospodářství  knížecí  rozšířilo  se  po  vší  zemi,  kláštery  s  po- 
vahou hospodářskou  zakládány,  biskupství  zřízeno,  naše  slovanská 
země  otevřela  se  a  naklonila  se  západu.  Tof  doba,  v  níž  u  nás, 
jako  v  jiných  slovanských  zemích  sousedních,  objevuje  se  ona  nová 
forma  velmožných  hospodářství,  velikých  dvorových  oekonomií, 
nechat  již  vznikly  tu  z  podmínek  domácích  přirozeným  pochodem 
nebo  měly  vzory  ve  vzdělanějším  západě.*)  V  tehdejším  hospodářství 
naturálním  byly  ony  veliké  dvory  se  vším  vesnickým  příslušenstvem 
pokrok  patrný.  To  jsou  ony  „curiae  cum  villis"  našich  pramenů: 
v  nich  a  při  nich  shromážděna  všecka  zemědělská  i  řemeslná  práce. 
Kníže  měl  dvory  hospodářské,  klášterské  dvory  byly,  velmožové  dvory 
měh.  Na  těch  hospodářstvích  vykonáváno  zemědělství  intensivněji, 
než  bývalo  na  předešlém  stupni,  tu  ve  dvorech  a  v  okolních  pří- 
bytcích příslušníků  dvorských  robeny  suroviny  a  řemeslně  strojeny, 
pracováno  ovšem  nejprv  pro  pána,  pro  vrchnost,  pro  potřeby  dvora, 
kláštera,  pak  i  pro  úředníky  dvorské  a  na  konec  i  pro  okolek. 
Ústřední  dvůr  a  jeho  příslušenstvo,  čeleď  i  poddané,  jich  práci  řídil 
nějaký  správce,  vladař  —  villicus  na  knížecím.*)  Tu  provedena 
první  dělba  práce. 

Práce  byla  nesvobodna.  Z  dělníků  nejníže  stáli  parobi, 
otroci.  Lidé  bez  práva,  nesvobodní.  Ti  se  v  nejprvnějších  pramenech 
vyskytují,  ale  možná,  že  jsou  dědictvím  periody  předešlé,  že  už  tam 
byli  doplňkem  kolektivného  hospodářství.  V  dobách  primitivné  vzdě- 
lanosti snad  otroctví  jest  fásí,  institucí  nutnou;  to  jisto,  že  v  spo- 
lečenském rozvoji  vyskytuje  se  otroctví  všiide  —  nejen  u  ná?. 
Dalším  pokrokem,  doslouživše,  otroci  mizejí  zase.  Do  Čech  dostávali 
se  otročtí  pracovníci  díl  obchodem,  dílem  Čechové  si  je  přiváděli 
sami  vojnami  se  sousedy,  ®)  nad  to  v  Čechách  samých  mohl  člověk 
svobodný  trestem  snížen  býti  na  otroka.  Od  konce  X.  století  Čechové 
svých  otroků  nevyvážejí  za  hranice  obchodem,  potřebujíf  prohlou- 
benějším hospodářstvím  jich  sami.  V  těch  časech  židé  pilné  hledí  si 
obchodu  s  otroky.    I  klášterská  hospodářství  užívala  otroků;  měllé 


*)  Šusta,  C.  Časop.  histor.  V.,  48.  To  zdá  se  spíš  pravdě  býti  podobno, 
flimská  latifundia  jsou  nejprvnéjsí  forma  takového  hospodářství.  Na  hospo- 
dářských statcích  římských  spracovávaly  se  suroviny  stejnč  jako  na  panských 
v  středověku.  Mayer,  Deutsche  u.  fraazOs.  Verfassungsgeschichte  II.,  177.  V  říši 
francké  objevijýe  se  velkostatek  s  poddanými  dělníky  po  dokonaném  stěhováni 
národů.  Fagniez,  Études  1'  industrie  1. 

■)  O  něm  obšírné  Lippert,  Socialgesch.  I.,  226.  Vacek,  Aleth.  I.,  118,  461. 

•)  Ještě  r.  1176  Soběslav  z  tažení  rakouského  otroky  vede. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


otroci.  Ministeriálové.  5 

na  příklad  klášter  břevnovský  právo  na  desátého  člověka,  od  knížete 
ve  vojně  jatého.^)  V  církvi  jednotlivci  ozývali  se  proti  otroctvu,  ale 
ty  hlasy  týkaly  se  spíš  křesťanských  než  pohanských  otroků.^) 

Na  vyšším  stupni  druhá  kategorie  pracovníků  řemeslných  stála. 
Byli  to  příslušníci  hospodářství  dvorového,  náleželi  osobou  svou 
i  dětmi  svými  dvoru,  byh  nevolníky  dědičnými,  ale  nemohli  býti  jen 
tak  zhola  prodáni  jako  otrok,  jenž  se  cenil  jako  věc,  jako  zboží  ne- 
živé. Vyskytují  se  v  pramenech  rozličnými  jmény.  Obyčejně  slují 
ministeriales,  famuli  (sluhové),  hromadně  familia  (čeleď),  artiflces 
(sluhové  řemeslní). 

Jsou  dvojí.  Jedni  z  těch  řemeslných  lidí  nevolných  a  služebných 
bytují  ve  dvoře,  pracují  v  dílnách  řemeslnických  ve  dvoře  a  při 
dvoře,  pracují  pro  pány  i  pro  všecko  úřednictvo  a  čeleď,  hlavně 
zabývají  se  přípravou  a  úpravou  existenčních  potřeb,  strojí  pokrmy, 
pekaří,*)  vaří  pivo  a  med.*)  Jich  práce  všecka  nevolná. 

Druzí  ministeriálové  nebo  famuli  řemeslní,  stejně  nevolní  a  slu- 
žební, obdrželi  od  vrchnosti  kus  půdy,*)  chalup,  vše  s  povinností 
robotiti  prací  svou  ke  dvoru,  pokud  kdy  čeho  třeba,  a  odváděti  ře- 
meslný výrobek  ročně.  Byli  tedy  jakýmis  beneflciáty.  Někteří  uvolnili 
se  víc  a  místo  výrobku  odváděli  roční  poplatek.  ByU  úročníky.  Ta- 
koví sluhové  se  svými  rodinami  byli  nevolní  chalupníci;  živili  se 
mimo  dvůr  na  gruntě,  jenž  nebyl  jejich  a  pracovali  v  domcích,  které 
snad,  pokud  si  je  sami  zdělali,  byly  jejich.  Mohli  býti  po  všem 
panství  roztroušeni.*)  Snad  z  hromady  takových  řemeslných  úročních 
obytů  vznikaly  řemeslnické  vsi  (podle  vesnic  převážně  rolnických). 
Řemeslo  tu  bylo,  pokud  byl  dělník  povinen  výrobek  určitou  měrou 
odváděti,  aspoň  s  tuto  část  pořád  ještě  službou  nevolnickou,  ještě 
nebylo  živností.'')  A  poněvadž  i  v  těch  chalupách  a  vsích  byla  práce 
v  rodině  dědičnou,  obyčejně  se  vykládá,  že  tu  pracovali  lidé  v  práci 


*)  Erl)en,  Regest.  I.,  78.  Jiné  příklady  na  církevním  tamž  I.,  175. 

•)  U  nás  o  téch  vécech  psali  Tomek  v  D.  P.  I.,  59.  Celakovský  v  C.  déj. 
práv.  85.  Obšírné  Vacek  v  Aleth.  I.,  167—218.  Peisker,  Die  Knechlschafl  in  Bóhm. 
^usta :  Otroctví  a  velkostatky  v  Hist.  Ciasop.  V.  O  otrocích  ve  Francii  Fagniez, 
Études.  I. 

')  Pekařiti  bylo  asi  dlouho  prací  ženskou. 

*)  Uvádějí  se  v  Erben.  Reg.  L,  na  př.  č.  116,  175  a  j. 

■)  »Zinslehen«.  Inama-Sternegg.  Deutsch.  Wirtschaťlsgesch.  IIL,  2. 

•)  Stejný  útvar  ve  Francii.  Fagniez  Études  3. 

')  Eeutgen,  Amter  u.  Zúnfle,  vyd.  r.  1903,  52.  >Als  Handwerker  sind  sie 
frei«.  »Hofliandwerker  (i  co  do  dila)  unfrei*. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


6  Kniha  I.  1.  Práce  nesvobodná. 

stálé  a  stejné  a  že  tudíž  byli  technicky  dovednější.  Byli  mezi  n 
rudníci,*)  kteří  odvádéli  železo,  jiní  odváděli  vrchnosti  štíty,  žerm 
do  mlýnů,  jílovali  zlato,  kovali  koně,  vařili  mýdlo,  chytali  a  í 
hovali  zvěř  a  sešívali  kožešiny ;  někteří  vařili  medovinu,  kopali  lil 
a  byli  hrnčíři,  někteří  zaměstnávali  se  prací  nízkou,  sbírali  sin 
a  robili  kolomaz,  hlídali  a  chovali  panské  psy  (psáři),  štípali  d 
(dřízžeci).  Po  některých  těch  řemeslných  družstvech  vesnice  i  ]m\ 
obdržela  a  na  věky  podržela.*) 

Byl-li  některý  parob  dvorský  sám  svou  osobou  nebo  fámu 
a  ministeriál  i  s  pozemkem,  s  dílnou  svojí  darován  od  knížel 
nebo  velmože  duchovenské  korporaci  z  účelů  zbožných,  za  d 
nebo  vznikli-li  poddaní  pracovníci  na  půdě  duchovenské,  kost 
věnované  (obyčejně  na  mše  za  duši),  sluli  dušníci,  animatores.  N 
to  nová  třída  řemeslných  a  zemědělských  lidí,*)  jsou  to  servi  a : 
nisteriales  či  famuli  na  kněžském. 

Třetí  druh  pracovníků,  k  velkým  hospodářstvím  náležitý 
byli  hospites,  coloni,  censuales  —  hosté,  osadníci,  úročníci.  V  h 
jménech  jest  výklad  jejich  postavení  v  tehdejší  společnosti.  Byli 
osobně  svobodní  nájemci  půdy,  z  níž  platili  úrok,  census.  Mohli 
býti  cizí  osadníci,  kteří  se  zavázali  pracovati  a  úročiti,  mohli 
býti  i  domácí  lidé,  kteří  na  jednom  panství  nabyvše  jakkoli  ^)  s 
body,  odstěhovali  se  jako  hosté  na  panství  jiné.  Půda  od  nich 


•)  Erben,  Reg.  I.,  7a 

•)  Obyčejnč  se  uvádějí  Kovary,  Zlatníky,  Klobúky,  Mydlovary,  Bťčv 
Lnáře,  Štítary,  Medovary,  Psáry,  Zernoseky,  Košíře,  Kolomažice,  Koloděje,  Jamn 
Kladoruby,  Hřebeěniky,  Jilovice  a  j.  H.  Jireček  v  Antiqua  Bohem.  Topographia 
celkem  66  jmen  uvádí.  Viz  též  Jireček,  Slovan,  právo  I.,  80,  II.,  48.  Herm, 
reček,  Spisy  rozpravné  I.,  269.  Zoubek,  Zakládání  mést  7  a  násl.  Lipf 
Socialgesch.  I.,  238.  Vacek,  Aleth.  I.,  215.  Dřízžeci  byli  v  Praze.  Erben,  Reg.  I. 
připomínají  se  cca  1088.  >Jedovary«  Lippert  vykládá  jakožto  osadu,  v  níž  ví 
jed  na  šípy ;  to  jisto,  že  i  u  nás  jako  jinde  zbraň  jedem  napouštěli  (Fontes 
bob.  II.,  208).  Méně  šťastna  bude  jeho  domněnka,  že  Hrdlořezy  mají  jméno 
knížecích  katech  (Lippert  I..  233). 

•)  Již  prý  sv.  Václav  dával  »sluhy<  darem  knéžím  německým.  Fontes 
bob.  I.,  185. 

*)  Upozorňuje  í5usta  v  Hist.  Casop.  V.,  96.  Ale  vysvítá  to  už  z  Tod 
D.  P.  I.,  57.  Sr.  také  Čelakovského  Ces.  děj.  práv.  84. 

■)  »Když  pán  sehnal  sluhy  ze  své  země,  žádné  jiné  živnosti  jim  nedát 
bylo  to  znamení,  že  je  propouští  na  svobodu,  jež  byla  aekvivalentem  ztrac 
živnosti.  Lidé  tak  propuštění  mohli  hlásiti  se  za  osadníky  na  jiném  panst 
Vacek,  Aleth.  L,  217,  IV.,  116. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Hosté;  dušuíci;  dědin  ní  ci.  7 

jatá  jest  ona  terra  hospitalis  —  země  hostinská  —  v  pramenech. 
S  tou  půdou  mohli  i  hosté  býti  oddáni  kostelům.  V  Praze  na  přiklad 
r.  1130  bylo  dáno  šest  hostí  pod  Petřínem  sedících  kanovníkům 
vyšehradským. 

Mezi  hosty  dávali  se  též  dědinníci  domácí,  kteří  neměli  rodového 
majetku;  přicházeli  tím  z  plné  svobody  v  odvislost  jakous,  když  ne 
osobou  svou  na  vrchnosti  nové,  tož  aspoĎ  prací  svou  na  půdě  na- 
jaté, které  nemohli  směniti  ani  prodati,  nebylaf  jejich.  Ovšem  přijal-li 
svobodník  od  nové  vrchnosti  závdavek,  byl  zavázán  tužeji  a  ne- 
osvobodil  se  jinač  než  vrácením  zavdaných  peněz.*)  Úroční  hosté 
byli  všude,  nejen  v  Čechách. 

Takž  tedy  práce  průmyslová  (jako  zemědělská)  v  hospodářství 
velikých  dvorů  pořizována  byla  ve  vlastní  správě  vrchnostenské  po- 
mocí parohů,  sluhů,  hostí  a  dušníků,  vše  nevolných  nebo  nějak  zá- 
vislých. Možná  věc,  že  na  těch  velmožných  statcích  tu  a  tam  byl 
také  řemeslný  odborník  zcela  svobodný,  jakož  o  takových  jsou  zprávy 
z  francouzského  hospodářství  oněch  dob.*)  Ale  v  skoupých  našich 
pramenech  o  tom  nic. 

Vedle  hospodářství  velikých  byla  menší  a  malá.  Hospodařili  tu 
dědinníci,  svobodníci ;  hospodářská  jich  síla  byla  druhdy  i  tak  malá, 
že  označeni  jsou  pro  ni  v  pramenech  jménem  pauperes,  tedy  týmž 
jménem  „chudých",  jímž  zváni  bývali  i  lidé  nevolní.  Také  staro- 
dávné rodové  vsi  asi  nevyhynuly,  v  nich  lidé  pořád  živili  se  země- 
dělstvím, provozujíce  při  tom  řemeslo  po  domácku  dle  potřeby.  Že 
listiny  uvozují  stále  jen  lidi  podružné  a  poddané,  tof  jich  darovací 
povaze  přirozeno,  ale  nelze  z  toho  souditi,  že  u  nás  všickni  všudy 
pracovníci  byli  nevolníky.  Zdá  se,  že  svobodného  lidu  do  konce 
XII.  stol.  bylo  vždy  ještě  hojně.*) 

Společnost  pracovníků  byla,  jakož  prameny  svědčí,  velmi  spe- 
cialisovaná. Nejprv  je  to  jen  technické  třídění  rozmanitých  prací 
uvnitř  hospodářství,  ale  kulturním  rozvojem  odštěpování  prací 
tímotných  aspoů  při  velmožských  dvorech  ve  vsích  řemeslnických 
bére  na  sebe  ráz  dělby  práce  skoro  po  živnostenská  provozované; 

')  Vysvítá  to  z  Erben.  Reg.  I.,  69.  Vacek,  Aleth.  L,  219. 

■)  Fagniez,  Études  T industrie  3.  uvádí  citát  z  ftehore  Tourského  o  svo- 
bodném krejčím,  jenž  byl  >ingenuus  genere*.  Srov.  také  SchOnberg,  Gewerb.  und 
Volkswirtsch.  II.,  471  »freie  Hofhandwerker*. 

•)  Celakovský,  C.  Děj.  práv.  82—85.  Vacek,  Aleth.  L,  72.  Tomek,  D.  P. 
I.,  56  dává  poddaným  vétdinu. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


8  Kqiha  L  1.  Práce  nesvobodná. 

aspoň  čteme  o  zaměstnáních  výlučných,  z  nichž  nejedno  jest  povahy 
průmyslové.  Ovdem  to  na  druhou  stranu  pravda,  že  pfi  naturálním 
hospodářství  tehdejší  doby  vždy  bylo  mnoho  práce  hmotné  sloučeno 
s  prvotní  produkcí  a  s  domácností  beze  vší  pokročilé  dělby. 

Zprávy  o  řemeslnících  té  poslední  fáse  naturálního  hospodářství 
(XI.  a  Xn.  věk)  jsou  jen  nahodilé,  a  přece  to  na  podiv,  kohk  všeli- 
kterakých jmen  setu  vyrojí !  ^)  Zanechávajíce  pracovníků  zemědělských 
stranou,  z  čeledi  domovité,  která  byla  k  posluze  panské,  vytkneme 
en  lazebníky  (ohřívači  vody  v  kotli),  zastavíme  se  u  ženských  dělnic, 
které  v  hospodářství  dvorovém  žijíce  v  hromadě  (gyneceum),  předly, 
tkaly  a  krejčovaly,  šijíce  roucha  spodní,  košile  a  háce  (gatě),  i  sukně 
ženské  i  mužské  a  jiný  svrchní  šat.  Do  třiceti  děvčat  řemeslných 
(pueUae  operatrices)  uvádí  se  pospolu.*)  Hojně  roztříděnu  prameny 
znají  práci  řemeslnou  tu,  jež  týče  se  existenčních  potřeb,  stravy, 
nápojů,  bytu  a  šatu.*)  Podle  kuchařů  vyskytují  se  pekaři,  cukráři 
(pekař  sladkého  —  dulce  edulium  u  Kosmy  L,  41),  lahůdkáři  (cu- 
pidinarii),*)  salsamentarii  (nasolovači  dle  jedněch,  uzenáři  dle  jiných), 
sládci  (cerevisiarii),  pivovarníci,  k  nimž  lze  přičísti  i  šenkéře  (taber- 
narii).*)  O  kuchyňské  přípravě  pracují  masníci  (vlastně  collectores 
porcorum,  sviĎaři).*)  Řezník  (nynějšího  smyslu)  vyskytuje  se  teprve 
v  Xni.  století;^  patrně  nebylo  řeznictví  odbornou  prací,  zabíjel  do- 
bytče ve  dvoře  kdokoli. 

Nezbytnou  částí  dvorského  hospodaření  byl  mlýn  s  mlynářem. 
Žernovníci  strojili  k  mlýnu  kámen.  Rybáři  a  rybnikáři,  v  pra- 
menech uvozovaní,  dbaU  o  to,  aby  na  panském  i  čeledním  stole  byl 


*)  Soupisy  pořídil  nejprv  a  důkladné  Tomek  v  D.  P.  ;56.  Pak  Vacek  v  Aleth. 
I.,  171.1 

•)  Erben,  Reg.  I.,  č.  124.  Rozdával-li  sv.*Václav  knéžím  roucha  svrchní 
a  jiné  Sáty,  mél  je  zajisté  z  takového  knížecího  gynecea  na  Hrade.  Font.  rer. 
boh.  I..  185. 

•)  Jména  řemesel  v  listinách  jsou  až  na  deset  všecka  latinská;  v  českých 
spracováních  překládá  se  to  ono  jméno  nestejné.  I  českému  původnímu  jménu 
rozumí  se  nestejně:  dřízžeci  jsou  jedném  robitelé  louéí  svítivých,  jiným  drvoštépi; 
jméno  »pomizi<,  pomytci,  pomyjci  (Erben  I.,  č.  175)  —  ablutores  vestium  —  prý 
mužské  pradleny  jsou.§ 

*)  Tomek,  D.  P.  L.  61. 

•)  Erben,  Reg.  L,  140.  První  pivovarm'ci  v  Praze  jsou  z  r.  1082  Sobík, 
Sedur,  Častou. 

•)  Tamže  99  r.  1136  se  jmenvyí. 

')  Erben  L,  1207.  Tomek,  D.  P.  I.,  61. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ftemeslná  čeleď.  9 

dostatek  ryb,  zahradnici,  štěpaři  (amputatores  arborum)*)  pečovali, 
aby  bylo  k  snědku  ovoce,  hlídači  včel,  aby  byl  med  k  slazení  a 
k  medovině. 

O  kusech  odévných  pracovali  řemeslně  sulores  pellifices,  ledy 
ševci  neboli  sešívači  kožešin,  sutores  corii,  sešívači  kozí,  jež  asi  tehda 
nejvíc  posluhovaly  k  Šacení;  připomínají  se  pellifices  albi  et  nigři, 
černí  a  bílí  (názvy  nevysvětlené  dostatečně),  sešívatelé  kunin,  tcho- 
řovin.*)  Ti  robili  onen  šat,  jemuž  jméno  blány  (pelles).  Měl-li  dle 
Ustiny  z  r.  1135  viUicus  knížete  Soběslava  odváděti  vyšehradské 
kapitole  mimo  jiné  věci  i  po  dvanácti  párech  nohavic  a  sukní 
(caligarum,  lunicarum),*)  možná,  že  na  takovou  práci  byli  mimo 
ženy  již  také  nějací  mužští  krejčíři,*)  ale  jméno  krejčířů  (sartores) 
vyskytuje  se  teprve  v  XIll.  století.  Obuv  robili  sutores  sotularium, 
ševci  nebo  sešívači  škorní  a  škarbalů,*)  střevíců  či  krbců,  obuvi  to 
řemenkové,  jako  jsou  opánky.*)  I  ševci  uvozují  se  „bíU  a  černí". 
Vyskytují  se  též  rukavičníci,  měšečníci,  pasíři.  Tkadlci  v  pramenech 
objevují  se  řídko.  Tkáti  bylo  prací  žen.  Kůže  ševcům  a  séšívačům 
připravovali  koželuzi. 

Pán  a  jeho  dvůr  nemohli  býti  beze  zbraní.  Vyskytují  se  v  listinách 
šípaři,  nožíři,  nožidelníci,  kteří  hotovili  nože  v  nožnicích  (cutella  va- 
ginata),  štítaři  a  lučníci  (fabri  arcorum) ;  u  Kosmy  uvedeni  jsou  fabri 
armorum,  zbrojíři.  ^)  1  protož  nelze  souditi,  když  Karel  Veliký  r.  805 
zakázal  do  Slovan  voziti  brně  a  zbraně,  že  by  Čechové  zbraní  sami 
robiti  neuměli.®)  Karel  Čechy  právě  vojnou  popadl,  a  tím  zákaz 
pochopitelný.  Ten  zákaz  mohl  domácí  výrobu  jen  zvýšiti. 


O  Erben,  Reges.  L,  89,  197  (r.  1197). 

*)  Erben,  Reg.  I.,  51,  47  >Sutores  pelliones  mardurinarum  pelliumc.  Jireček 
v  Slov.  pravé  ÍL,  3,  60  a  Zibrt  v  Déj.  kroje  37  snaží  se  vyložit,  co  jsou  Sevci  bílí 
a  ftemi.  Véc  zůstává  nejasná.  Jirečkovi  jsou  » nigři*  koželuzi  v  dneSním  smysle, 
>bílí«  jsou  mu  jircháři. 

")  Erben,  Reg.  L,  100. 

*)  Vacek  v  Aleth.  I.,  214  a  Lippert  v  Socialgesch.  L,  229  uvádéjí  krejčíře, 
Tomek  v  D.  P.  L,  61  je  pohřeáiye. 

•)  Erben,  Reg.  I.,  73.  O  Skarbalech  viz  Zíbrt,  Déj.  kroje  329. 

•)  Zíbrt,  Déj.  kroje  49. 

')  Fontes  rer.  boh.  IL,  11. 

•)  Tak  bezdůvodné  usuzoval  Lippert  v  Socialgesch.  L,  63  nepamétliv,  že 
VipozdéjSí  dobé  za  Karla  IV.  bylo  u  nás  meéířů  dost,  a  přece  meče  do  Čech  se 
vozily  obchodné.  Emler,  Reg.  IV.,  424.  Jiné  stardí  důvody  viz  v  Zibrtov.  Déj. 
kroje  108.  O  zákaze  viz  Erben,  I.,  7.  Friedrich,  Cod.  diplom.  L,  1,  805. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


10  Kniha  I.  1.  Práce  nesvobodná. 

Materiál  k  zbraním  a  k  jinému  nářadí  železnému  opatřoval 
železníci.*)  Průmysl  železářský  držel  se  lesů  po  vší  zemi  pro  dřev( 
a  uhlí  do  pecí  tavecích. 

O  esthetickou  potřebu  bylo  v  tehdejší  řemeslné  specialisac 
postaráno  zlatníky.  Asi  r.  1052  zlatník  (aurifex)  Kojata  připomínj 
se  zřejmě;  byl  podán  koUegiatům  Boleslavským  od  knížete  Bře 
tislava.^)  Jiných  zlatníků  si  kníže  zajisté  podržel.  Zlata  a  stříbra  bývali 
v  Čechách  ode  dávna  tolik,  že  vyváženo  ze  zemé.®)  Dle  Nestorov 
zprávy  voženo  odtud  stříbro  do  Bulhar,  posíláno  do  Némec  po 
plátkem  míru.  Zlato  se  v  Cechách  z  říčného  písku  i  z  hlíny  rý 
žovalo  nebo  jílovalo.  Tu  práci  konali  jílovci,  jílovníci,  z  nichž  né 
kteří  dle  listiny  z  r.  1045  od  starodávna  v  Jílovém  (Ylou)  zlato  zi 
zemé  jílovali,  dobývali  a  vypíráním  zbavovali  hlíny.*)  Rýžovní  vf 
robek  lze  stopovati  od  Šumavy  až  k  Praze  (po  Vltavě,  po  Sázavě 
na  Otavě  „sejpy"),  také  na  Trutnovště.  Znali  i  těžší  a  dražší  vý 
robu  dolováním,  vyskytuj íf  se  už  v  době  naturálního  hospodářští 
mezi   ministeriály   rudníci    (fossores   metallorum),    též    aurifossores 

K  domo vitým  stavbám,  k  bytům  byli  nejhojnějším  počten 
tesaři,  stavělof  se  ze  dřeva  obyčejně.  Ale  vyskytují  se  mezi  dvo 
rovskými  dělníky  i  vápenníci,  kamenníci,  cihláři.  Že  v  pražském  pod 
hradí  byly  v  X.  stol.  zdi,  to  víme  ze  zprávy  žida  Ibn  ben  Jakuba 
vůbec  povědomé. 

Nádobí,  nářadí  a  jiné  rozmanité  potřeby  k  domu  a  k  hospo 
dářství  pracovali  z  kovů,  hlíny,  z  dřev  a  rostlinných  materií:  kotlář 
(caldarius),  provazníci,  koláři  (plaustrifices),  hrnčíři,  bečváři  a  ne 
kolikeří  soustružníci.  Uvozují  se  jmenovitě  calciarii  (pohárníci,  číšařit 
tornarii  scutellarum   (řezáči  mis),  lagenarii  (láhevníci).   Nádoby  ně 


*)  Erben,  Reg.  I.,  89.  R.  1116  byl  v  podhradí  Žateckém  ferrarius  takový 

Ó  Erben,  Reg.  L,  47. 

•)  Jireček,  Codex  1\,^  pars  3,  84. 

*)  >Qui  ab  antiquo  aurum  de  terra  ylouant  seu  decutiunt*.  Erben,  Ref 
L,  78,  46.  Rudníci  připomínají  se  i  v  Knovizi  u  Prahy.  Jireček,  Codex.  Lipper 
Socialgesch.  L,  63  přiznává  Slovanfim  primitivní  rýžováni,  dolování  popírá.  Ruc 
nictví  přec  není  pouhá  prostá  práce  okupační,  je  to  práce  výrobní,  náklad  ié 
dající.  O  rýžování  a  dolování  viz  PoSepného  brožuru,  vydanou  na  vysvětlení  map 
mineralných  ložisk.  První  zpráva  o  stříbře  ve  Stříbře  jest  z  r.  1183.  Jiredel 
Cod.  II.,  3,  47.  Krejčí  v  Rozprav.  Čes.  Akad.,  11.  tř.,  XIII.,  3  bére  jílování  za  staří 
název  rýžování.  Hořejší  citát,  že  v  Jílovém  se  zlato  >ze  země<  jíliye,  nutí  brái 
jílování  v  Siráím  smysle,  tedy  ne  jen  z  vodního  písku. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vrchnostenská  organisace.  11 

jaké  vyřezávali  a  smolou  uvnitř  polévali  pkelnici  (picarii)  *),  smolaři, 
z  nichž  zvláště  uvádí  se  nejasný  tomeator  picariorum.*)  O  koňské 
nádobí  pečovali  uzdaři,  sedláři,  řemenáři  a  kováři,  kteříž  bezpochyby 
robili  také  jiné  věci  ze  železa  nežli  podkovy.  Naposled  vyskytují  se 
v  listinách  také  campanarii,  což  vykládá  se  za  zvoníky.  Není  však 
nemožno,  že  zvonce  —  ony  prostičké  plechové  nebo  i  lité  zvony 
románské  —  robili  sami. 

Tof  jsou  asi  všecka  jména  řemeslníků  v  pramenech  dosavad 
přístupných  uvedená.  Nelze  pochybovati,  že  řemeslníků  skutečně 
bylo  víc,  scházejíf  nám  na  příklad  ti,  kteří  dělali  od  doby  Bole- 
slava 1.  minci  českou,  ony  denáry  umělecky  i  technicky  nad  oče- 
kávání dokonalé.  Také  snad  uměli  dělati  nějaké  sukno  hrubé ;  vždyf 
ovce  tu  chovali.  1  ony  povědomé  bubny  české  u  Milána  a  růžové 
a  jiné  praporce  válečné,  o  nichž  mluví  Kosmas  a  Vincentius  při 
r.  1110  a  1142,  nějaký  řemeslník  český  dělal.  Béřeme  do  slova 
listinnou  zprávu  (z  r.  cca  1086),  že  byli  multi  diversorum  arti- 
ticioram  servi,*)  že  byli  rozmanitých  řemesel  služebníci  mnozí. 

Jen  jedna  nebo  dvě  zmínky  v  našich  pramenech  svědčí,  že 
mezi  některými  řemeslníky  tehdejšími  byla  jaká  taká  oi^anisace. 
Nemohla  býti  ovšem  jiná  nežU  vrchnostenská.  A  mohla  býti,  jako 
v  říši  francké  toho  zevrubné  příklady,  jen  při  ministeriálech,  hustším 
poetem  oddaných  odboru,  jenž  byl  většího  objemu  průmyslného  a 
žádal  nákladnější  technickou  výpravu.  Takoví  sluhové  (ministeriales), 
jsouce  v  skupinách,  byli  pro  snadnější  přehled  a  dohled  pod  niž- 
šími úředníky  vrchnostenskými,  byli  jimi  spravováni,  v  sporech  roz- 
suzováni, u  vinách  trestáni.  Za  takového  nižšího  správce  při  českém 
dvorovém  hospodářství  lze  pokládati  cellěraria  (sklepník),  jenž  byl 
mistrem  sládkův  a  pivovarníků,  vinařův  i  medařů;  trapezitu  (šatník), 
jenž  mistroval  všecky  dvorské  sešívače,  ševče  a  měl  sklady  materiálu 
k  šatám.  V  témž  smyslu  vrchnostenské  organisace  i  u  nás  vyskytuje 
^  jméno  magister  *)  (magisterium),  v  německých  památkách  oby- 
čejnější. Sem  náleží  i  ona  „avia"  —  bába  —  která  řídila  textilní 
i  krejčovské  řemeslo  ženské. 

')  Erben,  Reg.  I.,  79  cca  1088. 

*)  Torneatores  vykládá  Keller  a  Keutgen  (Ámter  u.  Zttnfte  25)  za  fezáee, 
sochaře  a  délníky  tepané  práce. 

■j  Erben,  Reg.  I.,  73.  Snad  není  potřebí  zvlááť  dokazovati,  že  v  oné  Čiré 
aioTanské  períodé  byla  jména  řemeslníků  napořád  slovanská:  Koluza,  Všerad, 
Miloš,  Raděj,  Zemek,  Přemysl,  HostimiJ,  Modliboj  a  j. 

•)  Fontes  rer.  boh.  II.,  15  při  r.  1055. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


12  Kniha  I.  1.  Práce  nesvobodná. 

Práce  řemeslná,  tolik  specialisovaná,  nemohla,  zvláště  bylo-li  r 
ni  mnoho  rukou,  zůstávati  uzavřena  v  dvorovém  hospodářství.  Dvi 
nemohl  stráviti  veškeré  pestré  a  hojné  produkce.  Nadvýroba  z  h< 
spodářství  knížecího,  panského,  kněžského  chtíc  nechtíc  dostala  i 
na  trh,')  ovšem  nejprv  snad  na  prospěch  panský.  Tak  vzniká! 
tržiště  při  dvorech  a  osadách  centrálních,  vznikaly  vsi  trhové,  vzn 
kaly  uťbes,  villae  forenses,  civitates,  burgi,  oppida,  suburbia  a  jal 
jinač  se  taková  místa  trhová  zvala.  Tu  hromadili  se  nevolní  h 
meslníci  v  podhradích  při  trhu,  sem  usedali  s  dovolením  panský] 
časem  ti  svobodnější  řemeslníci,  odkudkoli  z  panství  příchozí.  Mno 
byli  povinni  hraditi  potřeby  dvorské  určitým  počtem  výrobků  s\ 
práce  a  když  uhradili,  ostatek  volně  mohli  ze  svého  nebo  z  přiní 
seného  materiálu  na  svůj  oučet  pro  jiné  pracovati.*) 

Časem  měnila  se  ona  povinnost  výrobna  v  pouhý  plat  rotí 
čih  úrok.  V  těchto  řemeslných  lidech,  závislých  už  jen  polou  i  zhol 
svobodných  a  pracujících  i  prodávajících  v  ochraně  vrchnosti  blízk 
či  také  vzdálenější,  v  těch  lidech  obojích  na  podhradí  usazenýc 
i  ve  dvorech,  v  Újezdech  blízkých  zajisté  byly  zárodky  pozdéjšíh 
městského  stavu  řemeslnického. 

V  tržištích  usazovali  se  podle  řemeslníků  obchodníci  svobodí 
i  nesvobodní,®)  cizí  i  domácí.  Do  tržišť  lidé  z  kraje  přicházeli,  zvláí 
dostavovali  se  začasté  do  těch  středisk,  kde  byla  správa  krajsb 
k  soudům  hradským,  k  náboženství ;  hospodářství  hradské,^  dvorov 
posluhovalo  příchozím  krčmou,  řezníkem,  pekařem;  ti  Udé  z  kraj 
také  nepřicházen  s  prázdnou,  přiváželi  výrobky  a  výtěžky  své  prác( 
do  tržišf  i  statkáři,  dědinníci  mnozí,  nemajíce  doma  na  všecku  prái 
dosti  nevolníků,  utíkali  se,  aby  si  tu  pořídili,  čeho  potřebí.*)  Shrc 
mažďovaly  se  tedy  v  tržištích  směnné  hodnoty  k  trhu,  dvorská  práč 
rozvinovala  se  zvolna  v  práci  řemeslnou,  živnostenskou.  V  tržištic 


')  Vždyf  již  otroci  římští  nosívali  nadprodukci  na  trhy  pro  užitek  pánů 
Dle  zákona  burgundského  neyolníci  sméli  pro  cizí  lidi,  pro  své  okolí  pracoval 
SchOnberg,  1.  c,  469.  V  dobé  merovské  zvlášť  mlynáři  a  kováři  méli  už  obecnój 
ráz.  Fagniez,  Études  2.  I  klášterský  průmysl  byl  pro  trhy.  Inama-Sternegg,  Wir 
schaltsgesch.  II.,  ?,  16. 

■)  K  tomu  došlo  asi  velmi  zvolna,  ač  hnutí  toho  smyslu  může  býti  veln 
staré ;  náleží  rozličným  časům  a  národům.  Mayer,  Deutsche  u.  franz.  Verfassunp 
gesch.  II.,  179.  Leipzig  1899. 

•)  O  nesvobod,  kramářích,  kupcích  ve  Francku  a  j.  viz  u  Mayera,  Vei 
fassungsgesch.  II.,  160. 

*)  Vacek.  Aleth.  L,  217. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


TržiSt«.  Podhradí  Pražské.  13 

našich  a  jiných  slovanských,  které  zajisté  nebyly  bez  organisace, 
chystaly  se  zárodky  vyšších  forem  života  hospodářského  a  soci- 
álního. 

Z  téch  podhradí  tržních  nejznamenitéjší  byla  Pražská;  sem 
sbíhaly  se  skoro  všecky  obchodní  cesty  zemské,  tu  pracovali  ře- 
meslníci knížecí,  dvorští;  v  týchž  podhradích  od  knížete  kláštery 
a  duchovenstvo  i  šlechta  získávaly  výsluhou  a  darem  nejedno  místo 
i  s  dušníky,  na  něm  bytujícími  a  pracujícími,*)  šlechta  i  klášterové 
zakládali  také  nová  osazení  v  obou  těch  podhradích  i  v  jejich 
okolku  blízkém  *)  a  plnih  je  svými  lidmi  řemeslnými  a  zemědělskými. 
Podhradí  a  příhradi  rostla,  rostouce  přibírala  k  sobě  okolní  dvory 
a  vsi.*)  Žid  Ibrahim  ibn  Jakub  otrokář  r.  966  viděl  Prahu,  slovanské 
to  tržiště;  na  zcestovalého  toho  obchodníka  Praha  (Fraga,  Baraga 
v  Buimě)  učinila  znamenitý  dojem  města  obchodního  z  nejbohatších ; 
v  industrii  tehdejší  zajaly  ho  nejvíc  dílny  sedlářské,  uzdařské  a  ští- 
tařské,  v  nichž  české  štíty  robeny  tlusté,  kozí  navlečené.*)  Žid  Jakub 
také  zmiňuje  se,  že  v  Čechách  uměli  tkáti  jemné  řídké  šátky,  jež 
platily  za  peníze.  Zajisté,  že  umívali  také  jiné  látky  tkáti. 

Pátráme-li  po  jiných  produktech  tehdejší  řemeslné  práce,  tof 
musíme  naříkati  na  skoupost  zpráv.  K  zprávě  Ibrahimově  odjinud 
dovídáme  se,  že  koženky  (caUgae),  rukavice,  střevíce  se  tu  z  kozí 
pořizovaly,  *)  ale  úhrnem  jiného  nezbývá,  než  usuzovati  nepřímo, 
když  židovský  otrokář  Ibrahim,  očitý  svědek  podotkne  o  zdejším 
brnění,  přilbách,  mečích:  že  všecku  zbroj  a  zbraň  tu  někdo  robil, 
a  když  vyskytují  se  tu  tam  jména  nevolných  řemeslníků,  sešívatelů 
kozí,  kunin,   bobrovin,   že  ti  lidé  věci   svého   řemesla  produkovali. 

O  pracech  umělecko-průmyslových,  jež  vznikaly  hlavně  v  klá- 
šteřích, z  oné  staré  doby  víme  něco  zpráv,  také  některý  kus  za- 
chován po  tu  dobu,  ale  tu  zase  jsou  rozpaky  nepřekonatelné  v  tom, 
že  nelze  bezpečně  dokázati,  co  vzniklo  u  nás,  a  co  sem  odjinud 
dovezeno.     Víme    zajisté,    že    Sázavský    Božetěch    (XI.   stol.)   uměl 


')  Povédomá  i  památná  listina  břevno vská  z  r.  993  hovoří  o  knížecím  daru 
třiceti  dudníkův  a  třiceti  dílnách  na  půdé  pražské  a  o  dvou  mlýnech.  Erben,- 
Reg.  L,  33. 

■)  Získáno  r.  1115  méstiáté  na  zřízení-  mlýnů  v  Praze.  Erben,  Reg.  1.,  89. 

•)  Rozvoj  tržiáté  Pražského  vylíčil  Tomek  v  D.  P.  L,  26  a  násl. 

*)  Tak  vykládá  Šebesta  >Zprávy  Arabů*  v  C.  Ces.  Mus.  1900,  44.  Zprávu 
celou  Cti  v  C.  C.  Mus.  1878,  616,  1880. 

»)  Erben,  Reg.  I.  85. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


14  Kniha  I.  1.  Práce  nesvobodná. 

V  dřevé,  v  kameni  a  v  kosti  řezali,  jiný  mnich  tamější  že  znal  se 
v  pracích  kovových,  jež  uměl  emailem  krášliti,  *)  jiný  zase  uměl 
malovati  na  skle.  Je  dosti  zpráv,  že  knížata  česká  darem  rozdávala 
věci  zlaté  a  stříbrné,  vyšívání  bohatá,*)  křišťálové  práce  domácím 
i  cizím  Údem  světským  i  duchovenským,  ale  nemožno  říci,  co  si 
knížata  dala  urobiti  k  těm  darům  doma  (onen  Kojata,  zlatník,  asi 
nebyl  bez  práce),  co  obchod  jim  přivezl  do  podhradí  Pražského  a 
na  hrad,  a  kolik  přibylo  z  výprav  válečných  do  Uher  a  dále  na 
východ.  Z  konce  doby  románské  zachovala  se  v  pokladě  sv.  Víta 
v  Praze  mitra  perlami  vyšívaná  na  rudém  aksamite;  náležela  bi- 
skupu Danielovi  (f  1224).  ^  Chovají  se  tu  také  některé  kříže,  kruci- 
fixy smaltované.  Ve  Vyšším  Brodě  mají  asi  z  IX.  stol.  patriarchální 
kříž,  emailovanou  práci  byzanckého  rázu ;  *)  povědom  jest  románský 
prsten  pontifikální  s  kamenem  elipsovitým  v  pokladě  svatovítském,^) 
ale  původ  takových  věcí  se  nesnadno  zjišťuje.  Nemusit  by  domá- 
címu původu  ani  tuze  odporovati  na  některých  těch  pracích  patrný 
ráz  byzancký;  drobné  předměty  uměleckého  průmyslu  snadno  běží 
světem  daleko  a  působí  jako  vzory ;  ^)  ještě  ve  XII.  věku  kolik 
rouch,  klenotů  a  drobného  umění  byzanckého  ze  své  výpravy  jen 
Vladislav  král  přivezl!  To  vše  mohlo  býti  vzorem. 

V  té  době,  když  u  nás  křesťanství  zavládlo,  stává  se  oblíbeným 
byzancký  email  buňkový  (vlévaný  do  buněk,  jichž  stěny  tvoří  kon- 
turu výkresu  zamýšleného)  proti  jamkovému^  (do  vydlabaných 
jamek  nalévanému),  jímž  uměli  už  předhistoričtí  lidé  u  nás  a  jinde 
pracovati ;  obrázky  emailované  dostávají  se  s  drahými  kameny  i  na 
desky  knih,  evangeUářů  našich. 

Z  bohoslužebných  kovových  nádob,  ať  jsou  to  povědomá  ro- 
mánská aquamanilia  podoby  zvířecí,  ať  cedníky,  lžíce,  kaditelny, 
loďky  na  kadidlo,  zajisté  všecky  k  nám  nedováženy,  leckterý  kus 
robili  řemeslní  Úde  v  zemi  naší  sami.  ®)  Též  tak  bohoslužebné  hře- 


')  Fontes  rer.  boh.  IL  269. 

')  Biskup  Zdik  také  rád  rozesílal  vyšívání  klášterských  panen  a  délnic  do 
svéta.  R.  111.5  i  papeži  Eugenovi  III.,  začež  děkige.  List  v  Erben.  Reg.  a  zpráva 
Y  Method-Lehner  XXIL  29. 

•)  Podlaha-Šittler,  Poklad  6,  8,  197,  (mitra  sv,  Vojtěcha). 

*)  Mádl.  Arch.  Pam.  XIV.  178. 

»)  Soupis  Památ.  Praha  II.  Šittler,  Podlaha  125. 

•)  Chytil.  Uméleck.  průmysl  na  Retrospekt.  výstav.  11. 

*)  Bucher.  Gesch.  der  techn.  Kunste.  I.  18. 

')  O  domácím  kovolitectví  té  doby   zdá  se  svéd^^iti   zajímavý  nález  v  Ro> 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Produkty  řemeslné  práce.  15 

beny  slonové,  ozdobované  kameny  a  symbolickým  dekorem  (jeden 
ve  svatovítském  poklade  připisovaný  sv.  Vojtěchu).  Jinače  také 
zdejší  lidé  dělali  hřebeny  kostěné,  nalezenyf  již  v  hrobech  praehisto- 
rických.  *) 

Zvony  lité  —  zdá  se  —  že  byly  u  nás  ještě  v  XI.  století  vzácný 
kus ;  aspoň  r.  1039  vojsko  Břetislavovo  neobtěžovalo  si  vézti  zvony 
spolu  se  zlatou  kořistí  z  Polska  do  Čech.  *)  Prosté  románské  ple- 
cháče zvonivé,  jak  je  vidíme  v  zemském  Museu,  ty  tu  asi  dělali. 
Bezpochyby  též  svícny  z  bronzu  lité  prosté,  jakož  jeden  takový 
nízký,  pohodlně  na  třech  nohách  rozkročený,  zachován  v  Chod- 
žové;')  i  ony  bohatější  svícny,  složené  ze  spletených  údů  dračích, 
jež  chovají  se  ve  Windischgratzově  sbírce  soukromé.  *)  Byly  asi  též 
domácí  prací  ony  bronzové  hlavy  lví  jakožto  ozdoby  dveří.  *) 

K  světskému  umění  kovem  poněkud  náleží  i  mincířství.  Když 
Boleslav  I.  zavedl  ražbu  mince  zemské,  denáry  a  půldenáry,  min- 
cíři  čeští  nemusili  se  až  do  doby  Vladislavovy  za  svou  práci  sty- 
děti. Rytbou  a  kresbou  byla  ta  mince  zemská  dokonalá.  ^  Stejně 
dobré  byly  práce  ryté  na  pečetidlech. ') 

Miniaturní  malířství  dospělo  u  nás  v  XI.  století  k  samostat- 
nosti domácí  školy.  Je  to  malířství  psaných  knih,  souvisí  s  kraso- 
pisem,  provozovali  je  mniši,  písař  a  malíř,  začasté  týž  muž,  maloval 
a  psal  začátečná  písmena  (iniciály),  okrajky  listů,  celé  obrázky. 
Nejstarší  evropské  miniatury  zachované  jsou  byzancké,  na  západě 
nejstarší  jsou  irské,  anglosaské.  Slohem  románským  často  ještě 
s  vlivy  byzanckými  i  Němci,  ^vyšedše  z  říše  Karlovců,  malovali 
miniatury.  Obrazy  prováděny  hustou  krycí  barvou,  bez  perspektivy, 
plastičnosti  a  správnosti  anatomické;  románský  maUř  nahrazuje 
živou  mimikou   figur  duševní  jich  stav,   neboť  oduševnělých  tváří 


kyiné,  v  némž  zejména  kaditelnice  s  lucerniCkou  a  románskými  okny  a  lvíček 
o  živém  tele  svalovitém.  Tot  v  mus.  pardubic.  Arch.  Pam.  XII.,  421.  XIX.,  678. 

*)  Arch.  Pam.  XIX.  167.  Také  i  v  Polšté.  Materyaíy  antropologiczno-archeo- 
log.  Akad.  umiej^tnósci.  VI.,  tab.  X. 

•)  Tomek.  D.  P.  I.,  116. 

•)  Soupis  památ  Akad.  II.  Louny  14.  (Matějka). 

*)  Umélec.  průmysl  v  Retrospek.  výst.  Chytil.  9. 

•)  Zachovala  se  zvířecí  hlava  s  kruhem  v  hlavé  v  Jankové  (teď  v  zem. 
mus.)  Koula.  Arch.  Pam.  XV.  250.,  jiná  v  UstraSíně,  Soupis,  Pelhřimov  280. 

•)  Fiala.  Arch.  Pam.  XV.  439. 

*)  Zachovala  se  z  r.  1197  pečet  Daniele  II.,  biskupa,  nalezená  v  kostele 
nudvojovickém.  Cti  Simákovu  zprávu  v  6asop.  Přát.  Starož.  II.  57. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


16  Knihti  I.  1.  Práce  nesvobodná. 

tehdáž  ještě  nikdo  neuměl  dělati.  V  stol.  XI.  vyskytuje  se  u  nás 
proslulý  kodex  vyšehradský,  vlivů  byzanckých  úplně  prázdný,  přesné 
románský  to  evangeliář  korunovační,  jehož  vehké  iniciály  stkvějí  se 
zlatem,  barvami,  ozdobený  rozmanitými  obrazy  smyslem  prostičkými, 
fantasií  bohatými  a  vše  svým  způsobem  umělecky  provedenými  a 
to  jinače,  nežli  sousedé  Němci  malovali.  ^) 

Když  pak  nejnovějším  bádáním  nalezen  druhý  podobný  evan- 
geUář  u  sv.  Víta  v  knihovně,  v  Hnězdně  třetí  o  stejném  rázu  a 
v  museum  Czartoryských,  *)  v  Krakově  čtvrtý,  a  shledána  totožnost 
písma,  podobnost  omamentův  a  typů,  shoda  miniatur,  jež  se  v  těch 
čtyřech  knihách  i  doplĎují,  tu  nebylo  nikterak  smělým  tvrzení,  že 
v  XI.  století  u  nás  pracovala  česká,  domácí  škola. ')  Také  miniatury 
v  Apokalypse  svatovítské  knihovny  kapitulní  (povědomý  Kristus 
s  mečem  v  ústech  na  přič  položeným)  jsou  beze  snadu  práce 
česká.  *) 

Jsou  zbytky  maleb  na  zdi  z  doby  té,  a  z  nich  soud  bezpečný, 
že  v  oněch  dobách  (X.,  XI.,  XII.  stol.)  naši  malovali  rádi  a  velmi 
mnoho.  Ba  zdá  se  nám,  že  nebylo  románského  kostela  bez  malby  *), 
a  malba  že  náležela  k  podstatným  jeho  částem;  meltě  zajisté  lid, 
jsa  bez  knih,  jimi  býti  k  zbožnému  přemýšlení  puzen. 

Apsidy  románských  kostelů  a  kaplí  bývaly  zdobeny  nejčaslěji 
Spasitelem  na  duze  sedícím  a  obstoupeným  figurami  apoštolů, 
světců,  biskupů,  jakož  toho  starodávný  vzor  u  sv.  Jiří  na  Hradě; 
pomalovány  bývaly  vítězné  oblouky,  ba  i  veškeré  zdi  kostelní  mívaly 
na  sobě  hojnou  malbu  figurálnou,  jakož  svědčí  o  tom   fresky,    ne- 


')  Uznává  rozdíl  od  německých  maleb.  Bucher  v  Gesch.  d.  těch.  Konsi  I. 
207  >Der  Vorlrag  ist  mehr  gestreichell,*  je  to  »eine  nationale  Malerei*  —  ale 
>unter  deutschem  Einflusse.*  První  ocenění  psal  Vocel  v  Mittheil.  d.  Central- 
kommis.  V.  1860.  Že  to  práce  česká,  o  tom  ostatně  svědčí  také  mešní  evange- 
lium o  sv.  Václavu.  Snad  to  práce  Božetěcha  sázavského.  Lehner,  Česká  Škola 
mal.  XI.  věku.  28. 

•)  Lepszy.  Rocznik  Krakowski  1904.  VI.  199. 

•)  Ferd.  Lehner  velikým  nákladem  skvostný  evangeliář  korunovační  vydal. 
Čta  v  něm  nadpis  jednoho  evangelia  >In  die  coronationis  regis«,  vyslovil  pravdě- 
podobnou domněnku,  že  kniha  tajbyla  pořízena  pro  prvního  krále  českého  Vrati- 
slava (1085),  a  do  Polska  podobné  miniatury  že  dostaly  se  dcerou  tohoto  krále 
Juditou,  tam  vdanou.  Viz  též  Osvětu  1902,  107 J.  Harlas.  Srov.  BrániS,  O  půso- 
ben) kláSt.  Sázav. 

*)  Soupis  Památ.  Praha  II.,  2.,  116.  Obrázek  také  v  Zíbrtových  Děj.  kroje- 

•)  Vždyt  i  v  malé  vsi  Kejích,  v  Cel  ákovicích  a  j.  nalezeny  románské  fresky 
zabílené.  Soupis  památ.  XV.,  166.,  214. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


stavby,  plastika,  malby.  17 

dávno  (1899)  objevené  v  kostelíku  sv.  Klimenta  v  Staré  Boleslavi. 
Obsahují  v  hlavní  části  tři  výjevy  z  legendy  sv.  Klimenta  v  barvách 
jemných,  kresbou  výborné,  komposicí  ovšem,  jakož  doba  s  sebou 
nesla,  dosti  naivní,  ale  celkem  všecko  vážné  a  majestátné,  klidné.  *) 
Jaké  asi  byly  malby,  jež  r.  1129  Sobéslav  poříditi  dal  v  chrámě 
vyšehradském  ?  *) 

Plastické  práce  oněch  dob  shromažďovaly  se  hlavně  na  ko- 
slelích  a  v  kostelích.  Nejeden  portál  románský  ozdobný,  sličně  a 
vkusně  profilovaný,  i  bohatě  skulpturou  dekorovaný,  se  sloupy  a 
sloupky  o  krychlových  patách  kalichových  nebo  krychlových  hlavách 
lupením  obložených,  vydává  dosud  svědectví,  kterak  zdejší  kamenníc 
výborně  rozuměli  svému  řemeslu.  Zachovaly  se  i  křtitelnice  ka- 
menné, ^  obrazové  řezby,  zvláště  nade  dveřmi  kostelními  (tympanon) 
z  doby  románské,  a  nelze  říci,  že  by  všecky  byly  tuhé  a  bez  života: 
některá  vyniká  roztomilou  naivní  až  barokní  životností,  tvarem  při- 
rozeným. Při  tom  ti  ovšem  nesmí  vaditi,  že  na  svatojirské  opukové 
desce  votivní  Ježíšek,  na  klíně  matčině  sedící,  je  větší  než  abatyše 
u  jeho  nohou  klečící.*)  Z  nejstarších  plastik  románských  zajisté 
jest  reliéf  sv.  Petra,  Jana  a  Krista,  nedávno  nalezený  v  Předhradí 
u  Poděbrad;  bohužel  jen  jedna  postava  má  hlavu.  Těla,  halená 
rouchem  svrchním  a  spodním,  jsou  poněkud  sražená,  jinač  vše  na 
těch  troskách  práci  energickou  jeví.  *) 

Nejméně  kamennické  výzdoby  hledati  dlužno  na  románských 
stavbách  v  jižních  Čechách;  kdežto  všude  jinde  snadno  řezali 
v  opuce  poddajné,  nebo  v  pískovci;  těžko  pracovalo  se  v  jiho- 
české rule.  ^ 

•)  Soupis  památek.  Akadem.  Okr.  Karlín.  XV.,  66. 

*)  Fontes  rer.  bohem.  II.  207. 

•)  Z  dosavadního  Soupisu,  jejž  podniká  Akademie,  TÍdéti,  že  dost  téch  ka- 
menných památek  zachovalo  se.  ZvláSté  směrem  k  Šumavé.  Jenže  tu  jsou  tesány 
ze  žuly  a  pro  ten  tuhý  materiál  neozdobny;  kde  robeny  z  opuky  nebo  pískovce 
jsou  forem  bohatších.  Mají  obyčejné  tvar  kalicha.  O  křtitelnicích  na  Sušičku  viz 
Soupis  XIL  (HostaS,  Vaněk);  na  Sedlftansku,  jedna  v  Sedlci  (Soupis  III.,  107). 
Opukové  v  Radonicích  (Soupis  lounský,  11.  i  v  Pam.  Archaeol.  XVI.,  761.,  Ma- 
tějka): v  Křeší  ně  (Soup.  roudnic  IV.  121);  v  ftepníkách,  Chocni  (Soupis  XVI. 
Wrirth). 

*)  Obrázek  v  BrániSov.  Děj.  um.  53. 

')  Arch.  Pam.  XX.  Ty  kameny  pískovcové  z  rozličných  míst  shledal  Jan 
Hellicbf  archaeolog. 

•)  Bráníš.  Děj.  um.  52. 

Wiater,  Déjiny  femeela  a  obchodn  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  v  XV.  vfiko,  2 


Digitized  by  VjOOQ IC 


18  Kniha  I.  1.  Práce  nesvobodná. 

Jakkoli  ve  světské  architektuře  v  těch  dobách  vždy  ještě  víc  pra 
coval  tesař  dřevem  nežli  zedníci,  nicméně  jsou  zprávy  už  z  X.  věki 
že  naši  lidé  kamenem  stavěti  uměli  a  stavěli.  Viděltě  již  r.  96 
Ibrahim  ibn  Jakub,  že  Praha  zbudována  jest  od  kamene  a  vápní 
Arci  mínil  tím  hrad  a  ne  podhradí,  není  však  vyloučeno,  že  ne 
volní  zedníci  svrchu  uvedení  i  v  podhradí  svým  vrchnostem  lecc 
stavěli.  Zdí  pevných,  vysoké  a  „tlusté"  hradby  po  způsobu  římskéi 
(opere  romano)  mnoho  let  před  tím  (932)  doslalo  se  hradu  Bole 
slavskému,  a  nezdá  se,  že  by  to  byl  na  dlouho  jediný  kamenn 
hrad  slovanského  založení  v  Čechách.  ^)  Vyšehrad  byl  za  Kosm 
(t  1125)  už  kamenný.  Na  hradě  pražském  r.  1060  Břetislav  I.  ze 
a  stavení  upravoval,  po  něm  také  Soběslav  I.,  všecko  dle  způsob 
„latinských  hradů"  (vlaských).  Není  pochyby,  přišel-li  architekt  cií 
na  to  dílo,  že  mu  naši  Udé  pomáhali.  R.  1167  kamenný  most  pře 
Vltavu  v  Pražském  podhradí  vznikl  místo  dřevěného.  Dala  ho  kr.i 
lovná  Jitka  stavěti,  stavba  o  24  obloucích  na  svou  dobu  i  v  ostati 
Evropě  vzácná,  smělá,  byla  prý  do  tří  let  hotova.  Snad  slavb 
řídil  některý  mistr  z  Vlach,  kdež  měli  na  to  vzory  římské. 

Od  pokřtění  Čechů,  od  IX.  století,  církevní  architektura  u  n;i 
se  začíná,  a  stavělo  se  v  první  horlivosti  i  potom  vždy  ninolH 
dřevem  (církve),  také  kamenem  na  maltu.  ^)  Stavělo  se  od  EX.  vt  k 
až  do  století  XIII.  slohem  románským,  jenž  posluhoval  po  vstM 
světě  křesfanskéni  západním  a  ujímal  se  všude  s  křesfanstvím  tá 
roven.  Ten  sloh  byl  výraz  doby  a  shodoval  se  s  jejími  účely. ')  A^ 
naproti  tomu  zajímavo,  že  první  kostel  český,  stavba  okrouh] 
(rotunda)  vznikla  vlivem  východním,  byzanckým.  Mají-li  česl 
Okrouhlice  vůbec  někde  vzor,  bude  to  jen  z  Byzance,  cestou  pr< 
Moravu,  nebo  z  exarchálu  byzanckého  v  Itálii.  Při  založení  prviiil 
chrámu  v  Levém  Hradci  (asi  r.  874)  byl  kněz  Kaich  z  družir 
Methodovy,  čímž  by  se  vliv  byzancký  vyložil,  ale  znalcům  vidí  í 
že  hned  při  lom  kostelíku  byzancká  idea  architektonická  upraver 


*)  Bezpochyby  pomezní  a  krajské  hrady  byly  brzo  kamenné,  V  Jindřiche 
Hradci  na  hrade  jest  nejedná  románská  stopa.  Brána  k  paláci  podnes  má,  trol 
že  z  nejpokročilejší  doby,  románské  sloupy  rýhovaté.  Novák.  Soupis  Pam.  Aka 
C.  Okres  Jindř.  Hrad.  36.,  37.  Sedláček.  Hrady.  IV.  BrániS.  Déj.  84.  Zbytky  ř 
manské  v  strakonickém  hrade. 

•)  R.  1134  mluví  se  o  kostelech  kamenných  i  dřevených  ve  Foiites  r^ 
boh.  II,  221.  O  církvích  Vacek  v  Methodu  XVIÍ.,  29. 

•)  Dobrý  přehledný  výklad  o  slohu  románském  podali  Podlaha  a  íittl 
v  Methodu  XXIV. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Románské  stavby.  19 

>o  česku,   vkusem  českým  a  potřebou.  ^)     Proto   okrouhlíce  naše, 
ichž  v  Praze  stojí  dosud  tré  a  po  venkove  více  méné  zachovalých 
o  šestnácti,  nesou  na  sobě  ráz  docela  jiný  nežli  rotundy  okolních 
emí. *)  Prvotní  kostel  sv.  Víta  na  Hrade  také  byla  rotunda.*) 
Okrouhlice  byly  s  apsidou  (polokruhovým  výběžkem  pro  oltář), 

střeše  s  lucernou,  s  věží  i  bez  m'.  Jsou  to  chrámy  nejstarší,  a 
adíž  nikdo  nebude  při  nich  hledati  uměleckou  nádheru.  Mimo 
otundy  uvádí  se  mezi  jednolodními  chrámy  ještě  patero  jiných  typů 
:ostelních,  *)  jejichž  nejprostší  formy  zajisté  sahají  do  nejstarší  doby. 
sou  to  kostely  s  obdélnou  lodí,  klenutou  valené  nebo  krytou  trá- 
iiovím  a  prkny,  s  apsidou,  s  okénky  malými,  často  s  věží  orga- 
licky  přičleněnou  v  průčelí  kostelní.  Z  takových  kostelů  byl  smí- 
hovský,  před  léty  zbytečně  stržený,  z  těch  je  kostelík  sv.  Klimenta 

Staré  Boleslavi.  Známo  jich  v  Čechách  a  vylíčeno  29 ;  ^)  nejeden 
achoval  se  tím,  že  z  něho  učinili  sakristii  kostela  pozdějšího,  vět- 
ího.  Jiný  typ  jsou  kostely  s  chorem  kněžským  pravoúhlým,  jako 
?ou  na  Tetíně,  v  Bubnech,  v  Kyjích. 

Jiné  kostelíky  měly  choř  a  při  něm  apsidu.  Za  vzor  může 
loužiti  památný  kostel  v  Stropnici  u  Nových  Hradů.  Takových  je 
>oyědomo  asi  šest  v  Čechách.  Kostely,  jichž  choř  je  polygon,  tvoří 
ase  nový  typ.  Představitel  jeho  jest  chrámek  na  Brůdku  u  Do- 
nažlic  a  sv.  Jan  Křtitel  na  Oujezdě  pražském;  úhrnem  asi  osm 
oho  způsobu  chrámů    nalezeno  dotud  v  Čechách.     Zbytek  kostela 

Řeporyjích,  zbořený  chrámek  sv.  Jana  na  Zábradlí  v  Praze  a 
:ostel  ve  Vlňovsi  měly  čtyři  apsidy  postavené  na  stranách  čtverce 
ostelního.  Ten  typ  vzácný  dosti  dobře  zove  „centrálním".^)  Tím 
ončí  se  řada  kostelů  jednolodních.  Při  bohatých  klášterech,  při 
apitulách,  v  sídle  knížecím,  zvlášf  za  slavné  epochy  králů  Vrati-' 
láva  a  Vladislava  vznikaly  basiliky  románské  trojlodní  i  s  třemi 
psidami,  někdy  s  lodí  příčnou,  s  dvěma   věžemi,    s   dekorem   čím 


O  Lehner.  Déjiny  uméní  nár.  čes.  I.,  174.,  234. 

•)  Herain.  Déj.  stavitel,  v  Ottové  Slovn.  Cechy.  390. 

•)  Kalousek.  Osvěta.  1877.  321. 

*)  Lehner  ve  svém  díle  Dějiny  uméní,  v  nichž  jest  nejúplnější  soupis  a 
ylíéení  naSich  románských  památek.  Průpravnou  sbírkou  k  tomu  byla  v  Met- 
odu v  Exkursích  románských,  za  mnoho  let  vydávaných.  Tu  také  Vacek  po- 
láhal,  opravuje  Neuwirtha  (Gesch.  d.  chris.  Kunst).  Viz  jeho  seznam  kostelů 
rfá§f  v  Meth.  XIX. 

»)  U  Lehnera.  263. 

•)  Lehner,  1.  c.  368. 

2* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


20  Kniha  I.  1.  Práce  nesvobodná. 

dál  hojnějším,  zvláště  na  sloupech  lodi  oddělujících  a  zdobir: 
okna  složitá,  podvojná  i  potrojná.  Pod  kněžským  chorem  budov; 
v  těch  chrámech  krypty,  z  nichž  některé  zachovaly  se  do  té  cl: 
a  působí  dojmem  nevýsloiniě  malebným.j*)  Stropy  od  polou  ] 
věku  vyskytují  se  už  o  klenbě  křížové.  Z  takových  basilik  byl 
bezpochyby  chrám  sv.  Víta,  když  Spytihněv  I.  r.  1060  dal  strhne 
skrovnou  rotundu  dosavadní,  z  nich  jest  chrám  sv.  Jiří,  jakož 
ohni  r.  1142  postaven.*)  Při  velikých  trojlodních  kostelech  ron. 
ských  na  Moravě  shledána  v  původním  založení  podoba  skoro  cl\ 
cová, ')  v  čemž  jeví  se  česká  zvláštnost  té  rázovitosti  jako  ji 
české  okrouhlé  chrámy. 

Jef  přirozeno,  že  umělecká  střediska  vznikala,  a  z  nich 
všecky  strany  šířily  se  typy  a  vzory  architektonické ;  odtudž  i  li 
lodní  basilika  dostala  se  na  vesnici  (Prosek,  Tismice,  Záboří),  - 
velo  se  současně  ve  všech  tvarech  [stávajících,  prostě  i  bohatéji 
prosté  typy  jednolodní  počátkem  XIIl.  století  braly  na  sebe 
vyspělého  slohu  (Podvinec,  Potvorov),  *)  stavělo  se  dle  iiiožnc 
dle  místních  okolností,  dle  nejbližších  vzorů  i  dle  cizích  vli 
Prosté  stavby  bezpochyby  naši  zedníci  pořizovah,  při  basihfc 
složitých  radou  i  rukou  kněží  klášterští,  nad  jiné  benediktini  ] 
máhali.  I  náš  slovanský  opat  Božetěch  byl  architekt. 

Mnichy  od  jihu,  západu  i  ze  severu  přicházejícími  do  če>k] 
staveb  vnikaly  vUvy  cizí  zajisté.  Také  biskupové  pražští,  cizii 
nalezli  bez  působení  při  stavbách,  které  pořizovali  na  svém  zly 
a  při  své  stolici. 


')  Z  nejznameniUjdích  krypt  jest  doksanská  z  polovice  XII.  stol ;  kk-i 
nese  sedmnáct  podpor  sloupových  a  hromada  přípor,  dojem  celkový  niohutn 
zároveň  malebný,  nebof  sloupy  nejsou  stejné  vysoké  a  hlavice  jejich  každá  ji 
a  bohaté  ozdobena.  Obraz  v  Soupisu  pam.  Akadem.  IV.  Roudnice.  67.  Lehi 
Melhod,  XXV.,  49.  Krásou  malebnou  vyniká  také  krypta  u  sv.  Václava  v  S 
Boleslavi  z  polovice  XI.  veku.  Má  40  sloupů  čtyřmi  řadami  o  hlavicích  krve; 
vých.  Obr.  Methodu  (Lehner)  XXIÍ.,  128.  Pékná  krypta  z  XII.  veku  je  u  sv.  H: 
v  PořiCí  nad  Sázavou 

•)  Mádl.  Z  Prahy  a  z  Cech.  1—36. 

•)  Prokop.  Die  Markgraf.  Máhren  in  kunstgesch.  Bezieh.  Mádlu  v  re 
v  Nár.  Ust.  1906.  29. 

*)  Mádl.  Národ.  Listy  1903.  202. 

»)  Týž.  Z  Prahy  a  z  Cech.  37. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obchodní  cesty.  21 

První  jmenovitá  zmínka  v  pramenech  o  světském  architektovi 
Dchází  z  r.  1142. ')  Když  vyhořel  chrám  sv.  Jiří  na  Hradě,  jeptišky 
Dvolaly  Němce,  zedníka  Wernhera,  který  se  tu  nechvalně  zachoval. 
straniv  krádežně  část  ostatků  sv.  Ludmily  v  rumech  nalezených, 
sel  z  Prahy  s  hanbou  v  malém  čase.  Stavěl-li  tedy  co,  nepostavil 
inoho ;  snad  dostavěli  domácí  řemeslníci. 


Při  naturálním  hospodářství  zemědělském,  v  němž  výroba  ob- 
ezena  předměty  vlastní  spotřeby  a  peněz,  nutného  to  platidla  a 
énidla  k  rozvoji  širšímu,  se  nedostávalo,  v  té  době  obchod  asi 
íměl  valných  rozměrů.  Nebytí  soli  v  Čechách  nutilo  naše  lidi  ven 

země  po  obchodníčku  bezpochyby  nejdřív.  *)  Cizího  obchodníka 
jisté  s  počátku  vedla  k  nám  snaha  knížat,  dvora,  velmožů  po 
epychu.  *)  Obchodm'ci  vozili  okrasy  a  drahé  látky.  Snad  také 
rněpisné  položení  naší  vlasti  vedlo  obchodníky  cizí  k  tomu,  že 
dy  zboží  své  provážeh  od  Baltu  k  Itálii,  z  francké  a  německé 
;e  k  Slovanům  východním. 

Obchodních  cest  do  pražských  podhradí  ústilo  se  osm,*)  jež 
lérem  k  hraničnému  lesu  rozvětvovaly  se.  Od  podhradí  Pražského 
sta  směřovala  Zbraslaví  na  Písek,  VodĎany,  Budějovice,  Kaplici; 

hranici  českou  první  zastávka  byl  Cáhlov,  druhá  Linec,  obyčejný 
sty  cíl.  Rozvětvení,  křižovatky  a  částečně  i  rovnoběžné  obchodní 
ihy  spojovaly  Soběslav,  Třeboň,  Nové  Hrady,  Stropnici,  při  níž 
cínal  se  hraničný  les.  Odtud  cesta  lesní  branou  zemskou  ven  ze 
ně  do  Vitorazi  a  dále  do  Rakous.  .  Od  Vodóan  vedla  cesta  na 
achatice  a  odtud  do  Pasová.  Jiná  vedla  ze  Sušice  do  Pasová  přes 
lidu,  tof  povědomá  „zlatá  cesta",  snad  proto  zlatá,  že  vKašper- 
(ch  Horách,  kudy  se  vinula,  dobýváno  zlata. 

')  Ve  francké  KSi  jest  zpráva  o  světských  stavitelích  starší.  Již  z  doby 
'la  (IK.  stol )  Ten  prý  k  stavbé  basiliky  v  Cáchách  volal  magistros  et  opifices 
omnibus  cismarinis  regionibus.  Keutgen.  Ámter.  22. 

•)  V  Pasové  clo  >české«,  bohemicale  theloneum,  zapsáno  v  listiné  r.  1010. 
en,  Reg.  I.,  37;  Lippert,  Socialgesch.  I.,  63. 

')  SchOnberg.  Handb.  d.  polit.  Oekonom.  II.  Lexis-Handel.  811. 

*)  Dle  Lipperla,  Socialgesch.  I.  66.  O  cestách  i  obchode  píSe  též  obšírné 
ek  v  Aleth.  III.  133-  Tadra  v  Stycích  Cech.  19,  21.  Psal  o  nich  H.  Jireček 
lov.  Právu  56,  v  C,  C.  Mus.  1856  a  j.,  Vocel  v  Pravěku,  296;  o  Jednotlivých 
tlach  HraSe,  Simek,  Nejedlý  (▼  Déj.  LitomyS.  I.  12). 


Digitized  by  VjOOQ IC 


22  Kniha  L  1.  Nejstardi  zprávy  obchodní. 

Z  Pražského  podhradí  na  severní  stranu  směřovaly  cesty  tři 
paprsky  na  Slaný,  Veltrusy,  Brandýs,  jakožto  místa  nejbhžší :  d 
a  důležitější  tržiště  a  zastávky  byly  v  Mostě,  Žatci,  Chomutc 
v  Kadani,  Lokti,  v  Litoměřicích,  v  Ústí,  v  Boleslavi  Mlad 
Prvních  pět  míst  jmenovaných  bylo  spojeno  sítí  cest,  jež  vť 
průsmyky  přes  les,  přes  Rudohoří  do  Sas,  jiné  směřovaly  ouvoi 
labským  do  Pema,  do  Mišně,  kamž  od  Litoměřic  i  vodni  ct 
vedla.  Z  Boleslave  šla  cesta  k  Mimoni  a  přes  lesy  do  Lužict* 
Žitavu,  jiná  přes  Liberec  do  Zhořelce.  Od  Mladé  Boleslave  zpět 
země  cesta  odvětvovala  se  Libickem  k  Nimburku,  Kolínu,  k 
meckému  Brodu,  k  Jihlavě.  To  ta,  jež  jediná  z  hlavních  cest 
dotýkala  se  Prahy,  jdouc  přes  přič  země. 

Na  stranu  západní  hlavní  dráha  obchodní  směřovala  j 
Beroun,  Plzeň  k  Domažhcům,  odtud  lesem  hraničným  do  Brc 
Kouby  a  do  Řezná,  nejznamenitějšího  z  cizích  obchodních  i 
blízkých.  Od  Plzně  odbočky  na  Klatovy,  k  Stříbru,  odtud  bi 
kácí  k  Tachovu,  k  Chebu  a  k  Přimdě,  všecko  směrem  k  Noí 
berku  a  na  města  při  Mohanu,  odkudž  k  nám  se  brali  ki 
franští. 

Na  východ  pražských  hradů  obchodní  cesta  vedla  přes  E 
k  Poděbradům,  odtud  k  Chlumci,  k  Hradci  a  přes  Náchod 
Kladska  a  k  Vratislavi.  Gesty  do  Krakova  z  Prahy  a  z  Vidné 
hlasují  se  nad  polské  cesty  severní  a  jižní  za  méně  důležité.  *) 
pražská  cesta  rozdvojivši  se  v  Brodě  dotýkala  se  Kolína,  Čásl 
Chrudimi,  Mýta,  Litomyšle.  Odtud  —  cesta  trstenická  —  lesy 
nikla  do  Svitavy  a  k  Brnu  a  k  Uhrám.  *) 

To  byly  asi  cesty  hlavní. 

Zajisté,  že  nejprv  ty  cesty  byly  pouhé  stezky,  pěšiny  leí 
jenž  pro  obranu  zemskou  ani  nedopouštěl  širokých  otevřei 
vchodů  do  země ; ')  po  stezkách  brali  se  z  nákladem  zvířata, 
marové  a  lidé  s  břemeny  (sagma,  sarcina,  uzel)  na  zádech.  Ab 
v  koncích  XII.  věku  jezdily  po  cestách  vozy  dvoukolé  a  čtyřko 
ze  zbožím,  tedy  stezka  stala  se  silnicí,  *)  byt  vždy  ještě  neširokc 


')  V  díle  Handel  Erakowa  w  wiekach  srednich.  Dr.  Kutrzeba. 
•)  Gestu   trstenickou   pravdě    nejpodobnéji   vystopoval   dr.    Nejedlý  v 
LitomyS.  I.,  12—18. 

•)  ? Augusta  via«.  Fontes.  r.  b.  II.  149. 

*)  Erben,  Reges.  I.,  464  uvádí  vozy  teprv  1^40,  ovdem  zmínkou  naho( 

*)  Vždyť  i  ve  Francii    úzké  a  zlé   cesty   vadily   obchodu  jeSté  v  stoL 


Digitized  by  VjOOQIC 


Dovoz,  výToi.  Clo.  23 

Dlouhotáhlý  les  pohraničný  byl  pro  cestu  prosekán  v  bránu 
(porta,  id  est  exitus  terrae), ')  to  byla  brána  zemská,  tu  byla  stráž 
(CQstodia  portae)  s  úlohou  vojenskou  i  obchodní,  čelnou  a  ochrannou. 
Stráž  dovedla  obchodníky  k  ohradě  celné,  zde  vybráno  mýto,  pak 
obchodníci  strážníky  a  listem  ochranným  (gleyt,  conductus,  ducalus, 
v  Němcích  hansa)  provázeni  k  hradu,  k  tvrzi,  k  nejbližšímu  u  lesa 
podhradí  tržnému,  kde  bráno  clo.  Kníže  platy  při  branách  zemských 
přepoušlél  i  vrchnostem  jiným,  tak  na  příklad  kapitula  vyšehradská 
měla  darem  Vratislava  I.  krále  požitek  z  celnice  v  Prachaticích. 

Od  pomezního  hradu  a  tržiště  bral  se  pak  obchodník  i  kara- 
vany kupecké  dále  cestou  od  tržiště  k  tržišti,  kdež  seděli  řemeslníci, 
a  kamž  lid  přicházel  z  okolí.  Zvlášf  kde  byl  střed  kraje,  kde  se 
cesty  křížily,  tu  býval  stok  lidí  a  tržiště  hospodářským  oběhem 
i  tržbou  mohutnělo  obchodem  a  řemeslem. 

Z  věcí  do  země  naší  vožených  na  předním  místě  sůl.  Tu  vozili 
ze  tří  stran;  od  severu  saskou,  od  jihozápadu  alpskou,  po  cestě 
trstenické  uherskou.  Do  Pasová  karavany  české  přicházely  každé 
úterý.  Obchodníci  dováželi  k  nám  tkaniny  a  látky  všeliké  (zvláště 
sukna),  koření,  kovy,  ryby  (slanečky, ')  vyzinu).  Otroci  mívali  svůj 
import  i  export.  Též  tak  obilí  a  všelikteraké  suroviny  (vlna,  len, 
konopí)  a  víno. 

Ze  země  ven  vozil  se  vosk,  hnáni  koně,  otroci.  S  tím  trojím 
zbožím  že  naši  vycházeli  do  Rakous,  to  víme  ze  zpráv  století  desá- 
tého (r.  903).  *)  Vyváženy  z  Čech  i  kůže,  kožešiny,  zvláště  bobro- 
viny.  med,  dříví,  chmel,  cín,  olovo  a  stříbro. ')  To  a  koně  až  na 
Dunaj  do  Přaslavce. 

Qy  a  mýty  byl  obchod  zajisté  stěžován,  bylatě  cla  uvnitř  země 
na  přemnohých  místech  a  některá  zajisté  i  soukromá  a  libovolná.*) 
Ale  mnohé  zastávky  a  početná  zdržování  vadila  obchodníkům  asi 
víc  nežli  výška  cel.  Principu  v  těch  starodávných  clech  není,  aspoň 

Pro  káry  méla  býti  silnice  8  stop  Široká,  pro  vozy  32  stopy,  ale  nedbáno;  při 
lizkosti  a  nepevnosti  cest  vozy  byly  těžké.  Histoire  generále;  Lavisse  et  Ram- 
laud.  Tom.  H ,  486. 

')  Erben.  Reg.  I.  196. 

')  O  t«ch  Kosmas  píše  pH  r.  1068. 

•)  FViedrich.  Cod.  Diplom.  í.,  1.,  33. 

*)  ROssler.  Die  Stadtrechte  BrOnn.  IX.    Tadra,  Styky  Cech  s  cizin.  32,  83. 

*)  Tomek.  D.  P.  I.  144.  Stejné  ve  Francii  v  XII.  veku  počet  celných  platů 
reliký;  na  Rhodanč  bylo  60  celných  zastávek,  na  Garonně  70.  Histoire  generále, 
ti^visse  et  Rambaud.  H.  490. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


24  Kniha  I.  L  Nejstarší  zprávy  obchodní. 

se  zdá,  že  jsou  bez  pravidla;  není  v  nich  ani  stopy  po  kloudné 
nějaké  obchodní  politice,  jsou  to  cla  transitní,  vybíraná  dle  pro- 
středků dovozných,  dle  ceny  zboží,  dle  kvality,  dle  kusů,  dle  osob 
obchodujících. 

Prvotně  platilo  se  clo  a  mýto  zbožím,  naturálně.  I  to  bylo  a?i 
obchodníkům  škodno;  pomněmež  na  příklad,  měla-11  se  ze  sudu 
vína  odebrati  část  jakožto  clo.  Snad  brzy  oblibováno  bráti  cizi 
peníz.  ')  Když  pak  nutkajícím  pokrokem  i  u  nás  od  Boleslava  I. 
(936 — .'67)  raziU  minci  stříbrnou,*)  objevují  se  platy  v  sazbách 
celných  na  penězích,  ale  naturální  clo  běží  vždy  ještě  vedlo  zíi- 
roveň. 

Příklady  celného  řádu  v  staré  době  jsou  vzácný.  Z  nejbližšího 
sousedstva,  z  Rakous,  známe  clo,  jež  dle  zprávy  z  r.  905  měli  tam 
platiti  Slávové,  Češi  (Boemani),  jdoucí  za  kupectvem.  Prý  když  vozí 
z  Čech  vosk,  af  ze  saumu  (soumara)  platí  dvě  mírky ;  nese-li  člověk 
náklad  na  zádech,  af  dá  mírku;  prodává-li  český  kupec  děvečku 
(otrokyni)  nebo  koně,  nechf  platí  „tremissam"  (některou  část  zla- 
tého), vede-li  na  prodej  otroka  mužského  nebo  kobylu,  platí  „sai- 
gam"  (dvanáctinu  zlatého).  ^)  V  Litoměřicích,  kdež  byla  stráž  vodní 
cesty  labské,  měli  dle  řádu  Spytihněva  11.  (f  1061)  domácí  lidé 
i  hosté  platiti  z  velké  lodi  po  dvou  měrách;  z  malé  lodi  domácí 
člověk  platil  15  denárů,  host  (hospes)  z  prostřední  lodi  míru,  z  malé 
tolik  denárů,  koUk  držela  měr.  *)  V  jiné  mladší  listině  litoměřické 
kapituly  *)  máme  jiný  příklad  specialisovaného  cla.  Po  vodě  i  proli 
vodě  platí  se  chonmlovné  (snad  z  koní  pod  chomoutem),  odchodné 
(když  odcházeli),  otročí,  hostinné  (host-kupec  cizí),  hrnečné  a  žitné/l 

*)  V  starých  nálezech  před  ražbou  denárů  Boleslavských  u  nás  shledány 
bavorské  a  j.  mince  Fiala,  C  denáry  152;  Smolík,  Den.  Boles.  I.  22.  Celní  sazl)a 
raffolslelenská  z  r.  905  ukládá  Českým  lidem  povinnost  celní  v  penézích.  Reg.  I. 
26,  č.  58. 

■)  >Bináek<  ve  zprávě  Ibrahimově  je  penízek,  mince  Šebesta  v  C.  C  Mus. 
1900.  44. 

•)  Friedrich,  Cod.  Dipl.  1,1.,  33.  Erben,  Reg.  I.  ^B. 

*)  Erben.  Reg.  I.,  č.  586.  Vacek,  Alelh.  IIÍ.,  89.. Zoubek  o  plavbé  po  Labi. 
Arch.  Pam.  VIII.  575. 

*)  Fridrich  (Prolegomena I ,  v  Rozprav.  Akad.  I. IX  ,  2., II.,  15.) klade  pod- 
vržeqou  listinu  tu  do  zač.  XIV.  veku.  Obsahuje  však  skutečná  data  starší.  Vi 
ono  clo  > otročí!* 

•)  Tamž:  homuthne.  othodne,  otroco,  gostine,  grrnecne,  sitne.  Výklad 
u  Vacka  (Aloth.  líI.,  89.) 


Digitized  by  VjOOQ IC 


židé.  Privilegium  Némcův.  25 

Z  cizích  národů  k  nám  podle  pramenů  z  XII.  století  za  ob- 
chodem dojížděli  a  křížem  zemi  projížděli  Arabové,  Židé,  Řekové, 
Romani,  Uhři,  Slované  z  Polska,  z  Rusi  a  Němci.  Někteří  z  těch 
národů  usadili  se  jako  kupci  a  mincíři  již  za  stára  v  středisku  všeho 
českého  obchodu  v  Pražském  podhradí.  Pod  ochranou  knížecí  lakové 
hostinné  obchodní  kolonie  vznikají  samy  sebou. 

Židé  se  usadili  pod  Pražským  hradem  a  Vyšehradem  bezpo- 
chyby dosti  brzo.  V  náboženství  pokládáni  vždy  za  „méně  cenné" 
a  proto  trpěni;  v  XI.  stol.  již  měli  v  Praze  svou  synagogu.  Byli 
obcí  samosprávnou  pod  svými  staršími,  v  XUI.  století  mají  svého 
rychtáře.  Soudy  v  synagoze  děly  se  jen  v  menších  věcech.  Jinače 
židé  byU  sluhové,  poddaní  komory  (servi  camerae),  kteréž  musili 
za  ochranu  platiti  platy  rozmanité,  komorník  zemský  rozhodoval 
u  nich  v  těžších  věcech.  Dlouho  obchodovali  v  otrocích,  když  ten 
obchod  uslábl,  ujaU  živnost  lichevnou,  půjčovali  peněz,  měnili  je, 
kupovali  a  prodávali  drahé  kovy  a  věci  z  nich  robené  a  při  takovém 
obchodě  potom  již  zůstávali  na  staletí.  Spojení  měU  židé  pražští 
se  židy  cizími  stálé  a  pevné.  Když  se  jim  tu  ubližovalo  nebo  když 
bcili  se,  že  nashromážděný  zlatý  oul  bude  vybrán,  utíkávali  pryč 
nebo  aspoň  peníze  a  poklady  ze  země  vysílah.  Proto  r.  1098  Bře- 
tislav II.  dal  je  oloupiti  a  vertice  usque  ad  talos.  ^)  Střídaly  se  jim 
doby  příznivé  se  zlými. 

Jako  jiní  cizinci  i  Němci  byh  pod  ochranou  knížecí.  Docházeli 
sem  za  obchodem,  až  se  někteří  usadili.  Vedle  slov  Kosmových 
byh  bohatí,  chudí  a  pocestní  Němci  vedle  sebe;  bohatí  a  chudí 
seděli,  obchodovali,  chudí  snad  i  řemeslně  pracovali  a  oni  peregrini, 
cestující,  byh  pohyblivým  živlem  obchodnickým,  kteří  snad  udržo- 
vali spojení  s  domovem.  Zcela  pevně  pod  dvorským  právem  řemě- 
panským  Němci  přece  neseděli,  r,  1055  Spytihněv  je  vyhnal  všecky 
ze  země. 

Ale  vrátiU  se,  vkoupili  se  pevněji  jako  kolonisté  nedaleko  vlast- 
ního podhradí  na  Poříčí.  Vratislav  H.  (f  1092)  dal  jim  privilej  svo- 
bodné obce,  privilegium  civitatis,  směU  se  říjiiti  praveny  a  rychtářem 
svým ;  Poříč  byla  tedy  první  obcí  svobodných  obchodníků  a  řeme- 
slníků v  Čechách,  první  obec  cizinská,  jiná  nežli  osady  slovanské 
dosavadní. 


•)  Font^.  Cosmas  IIL,  5.  Tomek,  D.  P.  I.  71,  120. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


26  Kniha.  I.  1.  Nejstardí  zprávy  obchodní. 

Svobodu  Vratislavovu,  jinač  zevrubně  a  doslovné  neznámou. 
Soběslav  (f  1178)  stvrdil')  a  z  ni  zřejmě  dovídáme  se,  že  Němci 
žiji  svým  zákonem  a  právem  (secundum  legem  et  justitiam),  rychtář 
jejich  že  má  nižší  jurisdikci  nad  sousedy,  říká  právo  před  kostelem 
německým  sv.  Petra,  právo  v  těžkých  věcech,  právo  hrdelní  že 
náleží  knížeti  ^)  neb  komorníku,  Němci  pořičtí  platí  na  potřeby  kní- 
žecí (ochrana  nebude  za  darmo),  ale  neplatí  těch  rozmanitých  po- 
platků, kterými  stížení  obyvatelé  čeští,  nemusí  nésti  břemen  vojny 
osobně,  leč  by  šlo  o  zemskou  obranu  (pro  patria),  jinač  jest  jim 
však  hlídati  valy  a  Hrad  pražský  určitým  počtem  štítonošův. 

Ty  všeUké  výhody  Němcům  dané  nejsou  nic  na  onu  dobu 
zvláštního.  Lákalif  kupce  všude  nějakými  výhodami.  Bylyf  kupecké 
kolonie  v  Brně,  v  Olomouci,  ve  Vídni,  i  v  Londýně  usadili  se  cizi 
kupci  pod  privilegium  a  se  svým  právem  jakožto  gildy,  spole- 
čenstva. *) 

Podle  Němců  u  nás  také  jiní  cizí  kupci,  jmenovitě  Romani 
(Vlaši  a  Francouzi)  měli  vůli  pobývati  pod  právem  a  řádem  ně- 
meckým a  byli  tu  při  německé  kolonii. 

Není  pochyby,  že  i  domácí  lidé  svobodní  vstupovali  pro  živ- 
nost obchodnickou  pod  dvorské  právo  knížecí ;  kníže  i  šlechta  zři- 
zovali si  trhovce  i  z  nesvobodných  svých  lidí. 

K  obchodům  trhovci  scházeli  se  na  tržišti,  jichž  bylo  v  pod- 
hradích pražských  tré.  Jedno  bylo  v  nynějším  staroměstském  velikém 
i  malém  náměstí ;  *)  snad  sloužilo  k  obchodu  s  denními  potřebami, 
zvláště  potravinami.  *) 

Druhé  tržiště  slove  v  pramenech  ulicí  Vyšehradskou  (in  vicu 
Wissegradensi) ;  připomíná  se,  že  v  ní  bylo  hojně  zlata  a  stříbra: 
byla  to  zajisté  ulice  na  příhradí  vyšehradském,  jejíž  domy  vznikly 
z  krámů,  dílen  a  obytů  kupeckých  a  jiných  živnostenských.  *) 

Třetí  tržiště  bylo  mezi  oběma,  tedy  asi  nynější  Karlovo  ná- 
městí, do  venkovské  krajiny  otevřené.  Tu  snad  byl  hlavně  dřevní  trh. 


')  Erben,  Reg.  I.  161.  179.  Tomek,  D.  P.I.,  170.  Vacek,  Aleth.  lU.,  62— 53. 

■)  Si  fur  teutonicus  est,  princeps  eam  judicabit.  Erben,  Reg.  I.,  161. 

■)  ROssIer,  Stadlrechte.  BrOnn.  VII.  Histoire  generále.  II.  Lavisse  et  Rain- 
baud,  508  o  společnostech  italských  ve  Francii  a  jinde  po  Evropé. 

*)  Vacek  v  Aleth.  IL  498  domnívá  se,  že  prvotní  tržiSté  pražské  bylo  v  mí- 
stech nynějšího  židovského  mésta;  teprv  po  r.  960  byl  jím  nynéjSí  rynk,  kd\*7 
podhradí  svými  domy  a  domky  sem  dospélo. 

*)  Tomek,  D.  P.  I.  68. 

•)  *VySehrad  v  dobé  knížecí*  od  Vacka  v  Methodu  XXX.,  29. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Týn.  27 

Na  ta  tržiště  lid  domácí  i  pauperes  z  vesnic  a  dvorů  nosili, 
vozili  obilí,  kuřata,  luštěniny,  mouku,  chléb  a  zajisté  i  jiné  věci, 
o  nichž  není  v  listinách  zmínek,  beztoho  nahodilých.  Lidé  vymě- 
ňovali věc  za  věc,  platívali  v  starší  době  (ještě  v  X.  stol.  dle  svě- 
dectví Ibn  Jakuba)  plátýnky,  jemně  tkanými  šátečky,  jichž  prý  měli 
plné  nádoby  (kuře  za  šáteček),  platili  penězi. 

Na  trzích  pražských  stejně  jako  v  podhradích  a  trhových  osa- 
dách po  venkově  všude  byly  krámy  už  v  té  době  staré,  a  to  nejen 
krámy  tu  tam  rozházené,  bez  nichž  trh  ani  není  možný,  také  ne 
krámy,  v  nichž  řemeslníci  pracovali  jakožto  v  dílnách  svých,  ale 
míníme  krámy  —  nejdřív  řeznické  a  pekařské  —  stojící  pohromadě 
jako  pozdější  kotce.  Soudíme  tak  z  okolnosti,  že  v  zakládacích  listi- 
nách obcí  městských  mluví  se  začasté  o  takových  krámech  jako 
o  véci  obyčejné  a  staré.  Rozumí  se,  že  krámy  i  s  trhovci  nesvo- 
bodnými náležely  vrchnostem. 

K  trhům  všude  časem  obvykly  jisté  určité  dni  v  témdni.  Byly 
také  už  v  staré  době  trhy  veliké,  za  kolik  dní  trvající,  zvlášf  při 
poutích  výročních. 

Tržné  na  knížecím  náleželo  knížeti,  ale  často  býval  užitek  de- 
sátého trhu,  desátého  týdne,  propouštěn  rozličným  korporacím  du- 
chovenským i  světským  osobám. 

Na  trhu  pražském  připomíná  se  r.  1211  nějaký  soudce  tržní 
(judex  forensis),  slul  Blažej.')  Ten  úřad  svědčí  o  jisté  organisaci; 
pfipomíná  se  též  „marscalcus  junior",  maršálek  mladší, ')  jemuž 
knížetem  uloženo  vybírati  clo  tržné.  Domníváme  se,  že  onen  mar- 
šálek, jehož  úřední  jméno  ukazuje  k  držení  koní,  byl  také  na  bez- 
pečné průvody  cizích  kupců  a  hlídání  nucených  silnic  do  Prahy 
vedoucích,  že  měl  tedy   touž   úlohu  jako   v  Němcích    „hansagraf". 

V  pražském  podhradí  ochranu  a  pohodlí  cizí  kupci  mívali 
v  ohradě,  ve  dvoře  týnském.  Týny,  ^)  hostinné  dvory  bývaly  v  cen- 
trálních místech  všech  zemí,  kamž  kupci  docházeli.  Byly  nutný; 
kupci  přicházeli  pro  nejistotu  cesty  u  velikých  průvodech,  přichá- 
zeli jako  karavany  obranné,  musili  tudíž  míti  někde  velikou  hospodu^ 
která  by  je  pojala  na  byt  i  odpočinek   do  libosti   prodloužilý   (ho- 


")  Erben.  Reg,  1 ,  243. 

■)  Tamž  302.  Teige,  Alman.  mésta  Prahy.  IV.  226. 

•)  Prý  z  dolnonémec.  >tun<    zaun   (Lippeii.,  Socialgesch.  L,  92).    Gengler, 
SUdtrechtsalterthOmer  380  .z  »tyna«  Eimermasz. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


28  Kniha  I.  1.  Nejstarší  zprávy  obchodní. 

špitále ;) ')  a  pro  svá  drahocenná  zboží  hospodu  bezpečnou,  hra- 
zenou jako  pevnost,  v  níž  mohl  pohodlně  a  bez  starosti  na  skladě 
zanechati  své  zboží  na  libovolné  časy.  A  na  to  všecko  byl  týn 
(Laeta  curia). 

Ale  byl  s  druhé  strany  také  zřízen  týn  z  úmyslů  finančních.  *) 
Tu  se  vybíralo  zeměpanské  clo,  tu  byla  kontrola  zboží  a  obchodu 
lokálního  i  transitního,  tu  byl  nucený  sklad  a  prodej.  Cizím  usnadnil 
se  týnem  nucený  sklad  za  skladný  poplatek,  domácím  usnadnily 
se  koupě  právě  tou  soustředěností  zboží  v  týně.  Tu  byli  sprostřed- 
kovatelé  obchodu,  sluhové,  úředníci,  kteří  obstarávali  manipulaci. 
Tu  při  týně  časem  i  kostel  vznikl.  Sem  se  zbožím  nejen  cizí  kupci 
byli  povinni  dojížděti,  než  i  domácí,  i  němečtí  z  Poříčí.  Kdo  chtěl 
prodávati  vně,  musil  poplatiti  clo  a  mohl  vyvézti  ven  na  prodej. 
SkryUi  co,  do  týna  nedovez,  propadl  pokutu. 

V  „Týně"  zeměpanském  byl  soud  (judicium)  rozhodující  mezi 
kupci  a  v  žalobách  proti  nim ;  cizí  kupec  (hospes)  zdejšího  českého 
člověka  poháněti  měl  před  komorníka,  Němce  před  rychtáře  na 
Poříč. ')  PoraniHi  kupec  koho  v  Týně  (neb  jak  také  říkali  později 
—  v  Ungelte)  trestáno  třemi  hřivnami,  za  usmrcení  kupec  propadl 
všecko  zboží,  jinač  platily  pokuty  dle  viny. 

Týn  vznikl  kdys  v  polou  X.  století  za  panování  Boleslavovců.*) 
V  pramenech  však  připomíná  se  mnohem  později.  Teprv  r.  1101, 
a  to  jen  náhodou  tou,  že  se  Týn  dostal  do  sporu.  Bořivoj  kníže 
(t  1107)  dal  totiž  stavení  i  platy  ungeltní  pražské  kapitule,  ve 
Xin.  věku  pak  spor  vznikl  o  to,  má-li  nájemník  ungeltní  platil 
městskou  daĎ  či  nic.  Při  tom  sporu  týnské  paměti  sepsány,  a  zdá 
se,  že  listinou  v  některých  kusech  dokonce  falešnou.  *)  Tu  dovídáme 
se,  že  skladné  v  Týně  platiti  bylo  dle  velikosti  vozu.  Rozdělovány 
na  ten  konec  vozy  trojí,  velké,  nízké,  polovozy;  od  vozu  velikého 
20  denárů  a  40  slanečků,   z  ryb   říčných   čtyřicátý   díl;   z  nízkého 


•)  To  nemusí  býti  » špitál*  na  nemocné,  jako  se  psává.  Hospitale  starých 
dob  je  daleko  spíš  hospoda  nežli  nemocnice. 

*)  Uralte  TeynhOfe  der  slavischen  Groszstádte — ^landesforstliche  Etabh*sse- 
ments.  Gengler  1.  c.  330. 

•)  Výklad  Tomkův.  D.  P.  I.  73. 

*)  Tomek.  D.  P.  I.  24.  . 

*)  Erben.  Reg.  I.  84 — 86  C.  189  cca  1101.  Je  v  ní  podezřelý  >richterius<, 
nemožný  >civis«.  Friedrich  ji  do  svého  God.  nepojal. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Clo  týnské.  29 

VOZU  platiti  bylo  dvě  míry  (nevíš  čeho),  z  půlvozu  míru.  Jest  po- 
divno,  že  se  hovoří  zřejmě  jen  o  rybách  mořských  a  říčných.  *) 

Cío  z  prodeje  a  koupě  (ungelt,  akcis)  bylo  dle  ceny  zboží  i  dle 
kusů.  Principu  pevného  neviděti.  Kdo  prodal  kůže,  med,  víno,  ryby, 
vosk,  koně,  dobytek  za  peníze,  za  stříbro,  ten  platili  měl  z  každé 
hřivny  po  čtyřech  denárech.  Kdo  směnil  ryby  (vyjma  vyzinu,  hu- 
sones)  za  sukna,  platil  z  postavu  (stamen)  po  4  denárech;  z  po- 
stavu plátna  po  dvou.  Ale  nedí  se,  kolik  loket  postav  v  sobě  drží. 

Z  věcí  na  kusy  počítaných  bylo  tržné  spravovati  čtyřicátým 
kusem.  Počítají  se  tu  i  nohavice;  ze  čtyřiceti  párů  nohavic  bylo 
odvésti  pár;   ze   čtyřiceti  prostic  nebo  hlávek  soli  bylo  dáti  jednu. 

Transitní  clo  —  průvozně  —  je  podivně  nestejné:  platí  se 
librou  pepře  (a  ten  má  v  starší  době  cenu  velikou),  dvojími  ruka- 
vicemi, dvojími  ostrohami,  *)  Při  všech  platech  také  pamatováno 
na  možné  podvody.  Kdo  by  sešil  dva  postavy  látek,  aby  platily  za 
jeden,  měl  propadnout  oba. 

Váha  týnská  byla,  jakož  samo  patrno,  jen  na  velko.  Také  tu 
byla  míra  normální,  tůna,  soudek ;  ^)  míra  na  obilí  (modius),  držící 
pět  dlaní  a  dva  prsty. 

Naposled  kupec  platil  v  Týně  také  úředníkům,  hospodáři  un- 
geltnímu  od  váhy,  tůny,  míry,  dle  váhy  a  měření,  z  koně  po  de- 
náru, za  stáj,  ponocným  za  hlídání  a  zajisté  i  písaři  od  register. 
Hospodář  (domesticus)  za  ten  plat  měl  opravovati  stavení  ungeltní. 


■)  Míru  Vacek  v  Aleth.  II.  499  pravdépodobné  vykládá  za  sůl.  Nám  vůbec 
překáií  mydlénka,  že  by  skladné  se  vybíralo  jen  ze  soli  a  ryb. 

•)  Tůny  herynků  byly  jeSté  za  celé  XV.  století  nestejný  po  severním  Ně- 
mecku. .Inama-Sternegg,  Wirtschafsgesch.  III.  1.  65.  Byla  tudíž  tůna  v  ungelte 
mérou  obzvláSf  pražskou;  ze  století  následujícího  víme,  že  držela  v  sobě  64  pinet. 
O  tehdejších  mérách  výklady  u  JireCka  v  Slov.  Pravé.  86. 

*)  Z  vý6tu  celného  Čtoucí  poznal  zároveA,   co  vdecko  se  do  ungelta  vozila 


Digitized  by  VjOOQ IC 


II. 

Nový  kulturní  útvar  hospodářský. 

Než  XIII.  století  přišlo,  naturální  hospodářství  bylo  poměrům 
úzké,  nestačovalo,  přežilo  se,  doba  pouhé  agrární  kultury  měnila 
se.  Pokrok  hnal  lidi  dál.  Ve  Francii  a  v  Itálii  dřív,  v  Němcích  a 
u  nás  později.  Vzrůstal  život  trhovní,  mince  stala  se  obecnějším 
měnidlem  a  platidlem.  V  evropském  západě  otroctví  zmizelo,  jinde 
ho  patrně  ubývalo.  Od  let  šedesátých  století  XII.  ani  u  nás  nemluví 
se  o  otrocích  víc.^)  Otroci  dosloužili,  kulturní  pokrok  jich  už  ne- 
žádal. Z  otroků  stávali  se  úroční  sluhové  řemeslní  nebo  úroční 
zemědělci  robotní.  Měnilo  se  povlovně  i  u  nás  hospodářství  dosa- 
vadní, veliká  dvorová  hospodářství  velmožská  svůj  soustředěný  ráz 
práce  ztrácela.  Vrchnosti  světské  a  duchovní  uznaly  sobě  za  pohodl- 
nější a  užitečnější  propouštěti  nevolné  své  lidi  na  propůjčený  kousek 
půdy  s  povinností  úroční,  než  aby  je  živili  v  dvorech  a  v  dvorských 
dílnách.  Velkostatky  teď  spíš  než  prve  vypouštěny  z  vlastní  režie, 
vznikaly  houfněji  statečky  poplatných  lidí,  kteří  užívali  jich  doži- 
votně nebo  na  čas  dle  panské  vůle.^)  V  tržištích,  v  podhradích, 
famuli  řemeslní  s  pozemkem  i  bez  něho,  dušníci,  hosté  vedle  sebe 
pobývali  a  přibývalo  jich.  Hospodářsky  sesíliv  snad  nejeden  nevolný 
famulus  řemeslný  vyplatil  se  k  svobodství. 

Naproti  tomu  postavení  svobodníků,  malých  dědinníků,  na  konec 
naturálního  hospodářství  nebylo  nikterak  idyUické.  Jsou  zprávy  sic 


*)  R.  1164  uvJečeni  k  nám  za  otroky  Bodrci  dle  Helmholda.  Srov.  Vacek, 
Aleth.  I.,  212. 

■)  Peksrfovo  >jus  bohemicum*  v  C.  Casop.  Híst.  VII.,  360.  Šusta,  C.  Časop. 
Hist.  V.,  Otroctví  a  velkost,  v  Cech. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Význam  mést.  81 

skoupý  o  tehdejší  společnosti  české,  ale  čleš-li  v  nich,  že  jedni 
sYobodníci  dobrovolné  se  dávali  v  nevolnou  služebnost  (voluntarie 
sese  servitio  subdidenint ')  a  jiní  zase  že  ze  statečků  svých  utíkali  :■) 
tof  v  ráz  osvětleno  šero,  v  němž  pátráno  po  tehdejších  poměrech, 
osvětleno  ne  široce,  ale  pronikavě.  Dědiníci  svobodní  hrubě  trpěli 
povinnostmi  zemskými,  tribut  míru,  af  byl  za  náhradu  vojenského 
tažení')  nebo  za  příchranu*)  či  začkoli,*)  tísnil  zlým  od  úředníků 
knížecích  vybíráním,  robot  zemských  všelikterakých  bylo  drahně, 
a  čím  víc  ubíhali  svobodníci  v  poddanské  nevolnictvo,  tím  tužeji 
tísněn  byl  zbytek  svobodníků,  anof  jim  bylo  vykonati  tytéž  povin- 
nosti (hrad,  rybníky,  cesty,  mosty  spravovali,  úředníky  knížecí  ho- 
stili atd.)  jako  prve,  když  bylo  na  to  lidí  víc. 

Od  počátku  XIII.  století  nečte  se  o  platě  mírovém,  z  toho  se 
soudí,  že  svobodný  lid  valně  pomizel,*)  a  všecka  společnost  rozštěpila 
se  konečně  ve  vrchnosti  a  v  poddané.  Jakou  měrou,  v  jaké  roz- 
sáhlosti skutečně  to  poddanství  obsáhlo  tehdejší  sociální  poměry, 
o  tom  za  nedostatku  pramenů  vždy  bude  možno  hádati  se. 

Do  těch  poměrů  vnikl  k  nám  nový  kulturní  proud,  nová 
sociiUní  kategorie,  došla  sem  cizinskou  kolonisací,  zřizována  právem 
německým  vyšší  forma  života  hospodářského.  Začali  i  u  nás  zaklá- 
dati „města". 

Města  všude,  kde  je  zařizovali,  proměnila  časem  život  po  stránce 
právní  a  sociální,  hospodářské  i  politické.  Město  bylo  společenstvo 
oi-ganisované,  koUektivní  organism,  právní  osoba,  korporace  samo- 
správná, jež  volně  mohla  nakládati  jměním  svým,  stejně  tak  i  jeho 
členové,  měšťané ;  města  byla  representant  emancipace  ze  středověké 
odvislosti  osoby  a  majetku;  město  bylo  korporace  nadaná  mocí 
soudnou,  mohoucí  ve  svých  zdech  uznaným  principem  většiny  hlasů 
stanoviti  sobě  pravidla  i  zákony,  ukládati  si  platební  a  jiné  povin- 
nosti, nadaná  ochranou  i  privilejem  živnosti  a  trhu. 

Již  z  tohoto  hrubého  výčtu  práv  je  na  bíle  dni,  že  taková 
měšfanská    společenstva    mohla    státi   se  novou    sociální    kategorií, 

»)  Emler,  Reg.  II.,  1166  kolem  r.  1314. 

•)  Erben,  Reg.  I.,  139  kolem  r.  1167. 

•)  Tak  vykládá  Vacek  v  Alelh.  I.,  162. 

*)  Tak  Celakovský  v  Déj.  práv.  ftes.  84. 

»)  Pekař  proti  výkladu  Vackovu  v  C.  Čas.  Histor.  VIL,  358.  Prý  platili  mír 
rustici  i  hospites,  svobodní  i  nesvobodní,  z  gruntů  poddanských,  pod  plat  vy- 
sazených. 

•)  Tomek  D.  P.  I.  146.  Vacek  Aleth.  I.  26a 


Digitized  by  VjOOQ IC 


82  Kniha  I.  2.  Nový  kulturní  útvar. 

vyšší  formou  kulturní,  která  dosavadní  hospodářství  naturální  změ- 
nila dokonale.  Do  měst  soustředila  se  průmyslná  produkce  řemesl- 
níků z  povolání,  venkovu  zbyla  práce  zemědělská  a  výroba  surovin : 
do  měst  obchod  velký  soustředil  se,  v  nich  obchod  domácí  jakožto 
samostatné  povolání  měšťanů  usadil  se,  tu  zakotvilo  se  hospodář- 
ství peněžní,  odtud  kov  jakožto  prostředek  k  směně  všelikterakýcli 
statků  nabyl  většího  rozšíření  a  čilejšího  oběhu,  do  měst  mobilní 
kapitál,  třeba  že  v  prvních  dobách  velmi  skrovně,  shromažďoval 
se  podle  nemovitého,  tu  pokročilou  technikou  řemeslnou  a  obcho- 
dem podněty  dávány  k  novým  potřebám  a  požitkům,  k  pokroku, 
k  většímu  dělení  práce  a  zaměstnání.  V  měšťanech  je  nový  svobodný 
stav  lidí  vždy  podnikavých,  odhodlanějších,  modernějších  nežli  byli 
sedlští  lidé.  Ten  stav  snažil  se  záhy  o  politickou  moc  a  dosáhl  jí.\) 

Jak  tuto  vyhčeno,  tof  pojem  a  význam  měst,  když  již  byla  na 
výsosti  svého  rozvoje. 

K  nám  dostalo  se  zřízení  a  způsob  městského  hospodářství 
prostřednictvím  cizinců,  hlavně  Němců.  Ti  sobě  však  té  nové  kul- 
turní formy  nevymyslili  ze  svého.  Zřízení  měst  v  Německu  vlastní 
původ  svůj  má  v  předcházejícím  vývoji  měst  románských  a  nizo- 
zemských. Arci,  když  Němce  popadla  snaha  po  emancipaci  hospo- 
dářské a  politické,  i  oni  svým  způsobem,  ale  na  rozmanitých  místech 
rozmanitě,  přičiňovali  k  rozvoji  zřízení  městského.  Němci  recipovali 
v  tom  ideje  pokročilejších  sousedů  a  přidávali  své.  Výklady,  že  by 
zřízení  městské  byl  výplod  vlastního  ducha  germánského,  dnes  ve 
vědě  již  neobstojí.*)  Ústava  německých  měst  neni  dílem  jediného 
národa. 


*)  Význam  zemského  zřízení  a  stavu  v  Bucherovi  213  a  násl.,  v  SchOn- 
bergové  Gewerbe-  u.  Volkswirtschaftslehre  II.,  v  Bráfově  Národ,  hosp.,  v  Inama- 
Sterneggové  Deutsch.  Wirtschaftsgesch.  III.,  29  a  násl.  V  Čelakovského  přednášce 
uvař.  v  Almanachu  Č.  Akad.  XIII. 

■)  U  nás  nejnověji  dr.  Čelakovský,  shrnuv  velikou  literaturu  o  téch  vécecK 
dokázal  nade  vši  pochybu  původ  německého  zřízení  městského  z  rozmanitých 
vlivů  starších,  cizích;  vzorem  bylo  zřízení  měst  románských,  jež  zase  spoléhalo 
na  antických  tradicích.  Důkaz  Čelakovského  je  v  tom,  že  ústava  konsuiární  a 
komunální,  jak  ji  Němci  nápodobili,  dříve  vyvinula  se  na  jihu  a  západě  Evropy; 
pojmenování  a  kompetence  orgánů  mést  německých  jest  zjevně  po  cizím  způsobe 
a  vzoru.  Rozhodující  práce  Čelakovského  jsou  v  jeho  Povšechných  děj.  právn. 
28,  150,  396;  v  C.  C.  Mus.  1904,  377;  v  Almanachu  Č.  Akad  XIIL  NaSi  star& 
badatelé  něco  toho  tušili  v  Arch.  Pam,  VIL,  90.  I 


Digitized  by  VjOOQ  IC 


Vznik  mést  v  Némcich.  33 

Při  tom  není  správno  vykládati,  že  by  organisace  mést  v  Něm- 
cích přímo  vázala  se  k  organisaci  měst  starořímských/)  ale  to  do- 
kázáno, že  v  německých  městech  byla  nápodobena  ústava  komu- 
nální a  konsulámí,  jak  se  zatím  byla  vyvinula  v  románských  zemích; 
tam  dospěla  k  jistým  formám  dřív,  nežli  němečtí  lidé,  v  tržištích 
bytující,  osmělili  se  dobývati  na  svých  vrchnostech  autonomie.  Pro- 
středkovateli  byli  asi  hlavně  kupci,  kteří  viděli  v  Itálii,  ve  Francii, 
ve  Flandrech  vzory  hotové.  Vlivy  do  Němec  působily  tedy  ze  tří 
stran. 

Některé  rozběhy  k  městskému  zřízení  začínají  se  v  XII.  století, 
ale  věc  bére  se  pomalu  v  před.  Vrchnosti  biskupské,  které  povolo- 
valy nejdřív,  dlouho  se  bránily  emancipaci  obyvatelstva  „městského". 
Není  bez  příchuti  jméno  coiyuratores,  tu  a  tam  dávané  prvním 
měšf anům ;  naznačuje,  jakoby  se  byli  spikli  proti  dosavadním  pod- 
danským řádům. 

O  podnětech  a  domácích  základech  k  městské  associaci  bada- 
telé němečtí  soudí  nestejně.  Jedněm  města  vznikala  svobodným 
sdružením  na  ochranu  a  mír,  jiným  na  základech  zřízení  dvorského, 
jiným  z  tržišf  a  osad  kupeckých.  Ve  všem  něco  pravdy.  Nám  se 
nejvíc  zamlouvá  theorie  trží.  Zajisté,  že  četná  tržiště  německá, 
vzniklá  za  hospodářství  naturálního,  stejně  jako  u  nás,  přímo  vy- 
bízela, aby  na  jich  základě  vznikl  nový  útvar  městský,  jen  když 
vrchnost,  opustíc  některá  svá  práva,  dá  obyvatelům  autonomii. 
Zánovní  městská  korporace  pak  už  by  starala  se  o  další  rozvoj  a 
rozmnoženi  městských  práv. 

Větší  měrou  města  v  Němcích  vznikala  teprve  ve  XIII.  věku, 
rostla  zvláště  za  nepokojné  vlády  Fridricha  II.  Ale  edikty  (1231, 
1232)  hnutí  mést  a  jich  rozvoj  zarážen  zase,  takže  v  témž  XIII. 
^éku,  kdy  proudy  kolonistů  z  Němec  míří  k  nám  a  dále  na  východ 
do  Slovan,  v  samém  Německu  útvar  městský  daleko  ještě  není 
hotov.  Stačí  jen  ukázati  k  tomu,  že  r.  1219  v  Řezně  mají  sic  již 
konšely,  ale  s  malou  pravomocí,  že  v  Norimberce  první  jurati  jsou 

')  Jakž  dokazi^e  Mayer  v  Deutsche  u  franz.  Verfassungsgesch.  Na  str.  285 
ií  uYážlÍTé:  >Es  handelt  sich  nicht  um  dle  Alternatiye  rOmische  u.  german. 
V^erfassung,  sondern  wie  dle  Germanen  sich  in  und  an  den  Mauern  der  alten 
ROmerstádte  angesiedelt  hahen;  so  kann  germanísches  u.  rOmisches  gut  noben 
dnander  wurzein  u.  wachsen«.  Némefttí  spisovatelé  vétSinou  toho  nepřipouštéjí* 
Ede  marný  odpor,  žádný  národ  v  kulturních  věcech  není  originální  docela. 

Vt^íater,  Dějiny  femeela  a  obchoda  v  Čechách  v  XIV.  a  ▼  XV.  TAka.  3 


Digitized  by  VjOOQIC 


34  Kniha  I.  2.  Nový  kulturní  útvar. 

známi  teprve  z  r.  1256;  v  Augspurce  r.  1257.*)  Kolonisté  přinášeli 
s  sebou  zajisté  zkušenosti  a  povědomost  novotného  městského  útvaru, 
jenž  v  méstech  biskupských  a  přímořských  už  byl  nejdále  pokročil,  ale 
hotového  produktu  nepřinášeli.*)  Ovšem  za  příznivých  sobě  okol- 
ností dokončili  útvar  městský  na  půdě  slovanské  v  hlavních  věcech 
hned,  rázem,  nebof  dosahovali  v  slovanských  zemích  svobod  víc. 
než  měli  doma.  A  šli  rádi  z  domova,  zmítaného  nepořádky  politi- 
ckými málem  stoletými,  šli  na  půdu  slovanskou,  aby  si  zjednali 
lepší  živobytí  a  snadnější  hospodářský  vzrůst.^) 

Aby  čeští  panovníci  a  jich  příkladem  též  jiní  držitelé  české 
půdy  přilákali  sem  k  pevnému  usazení  lidi  ze  sousedních  zeraí 
germánských,  musili  jim  nejprv  a  hlavně  dopustiti  toho,  co  v  jich 
vlastech  tou  měrou  a  tím  rozsahem  nebylo  obvyklo,  totiž  dopustiti, 
aby  skupovali  si  u  nás  pozemky  v  dědičné  vlastnictví.  Český 
sedlák  dosavad  neměl  držbu  zabezpečenu,  kolonista  si  držení  za- 
bezpečil zákupem. 

Toto  právo  kupné  nebo  zákupné  Čechům  bylo  nové  a  že  do- 
stávalo se  v  život  kolonisací  německou,  dáváno  mu  jméno  jus  teu- 
tonicum  —  právo  německé  —  také  purkrechtní  a  dědické,  jus 
hereditarium,  nebof  dědění  bylo  přední  význačné  znamení  toho 
práva.  V  Němcích  samých  v  XIII.  století  jen  menší  část  selských 
lidí  získala  to  právo,  a  vrchnosti  v  Němcích  chtívaly  i  na  méšfa- 
nech  ještě  za  dlouhá  léta  mnoho  poddanstva,  držíce  se  toho,  že 
měšťané  sedí  na  vrchnostenské  půdě;*)  tu  půdu  jim  volně  pro- 
půjčovati, to  se  teprv  vyvíjelo;  u  nás  tu  půdu  dostali  hned. 

Podnikatel  (locator)  přišel,  ohledal  slovanskou  osadu  starou, 
hodí-li  se  k  obsazení  a  vysazení  nebo  vyhledal  místo  docela  nové : 
s  ním  nebo  za  ním  přistěhovalo  se  tovaryšstvo,  společenstvo  —  lidé 


»)  Celakovský  v  C.  C.  Mus.  190á  1.  c. 

*)  Jak  domnív.  se  MiUheil.  f.  d.  Gesch.  d.  Deutsch.  in  BOhm.  XXX.,  134. 
Systém  méstského  hospodářství  v  Némcích  ukončoval  se  teprv  v  XIV.  století! 
Keutgen,  Zanftc,  2d0. 

•)  ROssler  (Die  Stadtrechte  v.  BrOnn  XII.)  míní,  že  stehování  z  Flander 
k  nám  délo  se  wegen  der  Fttlle  des  Kapitals,  chtéli  prý  produktivnéji  kapitály 
umísliti.  V  oněch  dobách  o  produktivním  kapitálu  nemůže  býti  ani  řeCi.  Bach- 
mann,  Gesch.  BOhm.  473,  přišli,  »um  das  eigene  Wol  zu  bessern*,  což  je  správ- 
nější. Srov.  Novotný,  Ces.  Časop.  Hist.  IX.,  295. 

*)  »Freie  Bodenleite«  se  vyvinovala  jako  obecní  městský  institut  státopráv- 
ního významu,  a  ještě  v  XII.  stol.  neměli  lé  výhody  všude  v  Němcích.  KeutgíMi. 
Zanfle  77. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Právo  kupné.  35 

zámožní  i  chudí,  obchodníci  i  řemeslníci  a  dělníci  —  půda  zakou- 
pena a  rozdélena  v  lány  (kolik  lze  pluhem  jedním  zorat)  mezi  jed- 
notlivce, kteří  na  ten  zákup  měli  dostatečný  peníz ;  zakupována  ve 
hvozdech  pomezních  půda  panenská  stejně  jako  při  trhových  všech, 
při  podhradích  slovanských  i  druhdy  při  dvorech  ústředních  (Králové 
Dvůr) ;  v  slovanských  osadách  zakupována  také  městiště  s  domy 
nebo  městiště  na  vystavění  nových  domů. 

Tak  vsi  a  města  německého  práva  v  Čechách  vznikala.  Slo- 
vanské staré  vsi,  poznavše  výhodu,  přeměňovaly  se  zákupným  právem, 
vrchnost  propustila  sedlákovi  půdu  v  soukromý  majetek  a  pro  za- 
čátek sprostila  ho  platů  na  lhůtu.  První  „Lhota"  povědomá  jest 
z  r.   1199.*) 

Čeští  obyvatelé  v  podhradích  a  místech  trhových,  z  nichž  měla 
se  státi  města,  pokud  nemohli  zúčastniti  se  zákupu,  stali  se  v  do- 
mech příchozích  kolonistů  „měšfanů"  podruhy,  nebo  zůstávali  před 
ohradou  městskou  jako  podsedkové,  jako  chalupníci  na  předměstích.*) 
Který  český  člověk  nemohl  si  zakoupiti  a  nechtěl  býti  podruhem 
ani  podsedkem,  toho  vyhnali.^)  Časem  brzkým  předměstí  jsouce 
sociální  a  hospodářskou   částí  města,^)   vtažena  v  zájmy  městské.*) 

Zřizovati  města  pomocí  podnikatelů  byl  zeměpánům  a  těnj 
vrchnostem  světským  a.  duchovním,  jež  se  příkladem  panovníka  do 
takového  podniku  pustily,  způsob  nejpohodlnější;  prodavše  kusy 
půdy,  nemusily  se  starati  o  zřízení  a  úpravu  města,  aspoň  neměly 
s  tím  útrat ;  čekaly  jen  a  dočekaly  se  bezpečného  ročního  důchodu 
z  nové  instituce.  O  ten  šlo  na  předním  místě,  flskálný  úmysl  byl 
zakládání  mést  prvním  podnětem.  Král  Václav  I.  obrátil  se  od  za- 
kládání kostelů  k  zakládání  měst  —  to  praví  kronika  —  a  výklad 
jest  na  snadě:  církev  ve  sporu  s  předešlým  králem  Otakarem  I. 
zvítězila,  tedy  na  duchovní  pokladnice  se  nemohlo,  šlechta  byla 
namnoze  berní  prázdna,  spolehl  tedy  fiskus,  komora,  na  nové  mě- 
šťany, kteří  byli  ochotnou  poplatnou  silou. 


*)  U  Brandýsa  n.  Oři.  Dr.  Nejedlý,  LitomyS.  I.,  74. 

')  Lippert,  Sozialgesch.  11.,  27.  Tomek,  C.  Č.  Mus.  1846,  230. 

•)  V  Lilomyálsku  dle  zprávy  z  r.  1167  vyhánóli  české  lidi.    Erben,  Reg, 
I.,  139. 

*)  Inama-Sternegg.  III.,  26. 

•)  Cti  jen  list  krále  Jana  1330  Menšímu   mčstu  daný.    Čelakovský,  Přivil. 
1.,  36. 

3* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


36  Kniha  I.  2.  Nový  kulturní  útvar. 

Účel  politický  králům  na  mysli  byl  asi  také  hned  pospolu  se 
snahou  finanční.  Šlo  o  sesilení  moci  královy  proti  pánům;  králové 
spoléhali  na  všelikou  pomoc  svých  královských  měšťanů.^) 

Také  strategický  účel  pohádal.  Bývalá  tržiště,  dotud  sotva  polou 
a  jen  na  nebezpečných  místech  hrazená,  měla  státi  se  novým  hradem, 
burgum,  odtud  měšťané  burgenses.*)  Města  hradbou  a  baštami  roz- 
lišila se  od  venkova. 

Při  založeni  města  pán  pozemku  nesmlouvá  se  s  jednotlivými 
kolonisty,  nýbrž  stojí  tu  jako  druhá  smlouvající  strana  vlastně  veškerá 
obec.^  Ta  obec  je  korporace,  dostává  korporační  práva  a  bére  na 
sebe  povinnosti.  Úroční  platy  ukládají  se  obci  jako  celku;  platí  se 
z  pozemků,  jež  měšťané,  ať  obchodnici,  ať  řemeslníci,  získali  pro 
snadnější  živobytí. 

Kolem  města  byla  pole  měšťanů  a  pod  ochranou  (šos  —  Schutz) 
města,  v  městě  byly  v  domech  dílny  řemeslné  a  sklady  obchodní, 
ale  také  stodoly  a  chlívy  selského  rázu.  Jsa  řemeslník  neb  obchodník 
a  rolník  zároveň,  měšťan  měl  dvoji  hospodářský  podklad  a  tudíž 
živobytné  prospívání  jistější.*) 

Obec  městská  při  svém  vzniku  obdržela  právo  trhové  a  začaslé 
i  monopol  řemesla  a  obchodu ;  dostalo  se  jí  monopolu  toho  „právem 
míle".  Na  mih  cesty,  ba  i  na  více  nikdo  nesměl  vařiti  ani  prodá- 
vati pivo  (to  byl  první  obchod  městský),  nesměl  provozovati  ře- 
mesla.^) Výjimkou  propouštěna  venkovu  tu  a  tam  krčma  a  kovář. 
Toho  práva,  jež  řemeslníky  z  venkova  přímo  hnalo  do  města,  u  nás 
všecka  města  nedostala  výslovně  hned  při  založení  nebo  neměla  ho 
v  plném  rozsahu,  dotýkalo  se  obyčejně  jen  piva,  a  řemeslný  monopol 
přičiněn  teprv  časem.  ^)  Přišedše  k  nám,  někteří  kolonisté  si  právo 
míle  vy  mínili  a  vyžádali  hned;  jiní  obdrželi  od  panovníka  to  právo 


O  Už  r.  1248  pražští  měšfané  zasahují  účinné  do  vzbouření  Šlechty  proti 
Václavu  L,  jenž  byl  poněkud  lehkého  zrna.  Též  méšťané  havíři  Jihlavští  pomá- 
hají témuž  králi  proti  synovi  jeho  při  obleháni  hradu  Pražského.  Pokračovatel 
Kosmův  zove  je  >zlými  lidmi*.  Fontes  r.  boh.  30tí. 

■)  Burgenses  zovou  se  MýtStí  ještě  r.  1350.  Celakovský,  Cod.  lí.,  448. 

•)  Lippert  1.  c.  II.,  124,  126. 

*)  Bacher,  Die  Entsteh.  d.  Voikwirtschaft.  45,  213. 

*)  Lippert,  Sozialgesch.  II.,  278  vykládá  právo  míle  z  držení  Sosovních 
gruntů  městských,  prý  platilo  na  těch  gruntech.  Ale  rádius  míle  je  větší,  než 
grunty  Sosovní  obyčejné  držely.  Ostatně  byla  města  s  >právem  mile«,  které  ob- 
sahovalo míle  dvč  do  kola.  Na  př.  Most.  Celakovský,  Cod.  II.,  57. 

•)  Inama-Sternegg,  Deut.  Wirtschaftsgesch.  IIT.,  2,  236. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


PráTa  nových  mést  87 

později  s  výslovným  úmyslem,  aby  pomohlo  se  městskému  prů- 
myslu,^) jiným  uznáno  a  potvrzeno,  až  když  někdo  přespolní  měšfa- 
nům  venkovskými  várkami  a  řemeslem  překážel. 

Že  města  na  sebe  strhla  ať  privilegiem  af  zvykem  monopol  prů- 
myslu a  trhu,  to  pomohlo  jim  k  vzrůstu,*)  a  byf  v  tom  tkvěl  a 
jevil  se  měšfanský  egoism,  podobá  se,  že  venkov  nesl  ten  monopol 
s  počátku  trpělivě ;  snad  pociťovalo  se  s  obou  stran  v  těch  dobách 
středověkých,  kde  panovala  spíš  zvůle  než  řád  pevný,  že  práce  prů- 
myslová s  kapitály,  byf  ještě  skrovnými,  přec  jen  nejbezpečnější 
jest  ve  zdech  městských;  páni  okolní  i  lid  poznávali  zároveň  také, 
že  v  týchž  zdech  městských  stálý  a  bezpečný  mají  trh  na  směnu  svých 
surovin  a  produktů  prvotního  hospodářství.*) 

Takž  město  odkázáno  právě  pro  ty  produkty  na  venkov,  a 
venkov  byl  trhem  připoután  k  městu.  Vyvinul  se  hospodářský  okruh, 
do  něhož  sedlák,  nechtěl-li  dobrovolně,  i  rozkazem  zeměpanským 
jest  připuzován.  Takž  na  příklad  král  Otokar  H.  1273  sedlákům 
zakázal  s  obiUm  za  hranici,  leč  dva  dni  obilí  to  na  prodej  po- 
stavili v  městě  Mostě.*)  Ovšem  nemůže  býti  pochybnosti,  že  nemile 
a  odporně  časem  neslo  se,  když  v  tom  hospodářském  okruhu  venkov 
dostal  se  do  područí  města.*) 

Novým  městům  také  musilo  přiznáno  býti  právo  volného  vstěho- 
vánf :  kdo  získal  od  vrchnosti  osvobození,  toho  město  mohlo  v  ohradu 
svou  vzíti  bez  překážky.  Přijímalo  však  také  ty,  kteří  vrchnostem 
utekli. 

Při  svém  vzniku  obec  městská  bývala  nadána  také  právem 
soudním.  Společenstvo  městské  vyňato  byvši  již  svým  založením 
z  jurisdikce  krajských  a  zemských  úřadů,  postaveno  jest  pod  krále 
nebo  jeho  zástupce  přímo ;  když  městu  dána  autonomie,  přísežným 
konšelům  a  rychtáři,  jenž  byl  nejbližším  zástupcem  vrchnosti,  při- 
znáno větší  nebo  menší  právo  soudní  nad  členy  obce  městské. 

Nedostalo-li  se  novotným  městům  všech  těch  vylíčených  práv 
hned,  většina  podstatných  kusů,  které  činí  město  městem,  vždy 
propůjčována;   v  zakládacích  listinách  upravuje  se  poměr  měšťanů 

*)  Na  př.  teprv  Karel  IV.  r.  1334  dává  Kouřimským  právo  míle  řemeslné, 
aby  po  vyhořem'  měli  tím  pomoc.  Celakovský,  Codex  II.,  281. 

*)  Ukazuje  se  na  to,  kterak  bez  práva  mile  mdle  a  pozdé  vyvinovala  se 
skandinávská  a  východní  slovanská  mésta.  Roscher,  Nat.  Oekon.  III.,  586. 

»)  Inama-Sternegg  1.  c.  III.,  2,  236.  Roscher  1.  c.  III.,  584. 

*)  Celakovský,  Codex  H.,  57. 

•)  Below,  Sybels  Histor.  Zeitschr.  1896,  413. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


38  Kniha  I.  2.  Nový  kulturní  útvar. 

k  zakladateli,  naznačuje  se  půda,  která  se  pak  vyměřila  v  majetek 
individualný  a  svobodný,  a  stanoví  se  práva  a  povinnosti  rychtářovy. 

Práva  novým  méstům  daná  příslušela  pouze  měšfanům  a  nikoli 
všem  obyvatelům  v  městě  a  před  zdmi  bydlícím,  ale  ze  svobody 
měli  hospodářský  a  sociální  užitek  i  všickni  ti,  kdož  nebyli  měšťany.^) 

Města  s  nejúplnějšími  právy  u  nás  zakládali  králové.  Byla  to 
města  na  královském  zboží,  tudíž  města  královská.  Václav  I.  a  pak 
Přemysl  II.  spůsobili  u  nás  nejsilnější  ten  kulturní  proud.  Počítá 
se  v  době  přemyslovské  (do  r.  1306)  založených  hrazených  měst 
královských  třicet  dvě,^  kterýž  počet  potom  ještě  vzrostl.*)  Některá, 
na  královském  založená,  zůstávala  pod  úřadem  komorním,  slula 
komorní,  jiná  podržena  v  závislosti  na  nejbližším  hradě  královském 
(Rakovník  na  Křivoklátě),  jsou  tudíž  hradecká. 

Pro  svůj  zisk  i  panstvo  světské  a  duchovní  na  svém  zboží  za- 
kládalo města.  Zeměpán  byl  od  vrchnosti  požádán  za  dovolenou, 
aby  směla  své  lidi  rolnické  a  řemeslné,  kteří  bytovali  pod  zámkem, 
kolem  kláštera,  pozdvihnouti  na  měšťany.  Tak  vznikla  města  panská, 
biskupská,  klášterská  (oppida).  Měšťané  osvobozeni  platů  a  robot 
zemských,  tuze  však  zavázáni  vrchnosti,  kteráž  jim  uděluje  nějakou 
samosprávu  a  soud.  Při  založení  svém  poddanská  města  obdržela 
méně  práv  než  královská.  Měšťanům  zůstávaly  roboty,  musili  slibo- 
vati i  člověčenství,  nebyli  volni  v  propouštění  ani  v  přijímání  sou- 
sedův, a  což  toho  víc.  Ze  svých  městeček  vrchnosti  měly  finanční 
zisk;  z  gruntů  jednotlivcům  v  držbu  daných  byl  roční  bezpečný 
důchod  pozemkový,  plynulo  tržné  z  krámů,  příjem  byl  ze  skrovného 
těch  městeček  průmyslu,  byly  důchody  i  ze  soudu.  Není  potřebí 
dokazovati,  že  v  městečkách  panských,  ze  vsí  vzniklých,  agrární 
živel  vždy  zůstával  v  převaze  nad  řemeslníky.*) 

První  skrovné  náběhy  k  městskému  založení  —  nehledíme-li 
k  pražské  osadě  kupecké  —  jsou  patrný  u  nás  již  v  XII.  věku  na 
duchovenském  zboží  v  Kladrubech  a  v  Hroznětíně.  Z  listiny  Ota- 
kara I.  r.  1212  dovídáme  se,  že  Kladrubští  trhovníci,  obchodníci 
(mercatores),  za  své  „jus  civile"  —  tedy  za  nějakou  samosprávu 
a  právo  trhové  —  čehož  užívali  již  za  předchůdců  Otakarových 
(tudíž  ve  XII.  století)  zaplatili  kráU  50  hřiven  stříbra  na  místě  do- 


')  Čeiakovský,  C.  déj.  práv.  149. 

«)  Tamtéž  151. 

•)  Kalousek,    Státní   právo   306,    uvádí  v  XV.  a  XVI.  vóku  42  mésta   kml. 

*)  Inama-Steniegg,  Wirtschaítsgesch.  III.,  1,  82—96. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zakládání  mést  v  Cechách.  S9 

savadního  platu  po  dvou  liščích  kožešinách.  *)  Nápodobně  i  Hrozně- 
[inští  r.  1213  měli  jus  forense  a  civile.*) 

Za  nejstarší  povědomé  úplné  založení  městské  dle  práva  ně- 
meckého v  Cechách  byla  by  civitas  Nové  Pielsne  (Plzenec)  — 
z  r.  1216  —  kdyby  listina  o  tom  nebyla  podvržená.^)  Z  doby 
prvního  Otakara  (f  1230)  jest  povědom  jen  Hradec  Králové,  že 
ho  zřídili  za  město  a  dle  pověsti  i  Pelhřimov  (prý  r.  1224 — 1226).*) 
Z  let  třicátých  už  několik  nepochybných  měst  známo.  Uvádíme  jen 
Manětín  (1235),  Roudnici  (1237). 

Z  následující  desítky  let  nejdůležitější  na  české  hranici  město, 
Jihlava,  pochází.  Dobrých  dvacet  let  se  o  Jihlavě  ví  dřív,  nežli 
r.  1249  potvrzena  za  město.*)  Náleží  do  zvláštní  skupiny  mést, 
totiž  báňských,  opírajících  se  o  horní  právo  Václava  I.  (1249).  Na 
počátku  XIII.  století  stříbro  nalezeno  v  území  od  Kohna  k  Jihlavě 
takovou  měrou,  že  vznikla  tu  těžba  nad  starodávnou  primitivnou 
daleko  intensivnější  a  snad  s  lepší  technikou;  přišli  k  horám  cizí 
lidé,  za  nimi  přibrali  se  řemeslníci,  obchodníci,  a  vznikla  tu  města 
buď  zhola  nová,  buď  na  základech  starých  osad,  jež  blízkosti  hor 
zniohutněly.  Do  té  skupiny  náleží  Kolín,  Čáslav,  Brod  Německý.^) 
Mezi  těmi  městy  Hora  Kutná  měla  své  malé  začátky  na  gruntech 
klíištera  sedleckého.  Když  do  té  hornické  osady,  jejíž  členové  zároveň 
byli  nákladníky  i  havéři,  přeneseny  královské  úřady  horní  a  min- 
covní (1291),  a  obec  valem  zkvétala,  nescházelo  k  městu  již  nic 
než  privilej. 

Do  skupiny  báňských  měst  na  druhé  straně  Čech  náleží  v  tom 
století  Xni.  Stříbro. 

Z  let  padesátých  a  šedesátých  právě  řečeného  století  jest  již 
znamenitá  řada  měst;  vůbec  bylo  zakládání  za  Otakara  II.  nejčilejší; 
po  jeho  záhynu  nastala  některá  přestávka.  Vyznává  král  Václav  II., 


»)  Erben,  Reg.  L,  247.  Vacek,  AJeth.  IIL,  127. 

»)  Erben,  Reg.  I.,  265. 

•)  Emler,  Reg.  II.,  1156.  Strnad  ji  do  plzeňského  Lisláře  nepojal  mezi 
pravé  listiny.  Na  Moravé  mají  o  městech  listiny  starSí  a  hojnéjší,  ale  jsou  to 
lehkomyslná  falsa  Bočkova.  Srov.  C.  Cas.  Histor.  III.,  360. 

*)  Soupis,  Pelhřimov  150.  O  Hradci  v  Regest.  L,  323  (roku  1225)  a  354 
(r.   1229). 

*)  Celakovský,  C.  déj.  práv.  265.  >Argentifodinae<  u  Brodu  r.  1258  v  Emler. 
Reg.  II.  Právo  Brodskjxh  viz  u  Čelakovského  Codex  II.,  61. 

•)  Datum  založení  mOsta  Kolína  sic  neznámo,  ale  nékteré  části  chrámu 
kolínského  ukazují  na  třetí  desítku  XIll.  vóku.  Braniá,  Déjiny  uméiií  64. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


40  Kniha  I.  2.  Nový  kulturní  útvar. 

Že  města  po  smrti  otce  jeho  pro  mnohá  příkoří  stala  se  liduprázd- 
nými, pročež  že  chce  znova  je  podporovati.*)  Z  četných  založenin 
od  polou  století  uvádíme  jen  Turnov  (asi  1250),*)  Polici  (12631 
Nymburk  (1257),  Litomyšl  (1269),«)  Chomutov  (1261),  Domažlice 
(1263),  Beroun  (1266),  z  jehož  podivného  jména  Bern  a  Verona 
se  soudí,  že  prvními  méšfany  jeho  byli  lidé  ze  švýcarského  Berná 
nebo  nějací  Románe.*)  Totéž  město  Beroun  musilo  r.  1294  znovu 
býti  založeno.  Snad  zašlo  do  té  doby.  V  týž  čas  konec  století  vy- 
sazena mimo  jiná  města  Příbram  (1290),*)  Plzeň  Nová  (po  r.  1292),^! 
pak  Volyně  (r.  1299) ;  ^)  z  počátku  nového  století  jest  Jičín,  povstalf| 
ze  Židěnavsi  1302,®)  r.  1304  Hora  pozdvižena  městem,  došedši  pri- 
vUeje.^) 

Kdy  Staré  město  —  Praha  —  za  město  vysazeno,  bezpečné 
neví  se.  Není  zachováno  listiny  zakládací.  Jest  nutno  souditi  z  okol^ 
ností.  V  situaci  velikého  slovanského  tržiště  a  podhradí  Pražského 
do  Xin.  století  stala  se  znamenitá  změna.  Obchodní  život  shrnul 
a  skupil  se  v  okruh  nynějšího  náměstí  okolo  Týna;  obchodnické 
obci  německé,  rozmnožené  Flandry  a  Romány  a  snad  ještě  jinfnii 
cizími,  byla  ulice  svatopetrská  nedostatečnou;  Němci  a  jiní  cizinci, 
kteří  se  řídili  německými  výsadami  (Soběslavskými),  rozšířili  se  ^ 
rozprostřeli  z  ulice  své  po  všem  podhradí  i  do  vesnic  okolních.*^ 
Němci  přenášeli  sobě  ochranné  právo  své  z  ulice  petrské  do  novýclj 
domů  svých,  ať  stály  kdekoli  mezi  Vyšehradem  a  Hradčany. 


O  Celakovský,  Codex  U.,  110. 

*)  Bratří  Markvartici,  Havel  a  Jaroslav,  učinili  to  založení  ze  vsi  Hružlicfij 
Když  se  pak  rozdělili,  i  mčsto  rozděleno  a  melo  dvojí  odtud  vrchnost  Šimát 
Turnov  9.  | 

»)  Nejedlý,  Litom.  69. 

*)  Lippert,  Socialgesch.  II.,  236.  Vávra,  Beroun. 

•)  Smlouva  o  založení  Příbramé  u  dra  Nováka,  Formul.  biskupa  Tobiaá^ 
č.  266.  Locus  forense  dictus  Příbram.  Příbram  však  stála  už  dřív.  R.  1289  byli 
posádkou  z  Orlíka  zpustošena.  (Tamž  č.  29.)  Potom  nastalo  nové  vysazení. 

•)  Strnad,  O  založení  Plzné  11.  R  1298  se  ještě  staví. 

')  Probošt  kostela  pražského  22  láníi  dal  lidem  a  propustil  je.  Teplý,  D^ 
jiný  Volyně  8. 

■)  Jméno  Jičín,  byvši  názvem  okresu,  přeneseno  na  osadu.  Meačík,  Jitíní 

•)  Celakovský,  Děj.  práv.  269. 

»®)  Jireček,  Codex  I.,  67.  R  1231  stojí  v  listině  Václava  L,  že  nesmí  s 
vpád  díti  do  německých  domů  seu  in  suburbio,  seu  in  vil  lis,  dává  se  ji3 
svoboda  vlastnictví  a  svoluje  se,  aby  nebyli  souzeni  než  před  králem  a  komfí 
nikem.  Tomek,  D.  P.  176.  Celakovský,  Codex  I,  3. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vznik  Starého  mésta  Pražského.  41 

Jinače  tu  v  podhradí,  jakož  svrchu  vypsáno,  byla  ještě  obec 
židů,  domy  a  dvory  panské  a  duchovenské  se  svými  právy.  Jednot- 
ného zřízeni  nade  všemi  těmi  právními  prvky  nebylo.  Tu  náhle 
dovídáme  se,  že  král  Václav  jal  se  Prahu  hradili  zdmi.  Zdá  se,  že 
začátek  byl  učiněn  asi  r.  1234.')  Konec  hrazení  stal  se  1253;  Po- 
říčí, o  něž  Němci  už  nestáli,  zůstalo  před  zdí,  a  stejně  tak  obec 
židovská.  Nepochybujeme,  že  nadání  právem  městským,  pozdvižení 
Prahy  za  město,  stalo  se  před  obezděním,  a  obezdění,  asi  r.  1234 
začaté,  že  bylo  jeho  následek.  Bylotě  tak  při  jiných  městech,  proč 
ne  při  Praze?  R.  1233  vyskytuje  se  poprvé  civitas  Pragensis,  což 
nikterak  neznamená  hrad  pražský;  z  roku  po  tom  je  znám  první 
„civis  Pragensis"  a  „concives"  (spoluměštané).*)  Onen  dobře  může  býti 
již  z  nového  práva  městského,  kteréž  dáno  Pražanům  na  ten  způsob, 
jako  užívali  měšťané  norimberští.')  Bylo  to  zajisté  jiné  právo  a  roz- 
sáhlejší autonomie,  nežli  dotud  měla  kolonie  poříčská.*)  Táhlo  se 
na  držitele  gruntů,  tedy  na  Němce  a  ovšem  i  na  Cechy,*)  pokud 
si  je  mohli  zákupem  udržeti.  Tím  právem  Stará  Praha  stala  se 
městem.^ 

')  Celakovský,  O  začátcích  ústav.  děj.  Star.  mésta  39.  Srov.  Fontes  II.,  303. 

")  Uvádí  je  Tomek  v  D.  P.  I.  174.  Erben,  Reg.  L,  č,  822. 

*)  2e  Praha  obdržela  hned  na  počátku  právo  norimberské,  čte  se  v  list 
Janové  r.  1316.  NaSel  KOpl,  Mittheil.  d.  Instit.  f.  Osterr.  Geschforsch.  Vn.,  176. 
Emler,  Reg.  IV.  825. 

^)  Celakovský,  Ces.  děj.  práv.  148. 

»)  Lippert,  L  c.  II.,  144. 

•)  Vznik  Starého  Města  jakožto  mésta  dotud  nejlépe  vysvětlil  Celakovský 
svými  pracemi  a  zvláště  spisem:  >0  začátcích  ústavních  dějin  starého  mésta 
Pražského*.  Věc  krozludtění  nesnadná,  jasných  svědectví  není,  a  proto  jsou  mí- 
nění rozmanitá,  vážná  i  patrně  lichá.  Autorita  v  dějinách  pražských,  Tomek, 
míní,  že  zřízení  Starého  Města  vzalo  původ  z  privileje  Soběslavova,  daného 
Němcům  na  Poříčí;  to  privilegium  že  se  zvolna  rozSířilo  na  vSecky  obyvatele 
Staré  Prahy.  Z  privilegia  toho  stalo  se  privilegium  Starého  Města.  Hlavním  dů- 
vodem jest  mu,  že  to  privilegium  i  potom  bývalo  stvrzováno,  takže  vedle  něho 
jiného  privilegia  nebylo.  Co  do  podstaty  drží  se  toho  mínění  mnozí  badatelé  ně- 
mečtí, přibarvujíce  je  svým  národnostním  zápalem.  Odchylné  stanoviště  má 
Lippert.  Vykládá,  Že  těžiště  německé  obce  přeloženo  z  Poříčí  k  Týnu,  a  když 
Havelská  vznikla  čtvrt,  obdržela  ona  norimb.  právo,  jež  se  pak  rozSířilo  na  všecku 
obec  (Socialgesch.  L,  II.).  Vacek  (v  Alethei  II.,  III.)  má  za  to,  že  po  vystavění 
hradeb  za  Václ.  I.  Němci  z  Poříčí  vtáhli  se  do  ohrady,  ta  jeStě  v  polovici  XIII. 
věku  neměla  obecního  zřízení,  teprve  po  dokonání  hradeb  stalo  se  vysazení 
právem  norimberským.  Teige  (v  Almanachu  města  Prahy  IV.)  míní,  že  němečtí 
kolonisté  v  podhradí  měli  výsadu  už  prvotně  snad  na  základě  norimberském, 
personální  jich  obec  přetvořila  se  neznámým  způsobem  na  obec  místní,  ale  svaz 


Digitized  by  VjOOQ IC 


42  Kniha  I.  2.  Nový  kulturní  útvar. 

Ještě  za  panování  Václava  L,  asi  brzo  po  vysazení  města 
Pražského,  a  dříve  než  obezdění  Prahy  dokonalo  a  uzavřelo  se, 
bohatý  „civis"  pražský  Eberhard,  mincmistr  královský  s  některými 
kapitalisty  (amici  sui)  vzrostem  obchodu  a  příchodem  nových  živ- 
nostníků byv  povzbuzen,  zajisté  s  dovolením  královým  vyměřil  a 
založil  na  pražském  prostranství  východním  nové  tržiště,  měslo 
nové,  osadu,  město  okolo  sv.  Havla,  a  obdržel  výsadu  autonomie 
pro  to  nové  město,  jež  drželo  v  sobě  asi  jen  dvě  řady  domů.^) 
Tím  u  sv.  Havla  vzniklo  tedy  jakés  postranní  právo,  držící  v  sobě 
jus  fori,  jus  civile  a  judicii.')  A  bylo-li  toto  postranní  právo  pojalo 
v  městskou  zeď  pražskou,  nemohlo  v  plném  odloučení  právním  a 
v  samostatnosti  trvati  na  dlouze  malé  tržiště  havelské  proti  veliké 
obci  pražské;  zvláště  nastaly-li  nějaké  spory  kompetenční  mezi 
rychtáři.  Časem  zajisté  rychtář  havelský  ustoupil  na  vždy  rychtáři 
pražskému,  od  krále  dosazovanému,')  autonomie  pražská  pojala  ve 
svou  soudní  a  správní  moc  osadu  Eberhardovu,  „universitas  civium". 
řízená  rychtářem  a  přísežnými  pražskými,  obsáhla  ve  zdech  všecko 
všudy. 


nómecký  trval  i  po  založení  města  a  splynul  s  nimi.  Proti  tém  a  jiným  theoriím 
Celakovský  vystupuje.  Podle  analogie,  kterak  všude  jinde  v  Evropé  mčsta  se 
zakládala,  nalézá  začátky  Prahy  v  tržišti  velikém  při  kupeckém  Týne  a  v  osadě 
kolem.  R.  1212  vyskytuje  se  tu  judex  forensis,  trhový  soudce,  r.  1222  marSálek 
mladší  s  dozorem  tržním,  tedy  zvláštní  úřednici  královští,  kdežto  o  málo  lei 
pozdéji  jsou  tu  v  témž  soudním  a  dohlížecím  odboru  čin  ni  již  rychtář  méstský 
a  zástupce  obce  méstské.  Sifridus  judex  r.  1234  jest  mu  první  rychtář  >méstskÝ« 
a  pravděpodobná  doba,  kdy  se  trhová  osada  pražská,  obydlená  Némci  i  Cechy, 
přetvořovala  v  mčsto,  jest  mu  mezi  r.  1232 — 1234.  V  tu  dobu  obdržela  Pi-aha 
své  vysazení  právem  norimberským  a  pak  ohrazena  zdmi.  Výsledky  Čelakovského 
v  celku  i  v  částech  budí  zvláště  u  badatelů  německých  odpory,  ale  trváme,  že 
marné.  Výsledk/  Čelakovského  bádání  mají  široké  základy  a  počítají  velmi  rozumné 
s  okolnostmi  tehdejšími,  tudíž  byly  by  i  bez  listinných  dokumentů  pravdě  nej. 
podobnější. 

*)  Ani  toho  založení  datum  není  jisté.  V  listině  Otakara  II.  1265  čteme, 
že  tato  nova  civitas  za  času  Václava  krále  jest  zřízena,  institutis  in  ea  juribus 
et  libertatibus,  quibus  aliae  civitates  regni  solitae  šunt  gaudere.  Čelakovský. 
Godex  I.,  720.  Teige  v  Alman.  města  Prahy  IV.,  215  pozoruje  v  nové  té  čtvrti 
parcelační  plán  Eberhardův,  veškeré  domy  v  ulici  rytířské  jeví  pravidelný  ob- 
délník rozměrů  skoro  stejných.  Vidí  i  v  starším  založení  Prahy  v  celetné  a  plat- 
néřské ulici  umělou  parcelaci.  Mínění  zajímavé. 

•)  Čelakovský,  O  začátcích  ústav.  atd.  42. 

•)  Vacek,  Aleth.  IIL,  57  míní,  že  se  asi  stalo  nějaké  dohodnutí.  R.  1265 
byla  ta  postranní  civitas  ještě  samostatná. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Výsady  Némců.  .  43 

Ačkoli  jsou  doklady  teprv  pozdější,  tušíme,  že  dosti  záhy  už 
v  XIII.  věku  konšelé  pražští  o  to  se  snažili,  aby  i  panstvo  a  ducho- 
venstvo v  ohradě  městské  s  městem  „trpěli",  když  chtějí  výhod 
koinmuny  požívati. 

Důležitá  otázka,  co  stalo  se  na  konec  se  Soběslavským  právem 
Xéinců,  když  nová  Praha  jako  město  řídila  se  právem  norimber- 
ským, nalezla  nejnovějším  bádáním ')  odpověď  jasnou.  Němci,  kteří 
uiěli  v  nové  obci  vládu,  nezřekli  se  starodávného  privilegia.  Když 
jim  šlo  o  zřejmé  vytknutí  výsady  německé,  nebo  o  příchranu  proti 
obyvatelstvu  domácímu,  dali  si  privilegium  německé  znova  potvrzo- 
vati. První  stvrzení  kolem  r.  1234,  tedy  v  době,  kdy  Praha  v  město 
se  měnila,  vykládá  se  samo  strachem  Němců,  aby  při  zakládání 
města  nesahalo  se  na  jich  dosavadní  majetek,  aby  při  právech 
svých  zůstali  ti  z  nich,  kdo  sedí  nebo  drží  statek  před  zdmi  měst- 
skými, aby  nebyli  nuceni  k  platům  a  pracem  zvláště  při  budování 
zdí.  Noví  měšťané  af  platy  podnikají.  Po  druhé  dali  si  Němci 
pražští  své  staré  výsady  stvrditi  Otakarem  II.  r.  1274  z  příčiny,  jež 
ze  situace  pohtické  jasné  plyne.  Tehda  Němci  měli  ze  zápletek 
Rudolfa  s  Otakarem  strach  o  své  výsadní  postavení,  a  Otakar  stvrdil 
ochotně,  aby  věrně  drželi  s  ním.  Do  třetice  dali  si  stvrditi  starou 
\^^sadu  r.  1319  od  krále  Jana,  aby  si  v  politických  nepokojích  a 
při  národním  hnutí  zabezpečili  osobní  i  majetkovou  ochranu.  Staro- 
dávné Soběslavské  výsady  Němců  zajisté  již  dávno  zcela  přiro- 
zeně přimykaly  se  k  právům  všech  všudy  německých  měšfanů 
pražských   a  zmizely   na  konec  v  pražských   privilegiích   obecných. 

Menší  město  Pražské  založeno  Otakarem  II.  r.  1257,  jenž  z  pod- 
hradí vyhnal  Čechy  a  vsadil  cizince.*)  Od  založení  Města  Menšího, 
Malé  Strany,  obvyklo  dosavadní  Praze  jméno  Město  Větší,  Město 
Staré  (antiqua,  major  urbs). 

Městy  vzešla  v  Čechách  nová  kultura,  nové  hospodářství, 
pokrok.  Bylo  by  tedy  Přemyslovcům  děkovati  za  to.  Však  želeti 
jest,  že  ten  pokrok  neprovedli  svým  lidem  domácím,^)  jako  se  stalo 
v  Němcích.  Bylo  to  možno.    Vždyf  Slaný,  Vodíiany  i  při  německé 


O  Celakovský,  O  začátcích  ústav,  déjin  41.    Téhož,   Codex  L,  XVL,  XVll. 

•)  Tomek,  D.  P.  192.  Fontes  r.  boh.  II.,  294. 

•)  Tomek,  D.  P.  I.,  193.  Čelakovský,  C.  děj.  práv.  150.  To  vycitovali  a  vy- 
čítali vrstevníci  i  bez  slrannického  hlasu  šlechtice  >DaIemila«.  Též  v  Polštó 
šlechta  nenávidéla  mést  pro  jich  německost,  a  němečtí  měšťané  sluli  šlechtě 
cizopasníky.  "VVuttke,  Stadtebuch  v.  Posen.  207 — 215. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


44  Kniha  L  1.  Nový  koltumi  útvar. 

kolonlsaci  nebyla  asi  města  Némci  založená.*)  Při  založení  Žalce 
Cechové  účastnili  se  zákupem.*)  V  městech  panských,  poddanských 
od  počátku  byl  živel  český  hojnější,  a  rychtář  Přemysl,  s  kterým 
se  činí  smlouva  o  založení  města  Příbramě,')  není  Němec  a  sotva 
přivedl  Němce.  Šlo  tedy  jen  o  to,  aby  Čechové  hospodářsky  sesílili 
a  mohli  zákupy  činiti.  Šlo  o  čas  a  o  svobodu. 

Věříme,  že  králové  čeští  při  kolonisaci  německé  neměli  na 
mysli  germanisaci;  ta  přišla  sama  sebou.  Na  druhou  stranu  nevě- 
říme, že  cizí  přišli  do  Čech  za  kulturou ;  přišli,  aby  si  pořídili  živo- 
bytí na  příznivějších  podmínkách,  na  výsadách  proti  domácím,  jimiž 
druhdy  nadutě  pohrdali.*) 

Privilegovaní  zakladatelé  měst,  majitelé  domů  a  půdy  byli  pak 
jako  nějací  patriciové,  a  čeští  lidé  v  městě  a  okolem  —  valná 
obyvatelstva  většina  —  byla  na  cizích  závislá.  Patriciové  němečtí 
i  na  venkově  kupovali  pak  vsi  a  duše  nebo  člověky.  Jenže  úhrnem 
byli  přec  jen  roztroušeni  jako  na  ostrovech,  stálým  spojením  s  ci- 
zinou sic  ještě  na  mnohá  léta  osvěžovali  se  a  dávali  městům  ráz 
německý,  ale  Čechové  se  ke  zdem  městským  i  do  měst  tiskli,  a  jest 
je  brzo  mezi  řemeslníky,  ba  i  mezi  patricii  znáti.*) 


')  Lippert,  Sociaigesch.  IL,  228,  247. 

•)  Tamž  IL,  212. 

•)  Dr.  Novák,  Formul.  bisL  TobiáSe  266. 

*)  Kronikář  již  v  XI.  stol.  Némcům  vyčítá,  že  vždy  s  nadutou  pýchou  po- 
hrdají Slovany  a  jazykem  jejich.  Fontes  rer.  boh.  II.,  61. 

*)  R.  1275  Chval,  český  muž,  mezi  méSfany  ve  Stříbře.  Lippert  1.  c.  II., 
269.  Za  Václava  11.  v  Myté  Vysokém  jsou  >scampna  panům  bohemicalia*.  Cela- 
kovský,  Godex  II.,  628.  Sifrid  Pucazicz  (Pugačič?),  ať  jest  prvním  rychtářem 
T  Praze  nebo  není,  ale  má  slovanské  jméno  ajako  spolupodpisce  listiny  r.  1231 
v  nové  Praze  není  zadním  mužem.  Erben,  Reg.  I.,  868. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


III. 

Práce  svobodná  v  městech. 

V  nových  našich  městech  řemeslo  objevuje  se  v  nékoUkerých 
cpůsobách.  Z  bývalého  podhradí  a  Iržišlé  byli  tu  řemeslníci 
nevolní,  famuli,  ministeriales,  poddaní  svým  vrchnostem,  bližším 
nebo  vzdálenějším.  Ti  pak  pracovali  v  panských  domech,  ve  dvorech, 
aa  postranních  právech  v  ohradě  městské  i  mimo  ni  na  předměstích. 
Dlouho  nemizejí.*) 

Mimo  nevolné  lidi  panské  byh  v  ohradě  nových  měst  také 
řpineslní  svobodníci,  kteří  výrobky  své  prodávaU,  tedy  trhov- 
aici  čeští  (mercatores),  kteří  z  nevolnictva  již  před  založením  měst 
5e  vysvobodili  výplatou  nebo  jinače  a  vtáhU  se  do  tehdejších  středisk 
obchodmch,  trhových  pro  snadnější  živnost.  K  těm  —  bezpochyby 
jako  v  Němcích  —  po  založení  města  přibíhají  a  přibývají  ti  řemesl- 
nici, kteří  vrchnostem  z  nevolnictví  utekli,  hledajíce  za  zdmi  měst- 
pkými  příchranu  a  útulek. 

^Třetí  druh  byli  němečtí  a  z  jiných  národů  cizích 
řemeslníci,  které  íundator  pozval  nebo  lokátor  s  sebou  přivedl, 
a  jiní  takoví,  za  nimi  do  měst  se  táhnoucí.  Zámožnější  koupili  si 
řninty,  domy  městské,  chudší  stali  se  nájemníky  svých  rodáků  bo- 
hatých, ale  všickni  byli  svobodní  Udé,  a  z  nich  popud  dán  k  s  v  o- 
bodnému  řemeslu  městskému. 

Úhrnem  tedy  v  nových  městech  staré  tvary,  staré  kategorie 
sociální  vedle  nových  pobývaly.  Ale  nemohli  obojí  řemeslníci  vedle 

•)  Na  př.  jeáté  r.  1323  v  Budéjovicícb  vyskytiyí  se  »qualuor  pistores  mo- 
l^ndino  deserrientes*.  KOpl,  Urkundenbuch.  Budweis  21. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


46  Kniha  I.  3.  Práce  svobodná  v  méstech. 

sebe  na  dlouze  klidné  žíti.  Nastal  mezi  nimi  přirozený  závod,  ba 
zápas,  a  z  něho  za  nových  poměrů  živnostenských  vítězné  vyšel 
měšfan  řemeslník.  Kvasem  v  tom  processu  bylo  nestejné  účastenst\i 
v  živnostenském  právě,  nestejná  hospodářská  a  právní  existence 
těch  lidí,  kteří  robili  v  městech  řemeslo.  Na  jedné  straně  nevoM 
bez  měšfanského  práva  a  pracující  jen  právem  svého  pána,  na 
druhé  straně  svobodný  člověk,  jenž  přistěhoval  se  pod  privilegium. 

Ti,  kdo  se  v  město  zakoupili,  již  tím  zákupem  obdrželi  plné 
právo  živnostenské,  získali  samostatnou  existenci  hospodářskou.  Oni 
faraulové  a  ministeriálové  v  panských  domech  pracovali  potom  vždy 
jen  na  účet  pánův  a  na  panském,  řemeslný  člověk  panský  v  městř 
a  selský  člověk  venku  byli  v  nesvobodě  stejní,  proti  nim  řemeslník 
městský,  ať  měl  zakoupení  nebo  byl  jen  pod  ochranou  města,  pro- 
vozuje živnost  svobodně  na  základě  výroby  za  plat  a  na  zakázku 
pro  potřeby  jiných,  pro  odbyt  v  okrese  městském,  stál  na  svých 
nohou,  pracoval  pro  svůj  hospodářský  vzrůst.  Městský  řemeslník 
obdržel  právo  k  samostatné  práci  a  k  trhu  od  města  jakožto  kor- 
porace; města  vysazením  svým  už  získala  pravomoc  živnostenskou; 
do  kompetence,  do  ochrany  správců  městských  náležely  živnost: 
a  řemesla,  městská  správa  v  těch  jako  v  jiných  věcech  zastupovala 
krále,  v  panských  městech  zastupovaU  konšelé  v  týchž  věcech  \Tch- 
nost;  rychtář  a  přísežní  sousedé  nad  řemeslníky  a  jich  produkty 
osobili  si  dohledy  i  ochranu,  řídili  a  chránili  trhu ;  převzali  krámj 
hned  při  vysazení  města,  bylo-li  potřebí,  přistavěli  nové  a  propustili 
je  řemeslníkům  svým  na  úroční  plat  k  obci,  leckterý  mlýn  u  mésta 
na  obec  městskou  převedli,  zakládali  pro  vznik  a  zdar  řemei^la 
městského  i  podniky  nákladné,   barvírny,  valchy,   stoupy,  brusírny^ 

A  to  všecko  scházelo  řemeslníkům  nevolným,  to  všecko  byla 
na  to,  aby  městský  řemeslník  měl  zabezpečenu  samostatnou  existenci, 
V  zakládacích  listech  méstských  čte  se  prostě  jen  o  trhu,  o  krámechi 
o  právu  míle,  ale  není  pochyby,  než  se  městská  práce  organisovala, 
už  od  počátku  že  tu  byla  idea,  aby  každý  pracovník  nalezl  samo- 
statnou práci  a  obživu,*)  jinač  byl  by  sem  asi  nešel.  Město,  osvo- 
bozujíc práci,  dávalo  svým  členům  právo  na  práci,  kterouž  středo- 
věk vůbec  nepojímal  jako  právo  přirozené,  nýbrž  jako  privilej  kol- 
lektivní.*)  Právo  na  práci,  z  práva  městského  vyplývající,  mělo  b]řti 


')  Bílcher,  Die  Enlstehung  d.  Volkswirtschaft  247. 
")  Fagniez,  Études  sur  T industrie  270. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Nevolnické  řemeslo  zaniká.  47 

iněsfanskému  řemeslníku  trvalou  držbou,  která  stálý  výtěžek  aspoň 
na  míli  kolem  města  zabezpečuje.*)  Svobodné  řemeslo  vzešlo  městy, 
a  města  vzrostla  svobodným  řemeslem.*) 

Samo  sebou  jasno,  že  svrchupsané  dvě  starodávné  nižší  kate- 
gorie řemeslníků  nevolných  a  z  nevolnictva  propuštěných  nemohly 
na  dlouze  udržeti  se  v  městech  proti  řemeslníkům  měšťanským. 
Nevolných  řemeslníků  město  nesnášelo  rádo.  Byl  v  tom  jednak 
antagonismus  měst  proti  pánům,  ale  především  to  mrzuté  vědomí, 
že  panstvo  a  jeho  řemeslníci  s  městem  neradi  „trpí"  spolu,  to  jest, 
že  nechtějí  nésti  městských  břemen.  Trpěni,  ba  podporováni  i  oby- 
vatelé, kteří  neměli  měšfanství,  jen  když  byli  svobodni.  Držitelé 
městské  půdy  a  správcové  městští  i  takovým  řemeslným  nájemní- 
kům a  podsedkům  svého  města  zajišfovali  odbyt  v  městě  i  na  míli. 
AC  si  nečinili  tak  z  lásky  jako  spíš  proto,  aby  ti  lidé  snáze  mohli 
platiti  za  městskou  ochranu,  pod  kterou  žili  a  pracovali. 

Přednost  v  trhu  co  do  odbytu  i  nákupu  bezpochyby  záhy  byla 
méšfanskému  živnostníku  a  svobodnému  obyvateli  před  panskými 
lidmi  přiříkána.  V  tržních  věcech  městská  správa  dovedla  —  jakž 
to  činila  v  pozdějších  dobách  přespolním  trhovcům  —  překážeti; 
ty  překážky  týkaly  se  zajisté  nejdřív  dvorských  i  panských  řemesl- 
níkův; ti  zajisté  ze  soutěže,  pokud  jen  bylo  lze,  vylučováni. 

Také  v  práci  nastala  soutěž,  které  nevolní  řemeslníci  konečně 
neodolali.  Ještě  nejspíš  panský  mlynář,  při  městě  meloucí,  vydržel 
proti  svobodnému  mlynáři  městskému ;  vrchnost  zajisté  sháněla  mu 
melivo  a  práci  u  svých  poddaných.  Ale  jiným  řemeslníkům  pan- 
íkým  bylo  hůř.  Té  podpory  technické  neměli  jako  městský  řemeslník, 
iemuž  obec  na  svůj  groš  zřizovala  příležitosti  k  lepší  výrobě ;  řemesl- 
lík  nevolný  lpěl  na  starých  způsobech  produkce,  městský  řemeslník 
jnal  novou  techniku  a  vždy  mu  ji  osvěžovali  noví  příchozí. 
V  právě  tou  příčinou  městští  mistrové  vymyslili  sobě  proti  nevol- 
lým  tu  zlou  věc,  že  nesměl  tovaryš  městského  řemesla  vstoupiti 
io  díla  k  řemeslníku  panskému.  Zapsáno  to  sic  teprv  r.  1318 
r  řádě  krejčovském,')  ale  zajisté  že  to  zvyk  ze  století  předešlého, 
ledávno  sběhlého.  Soudíme-li  dle  analogií  mladších,  neznamená  to. 


')  Janssen,  Gcsch.  d.  d.  Voik.  I.,  338. 

*)  Jako  řemeslo  bez  soustředěného  méstského  života  by  živořilo,  stejné 
ak  vétsí  soustředéni  lidí  bez  řemeslníků  není  dobře  možno.  Roscher,  National- 
)tkon.  in..  488. 

^)  iireiek,  Codez  804. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


48  Kniha.  I.  3.  Práce  svobodná  v  méstech. 

Že  méstšlí  mistrové  méli  monopol  držeti  tovaryše,  a  nevolní  mistrové 
nic,*)  nýbrž  míní  se,  půjde-li  tovaryš  od  měšťanského  m^^stra  k  ne- 
volnému na  dílo,  zbavil  se  tím  společnosti  misterské  a  všeho  práva : 
tam  u  nevolného  af  si  dělá,  ale  k  mistrům  svobodným,  řádným 
nesmí  se  vrátiti.  Pochopujeme,  že  panskému  nesvobodnému  řemesl- 
níku svobodný  tovaryš  vyhýbal  se,  čímž  zajisté  trpělo  dílo  nevol- 
níkovo, a  ten  tudíž  nemohl  závoditi  rozmanitostí,  jemností  svého 
výrobku  s  výrobky  čilejších  řemeslníků  městských. 

Ký  div,  že  nevolný  řemeslník,  vida  svobodu,  samostatnost 
měšťanského  řemeslníka,  ba  i  městských  podruhův  a  podsedků, 
pociťoval  svťg  nízký  stav  tím  tížeji,  že  mu  správa  obecní  i  mistři 
nerovnost  jeho  všeUkým  odstrkováním  dávali  na  jevo.  Také  na  své 
oči  viděl,  oč  jeho  práce  horší  nežU  práce  svobodná.  Věru  byli  ti 
nevolní  lidé  v  městském  svobodném  hospodářství  záhy  něco  zasta- 
ralého. Tudíž  přirozená  věc,  že  snažili  se  získati  svobodu  lákavou. 
A  nebylo-li  dřív  nemožno  nevolnému  řemeslníku  osvoboditi  se,  ted 
asi  snáze  vykoupil  se  takový  řemeslník  od  vrchnosti,  když  sama 
poznávala  nemožnost  zdárného  soutěžení  svých  Udí  s  městskými, 
a  neměla  ze  svých  poddaných  valného  užitku.*)  Na  ráz  mohlo  se 
státi  osvobození  nevolných  řemeslníků,  když  jejich  královská  vrch-' 
nost  si  město  pořizovala.  Příkladem  a  dokladem  jest  nám  král 
Václav,  jenž  r.  1297  dal  v  Hradci  Králové  bez  okolků  poddaným 
svým,  příslušníkům  starého  dvorového  hospodářství,  půdu  k  měšťan- 
skému vlastnictví.  Nevolní  v  Hradci  řemeslníci  tím  stali  se  řemesl- 
níky měšťanskými,  a  dvorové  hospodářství  královské  proměněno  a 
uskrovněno  nebo  docela  zrušeno.*) 

Řemeslníku  nevolnému  i  ta  okolnost  usnadňovala  osvobození 
a  přístup  mezi  měšťanské  řemeslníky,  že  samostatné  řemeslo  oněch 
prvních  dob  městských  nežádalo  nijakého  znamenitějšího  kapitálu 
provozovacího,  bezpochyby  mnozí  zákazníci  přinášeli  materiál,  a 
řemeslník  dal  si  zaplatiti  jen  práci.  Jestliže  řemeslník  poněkud 
zmocněl,   kupoval   si  surovinu   sám  a  vedle    objednávky   pracoval. 


*)  >Monopol  der  Bescháftigung  der  6esellen<  nedobře  míní  Lippert,  Social- 
gesch.  II.,  173. 

")  Lippert  1.  c.  U.,  361. 

■)  Celakovský,  Cod.  II.,  128.  Lippert  1.  c.  II.,  173.  V  Magdeburce  biskup 
učinil  tak  syým  šcvcům  již  r.  1157  s  důvodem,  quia  utilitas  sine  libertate  vilis 
servitus  aestimatur.  Roscher,  National-Oekon.  II.,  330.  To  osvobození  ovšem  neni 
ješté  »cech<,  jak  Roscher  míní. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Emancipace  nevolných  řemeslníků.  49 

pokud  stačil,  i  pro  trh,  a  takž  vyvinuje  se  bezpochyby  dosti  záhy 
v  městských  zdech  pravý  řemesbiík  středověký,  jenž  pracuje  ve 
vlastní  dílně,  vlastními  nástroji,  z  vlastní  suroviny  a  na  objednávku 
i  na  prodej.') 

Naposled  nebylo  měšfanské  právo  ani  tuze  draho;  s  počátku 
snad  bývalo  pro  větší  vzrůst  města  i  zadarmo,*)  na  Starém  městě 
Pražském  v  XIV.  století  platili  za  ně  pouze  32  groše,  a  to  ještě, 
byl-li  řemeslník  obci  vítaný  a  užitečný,  konšelé  odpustili  peníz 
vstupný.') 

Emancipace  nevolných  řemeslníků  v  městech  panských  a  kněž- 
ských beze  vší  pochyby  děla  se  rychleji,  vlastně  musila  se  při  za- 
ložení města  státi  aspoň  nějakou  měrou  hned.  Pán  gruntů,  zaklá- 
daje město,  nemohl  než  svým  dosavadním  nevolným  dvorským 
řemeslníkům  na  ráz  něco  k  svobodě  povoliti,  musil  chtěj  nechtěj 
práci  jich  osvobodili,  jinač  by  jeho  město  nebylo  městem.  Ovšem 
si  vrchnost  města  panského  na  všecky  časy  dosti  práv  ponechávala 
v  rukou  proti  svým  řemeslníkům,  stejně  jako  proti  všem  svým 
„poddaným  měšťanům". 

Otázka  nastává,  kterak  v  nových  městech  v  Čechách  řemeslo 
organisovalo  se.  Než  odpovíme,  pohlédneme  na  rozvoj  organisace 
řemeslné  v  Němcích  sousedních,  odkudž  většina  kolonistů  přišli 
k  nám,  abychom  poznali,  co  si  mohli  s  sebou  přinésti  do  nového 
hospodářství. 

V  Němcích  pozoruje  se  od  polovice  XII.  století  až  do  čtvrti 
věku  potom  následujícího  hnutí,  směřující  k  tomu,  aby  řemesla 
upravila  se  v  cechy,  totiž  v  společenstva,  jež  mají  vlastní  orgány, 
samosprávu,   osobitost   korporací.*)    Kterak   se  z  neorganisovaného 


O  Bocher  v  Enlsteh.  d.  Volkswirt.  Philippi,  Mittheil.  Instit.  f.  Osterr. 
Geschichtsforsch.  XXV.,  1.  Bráf,  Národohosp.  pol.  149  uznávají  slupne  u  vývoji 
řemeslném,  nižší,  starší,  kdy  femeslník  pracuje  cizím  materiálem  a  je  placen  jen 
za  práci  (Lolmwerk) ;  vyšší  stupeft,  když  pracuje  ze  svého  na  prodej  i  na  ob- 
jednání. Tušíme,  že  obé  formy  mohly  býti  brzo  vedle  sebe.  Ale  dokázali  se 
nedá  nic. 

■)  Aspoň  při  zřizování  mést  v  Némcích  zdá  se,  že  bylo  tak.  Mummenhoff, 
Monograph.  zuř  Eulturgescb.  VIII.,  101. 

•)  Příklady  v  rukop.  arch.  mésta  Praliy  č.  986,  kde  jsou  nejstarší  zápisy 
méStanské.  V  Almanachu  mésta  Prahy  1901,  1902  Teige  je  otiskl. 

*)  Držíme  se  definice,  jak  ji  upravil  Eberstadt  v  knize  Der  Ursprung  d. 
Zunflwes.  138.  Cech  jest  mu  >eine  mil  eigenen  Organen  ausgestellte  und  mil 
VerbandspersOnlichkeil  begabte  Kórperschaft,  der  die  Selbslverwaltung  aufgetragon 

Winter,  IXjinT  femesla  a  obchoda  t  Čechách  v  XIV.  a  t  XV.  veka.  4 


Digitized  by  VjOOQIC 


50  Kniha  L  8.  Práce  svobodná  ▼  méstech. 

femesLBí  stalo  samostatné  společenstvo,  korporace  s  veřejnoprávními 
náležitostmi,  o  tom  mezi  badateli  *)  nejeden  spor.  Jisto  jest,  že  ty 
korporace  cechovní  vznikaly  z  rozmanitých  zárodků  pozvolným  roz- 
vojem, tu  dřív,  tam  později,  ale  nikdy  náhle. 

V  dnešním  stavu  vědy  zápasí  spolu  dvě  theorie.  Jedna  vykládá 
vznik  cechů  z  městského  života  hospodářského.*)  V  podstatě  městské 
autonomie  zahrnuta  správa  trhová.  K  správě  trhové  mimo  jiné  ná- 
leží zkoušeti  dobrotu  zboží.  S  tou  zkouškou  přirozeně  souvisí  dohled 
nad  řemeslníky,  kteří,  na  trh  nosíce  díla  svá,  jsou  zároveĎ  obchod- 
níky (mercatores).  Obchodnická  stránka  řemesel  dostala  se  na  první 
místo,  a  za  ní  teprve  šla  stránka  manufakturní.')  Pekařem  v  pnní 
době  městské  není  ten  soused,  který  peče,  nebof  pekal  kde  kdo  po 
domácku,  nýbrž  ten,  který  pečivo  donáší  na  trh.*) 

Správa  tržná  v  městě  koná  ohledávání  díla  na  trhu,  vniká  do 
dílen,  nařizuje  stejný  způsob  díla  a  zboží ;  živnostenský  řád  vzniká 
z  řádu  tržního.  Pro  tu  kontrolu  díla  a  pro  odvádění  povinností 
k  městu  řemeslníci  rozděleni  v  skupiny  dle  práce;  stejní  usedají 
na  trhu  vedle  sebe,  usedají  v  stejné  ulici.  Ty  skupiny  jsou  „amty" 
německých  měst  a  neznačí  nic  jiného  nežli  „stejné  povolání,  stejný 
obor".  A  to  je  nejstarší  organisace  řemesel. 

Nebyly  to  volné  spolky,  které  si  řemeslníci  způsobili,  ale  byla 
to  sdružení  od  městské  vrchnosti  pořízená.  Vrchnost  první  organi- 
sátor. Ovšem  takové  skupiny  nejsou  je'Ště  cech.  Skupiny  řemeslníku 
v  tržních  kontrolách  i  ve  sporech  s  obecenstvem  a  mezi  sebou 
podléhaly  vrchnostenskému  ouředníku;  mohl  to  býti  v  zánovních 
městech  rychtář  (jako  v  Augšpurce  ve  XU.  věku),*)  vrchností  časem 
jmenovaný  nebo  i  dědičně  posazený  v  úřad  svůj.  Když  obce  koupily 
si  rychtu,  městský  obecní  rychtář  svou  úlohu  v  těch  věcech  zastával 
jménem  konšelův  a  obce. 

ist.«  Kratší,  ale  prázdnější  definici  má  Stieda  (HandwOrlerb.  StaatswissenscL 
878):  cechy  jsou  mu  Verbindungen  selbstándiger  Handwerksmeister ;  naposhnl 
jsou  mu  to  vůbec  korporace. 

O  I  ve  Francii,  kdež  všecko  vyvíjelo  se  dřív,  kladou  se  počátky  cechov- 
nictva  za  nejasné.  Lavisse  et  Rambaud,  Histoire  generále  II.,  510. 

')  Tu  theorii  začal  Below  v  Hist.  Zeitschr.  LVIII. ;  bystře  Ji  spracoval  nej- 
novéji  dr.  F.  Keutgen,  prof.  v  Jenč,  v  díle  Aemter  u.  ZQnfle,  Jena  1908.  Pochotl 
jeho  myšlenek  podáváme  nad  čarou  přehledněji,  nežli  v  originále,  jenž  jest  spi? 
proti  theorii  druhé  polomisující. 

•)  Keutgen  131. 

*)  Týž  184. 

•)  Týž  161. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vznik  organisací  v  Němcích.  51 

Ale  v  řemeslnících  snaha  vznikla  po  emancipaci;  snažili  se 
o  vlastního  soudce  a  kontrolora  zboží.  Nebylo  bez  zápasu.  Naposled 
dosáhli,  že  jeden  z  nich  „mistrem"  ostatních  se  stal.  Volila  ho  vrch- 
nost, konšelé,  nechávající  sobe  nad  ním  i  nade  vší  společností 
řemeslnickou  vrchního  dohledu.  To  byl  vážný  krok  k  emancipaci; 
kus  policie  živnostenské  byl  při  mistrovi  a  dohledy  jeho  :byly  zna- 
lečtější. K  mistru  přidáni  časem  dva,  tři  k  radě  a  k  pomoci.  Pří- 
klady toho  množí  se  v  XIII.  věku.*) 

K  osamostatnění  řemeslníků  toho  neb  onoho  sdružení  dobře 
přispéti  mohlo,  když  k  sobě  přijali  bohoslužebné  a  podpůrné  účely, 
když  stali  se  bratrstvem  (fraternitas,  confraternitas) ;  bratrstvem 
sblížili  se  členové  víc  než  prve,  ale  bratrstvo  a  jeho  církevní  a  pod- 
půrné účely  jsou  jen  jednou  stránkou  řemeslných  sdružení,^  nebyl 
to  cech  a  nemohl  se  z  něho  vyvinouti.  Aby  se  z  dosavadní  společ- 
nosti řemeslné  rozvinul  organisovaný  spolek  živnostenský,  k  tomu 
pomoci  musilo  něco  jiného. 

Byl  to  nucený  přístup  do  spolku  (Zunflzwang,  hájemství, 
prímus);  prímus  tkvěl  už  v  řádě  tržním  samém,  pudila  k  němu 
stejná  zboží  kontrola,  stejné  povinnosti  k  obci,  i  žárlivost  lidská, 
která  nedopouští,  aby  usedlý  řemeslník  měšťanský  byl  k  něčemu 
nucen,  čeho  by  přespolní  host,  cizí  trhovec,  nenesl  také;  výhody 
trhu  at  jsou  jen  členům,  cizí  af  vyloučen.  Městská  správa, 
pečujíc  o  konsu menty  a  o  důchod  tržný,  nebyla  by  se  vzpírala 
připouštěti  k  trhu  cizí  prodavače;  čím  jich  víc,  tím  lépe.  Ale  do- 
mácí řemeslníci  měli  snahu  opačnou  a  dobře  pochopitelnou.  Ti 
chtěli  obmezení  —  a  tu  začíná  se  prímus:  kdo  chce  těžil,  af  při- 
stoupí do  spolka,  af  se  sloučí,  smluví,  zaslíbí.  Tím  vzniká  unio, 
promissio,  conjuratio,  einung,  innung.*) 

Městská  vrchnost  nejedná  zakazovala  ty  spolky;  naposled  vi- 
douc nezbytí,  čeho  nedovedla  zdržeti,  propouštěla,  ba  už  pak  jako 
z  dobré  vůle  oktroyovala.  Ale  trvalo  dlouho,  než  k  tomu  došlo 
do  řádů  brunšvických  na  příklad  dostanou  se  toho  způsobu  innungy 


')  Týi  163. 

')  Týi  171. 

•)  Týž  193.  Kritik  Keutgenovy  knihy  Philippi  (v  Mitlheil.  d.  Inslit.  f.  Oslerr. 
Ocschichl.  XXV.,  1,  118)  táhne  Zunflzwang  vlastné  jen  na  stránku  obchodní 
pokud  kdo  chtél  výrobek  prodávat;  dokazuje,  který  řemeslník  déJal  na  zakázku 
a  z  přinesené  suroviny,  ten  že  nepodléhal  ani  cechovní  kontrole ;  proto  mu  cech 
oeni  nic  jiného  nežli  spolek  obchodujících.  117. 

4* 


Digitized  by  VjOOQIC 


52  Kniha  I.  3.  Práce  srobodná  ▼  mésteeh. 

teprve  v  půli  Xm.  věku,  jinde  jisté  později  *) :  tedy  když  Němci 
k  nám  se  začali  stěhovati,  nebylo  všecko  u  nich  po  té  stránce  ho- 
tovo. Z  těch  innungů,  jež  jsou  prvotně  na  vyloučení  cizích  z  trhů. 
staly  se  spolky  organisované,  sdružení  svobodná,  a  když  obec  pro- 
vedla, že  členové  jejich  musí  býti  měšfané,  byly  to  spolky  opravné^ 
ných  měšťanů  k  dílu  a  k  prodeji.  Činnost  jejich  rosila,  obec  je  zava- 
zovala k  dohledům  nad  prací,  (r.  1244  obec  magdeburská  dopouští 
innung  mečířům,  „ad  evitandas  fraudes  et  falsa  opera"  •),)  a  když 
naposled  spolek  obdržel  právo  mistra  si  voliti  svobodně,  byla  auto- 
nomie dokonána,  a  cech  hotov.  Cech  pak  byl  ten  útulek,  v  némf 
pracovní  třídy  mohly  růsti,  řemeslo  každému  členu  bylo  pýchou. 
bylo  jeho  silou.*) 

Druhá  theorie  vyvinuje  cechovní  organisaci  řemeslníků  měst- 
ských z  rozmanitých  prvkův  a  vUvů,  základy  vidouc  už  v  dvorovéin 
hospodářství.**) 

V  městech,  po  říši  Německé  zřizovaných,  zbyla  ze  staršího 
hospodářství  řemeslná  spolčení  (ministeria,  officia,  amty  t.  j.  spolky 
k  službě  vrchnostenské)  *)  dvorského  původu :  jedno  nebo  více  řeme- 
sel nevolných  stálo  pod  dvorskými  úředníky,  kteří  dělníky  řídili. 
rozsuzovali,  prohlíželi  jich  produkty  pro  trh  i  pro  dvůr  určené. 
Řemeslníci  takových  officií  s  dovolením  vrchnosti  pracovali  i  na 
svůj  účel,  čímž  práce  již  již  brala  se  na  dráhy  samostatnější,  svo- 
bodnější. Stejné  poměry  ministeriálů  řemeslných  byly  ve  Francii, 
a  zajisté  dřív.^  Officium  se  mohlo  utvořiti  jen  při  řemesle,  jež 
drželo  mnoho  pracovníků  (při  pekařích,  sládcích,  řeznících).  "O         i 

•)  Týž  196. 

■)  Týž  209. 

•)  Jak  dí  Lavisse  et  Rambaud  v  Hisloire  generále  II.,  532. 

*)  Tu  theorii  zastává  v  poslední  dobé  nejúčinněji  Eberstadt  v  dílech  Ma^- 
sterium  u.  fraternitas  a  v  Ursprung  des  Zunťlwesens.  První  ji  porážel  Below, 
svrchu  citovaný,  a  nejnověji  Keulgen,  též  svrchu  uvedený.  VyCítá  Eberstadtovi. 
že  rozvoj  k  cechům  vpravuje  v  systém  pojmů  strojených  —  >Gekttnsteltes  P**- 
grififsystem*.  Rozvíjíme  hlavní  myšlénky  theorie  té  i  podle  jiných  spisovateli 
shrnujeme  totiž  rozličná  mínění,  do  rámce  té  theorie  se  hodící,  dle  své  kombi-  j 
nace  v  rozvoj ný  přehled.  | 

•)  První  zprávy  o  dvorském  řemesle  vybírají  se  z  Karlových  kapituiaríí  >i1f 
villis«  z  počátku  9.  stol. 

•)  Histoire  generále  II.,  611.  Lavisse  et  Rambaud. 

')  Keutgen  (Aemter  u.  ZOnfte  10)  popírá,  že  by  kdy  v  dvorském  hospi^ 
dářství  bývalo  stejných  řemeslníků  tolik,  aby  mohli  upraviti  se  v  jakoukoli 
organisaci. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vznik  organisací  ▼  Němcích.  53 

Stupínek  v  dalším  rozvoji  k  cechu  bylo  magislerium.  Vrchnost 
dosazovala  totiž  řemeslným  amtům  magistra,  mistra,  vybírala  ho 
snad  někdy  též  z  řemeslníků  samých;  volba  jeho  řemeslníkům  ještě 
nepropuštěna,  mistr  sám  byl  ministeriál,  magistři  se  vším  řemeslným 
amtem  stáli  vždy  ještě  pod  úředníkem,  vše  bylo  mechanické,  soukromo- 
právní, bez  organisace ;  ale  přihrnulou  a  vzrostlou  populací  městskou 
větším  trhem  rostli  i  řemeslníci,  v  amtech  sloučení,  hospodářsky, 
a  brzy  objevuje  se  snaha  po  emancipaci ;  první,  čeho  chtějí,  jest 
soudní  moc,  a  té  dostávalo  se  od  polovice  XIL  století  magistrům,  čímž 
k  vynětí  z  pravomoci  úředníků  zemských  učiněn  první  podstatný 
krok.  Magistrovi  v  malých  jeho  soudních  věcech  na  radu  přidáni 
z  řemeslníků  „poctiví  muži"  (probi).  Pak  se  prý  ve  spolku  řemesl- 
ném vyvinula  vedle  soudu  mistrského  jakás  živnostenská  správa, 
neb  aspoň  byla  tu  půda  připravena  k  takové  správě  živnostenské 
jakožto  nejdůležitější  kompetenci  pozdějších  řemeslných  společen- 
stev, vlastní  to  podklad  cechů.*)  Prý  dopomohli  k  tomu  také  svo- 
bodní řemeslníci  městští,    kteří  do  amtů  nevolnických  vstupovaU.*) 

Tu  je  v  theorii  strojenost.  Pochybujeme,  že  by  svobodní  lidé 
vystupovali  z  městské  jurisdikce,  aby  se  dali  pod  magistra  a  jeho 
dvorskou  vrchnost  a  tam  aby  se  snažili  se  všemi  účastníky  dostati 
se  k  svobodě  a  pod  právo  městské,  od  něhož  právě  odešli.*) 

Spíše  se  zdá  podobno  pravdě,  že  exemce  soudní  a  vůbec  emanci- 
pace z  dvorského  práva  vrchnostenského  umožňovala  se  tím,  že 
již  v  oněch  dobách  bylo  lze  všecky  povinnosti  uváděti  v  peníz, 
ba  za  peníz  bylo  lze  docela  vykoupiti  se.  Právo  dvorské  zajisté  tou 
možnosti  svoje  formy  uvolňovalo  a  proměňovalo.  Jakmile  pak 
vrchnost  propustila,  aby  sobě  řemeslníci  (v  amtě  svém)  volili  ma- 
i^nstra  sami,  mohla  bez  násilného  přechodu  samospráva  vzniknouti ; 
z  oněch  „poctivých  mužů",  kteří  magistrovi  radili,  stali  se  mistři 
přísežní,  a  cech  již  již  byl  na  hotově. 

*)  Eberstadt  (Urspr.  des  Zunflwes.)  líCí  magisterium  jakožto  útvar,  instituci 
dosavad  málo  všímanou  a  vsunuje  ji  do  rozvoje,  jímž  cechy  vznikly,  jakožto 
podstatný  kus.  Inama-Sternegg  III.,  1,  124  jí  tuze  neváží,  prý  velkého  významu 
na  půdě  němec,  neměla,  a6  jinač  přiznává,  že  pán  gruntův  jakožto  vrchnost 
městská  měl  mocný  vliv  na  úpravu  řemeslníků  v  městě. 

■)  Eberstadt  1.  c.  67. 

•)  Prý  je  ten  spolek  sílil,  měli  z  něho  výhody,  >im  wirtschaftlichen  Leben 
Schutz  u.  Kraft*.  Tak  dí  Mummenhoff  v  Monograph.  zur  deutsch.  Kulturgesch. 
VIIL,  20.  Nedovedeme  si  představiti  těch  výhod;  snad  přeceňujeme  význam 
tehdejší  svobody. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


54  Kniha  I.  8.  Práce  STobodná  ▼  méstech. 

Od  polovice  Xin.  věku  nikde  v  Némcích  magisteria  se  již  ne- 
zřizují, a  leckde  pozoruje  se  zápas  osamostatnělého  řemesla  s  mocí 
veřejnou.*)  Magisteria,  jakožto  institut  k  rozvoji  cechovnímu  schopný, 
nebyla  všude.  Ze  znamenitějších  měst,  kde  upraveno  to  ono  řemeslo 
v  magisterskou  správu,  byla  Basilej,  Magdeburk,  Lipsko;  ve  Francii 
přede  všemi  Paříž  *)  a  některá  jiná  města  římského  původu.  To 
nutí  k  myšlence,')  že  magisteria  měla  svůj  původ  aneb  aspoĎ  vzor 
v  starodávných  římských  kollejích  řemeslnických,  praeposita  nebo 
magistra  na  čele  majících.*) 

Nadevšecko  jiné  nejbezpečnější  cesta  k  cechovnímu  zřízení  byla 
prý  v  řemeslných  bratrstvech.  Církev  vedla  řemeslníky  a  stejně  lak 
též  jiné  věřící  k  bratrskému  spolčování.  Vznikala  bratrstva  jako 
soukromé  spolky,*)  rázu  náboženského  a  lidumilného.  Mohla  ostatně 
býti  bratrstva  už  mezi  dělníky  nevolnými  před  zřízením  mést;^l 
v  nových  městech  svobodní  řemeslníci  vstupovali  v  takové  spolky. 
Bratrstvo  byla  nejsnadnější  forma  spolku,  stačilo  několik  lidí,  aby 
úloha  spolku  se  vykonávala. 

Ve  Xni.  věku  bratrstva  byla  již  všude.  Ve  Francii  jim  říkali 
caritates,  v  Němcích  horních  jim  vzniklo  jméno  v  obecném  hovoni 
zunft  („confraternitas,  quod  vulgari  dicitur  zhunft"),  což  značí  pouze 
schůzku,  spolek,  spojení.  Proto  také  zase  zpět  překládán  „zunfl" 
na  „conventio".^)  Naznačuje  se  jménem  tedy  jen  forma.  Dává  se 
bratrstvu  také  jméno  czecha,  cech,  buď  po  znamení,  po  štítě,  p(^ 
praporci,    s  nímž   chodili   v  processích   a  pod  nímž  v  hospodě  se 


')  Eberstadt  1.  c.  126. 

")  Tamž  95.  V  Paříži  byla  řemesla  odvislá,  na  prefektovi  královském,  U^u 
dosazoval  magistry,  sám  jsa  presidentem  čestným  a  vrchním  soudcem.  Adtniní- 
strace  řemesla  svěřována  vedle  magistra  dvéma  i  čtyřem  radám,  kteří  sluli  na 
jihu  consules,  na  severu  prudentes  homines,  rozšafní  muži,  prud.  homme.  Lavisse- 
Histoire  generále  II.,  627,  529. 

■)  Meyer,  Deutsch-franz.  Verfassungsgesch.  I.,  327.  Roscher,  Nation.-Ookon. 
111.,  588. 

*)  To  tvrdí  na  základe  pramenů  Fagniez,  Études  sur  T  industrie  3,  4. 
O  řemeslných  korporacích  v  Gafihradó  v  IX.  a  X.  stol.  Le  livre  du  Préfet  su' 
les  corporations   dc  Constantinople,  Nicole,  r.  1894.   Cechů  25  se  jmeniye  tu. 

*)  Keutgen  v  Aemler  u.  ZQnfte  174  popírá  že  bratrstva  byla  soukromé  spolky: ' 
mélaf  povinnosti  ke  kostelu  a  mohla  pH  ncdbě  býti  k  nim  nucena. 

•)  Jsou  o  nich  stopy  už  v  XI.  v6ku.  Eberstadt  1.  c.  23. 

')  Eberstadt  1.  c.  19.  Zunft  vykládá  od  ziemen  jako  latinské  conveniio  e^i  i 
convenire  -=  Zusammcnkunít,  Cbereinkunfl,  Vortrag.  Jiným  je  ziemend,  gezif^ 
mend  jako  Regel,   čímž  by  slovo  Zunft  melo  již  ponékud  kvalifikovaný  vyznánu 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vznik  oitganisaci  ▼  Némcích.  55 

scházeli  členové.  *)  Příkladem  šlechty,  jež  začala  si  znamení  neb  erby 
přikládali,  v  XlII.  stol.  méšfané,  řemeslníci  užili  mody  té  svým  způ- 
sobem asi  brzo.*)  Byl  v  tom  výraz  spolkový,  členové  tovaryšstva 
dávají  na  jevo  příslušnost  k  sobe. 

Rozumí  se  zajisté,  že  bratrstvo,  slovoucí  cecha  nebo  zuníl, 
vždy  ještě  není  cechem,  to  jest,  samosprávnou  organisovanou  korpo- 
rací. Bratrstvo,  jež  slově  „cech",  jest  neorganisovaný  soukromý 
spolek.  Ze  soukromých  zbožných  spolků  pravé  cechy  mohly  vyvi- 
nouti se;  cesta  k  tomu  otevírala  se  přirozeně. 

Dobročinné  a  zbožné  bratrstvo  musilo  se  na  kostelní  povinnosti 
(svíce  a  j.)  skládati,  někdo  vybíral  příspěvky  a  choval  je,  vydával; 
bratrstvo  má  tedy  nějaký  důchod;  odkazem,  koupí  může  nabývati 
jmění  stálého;  bratrstvo  se  schází  s  vědomím  městských  správců 
a  zajisté  že  nejedná  jen  o  příspěvcích  na  oltář  a  pohřeb  a  o  cír- 
kevních slavnostech,  alébrž  chtíc  nechtíc  nemůže  nezavaditi  o  hospo- 
dářské a  živnostenské  zájmy,  zvláště  byly-li  kým  zkracovány.  Ne- 
může býti  pochyby  o  tom,  že  v  bratrstvě  sesilovala  se  soUdarita 
členstva  hospodářská  i  sociální.  Byly  tu  třídní  zájmy  řemeslníků, 
hlavní  ten,  aby  měli  v  obci  živnost  pojištěnu  a  chráněnu,  třeba 
i  proti  těm  řemeslníkům,  kteří  v  bratrstvě  nejsou.  Ty  zájmy  za- 
jisté záhy  staly  se  předmětem  úvahy  a  jednání  ve  spolku  bratrském 
i  jednání  se  správou  městské  obce. 

Že  se  třídní  zájmy  nejlépe  ochraňují  ve  spolku,  tu  zkušenost 
řemeslníci  mohli  dobře  pozorovati  při  kupeckých  gildách  (gilden, 
amicitiae),  francouzských,  nizozemských,  severoněineckých  jež  byly 
autonomní  associace,  bratrstva,  zřízená  pro  společné  cesty  obchodní  *) 
a  starší  nežli  fraternitates  řemeslníkův.  Gildy  obchodníků  dobře 
mohly  býti  vzory  řemeslníkům,  kterak  se  skupit  a  hájiti  svých  zájmů. 

Bylo-U  bratrstvo  hojno  také  jinými  členy  než  řemeslníky  stej- 
ného oboru,  jest  přirozeno,  že  právě  na  obhájenou  třídních  zájmů 
slučovali  se  řemeslníci  dotčení  v  užší  hromadu  v  bratrstvě;  jimi 
bratrstvo  dostalo  se  rychleji  a  rázněji  ve  světský  ráz.    O  francouz- 


')  Zeche  prý  je  vlaslné  Trinkstabe;  jméno  zvláSf  na  jihu  némeckéin  obli- 
bované. 

•)  Ze  XrV.  století  už  jest  známo  množství  řemeslnických  znaků.  Alfred 
Greusen,  Zunftwappen  16.  Martina  Koláře  Heraldika  19. 

•)  Byly  to  spolky,  od  nich  most  k  cechům,  privilegované  autonomní  asso- 
ciace, nékteré  (Rouen,  Arras)  i  s  monopolem  obchodu.  Lavisso,  Histoire  génórale 
IL,  507. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


56  Kniha  I.  8.  Práce  svobodná  ▼  městech. 

ských  bratrstvech  to  víme  jistě.*)  Vyvinuly  se  i  v  německých  bratr- 
stvech asi  ony  Innungen  —  uniones  —  jež  zaměĎují  se  zhusta 
s  cechy.  Ovšem  cechy  pravé  to  vždy  ještě  nejsou,  třebas  v  nich 
jaká  taká  správa  vnitřní  se  objevuje ;  nejsou  tu  ještě  cechovní  pří- 
sežné orgány  s  jurisdikcí,  pořád  jsou  to  s  právního  hlediska  spolk)* 
jednotlivých  řemeslníků,  a  žádná  korporace. 

Co  se  dlením  doby  v  bratrstvé  vyvinulo,  nestačilo  dodati  mu 
ráz  a  povahu  veřejnoprávního  společenstva  autonomního.  Tu  mohl 
pomoci  jen  držitel  veřejné  moci,  pramen  veřejného  práva;  jen  ten 
mohl  dáti  bratrstvu  to,  co  mu  scházelo,  aby  z  něho  stala  se  nová 
instituce  veřejnoprávní.  Jako  město  obdrželo  v  začátcích  svých  hned 
také  větší,  menší  živnost enskoprávní  kompetenci  od  pána,  na  jehož 
gruntech  vzniklo,  stejně  lak  mohla  městská  rada,  městští  správcové. 
z  toho  svého  práva  díly  přenésti  na  bratrstva.*)  Řemeslníci  nemohl: 
městskou  radu  k  tomu  nutiti.  První  i  driihá  generace  řemeslných 
lidí  v  zánovních  městech  v  Němcích  byla  ještě  příliš  mdlá,  aby 
mohla  vládnoucí  měšfany  k  něčemu  nutiti.  Proti  držitelům  doniú, 
hlavně  obchodníkům,  byli  řemeslníci,  vzniklí  z  nesvobody,  většinou 
asi  podruhové  se  skrovným  nebo  i  žádným  kapitálem  odkázaní  na 
práci  rukou  svých.  Není  potřebí  v  nových  městech  v  říši  Německé 
ty  řemeslníky  představovati  sobě  s  počátku  jakožto  skvělý  mohutný 
nějaký  stav.  Nedovedli  asi  svoji  nedávnou  nesvobodu  hned  a  pliiť 
se  sebe  setřásti.*) 

Tedy  úřad  městský,  držící  autonomii  městskou,  v  Němcích  jen 
zvolna  částky  autonomie  oddával  řemeslům.  Věc  přirozeně  a  sama 
sebou  vyvinula  se  asi  takto.  Řemeslníci  v  bratrstvě  sdružení,  po- 
jednavše o  svých  hospodářských  a  sociálních  zájmech,  přání  svá. 
potřeby,  formou  usnesení  zajisté  donášeli  tam,  kde  se  náleželo  ^ 
k  držitelům  moci,  ti  aby  věděli,  aby  pomohli,  aby  schválili.  Uzná- 
vala-li  městská  správa  za  svou  povinnost  dohledali  k  řemeslným 
práčem,  na  trhy  přineseným,  nemohla  nevzniknouti  myšlenka  v  bratr- 
stvě, že  si  správcové  bratrstva  pro  čest  bratrstva  dohlédnou  k  pro- 
dukci spolumistrů  sami  a  dřív,    aby  předešli  výtku.    Konec  pak  je 


*)  Fagniez,  Études  sur  T  industrie  42.  Tu  Ctěme,  že  administrace  zlatni- 
ckého bratrstva  lišila  se  od  správy  řemeslného  sboru  téhož  bratrstva:  >custode> 
operis  seu  ministerii  aurifabrorum  —  ac  magistři  seu  gubernatores  confratriar 
sti  Eligii  ad  aurifabrosc. 

•)  Inama-Sternegg  1.  c.  III.,  2,  38.  Eberstadt  1.  c.  136. 

•)  Tyž  III.,  2,  79. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vznik  oiganisaci  v  Némcích.  57 

^^tejný,  at  nabídlo  se  bratrstvo,  že  sejme  se  správců  městských  tu 
dohledavou  úlohu,  nebo  af  správcové  městští,  poznávajíce,  že 
k  účinnému  dohledání  přec  potřebí  odborné  znalosti,  skládali  živno- 
slenskopolicejní  tulo  práci  veřejnou  na  bratrstvo.  "Tím  už  soukromé 
dosud  bratrstvo  stalo  se  činitelem  veřejným  v  městském  životě. 

Z  této  úlohy  (dohledati  k  produkci)  vyvinula  se  myšlenka,  že 
bratrstvo  může  ručiti  jen  za  práci  svých  členů,  nikoli  však  za  práci 
lidí  sobě  cizích.  Z  těch  myšlenek  a  snah  sama  sebou  zásada  vznikla, 
kdo  není  v  spolku,  nesmí  dělati,  nebo  mírnější  její  forma,  že  jen 
len  bude  při  své  práci  a  živnosti  chráněn  a  podporován,  kdo  jest 
v  bralrstvé.  Je  to  zásada  prímusu  nebo  hájemství,*)  podporovaná 
pnivem  míle.  Bratrstvo  stávalo  se  tím  již  veřejným  spolkem;  spol- 
čeným členům  i  monopol  živnostenský  připadl,  tu  mírnější,  onde 
tužší.  Jisto  také,  že  rostoucím  trhem,  rostoucí  populací,  větším  pe- 
něžitým hospodářstvím,  zlepšovanou  technikou  pracovní,  větší  dělbou 
práce  vzrůstaly  snahy  bratrstev  po  svobodě  korporativní.*) 

Také  uvnitř  vývoj  bral  se  k  samostatnosti.  Aby  řemeslníci  ne- 
niusili  s  každým  sporem  na  radní  pány  městské,  vyžádali  si  a  pře- 
vzali ředitelé  bratrstva  jurisdikci,  třeba  ve  věcech  malých,  domácích; 
všaktě  městští  správcové  časem  potomním  také  odevzdali  bratrstvu 
i  jurisdikce  živnostenské  podíl. 

Když  všelikterakými  způsoby  a  cestami  bratrstvo  stálo  se  sub- 
jektem práv  a  ovšem  také  povinností,  když  dopracovalo  se  k  samo- 
statnější existenci  společenstevní,  když  mu  od  rychtáře  a  z  městské 
rady  přiznána  korporativní  působnost  pťávní,  přestalo  býti  bratrstvo 
bratrstvem,  stalo  se  cechem  v  novém  slova  smyslu,  přes  to,  že 
jméno  bratrstva  mu  zůstávalo  ještě  na  časy. 

Nevadí,  že  rychtář  a  městská  rada  drží  u  sebe  volbu  předsta- 
vených v  bratrstvé,  nebo  že  aspoň  chtějí  ve  volbu  tu  působiti: 
vždy!  kusy  svého  práva  přenášejí  na  zvolené  mistry.  Cech  pak  roz- 
vinuje se  dál;  usnáší  se  v  hromadách  o  rozmanitých  potřebách, 
zvláště  také  v  živnostenskoprávních  příčinách;  shromažďuje  pravidla. 


')  Z  >pHmusu<,  z  h^'emství  samotného,  mnozí  vykládají  vznik  cechů. 
Hegel,  Entsteh.  d.  deutsch.  St&dtewes.  123.  9.  Nejstarší  známé  privilegium  toho 
rázu  je  z  r.  1152,  dal  je  arcib.  magdeburský  krejčím  a  kramáfům,  aby  nikdo 
cizí  na  trh  nechodil  se  zbožím  jejich. 

"}  SchOnberg,  Handb.  der  polit.  Oekon.  U.,  476,  476. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


58  Kniha  I.  3.  Práce  svobodná  ▼  méstech. 

zvyky;    dosti  dlouho  řídí   se  těmi  zvyky,    než  si  je  dá  stvrditi  od 
držitelů  veřejné  moci.  Tak  vznikají  cechovní  statuta.*) 

Obojí  svrchu  líčené  výklady  o  tom,  kterak  v  říši  Německé  ce- 
chovní organisace  vznikaly,  v  mnohých  věcech  shodují  se;  kdyby 
první  theorie  nepodceňovala  význam  bratrstev  a  vlivů  cizích,  a 
druhá  theorie  kdyby  nenadceňovala  magisterií,  ze  starodávného 
dvorového  hospodářství  pocházejících,  byla  by  shoda  dokonalá. 
Jisto,  že  vznik  a  rozvoj  cechů  v  Němcích  nemohl  se  díti  všude 
cestou  stejnou.  Byl  rozvoj  těch  věcí  všude  jinačí,  složitý,  prost ýra 
vzorcem,  prostou  theorií,  jež  by  se  všude  hodila,  vysvětUti  ho  nelze. 
Rozmanité  vlivy  působily,  nestejné  v  jednotlivých  zemích  německýcli, 
nestejné  v  městech  jednotlivých.*)  Velice  badatelé  někteří  přemršfují, 
když  vznik  a  rozvoj  cechů  přičítají  samostatné  myšlence  germán- 
ského ducha.')  Naproti  tomu  správněji  vědí  jiní,  že  začátky  cechů 
v  Němcích  staly  se  později  nežli  v  Itálii  a  ve  Francii,*)  v  jižni 
Francii  v  Toulouse,  v  španělské  Barceloně,  kdež  organisace  řemesel 
kvetly,  nebude  zajisté  nikdo  hledati  německých  vlivů.*)  Tu  byly  jen 


*;  Btlcher,  Mít  Gunst.  63.  Dí,  že  soupis  cechovních  pravidel  vznikl  teprr. 
když  nastaly  hádky  o  né  mezi  mistry,  nebo  cechy  jinými. 

■)  Hollmann  (Stftdtewesen)  vykládá  vznik  cechů  jen  z  výlučnosti  obchodní, 
trhové,  z  podílu  v  kotcích,  z  néhož  cizí  vylouteni.  Inama-Sternegg  (Deutsche 
Wirtschaflsgeschlchte  III.)  bera  z  každé  theorie  néco,  jest  celkem  nerozbodnt 
Působila  prý  magisteria  i  bratrstva  jakožto  zárodky  k  organisaci  cechovní,  kterál 
pojišťovala  jednotlivci  zdar  jeho  sociálních  a  hospodářských  zájmů  a  celému 
řemeslu  zabezpečovala  jistou  míru  autonomie  s  veřejnoprávní  působností ;  rozvoj 
cechovnictva  byl  ovládán  nejvíc  myšlenkou  výlučnosti  a  prímusu  (Zwangsrechti. 
Sir.  81,  82.  SchOnberg  v  národ,  hospodářství  správné  drží  se  myšlenky,  že 
v  první  dobé  méstské  řemeslo  bylo  svobodno,  ale  k  tomu  připíná  neudržitelný 
výklad,  že  cechy  vznikly  k  obmezení  oné  prvotní  svobody.  Stieda  (Handwůrt. 
Staatswissen.  879 — 881)  míní,  že  vznik  cechů  přes  vSecky  theorie  nevysvětlen, 
ale  véří  že  z  dvorového  hospodářství  nějaké  vlivy  přešly  v  hospodářství  městské 
k  řemeslníkům,  kloní  se  také  k  myšlence,  že  bratrské  gildy  přispély  k  vzniku 
cechovního  zřízení,  a  na  konec  shrnuje  svoje  přesvědčení  u  větu,  že  cechy 
z  jednoho  pramene  nejsou,  ve  všecko  také  vlivy  lokální  působily. 

■)  Inama-Slernegg  III.,  2,  498.  Nacionalisticky  dí,  že  působil  tu  jen  *Ge- 
dankc  des  germanisch-genossenschafllichen  Geistes<  a  >Rechtsordnung<,  ply- 
noucí z  charakteru  německ.  národa. 

*)  SchOnberg,  Handbuch  d.  polit.  Oekon.  476. 

*)  »Wer  sich  von  der  Bedeutung  des  german.  Elements  im  Mitteialter  die 
ttberschwánglichsten  Vorstellungen  machl,  wird  im  Ernst  nicht  annehmcn,  das? 
die  Handwerkerverhállnisse  von  Toulouse  u.  Barcelona  durch  Germanenluir. 
nur  bertthrt  worden  3ind.«  Mayer,  1.  c.  I.,  328. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  ve  Francii,  v  Němcích.  69 

popudy  z  kultury  římské  a  přirozený  rozvoj,  živený  snahou  po 
emancipaci  a  monopolu. 

Ve  Francii  nejstarší  řemeslné  sdružení,  pokud  známo,  pochází 
z  r.  1061.  Sdružili  se  to  svícníci  (chandelier).^)  V  Němcích  vědí 
o  nejstarším  sdružení  z  r.  1106  ve  Wormsu,  ale  není  to  sdružení 
řemeslníků  než  živnostníků,  rybářů,  k  výhradnému  prodeji  ryb.*) 
Z  r.  1128  povědom  první  spolek  řemeslný.  Týče  se  tkadlců  cíchařů 
v  Kolíne  n.  R.  (textores  culcitarum  pulvinarium)  r.  1149. 

Rozvoj  cechů  v  Némcích  byl  několikrát  násilně  přetržen,  takže 
všecko,  čeho  do  té  chvíle  řemeslníci  k  své  emancipaci  a  autonomii 
dobyli  nebo  získali,  na  ráz  smeteno.  Shořena  stavba,  základy  však 
zůstávaly.  Hlavní  příčinou  rušení  řemeslných  organisací  byl  strach 
vládnoucích,  aby  řemesla  ze  svého  sociálního  postavení  podružného 
jakožto  živel  demokratický  nedostala  se  k  vládě  v  městech.  Vrchnosti 
městské,  zvláště  biskupové,  časem  velmi  horlivě  naváděh  císaře 
proti  řemeslům.  Fridrich  II.  r.  1219,  veden  jsa  tou  politikou,  za- 
kázal v  Goslaru  všecky  spolky  a  gildy;  když  r.  1232  biskup  worm- 
stý  témuž  císaři  žaloval,  že  řemeslníci  jeho  konají  rady  a  soudy, 
povrhujíce  soudem  biskupovým,  vydány  jsou  snad  všem  biskupským 
vrchnostem  privileje,  jimiž  zastavují  se  řemeslné  organisace.*) 

Byly  však  příčiny  zákazů  vrchnostenských  také  jiné.  R.  1264 
organisace  řezníkův  a  pekařů  v  Erfurtě  zrušena  městskou  radou 
pro  neplechy  a  šidby,  jichž  dopouštělo  se  sdružení  na  konsumentech. 
Je  velmi  význačno,  že  spolky  řemeslné  již  ve  svých  mladých  počát- 
cích neuměly  na  uzdě  držeti  lakomstva  a  egoismu  svých  členů. 
Z  příčiny  takové  r.  1279  ve  Wůrzburce  biskup  zrušil  řemeslnické 
společnosti,  neboť  obec  byla  všecka  proti  nim  vzhůru;  prodávalitě 
zboží  zlé,  vyháněli  cizí  trhovníky  z  trhu,  příchozí  dělníky  hnali  od 
díla.*)  Na  ochranu  konsumentů  r.  1276  Otakar  a  po  něm  r.  1278 
Rudolf  Habsburský  zrušili  spolky  (uniones)  vídeĎské.  I  Albrecht, 
syn  Rudolfův,  r.  1288  zákaz  spolků  v  obnovil.*) 

K  vládě  na  radní  dům  řemeslníci  dostávali  se  tou  cestou,  že, 
získavše  grunt  a  dům,   ve  všem   patriciům   se  připodobnili,    čehož 

')  Lavisse,  Histoire  generále  II.,  512. 

')  Mummenhoff,  Monograpb.  zur  deut.  Kullurgesch.  VIII.,  27. 
*)  Stieda  1.  c.  881.  Inama-Sternegg  1.  c.  tvrdí,   že  před  r.  1149  není  pové- 
domého  pořádku  řemeslnického.  Mummenhoff  1.  c.  41. 
*)  Keutgen,  Aemter  244,  245,  247. 
*)  Inama-Sternegg  III.,  2,  60.  Mummenhoff  1.  c.  41. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


60  Kniha  I.  3.  Práce  svobodná  v  městech. 

příklad  v  Brunšvicku.  Tu  r.  1292  pokus  řemeslníků  dostati  se  do 
rady  selhal.  Ale  pak  se  tam  jednotlivci  dostali  jměním.')  Jinde 
vzplanuly  z  těch  pokusův  i  krvavé  bouře  v  městech,  jako  na  pr. 
r.  1301  v  Magdeburce,  r.  1308  ve  Štrasburce.  V  onom  méste  ví- 
tězní Patriciové  kázali  deset  náčelníků  řemeslnických  upáliti  na 
rynku.*) 

Než  ať  byly  podněty  k  rušení  řemeslných  associaci  jakékoli, 
v  bratrských  těch  družinách  bylo  tolik  mladé  krve  a  síly,  že  do- 
konce ubíti  se  nedaly  a  v  malých  časech  vždy  zase  znova  oživovaly. 
Jen  jediné  město  v  Němcích  nedalo  cechovní  oi^anisaci  rozvinouli 
se.  Byl  to  Norimberk.  V  tom  městě  řemesla  stanula  a  strnula  na 
prvním  stupni  společenstevního  rozvoje.^)  Dlouho  do  XVI.  víku 
v  Norimberce  byla  řemesla  neorganisovanými,  svobodnými  živnostmi: 
kdo  přišel  a  radě  městské  hodil  se,  usedl  a  pracoval.  Městská  rada 
tak  pevně  držela  si  vládu,  že  cechy  nemohly  vzniknouti;  vznikly 
časem  spolky,  ale  uvízly  v  začátcích  a  na  časy  zůstávaly  tou  mórou 
na  radě  závislý,  že  po  autonomii  v  nich  není  ani  stopy.  Kdežto 
jinde  cechy  zmocněly  činností  vlastní  a  silnou  organisací,  norim- 
berské družiny  řemeslné  neměly  ani  volného  práva  shromaždova- 
cího,  nesměly  si  s  cizími  cechy  dopisovati,  došeUi  jich  dopis,  purk- 
mistr otevíral,  a  začasté  rada  odpovídala  za  své  řemeslníky  přes- 
polním sama ;  spolky  norimberské  neměly  pečeti,  později  byla  jim  | 
pouze  půjčována,  aby  ji  k  listům  přitiskli.  Policejní  a  soudní  správu 
řemesel  norimberských  deputovaní  z  rady  (rugsamt)  vedli,  dávajíce 
o  každém  hnutí  zprávu  do  rady  městské.  Tento  dozorčí  orgán 
městské  rady,  sestavoval  řády,  jednak  znaje  potřeby  řemesel,  jednak 
dávaje  si  od  mistrů  v  tom  raditi.  i 

Toto  zřízení  prý  řemeslům  nic  nevadilo  po  stránce  živnostenské, 
prý  dusilo  egoismus  jednotUvcův  a  snahy  odstředivé.  V  koncích 
XIV.  věku  řemesla  norimberská  došla  toho,  že  osm  mistrů  dostalo 
se  do  městské  rady,  aby  tam  zastupovali  zájmy  ostatních.  Ale  osm 
proti  34  radním  pánům  ostatním  mnoho  není.*) 

Zastavili  jsme  se  schválně  při  Norimberce,  nebof  odtud  přišlo 
Starému  městu  pražskému  městské  právo,  a  nemohly  tudy  ani  i^- 


")  Stádtechroniken  XXV.,  VI. 
*)  Mummenhoff  1.  c.  46. 

•)  Asi  tak  jako  řemesla  v  Benátkách,   proti  nimž   vždy  rada  městská  byla 
tuze  mocna.  Schónberg,  Handb.  d.  polit  Oekon.  II.,  569.  I 

*)  Mummenhofif  42—46. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Némecká  kolonisace  řemeslnická.  61 

meslné  poměry  norimberské  u  nás  býti  zhola  nepovědomy  a  bez 
vlivu. 

Ze  všeho  již  s  dostatek  patrno,  že  do  polou  XIII.  století,  kdy 
íie  kolonisování  u  nás  rozproudilo,  a  němečtí  řemeslníci  k  nám 
se  stěhovali,  nebylo  u  nich  doma  mimo  krajiny  rýnské  při 
francouzské  hranici  nic  cele  hotového.  Bratrstva  v  Němcích  dospí- 
vají k  cechovnictví  právě  až  v  koncích  XIII.  věku.*)  Také  nesmíme 
si  představovati  ani  čebiější  německá  města  příliš  lidnatými,  aby 
v  nich  bylo  řemeslných  lidí  do  set,  kteří,  dospěvše  k  vědomí  své 
sily,  byli  by  se  sociálně  a  hospodářsky  organisovali.  Frankfurt  nad 
Mohanem,  Hamburk,  Norimberk  v  XIV.  věku  neměly  asi  víc  než 
po  10.000  obyvatelích;  Drážďany  měly  ještě  v  XV.  věku  kolem 
5000  obyvatelův,  a  v  touž  dobu  Norimberk,  Štrasburk  asi  po  20.000.*) 
Vůbec  ani  na  konci  středověku  největší  počet  mést  německých 
nemel  nad  5000  lidí.  Proto  také  není  nikterak  potřebí  v  kolonistech, 
z  Němec  k  nám  přicházejících,  viděti  ohromné  přívaly  populace  a 
zvláště  řemeslnictva.  Čím  skrovnější  představy,  tím  as  prítvdě  bližší. 
Kdyby  byli  řemeslníci  do  našich  nových  měst  přicházeli  valně  a 
5  mocným  kapitálem,  byli  by  zajisté  ihned  nebo  brzy  zavedli  si  tu 
samostatnou  cechovní  organisaci,  které  si  musili  doma  jen  zvolna 
krok  za  krokem  na  městských  pánech  dobývati.  Arci  u  nás,  když 
sem  přicházeli  jako  kolonisté,  byl  jim  nový  svět,  a  jest  na  snadě, 
že  tu  nevystupovali  se  svými  snahami  tak  skromně  jako  doma 
v  Němcích.  Však  o  tom,  žeby  brzy  se  byli  autonomně  organisovali, 
nevíme  nic.  A  chudými  mnozí  zůstávali  napořád,  víme!,  že  r.  1263 
pro  drahotu  a  hlad  rozliční  řemeslníci  pražští  chodili  žebrat  dům 
od  domu.*) 

S  větší  potencí  hospodářskou  obchodníci,  zvláště  suken  kroječi, 
stěhovali  se  do  našich  novotných  měst  (to  budou  asi  oni  „ho- 
nestiores"  našich  pramenů),^)  avšak  ani  o  těch  neví  se,  že  by  byli 
kde  do  lucemburské  doby  utvořili  organisovanou  cechovní  gildu ; 
v  Praze  obchodníkům  patrně  stačilo  starodávné  kupecké  právo  ně- 
mecké, a  v  městech  venkovských  nebylo  jich  na  cech  dostatečný 
počet.   Zdá  se,    že  příchozí  z  Němec    řemeslníci    (aspoň   některých 

')  Bb  jeStě  v  XIV.  veku.  Ševci  v  Lipsku  stali  se  cechem  v  XIV.  stol.  od- 
átépením  od  »amlu«.  Eberstadt  1.  c.  122. 

")  Bocher,  Die  Entstehung  der  Volkswirtschafl  Ili.,  1,  24,  26.  26. 
•)  Fontes  rer.  bohem.  II.,  298. 
*)  Erben,  Reg.  1 ,  510. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


62  Kniha  I.  3.  Práce  svobodná  v  městech. 

odborů)  právě  na  těch  velkých  obchodnících  byli  hospodářsky  zá- 
vislí snad  pro  dovoz  surovin  a  pracovného  materiálu ;  nicméně  lo 
u  nás  bude  proti  Německu  rozdílem  pKrozeným,  že  ta  závislost 
nevedla  k  protivám  sociálním  tak  příkrým,  jako  byly  mezi  řemesl- 
níky a  velkoobchodníky  v  Němcích.  Sem  přicházeli  kolonisté  oboji 
ruku  v  ruce  za  společným  cílem,  a  proto  si  už  nijak  vyhovoTali. 
kdežto  v  říši  německé  generace  míjely,  nežU  řemeslníci  domohli  ?e 
stejného  postavení  s  velkoobchodníky.^)  U  nás  měšťanský  řemeslník, 
měl-li  domovité  zakoupeni,  dostal  se  mezi  městské  konšely  asi  hned 
na  počátku  měst  (aspoň  již  v  nejstarších  zmínkách  o  měšfanech 
řemeslníky  nacházíš),  kdežto  na  odpor  tomu  v  Němcích  docházejí 
spolu  vlády  v  městě  ve  XTV.,  ba  někde  teprve  v  XV.  století.*) 

V  jakou  organisaci  tedy  řemeslníci  městští  vešli  u  nás?  Bohužel 
do  vymření  Přemyslovců  prameny  jsou  v  těch  věcech  nedostatečný. 
Ale  i  z  kusých  zpráv  to  vysvítá  přec,  že  i  u  nás  rozvoj  k  cechovní 
organisaci  chystal  se  tak  zvolna  a  týmiž  některými  cestami  jako 
v  sousedních  Němcích.  *) 

Kolonisací  stalo  se  u  nás  nejprve  to  rázem,  co  v  Němcích  se 
vyvinovati  musilo,  totiž,  město  již  samou  zakládací  listinou  učiněno 
trhovou  vrchností,  král  oddal  aspoň  některé  krámy  k  městu,  dovolil 
stavěti  nové,  stejně  tak  činil  šlechtic  i  vrchnost  duchovní,  zakláda- 
jíce město.  Právem  míle  hnáni  do  města  řemeslníci  z  okolí,  neboí 
jen  tu  monopol  práce.  Rychtář,  maje  zde  k  užitku  svému  některý  krám 
řemeslníkův,  byl  bezpochyby  dohUžitelem  trhův  a  tudy  i  řemesbiíků. 
Když  se  rychtáři  konšelé  postavili  po  bok,  všecek  hospodářský  řád 
městský  byl  v  jich  rukou;  rychtář  a  konšelé,  řídíce  trh  i  řemesla, 
pospolu  vydávají  nařízení  o  měrách  a  váhách  a  bdí  nad  řemesly 
policejními  řády,  vydávanými  „pro  obecné  dobré  městské".*),? Kde 
jaký  dělník  byl  přijímán  do  města  s  počátku  ochotně,  aby  město 
vzrůstalo,  ani  snad  tuze  nevybírali,  nikoho  nezkoušeli.  Řemesla 
všecka  všudy  byla  svobodná,  to  jest  neorganisovaná ;  o  nějaké  smlu- 


')  Inama-Sternegg  III,  1,  78. 

*)  V  ftezné  teprv  r.  1862.  Týž  134.  Mummenhoflf,  Handwer.  Monograph, 
z.  KuUurgesch.  VIII.,  45.  »Vor  den  XIV.  Jahrhund.  silzen  in  der  Regel  in  deni 
Stadtrat  keine  Handwerker  als  Vertreter  ihrer  Zunfl.< 

»)  Stejné  tak  bylo  v  Polšté,  v  Krakově,  kamž  Boleslav  Stydlivý  r.  1257  při 
vedl  Némce.  Steslowicz  (v  Kvartaln.  Historyczn.  VL,  2,  277)  praví,  Že  pro  Polsko 
jest  otázka  o  ceších  jen  formální,  cechovní  zřízení  přineseno  spolu  s  némeckím 
právem  (?),  a  potom  se  tu  vyvinovalo  jako  instituce  némeck.  práva. 

*)  ftád  jihlavský  z  r.  1349.  Rukop.  musej.  V.  E.  41.  X.  9. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Organisace  řemesel  u  nás.  63 

vené  unii  (innung),  kterouž  by  domácí  řemeslníci  trhovce  cizí  vylu- 
čovali, s  počátku  není  řeči,  a  dělo-li  se  néjaké  stížení,  bylo  to  jen 
ve  způsobe  poplatku  k  obci. 

Jediné  mohlo  obmezení  trhovců  býti  v  obmezeném  poctě  krámů 
postavených,  k  nimž  řemeslníci  byb  prodejem  svých  výrobků  vázáni, 
ale  i  tu  možná  věc,  že  na  počátku  mést  při  volnějším  stavu  rychtář, 
obec  nebo  pán  města  mohli  některý  krám  vždy  ještě  přistavovati, 
nežli  vznikl  numerus  clausus;  vždyt  mnohem  později  zajisté  týmž 
způsobem  česká  populace  a  její  řemeslnictvo  vynucovalo  si  od  správy 
městské  „české  krámy"  vedle  starších  „německých". 

Takž  bez  organisace  na  svobodě  řemeslnictvo  nových  měst 
trvalo  zajisté  za  desetiletí;  některých  řemeslníků  vůbec  bylo  málo 
k  organisaci,  a  kterých  bylo  hojně,  těm  městská  správa  nedopouštěla 
uzavírati  se  pro  vzrůst  města.  Zvláště  ne  v  hlavním  městě,  řídícím 
se  právními  zvyky  města  Norimberka,  jež,  jak  svrchu  položeno,  ne- 
dopouštělo ještě  ani  v  pozdějších  dobách  „přísežných"  řemeslných 
spolků,  nedopouštělo  obmezování  práce  ani  trhův.  Kdo  u  nás 
z  městského  trhu  mohU  býti  vylučováni,  byli,  jakož  dotknuto  svrchu, 
nevolní  lidé  vrchnostenští.  A  na  tom  přestáno  na  časy. 

Ale  k  organisaci  naposled  přece  došlo.  Že  by  u  nás  byly  zá- 
rodky k  řemeslné  organisaci  již  z  dvorového  hospodářství,  není 
možno,  nevidíme  mezi  starou  organisaci  dvorskou  a  novější  městskou 
nižádného  spojení  ani  přechodu.  Sic  i  u  nás  zvláště  při  dvoře  kní- 
žecím byla  už  v  předešlé  době  zmíněná  magisteria.  Uvádíť  se  r.  1055 
mistr  dosazený  nad  pekaři  a  kuchaři  *),  ale  nevěříme,  že  by  měl 
magister  tolik  práva,  aby  bylo  magisterium  jeho  schopno  vymaniti 
se  z  dvorského  práva  a  rozvinouti  se  v  organisaci  samostatnou. 
Byla-li  magisteria  jakožto  zvláštní  instituce  v  samých  Němcích  málo 
kde,  tím  spíše  můžeme  v  Čechách  při  rozvoji  řemeslné  organisace 
jich  zhola  pominouti. 

Na  rozvoj  k  organisaci  byla  u  nás  asi  jen  bratrstva,  byf  o  nich 
v  periodě  přemyslovské  málo  zapsáno.  Že  u  nás  bratrstva  předchá- 
zela cechovní  organisace  a  byla  jich  základem,  to  vysvítá  jasně 
z  výčitky  brněnským  bratrstvům  kdysi  od  krále  Václava  11.  učiněné 
a  v  následující  potom  době  opakované :  vyčítá  se  jim,  že  měli  mistři 


*)  Fontes  rer.  boh.  II.  16.  Sem  náleží  naposled  i  onen  perkmagister  (rychtář), 
od  biskupa  v  Kroméřiži  r.  1266  dosazený  nad  vinaři,  aby  je  rozhodoval  v  jich 
sporech. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


64  Kniha  L  8.  Práce  srobodná  t  méstech. 

in  cechis  et  capitulis  jednati  o  spásu   duší   (bratrstvo    zbožné!), 
a  oni  že  jednali  o  soukromých  výhodách.*) 

Bratrské  spolky  byly  řemeslníkům  od  správy  méstské  propu- 
štěny zajisté  nejdřív  a  nejsnadněji.  Církev  již  pečovala  o  to,  aby 
se  řemeslníci  pro  kostelní  účely  sbratřili  záhy.  Sbratřování,  spolčo- 
vání  v  středověku  bylo  tak  obyčejným,  že  vypadalo  naposled  jako 
sociální  nezbytnost.  Víme,  že  nebylo  k  bratrstvu  na  počátku  au: 
mnoho  potřebí:  stačilo  prostorové  spolubydlení,  příslušnost  ke  ko- 
stelu, poznání  stejných  snah  a  stejného  cítění,  vůle  pomáhati  si  po 
křesfansku  vzájemně.  Nevadí,  že  o  počtu  a  o  způsobe  fraternit  ne- 
máme do  začátku  XIV.  století  zřejmých  zpráv;  měla-li  VídeA,  nad 
niž  královská  Praha  nepoměrně  vysoko  vynikala,  r.  1288  dokonce 
už  i  bratrstvo  hudců,  *)  nemohla  býti  Praha  bez  bratrstev.  V  Praze 
spolky  bratrstev  řemeslných  byly.  Slavný  vjezd  krále  Václava  II. 
r.  1283  očekávalo  obyvatelstvo  pražské  „dle  rozličných  řemesel- 
skupené,*)  kteráž  zpráva  dobře  ukazuje  k  skupinám  bratrským. 
Možná,  že  v  neklidných  dobách  posledních  králů  přemyslovských 
i  městské  správy  samy  podporovaly  zřizování  bratrstev,  poněvadž, 
na  ně  snáze  dala  se  vložiti  a  mezi  ně  rozděliti  povinnost  mostské  i 
obrany.*)  R.  1308  při  vjezdu  Jindřicha  Korutanského  do  Prahy  tančili 
řezníci,  kožešníci  a  pekaři,  kteráž  řemesla  pro  hojnost  svých  mistru  i 
již  dobře  mohla  býti  sdružena.  ^)  Také  svědčí  a  nějakých  sborech 
řemeslných,  káže-li  nejstarší  pražský  řád  o  ohni,  psaný  před  r.  1314, 
aby  každé  řemeslo  —  artiíicium  manuále  —  běželo  s  háky  hasit,  i 
a  zanedbá-li  toho,  nechf  „řemeslo"  platí  deset  hřiven  k  obci.^)  To 
vše  předpokládá  již  nějaké  vnitřní  řízení;  vzniklo-li  bratrstvo  me-i 
chanicky  prosté,  tu  již  musí  býti  začátek  nějaké  organisace. 

Pak  lze  dále  souditi,  že  v  bratrstvech,  založených  k  účelům 
církve  a  humanity,  tlačily  se  časem  na  povrch  zájmy  řemeslnikúm 
vlastní,  zájmy  hospodářskopolitické,  které  chtěj  nechtěj  na  řemesl- 
níky naléhaly;  byly  tu  na  prvém  místě  městské  trhy,  v  kterých 
řemeslní  trhovci  zajisté  chtěli  míti  přednosti  před  cizími  řemeslníky: 


»)  ROssler,  Stadtrechte,  Brttnn.  218. 
■)  Monograph.  zuř  deutsch.  Kulturgesch.  X.  88. 
»)  Tomek  d.  Pr.  I.,  212,  346. 

*)  Povinnost  řemeslných  spolků  hájiti  mésta  ve  Francii  viz  v  Fagniez,  Étude> 
sur  rindustrie  47. 

*)  Fontes  r.  boh.  IV.,  114. 

•)  Arch.  praž.  č.  986.  De  igne.  ROssler,  Altprag.  Stadlrecht.  4. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Organísace  řemesel.  65 

iaseni  pokročili,  solidami  jsouce  v  cílech  svých,  k  tomu,  že  chtěli 
)bsáhnouli  trh  sami,  ale  již  ne  všickni  řemeslníci,  kteří  v  městě 
edí,  nýbrž  jen  ti,  kteří  jsou  v  bratrstvě.  Na  ten  konec  i  u  nás,  jako 
1  Němcích,  vznikaly  v  bratrstvech  užší  kruhy  stejných  řemeslníků  — 
miones,  jednoty,  v  kterých  se  zásady  monopolu  rodily  a  jiné  roz- 
nanité  snahy  mistrů  nabývaly  formu  usnesení. 

To  úhrnem  jsou  ony  „soukromé  výhody"  (privata  commoda), 
iiriiž  se  bratrstva  brněnská,  olomoucká,  znojemská  a  jiná  dle  vý- 
•ilky  svrchu  řečené  zabývala  místo  péče  o  spásu  duší.  Pekaři  prý 
lechtěli  péci  než  třikrát  v  témdni,  řezníci  nechtěli  dřív  porážet,  až 
taré  maso  prodali,  koželuzi  s  řezníky  prý  zvláště  se  na  to  spojili 
speciales  habent  uniones),  že  nepřipustí  nikoho  k  dílu  svého  ře- 
nesla,  kdo  sobě  nezakoupí  u  nich  právo  a  cech,  nebo  nepojme 
Iceru  misterskou  za  ženu;  koželuzi  prý  překáželi  cizím  ve  vozbé 
:oží  do  města,  ševci  prý  mnohé  jiné  ševče,  kteří  v  městě  bytují 
i  k  městu  platí,  ale  v  spolku  nejsou,  nechtěli  připustiti  k  trhům, 
šickni  řemeslníci  prý  se  shodli,  že  nepřijmou  učedlníka  na  učení, 
eč  rodiče  jeho  koupí  právo  tolika  a  tolika  hřivnami,  kterýchž  peněz, 
:dyž  učedlník  uteče  nebo  umře,  sobě  ponechávali,  krejčí  prý  ne- 
lopouštěli  mistrům,  kteří  nejsou  v  unii,  aby  u  nich  příchozí  krejčíř 
vracoval.  Na  konec  prý  až  i  o  tom  se  snesli  (inter  se  statuunt), 
:dyby  nové  příchozí  řemeslník  nechtěl  vstoupiti  do  jich  spolků,  že 
lo  může  kterýkoli  člen  bratrstva  zabíti,  pokutu  za  to  že  zaplatí 
polek. 

Dejme  tomu,  že  toto  poslední  snesení  jest  pomluva  (commu- 
liter  dicitur),  v  ostatním  však,  co  tu  z  výčitek  uvedeno,  jsou  snahy 
ehdejších  mistrů  v  bratrstvě  a  ve  spolku  sdružených,  zajisté  správné 
ystiženy,  a  jakkoli  pochází  znamenitý  jich  soupis  z  nepovědomého 
oku  panování  markraba  Karla  na  Moravě,  *)  neváháme  tvrditi,  že 
o  byly  tytéž  snahy,  pro  něž  na  Moravě  již  r.  1292  král  Václav 
, schůzky  a  spiknutí"  (conventiculas  et  conspirationes)  zakázal.*) 
Také  stanoviště,  s  něhož  zákaz  Karlův  pohlížel  na  svobodné  řemeslo 
)roti  řemeslu  spolkem  vázanému,  plně  odpovídá  situaci  a  hospo- 
lářské  politice  zánovních  měst  všech,  nejen  moravských  a  českých. 
)í  se  totiž  v  zákaze,  že  jest  zdrávo  a  užitečno,  aby  každý  člověk 
akého  řemesla  koh  směl  bez  číkoli  překážky  v  městech  usaditi  se 
L  práci,  kterou  umí,  provozovati. 


')  VytiSténo  v  ROsslerových  Stadtrechte  v.  BrQnn.  218.,  219. 
•)  Celakovský,  C.  Mus.  1879.  103. 

Winter,  Dfijiny  femesla  a  obchoda  t  Cechách  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  veka. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


66  Kniha.  I.  3.  Práce  svobodná  v  městech. 

Než  af  městům  na  počátku  svědčila  svoboda  řemesla  a  živnosti, 
konšelé  časem  přece  musiU  uznávati  povinnost  chrániti  živnostníka 
svých,  zvláště  těch,  kteří  si  zaplatili  právo  měšťanské,  a  dbáti,  aby 
měli  materiálně  dostatečný  příjem,  sociální  povinnost  to,  které 
v  dnešní  době  žádný  úřad  by  na  sebe  nevzal.  *)  Také  řemeshiici 
potřebanii  městského  obyvatelstva  rostouce  a  pokrokem  se  rozvinu- 
jíce, mohutněli  a  obhajovali  se  sami  a  nedávaU  si  snadné  ve  sna- 
hách svých  a  v  „spiknutích*  překážeti.  Naposled  i  samy  městské 
rady  mohly  uznati  některou  výbornou  stránku  nepříjemných  řemesl- 
nických sdružování ;  kdyby  se  jim  zřejmě  povolila  organisac€,  byl 
by  mezi  mistry  a  dělníky  nějaký  dobrý  řád  a  správa,  vítaná  zvláště 
tu,  kde  některého  řemesla  bylo  hojně.  Správa  odborníků  řemeslných 
mohla  míti  vhv  na  práci  řemeslnou  prospěšný. 

Takž  naposled  potkaly  a  sloučily  se  zájmy  městské  správy  se 
snahou  řemeslníků,  „uniones"  —  spolky  — '  nechány  při  životě,  ba 
propouštěno  jim  na  konec  „hájemství"  nebo  prímus,  nucený  totiž 
přístup  k  spolku,  zvláště,  jestU  že  z  přístupného  platu  obec  měla 
nějaký  podíl,') 

Ten  prímus  nebo  hájemství  jest  koncem  prvotní  nezřízenosli  h?- 
meslnické  a  již  dodává  bratrstvu  ráz  cechu.  Družině  řemeslné  do- 
sazeni pak  mistři  za  správce  a  soudce,  vznikají  pravidla  již  také  o«i 
konšelů  uznávaná.  Řemeslníci  městští,  pracujíce  i  pro  okolí,  dobý- 
vali si  monopolem  produkce  blahobytu  a  ten  časem  snažili  se  po- 
jistili i  svým  rodinám;  již  v  nejprvnějších,  v  nejstarších  řádech 
řemeslných,  tato  péče  a  snaha  všude  obecná  •)  v  zákon  upravena 
se  vyskytuje. 

Kohk  se  u  nás  za  posledních  Přemyslovců  z  toho  všeho 
v  bratrstvech  vyvinulo,  za  nebytí  pramenů  nemožno  říci.  Ale  nějaké 
podstatné  začátky  cechovní  organisace  se  staly,  nebof  v  XIV,  veku 
vyskytují  se  hotové  řády  řemeslné;  zajisté  i  u  nás  dlouho  zvyk. 
právo  i  organisace  žila,   nežli  o  tom  zapsaU  řád.   Možná   dost,  ž' 


*)  Stieda.  HandwOrterb.  d.  Staatswissensch.  886.  Tento  podnét  k  řemeslň 
organisaci  ozývá  se  z  řádů  cechovních  ješté  v  XVI.  století  nejednou.  Pekařur. 
ve  Vožici  Michal  Spanovský  z  Lisova  a  na  Pacově  r.  1691  dovoluje  organisari 
>aby  od  jiných,  kteří  v  řemesle  jich  nejsou,  v  živnostech  překážka  se  jim  iv- 
dála.<  Opis  u  dra  Celakovského  v  pražs.  archive. 

■)  Jako  shledali  jsme  r.  1273  v  slezské  Vratislavi.  Konšelé  propustili  ř- 
meslníkům,  aby  prodávali  >innung«  za  tři  věrdunky,  z  nichž  dva  připadnou  oU.- 
Keutgen.  Aemter.  216. 

•)  Ve  Francii  jako  jinde.  Lavisse.  Histoire  generále.  II.,  513. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Organisace  řemesel.  67 

V  Xni.  věku  řeznici  pražšti  měli  fraternitu  s  řemeslným  rázem, 
r.  1339  podkomořímu  Oldřichovi  Pflugovi  z  Rabštejna  řezníci  staro- 
městští pod  přísahou  vyznali,  že  mají  práva  od  krále  Otakara, 
hlavně  to,  že  kolem  Prahy  na  míli* nikdo  mimo  ně  nesmí  maso  bíti 
a  prodávati.  ^)  Také  zdá  se,  že  zlatníci  za  Otokara  11.  byU  už  ně- 
kterak  srozuměni.  Dovolujef  král  zlatníkům  pražským,  kteří  do  svých 
škod  stěžovali  si,  aby  ze  sebe  čtyry  volili,  kteří  by  v  huti  (či  v  slé- 
várně) na  to  zřízené,  zkoušeli  čistotu  stříbra  a  přijímali  peníze,  aby 
sléváním  jich  odváděli  čisté  stříbro  do  mincovny;  :^sl  to  zkoušení 
aby  z  hřivny  brali,  koUk  mincmistr  a  přísežní  konšelé  ustanoví, 
a  ten  plat  aby  šel  na  užitek  všech  zlatníků.  *)  Berou  tedy  zlatníci 
tím  privilegiem  na  sebe  veřejnou  práci,  volí  k  ní  čtyři  mistry,  a 
berou  užitky  všickni  jako  celek.  To  už  mohU  býti  sdruženi.  •)  Jsou-li 
zlatníci  ve  Vídni  již  r.  1288  nějakým  bratrstvem,  nevíme,  proč  by 
touž  dobou  neměli  v  Praze  býti  sdružením,  aspoĎ  poněkud  organi- 
sovaným.  *)  Možná,  že  také  jiná  bratrstva  ke  konci  XIII.  věku  byla 
samosprávná,  vždyf  vyskytují  se  tou  dobou  hotové  cechy  už  i  v  Slezsku 
(ve  Svídnici  barchetníci  1292).*) 

Af  do  vymření  Přemyslovců  některá  bratrstva  u  nás  brala  na 
se  ráz  cechovní  čili  nic,  podněty  k  takové  organisaci  tu  byly.  Městský 
život  do  konce  XIII.  věku  rozvinul  se  tou  měrou,  že  bratrstva  ne- 
mohla nechtíti  býti  faktorem  veřejného  života ;  městská  ústava  zpev- 
nila se  a  obsáhla  toUk  veřejných  práv,  že  dobře  a  ochotné  mohla 


•)  Strnad.  Listář  plzefts.  49.  Emler,  Reg.  IV.,  č.  717. 

■)  Teigovy  opisy  z  formuláře  z  nejstard.  knihy  starom.  986,  4. 

*)  V  KroméHži  r.  1290  Otakar  dává  to  právo  zkouSky  na  užitek  městu 
(Emler,  Reg.  II.,  646).  Zdá  se,  že  také  v  Praze  konšelé  zlatníkům  nepřáli  toho 
práva  a  užitku  a  že  po  ném  shánéii  se  sami.  Aspoň  to  jisto,  že  nástupce  Ota- 
karfiv  listinou  (bez  datum.  Emler,  Reg.  II.,  str.  1017),  oddal  zkouSku  stříbra 
pražským  médfanům,  kteří  tu  práci  ovSem  bez  zlatníků,  jakožto  znalců,  nemohli 
asi  provádéti. 

*)  Arci  cechovní  artikule  vídeňské  jsou  teprv  ze  století  XIV.  Také  jinde 
vystupují  cechovné  pozdéji;  v  Magdeburce  1330,  v  Štrasburce  1362;  ale  v  Aug- 
špurce  již  1276,  v  Kolíne  Rýnském  1259.  Inama-Sternegg.  III.,  2,  187.  Srov. 
Tomek,  D.  Pr.  I.,  348. 

*)  Jen  mimochodem  připomínám,  že  opis  cechovního  řádu  mlynářského 
a  pekařského  řemesla  v  Chrudimi,  jehož  od  r.  1576  užívali  v  Skutči  (K.  V.  Adámek, 
Sku£  10)  praví  o  sobe,  že  pochází  z  r.  1300;  to  by  byl  nejstardí  nád  povědomý 
řád,  kdyby  nebylo  datum  zhola  falešné.  Opis  nedobře  fttený,  v  museum  zcmsk. 
V.  E.  17.  V  Chrudimi  dle  osobní  zprávy  p.  dra  K.  V.  Adámka  žádného  řádu 
z  XIV.  veku  neznějí  a  nemají. 

5* 


Digitized  by  VjOOQIC 


68  Kniha  I.  3.  Práce  svobodná  v  městech. 

bratrstvům  některá  od  sebe  oddati  a  nechati  sobě  jen  vrchní  do- 
hledy a  soudy. 

Pro  svou  organisaci  bratrstvo,  snažíc  se  býti  cechem,  také  ne- 
musilo  jíti  daleko;  vzor  byl  ve  správě  městské,  tu  byl  rychtář,  pří- 
sežní rada,  obec ;  cech  jakožto  korporace  mohl  to  všecko  v  malém 
okrsku  svého  působení  opakovati  a  nápodobiti;  šlo  tu  o  přísežné 
cechmistry,  o  autonomní  obec  všech  mistrů.  A  jako  město  bylo 
privilegovaná  korporace  proti  venkovu,  takž  podobně  cech  mohl  už 
teď  býti  privilegovanou  korporací  proti  těm,  kteří  stáli  mimo  něj. 
Konečně  i  báňská  města  v  Čechách  (Jihlava,  Hora),  majíce  v  sobě 
organisovaná  družstva  hornická  hned  od  počátku,  nemohla  býti  bez 
vlivu  v  organisační  snahy  řemeslníků  aspoň  v  okolí  svém.  V  těch 
městech  již  za  Přemyslovců  posledních  v  XIII.  věku  horníci  pracov- 
níci i  kapitalisté  organisovaU  se  jakožto  družstva  na  výtěžek  z  práce 
a  z  podílů  horních  s  povinností  k  vrchnosti  hornického  regálu,  tedy 
ke  králi  a  jeho  úředníkům. ')  Za  Václava  H.  i  uhlíři,  kteří  kupovali 
les  a  vozili  z  milířů  uhlí  k  horám,  měli  svoji  upravenou  associaci 
s  privilejem  královským.  *)  Také  když  r.  1300  král  začal  raziti  gro- 
šovou minci  novou,  ihned  vyskytují  se  na  Horách  organisovaná 
konsorcia  mincířů  a  pregéřů  s  konšely  svými.  Na  Horách  všecko 
svědčí  o  korporativních  organisacích,  i  protož  soudíme,  že  řemesl- 
níci nemohli  takových  vzorů  neviděti. 

Dopustili-li  jim  městští  konšelé  k  organisaci  tolik,  jako  král 
lidem  hornickým,  toho  ovšem  nevíme. 

Skoro  všecka  naše  nejstarší  statuta  řemeslná  v  století  XIV.  jsou 
vydána  a  tvrzena  ne  od  krále,  než  od  konšelů  královských  mést, 
rozvoj  řemeslných  spolků  tedy  bral  se  pod  dohledem  a  svolením 
městské  správy.  V  městech  poddanských  statuta  i  řády  stvrzovala 
vrchnost  panská.  Že  za  takového  poměru  řemesla  u  nás  nemohla 
té  veliké  a  samostatné  úlohy  hráti  jako  na  příklad  silné  korporace 
řemeslnické  v  městech  rýnských,  to  pochopitelno.  Proto  také  tak 
dlouho  po  začátku  měst  u  nás  nejsou  projevy  cechovní  autonomie 
nikde  světle  patrný ;  i  při  nedostatku  pramenů  musily  by  přec  nějak 
zřejměji  pronikati  na  den,  kdyby  byly  silný  bývaly. 

*)  Pozdéji  nastaly  sociální  rozdíly  mezi  dělníky  najímanými,  kteří  už  ue- 
méli  podílův,  a  mezi  horníky  (méSfany)  nebo  kverky,  kteří  už  osobně  v  horách 
nepracovali,  ale  pofád  méli  organisaci  svou  jako  cechovní. 

■)  Ve  stvrzení  krále  Jana.  Celakovský,  Codex  II ,  244.  JeSté  v  XVI.  stol.  se 
na  Janovo  privilegium  odvolávayí.  Arch.  kutnohor.  fi.  91.  R.  1509.  Opis 
v  zemsk.   arch. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Organisace  řemesel.  69 

Po  VŠÍ  této  úvaze  nezbývá  než  vyznati,  že  do  konce  doby  pře- 
myslovské (r.  1306)  v  královských  městech  neznáme  bezpečně  ni- 
žádného cechu  jakožto  organiso vanou  korporaci;  jenom  po  všelikte- 
rakých znameních  soudíme,  že  tu  byly  zárodky,  podněty,  vzory  a 
začátky. 

V  městech  panských  bezpochyby  rozvoj  k  cechům  byl  ještě 
mdlejší  než  v  královských.  Vadilo  již  to,  že  počet  mistrů  k  jednomu 
řemeslu  nebyl  valný,  čehož  přec  na  obhájenou  třídních  zájmů  nutno  ; 
nad  to  víme,  že  městská  správa  poddanských  měst  nedosáhla  té 
samostatnosti  jako  konšelé  měst  královských,  natož  tedy  řemeslníci. 
Vždy  tu  byla  na  zámku  se  svým  nadprávím  blízká  vrchnost,  která 
hlídala,  nakládala  břemena*)  a  držela  autonomii  na  uzdě. 


O  Připomínáme,  že  v  Méstci  Heřmanové  byli  řemeslníci  robotami  povinni 
a2  do  r.  1594.  Potom  se  vykoupili.  Klaus.  Méstec.  103. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


IV, 
Rozmanitost  řemeslníků  za  posledních  Přemyslovcův. 

Rozmanitých  řemesel  a  živností  v  zánovních  městech  českých 
do  vymření  Přemyslovců  shledáváme  při  nejmenším  čtyřicatero. 

Na  prvním  místě  povšimnutí  zasluhuje  řemeslo  souke- 
nické, poněvadž  jest  v  jistém  smysle  nové  a  přišlo  v  té  novotě 
spolu  s  městy.  Sic  již  na  dvorech  za  naturálního  hospodářství  cho- 
vali ovce,  braU  jim  vlnu  a  robili  z  ní  látky.  Ale  ty  nemohly  než 
hrubé  býti.  Zakládaje  města  Otakar  H.  volal  do  Čech  a  na  Moravu 
flanderské  soukenníky,  kteří  z  převýtečné  vlny  domácí  a  anglické 
uměli  robiti  sukna  tak  pokročilou  technikou,  že  je  od  Flandrů  nizo- 
zemských Francouzi  i  Němci  brali  *)  a  od  nich  se  učili.  *) 

Odtudž  tedy  z  dolního  Rýna,  jako  k  Němcům  tak  i  do  Čech 
soukenictví,  rozvinutou  technikou  provozované,  přišlo  a  usadilo  se 
v  městech  hned  při  jejich  počátku.^  Města  ten  průmysl  vlnařský 
rozvíjela ;  nejedno  české  město  jím  vlastně  živnostensky  mohutnělo, 
nebof  výrobek  suknářů  v  Čechách  stal  se  schopným  vývozu  velmi 
záhy;  vímef,  že  již  r.  1304  českým  obchodníkům  se  sukny  barev- 
nými i  nebarevnými   vévoda  brimšvický    stanoví  celné  podmínky.*) 


*)  SchmoUer,  Tucherzunft  in  Strassbrg.  77  a  násl.  Quicherat,  Hist.  d. 
costum.  231. 

*)  Inama-Sternegg.  Wirtschaftsgesch.  III.,  2,  121. 

')  Rychtář  a  konSelé  y  Budéjovicích  r.  13i4  praví,  že  soukenníci  tu  byli 
>a  fundatione  civitatis«  a  neplatili  z  rámů.  KOpl,  tJrkundenbuch  d.  Si.  Budweís 
43.  Také  počátky  rychnovského  suknářství  kladou  se  do  Otakarovy  doby.  Arch. 
Pam.  IL,  212. 

*)  Emler,  Reges.  H.,  870. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soukennici.  71 

Cizinói  nizozemští  sem  donesli  sic  techniku  lepší,  vlna  však, 
terou  tu  pracovali,  nestačila  na  tak  jemné  výrobky  jako  Flandři 
felali  doma,  i  protož  dovoz  cizích  suken  ílanderských  ani  polom 
ikdy  nepřestal;  syn  Otakara  H.  král  Václav  stejné  se  sháněl  po 
iknech,  z  Gentu  vožených,  jako  otec  jeho  *)  a  všickni  nástupci 
o  ném. 

Suknářstvím  vznikl  v  Čechách  široký  městský  obor  živnostenský. 

počátku  byli  v  popředí  jeho  ti  suknáři,  kteří  krájeli  sukna  na 
)kte  k  prodeji  a  proto  sluli  suknakroječi,  pannicidae,  ge- 
rantsneider,  nebyli  řemeslo,  ale  obchod,  i  protož  jméno  „mistrů" 

Němcích  dlouho  u  nich  nevyskytuje  se.  Krájeli  sukna  cizí,  drahá, 
rájeli  i  domácí,  která  buď  od  zdejších  řemeslníků  kupovali  hotová, 
nebo  si  ze  své  suroviny  sdělati  dávali. 

V  suknářském  oboru  byla  hned  od  počátku  znamenitá  dělba 
ráče:  byli  nejprv  lanifices,  vinaři,  kteří  vlnu  dodanou  nebo 
koupenou  upravovali  v  přízi,  v  polotvar.  Pomáhaly  jim  v  tom, 
ikož  víme  z  pozdějších  dokladů,  i  ženské  předlice  mimo  město 
ylující  na  vsích.  ByU  tu  dále  textores,  tkadlci  vlny,  val- 
háři,  barvíři  a  ti,  kteří  sukno  konečně  upravovali  (appretovali) 

jemnější  výrobek.  Ti  sluli  suken  postřihači,  pannirasores. 
rnéno  soukenníků  dáváno  buď  těm  vinařům,  kteří  si  sami  kupovali 
lnu  a  upravovali  na  stav,  anebo  těm  řemeslníkům,  kteří  výrobek 
kadlců  na  valše  a  v  barvírně  upravovali  do  konce. 

Jest  tu  patrně  řetěz  rozdělené  produkce,  k  jednomu  cíli  mířící. 

^secky  jmenované  oddíly  mohly  býti  rovnocennými  živnostmi  každá 

sobě,   v  Němcích    leckde   i    cechy    z   jednotlivých    staly    se    už 

Xni-  věku,*)  ale  že  práce  jednoho  oddílu  vlnařského  průmyslu 
ávisela  na  práci  oddílu  druhého,  spíš  se  stávalo,  že  závislost  tech- 
lická  přivodila  odvislost  hospodářskou ;  ten,  kdo  měl  v  rukou  větší 
apitál,  kdo  objednával  a  dodával  surovinu,  af  to  byl  kroječ  anebo 
vým  časem  soukenník,  ten  zajisté  předlice,  tkadlce,  valcháře,  bar- 
íře  i  i>ostřihače  jakožto  pomocná  řemesla  zavázati  si  mohl  k  služ- 
bám;*) ba  tam,  kde  nebyla  celková  produkce  veliká,  soukenník 
ípalHl  všecku  práci  námezdním  tovaryšem  tkadlcovským,  valehář- 
kým,  barvířským. 


O  Emler,  Reges.  II.,  1049,  1011. 
')  Inama-Stemegg  1.  c.  132 
^  TJž  122—130. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


72  Kniha  I.  4.  Rozmanitost  femeslníků. 

V  Praze  v  XIII.  větu  v  pramenech,  co  do  času  nestáných,  vy- 
skytují se  v  průmyslu  vlnařském  lanifices,  pamiifices,  pannirasores 
a  textores.  Scházejí  tu  patrně  valcháři  a  barvíři,  kteří  asi  nejdřív 
byli  v  službách  soukenníků,  poněvadž  byli  technicky  nejméně  samo- 1 
statni.  Zdá  se,  že  kroječi  suken  jakožto  kapitalistický  živel  obchodní 
až  přes  počátek  XIV.  století  ovládali  u  nás  všecky  odbory  produkce 
vlnařské,  af  samostatné,  af  podružné.  Těm  obchodníkům  protivníci 
a  zápasníci  vznikali  v  soukennících,  nebof  těch  bylo  nejvíc,  a  niMi 
v  rukou  předposlední  stadium  výroby  soukenné ;  oni  měli  v  rukou 
sukno,  výrobek  sic  ještě  obhroublý,  ale  už  trhu  schopný.  Zbýval" 
jen,  aby  rasores,  postřihači,  ho  zjemnili  a  učinili  cennějším. 

Soukenníci  tedy  představovali  řemeslně  technický  živel  proli  i 
obchodníkům.  Přirozeně  přišli  na  myšlenku,  že  si  také  sami  pnv! 
dají,  co  si  narobili,  že  budou  sukna  krájeti  také.  A  proč  by 
nemohl  soukenník  odborník  krájeti  i  cizí  jemná  sukna  podlr^ 
svých  lirubších,  českých?  Postavil  se  tedy  soukenník  kroječ  proti 
kroječi  obchodníku.  Proto  když  na  počátku  XIV.  věku  prameny 
naše  zmiňují  se  o  zápase  mezi  soukenníky  a  kroječi,  jeví  ?♦• 
boj  ten  na  první  pohledění  býti  bojem  o  trh,  ale  bedlivější  pozor 
budí  v  nás  přesvědčení,  že  byl  před  tím  zápas  o  jednotlivá  po- 
mocná řemesla  v  průmyslu  vlnařském,  a  výsledek  jeho  ten,  že  sou- 
kenníci hrubou  ATýrobu  sukna  českého  již  ovládali  všecku,  jenoiu 
ještě  postřihačská  zjemňující  práce  byla  od  nich  oddalována.  Tri. 
výklad  dáváme  rozkazu  konšelů  Staroměstských  r.  1330,  jimž  sou- 
kenník na  dále  směl  prodávati  sukna  vlastní  práce  a  nepostřižena: 
taková  nedokonalá  sukna  mohl  prodávati  v  malém  i  velkém  komu- 
koU ;  naproti  tomu  sukna  postřižená  směl  prodávati  drobné  jen  rjr 
lokty  a  u  větší  míře  měl  je  nabídnouti  kroječům.*)  Tím  provedeni 
obrana  proti  výlučným  snahám  kroječů  obsáhnouti  trh  všecek. 

Se  soukenníky  zřejmě  vyskytuje  se  řemeslo  krejčířsk^. 
Odíval-li  se  obyčejný  člověk  český  plátnem  a  kožemi,*)  čímž  n:'' 
zvláště  posluhovali  „sešívači"  nebo  ševci,  po  založení  měst  měl  hoj- 
nější a  lacinější  možnost  poříditi  si  sukno,  třeba  šerku  hruboi. 
A  šaty  ze  sukna  krájené  sešívali  krejčí.  Bezpochyby  krejčí  ze  suki.. 
i  sukně  ženské  šili.')  Od  těch  dob  pak  sešívači  nebo  ševel  s** 


')  Arch.  města  Prahy  fi.  986,  foi.  16. 
*)  Lippert,  Socialgesch.  II.,  148,  361. 

•)  >Sarlor   puellae    Elisabeth,*  Tomkoiu   v   D.   P.   I,   344  uvedený,  svtd 
o  ženském  krejčím. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Krejčí,  deyci,  řemeslníci  kovodělní.  73 

sívají  kůže  vydělané  a  šijí  hlavně  obuv,  ale  dlouho  si  vydělávají 
kůže  sami,  nežli  od  nich  koželuzi  se  specialisují.  To  v  Němcích 
stalo  se  kdys  koncem  XIII.  věku.') 

Dosti  brzo  vyskytují  se  v  nových  městech  voštníci  (vos- 
káři),  a  mezi  kovodělnými  řemeslníky  pozorujeme  kováře  a  kot- 
láře. Vzkvět  konvářstva  souvisí  asi  s  cínem,  objeveným  v  Čechách 
severních  kolem  polovice  XIII.  věku.*)  Že  zlatníci  hojnější  měrou 
v  městech  Pražských  usadili  se,  to  svrchu  zmíněno;  snad  také 
v  Hoře  zasedli  počtem  některým.  Železem  pracují  v  městech  ko- 
váři, platnéři,  helméři,  nožíři,  ostrožníci.  V  Praze  jsou 
všecka  la  řemesla,  v  městech  venkovských  mohlo  to  ono  řemeslo 
ještě  dlouho  scházeti.  Zvonaři  v  pramenech  neuvádějí  se,  snad  byli 
mezi  konváři.  Vyskytují  se  štítaři,  kteří  strojili  a  malovali  štíty,  a 
balistarii,  ti  totiž,   kteří  robili   střelbu,  zvláště  luky,   samostříly. 

Malíře  světského,  v  prvních  dobách  městských  v  pramenech 
zapsaného,  jsme  nenalezh,  ale  to  víme,  že  malovalo  se  u  nás  hojně, 
tedy  byli  tu.  Mnoho  lidí  zajisté  přibylo  k  zedníkům,  kamen- 
níkům,  vápennikům  a  tesařům,  nebof  při  zakládání  měst 
stavělo  se  mnoho  a  všude.  Také  hrnčíři  v  městech  měli  teď  víc 
práce  než  nevolničtí  jich  předchůdcové  v  podhradích. 

S  městy  novými  také  nová  živnost  vozků  (vectores)  se  vy- 
skytuje, což  souviselo  s  ruchem  stavebním  i  s  obchodem. 

K  pohodlí  měšťanů  v  nových  městech  zakládány  od  správy 
městské  lázně,  zvláště  parní  (stubáe  balneales),')  protož  vyskytuje 
?e  záhy  městský  lazebník  s  čeledí  lazebnickou.  Tím  není  řečeno, 
že  by  lázně  byly  v  Čechách  něco  nového.  Slované  ode  dávna  lázně 
oblibovaU.*)  Lazebníci  se  záhy  specialisují  v  bradýře. 

y  živnostech  a  řemeslech,  pečujících  o  potřeby  potravní,  vy- 
skytují se  vedle  starých  známých  pekařů,  mlynářů,  sladovníkův  a 
pivovarníků  hojně  řezníci,  jako  noví    odborníci.    V  hospodářství 


')  V  Mnichové  r.  1290.    Inama-Slernegg,  Wirlschaflsgesch.  líL,  2,  str.  69. 

O  Inama-Sternegg  III.,  2,  142.  Slannum  fodilur  in  Grupa  1306.  Emler, 
Reg.  IL,  882. 

')  V  Brné  o  nich  zpráva  z  r.  1244.  Erben,  Reg.  622;  v  Hoře  brzo  po  za- 
ložení r.  1291.  Emler,  Reg.  IL,  663  a  fada  jiných  v  létech  následujících.  O  parní 
lázni  T  Praze,  v  níž  vodu  Jili  na  horké  kamení,  připomíná  Henricus  de  Isernia, 
T  XIII.  Teku;  prý  tu  siuzi  metlami  šlehali  a  holičové  holili  knéžím  pleše  do 
okolku.  Jireček,  C.  C.  Mus.  1870,  147. 

*)  Zná  je  v  X.  stol.  Nestor.  Arch.  Pam.  XIV.,  62. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


74  Kniha  I.  4.  Rozmanitost  řemeslníků. 

dvorovéra  starodávném  dobytek  porážel  bezpochyby  kdokoli  z  čeledi, 
jemuž  uložili;  v  městech  záhy  pozorovati  jest  řemeslo  řeznické. 
E  přísnému  monopolu  práce  však  řeznici  nedošli  ani  za  dlouhé 
časy;  zvláště  mlynáři,  pekaři  i  sládci  z  odpadků  své  výroby  vždy 
chovali  počet  dobytků  větších  i  drobnějších,  také  byly  v  městech 
dvory  panské  a  klášterské  s  chovem  dobytka,  ba  každý  měštan 
mohl  si  chovati  dobytče  k  své  potřebě,  a  ti  všickni  porážeU  je 
bez  překážky  řezníkův.  Pro  bezpečné  zaopatření  města  masem  měst- 
ské rady  v  prvních  dobách  ochotně  i  venkovany  s  masem  do  měst- 
ského trhu  připouštěli.  Z  těch  všech  věcí,  monopolu  řezníků  pře- 
kážejících, v  pozdějších  dobách  zápasy  a  nesnázky  se  vyvinuly. 

V  nových  městech  přibylo  pekařů.  I  těm  se  nápodobně  vedlo 
jako  řezníkům.  Měšfanky,  pekouce  chleby  a  housky  doma,  překá- 
žely řemeslu,  a  zdá  se,  že  konšelé  na  počátku  ani  venkovanů  ne- 
vyháněli, když  chleby  dováželi  do  trhu  městského.  I  z  toho  po- 
zději boje. 

Řemeslo  mlynářské  vstupuje  do  měst  za  poměrů  zvláštních. 
Mlýny  byly  a  zůstávaly  pro  svou  nákladnost  i  v  městech  dlouho 
ještě  podnikem  vrchnostenským.  Královská  města  ovšem  také  zí- 
skala mlýny  k  obci  nebo  obdržela  právo  postaviti  sobě  mlýny, 
kteréž  pak  dávány  jednotlivým  mlynářům  v  nájem  dočasný  nebo 
dědičný.*)  Mlynář  byl  zřízencem  vrchnosti  nebo  obce.  Tudíž  řemeslo 
mlynářské  bývalo  dlouho  nejméně  samostatno,  čímž  vykládá  se  ne- 
vážnost  k  tomu  řemeslu  v  starší  době  v  Němcích  jevená  stejně  tak 
jako  k  tkalcům  plátna,  po  venkově  v  nesvobodě  ještě  za  dlouhá 
léta  trvající.*)  Někde  k  organisaci  cechovní  mlynáři  nedošli  za 
dlouhé  časy,  ani  k  městu  se  nepočítajíce.  Vadil  tu  arci  také  malý 
počet  mlynářských  mistrů  při  jednotlivých  městech.  Pozorujeme  po 
časech,  že  mlynáři  přivtělují  se  k  bratrstvu  a  potom  k  cechům 
pekařským.  Pekařů  bylo  vždy  víc.  A  jako  pekaři  a  řezníci  nezjednali 
sobě  v  městech  úplného  monopolu  prodeje,  stejně  tak  mlynáři. 
Nemohlo  od  městských  mlynářů  zabráněno  býti,  aby  panský,  klá- 
šterský mlynář  nemlel  v  městě  na  vrchnostenském  mlýně. 

Sladovnické  a  pivovarské  řemeslo  v  nových  městech 
záhy  hlásí  se  k  životu.  V  předešlé  době  naturální  vrchnosti  osobily 
si  právo  vaření  stejné  tak,  jako  právo  mlecí.    Ovšem  i  právo  pro- 

')  Nájem  neznámého  mlýna  biskupského  r.  1284  byl  y  35  denárech.  NoTák, 
Formul.  biskupa  Tobiáše  269. 

•)  MummenhoíT,  Monogr.  zuř  KuUurgesch.  VUI.,  64. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


MlynáK,  sladovnici.  75 

leje  piva  i  medoviny  bylo  jejich,*)  ony  držely  právo  propinační. 
Běželo  tedy  o  to,  kolik  vrchnost,  město  zakládající,  ze  svého  práva 
:hce  měšfanům  propustiti.  Jest  bez  hádky,  že  v  panských  méstech 
frchnosti  propouštěly  méně  a  pomaleji,  a  propustila-li  která  vařiti 
t  prodeji,  soutěžila  s  měšťany  pivovarem  panským,  konečným  pak 
privilegiem,  jehož  se  měšfanům  panských  niěst  dostalo,  vrchnost 
se  vzdala  soutěže. 

Za  to  v  královských  městech  neznamenati  obmezení  měšťanstva 
T  piv  vaření ;  nejvýše  že  vrchnost,  odevzdávajíc  své  dosavadní  sla- 
dovny do  rukou  nových  měšťanů,  vyhradila  si  z  nich  úroční  platy,") 
jichž  ovšem  byl  prost  ten  měšťan,  jenž  si  sladoval  doma  sám. 

Měšťan  zprvu  každý  vaření  piva  se  dotýká  týmž  právem,  jako 
pékal  svůj  chléb.  Sladoval  a  vařil  k  potřebě  své  i  cizí.  Všickni 
-usedlí"  brali  si  právo  pivo  vařiti.  Každý  dům  mohl  míti  na  to 
dilo  svoji  pánvičku  pivovarskou  a  nějakou  místnost  k  sladování. 
Arci  nemohlo  takové  domácí  vaření  piv  díti  se  hned  s  počátku  již 
po  živnostensku. 

To  právo  k  vaření  zůstávalo  potom  vždy  právem  měštěnína,  dům 
držícího,  třebať  že  pro  nutný  technický  pokrok  a  snahu,  aby  pivo 
bylo  k  prodeji  lepší  a  bytedlnější,  vstěhovalo  se  sladovnictví  a  pivo- 
varství  větší  produkcí  svou  jen  do  těch  domů,  jichž  držitelé  pod- 
nikli nákladnější  technické  zřízeni  hvozdové  a  varné;  kde  soused 
nebo  i  obec  zřídila  velikou  sladovni,  kde  pořídila  velikou  pánev 
pivovarskou,  sem  ostatní  sousedé  docházeli  se  svým  obilím  a  se 
svými  slady,  nechtějíce  nebo  nemohouce  těch  prací  podnikati  doma. 
Nemáme  z  první  městské  doby  dokladů,  žeby  měšťané  právo  vařiti 
uzavírali  novým  příchozím  a  domům  nově  přistavovaným. 

Z  těchto  vylíčených  poměrů  časem  všecky  formy  živnostenské 
a  řemeslné  vznikaly.  Majíce  právo  vařiti,  byli  pravovárečníky,  ná- 
kladníky,  a  prodávajíce  svoje  pivo  navařené,  byli  obchodníky,  proto 
položíme  o  nich  v  následujících  dobách  vždy  při  obchodě.  Náklad- 
níci  měšťanští  mívali  zapotřebí  pomoci  odborných  sladovníků 
Ibrasearii)  a  pivovarníků  mistrů  nebo  sládků  (braxa- 
tores);  ti  sladování  a  vaření  provozovali  jako  řemeslo,  sloužíce 
v  lom  měšťanům.   Dřív  asi  vyvinuli  se  sladovnici  k  samostatnému 

*)  R-  1167  Vladislav  11.  praemoastratům  v  Litomyšli  dává  čtyři  krčmáře. 
Krben.  Reg.  L,  liO.  Vacek,  Aleth.  U.,  880. 

■)  J.  Honza,  O  pivovarství  v  Nov.  Bydžove  8.  Při  založení  města  bylo  sta- 
noveno tři  hřivny  za  úroční  sladovnu  dáti. 


Digitized  by  VjOOQIC 


76  Kniha  I.  4,  Rozmanitost  řemeslníků. 

miBtrství,  poněvadž  robení  sladů  žádalo  více  zkušenosti  a  zruč- 
nosti než  vaření  z  nebo.  I  protož  sousedé,  kteří  zůstaU  při  domácím 
dělání  sladů,  nemobli  než  na  to  najímati,  ne-li  mistry,  to  aspoň 
odbornou  deleď  sladovnickou. 

Mezí  méšfany,  kteří  měli  právo  vařili,  ovšem  mohl  býti  ne- 
jeden odborný  sladovník  a  pivovarník ;  ti  skládali  se  časem  v  spo- 
lečnosti rázu  naposled  i  cechovního,  ale  byla  to  společenstva  ob- 
chodní, nákladnická  a  ne  řemeslná.  Pokládáno!  pivovaření  vždy 
za  „obchod",*)  který  obzvláště  právem  míle  v. městech  brzozkvétal. 
Pivo  bylo  a  zůstalo  obchodem,  všem  měšfanům  přístupným.  Pivo 
také  dříve  než  jiné  městské  výrobky  dožilo  se  obchodního  vývozu 
u  nás  i  v  Němcích,  kdežto  ostatních  řemesel  práce  většinou  zastá- 
valy v  lokálném  obmezení. 

Při  vaření  piv  svým  časem  potom  konšelé  mívali  vrchní  do- 
hledy, vedení,  hlídání,  sazby  určovali  a  mzdy.  Jest  patrno  již,  že 
nade  všemi  řemesly  potravin  se  týkajícími,  městská  správa  zosobila 
si  od  .počátku  rozhodující  moc  jakožto  dědictví  předešlých  vrchnosti 
z  hospodářství  naturálního.  Řeznické,  pekařské  a  pivovarské  ře- 
meslo nikdy  se  nevybavilo  z  toho  vrchnostenského  působení  docela. 

Další  řemeslo,  v  první  době  městské  uváděné,  jest  b  e  č  v  á  ř  s  k  é : 
jeho  rozhojnění  souvisí  jednak  zajisté  s  rozhojněním  pivovárslva 
městského,  jednak  s  rostoucím  obchodem  městským,  nebof  všecko 
zboží  se  vozilo  v  sudech. 

S  větší  produkcí  piva  městského  souvisí  také  rozšířenější  živnořl 
šenkéřů  nebo  krčmářů  (tabernarii).  Podle  pivních  šenkéhi 
vyskytují  se  také  šenkéři  medu  a  vhmí. 

Z  ostatních  řemesel,  v  nových  městech  se  vyskytujících,  bylo 
by  ještě  uvésti  koželuhy,  sedláře,  koláře,  řemenáře  a 
u  z  d  a  ř  e.  Pohřešujeme  mydláře,  tkadlce  pláten  a  ony  číšaře  a  jiné 
dělníky  dřevěného  díla,  kteří  v  dvorovém  hospodářství  svým  specia- 
lisováním  byli  napadni.  Příčina  při  prvních  dvou  bude  ta,  že  vařili 
mýdlo  a  tkáti  dlouhoještě  zůstávalo  prací  domácí,  prací  hospodyň;  ženy 
měšfanské  v  Němcích  leckde  vařívaly  po  domácku  mýdlo  ještě  koncem 
XVIL  století!*)  Podobně  mnoho  žen  tkalo  sobě  plátna.*)  Vpražskýcli 
inventářích   ještě   v  XVI.   století    často    čítáš    o    množstvé    plátna. 

•)  Archiv  pražs.  č.  343.  36. 

•)  Weigel,    Abbildung  d.  Hauptsiande  465.    »Manche    Hausmutter    iii   den 
SIftdton  ihre  benOthigte  Seifo  selbst  zu  sieden  wisse.« 
•)  SchmoUer,  Strassl).  Tucherzunft  369. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ftemeslnici  dvorSití.  77 

které  hospodyně  „spředla  sama".^)  Dělníci  dřeveného  díla  drobného, 
tušíme,  že  zůstávali  se  svým  dílem  i  na  dále  na  venkově ;  dřevěné 
aádobí  ob  čas  pak  vozívali  do  města.  Takž  venkované  „horáci" 
iibírávali  se  s  hořejší  Vltavy  a  Berounky,  ještě  v  XVI.  století 
5  dřevěným  zbožím  na  trhy  pražské. 

S  řemeslníky  přikrálovskémdvoře  změna  stala  se  za  přemy- 
slovských králů  ta,  že  zvolna  přestávali  býti  nevolníky.  Dostávali  se 
eď  při  stkvélém  dvoře  českém  hojněji  do  služeb  dvorských  svo- 
)odní  řemeslníci  měšfanští,  domácí  i  cizí  mistři;  jich  přítomnost 
i  obecná  snaha  po  svobodné  práci  a  živnosti  přivedla  to,  že  i  dvor- 
ky řemeslník,  dotud  nesvobodný,  osvobozen  byl  a  sloužil  dvoru 
lále.  I  šlechta  přijímala  druhdy  do  svých  služeb  měšťanské  řemesl- 
líky  svobodné.*)  Za  králů  Přemysla  II.  a  Václava  II.  bylo  při 
Ivoře  nepochybně  řemeslníků  mnoho,  zvlášf  těch,  jichž  živnost  a 
iráce  posluhovala  přepychu.  Víme  z  kronik,*)  kterak  nádherný  byl 
Ivůr  za  oněch  králů,  čteme,  že  na  stříbrných  a  zlatých  mísách 
imělé  práce  jídalo  se  na  dvoře,  že  množství  poct  a  darů  ze  štěd- 
ých  rukou  královských  na  všecky  strany  se  rozdávalo.  Tím  domácí 
dvorské  zlatnictví  a  jiná  řemesla  s  tím  souvisící  nemohla  než 
kvétati,  byt  se  i  připustilo,  že  skvostné  věci  i  z  ciziny  dováženy, 
'aké  doba  válečně  pohnutá  a  rytířství  do  Čech  uvozované  ze  zá- 
adu  zajisté  dávala  podněty  průmyslu,  jenž  vojně  a  rytěřování 
loužil,  a  měl  své  zástupce  v  městech  i  u  dvora. 

Na  konec  dotknuto  budiž  i  toho,  že  vždy  ještě  při  dvoře  krá- 
)vském  paní  zabývaly  se  jako  za  starodávna  v  gynaeceum  pracemi 
ikou  svých,  šitím,  umělým  vyšíváním  a  krumplováním.  Vypisuje! 
etrŽitavský,  že  Eliška,  poslední  Přemyslovna,  sama  si  vyšila  sva- 
fbní  šaty  r.  1310;  jindy  prý  vyšívaly  zlatem,  stříbrem,  perlami  a 
imeny  i  roucha  chrámová.*) 

Znajíce  řemesla  první  městské  periody,  sháníme  se  po  jich 
rácech.  Nemůže  býti  o  tom  pochybnosti,  když  všude  jinde  začal 
í  vzkvět  průmyslu  zřízením  měst,  že  u  nás  nebylo  jinače.  Řemesla 


')  Na  př.  arch.  pražs.  ft.  1217.  C.  17  r.  1584. 

^  Příklady  ze  XIV.  veku  u  Tomka  D.  P.  I.,  346. 

•)  GontlD.  Cosm.  428.  Chron.  Franc  24.  ve  Fontes  rer.  boh. 

*)  Fontes  rer.  boh.  IV.,  130.  V  inventářích  chrámu  sv.  Víla  Eliška  zane- 
lala  po  sobe  nejednu  památku.  Yydila  praetextu  perlami  na  pláSti,  dvé  mitry 
rlami  vyšité  darovala,  a  j.  Cti  Podlahy  a  Šittiera  Chrámový  poklad  str.  12. 
inventáfe  tu  otiSténé.  II.,  265,  VI.,  152. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


7S  Kniha  L  4,  Rosmaoitost  ivimi^slníkA, 

i^nažOa  ^  ^rýrni  Týrobkj  nhrazorati  místni  spotřeba  Téci  existen- 
f;níe,h.  í'mtleckf  fxtmjfil  r  XEL  staL  zrolna  stáTal  se  zaměstnániin 
ííiésAfikfth  femeslníkAf  ačkoli  T2dy  jelté  sloožil  neJTÍc  kostelu  a 
drfM  f^.  na  dobu  jeáté  dlonhoo  za  zdmi  klááterťL*)  Opat  břevnov- 
Mký  Bavaru.s  ritaví  je^té  na  hrané  k  XIV.  $toL  (1296—1306)  ^fabri- 
earri  artííicum  ín  claustro**,*)  Ženský  klášter  sr.  Jiří  v  Praze  nul 
}<TOJi  t^tílní  ákola  uméleckoa  na  staletí  dále.  A  týž  právě  psaný 
opat  Bavarn^^  kupuje  odévy  liturgické  od  klášterských  sester  t  Dou- 
bravníce  u  Olomouce.') 

Od  církve,  z  kostelů,  umělecké  vzory,  umělecká  činnost  Iímí 
rychle  přecházela  v  dílny  řemeslníků  městských  a  z  nich  drobné 
kusy  práce  dostávaly  se  do  mesiánských  domů.  Arci  našim  dobám 
do<;hovalo  se  málo  toho  drobného  uměni.  O  zlatnicích  tehdej- 
ších víme,  že  pracovali  velmi  dovedně  také  smaltem  jamkovým  a 
z  prací  jích  do  té  chvíle  zachovány  některé  kusy  břevnovského 
relikviáře,  ff(:(^kf  kříž^  Otakara  U.  ze  zlata  a  z  křištálu,  zdobeny 
rubíny,  granátky  a  smaltovými  obrázky,  bezpochyby  zástavou  knilť 
Jana  zašantročený  do  ftezna,*)  dále  stříbrná  berla  abatyše  svalo- 
jírnké,  pořízená  nákladem  Václava  11.  r.  1303,  a  drahým  kameníDi 
ozdobená  hojně.*)  Onen  kříž  a  berla,  af  robeny  byly  od  zlatníka 
kláňlcrského  nebo  dvorského  či  naposled  již  od  městského,  vydávají 
za  vAťícky  jiné  ztracené  skvosty  o  tehdejším  zlatnictví  výborné  s>>- 
dectví. 

Pfl  pracích  v  kovu  oné  doby  nelze  nevšimnouti  si  českélu 
inincířHtví.  Přemysl  I.  zavedl  tu  tenkou  minci  formy  německt, 
pllňky  fo  prohýbané  (brakteaty),  minci  chatrnou;  naproti  tomu 
Václav  II.  podnikl  v  tom  změnu  epochální;  zavedl  ražbu  grošů  ki- 
povýc.h,  význačnou  to  minci  království  českého,  kteráž  potom  zpu- 
Hol)iia  převraty  niincovnické  i  v  jiných  zemích.®)  Povolal  si  na  \( 
do  Kutné  Hory  mincíře  z  Vlach,  jindef  v  bližším  sousedstvu  loii' 
b(ízp()chyby  nikde  tak  dovedně  neuměli  jako  Vlaši.    Zajisté  že  pi 

»)  BnchcT,  Grscii.  d.  leciin.  Kaiisle  IlI. 

•)  Kinlor,  Heg.  II.,  1208*  Novadí,  že  v  té  dílné  jsou  také  krejčí;  jsouf  \k< 
uich  i  >ulii<. 

•)  »l!i  Dubruwnik  albain  cum  sloiis  factam*.  Tamž. 

*)  Koslťlu  daroval  ho  biskup   řezeiiský  Mifculáá  ze  Stachovic  >ex  the:šJ  - 
rckii!<  IU>htMnl«o«  v  létech  1313—1340.  Tadra,  Styky  Cech.  176. 

•)  Obnizok  T  HrAniáových  Déj.  uméní  105. 

•)  Fiala,  Aivh.  ranuUk.  XV.,  439  a  misi. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zlatníci,  mincíři,  kováři.  79 

Vlachové,  do  Hory  volaní  od  krále  Václava,  ve  svém  umění  byli 
učiteli  domácích  rytců  a  zlatníků.  Veliká  pečef  Václava  11.,^)  nej- 
starší pečeti  šlechty  české, ^)  pečef  Starého  Města  Pražského  vesměs 
ukazují  dobrou,  ostrou  kresbu,  jemný  hluboký  řez  a  sličnou  kom- 
posici. Zajímavo  arci  v  ryjeckém  umění  to,  že  již  před  příchodem 
Machů  (před  r.  1300)  měl  král  Přemysl  II.  při  dvoře  svém  nějakého 
rytce  Goltfrieda  (fabricator  sigillorum).*)  Pochází-li  povědomá 
pečef  toho  krále  od  něho  nebo  byla-li  vůbec  pořízena  v  Praze, 
svědčilo  by  to  o  nemalé  zdejší  dovednosti  řemeslné  již  před  rokem 
1300. 

Vlašské  vlivy  z  Čech  braly  se  na  východ,  Florencký  mincíř 
Reinhart  byl  r.  1305  od  krále  Václava  poslán  do  Krakova.*) 

Zvonařská  díla  měli  v  městech  při  všech  kostelích.  Známotě, 
že  bývalo  nutno  zvonění  zastavovati,  když  král  Václav  I.  někam 
přijel,  poněvadž  těch  zvuků  nesnesl;  známo,  že  r.  1249  klatbou 
biskupskou  zastaveno  všecko  zvonění  v  dioecesi.  Týž  r.  1249  na 
Hradě  veliké  zvony  se  připomínají.*) 

I  umělých  prací  ze  železa  •)  bylo  tou  dobou  asi  dost  a  dost. 
Kovář  románské  doby  svářel  k  mřížím  železné  pruty  ve  svazky, 
a  co  nemělo  býti  svářeno,  to  spojoval  svazkem  prstenovým.  V  době 
gotické  za  posledních  Přemyslovců  udržuje  se  sváření,  ale  kováři 
už  začínají  také  nýtovati  ozdoby  na  hlavní  pruty,  čtyřhranné  tyče 
sknicují  v  závitky,  užívají  plechu,  jejž  robí  kováním,  k  sličným 
ozdobám  listnatým,  bohatějším,  nežli  bývalo  v  dobách  předešlých. 
Ozdobné  zámky  železné  náležejí  v  dobu  teprv  následující,  kdy  už 
gotika  plně  kvetla.  Zámky  této  doby,  pokud  kde  který  zachován, 
nebývají  ještě  ve  všech  kusech  železné;  poutka  u  klíčů  také  ještě 
po  zdobách  netouží.  Za  to  závěsy  nebo  železné  rukávy  na  dveřích 
domovitých  i  u  jarmar  a  truhel,  majíce  likol  prkna  dveřní  pospolu 
zdržovati  pevně  a  sprostředkovati  otáčení  dveří,   vynikaly  už  v  ro- 


*)  Obraz  její  v  Zíbrtových  Déj.  kroje  184.  Povédomá  krásná  pečef  Pře- 
mysla I.  bude  bezpochyby  práce  z  ciziny. 

")  Rožmberskou  yíz  tamtéž  141. 

■)  Emler,  Reg.  IH.,  1018. 

*)  Rocznik  Krakow.  VL,  265. 

•)  Fontes  rer.  bob.  IL,  286.  Tomek,  D.  P.  I.,  187.  Dle  Bergnera  (Glocken- 
kunde  IV.,  235.  Deut.  Geschichtsbláti.)  románské  zvony  byly  prvotně  nízké,  ale 
Široké,  Y  Xn.  věku  jako  bomole  cukru;  v  XIII.  stol.  vyskytují  se  zvony  již  go- 
tické podoby. 

•)  Nové  nálezy  rudy  železné  r.  1269.  Emler,  Reg.  IL,  261. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


80  Kniha  I.  4.  Rozmanitost  řemeslníků. 

manské  dobé  tvary  sličnými,  listovými  rýhovanými  odbočkami  od 
hlavního  pásu,  teď  v  XIII.  věku  stávají  se  tím  bohatéjšími  a  roz- 
manitějšími, že  kovář  teď  hlavní  pás  roztepává  po  stranách  v  plech 
a  z  toho  plechu  robí  gotické  listoví  a  spirály.') 

V  příčině  zbroje  a  zbraní  dotknouti  dlužno,  že  právě  v  dobé 
zánovního  měšťanstva  v  XIII.  věku  působením  králův  a  panstva 
uvozováno  ze  západu  k  nám  rytířství  a  turnaje  a  tím  i  nebývalá 
nádhera  a  pestrost  zbroje  a  zbraní.  Brníři  (lorifices)*)  robili 
tehda  ještě  pořád  brně  drátěné  nebo  pancíře  (lorica,  panczeria),') 
hotovili  brněné  háce  a  obojky,  ale  pancíře,  před  tím  dlouhé  až  po 
kolena,  skracují  se  v  XIII.  stol.,  na  těle  rytířově  a  vojínově  ob- 
jevují se  čím  dál  tím  víc  pláty,  třeba  ne  ještě  veliké  kusy  tepaného 
plechu,  než  zatím  jen  menší  plechy  na  nohách,  naramenou  a  ko- 
nečně na  prsech  (thorax).*)  Ty  plátky,  pláty  dělali  platnéři 
(thorifices). 

Jiní  řemeslníci  robili  brněné  rukavice  kozí  prošívané,  jiní 
ostrohy,  helméři  (galeator)  vytepávali  přilby  a  železné  klo- 
bouky. Přilby  tehdáž  obdržely  místo  lizkého  nánosku  chránivé  hledí, 
a  pro  kolbu  rytířskou  helméř  nucen  byl  vymysliti  sobě  novou 
formu,  kolčí  helm,  při  čemž  víc  dbal  ochranné  úlohy  nežli  vkusu: 
jet  kolčí  helm  jako  nemotorný  hrnec. 

Umělečtí  helméři,  zdá  se,  že  byli  v  XIII.  stol.  ještě  vzácné 
řemeslo  a  zprvu  jen  při  dvoře  králově.  Známe  z  dvora  Otakara  II. 
helméře  Gunthera  z  Lokte,  jenž  sloužil  ještě  následujícímu  králi 
Václavovi  11. ;  ten  ^uvedl  helméře  Jindřicha  z  Vídně  do  Prahy  a, 
aby  ho  tu  udržel,  zaslíbil  mu  a  jeho  dědicům  roční  podporu  de- 
seti hřiven.  Král  chtěl  dle  vlastních  slov  město  Prahu  naplniti  pří- 
chodem „užitečných  osob".*) 

Rytířské  způsoby  specialisovaly  též  práci  mečířskou;  meče 
se  zdloužily  velmi   a  naopak  také  zkrátily  se  v  kordiska.    Dlouhé 


*)  Hanél,  Práce  umel.  zámeC.  6 — 11,  82,  44,  49.  tJpozorftiyeme  na  truhlu 
z  té  doby  vystavenou  v  museum  mésta  Prahy.  Železné  rukávy  mají  plechoTé 
listy,  ale  přibité  velikými  knoflikovitými  hřeby  k  hlavnímu  závésu.  Truhla  přes 
svoji  sprostnost  velmi  vkusná. 

•)  První  osoHhí  jména  téch  řemeslníků  jsou  teprv  z  poč.  XIV.  století  po- 
vědomá (Emler,  Reg.  III.,  97),  ale  kdo  by  pochyboval,  že  nebyli  dřív? 

•)  Jméno  ve  Fontes  rer.  boh.  IV.,  127,  643.  O  téch  vécech  obáírné  Zíbrt 
v  Déj.  kroj.  183  a  násl. 

*)  Bucher,  Gesch.  d.  techn.  Kunst.  ITL,  14. 

»)  Emler,  Reges.  II.,  1027,  2369. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Práce  a  dila  řemeslná.  81 

meče  zdloužily  a  zveličily  rukovéf;  braly  na  se  rozmanitou  fonnu 
k  nošení  obyčejnému,  k  sedání  turnajskému.  To  vše  vedlo  k  hoj- 
nějšímu zaméstnáni  a  vzkvětu  řemesla  mečířskébo. 

Kováři  nebo  jiní  specialisté  vyrábéli  sudlice,  oštépy,  kopí 
rozmanitých  podob.  I  štítaři  rozdělovali  se  dle  nových  forem 
svého  výrobku.  Vyskytuje  se  nové  jméno  štítů  pukléřů  (kulatých 
štítů  vypuklých).  Řemeslníci,  kteří  speciálně  délají  pukléře,  (cly- 
pearii,  puchler),  jsou  zřejmě  zapsáni  v  počátcích  XIV.  věku.*) 

S  rytířstvem  zajisté  rozmnožilo  se  i  řemeslo  ostrožníků, 
kteří  pořizovali  tehdejší  ostruhy  o  velikých  hvězdách  bodavých. 
S  meči  a  vůbec  s  rytířstvem  souviselo  rozmnožení  řemesla  pasíř- 
s  k-é  h  o,  nebof  pás,  na  němž  meč  visel,  býval  rytířským  znamením. 
Též  řemeslo  krejčířské,  v  městech  zánovní,  přiživilo  se  při  ry- 
tířských módách,  do  Čech  vnášených :  krejčíři  šili  ony  barvité  nád- 
herné „vafnroky",  varkoče,  jimiž  rytířové  pokrývali  svoje  brně,  šili 
z  drahých  suken  a  jiných  látek  cizích  a  vzácných  pokrývky  na  koně, 
šili  praporce  třepetavé.  A  na  těch  cizích  látkách  zdejší  vyšívačky 
a  vyšívači,*)  asi  už  živnostenští,  vyšívah  hedvábnými  nitěmi  ozla- 
cenými  a  perlami  i  kamínky  drahými  ony  růže  rožmberské,  lvy 
české,  kříže,  ptáky  a  jinou  zdobu,  klášterským  pannám  zanecháva- 
jíce uměle  vyšívati  „tkanice"  nebo  kříže  na  ornátech  a  jiná  chrá- 
mová paramenta.*)  Krejčíři  svou  prací  se  také  o  to  přičiůovali, 
aby  dle  mody  rytířské  změnili  a  jinač  upravili  bývalé  domácí 
kroje.*) 

Stavěním  domů  a  kostelů  v  nových  městech  i  umělecké  tru- 
hla řst  ví  beze  vší  pochyby  provozováno  bylo:  a  kdyby  nešlo 
o  nic  jiného  nežli  o  pulpity,*)  o  stolice  v  kůru  vyřezávané,  o  jar- 
mary  na  kostelní  paramenta  a  poklady. 

Z  týchž  popudů  při  stavbách  kostelních  prostí  sklenáři 
v  městech  práci  nacházeli;  podle  nich  i  ti,  kteří  uměli  barevná 
skla  a  obrazové  mosaiky  skládati.  O  prostých  sklech  v  oknech 
chrámu  svatovítského   víme  z  roku  1264,   tenkrát  vítr  je  vjrtloukl; 

*)  Arch.  més.  Prahy  č.  986,  na  prvém  listě. 

•)  Krumpéři  objevují  se  v  pražských  pramenech  teprv  za  Lucemburků,  ale 
io  jisté  jest  jen  opozdilá  náhoda. 

•)  Sittler  a  Podlaha  v  Methodu  XXI ,  12.        • 

*)  Obšírněji  Zíbrt,  Déjí  kroj.  202. 

•)  Pulpity  >škvostttého  díia<  nové  pořízeny  do  chrámu  sv.  Víta  r.  1276. 
Fontes  rer.  bob.  II.,  302. 

Winter,  Díjiny  řemesla  a  obchoda  y  Čechách  v  XIV.  a  y  XV.  Yéka.  6 


Digitized  by  VjOOQIC 


82  Kniha  L  4.  Rozmanitost  řemeslníků. 

biskup  Jan  z  Dražíce  pak  r.  1276  dal  dáti  do  okea  kostelních  skla 
malovaná,  představující  obrazy  Starého  i  Nového  Zákona.*)  Soukro- 
mých domů  okna  —  snad  mimo  dům  králův  a  nékteré  okno  domu 
panského  —  bývala  těmi  dobami  vždy  ještě  beze  skel;  stačily  mázdry 
pergamenové.  Sklo  bylo  asi  drahé.  Do  panského  pokoje  na  Nových 
Hradech  kupují  se  do  oken  membrány  od  mahře  z  Benešova  ještě 
r.  1390.*)  ZdaU  sklo  všecko  vozili  odjinud,  či  užíváno  již  českého 
skla,  nesnadno  říci.  Sklárny  šumavské  a  krkonošské  zřejmé  se  při- 
pomínají teprv  v  století  následujícím  (XTV.).') 

Zachovaly  se  z  té  doby  i  práce  keramické.  Míníme  pově- 
domé dlažičky  zvíkovské  z  doby  Václava  11.  Mají  německé  nápisy 
a  jsou  téhož  způsobu  jako  jiné  cizinské  soudobé. 

Slohový  ráz  drobného  umění  —  pokud  vzácné  zbytky  svědčí  — 
zachoval  se  dlouho  v  XIII.  století  po  starém  způsobe  románském, 
takže  gotika,  v  architektuře  městské  již  vítězná,  tu  v  malých  věcech 
jen  zvolna  se  ujímá  některým  motivem  a  vítězí  teprve  počátkem 
XIV.  věku.  Svrchu  řečená  berla  abatyše  Svatojirské  z  r.  1303  jest 
už  rozhodně  gotická  všecka.*)  Také  zvíkovské  dlažice  z  konce  XIII. 
věku  a  české  mince  od  r.  1300  mají  už  ráz  gotický  plný.*) 

Zmínku  zasluhuje,  že  od  r.  1266  v  kostele  sv.  Víta  nové  var- 
hany postaveny  za  26  hřiven  stříbra ;  *)  tedy  i  takovou  práci,  byí 
ještě  snad  velmi  primitivnou,  zdejší  lidé  dovedli.  "^  Kolik  a  kterou 
z  drobných  prací  uměleckých  zdejší  řemeslníci  dělaU,  a  kolik  bylo 
z  ciziny  dovezeno,  toho  bezpečně  říci  nelze;  také  se  nerozhodne 
nikdy,  kterakým  dílem  Čechové  přirození  v  tom  měU  účast;  uméni 
bylo  základem  svým  církevní,  slohy  dosavadní  byly  k  nám  z  Itálie 


')  Fontes  rer.  boh.  11.,  302. 

•)  Neuwirlh,  Gesch.  d.  bild.  Kanst.  686. 

')  Mareš,  České  sklo.  Rozprav  Akad.  II.,  1,  10. 

*)  Srov.  v  Soupise  Památ.  Akadem.  Praha  II .  Podlaha,  Šittler  60, 66.  V  Poklade 
shledává  se  ranní  gotika  na  relikviáři  sv.  pěti  bratří,  z  konce  "^Tn.  stol.  (str. 
215)  a  na  relikviáři  sv.  Mikuláde  (str.  223). 

•)  Chytil,  Umel,  průmysl  na  Retrospek.  výstave  12. 

•)  Fontes  rer.  boh.  II.,  293.  Že  byly  prostičké  a  udávaly  jen  tón  k  litur- 
gickému zpévu,  to  píSe  Nejedlý  v  Déj.  předhusit.  zpévu  20.  Na  svédectvi  nej- 
stardi  obrázek  varhan  v  breviáři  křižovnickém.  EJavesy  na  celou  ruku,  a  píSta) 
jen  několik.  Nejedlý  1.  c.  91. 

^)  Za  opata  Bavara,  jenž  r.  1294  nastoupil,  v  Polici  varhany  opravovány 
(Emler,  Reg.  11.,  1202),  to  také  svědčí,  že  to  tu  nékdo  umel.  Třetí  pamét  o  var- 
hanách na  Zbraslavi  r.  1297. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Gotický  sloh.  88 

a  z  Francie  doneseny  přímo  či  nepřímo,  učili  se  zajisté  na  cizích 
vzorech  Némci  i  Čechové  podle  okolností  a  příležitosti  stejně  chutě. 

Z  ciziny  arci  dovážely  se  věci  uměleckého  průmyslu  pořád. 
Připomínáme  jen  onoho  textilního  kousku  —  tapetům  graecum  — 
kaple  v  Olomouci  z  r.  1268,*)  nebo  těch  zajímavých  věcí,  kterých 
opat  břevnovský  Bavarus  (Bavor)  (1294 — 1306)  nakoupil  v  Itahi 
pro  své  kostely ;  kromě  jiného  koupil  v  Benátkách  monstranci  kři- 
šťálovou, za  sedm  hřiven,  kalichy  po  2 — 1 2  hřivnách,  zvonek  stříbrný 
k  poslednímu  zaopatření  (nolam  viaticam),  poháry  stříbrné  k  stolu 
opatskému,  ornáty,  jeden  červený  „řeckým  dílem",  také  baldachýn 
(i  snad  kus  paldekynu  (látky  hedvábné)  se  vzorkem  granátového 
jablka,")  kterýžto  vzorek  za  tři  sta  let  dále  panuje;  slonovou  sochu 
koupil  v  Římě,  kdesi  (snad  doma)  zjednal  veliký  obraz  dřevěný 
(plastiku)  pro  kostel  v  Polici. 

Z  umění  monumentálního  architektura  v  XIII.  století 
dožila  se  podstatné  slohové  proměny.  Již  od  polou  XIL  věku  ve 
Francii  vznikal  nový  sloh,  gotickým  přezvaný.  Půdorys  a 
všecka  stavba  změniti  se  musily  důsledným  užíváním  lomeného 
oblouku,  klenby  křížové  na  zebrách  a  zvláště  novým  systémem 
oi>éracích  pilířů,  čím  dál  tím  víc  rozvinovaných. 

V  těch  konstruktivních  myšlenkách  jest  nový  sloh.  Vzniklo 
rozčlenění  stavby,  místo  lišen  románských  pilíře  opěrací  zaujaly 
místo,  zmizela  těžká  hmotnost  zdí,  zdi  stenčily  se  a  spěly  časem 
do  nebývalé  výše,  okna  hrotem  lomená,  vysoká,  kružbami  kamen- 
nými zdobená,  rozprostřela  se  po  velikých  plochách,  linie  svisné 
převahu  obdržely  nad  směry  vodorovnými,  a  všecko  spělo  do  výšky 
symbolicky  i  mysticky. 

Ten  sloh  nový  dostal  se  k  nám  z  Francie  přímo  i  prostřed- 
nictvím sousedních  zemí  a  vlivů;  přicházel  k  nám  s  novotnými 
niésly,  ale  nezavládl  tu  hned  cele;  bylo  mu  zápasiti  se  starými 
tvary  a  živly;  dosavadní  sloh  románský  byl  pěkně  rozvinut  a  stavi- 
telé, v  čem  došli  řemeslné  mistmosti,  toho  nezbavovali  se  ochotně 
ani  hned. 

Tudy  se  stalo,  že  vznikl  přechod,  přerod  jednoho  slohu  v  druhý, 
ilnichové  premonstrátští,  cistercienští  přímo  z  Francie,  z  původní 
vlasti  své,   donášeli  do  Čech  zatím   jednotlivé    motivy  gotické,  jež 


»)  Emler,  Reg.  H.,  str.  1202—1204.  Lehner  v  Method.  XXVUI.  63. 
*)  Tami  »baldkinus  de  granato«  pro  3  maře.  arg. 

6» 


Digitized  by  VjOOQ IC 


;84  Kniha  I.  4.  Rozmanitost  řemeslníků. 

se  tu  ujímaly.  V  tom  jim  pomáhali  benediktini  a  jiní  řádové,  zvláště 
chudí  (minorita,  augustini,  dominikáni),  v  tom  věku  vzniklí  a  do  měst 
se  stěhující  pro  kázání  a  duchovní  správu  nových  měšťanů.  Nebyli 
však  mnichové  jediní,  kteří  šířili  známost  nového  slohu ;  v  té  dobé, 
kdy  se  zakládají  města,  brzy  a  patrně  i  světští  mistři  vystupují  a 
stavební  práci  v  městech  podnikají,  a  to  tak,  že  kněžští  klášterští 
stavitelé  těm  laikftm  na  konec  ustoupili  docela.  Lze  tedy  říci,  že 
s  městy  vystupuje  zároveň  živnost  a  řemeslo  stavitelské. 
V  stavební  „huti"  pracují  laikové. 

Ti  řemeslníci  naši  i  příchozí  arci  nejprv  stavěli  při  farních 
kostelech  městských  a  špitálských,  ale  naposled  i  klášter  užívá  jich 
práce.  ^)  Není  pochyby,  že  první  stavby  městských  kostelů  zdejší 
řemeslníci  nepořizovali  tak  nádherně,  jako  vídáme  na  stavbách 
klášterských  z  těch  dob.  Měšťané  asi  hned  v  první  době  nebyli 
s  veliké  náklady.*)  Ale  řemeslníci  zdejší  při  tom  naučili  se  brzo 
zvláště  rozmanitým  drobným  motivům  nového  slohu  a  důvtipné, 
často  domácím  rázem,  co  vypůjčili  sobě,  přepracovali  bez  sprostného 
nápodobení.  Eý  také  div!  Eamenníci  uměU  na  dosavadních  stav- 
bách románských,  v  plastikách  kamenných  řezajíce  rostliny  a  živo- 
čichy, hojně  hýřiti,  jakby  nedovedli  pracovati  v  novém  slohu,  za- 
líbil-li  se  jim  ?  Také  se  nám  vidí  býti  přirozeno,  že  zdejší  řemesl- 
níci zprvu  k  románským  stavbám  uváděli  pouze  zevnější  prvky, 
drobnosti  nového  slohu  gotického  nežli  se  odvážili  uvésti  v  život 
všecky  všudy  myšlenky  nové  konstrukce  gotické,  která  zatím  ve 
své  francouzské  vlasti  již  byla  v  plném  květu. 

Tou  příčinou  rozeznávají  se  dvě  doby  stavebních  prací. 
Od  poslední  čtvrti  XII.  věku  až  skoro  do  polou  XIll.  věku  v  starší 
tvary  románské  vnikají  gotické.  Ze  změn  do  oka  nejvíc  bijících  vy- 
skytuje se  klenba  křížová  o  silných  žebrech,  a  vedle  románského  ' 
půlkruhu  v  oknech  a  v  dveřích  oblouk  lomený.  A  kde  vyskytne  se 
v  té  době  stavba  celá,  novým  slohem  provedená,  tu  jest  sestrojena 
architektonickou  jednoduchostí  ranní  gotiky.  | 

Tot  tedy  doba  přechodu,  doba  panování  Přemysla  1.  Románský 
sloh,  když  byl  co  nejpěkněji  rozvinut,   zarazil  se  v  rozvoji,  nedožil 


■)  Opatu  břevnovskému  Bavarovi  1306  staví  při  kláStefe  v  Polici  mistři 
kamenníci  Petr  a  MikuláS.  Postavili  tisíc  loket  zdi  za  70  hřiven  a  6  bochů  sj-ra. 
cenéných  v  6  hřivnách.  Emler,  Reg.  II.  1203. 

»)  BrániS,  Déj.  uméní  98. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Architektura  přechodního  slohu.  86 

se  úpadku.*)  Sloh  nový  zdolal  ho.  Vítézstyí  jeho  již  zříti  v  tom,  že 
probéhem  času  někde  základní  fonna  stavby  všecka  je  gotická  a 
jen  ozdoby  jsou  románské,  ba  už  konečně  jenom  jich  reminiscence 
se  objevují. 

Za  krále  Přemysla  11.  druhá  doba  kvete,  doba  vítězné  ranné 
gotiky-  Rozhraní  obou  dob  nelze  nikterak  přesně  stanoviti  na  rok. 
Jednotlivosti  přechodného  slohu  jsou  na  kostele  benediktinském 
v  Kladrubech.  Znamenitý  chrám  v  Teplé,  založený  českým  velmo- 
žem Hroznatou  na  počátku  Xin.  věku,  jest  velikolepý  vzor  přechod- 
ního slohu ;  *)  v  cistercienském  chrámě  milevském  věže  a  tři  lodi 
jsou  ještě  románské,  málo  zdobené,  loď  příčná  a  presbyteř  jest  již 
gotická;  zdobami  gotickými  jsou  přes  tvrdý  žulový  materiál  velmi 
pěkně  řezané  listy  jetelové,  javorové  a  jiné.*)  Podvojné  okno  a 
ostěni  gotické  na  věži  v  Sedlčanech  také  ukazuje  k  přechodní  době, 
ač  chrám  sám  jest  již  přesně  gotický  (ze  XIV.  věku).  Chrám  v  Ko- 
líně z  doby  přechodu  má  hlavice  sloupů,  svorníky,  portály  hojně 
profilované;  zvláště  talířovité  paty  sloupů  a  přípor  jsou  znamení 
doby  první  gotiky,  ale  věže  ještě  po  způsobe  románském  ze  čtverce 
v  osmihran  vybíhají  z  průčelí.*)  Nápodobně  v  Prčici  na  věži  a 
v  lodi  jsou  románské  stopy,  na  konsolách  listy  a  jiný  dekor  náleží 
k  ranní  gotice.*)  Také  některá  částečka  kostela  sv.  Vavřince  v  Bran- 
dýse nese  se  formou  přechodní^  jakož  i  nejstarší  část  chrámu 
svatojanského  v  Jindřichové  Hradci  ^  i  dvoulodní  farní  kostel  v  Be- 
chyni ;  z  přechodního  slohu  jest  děkanský  kostel  v  Kouřimi.  Chrám 
ten  mimo  čtyři  opěráky  při  presbytáři  jiných  piUřů  opěracích  ještě 
nemá;  zdi  po  románsku  silné  nepotřebovaly  jich;  kněžiště  je  vy- 
soké a  pod  ním  kr3T)ta  s  paprskovitou  klenbou  a  s  románskými 
okénky.  Postranní  portál  se  sloupky  i  hlavice  a  krakorce  s  přeroz- 
nianitým  ornamentem  Ustovým  jsou  románský  dar  gotickému  ko- 
stelu trojlodnímu,  křížově  klenutému.®) 


■)  Lehncr,  Déj.  umění  I.  108. 

•)  Melhod.  XV.,  79  Lehner. 

*)  Milevsko.  Soupis    Podlaha  a  Šittler  98. 

O  Soupis  pam.  Akad.  I.  Mádl,  Kolín;  Method  XXVI.,  60. 

*)  Soupis  Sedlčan  III.  Podlaha  a  Sittler  81. 

•)  Soupis  pam.  hist.  Akadem.  XV. 

O  V  pravé  boční  lodi  klenba.  Soupis  pam.  hist.  XIV.  Obrázek  na  str.  I5fl. 

•)  Zevrubné  Lehner  v  Method.  XXVI.,  26.  Též  Soupis,  Kolín  L,  58.  Menší 
méTou  chrám  arcidék.  v  Chrudimi  přes  mnohá  přestavování  má  nékleré  kusy 
první  gotiky  (žebra   hruškovitého   profilu  v  choru,    okno  některé,  konsolu  a  j.). 


Digitized  by  VjOOQ IC 


86  Kniha  L  4.  Rozmanitost  řemeslníků. 

V  dobu  ranní  gotiky  náležely  stavby,  které  slovutný  děkan 
kapituly  pražské  Vít  (f  1271)  pořizoval.  Dal  stavěti  dům  kněžsky 
na  Hradě,  ozdobil  ambit  tamž  prací  kamennickou  v  klenbách  i  na 
sloupech,  pořídil  dvojpatrovou  sakristii,  na  oltáře  v  kostele  vstaviti 
dal  baldachýny  podivuhodného  díla  kamennického,  bezpochyby  již 
gotického.*) 

Celistvé  chrámy  přechodného  slohu  starobou  a  přestavbami 
většinou  zmizely.  Z  nejpovědomějších  staveb,  k  ranní  gotice  ná- 
ležitých, jest  sbor  kostelů  u  sv.  Anežky  v  Praze,  k  nimž  kdys 
po  roce  1230  dán  základ.*)  Při  jednom  z  těch  chrámů  (sv.  Bar- 
bory) pilíře  hrubé  a  silně  vystupující  na  první  popatření  svědčí 
o  velikém  stáří  a  o  gotice  ještě  velmi  nesmělé.')  Od  těchto  křesťan- 
ských památek  stavitelských    časovým  původem  svým  ne  příliš  asi 


Soupis  XI.  Chrudim.  Chytil  88.  Z  vesských  chrámů  nejzsgímayější  z  té  doby 
jest  slavétínský,  hlavní  jeho  loď  románská,  kaple  k  lodi  přistavená  má  v  oknech 
lomený  oblouk  vedle  půlkruhového,  je  tedy  z  přechodu,  ostatek  vdak  gotika. 
Soupis  II.  Louny  71.  Obšírně  Štédrý  v  Method.  XXIV.,  99.  Z  doby  přechodné 
jest  i  nékterá  6ást  kostela  v  Plaftanech,  jehož  věž  a  loď  jeStě  jest  románská 
(Soupis,  Kolín  I.,  82);  mnoho  kostelíků  z  doby  přechodné  nsgdeS  k  ŠuraaTé 
směrem,  zvládtě  na  Sudičku:  v  Albrechticích,  v  Buděticích,  v  Nezamyslicicb. 
v  Petrovicích,  ve  Zbynicích,  ve  Vzdounech  (ten  kostelík  jediná  stavba  zbylá  2*» 
vSí  osady;  kružby  a  portál  jeho  gotický,  věž  s  románskými  okny).  Soupis  Xll. 
Sušice,  HostaS,  Vaněk  4,  5,  8,  70,  90,  169,  178.  Ani  na  Sedlčansku  nejsou  ko- 
stelíky přechodné  doby  vzácný.  Jsou  v  Šlapáno vě,  v  Bedřichovicich,  v  Martini- 
ničích,  v  Neustupové  (obrazy  viz  v  Methodu  XV.),  v  Ouběnicich.  Soupis  Sedlfian, 
III.  Podlaha,  Sittler  ?,  4,  49,  62,  72,  92,  118.  Z  Domažlická  sem  náleží  kostel 
v  Srbici,  románský  má  portál  s  obloukovým  vlysem,  mohutná  žebra  v  choru 
jsou  gotická.  Soupis  Domažl.  XVU.,  110.  Též  Method  XXI.,  5.  XXII.,  128.  V  Kla- 
tovStě  jest  z  doby  přechodní  kostel  v  Janovicích;  v  samých  Klatovech  na  ko- 
stele západní  portál  a  dvě  kobky  jsou  z  oné  doby;  sakristie  v  Kollnci  u  Klatov 
je  z  první  gotiky,  kostelík  v  Strážové  a  v  Týnci  už  prostá  gotika  přesná,  hotová 
(Soupis  VIL  Klatovy,  HostaS,  Vaněk,  Borovský  36,  43,  104,  146).  V  Třeboňíté 
jest  bodilecký  chrámek  z  doby  přechodu,  též  kostel  v  Dráhově,  v  Bukovsko 
Dolním,  portály  v  Aečici  Kardašově  (srov.  Neuwirth,  Gesch.  L,  541),  částky  ko- 
stela v  Ševětíně  (Soupis,  Třeboň  X.,  1,  16,  42,  60,  Mareš,  Sedláček);  u  Milevska 
je  z  té  doby  v  Kostelci  žebroví,  klenba,  hranolové  konsoly  v  chrámě  (Soupis 
Milevsko  V.,  77). 

')  BrániS,  Děj.  umění  81.  Fontes  rer.  bob.  II.,  293. 

')  Jsou  to  kostel  sv.  Františka,  sv.  Barbory,  kaple  sv.  Michala  a  kapl*^ 
sv.  Máří. 

•)  Tomek  a  Mockcr  vypsali  klášter  sv.  Anežky  ve  zvláštní  monografii. 
Lehner  v  Methodu  několikrát  vzácným  těm  zbytkům  věnoval  pozornost  pilnou. 
(Obzvláště  v  XXV.,  9T.)  Také  Neuwirth  v  Gesch.  d.  bild.  Kunste  I.,  476. 


Digitized  by  VjOOQIC 


stavby  chrámové.  87 

vzdálena  jest  dvojlodní  židovská  synagoga  v  Praze,  vynikající  složitou 
klenbou  a  sličně  řezanými  lupenatými  hlavicemi  na  příporách.^) 

Na  jeden  zjev  jihočeských  chrámů  z  té  doby  znalci  upozorňují. 
Nejeden  kostel  jihočeský  mél  již  v  době  románské  věž  zdviženu 
mezi  presbytářem  a  kostelní  lodí.  Teď  v  době  přechodní  strhována 
skrovná  a  tmavá  presbytář  a  stavěna  nová,  gotická,  světlá.  Loď  a 
véž  zůstaly.  Poučný  a  vysoce  zajímavý  vzor  toho  známe  v  Stropnici 
u  Nových  Hradů.  Toto  umístění  věže  mezi  loď  a  presbytář,  dědictví 
doby  románské,  stavitelé  jihočeští  obUbují  v  době  následující  tak, 
že  již  do  původní  disposice  chrámu  ryze  gotického  leckdy  staví  na 
jeden  nebo  na  dva  triumfálně  oblouky  před  kněžiště.  Stane  se  to 
jedním  ze  znaků  jihočeské  gotiky.*) 

Od  nastoupení  krále  Otakara  11.  panuje  již  gotika  ryzí,  ač 
znalec  tu  i  tam  postřehuje  přec  ještě  některou  reminiscenci  román- 
skou, byf  už  slabou  a  čím  dál  vzácnější.  Bohužel  i  z  této  periody, 
v  níž  gotika  vítěznou,  stářím  a  přestavbami  množství  památek 
časem  proměněno,  ba  některé  stojí  zříceny  a  některé  zhola  zmizely 
se  země.  Do  té  doby  znalci  kladou  především  trojlodní  horažďo- 
vický  kostel,  založený  kdys  před  r.  1260;  v  pobočních  lodích  jeho 
jest  klenba  bez  žeber,  za  to  jsou  v  lodi  hlavní  a  v  presbytáři  žebra 
ze  žuly  pracně  stesaná  o  dvou  mělkých  žlábcích.  Vůbec  je  v  chrámě 
tom  málo  kamennických  okras,  svorníky  jsou  hladké,  přípory  oblé, 
piUře  čtyřhranné  snad  pro  drahotu  práce  při  nepoddajném  mate- 
riálu. Okna  mají  kružbu  tří  kruhů,  vzácný  to  zbytek  nejstarší  naší 
gotiky.*) 

Do  téže  doby  náleží  stejnolodní  chrám  vyšebrodský,  Vokem 
Rožmberským  roku  1259  založený,  ale  v  XIV.  věku  ještě  dlouho 
stavěný,  s  překrásným  portálem,  zdobeným  v  tympanu  a  okrajích 
rostlinným  ornamentem,  patrně  z  přírody  vzatým.*) 

Do  přesné  gotiky  náleží  chrám  v  Zlaté  Koruně,  r.  1263  zalo- 
žený, ale  teprve  za  krále  Jana  dostavěný,  v  jehož  tvarech,  pokud 
se  v  původnosti  který  zachoval,  zřejmě  pozorují  se  vzory  francouz- 
ské. Rozhodně  gotická  jest  z  doby  Otakarovy  stavba  dominikán- 
ského chrámu  v  Budějovicích  (1265)  s  lodí  příčnou,  zdobená  na 
konsolách  lidskými  hlavami  tesanými  rázovitě,    mezi  nimiž  i  hlava 


*)  Neuwirth  1-  c.  637  klade  stavbu  tu  do  Janovy  doby. 

■)  BrániS,  Method.  XH.,  97. 

■)  Lehner,  Method  XXIX.,  41. 

*)  Obraz  v  Ikánidovi  1,  c.  91,  Neuwirth  1.  c.  446. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


88  Kniha  L  4.  Rozmanitost  řemeslníků. 

Přemysla  IL  a  Kunhuty,*)  z  doby  té  pocházejí  chrám  v  Humpolci 
(asi  z  r.  1267,  podobný  želivskému),*)  chrám  v  Polici,  z  jehož  pů- 
vodní stavby  zbylo  kněžiště  a  lodi  postranní,*)  žalostící  zřícenina 
chrámová  v  Benešově,  nádherný  portál  v  Hradišti  nad  Jizerou,  plný 
plastických  zdob  z  rostlinné  přírody,  nejstarší  částky  některých 
chrámů  pražských  (tomášského,*)  anenského,  bývalého  to  chrámu 
templářského,  jehož  dekor  gotický  před  málo  léty  surově  otlučen).*) 

V  době  Václava  U.  založen  nad  jiné  znamenitější  chrám  sed- 
lecký, pětilodní,  neobyčejně  vehký,  dle  vzorů  francouzských  zbudo- 
vaný, ale  přestavbami  pokažený.  Gistercienští  mnichové  držíce  se 
vůbec  typů,  jež  viděli  ve  své  vlasti  francouzské,  založiU  tu  v  Sedlci 
stavbu,  která  zove  se  kathedrální:  kolem  kůru  kněžského  veder. 
jest  půlkruhem  ochoz,  a  v  ochoze  jakoby  u  věnci  postaveny  jsou 
mezi  pilíři  kaple.  Na  francouzských  kathedrálách  klenbu  opira 
z  věnčí  celý  systém  opěráků,  pilířů,  fial.  Toho  v  Sedlci  ještě  ne- 
bylo. Nápodobný  byl  prý  chrám  zbraslavský  o  čtyřech  či  pěti  loděch, 
z  něhož  nezbyl  ani  kámen  na  kameni.^  Z  té  doby  jest  i  františ- 
kánský chrám  i  kůr  arciděkanského  chrámu  v  Plzni,^  zdivo  a  klenba 
kostela  P.  Marie  v  Písku,®)  zbytek  dominikánského  kostela  lamž. 
nejstarší  částky  chrámu  vysokomýtského  *)  a  bydžovského,  presbytář 
v  Deštné,  honosící  se  skružím  v  oknech  podivuhodné  rozmanitosti.**! 

Za  zmínku  na  konec  stojí,  že  z  rozhraní  k  XIV.  století  shle- 
dána i  u  nás  gotická  stavba  z  cihel  neomítaných,  způsob  to  u  nás 
neobvyklý.  Je  to  děkanský  kostel  v  Nymburce,*^)  a  z  r.  1303  chrám 
sv.  Ducha  v  Hradci  Králové,  založený  královnou  EUškou  Rejčkou,**) 
a  tamtéž  zbytky  kostela  klimentského.  i 


*)  Soupis  Akad.  Vili.  BrániS  26. 

•)  Method  XXVIII.,  102.  Lehner,  Method  XXX.,  62.  Dnes  velmi  zneSTarený , 
přestavbou,  zvlášté  z  XVIII.  věku. 

•)  Method  XXVm.,  86.  Lehner. 

*)  Choř  svěcen  tu  r.  1316.  Neuwirth,  Gesch.  d.  bild.  Kunst  480. 

•)  Herain  v  Ottově  Slovn.  397.  (Cechy.) 

•)  Neuwirth,  Gesch.  d.  bild.  Kunst  416. 

')  Týž  509.  Strnad  v  Melhodu  XXIX.,  61.  Františkáni  (Šeří  mniSi)  uvedeni 
do  Plzně  r.  I'z92.  Popis  stavení  od  Lehnera  v  Metb.  XIX.,  82  s  obrazy. 

•)  Lehner,  Method  XXIX.,  2. 

•)  Soupis  památ.  histor.  XVI.,  Wirth  116.  j 

*•)  Soukup,  Soupis,  Pelhřimov,  okres  38. 

")  Po  ohni  r.  1343  asi  dostavován.    Neuwirth,  Gesch.  d.  bild.   Kunst  50T. 

*•)  Spiess,  Příspěvky  k  místopis.  Hradce  v  Pojednáni  musea  tamtéž  7.  Olh 

širný  výpis   ve  spise  Kaladově:    Kathed.  kostel  sv.  Ducha  atd.  vyd.  1896.    Tél 


Digitized  by  VjOOQ IC 


stavby  svétské.  89 

Kteří  mistrové  zedničtí  nebo  kameničtí  pracovali  v  přechodné 
a  v  ranní  gotice  za  onoho  času  u  nás,  toho  se  nedovíš.  Řídko  se 
vyskytne  křestní  jméno  v  pramenech,  a  to  samo  mnoho  nevyloží.  * 

Mimo  kostely  v  dobé  zakládání  měst  stavělo  se  velmi  mnoho 
na  světských  stavbách.  Vznikaly  podle  domů  dosavád  dřevě- 
ných domy  kamenné,  nejspíš  na  trhu  hlavním ;  dřevěných  arci  byla 
i  na  dále  většina  *).  Na  náměstí  vznikaly  podsíně  nebo  loubí  vzorem 
italským,  aby  i  za  nepohody  mohlo  se  tržiti.  Netrvalo  dlouho,  mě- 
šťané také  dali  se  do  staveb  radních  domů  kamenných.  Největší 
zaměstnám'  zedníci  a  kamenníci  měli  v  době  zakládáni  měst  s  po- 
řizováním hradeb,  věží  a  bran,  jakž  to  Václav  míti  chtěl,  donu- 
cuje prý  i  duchovní,  aby  přispívali  k  stavění  hradeb  a  příkopů  af 
ze  dřeva,  at  z  kamene.  *)  Potom  stavělo  se  zvláště,  když  král 
Otakar  U.  hrazení  přímo  nařizoval,  klada  za  vzor  hradby  města 
Kolína.  Kolik  umění  vtělilo  se  v  ty  stavby  praktické,  nesnadno  říci ; 
nejstarší  formy  zmizely  dávno  až  na  malé  zbytky.*) 

Že  právě  v  době  zakládání  měst  u  nás  šlechta  opouštěla  dvory 
hospodářské,  při  nichž  dotud  bytovala,  a  dávala  sobě  stavěti  „ry- 
tířské" hrady  na  vyvýšených,  nepřístupných  místech,  toho  budiž  jen 
mimochodem  dotčeno.  Také  králové  nově  stavěli  hrady  nebo  staré 
přestavovali.  Za  Otakara  H.  již  v  prvních  létech  jeho  vlády  Hrad 
pražský  novými  pevnými  zdmi  a  věžemi  přestavován, 

Z  doby  té,  o  níž  jednáme,  čí  hned  z  počátku  doby  lucem- 
burské zachoval  se  jakožto  převzácná  památka  stavitelská  v  Písku 
most  kamenný  žulový,  91  metrů   dlouhý,  o  sedmi   obloucích;  nej- 


Cechner,  Soapis  XDL  Hradec.  Prokop  (M&hren  in  Eunstgescli.  Bdtng.  861.) 
mini,  ie  Eliška  Polská  volala  na  to  mistra  ze  severu. 

')  Na  př.  6teS-li,  že  r.  1250  t  Hradci  Jindřichové  kamenník  Jindřich  stavél 
nékteroa  část  na  kostele  sv.  Jakuba.  Soupis  pam.  hist.  XTV.,  37.  Novák. 

■)  Vfdyf  ješté  v  sioleti  následujícím  v  Praze  kamenný  dům  uvozuje  se 
v  pramenech  jakoby  s  pochlubou.  Tomek  D.  P.  L,  234. 

*)  Fontes  rer.  bohem.  IL,  303. 

*)  Z  hradeb  kolínských  z  XIIL  stol.  jen  na  východní  strané  mčsta  zbylo 
néco  málo,  z  hradeb  kouřimských,  jež  klásti  jest  též  do  XIIL  veku,  zbylo  víc: 
dvé  zdi  14  metrů  od  sebe  rovnoběžně  vzdálené,  vydSí  vnitřní  má  cimbuří  a  střílny, 
v  zdi  zevnéjdí  byly  badty,  nejblíž  na  60  metrů  od  sebe.  Mezi  zdmi  byl  parkán, 
před  nimi  přikop.  Soupis.  Kolín.  L,  58.  O  hra.dbách  a  hrazeni  města  Vysokého 
Mýta,  jež  slalo  se  za  Přemysla  II.,  viz  H.  Jireček,  Mýto  a  Lehner,  Met  hod, 
XXIX.,  99. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


90  Kniha  I.  4,  Rozmanitost  řemeslníků. 

starší  ten  most  v  Čechách  měl  dvě  věže,   ale  po  těch  již  není  pa- 
mátky. ») 

O  výbornosti  plastických  prací  u  nás  ze  XUI.  veku  polo- 
ženo již  při  chrámových  stavbách.  Ale  plastika  dotýkala  se  tu  hlavně 
jen  dekorace.  Že  figurální  plastika  na  stavbách  tou  dobou  u  nás 
byla  oblibována,  o  tom  málo  stop.  Nejspíš  ještě  hlavy  lidské  si 
řemeslný  kamenník  vytesal,  ale  jen  na  hlavici  sloupové,  na  tympanu. 
vždy  tedy  zase  jen  podřízenou  dekoraci.  Reliéf  opukový  z  malo- 
stranské mostní  věže  v  Praze,  představující  postavu  sedící  jako  na 
trůně  a  druhou  klečící,  klade  se  do  doby  Václava  I.,  jenž  most  Ju- 
ditin onou  věží  opevnil. 

Několik  náhrobníků  zachovalo  se  s  figurami,  ale  ne  plastickými 
nýbrž  vrytými.  Sem  náleží  zmínka  o  zlomcích  náhrobníků  naleze- 
ných u  sv.  Anežky  v  Praze.  Byly  nad  hrobem  dcery  Otakarovy 
a  královny  Kunhuty ;  jsou  z  opuky,  s  figurálními  kresbami  vrytými 
gotického  rázu,  ale  s  dekorací  románskou.*)  Sem  náleží  v  Drobo- 
vicích  nalezený  náhrobník  bezpochyby  Eberharda,  jednoho  z  ná- 
jemců mincovny  jihlavské.  *)  Z  týchž  časů  jest  náhrobek  Hrona 
z  Pacova,  často  obrázky  reprodukovaný*)  a  k  dějinám  krojů  vele- 
důležitý, ale  ukazuje  figuru  skreslenou  šeredně.  Nápis  náhrobní  ta- 
bule jest  už  gotisující.  Zajímavo,  že  na  polském  Vavelu  jest  v  ko- 
stele sv.  Michala  náhrobník,  českému  velmi  podobný,  kladou  ho 
však  do  půh  XTV.  věku. 

Vzácnější  z  té  doby  jsou  sanktuaria  plastická,  jedno  pro  příklad 
z  Xin.  století  jest  v  Kouřimi,  je  to  kamenný  rám  s  lidskými  a  bý- 
čími hlavami,  a  nad  ním  lomenice  gotická  s  kružbou.  *) 

Monumentální  malířství  i  v  gotické  nové  době  úlohu  svou 
mělo  hlavně  v  chrámech  a  při  nich  v  ambitech  a  snad  i  v  refek- 
tářích kněžských.  Tu  všude  ornamenty  kamenné  zhusta  polychro- 
movány,  zdi  nástěnnými  malbami  pokládány.  Na  freskách  koncem 
XIII.  věku  do  oka  padá  silná  konturová  kresba  stejně  taková,  jako 
tou  dobou   zříti  v  miniaturách;   maUř   ustupuje   kreslíři,   poněvadž 


')  Malzner.  Písek,  172. 
•)  Vlačiha  v  Arch.  Pam.  XX.,  6f». 

•)  Čermák  a  Sedláček  v  XIII.  zprávé  Včely  Čáslavské,  kdež  i  obrázek, 
*)  Zíbrl.  Déj.  kroje,  67,  180.  BraniS.  Déj.  umčn.  102.  Soukup.   Soupis.  Pel- 
liřimov.  136. 

•)  Soupis  památek.  I.  Kolín.  Mádl. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Malířství.  91 

pis  jen  illustruje.  Malovalo  se  asi  mnoho,  *)  aspoň  zbytky  dosud 
achované  bohužel  nemnohé,  *)  podle  své  polohy  a  komposice  svědčí, 
e  na  zdi  bylo  pomalováno  všecko  všudy.  I  historické  scény  obšírné 
oleny  k  malbě.  U  sv.  Víta  na  zdech  „rajského  dvora"  neb  ambitu 
lyla  r.  1244  vojna  Neklanová  s  Vlaslavem  namalována  nákladem 
lékana  Víta,  jenž  dal  i  sakristii  a  dům  kapitulní  vymalovati.  •) 

Gotickou  konstrukcí  zdí  však  malby  proti  době  románské  po- 
lékud  obmezeny;  vímef,  že  zdem  ubráno  a  oknům  nastaveno.  Za 
o  tedy,  co  freskované  malbě  ploch  ujato,  nahrazeno  malbami 
la  skle,  gotikou  vznikla  barevná  okna,  nový  způsob  malování, 
enž  spoléhal  na  zručnosti  kreslířské  i  komposičním  vtipu. 

Z  tabulových  obrazů  z  oné  doby  nezachovalo  se  nic.  Ale 
»yly  lu ;  stačí  vzpomenouti  opata  Bavora,  jenž  na  hraně  XIII.  sto- 
etí  do  svého  opatství  v  Polici  kupuje  tabulové  obrazy  a  zajisté  ne 
•sečky  v  cizině.*) 

Malířství  koncem  XUI.  věku  gotikou  vchází  do  nové  fáse. 
*íejlépe  to  znáti  v  malířství  drobném,  miniaturním.  Tof  pak 
)ásob!lo  v  malířství  veliké  tak,  že  nástěnné  malby  jsou  jako  zveli- 
čené obrazy  z  knih.  Stejná  podoba,  stejný  ráz.  Změna,  jevící  se 
r  miniaturách  z  konce  XIII.  věku,  jest  pokrok.  V  románské  periodě 
naiování  ustrnulo  v  tradicionalní  formy,  bez  valné  invence  obmě- 
ňovalo skoro  vždy  totéž,  krycí  barvy  určitým  a  všude  stejným  způ- 
sobem pokládány,  k  plastice  figur  zůstal  na  pomoc  sice  stín  a  světlo, 
ako  jinač  není,  ale  málo  přirozenosti  v  tom  všem  bylo.  *) 

Ve  Francii,  vlasti  slohu  gotického,  znáti  přechody  k  novým 
spasobům  malování  již  v  koncích  XII.  stol.  ^  Vzniká  illustrace  samo- 
ítatnébo  rázu,  kresUř  s  konturami  vstoupí  v  popředí,  kresba  je  ostrá, 


O  Pokratovatelé  Kosmovi  při  nových  chrámech  zhusta  mluví  o  malbách. 
j^ontes  rer.  boh.  IL  285  na  př.  o  malování  v  klášteře  sv.  Jakuba  v  Praze. 

")  Mimo  Budéjovice  a  j.  velmi  rázovitá  freska,  bohužel  tuze  porudená,  jsou 
1 ST.  Vavřince  v  Brandýse,  konec  XIIÍ.  stol.  Je  tu  z  Madonna,  Nejsv.  Trojice,  apoáto- 
OTé,  néjaké  výjevy  svétských  lidí  se  sv.  Kateřinou;  vétSí  figury  mají  rázné  kon- 
ury.  Soupis  pam.  Karlín,  XV.,  186—139. 

•)  Tomek.  D.  P.  L,  241. 

*)  Emler,  Reges.  IL,  1202, 

*)  Dr.  M.  Dvořák,  Die  Illuminatoren  des  Joh.  v  Neumarkt  (Jahrbuch  d. 
tunsthis.  Samml.  d.  alierhĎch.  Kaiserh.  XXII.  35  a  násL).  Obšírnou  zprávu  o  sta- 
novisku Dvořákové  Susta  v  Ces.  Cas.  Hist.  VIII.,  308. 

•)  Bucher.  Gesch.  d.  těch.  Kttnst.  I.,  v  stati  o  malířství. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


92  Kniha  I.  4.  Rozmanitost  řemeslníků. 

obrazy  jsou  živé,  výkresy  kolorované ;  *)  jde  o  postavy,  jich  životné 
a  duševní  projádření  a  pohyb  nenucený ;  malíř  nechá  krycích  barťv 
a  užívá  lehkých,  tenkých  vodových;  není  pozadí  do  hloubky,  slac: 
v  zadu  plocha  zlatá  nebo  jiná  barevná. 

Ze  severní  Francie,  doma  se  vždy  rozvíjejíc,  nové  umění  svoje 
malované  knihy  posílalo  na  východ  do  Němec  i  dál,  *)  domácí  ma- 
líři nápodobovali,  byf  obhrouble.  V  koncích  XIII.  věku  také  od  jihu 
z  Itálie  nový  způsob  malířského  umění  hlásí  se.*)  V  Itálii  nikdy 
docela  nepřetrhali  spojení  s  antikou ;  vzory  tu  byly  stále  na  ocích. 
A  ty  oči  právě  v  konec  XIIL  stol.  otevřely  se  a  chápaly  víc  než 
jindy.  Malíři  začali  uváděti  naturalism  do  svých  výtvorů,  figury 
i  ornamenty  stávaly  se  plastickými  malířovou  technikou,  při  níž 
barva  přemohla  kontury,  komponování  stalo  se  přirozenějším,  vzne- 
šenost boží  a  nebes  dostala  formy  daleko  lidštější  nežli  bývalo;  a 
všecko  to  malováni,  city  vyjadřujíc,  působilo  tolikéž  na  cit  divákův. 

Oba  proudy  nové,  italský  a  francouzský,  sešly  se  v  Avignone 
papežském,  a  odtud  přijde  v  době  lucemburské  přímý  popud  i  k  nám, 
kterýmž  tu  vznikne  nová  česká  škola  domácí.  Do  té  doby  zatím  ?e 
u  nás  jako  v  Němcích  způsob  francouzský  a  poněkud  též  italský 
jen  nápodobuje. 

Na  přechode  od  románských  prací  ke  gotickým  jest  z  nejpo- 
vědomějších miniatur  žaltář  ostrovský,  česká  práce  z  první  polovice 
XIIL  století.  Ráz  většiny  obrázků  je  románský  ještě,  gothika  jakoby 
vložka.  Kresba  zvířat,  figur,  rostlinných  ornamentů,  draků  uzná\i 
se  vesměs  výbornou,  tváře  však  jsou  schematické.  Ale  nová  doba 
již  se  z  toho  hlásí.  *)  Na  západní  vzory  ukazují  malby  v  musejními 
Mater  verborum,  ale  zvláště  „bible  Velislavova"  z  hrany  XIII.  a  XIV. 
věku,  jejíž  obrázky  lehce  barvou  položené  mají  obrysy  pevné,, 
inkoustem  bystře  kreslené;  ty  obrázky  již  vynikají  oním  novými 
živým  způsobem  vyjadřování,  jako  svrchu  vyloženo  o  francouzském; 
umění.  •)   K  týmž   fracouzským   vlivům   aspoň  co  do  techniky  jest 


*)  Chytil.  Arch.  Pam.  XIIL,  3.  Dvořák  zove  to  Zeichenstil.  L.  c.  40.  i 

•)  R.  1292  Václav  král  dal  zbraslavským  mnichům  peníze  na  posrat  na 
knihy,  a  ti  jich  maoho  nakoupili  v  Paříži.  Fontes  IV.  &5.  j 

•)  Dvořák  1.  c.  64. 

*)  Soupis  pam.  Praha  II.  Podlaha,  Šittler,  Kapitulní  knihovna  104.  Téi 
v  Poklade  283,  Emler,  Véstník  nauk  1878.  I 

•)  Němečtí  badatelé  tvrdí,  jakoby  v  bibli  Veljslavové  byly  nějaké  ,vlivy  ba-l 
vorské.  O  té  biblí,  jež  jest  v  knihov.  Lojjkovic,  nejprv  znalecky  psal  Voce. 
v  Arch.  Pam.  IX.  ...  ! 


Digitized  by  VjOOQIC 


Malířství.  93 

počítati  obrazy  passionálu  abatyše  Kunhuty  (v  univ.  knih.)  ostře 
kreslené,  zbarvené  však  hutněji  nežli  práce  v  knize  předešlé;  pro- 
vedením jsou  však  ty  obrazy  originálně,  živě  neobyčejně.  *)  S  chloubou 
ke  uvésti,  že  to  práce  česká,  že  dělal  ji  český  mistr  Beneš,  kanovník 
svatojirský  (r.  1312—1314). 

Do  téže  doby  první  gotiky,  jakkoli  pochází  z  r.  1317,  jest  po- 
ložiti ještě  breviář  králové  Elišky  (v  Rajhradě),  na  němž  znáti  vzory 
francouzské  zvlášť  v  humoristických  přídavcích  a  ozdobách ;  odlišuje 
se  od  knihy  svatojirské  abatyše  Kunhuty,  v  níž  jsou  obrazy  jen 
textovou  illustrací,  tím  znamenité,  že  obrazy  a  výzdoba  pronikají 
text,  z  iniciály  rozvádí  se  ozdoba  u  větve,  jež  rozbíhají  se  po  okrajku 
a  chovají  ve  svém  listoví  a  prutoví  figurky  lidské  i  zvířecí  a  všeli- 
kteraké i  veselé  genry.  *) 

Spíš  do  krasopisectva  nežli  do  malířství  náleží  umění, 
v  Xin.  století  již  bujně  rozvinuté,  ozdobovati  iniciály  také  rozma- 
nitými čarami  všelijak  rozvlněnými,  točenými  i  přímými  různo 
v  ornament  nitkový  skládanými.  To  umění  písaři  začali  a  vyvi- 
novaU.  *) 

Otázka  na  konec,  kteraký  podíl  Čechové  měli  v  umělecké  práci 
a  který  Němci,  do  českých  měst  vstěhovalí,  musí  zůstati  nezodpo- 
věděna. Není  určitých  zpráv.  V  tom  však  jsou  si  všickni  umělci 
středoevropští  —  tedy  němečtí  i  čeští  —  rovni,  že  se  na  francouz- 
ských a  vlašských  vzorech  učili  stejně.  Naši  lidé  čeští  dokonce  i  v  ci- 
zině se  zdarem  umělecky  pracovali,  o  tom  svědčí  miniatury  graduálu 
ve  Světlé  (Zwettl),  jež  maloval  Bohumír  z  Jindřichova  Hradce, 
Ěech.*) 


«)  Vocel,  Arch.  Pam.  IV.  Chytil,  Arch.  Pam.  XIII. 

■)  Chytil,  Umélec.  prftmys.  na  retrosp.  výst.  15. 

•)  V  Plenarium  kapitoly  svatovítské.  Dobré  příklady  toho  z  r.  1253.  Soupis, 
'raha  II.,  knihov.  kapitul.  88.  Od  notaria  a  písaře  Jana,  syna  Bebtanova  od 
>ubnů  (Beptan  de  Timpanis.  Soupis.  191),  jsou  tu  zajímavé  ornamenty  z  prutů, 
;tonků,  rozvilin  v  knize  lustiniani  corpus  z  konce  XIII.  veku. 

*)  Tadra,  Styky  Cech.  203. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obchod  v  prvni  dobé  městské. 

Města  pořídila  nové  hospodářství  penéžné  proti  starému  natu- 
rálnímu. Ona  rozmnožila  oběh  peněz  ražených,  shrnovala  do  svých 
zdí  výrobu  průmyslnou,  lákala  dovoz  surovin  z  venkovského  velko- 
statku, a  tím  obchod  městský  vyvinul  se,  a  byl  brzy  aktivníia 
Ob  chod  lokální,  drobný,  jenž  byl  v  době  slovanské  v  Iržištichj 
zakládáním  měst  rozhojnil  se,  rozšířil  se.  Z  míst  trhových  města 
vznikala  a  místy  trhovými  zůstávala,  *)  arciže  příchodem  kolonistů, 
větším  stokem  lidí,  usazením  svobodného  řemeslnictva,  jež  snažilf 
se  o  odbyl  své  produkce,  obchod  lokální  nemohl  než  zkvétati  dalekc 
nad  bývalý  stav.  Ovšem,  když  řemeslník  prodává  konsumentovi  vf^ 
robek  svůj  přímo,  nelze  tu  mluviti  o  obchodě  v  národohospodiiř- 
ském  smysle,  *)  ale  větší  populace,  valnější  přítomnost  řemeslníků 
větší  produkce  v  zánovních  městech  měla  za  následek  živéjší  trhj 
lokální  a  dala  snadno  vzniknouti  obchodníkům,  kupcům,  kteří  s< 
jen  obchodem  obírali. 

Z  předních  obchodníků  byli,  jakož  svrchu  praveno,  kroječ 
suken,  pannicidae,  jichž  bývalo  od  prvopočátku  nejvíc  v  městecl 
Pražských. ')    Podle  jména   svého   měli   by  v  rukou   obchod    pouzí 


')  Bocher.  D.  Entsteh.  der  Yoikswirtsch.  46.  >Mit  der  Zunahme  des  Ge 
werbes  wurde  dle  ganze  Stadt  zum  Markte.<  BeneS  z  Vartenberka  obdržel  r.  ISOJ 
právo  od  krále,  aby  Židinaves  (Jičín)  bylo  >městem<  nebo  >místein  trhoTým< 
Menčík.  Děj.  Jičína  L,  61. 

')  Lexis  T  SchOnbergOYé  Handbuch  der  polit.  Oekonom.  II.,  811. 

•)  Není  správno  pfedstayoTati  sobe  počet  velkých  obchodníků  méstskýd 
jakožto  příliš  valný.  Ve  Frankfurte  n.  M.,  když  obchod  kvetl,  nebylo  více  né 
20—30  obchodnických  rodin.  BOcher,  Die  Entstehung  d.  Volkswirtschaft.  230l  I 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kroječi,  kramáři,  kupci.  95 

©ukenický,  ale  oni  krájeli  nejen  cizí  sukna  a  domácí,  než  i  všeli- 
:teraké  jiné  cizí  drahé  látky,  kteréž  si  po  kupecku  z  Flander  a  z  Po- 
■ýnska  dováželi  nebo  dováželi  dávali;  byli  to  kapitalisté  (pokud 
e  v  té  dobé  o  kapitalistech  mluviti  smí),  kteří  bez  pochyby  nepře- 
távali  jenom  na  kroji  látek.  Kroječi  mají  za  starých  dob  vůbec 
lodivné  postavení:  obchodníky  jsou  vždy,  kroječství  vždycky  za 
(bchod  kladeno,  jakožto  kapitalisté  zajisté  jsou  činni  v  obchodě  ve- 
ikém,  vývoz  a  dovoz  látek  opanovali,  krájejíce  však  na  lokte  v  drob- 
lém  prodeji  jsou  jako  kramáři.  *) 

Jiný  druh  obchodníků  byh  kramáři  pravé  dotčení.  Ti  vlastně 
upeclvo  začali.  Byli  to  menší  kupci,  kteří  časem  a  místem  pro- 
ávali  všecko,  ale  pravidlem  nebylo,  že  smějí  prodávati  všecko; 
spon  v  pokročilejší  době  poznáme,  že  rozmanití  řemeslníci  místní 
elmi  horlivě  a  s  účinkem  překážeh  svobodnému  obchodu  kramář- 
kému,  nedopouštějíce  mu  monopolu;  řemeslník  městský  chtíval, 
o  urobil,  konsumentům  prodati  přímo  sám  bez  obchodníkova  pro- 
Iředniclví,  a  městská  politika  obchodní,  z  radního  domu  řízená,  ho 
tom  za  všecken  čas  podporovala.  Stalo  se  pak  pravidlem,  že 
ramář  prodával  to,  co  se  doma  neurobilo,  prodával  tedy  obyčejně 
ořeni,  jižní  ovoce,  kožešiny,  cizí  plátno,  vzácnější  dřeva,  olej,  se- 
lena a  jinou  takovou  míchaninu. 

Kramářům  a  jiným  konsumentům  cizí  zboží  všelikteraké  dová- 
dí kupci.  To  byli  vlastní  „velkoobchodníci",  jichž  velkoobchod 
yl  ovšem  daleko  prostějšího  rázu  nežli  dnešní.  *)  Byli  to  —  jako 
a  starodávna  —  vždy  ještě  cizinci,  ale  podle  nich  už  také  domácí 
dé  jezdívali  za  obchodem  sami  nebo  vysílali  služebné  pomocníky 
fé.  Vyvinuli  se  z  kramářů  odvážnějších,  kteří  měli  dosti  peněz  do 
elikého  kupectva.  Mezi  takovými  velkokupci  byli  i  svrchu  psaní 
roječi.  Některý  kupec  oddával  se  též  drobnému  prodeji  svého  do- 
ezeného  zboží  a  byl  zároveň  kupcem  i  kramářem. 

Je  patmo,  že  nebylo  v  těch  věcech  obchodních  nikde  určitých 
ranic,  a  lze  nadíti  se,  že  různé  zájmy  se  později  srazí. 

K  obchodníkům  nutno  přičísti  též  železníky,  solaře  (sah- 
ani), tarmarečníky,  i  apotekáře,   kteří  všickni  vyskytují  se 

')  Stejné  Y  Némcich.  Inama-Stemegg.  Wirtschaftsgesch.  III.,  2.  68. 

O  Tehdejdi  >velkoobchodQÍk<  jest  kupec,  jenž  sám  nebo  pospolu  s  jinými 
aloii  Tti2  zbožím;  to  8  nemalou  prací  a  útratou  veze  nebo  vézti  dává  do  ústřed- 
ího  tržisté  nékterého  s  kalkulací  prostiftkou,  že  je  tam  s  prospéchem  odbude. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


96  Kniha  L  5.  Obchod  v  první  dobé  mésiské. 

V  pramenech  pražských  sic  teprve  v  prvních  létech  XTV.  věku,  ale 
nepochybné  v  méstech  našich,  zvlášté  v  Praze,   bývali  dávno  dříT. 

Drobný  prodej  provozován  v  krámech,  na  veliký  obchod 
byly  „sklepy",  skladišté  a  v  Praze  především  Týn  kupecký.  Krámy 
k  prodeji  potravin  byly  dřív,  než  mésta  zakládána.  Scampna,  banči, 
huttae,  mensae,  tuguria,  apothekae  —  lavice  chlebné,  šráky,  kotcó, 
krámy  řeznické  —  uvádějí  se  v  zakládacích  listinách  méstských  jako 
véci  hotové.  *) 

Poněvadž  živnosti  potravin  se  dotýkající  vzešly  a  upravily  se 
již  za  správy  vrchnostenské  v  dobách  předešlých,  krámy  leckde  za- 
staly i  po  založení  měst  v  svazku  s  vrchností,  na  jejíž  půdě  město 
vysazeno.  Některá  vrchnost  —  af  král  af  jiný  pán  —  dává,  jakož  jiJ 
dotčeno,  rychtáři  hned  při  založení  v  dědičné  držení  ten  onen  krám 
dva  i  víc,  aby  z  něho  rychtář  měl  důchod  jakožto  odměnu  sv( 
práce;*)  mělitě  rychtáři  tržní  policii  i  obchodní  soud  na  sobé^ 
Rychtář  i  měšfané  mohli  sobě  krámy  kupovati  právem  zákupnyn 
a  dědičně;*)  platívali  z  držení  takového  krámu  pak  již  jen  ročn 
plat  králově  nebo  jiné  panské  komoře.  Bavor,  opat  břevnovsk] 
(1294 — 1306),  koupil  kdes  čtyři  masné  krámy  za  sto  hřiven  stříbra 
Krám  tedy  drahý  dost.  *)  Některý  měšfan  shromáždil  si  v  držení  ne 
kolikero  bývalých  vrchnostenských  podniků,  z  nichž  bral  platy  bez 
pochyby  nájmem  od  řemeslníkův  a  živnostníků;  za  příklad  poslu 
jen  onen  v  Klatovech  Kunrát,  jenž  odkazuje  r.  1288  špitálu  sv.  Duch 
dva  krámy  masné,  mlýn,  lázeň,  pivovar.  ^ 

Arci  také  městská  správa,  konšelé,  zakupovali  krámy  k  ob< 
nebo  vyžadovali  od  krále,  od  vrchnosti  dovolenou,  aby  směli  kráin] 
kotce  stavěti.  Někde  fraternita  řemeslná  neb  obchodní  dbala,  ab 
měla  krámy  sobě  povolené.  Takové  obchodnické  societě  v  Praze,  j 


*)  Celakovský.  Codex  II.,  138,  143,  327  (při  Čáslavi,  Brode  C,  Bydžove  ta 
za  Otokara  11.  a  Václava  II. 

•)  Dokladů  přemnoho.  Na  př.  při  založení  Chrudimi  1278  Přemysl  11.  dá 
rychtáři  duas  mensas  panis  atd.  Celakovský.  Codex  II.,  82.  R.  1307  při  zalí 
Ronova  Ulricus  de  Luchtenburch  dává  k  rychtě  2  macella,  panis  unam  a1 
Archiv  ronov.  Opis  v  zemském. 

*)  R.  1265  král  Přemysl  ustanovuje,  že  v  Žatci  rychtář  soudil  na  m 
v  dobé,  kdy  jsou  trhy.  Celakovský.  Codex  II.,  60. 

*)  Celakovskí,  Cod.  H.,  145..  Václav  U,  (1306)  Kouřimskému  lychtáři  čt^ 
masné  krámy  prodal. 

•)  Emler,  Heges.  II.,  1203. 

•)  Celakovský,  Codex  11.,  105.  | 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Trhy.  97 

stál  v  čele  povědomý  Eberhart,  král  Otakar  r.  1266  dovolil  stavěti 
kotce  u  sv.  Havla.  *) 

Af  již  původcem  kdokoli,  v  Praze  do  konce  XIII.  věku  jsou  * 
dvoje  kroječské  krámy  (huttae  pannicidarum),  dřevěné  a  kamenné,  *) 
krcámy  uzdářské,  o  krámech  masných  a  pekařských  ani  nemluvě. 
Připomínají  se  v  XIII.  věku  i  krámy  ševcovské  v  malém  městečku 
slezském.')  Není  pochyby,  že  všecky  takové  krámy  byly  i  u  nás 
touž  první  dobou  městskou. 

Krámy  stejného  zboží  stávaly  od  prvních  dob  městských  podle 
?ebe,  v  kotcích  byly  pod  jednou  střechou.  Začíná  se  tu,  co  později 
zlatilo  pravidlem,  že  každé  řemeslo  neb  obchod  má  pohromadě 
iláti  s  trhy  svými.  Vrchnost,  městská  rada,  řídíce  trhové  právo 
i  reglementaci  tržní,  měly  zásadu  při  tom,  aby  všecko  se  kupovalo 
i  prodávalo  veřejně,  aby  domácí  produkce  řemeslná  kupujícím  do- 
;távala  se  do  rukou  přímo  bez  prostředníků,  aby  usnadněn  byl  do- 
iled,  zdali  jest  dostatek  zboží,  dobré-li,  kteraká  cena  jeho,  aby 
consumenti  nebyli  šizeni  po  žádné  stránce,  a  mimo  to  aby  děl  se 
j  krámech,  v  kotcích,  v  hutích  veřejný  závod  stejných  živnostníkův 
i  řemeslníků,  což  mohlo  míti  dobré  následky  v  mnohých  směrech 
ako  soutěž  kde  jaká  od  jakživa. 

To  právě  bylo  asi  hlavni  příčinou,  že  konšelé  bezpochyby  už 
'  této  první  městské  době  usazovali  stejně  řemeslníky  do  téže  ulice, 
lebof  řemeslnická  díla  bývala  vždy  spolu  krámem  tržným. 

Na  hromadnější  prodej  řemeslných  výrobků  i  zemědělské  pro- 
ukce  byly  trhy.  Města  si  bývalé  trhy  podhradské  účinněji  v  roz- 
lanité  formy  zorganisovala.  Opírajíce  se  o  své  právo  míle,  města 
hrnula  u  sebe  trh  celého  okolí,  měšfané  zosobili  si  v  něm  mo- 
opol.  ^)  Venkovan  zemědělec  vozil  a  donášel  do  města  produkty 
vé,  suroviny,  a  na  trhu  nakoupil  sobě  výrobků  městských,  kterých 
edovedl  sám  urobiti-  Pro  ony  suroviny  venkované  byli  v  městě 
ádi  viděni;  obyvatelé  městští,  zvláště  řemeslník,  potřebovali  jich, 
ákup  surovin  nutíval  městskou  obchodní  politiku,  aby  trh  byl  po 
\  stránce  co   možná  svobodný.    Venkovan  zase   držíval  se  města 

")  »SaJas  concedimus<.  Celakovský,  Cod.  I.,  720.  Srov.  o  variantu  scholae 
ísto  salae  v  Celakovského  >0  začat,  ústav.  déj.  Star.  mést.*  12. 

•)  Tomek  D.  P.  I.,  336. 

»)  a  1263.  Emler,  Reg.  U.,  167. 

*)  Vdude  platila  středověká  zásada :  Obchod  patří  méstům  a  v  mésté  jenom 
estanům.  InamapSteniegg.  Wirtschaflsgesch.  III.,  247. 
Wtnter,  Déjiny  femeela  a  obchoda  ▼  Čechách  v  XIV.  a  ▼  XV.  viko.  7 


Digitized  by  VjOOQ IC 


98  Kniha  I.  5.  Obchod  v  první  dobé  méstské. 

svého  proto,  že  tu  nalézal  bezpečný  odbyt  svých  zemědělských  piv- 
bytků.  Vyvinula  se  vzájemná  závislost  a  tudy  i  zájem  obouslrannýj 
Každé  město  utvořilo  příčinou  produkce,  odbytu  a  nákupu  hospo-i 
dářský  okruh.  ^)  Cizího  řemeshiíka  do  toho  okruhu  domácí  řemesl-j 
níci  nepoušlěh  snadno;  řemeslník  městský  chtěl  výhradného  práva 
odbytu,  město  uznávalo  za  svou  povinnost  zabezpečiti  mu  odbyt, 
a  cizí  soutěž  z  pravidla  nepřipouštěna. 

Trhy  týdenní  byly  na  věci,  které  dlouho  nevydrží,  na  věii 
k  dennímu  živobytu.  Na  prodej  masa  oblibována  záhy  sobota  jakd 
k  neděli  příležitá.  Na  jiné  zboží  i  pondělní  den  býval  k  trhu  obírán.  1 
Již  v  této  době  týdenní  trhy  byly  přespolním  trhovcům  přístupnj] 
volně,  a  tím  aspoň  jednou  v  témdni  protržen  monopol  domácích. 
Zasáhlo-li  v  trhový  okruh  jednoho  města  blízké  město  druhé,  bylo 
zle  a  sousedská  hádka.  Kdys  před  r.  1291  král  Václav  11.  na  pro?ba 
s  obou  stran  nucen  přeložiti  trh  města  Chomutova  na  jiný  deii 
nežli  byl  v  Mostě  *).  Šlo  patrně  o  vesnické  trhovce  a  bezpečnou 
zásobu  města. 

Které  město  bylo  valnějším  střediskem  populace,  tu  v  ténidiii 
i  několikrát  trh  býval  konán;  v  Praze  obvykly  konečně  i  denní 
trhy  pro  potřeby  stálé  a  pilné.  Snad  již  v  první  době  městské  leck* 
podmínky  se  vyvinovaly  k  trhům  speciálným,  v  nichž  nabízeno 
zboží  jednoho  jen  způsobu. 

Nejvolnější  trh  byl  výroční  (forum  annuale),  jarmark.*] 
Za  plné  svobody  tohoto  trhu  neplatilo  městských  řemeslníků  vý- 
hradné právo  odbytu,  cizí  výrobce  řemeslný  směl  na  trh  přijíti,  n^ 
trhy  výroční  dojížděli  přespolní  měšfané  po  daleku,*)  ba  i  hranicí 
zemská  překračována  vzájemně.  Jarmarky  konány  do  roka  jednoij 
i  vícekrát.    Trvaly   za  kolik   dní ;   až  i  dvě   neděle.  *)    Výroční  trhj 

*)  Bttcher  (Die  Entslehng  d.  Volkswirtsch.  46.)  počítá,  že  sedláci  okolo  m^é 
skupili  se  tak,  aby  i  nejvzdálenéjSí  mohl  býti  v  témž  dni  z  trhu  zase  doma. 

■)  Menčík.  Déj.  Jičína  I.,  61. 

')  Celakovský.  Cod.  II.,  120.  Emler,  Reg.  U.,  24U. 

*)  Ve  Francii  v  XII.  stol.  Lavisse  et  Rambaud,  Hist.  generále  H.,  501— 50< 

*)  LitomySlští  na  př.  obdrželi  r.  1298  právo  jezdit  na  trhy  královských  mé5l 
Nejedlý.  Litom.  I.,  321.  O  BeneSovských  víme  jisté,  že  r.  1289  jeli  do  Prahy  ni 
trh.  Novák.  Formulář  bisk.  Tobiáše,  č.  189. 

•)  O  čtrnáctidenních  jarmarcích  zpráva  ze  XIV.  veku.  Arch.  plzeft.  Lib.  dit 
sent.  4,  339.  Ve  Francii  trhy  po  48  dnech,  na  př.  v  Troyes.  Lavisse,  1.  c.  5(H 
první  dni  se  vykládalo,  pak  prodej  nastal  jen  některých  vécí,  potom  Slo  na  řadt 
zboží  jiné,  třetí,  čtvrté. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Trhy  výroční.  99 

vobodné  Němci  poznali  od  Francouzův,  oblíbili  si  je.  *)  U  nás 
ako  v  Polště*)  ten  způsob  trhu  svobodného  vyskytuje  se  již  při 
:akládání  měst;  bezpečně  za  panování  Otakara  11.  Od  něho  Most 
něl  výsadu  na  lakový  trh.*)  Zřejmě  čteš  o  těch  trzích  r.  1291 
:  Brně,  1290  v  Kroměříži,  1306  v  Chebe,  1307  v  Hradci  Kr.  a  j.*) 
..Viinuale  forum"  dvěma  městům  posléze  řečeným  dáno  privilegiem 
Vlbreehta,  krále  římského. 

Za  všecek  pozdější  čas  vrchnosti  a  města  sama  prosívala  krále 
ui  vysazení  jarmarku  prvního  nebo  i  kolikátého.  Bylotě  záhy  po- 
hopeno,  že  se  vnášejí  do  města  peníze,  že  zboží  v  městě  nedělané 
lováží  se  sem,  povědomého  zboží  že  o  jarmark  přibývá  na  větší 
rýběr,  a  řemeslník  domácí,  mrzel-li  ho  volný  závod  s  přespolním, 
mohl  těšiti  se  aspoň  tím,  že  na  druhou  stranu  zase  získá  větším 
ťýbérem  surovin  z  daleka  dovážených.  Obchodní  snahy  městské 
3  jarmark  vystupovaly  z  místního  okruhu  hospodářského  a  roze- 
[)jaly  se  po  větším  nebo  menším  okrese  zemském.  Známo  též,  že 
sýroční  trhy  staly  se  jako  slavnostmi,  souvislými  s  lidovým  životem. 

Hlavní  cesty  k  vnitrozemskému  i  k  průvoznímu  velkoobchodu, 
po  zemi  české  rozběhlé,  zůstávaly  větším  dílem  při  starodávných 
směrech,  přirozenou  polohou  Čech  na  čtyři  strany  světa  paprsko- 
rilě  rozvětvených  k  „bránám"  zemským ;  středem  byla  města  Pražská, 
Ty  cesty  vedly  prve  tržišti  slovanskými,  teď  ki*álovskými  a  panskými 
městy,  která  z  nich  právě  čekala  svého  vzrostu. 

Ale  při  zakládání  měst  některá  cesta  stará  zanechána  stranou. 
Tu  změnu  král  několikrát  podnikl  pro  větší  užitek  svůj.  Na  příklad 
že  všecek  okolek  trstenické  cesty,  která  vedla  z  východu  českého 
(io  Moravy,  byl  před  založením  měst  od  panovníků  rozdán,  založena 
r.  1265  od  krále  cesta  nová  přes  Mýto.  Na  ní  vznikla  Polička, 
Hiěsto  nové,  jemuž  jakoby  do  vínku  dává  Otakar  II.  mimo  právo 
míle  i  tu  cestu,  směřující  z  Mýta  do  Brna..*)  Podobně  r.  1269 
íHakar  přeložil  hlavní  cestu  obchodní  z  Brodu  Něm.  do  Jihlavy, 
když  Brod   dostal  se  Hronům.  ^   Nová  dráha  založena   na  českém 


')  To  pHznává  i  Inama-Sternegg,  jmenuje  určité  champagneskou  Francii, 
t  níž  se  Némci  učili,  1.  c.  280.  Výroční  trh,  svobodný  od  platů,  původu  řím- 
ski^-hof?)  dle  Mayera,  Deutsche  u.  franz.  Verfassngsgesch.  II.,  220. 

')  Kutrzeba,  Rozprawv  Akad.  Umiej^t.  II.,  XIX.,  186. 

■)  Celakovský,  Cod.  H.,  172. 

*)  Emler  Regest.  II.,  901,  666,  646.  —  Celakovský,  Codex  II.,  147,  150. 

')  Celakovský.  Codex  II.,  43.  Lippert,  Socialgesch.  I.,  76,  II.,  169. 

•;  Lippert  i.  c.  I.  76. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


100  Kniha  I.  6.  Obchod  v  první  dobé  méstské. 

severu  spojující  Žalec  s  Kamenicí  Saskou,  když  ze  vsi  Kadaně  rodil'^ 
se  město.  ') 

Zřízením  měst  veřejné  obchodní  dráhy  už  na  staletí  se  utvrdily, 
sloužíce  pak  obchodu  vždy  čilejšímu.  Ty  cesty  byly  nucené.  Pa- 
novník nucenou,  určitou  cestou,  z  níž  se  obchodník  nesniél  uchy- 
lovati, pojistil  si  finanční  cla;  o  víc  než  o  ten  transit  zboží  rau 
vlastně  nešlo ;  město  však,  vidouc  obchodníkovu  nucenou  při  méslé 
zastávku,  snažilo  se  o  to,  aby  obchodník,  výplně  svoji  fiskální  po- 
vinnost, zboží  tu  složil  aspoĎ  na  tři  dni,  rozvázal,  rozbednil  ze  sudů. 
nabídl  nejprv  méšfanům  ke  koupi.  Tak  vznikl  nucený  sklad 
(jus  emporli,  deposítio  mercium,)  při  nucené  cestě.  Zájem  panov- 
níkův se  tu  sloučil  se  zájmem  městským,  město  hlídalo,  aby  králi 
neušlo  clo  a  královým  privilegiem  docházelo  k  vítanému  soustředění 
rozmanitého  zboží  a  k  znamenitějšímu  trhu. 

V  takových  privilegovaných  městech  pak  vznikly  jakožto  pomot^ 
nuceného  skladu  a  cla  domy  skladné  (Kaufhaus,  huti,  un- 
gelty) a  jakožto  zosobnění  tržního  práva  sloupy  nebo  sochy  Ro- 
landovy  na  znamenitějším  místě  po  vzoru  z  Němec  postavené,  aby 
obchodník  nezapomněl  stavili  se  a  poplatiti.  *) 

Nucený  sklad  časem  a  místem  bral  na  sebe  ráz  obchodního 
monopolu.  Litoměřičtí,  když  město  jich  vzniklo  ze  vsi  a  z  podhradí, 
snažili  se  o  monopol  labského  obchodu,  chtěli  býti  jeho  prostřed- 
kovateli;  na  to  jim  mohlo  posloužiti  jen  právo  nucené  zastávky 
obchodních  lodí,  po  Labi  plovoucích,  a  právo  nuceného  skladu.  To 
právo  od  Václava  I.  obdrželi,  *)  a  obchodníci  nuceni  „ve  velkém"  na- 
bízeti hostinné  zboží  měšťanům  zdejším.  Byla  to  zejména  sůl,  obilí, 
víno,  kůže,  med,  vosk,  chmel,  sukno,  kovy  rozličné,  mastnoty,  smůla. 
sýry,  hrnce.  Kolínští,  zařídivše  si  hlavně  obchod  plaveným  dřívím, 
obdrželi  r.  1261  skladné  právo  slanečků,  vína,  soli,  ryb.  BudějoAičlí 
od  svého  začátku  těšili  se  třídennímu  skládání  soli,  železa  a  j.  věci 
z  Rakous  vožených.  *)  Mostečtí  měli  sklad  obilí,  suken  a  soli  od 
r.  1273.  Kupci  do  Míšně  jedoucí  po  cestách  až  dvě  míle   česly  oii 


»)  Týž  II.,  222. 

•)  »KráJ  je  soudce,  a  Roland  jeho  zástupce*.  Mayer.  Deutsche  u.  franz.  Ver- 
fassngsgesch.  II.,  2.57.  O  původe  a  významč  Holandů  jest  spor.  Začátky  se  kladou 
do  Sas,  v  dobu  Karla  Vel.  V  Brémách  nalezen  Roland  nejstarší.  Nová  stanoviska 
v  sporu  o  Holandech  v  Deutsche  Geschichlsblatt.  II.,  I — 12  a  odpor  taniž 
v  IV.,  12»i. 

■)  Celakovský,  Codex  II.,  229.  Datum  nepovédomo. 

*)  Čelakovský,  Codex  IL,  458. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cesty  a  sklady  nucené.  101 

mésta  vzdálených,  nuceni  byli  rozkazem  Otakara  II.  v  městě  za  dva 
ini  zboží  vykládati. ')  Hradečtí  nad  Labem  také  měli  záhy  sklad 
řboží.  *)  I  panské  město  Brod  Německý  r.  1278  obdrželo  od  Otty 
íBranibor,  nehodného  poručníka  Václavova,  právo  kupeckého  skladu.^ 
Také  malé  město  Bělá  (Bezdězi)  r.  1304  vyprosilo  si  od  krále  sklad 
zboží  tunného. '*)  A  takž  jiní  jinde. 

Vznikaly  z  takových  privilegií  nesnázky  a  žárlivosti  zajisté  již 
v  první  dobé  městské,  nebof  jednak  výsada  jednoho  města  potýkala 
!Mí  s  výsadou  města  druhého,  jednak  města  bez  výsady  sldadu  byla 
staslnějším  privilegovaným  sousedem  po  stránce  obchodní  tísněna. 
V  takovém  položení  byli  na  příklad  Ústečtí  nad  Labem.  Byli  zalo- 
ženi Přemyslem  11.  a  hned  při  založení  nadáni  nějakým  právem 
obchodním  po  Labi.  Bylo  toho  práva  snad  nemnoho,  nebof  nejsou 
zprávy,  že  by  Litoměřičtí  byli  se  mu  bránili.  Za  krále  Jana  však 
nastal  tuhý  zápas.  ^) 

Poněkud  podobně  Mělnickým  se  vedlo.  Obdrželi  r.  1274  od 
Otakara  II.  právo  na  čtyřech  lodích  vozili  z  Čech  obilí  a  jiné  země- 
dělské produkty  a  vraceti  se  s  jiným  kupectvem,  zvláště  se  solí 
a  slanečky.  ^  Toto  právo  zajisté  překáželo  výlučnému  skladu  lito- 
méřickému,  ale  boj  žárlivý  teprv  Karel  IV.  mocně  rozhodl. 

Již  patmo,  že  nucená  zastávka  a  sklad  byly  městskému  ob- 
ebodu  původně  velmi  prospěšná  zařízení  nejen  ve  smyslu  obchodním, 
což  patrno,  ale  i  po  stránce  průmyslu,  nebof  domácí  řemeslo  asi 
nutilo  se  vyráběli  zboží  nad  místní  potřebu,  aby  host  měl  co  na- 
koupiti na  vývoz.  Ale  darováním  takových  výsad  na  prospěch  vět- 
šího počtu  měst  vznikaly  zápasy  obchodní  politiky,  a  obchodu  sa- 
mému, zvláště  velkému,  bylo  to  všecko  těžkým  zdržováním  a  obme- 
zováním. Nastaly  také  hádky  o  nucené  silnice :  místní  privilegované 
sklady  naváděly  měšfany,  aby  překáželi  cestám  novým,  byt  byly 
sebe  účelnějšího  a  rozumnějšího  směru.  Ještě  že  jarmarky,  jichž 
obchodníci  nepodléhali  zastávce  nucené,  místní  malichernou  sobeckost 
mesiánskou  poněkud   oslabovaly.    O   hádkách  stran  cest  a  skladů 

')  Emier,  Reg.  II.,  472.  Celakovský,  Codex  II.,  67. 

')  >Id  mercimoniis  et  aliis   rébus,   quae  dicitur   niederlage.«    Tak  stojí  ve 
^^Tzení  privU^ia  r.  1307.  Celakovský.  Codex  II.,  149. 
')  Celakovský,  Cod.  U.,  92. 
•)  Týž.  Cod  L,  378. 
•)  Týž.  n.,  220,  229. 
*)  Celakovský,  Codex  II ,  69.  Emler,  Reg.  II.,  382. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


102  Koiba  1.  5.  Obchod  t  pnmí  dobé  mésiské. 

zevrubněji   víme   teprv  z  doby   následující,   ale   zárodky  a  podpaly 
byly  už  v  první  dobé  uchystány.  *) 

V  Praze  bylo  hlavní  právo  obchodní  zastávky  a  skladu.  Pa- 
rio\7iík  tu  raél  v  Týne  svou  starodávnou  ústřední  celnici  hostinského 
zboží,  a  konšelé  městští  snažili  se  s\Tm  kupcům,  svému  domácímu 
obchodu  získati  výsady  proti  obchodníkům  cizím  nebo  hostem.  Tím 
rozumem  konšelé  s  obcí  učinili  nejedno  snesení,  a  r.  1304  podařilu 
Staroměstským  i  Malostranským,  že  jim  král  Václav  II.  ona  sneseni 
stvrdil  formou  privilegia.  Podle  něho  host  byl  nucen  v  Pražských 
městech  rozbaliti  a  pod  úředními  dohledy  prodávati,  lec  chtél  ^ť 
tu  pouze  zastaviti  a  poplatě  clo,  v  pěti  dnech  jeti  dál.  Však-li  v  [^ 
zastávce  do  pěti  dnů  rozvázal,  nesměl  již  dál,  bylo  po  prťivoze. 
musil  pak  hleděti,  kterak  by  se  zboží  zbavil  buď  jak  buď.  To  jt<t 
patrně  obmezení  a  sklad  v  nejpřísnějším  způsobe,  když  k  radosti 
domácích  obchodníků  cizí  zboží  nesmí  sem  ani  tam.  Obchodní  zájmy 
arci  vynucovaly  začasté  výjimky;  již  první  doby  povédom  vlašsky 
kupec  Reinher  z  Florencie,  jenž  se  svým  obchodním  družslvem 
vyňat  z  toho  přísného  skladu.  *) 

Clení  hostinného  zboží  a  zhusta  i  rozvazování  k  prodeji  dělo 
se  v  Týně  jako  za  stará  před  založením  města.  Zdá  se,  že  praví* 
při  vysazení  městském  král  důchody  a  správu  týnskou  navrálil 
sobě,  kapitule  zanechav  z  důchodů  celných  a  od  váhy  podíl,  aby 
staré  darování  Bořivojovo  nebylo  zmařeno  cele.  Důkazu  na  to  nerJ. 
ale  že  králové  Týn  zastavují  jakožto  svůj,  to  hned  na  prahu  pmti 
periody  uvidíme. 

V  Týně  byla  míra  a  váha  na  veliké  koupě,  u  nu'ry  a  viih.y 
byl  střed  trhu,  k  ní  musil  velkoobchod:  byla  tu  registra,  úředniii. 
služebníci,  pomocníci.  Jest  z  pozdějších  zpráv  patrno,  že  hostán. 
za^iasfé  mileji  bylo  míti  sklad  na  hospodě,  u  hospodáře,  nežli  v  týn- 
ském (Jnř^ollě.  j 

Kupci  domácí  nebo  kramáři  kupujíce  či  prodávajíce  zboží  měrou 
skrovnější,  vážili  a  dávali  si  odvažovali  u  váhy  městské,  obci  ii;- 
ložilé,  která  stála  u  krámů  na  rynku.  Tu  také  bývaly  úřední  osoby 
a  všelicí  pomocníci  menšího  obchodu,  přede  všemi  vážný  kramársb. 


')  Ve  Francii  v  XII.  a  XIII.  stol.  smér  cesty  i  od  soukromníků  vynuco\á: 
zlosti   z  toho,    Lavisse.    Hisloire   générale.  II.,  491.    »Przymus  drog  znaný  j*-^: 
w  calej  Europie  wieków  árednich.<  Kutrzeba,  Handel  Krakowa.  19, 

■)  Arch.  pražs.  mčsts.  ft.  986,  62.  Tomek,  D.  P.  I.,  331. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obchodníci  hosté.  103 

I  na  zvláštní  zboží  byli  tu  méřiči  pláten,  chmele,  soli,  koštéři  vína 
a  snad  ještě  jiní. 

Stran  organisaee  obchodu  vysvítá  ze  skrovných  pramenů  oné 
první  doby  městské,  že  velký  obchod  byl  podnikán  nejspíš  od  jed- 
notlivých podnikatelů  cizích  čili  hostí  a  též  od  domácích;  řidčeji 
zavadíš  o  nějaké  domácí  družstvo  obchodní.  Snad  se  družstva  sklá- 
dala na  jeden  podnik,  na  jednu  obchodní  cestu  a  po  vykonaném 
obchodě  rozcházela  se,  jakž  toho  příklady  jinde.  *)  Možná,  že  čle- 
nové jednotlivých  rodin  podnikali  obchody  jakožto  družstva.  Takové 
rodiny  obchodnické,  usedlé  a  pozemskými  statky  bohaté,  byly  v  Praze 
počtem  značnějším.  *)  Vzpomínáme  jen  z  doby  Otakarovy  Welflo- 
Tícův  a  Olbramoviců,  které  Dalemilova  kronika  zná,  Štuků  a  Junošů. 
íilmácte  rodin,  v  nichž  už  v  té  době  dvě  české,  uvádějí  se.  ^)  Některá 
z  nich  byla  v  družstvu  při  založení  obce  Havelské  v  Praze,  někteří 
z  niěšfanů  byli  královskými  peněžníky  a  věřiteli,  král  jim  byl  dlužen 
za  zboží,  zvláště  za  cizí  sukna;  někteří  drželi  na  čas  sobě  zastavené 
ilo  královo,  zasedali  v  radách  městských,  rozmnožovaU  své  bohatstvo 
obchody  a  zakupováním  městských,  vesnických  pozemků  i  zámků, 
a  v  bězích  politických  nejeden  člen  těch  předních  rodin  měl  úča- 
stenství. Rozumí  se,  že  s  Kutnou  Horou  pro  její  cenný  kov  měli 
spojení  nejužší- 

Členové  takových  rodin,  sedíce  v  radách  městských,  asi  nejvíc 
dbali  toho,  aby  městská  správa  brala  za  úlohu  svou  pilně  podpo- 
rovati domácí  obchod.  Jich  ponuknutím  zajisté  v  Pražských  městech 
usnesení  vznikala  proti  obchodníkům  hostům  na  prospěch  kupců 
domácích,  ovšem  usnesení  taková,  aby  host  se  nezarazil  docela: 
^áda  a  zásad,  na  drobný  obchod  se  hodících,  nemohli  užiti  proti 
hostům,  těch  nemohli  hnáti  se  zbožím  do  nepohodlných  kotců, 
musili  jim  dopřávati  soukromých  sklepů,  v  nichž  kupec  na  čas  roz- 
vázal, nebo  jeho  faktor  trvale  vlehl  —  tedy  ležák ;  nic  nesměli  na- 
niilati  proti  cizinským  družstvům,*)  vůbec  obmezení  nesmělo  býti 
nesnesitelné.   Ale  snahu  stálou   stopovati  lze,   aby  cizí   soutěž  byla 

*j  Na  př.  v  Krakově  Kutrzeba:  Handei  Krakowa  w  wiekach  šrednich.  156. 

')  Bocher,  Die  Entsteh.  d.  Volkswirtschaft  66  dí,  že  y  Němcích  v  iněsi 
Té-lšině  až  do  konce  středověku  nebylo  usedlých  velkokupců.  >Der  Grosshandel 
war  aosschlleeslich  Wander-markthandel.* 

*)  Tomek.  D.  P.  L,  305  a  násl. 

•)  V  XIIL  stol.  ve  větších  městech  všude  vyskyttýí  se  družstva  italská, 
v  obchodě  transitmm  známá  jménem  lombardA:  ti  užívali  již  směnek  a  měli 
olxhody  bankovní.  Lavisse.  Histoire  generále.  II.,  508. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


lOi  Kniha  I.  5.  Obchod  t  první  dobé  mčstské. 

V  mezích  a  na  udidlech,  ale  jen  takových,  aby  obchodní  politita 
cizích  měst,  kamž  naši  dojížděli,  nebrala  bolestné  odvety.  To  platilo 
bez  výhrady,  že  měšfan  má  proti  hosti  vždy  přednost.  I  v  Němcích, 
v  Polště  a  jinde  všude  tak. ') 

Hosti  bráněno,  aby  získal  právo  městské,  pod  jehož  záštitou 
by  měl  výhody  měšfanské  při  svém  obchodě;  jedním  kusem  pri\i- 
legia,  které  král  Václav  II.  dal  r.  1304  oběma  městům  PražskfL:. 
zakazuje  se,  aby  domácí  neměl  s  hostem  v  koupi  a  prodeji  hižíid- 
ných  spolků  zvláště  ne  hospodář,  u  něhož  leželi;  byl  to  jednak 
následek  místní  měšfanské  uzavřenosti,  snad  v  tom  také  závora,  aby 
jeden  nezbohatl  na  útraty  druhých,  ale  zajisté  hlavní  účel  zákazu 
dotčeného  byl  ten,  aby  host  pomocí  domácího  člověka  neobcházel 
cizinecká  obchodní  obmezování  prodejem  jen  na  oko. 

Řád  z  r.  1304  po  vzorech,  v  cizině  vůbec  platných,  také  zaka- 
zoval, aby  neprodával  host  hosti ;  nabídka  měla  se  státi  jen  měšfanu, 
a  byt  byl  z  kteréhokoli  města  českého  nebo  moravského.  Tím  ^H 
dalo  pražským  obchodníkům  právo  prostředkovati  mezi  cizími  af 
přímo  či  nepřímo.  V  Němcích  leckde  hostům  dovolovali  kupčiti 
i  mezi  sebou,  ale  jen  na  velko.  *)  U  nás,  jak  viděti,  obmezení  cizícli 
přísnější.  Z  drobného  obchodu  hosté  a  ležáci  byli  u  nás  naprostí* 
vyloučeni.  V  dobách  mladších  poznáme,  kterak  nepříjemný  len  zákaz 
protrhovali. 

Nedůvěra  k  hostem  po  stránce  obchodní  jeví  se  již  v  této  dobé 
starší  a  nepomíjí.  Řád  Václava  11.  (1304)  stanoví,  kdyby  kupec  roz- 
vazoval, aby  při  tom  byU  s  písařem  úředníci  k  tomu  zřízení.  Byli 
to  litkupníci  přísežní  (unlerkaufel,  maklér).  Těch  poviímost  byla 
nejprv  zboží  poznamenali  dáti  a  pak  hleděti,  aby  obchodněpoliticka 
nařízení  zachovávala  se.  Tou  příčinou  byli  pomocnými  orgány  města 
nebo  vlády,  střehoucími  zájem  íiskálný.  Byli  však  zároveň  prostřed- 
kovateli  obchodu,  bez  nich  tržiti  nemožno. 

V  Praze  byli  litkupníci  k  suknářskému  obchodu;  těch  bývalo 
nejvíc  (patrno,  že  dovoz  toho  zboží  převládal  nad  jiný);  byli  lit- 
kupníci nad  kramářskými  věcmi,  jiní  sposlředkovali  koupě  drahých 
kovů,  jiní  kůže  a  kdož  ví,  jací  byli  ještě  všelijací  v  Ungelte  týnském 
i  před   radním    domem  v  krámích    a    ostatních    trzích.    Litkupnik 

*)  Kutrzeba.  Rozprawy  Akad.  Umiej^ln.  1.  c.  181.  Inama-Sternegg,  1.  c.  IIL, 
239,  257  a  j. 

•)  Inama-Slernegg,  i.  c.  III.,  239  míní,  že  tak  bylo  v  Praze  r.  126».  Necí 
důkazu. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Dovoz  do  Cech.  106 

nesměl  sám  obchodovati  tím  zbožím,  jehož  trh  řídil.  Také  musili 
za  sebe  vydati  rukojmí,  aby  se  obchodník  mohl  při  ztráté  své  na 
nich  hojiti.*) 

Nelze  ještě  nevzpomenout!  důležitého  obchodu  dřevařského. 
V  Praze  byl  i  v  této  době  dlouho  provozován  technicky  i  kupecky 
tak  prostičce,  jako  bývalo  v  době  slovanské.  Venkované  horáci  do- 
váželi vory  po  Vltavě  až  k  Podskalí,  a  tu  sousedé  podskalští  skou- 
pili drva  a  opanovali  trh.  Někteří  podnikavější  z  Podskalí  chodili 
si  nahoru  na  lesy  sami  kupovat ;  pak  sváželi  dolů.  Podskalští,  oso- 
bujíce si  při  tom  i  monopol  plavby  po  vodě  dolů,  byli  na  bez- 
pečné cestě  organisovati  se  v  cech.  Také  Kolínští  obsáhli  sklad  a 
trh  dřev  po  Labi  dolů  k  nim  splavovaných. 

Vývoz  a  dovoz  zboží  obstarávali  najatí  v  o  z  a  t  a  j  o  v  é,  f  o  r  m  a  n  é, 
kteří  pobývali  ve  všech  čelnějších  městech,  zvláště  v  Pražských; 
byli  však  také  samostatní  podnikatelé  vozby,  na  kupcích  nezávislí, 
ale  těm  nebylo  dovoleno,  jakž  víme  z  mladších  pramenů,  za  kupce 
obchodovati.')  Kupci  měli  také  své  vozy,  s  nimž  jezdili  do  ciziny 
sami  nebo  za  ně  služebníci  (servi). 

O  tom,  že  by  kupci  a  kramáři  domácí  již  v  první  době  se 
byli  snažili  o  nějaké  bratrstvo,  není  ani  v  Praze  žádné  stopy. 
Organisaci  domácího  kupectva  teprv  později  závod  s  hosty  vynutil. 

Ohledáme  co  do  zboží  obchodní  dovoz,  průvoz  a  vývoz 
podle  světových  stran.  Na  sever  obchod  z  Čech  a  do  Čech  týkal 
se  nejdále  Flander,  Porýní  a  Baltu,  Prus.  Z  Flander  vožena  vzácná, 
drahá  (nobiles)  sukna.  Zřejmě  se  uvádějí  v  pramenech  sukna  iper- 
ská  (de  Ypra),')  gentská  (de  Gent);  ta  zvláště  obliboval  sobě  král 
Václav  n.  za  poplatek  komorní,^)  z  doby  blízké  uvozují  se  sukna 
toumayská  a  lovanská.*)  Ten  dovoz,  zdá  se,  měl  velikou  životní 
sílu,  nebo!  proniká  i  řídkými  tou  dobou  prameny  dosti  často. 

Od  Baltu  voženy  hlavně  ryby  slané.^)  Jest  však  zajímavo,  že 
mimo  toto  zboží,    krajům    oněm    severním   vlastní   a  ne  přepychu 


*)  Tomek,  D.  P.  I.  339.  Význam  maklérů :  Inama-Sternegg,  Wirtschaftsgesch. 
III.,  259  a  nást.  Boclier,  Entsteh.  d.  Volkswirtsch.  65.  O  francouzských  Lavisse, 
Histoire  generále  II.,  486. 

*)  Arci  pán  pro  zboží  ncgednané  vozku  poslati  mohl.  Palacký,  Formelbach.  I.,  258. 

»)  Emler,  Reg.  II.,  976  a  j.  tamž. 

*)  Tamž  n.,  1049. 

■)  Palacký,  Formelboch.  I.,  260,  262. 

•)  Slanečky  vozili  z  Baltu,  nikoli  již  ze  Severního  moře.  Lavisse,  Hisloire 
generále  II.,  498. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


106  Kniha  I.  5.  Obchod  v  první  dobé  městské. 

než  potřebám  živobytnýin  sloužící,  od  severu  dovážena  k  nám  nejen 
francouzská  a  rýnská  vína,  ale  i  věci  italské  a  snad  všecko  orienlni 
zboží.  Patrně  přicházelo  to  po  moři  do  Nízkých  zemí  a  odtudz 
obloukem  voženo  až  do  Polska.  Z  toho  oblouku  nejedná  cesta  smě- 
řovala s  tím  zbožím  k  nám  a  průvozem  ještě  dále  zvlášf  na  jiho- 
východ do  Uher. 

Které  zboží  voženo  k  nám  od  severu,  to  zevrubněji  známo 
ze  skladového  privilegia  v  městě  Perně,  (město  koupeno  roku  1300 
k  Čechám,)  a  ovšem  známe  jen,  pokud  se  týče  labské  česly.  Skla- 
dové to  privilegium  jest  po  vědomo  sic  z  obnovy  své  r.  1325,*)  alť 
jisto,  že  bylo  původně  asi  kolem  polovice  století  předchozího  vy- 
dáno a  zboží  že  obsahovalo  na  léta  stejné.  Nejprv  sůL  Nejvíc  ji 
voženo  z  Halle,  kde  i  severonémecká  hansa  měla  svou  jižní  stanici 
jednu.  Až  sem  bezpochyby  z  našich  dojížděli,  kdož  chtěli  koupiti 
u  pramene  a  laciněji.  Pohodlnější  kupovali  v  Perně.  Sůl  vozila  ?ť 
v  hlávkách  nebo  v  prosticích. 

Druhé  zboží,  „u  velkém"  do  Cech  nakládané,  byli  slanečci: 
naši  i  cizí  nakládali  je  v  Perně  na  vozy  i  na  lodi,  v  bečkách  nebo 
tunách,  a  pokud  byly  ryby  sušené,  v  břemenech  pytlových.  Též 
tak  dělo  se  s  jinými  rybami,  zvláště  s  vyzinou  a  hňupem. 

Třetí  zboží  cizinské  do  Čech  byla  svrchu  dotčená  vzácná  sukna, 
balená  (balík  —  Saum)  a  prodávaná  na  postavy,  které  však  nemMy 
vždy  stejně  loket  v  sobě.  Výslovně  uvádějí  se  v  privileji  pernskéiii 
sukna  rýnská  a  poprinská  (de  Popring) ;  *)  tato  šlovou  krátká :  za- 
jisté jen  proto,  že  postav  nedržel  mnoho  loket.  Také  to  znáti  px 
cle;  oněch  clil  se  postav  4  denáry,  těchto  postav  clen  denáry  třemi. 
Privilegium  pernské  hovoří  také  o  suknech  v  Míšni,  v  Drážďanech 
robených  a  do  Čech  vožených,  jichž  postav  byl  clen  po  dvou  nel) 
i  po  jediném  denáru.  V  tom  viděti  jich  sprostnější  ceim.')  Z  ostat- 
ního průmyslu  textilního  uvádí  se  v  dovozu  do  Čech  barchan 
(látka  o  lněné  osnově  bavlněná)  a  plátno  jerišské.  Parchent  cloi. 
tak  jako  sprostná  sukna  míšeňská,  měl  tedy  asi  touž  cenu.  V  Pernu 


»)  Emler,  Heg.  III.,  416.  Celakovský,  Codex  II.,  213. 

■)  Arch.  pražs.  č.  98H,  3.  Belgick.  Poperinghe. 

')  Málo  měst  némeckých  zmohlo  se  v  textilním  průmyslu  na  vývoz.  Iiiain  i- 
Sternegg,  Wirtschaflsgesch.  III.,  128.  Zajisté  tím,  že  zboží  nebylo  vývozu  schopn*' 
pro  malou  produkci  a  mdlou  kvalitu.  Ještě  nejspíš  od  Žitavy  a  Zhořelce  vožena 
sukna  do   Slovan,    poněvadž   v   těch    městech    naučili   se  suknářstvu  od  Flám- 
přímo. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vývoz  a  průvoz.  107 

k  dovozu  do  Cech  natdádán  na  vozy  med  a  medovina,  výroba  to 
jrneno\atě  od  Budišína  a  od  Drážďan. 

Vývoz  z  české  země,  pokud  o  ném  hovoří  privilegium  pernské, 
týkal  se  především  dřev.  Vyváželo  se  dřevo  surové  i  otesané  a 
spracované.  Jmenují  se  prahy  (limina),  trámy  a  veliká  břevna 
(trabes),  šindele  a  válce,  a  všecky  ty  věci  počítají  se  ke  clu  na 
kopy;  při  šindelích  nejmenší  celná  jednotka  je  60  kop.    To  svědčí 

0  velikém  vývozu.*) 

Druhý  hlavní  předmět  vývozu  českého  oněch  dob  i  v  stoletích 
potomních  byl  dobytek  veliký  i  drobný  a  kůže  s  něho  surová  i  vy- 
dělaná. V  privilegii  skladném  v  Perně  uvozují  se  mezi  dobytkem 
i  oslové  (clo  na  osla  veliké,  30  denárů,  z  kozla  jen  V2  ^-i  ^  vepře 

1  denár).  Připomínají  se  kůže  volí  a  koňské  o  dosti  velikém  clu 
(ze  150  půl  hřivny  platí  host),  uvozují  se  dále  kozletiny,  jehnětiny, 
vlna  a  všelikteraké  tuky  zvířecí  (arvina). 

Třetí  zboží  jest  na  onu  dobu  velmi  zajímavé:  jest  to  české 
víno  (vinum  bohemicale).  Kdo  čte  o  vinicích  českých  zprávy 
v  nejstarších  pramenech,  nepodiví  se  vývozu  českého  vína  před 
Karlem  IV.*)  VyměniUi  český  vývozník  své  víno  v  Perně  za  sůl, 
neplatil  cla,  prodal-li  je  za  peníze,  clem  byl  povinen.  Z  Čech  vy- 
vozován vosk,  bezpochyby  tedy  také  med,  nože  veliké  i  malé  (z  šesti 
velikých  1  denár  cla,  z  kopy  malých  5  denárů),  a  konečně  i  kameny, 
mezi  nimiž  připomíná  se  jmenovitě  kámen  brusový.  Zdá  se,  že  i  cín 
náležel  k  vývozu. 

Z  věcí,  jež  voženy  do  Cech  i  z  Cech  průvozem,  uvádějí  se 
vína  uherská,  rakouská  (australicum),  francouzská  i  alsaská,  koření 
orientní  (specie,  z  centnéře  lot  cla),  hedbávné  látky,  zvláště  pal- 
dekyn***)  a  rozličné  nachy  hedbávné,  olovo,  jež  projedši  Čechami, 
mělo  stanici  v  Jihlavě ;  měď,  zvláště  z  Uher ;  ocel,  pánve  pivovarské, 
kosy,  meče,  chmel  v  pytlích,  mák,  řepkové  a  jiné  semeno,  luštěniny, 
proso,  slady,  cibule,  česnek,  příze,  zaječiny,  popelice,  liščiny,  mýdlo. 

*)  Uvádí  se  ve  vývozu  dřevním  také  »becherhoIcz«,  což  zajisté  není  dražší 
nékteré  dřevo,  z  kterého  by  poháry  robili,  ale  obyčejný  materiál  bečvářský  ne- 
dobře psaný  a  čtený  (Bóttcher). 

■)  V  Regestech  Emlerových  II.  připomíná  se  (zajisté  jen  nahodilými  zprá- 
vami) víno  u  Litoméřic  r.  1230,  Vodérad  L264,  Doksan  1273,  na  Petřínč  v  Praze 
1285,  na  Újezde  v  Praze  1285,  u  Přelouče  1286,  u  Mostu  a  Dolan  1290,  na  Bo- 
jišti v  Praze  1293.  V  době  následující  uvozují  se  vinice  u  VrSovic  (1323),  Miře- 
jovic  (132  ),  v  Ústí  (1328),  u  Ovčár  (1381),  u  Psář  (1332).  Emler,  Reg.  III. 

»)  Baldachýn,  paldekin.  Emler,  Reg.  II.,  1016. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


108  Kniha.  I.  5.  Obchod  v  první  dobé  méstské. 

Jmenuje  se  v  obchodě  pernském  také  obilí,  jež  vycházelo  spíš  asi 
z  Čech,  než  aby  se  do  nich  vozilo,  ale  poněvadž  obilní  obehoá 
dlouho  se  pohyboval  v  Čechách  jen  mezi  městy  po  vnitrozemsku, 
tedy  jen  místně,  a  že  vývoz  obilí  vždy  byl  stěžován  k  vůli  domácí 
potřebě,  domníváme  se,  že  v  tomto  případě  mohlo  to  býti  jen  asi 
obilí  při  Labi  rostlé,  blízké  hranici,  a  labská  dráha  pomohla  k  rych- 
lému i  snadnému  vývozu. 

Stejně  tak  asi  bylo  s  rybami  říčnými  a  s  masem  čerstvým,  jež 
privilegium  pernské  uvádí  mezi  jiným  zbožím.  Bylo  s  obojím  jen 
při  české  hranici  na  obě  strany  obchodováno.  Z  masa  v  Perně  cle- 
ného nejdelší  cestu  sem  i  tam  vydrželo  jen  maso  solené,  slaniny 
neb  uzeniny  (pemae). 

Ze  obchod  po  Labi  provozován  na  lodích  velikých,  malých,  na 
prámech  (prom  neb  archa)  a  na  vorech,  to  budiž  dotčeno  jen  mimo- 
chodem. 

Od  západu  zase  v  dovoze  na  předním  místě  sukna  cizí  jsou 
a  sůl.  Sůl  donášena  a  dovážena  po  starodávných  šumavských  cestách 
ze  Solné  komory.  Plavbu  soli  po  Salici  arcibiskup  solnohradsky 
měl  v  rukou,  odtud  po  Innu  do  Pasová  pracovala  společnost,  došli 
záhy  organisovaná,  a  sem  dojížděli  naši,  vezouce  obilí  a  jiné  vý- 
vozní zboží,  za  něž  nakládali  sůl. ')  Sukna,  od  západu  do  Čech  při- 
vážená, byla  zase  z  Flander,  ale  i  z  Cách  *)  a  odjinud  z  Porýní. 
Naši  jezdili  k  prameni;  známotě,  že  r.  1304  brunšvický  vévoda  Olto 
českým  kupcům,  kteří  se  Brunšvickem  vraceli,  zvláště  upravoval  clo 
ze  suken  barevných  i  nebarevných  a  určoval,  kolik  platiti  mají  za 
ochranný  provod. ') 

Z  kupců  hostinských,  kteří  k  nám  od  západu  dojížděli,  uvozuji 
se  řezenští  a  řídko  norimberští.  *)  I  ti  vozili  sukna,  barchenty,  jemná 
tkaniva  (šlojíře)  ale  též  vlašská  vína  a  všelikteraké  jižní  zboží,  specie. 
Z  látek  dosti  záhy  dováželi  oni  kupci  též  bavorské  plátno  a  galské 
(z  Nizozemí).  Nechtějíce  vpravili  se  v  pražský  obchodní  řád,  kupci 
řezenští,  kdys  r.  1324  propadli  všecko  přivezené  zboží,  což  sobě  Pra- 
žané věrně  do  knihy  zapsali.*)  Z  toho  vzácného  zápisu  poznáváme 


*)  Mercatores  bohémi  se  soumary  do  Pasová,  Emler,  Reg.  II.,  47. 

•)  Palacký,  Formelbach.  I.,  262.  I 

•)  Emler,  Reg.  II.,  870.  I 

*)  Palacký,  Formelb.  I.,  258.  I 

•)  Emler,  Reg.  III.,  375.  Arch.   pražs.  č.  98*?,  64.  Což  se  éasy  proménilyl 

v  době  slovanské  host  nestéžováii,  teď  Němci  pražští  utiskují   bavorské  Němce  I 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obchod  s  Benátkami.  109 

aspoň  čásl  bavorského  dovozu  co  do  zboží  i  váhy.  Soupis  sebraného 
zboží  drží  v  sobě  hlavně  šafrán  celkem  deset  pytlfl,  průměrně  po 
30  librách  pytel.  Osm  pytlů  je  zevrubně  odváženo  301  Vj  librou. 
Dále  zaznamenáno  16  šlojířů  (sloger),  3  bílé  koltry,  2  balíky  par- 
chanu, ')  40  postavů  sukna  (von  Yper),  12  štuk  jemného  plátna 
Ibucramus  nebo  czeter),  2  sudy  vlašského  vína,  nějaké  stříbro,  pás, 
tabuli.  Ze  skonfiskovaných  loktů  a  váh  soudíme,  čím  se  řezenští 
kupci  provinili :  chtěli  asi  prodávati  na  drobno,  čehož  pražští  hostům 
netrpěli. 

Při  samé  západní  hranici  české  Chebští  měli  od  Otakara  II. 
svobodu  obchodní  do  Čech.  Vozili  sem  zvláště  medovinu.  Český 
vTvoz  na  tu  stranu  dotýkal  se  týchž  věcí  jako  na  sever  a  vlastně 
na  všecky  jiné  strany :  vždy  na  předním  místě  dobytek  a  produkty 
i  něho.  Jen  české  vlno  nebralo  se  k  západní  ani  k  jižní  hranici, 
poněvadž  ho  od  středu  země  k  těm  končinám   vždy  bývalo   málo. 

Obchod  s  jihem  dosahoval  do  Benátek.  Proběhem  křížových 
ťojen  transit  obchodní  z  orientu  směr  bral  k  Benátkám,  a  zvolna 
přestávaly  pouti  kupecké  po  Dunaji  a  Uherskem.  Naši  králové  — 
zvláště  Otakar  II.  —  měli  spojení  s  obchodníky  benátskými  a  s  flo- 
xmtskými,  jimž  i  dlužni  zůstávali.  Král  Václav  s  Janovskými  kupci 
iiěl  spojení  obchodní;*)  kupci  z  těch  měst  i  pevně  usazovali  se 
I  Praze,  což  ukazuje  na  stálost  velikého  obchodu ;  naši  kupci  sami 
vypravovali  se  do  obchodní  republiky  sv.  Marka  přes  všecku  nesnáz 
testy  velehorami  znesnadněné.  Pražští  kupci  získali  si  r.  1303  pro 
ívou  benátskou  cestu  Rudolfa  rakouského  a  štýrského  ochranu  a  prů- 
vody, ^)  což  také  svědčí  o  stálém  obchodě  na  tu  stranu. 


i\e  též  &eský  médtan  Bárta  Kokot  pomáhal,  jakž  ze  zápisu  znáti.  Také  znáti,  že 
o  nebyli  samí  neženští;  jsou  mezi  nimi  z  Ingolstadtu,  z  Niedertheimu  —  tedy 
yia  to  nějaká  společnost,  compagnie.  Jeden  mčl  u  Seidla  v  Pisku  dluh  za  sukna 
76  kop. 

')  Je  zajimavo,  že  jeSté  v  XVI.  století  ftezenStí  vozí  do  Prahy  barchany 
ořád.  R.  1567  lapen  tu  řezenský  Amon,  že  dal  do  sudu  kameny  místo  barchanů. 
.rch.  praž.  č.  1237,  63. 

•)  O  tom  obSínířji  Tadra,  Styky  Cech  37.  Ale  tu  vloudila  se  chyba,  že  by 
bchodní  spojení  Čech  bylo  i  s  Dubrovníkem;  sic  v  prameni  stojí,  že  opat 
avarus  koupil  kostelní  alby  a  Štoly  v  Dubraviiíce,  ale  to  není  Ragusa^  toC  panen- 
íý  klášter  na  Moravě. 

»)  Palacký,  Formelboch.  I.,  323.  Pražští  kupci  do  Benátek  cca  1303  Emler, 
eg.  II.,  857. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


110  Kniha  I.  5.  Obchod  v  první  dobé  méstské. 

V  Benátkách  se  shromažďovalo  v  XII.  a  XIII.  věku  zboží  z  Le- 
vanty (Asie) ;  bylo  to  jmenovitě  aloe,  cukr,  *)  kafr,  laudanum,  ka- 
didlo, cinobří,  indigo,  koření,  hedbáví,  koberce,  zlaté  niti,  bavlna 
egyptská,  sklo  z  Tyru  a  z  Damašku,  čínský  porculán,  perly  cej- 
lonské a  slonovina.  *)  Není  pochyby,  že  většina  přepychových  těcb 
věcí  z  Benátek  vožena  k  nám.  Určitě  víme,  že  cizí  kupci  i  naši 
vozívali  z  Benátek  sukna  vzácná  a  tkaniny  hedbávné');  odtudl 
a  zároveň  z  Tirol  vožena  vína  sladká ;  jmenuje  se  tehdáž  a  po  Iři 
století  následující  vždy  vino  Rivoh  a  bolzanské;  v  Benátkách  na- 
kládáno rozmanité  jižní  ovoce,  zvhiště  daktyly  (datle),  mandle,  cukr, 
hrozny ;  také  koření  a  rýže,  tedy  něco  plody  italské,  něco  zámořské. 
Někdy  kolem  r.  1280  přivezeni  z  Benátek  královně  Kunhutě  do 
Cech  i  lvi,  za  kteréž  váhala  zaplatiti.*) 

Rakouská  vína  a  sůl  z  Horních  Rakous  měla  od  jihu  bezpo- 
chyby dovoz  zvláštní. 

Na  východ  cílem  obchodní  cesty  z  Čech  bývala  v  těch  i  v  po- 
zdějších dobách  Vratislav  a  Krakov.  Obou  těch  měst  obchod  niti 
ráz  transitní.  V  Opavě  byla  nucená  zastávka.  *)  Z  Krakova  do  Slez 
i  do  Cech  především  dovážena  sůl  polská,  též  med,  olovo ;  od  jihu 
přiváželi  uherskou  měď  do  Krakova  a  odtud  pak  k  nám.  Z  Vrati- 
slavi a  z  jiných  i  menších  měst,  také  z  Krakova,  dováželi  k  nám 
polská  sukna  rázu  hrubšího  bezpochyby  už  v  této  první  městské 
době,  nebo!  v  době  hned  následující  tvoří  polanisch  tuech,  panni 
polonici,  dovoz  již  obvyklý.  *) 

Od  Vratislavě  dováženy  transito  k  nám  také  slané  ryby,  sla- 
nečci. Odtudž  asi  též  docházely  kožešiny  z  Rus.  Sem  vedla  staro- 
dávná povědomá  cesta,  jež  se  Lvovem  spojovala  černomořské  kolonie 
janovské.  Do  těch  čínské  hedbáví  a  indické  koření  s  vyhnutím  moře 
středozemského  a  Benátek  dováženo.  ^)    Jak  dalece  naši  se  po  „la- 

')  V  Evropé  nejstarší  výroba  cukru  prý  zavedena  Fridrichem  II.  (f  ISóíí 
na  Sicílii.  Lavisse.  Histoire  generále.  II.,  483. 

•)  Týž  Lavisse  497. 

')  Zíbrt.  Déj.  kroj.  L.  217. 

*)  Tadra,  Styky.  34. 

•)  Král  Václav  r.  1296  dal  Opavským  >nidrlák<  >plumbi,  vini,  pannorun. 
salis  et  aliarum  mercium*,  deposice  nebo  sklad  mél  tu  kupcům  trvali  vždy  v 
tři  dni.  Mus.  knih.  v  Opavě,  Copialb.  106,  fol.  147.  Opis  v  musej.  diplonial. 
v  Praze. 

«)  Eniler,  Reg.  III.,  259,  355.  ROssler,  Altprag.  Stadtrecht.  39. 

.')  Kutrzeba,  Hozprawy  Krakow.  Akad.  II.,  XIX.,  109  a  násl. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Praha  obchodní  stfod.  1 1 1 

tarské  cestě"    odvažovali,   nelze  říci,   ale  do  Krakova  a  Vratislavě, 
kdež  byly  skládány  výsledky  oné  východní  cesty,  chodívali. 

Z  celního  řádu,  jenž  platil  ve  Svitavce  na  cestě  litomyšlské  lze 
pochytiti  cípek  toho  východního  obchodu ;  připomínají  se  v  něm  při 
dovozu  slanečkové,  vyziny,  med,  sprostá  sukna,  železo,  sukna  drahá ; 
vývozu  snad  týkalo  se  dříví,  dobytek  veliký  i  drobný  (též  vepři), 
vlna,  konopí,  len,  plátno,  obilí,  víno,  chmel,  mák.  *) 

Všecko  zboží,  jež  uvedli  jsme  z  míst  pohraničných,  nacházíme 
v  Praze,  v  hlavním  místě  dovozu  a  středišti  průvozu.  Uvádí  se  tu 
dobytek  všeliký  a  suroviny  hospodářské,  z  masa  obchodního  kýty 
uzené,  ryby  domácí  i  cizí,  koření  orientu  i  z  českých  zahrad  a  polí; 
jižní  ovoce  a  cukr,  rýže,  sůl  s  kolika  stran  dovezená,  vína  cizí  i  do- 
mácí, též  tak  tkaniny  vzácné  i  sprostné,  obilí  a  chmel,  obojí  bez- 
pochyby jen  obchodem  vnitrozemským,  krajinským  dopravované.  Mimo 
sprostné  kovy  také  dovoz  i  prodej  drahých  kovů  se  připomíná. 
Zlato  sem  vozili  cizí  (později  zlato  též  arabské),  *)  ale  bylo  po  ruce 
i  domácí.  *) 

Prodej  a  koupi  zlata  a  stříbra  zkouška  předcházela.  Zmíněno 
již,  že  zkoušeni  těch  kovů  od  Václava  II.  sňato  se  zlatníků  praž- 
ských, králem  Otakarem  pod  dohledem  mincmistra  k  tomu  zříze- 
ných, a  svěřeno  čtyřem  měšťanům,  po  smrti  pak  Václava  II.  obec 
ujala  se  zkoušení  stříbra  sama  a  v  své  huti  konala  je  pomocí  čtyř 
zlatníků  jakožto  zřízenců  svých.  Zkoušky  zlata  zůstaly  pod  mincmi- 
strovým, tedy  zeměpanským  dohledem.  I  zlata  a  stříbra  prodej 
dél  se  pomocí  litkupníků  obecních.*) 

V  soupisech  celných  této  první  doby  městské  pohřešujeme 
pivo  cizí.  Žitavská  piva  prý  vyvážena  již  od  r.  1270,  zhořelická 
éž.  ^)  Snad  ještě  ne  do  Čech.  Ale  v  době  následující  už  jich  dovoz 
Pražané  zakazují. 

Složitá  výměna  nejrozmanitějších  mincí  obchod  stěžovala 
rsude,  ^  nad  to  u  nás.  Do  mincovní  nápravy  krále  Václava  II.  (1300) 
)bchodu  překážela  mince  česká  ročně  měněná,  tedy  nestálá  a  lehká, 
t^^áclav,    jakož    svrchu   podotknuto,   pomocí    společnosti    (Reinhera 

')  Erben,  Reg.  1002,  465.  Vacek.  Aleth.  UL,  132. 
«)  Fontes  rer.  boh.  líL,  239. 

')  PHpomínáme,  Že  k  stardim  nalezištěm  zlata  v  XIII.   stol.   přibyla  nová 
sada  báAská  v  Čechách.  Je  to  Rejštejn  (Hory  Kašperské). 
*)  Neví  se,  kterak  obec  toho  došla.  Tomek.  D.  P.  I.,  343. 
•)  Inama-Sternegg.  Wirtschaflsgesch.  III.,  106. 
*)  Lavisse,  Histoire  généralr.  II.,  406. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


115?  Kniha  I.  5.  Obchod  v  první  dobé  městské. 

Z  Florencie)  a  dvou  nově  utvořených  tovaryšstev  mincířů  a  pregért 
na  „Vlašském  dvoře"  v  Hoře  zřídil,  lepší  kurantní  minci  se  stálejší 
měnou;  jsou  to  povědomé  kopové  groše,  60  kusů  z  hřivny  čisté: 
k  tomu  pak  pořídil  menší  peníz,  denáry,  parvi,  haléře,  jichž  šlo  12 
na  groš.  Hospodářský  užitek,  ku  kterému  mince  jako  měnidlo  a  pla- 
tidlo směřuje,  teprv  teď  mohl  se  skutkem  stávati ;  nebylo  ani  hostům 
potřebí,  aby  peníze  vyměňovali,  dobrá  česká  mince  brána  ochotné 
i  za  hranicí.')  Nesnázky  arci  zase  nastaly,  když  od*r.  1303  raženo 
z  hřivny  64  grošů,  a  pak  když  začaU  počítati  na  hřivny  těžké  a 
lehké,  v  nichž  stříbro  s  větší  či  menší  přísadou.*) 

Horší  nesnázkou  v  obchodě  tehhejším  i  pozdějším  bývala  ne- 
stejná míra  a  váhav  zemi.  Roztříštění  měr  a  váh  v  cizině  i  u  nás 
vyvinulo  se  vlivy  samosprávy  městské,  místních  vrchností,  něco  též 
starodávným  zvykem.  I  města  tak  sobě  blízká  jako  Chrudim  a  li- 
tomyšl  mají  v  těch  dobách  (r.  1276  a  1265)  nestejné  míry. ')  A  což 
byli  při  váze  technicky  neohrabaní!  Brávali  k  vážení  většího  počíu 
liber  skutečný  kámen,  jehož  váha  konečně  ustrnula  v  20  librách, 
takže  pak  dvaceti  librám  říkali  potom  vždy  „kámen".  Nařizovati 
míry  a  váhy,  tento  obor  veřejné  moci,  král  Otakar  II.  si  zajistil 
mocným  rozkazem  r.  1268;  obnoviltě  všecky  míry  a  váhy,  po  vši 
zemi  a  nařídil  jich  vzory  po  městech  cejchovati  královským  zna- 
mením. *)  Ovšem  rozmanitost  měr  tím  neodstranil. 

I  v  celnictví  bylo  a  zůstalo  lecco  na  překážce  obchodu. 
Byla  cla  při  hranici,  na  křižovatkách  obchodních,  na  nejrozmani- 
tějších místech.  Tu  rozhodovala  cesta  vodní,  tu  silnice,  tam  most. 
Tu  byla  cla  regálem  státním,  tam  zase  osobil  si  je  soukromník. 
Celkem  byla  rázu  finančního  a  bez  patrného  principu.  Byla  nařizo- 
vána dle  prostředků  a  cest  dopravních,  dle  vozů,  lodí,  jejich  veli- 
kostí; někde  hleděli  na  kusy,  jinde  na  cenu  zboží,  obecné  sazby 
celné  nebylo,  každý  úřad  celní  měl  sazbu  zvláštní,  jež  více  méně 
ve  shodě  byla  se  zbožím  a  sotva  se  zcela  podobala  sazbě  nejbližší 
celnice. 

')  Smoh'k.  Arch.  Pam.  XIX.,  206. 

•)  Tomek.  D.  P.  I.  342. 

■)  Emler.  Regest.  II.,  419,  192.  Tamž  na  str.  169  uvádí  se  míra  litoméhcká, 

*)  Fonles  rer.  boh.  II.,  300.  >Praecepit  renovari  pondera  et  mensuras  €i 
insigniri  signo  suo,  quod  antea  non  fuerat.*  V  severním  Némecku  hansa  pečo- 
vala o  to,  aby  tůny  k  herynkům  byly  všude  velikosti  stejné.  Inama-Sternee: 
1.  c.  307. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Nesnáze  obchodní.  Židé.  118 

V  sazbách  celných  nezdá  se  nám  plat  býti  příliš  veliký;  také 
nesměl  býti  veliký,  sic  byl  by  obchod  zdusil.  V  celní  sazbě  ve  Svi- 
tavce  čtyři  denáry  nebo  haléře  z  vozu  sprostného,  osm  s  vozu  dra- 
hého sukna,  dva  denáry  z  tůny  medu,  není  snad  z  míry  mnoho; 
platilo-li  se  dle  pernského  řádu  ze  sta  přivezených  prostic  soli 
36  denárů,  a  když  ji  obrátili  do  Čech,  bylo-li  zase  dáti  2  groše,  to 
již  poměrně  větší  clo,  ale  snad  přece  nikoli  nesnesitelné.  Qa  mohla 
státi  se  velice  obtížnými,  nepohodlnými,  ba  nesnesitelnými  právě  jen 
svou  mnohostí.  Vybírána  bývala  bez  zřetele,  kam  transport  směřuje. 
Platiti  bylo  sem  i  tam. 

Z  doby  Otakara  II.  náhodou  se  dovídáme,  kterak  pro*  země- 
panské  clo  finančm'  cesta  nucená  byla  hlídaná.  Nařizuje  se  totiž, 
aby  úředník  čelný  měl  stanoviště  před  městem  a  nikoliv  v  něm, 
od  obchodníkův  aby  bral  znamení  (signa)  ze  stanice  předchozí  a 
ovšem  signum  svého  stanoviště  aby  jim  dal  na  cestu  další.  ^) 

Znamenitější  osvobozování  cel  náleží  době  následující,  kdy  ob- 
chodní pohtika  státní  poněkud  prohlédla.  Celkem  lze  říci,  že  městská 
politika  obchodní  byla  v  oněch  prvních  dobách  daleko  účelnější 
a  čipernější  nežli  pohtika  státní. 

Jeden  druh  obchodníků  byl  již  v  první  městské  periodě  v  ob- 
chodě obmezen.  Byli  to  židé.  Příčina  na  snadě.  Novýnú  městy  ob- 
chodnický stav  domácí  vznikl  a  ten  nesnášel  židovských  obchodníků 
tak  trpělivě  a  vlídně  jako  před  tím  obyvatelé  slovanských  tržišf. 
Nastalo  odstrkování,  ba  i  hustší  pronásledování  židů.  Jsouce  z  veU- 
kého  obchodu  vytiskováni,  dávali  se  v  obchody  drobné  s  úsilím  tím 
větším,  oblibovali  zvláště  obchody  peněžité,  obchody  o  krátkých 
lliůtách  se  snahou,  aby  při  nebezpečenství,  v  kterémž  byli  pak  za 
yšecken  čas  postaveni,  kapitál  jejich  byl  co  možná  mobilní.  Nejvíc 
oddávali  se  tomu,  že  půjčovali  na  úrok  nebo  lichvu,  kterýžto  způsob 
produkce  kapitálu  křesťanům  býval  církví  přísně  zakazován  jakožto 
odporný  lásce  křesťanské.*)  Tu  byl  židů  nejvlastnější  obor,  bohath 
monopolem  hchevným.  To  také  bylo  jednou  z  příčin,  proč  židé  kh- 


»)  EmJer,  Reg.  U.,  193. 

•)  PráYníci  bologndti  nebyli  proti  ourokům.  Lavisse.  Histoire  generále  II., 
494.  Bankéři  italdtí  brávali  lichvu  jako  židé.  Nejpověslnčjáí  lichevníci  vlašští 
shrnováni  v  XUL  a  XIV.  století  pod  jméno  >caorcini,  cor^ini,  cawarsini.«  Již 
franc.  král  Ludvik  r.  1268  hnéval  se,  že  mu  >lombardi«  a  >caorsini«  ochuzuji 
království.  Du  Cange  II.  109. 

Wintor,  Dějiny  femeBla  a  obehoda  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  ▼éka.  8 


Digitized  by  VjOOQIC 


114  Kniha  I.  5.  Obchod  t  první  době  méstské. 

dili  opovržení.  Už  v  této  době  křesťanské  vlády  po  příklade  moha- 
medánů  *)  vnucovaly  židům  žluté  znamení  hanby. 

Za  krále  Václava  pražští  židé  upravili  se  v  politickou  náboženskou 
a  cizonárodní  obec.  Otakar  II.  jim  nevalnou  autonomii  stvrdil  r.  1254. 
dal  jim  mimo  jiné  výsady  privilegium  na  lichvu,  dovolil,  aby  stejně 
volně  jako  křesťané  jeho  zeměmi  směli  choditi  s  obchody,  a  zá- 
roveĎ  prohlásil  je  za  služebníky  komory,  které  byli  za  svou  ochranu 
platy  povinni.  *)  Tedy  fiskální  užitek  byl  otcem  židovských  práv. 
Od  králů  naučili  se  pánové  těžiti  z  židů.  Na  příklad  r.  1294  Oldřich 
z  Hradce  získal  si  od  krále  právo  držeti  v  Hradci  Jindřichově  osm 
židovských  rodin  na  svůj  zisk.')  Židé  pak  provozujíce  pokoutně 
svoje  obchody,  jež  nemožno  kontrolovati,  byli  společnosti  spíš  na 
škodu  než  na  užitek.*) 

Na  konec  není  snad  ani  potřebí  široce  dokazovati,  že  český 
obchod  první  periody  městské  měl  následkem  veřejných  dějin  svoje 
vysoké  vlny  i  úpady:  veliká  říše  Otakara  11.  přinesla  s  sebou  to. 
že  český  obchod  lehounce  rozprostřel  se  až  do  Itálie,  jejíchž  prahů 
říše  Otakarova  se  dotýkala.  Za  hanebné  vlády  Oty  braniborského 
spřetrhány  všecky  svazky  a  styky  s  cizinou,  oběh  zboží  se  zúžU, 
obchod  upadl,  nejedni  obchodníci  schudli,  města  vylidněna.  Za  Vá- 
clava II.  zase  bylo  lépe.  Tu  zajisté,  když  Polané  si  vzali  Václava  za 
krále,  usnadněn  obchod  s  východem.  Po  smrti  toho  krále  zvedlo  s€* 
obchodu  zase  zle  za  zmatků  domácích,  jež  po  vymření  Přemyslova 
rodu  dlouho  se  nespokojily. 


*)  Scherer.  RechlsverhaJtn.  d.  Jud.  L,  29, 

•)  Čelakovský,  Godex,  I.,  6.  Erben,  Reg.  I.,  161,  179,  Emler  Reg.  IL,  7. 
KOpl,  Urkundenbuch.  v.  Budweis  (I.  65)  klade  přivil,  židů  spíš  v  1.  1261— -1264. 

■)  Emler,  Regest.  II.,  711.  Osm  židů  s  rodinami,  >Qui  mihi  solvant  et  fa- 
ciant  servitia  et  jura,  quae  alii  judei  domino  (regi)  faciunt.<  Za  to  méli  dovolen 
bráti  lichvy. 

*)  Inama-Stemegg,  Wirtschaftsgesch.  III.,  477  dí,  že  ochranou  yelmoinoa 
obchod  židovský  zdivočil,  žid  pod  úkrytem  hřešil  a  staly  se  jeho  6iny  >Fre\fl 
an  der  Gesellschaft*. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


KNIHA  DRUHA. 


Průmysl  a  obchod  v  době  lucemburské. 

(1310—1420.) 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


I. 

Průmyslníci  a  živnostníci  v  době  lucembursícé. 

Doba  lucemburská  u  nás  jest  rozkvétem  všeho  života  hospo- 
ířského,  průmyslného,  uměleckého.  To  způsobil  vlastně  teprve 
ruhv  z  Lucemburků  velký  Karel.  Otec  jeho  Jan  má  o  rozvoj  český 
Kluhy  spíš  jen  bezděčné;  jednu  tu,  že  svým  nastoupením  zdusil 
^litické  zmatky  vymřením  Přemyslova  rodu  vzniklé,  a  pak  tu,  že 
'ibuzenskými  styky  s  královským  rodem  francouzským  sesíleny  a 
)z;íreny  byly  vlivy  západní  veliké  kultury  do  Čech.  Teprve  od 
1333,  kdy  syn  jeho  Karel  v  Praze  sídlo  a  správu  koruny  ujal 
i  otce  svého,  pozorovati  skutečné  účelné  začátky  k  pokroku  ve 
ťch  směrech.  Do  té  chvíle  přes  všecky  škody,  jež  Jan  koruně  zdě- 
val  svou  drahou  slávou,  vyvinovalo  se  všecko  bez  jeho  zvláštní 
)dpory  přirozeně  samo  vzrostem  populace  a  jejích  zvýšených  i  roz- 
anitéjších  potřeb.  Hustšími  styky  s  Francií  tlačí  se  za  Jana  do 
H:h  cizí  způsoby,  mody,  a  zvolna  tudy  přeměňují  se  zevnější  formy 
ťobyiné.  Ty  vnější  formy  i  podstatu  vniterného  života  dosavadního 
mohly  než  přeměňovati. 

Do  tehdejších  proměn  módních  kronisté  Petr  Žitavský,  Fran- 
íek  Pražský  naříkají.  *)  Jim,  tvrdým  starosvélům,  nelíbí  se,  že  muži 
:iji  dlouhé  a  kadeřené  vlasy  po  žensku,  kabátky  krátké,  úzké, 
íípy  na  loktích,  kápě  s  ocasy  dlouhými,  špičaté  klobouky  na  místo 
iročeských  čepic,  pásy  široké  s  kováním ;  ženy  že  nosí  drahé  šlo- 
«  hedbávné,  na  sukních  široká  lemování  a  jiné,  jiné  věci.  Tehda 
ké  začali  obecněji  zbraně  nositi  všickni  stavové,  i  kněží.  Bujné 
ody  svědčí  celkem  o  hospodářském  pokroku  doby. 

')  Fonles.  V.,  301,  404. 

Digitized  by  VjOOQ IC 


118  Kniha  IL  1.  Průmyslníci  v  dobé  lucemburské. 

Populace  městská  patrně  rostla,  ale  že  by  král  Jan  byl  vydatné 
k  tomu  přičinil  a  nově  města  zakládal,  o  tom  málo  povědomo. 
Víme  jen,  že  Bechyně  za  jeho  panování  z  podhradí  za  město  vy- 
sazena, potvrdil  r.  1323  vysazení  městečka  Prachatic,  příslušného 
kostelu  vyšehradskému,  brzo  po  r.  1337  pozdvihl  VodĎany  za  méslo 
královské.  Také  Německému  Brodu  udělil  r.  1333  právo  měst  krá- 
lovských. Za  Jana  Chebské  město  a  kraj,  r.  1315  poprvé  Čechám 
od  říše  zastavený,  *)  r.  1341  k  společnosti  obyvatel  království  Če- 
ského jest  připojen. 

Spíše  tu  a  tam  panstvo  za  doby  Janovy  vysadilo  město.  Ba 
Berka  z  Dube  r.  1337  převésti  dal  město  Starý  Bezděz  „ad  litus  aquae", 
k  břehu  Bělé.  *)  A  stejně  tak  Mladá  Boleslav  „na  hůru"  přeložena 
ze  svého  dosavadního  místa  r.  1334  rozkazem  Ješka  z  Michalovic.^ 

Dal4i  Jan  některým  městům  na  podporu  průmyslu  právo  míle 
neb  obnovil-li  některým  to  právo,  bezpochyby  nebyla  v  tom  péěií 
o  města,  spíš  snaha,  aby  králi,  peněz  vždy  potřebnému  a  bernému, 
dostalo  se  zaplacení  za  privilegium.  Ale  že  mnohým  městům  právo 
míle  dal  či  obnovil,  a  tím  monopol  jich  ztvrdil,  to  uvésti  dlužno. 
Takž  chlubili  se  právem  míle  od  krále  Jana  Staroměstští,  Čáslavští, 
Hradečtí,  Klatovští,  KadaĎští,  Litoměřičtí,  Lounští,  Mostečtí,  Nym- 
burští, Písečtí,  Vodňanští;*)  právo  míle  od  Jana  obdržel  i  Slaný, 
Kouřim,  Kolín,  Sušice,  Zatec  a  Ústí.  ^)  Kouřimským  měšfanům  mar- 
krabě Karel  (jménem  otcovým)  r.  1334  dovoluje  netrpěti  „mecha- 
nicos"  (řemeslníky)  na  míli  cesty,  a  v  privilegii  Ústeckém  (z  r.  13251 
král  Jan  obšírněji  vykládá  právo  míle:  „Chtíc,  aby  řemesla  a  ob- 
chody města  mohly  zrůsti  anebo  množiti  se,  přikazujeme,  aby 
v  jedné  míli  vokrsku  vůkol,  jak  od  starodávna  bylo,  ani  pivoTar- 
níci,  sladovníci,  ani  šenkýři,  krčmáři  nebo  pekaři,  řezníci,  ševci  nebo 
kováři  žádných  řemesel  neprovozovaU,  než  v  tom  městě  v  Ústí,  a 
dáváme  Ústským,  aby  ty  všecky  z  před  jmenovaného  vokrsku  vy- 
hnati moc  plnou  měli."  •)   Patrně  tito  jmenovaní  řemeslníci  do  U 


»)  Čelakovský,  Codex  II.,  204,  171,  279. 

•)  Emler,  Reg.  IV.,  169. 

•)  Celakovský,  Cod.  II.,  282. 

*)  Arch.  mésta  Prahy.  Rukop.  6.  343,  58. 

•)  Celakovský,  Codex  U.,  166—302  od  r.  1310-1336.  I.,  36.  Emler,  R« 
IV.,  9.  Arch.  Ces.  VI.,  252  a  násl. 

•)  Tento  překlad  ze  XVI.  veku  6te  se  v  litoméř.  rukopise  taméjd.  archiv 
má  datum  1324.  Originál  však  v  arch.  Ústí  má  r.  1325.  Otisk  u  Celakovského 
Cod.  IL,  219. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obecný  stav.  119 

loby  byli  na  vsích  kolem  Ústí.  Touž  příčinou  jest  zajímavo,  které 
řemeslníky  Jan  dává  vyháněti  z  okrsku  Litoméřického  města  privi- 
legiem r.  1325:  sladovníky,  řezníky,  pekaře,  suknakrojiče,  ševče, 
tejčí  a  kováře.  *)  Z  nymburského  okolku  městského  právem  míle 
ryhánéjí  se  r.  1327  mimo  řemeslníky  svrchupsané  poprvé  také  ko- 
iešníci.  *) 

Malostranští  nemohli  obdržeti  právo  míle  formou  obyčejnou, 
lebof  byli  před  samými  branami  dosti  hustě  obstoupeni  obyvateli 
i  řemeslníky  předměstskými ;  z  té  příčiny  od  krále  Jana  r.  1330 
)rivilegiem  nařízeno,  aby  obyvatelé  před  branami  —  na  Újezdě, 
r  Oboře  sv.  Jana,  na  Maltézském  —  trpěli  k  obci  berněmi ;  tím  jsou 
'emeslnici  spolu  s  jiným  obyvatelstvem  poněkud  úžeji  přitaženi 
c  městu,  a  jsouce  beze  vší  pochybnosti  českého  rodu,  začali  napra- 
řovati  vinu  Otakarovu,  jenž  z  Malé  Strany  vyhnal  své  a  dosadil 
ňzi.  Pak  r.  1361  Karel  petřínskou  zdí  malostranská  předměstí  objav 
)ostranní  jich  práva  ještě  tužeji  k  městu  přirazil. 

Počítá  se  za  krále  Jana  do  třiceti  královských  měst  v  Čechách  ") 
iiimo  dvě  města  Pražská  a  Horu,  spravovanou  královským  minc- 
nistrem.  To  musíme  na  konec  kráU  Janovi  přičísti  k  zásluze,  že 
.  1337  přichránil  královských  měst  od  vydírání  podkomořích  svých 
ástupců,  kteří  chtívaU  od  nich  nemírné  pocty  nákladným  hostěním 
i  darováním  suken  yperských  a  jiných  drahých  věcí.  To  mělo  na 
lále  přestati.  *) 

Karlem  vedla  lucemburská  doba  do  své  nejskvělejší  fáse. 
iiél  český  stal  se  císařem  římským,  králem  německým,  Praha  sto- 
lci říše  veliké.  Všecko  své  vzdělání,  svoje  zkušenosti,  ve  Francií 
labyté  od  věku  dětského,  svůj  vtip,  starosti  a  práce,  všecko  Karel 
ěnoval  hospodářskému  a  kulturnímu  zdaru  těch  zemí,  jimž  vládl, 
iezanedbával  žádné,  ani  té  rozhárané  říše  německé;  pochopitelno 
^k,  věnoval-li,  opíraje  se  o  zdravou  sílu  Českého  království.  České 
emi  péči  největší. 

')  ČelakoYský,  Codex  11.,  233.  Arci  nevadilo  tomu  králi  jinde  vesnické  ře- 
aeslniky  zřizovati;  na  př.  r.  1340  dal  klášteru  Zbraslavskému  právo  stavěti  dvory, 
«^Qice  s  řemeslníky.  Tadra,  Listy  kláSt.  Zbraslav.  42. 

•)  Celakovský,  Codex  U.,  262. 

")  I  s  Pemem  bylo  jich  31,  r.  1335  jmenige  se  mést  podkomořím  králo- 
ým  spravovaných  80;  po  roce  1337  brzo  Vodňany  staly  se  městem  královským, 
Hiy  31.  Pemo  ztraceno  r.  1404  zástavou  k  MíSeňsku. 

')  Listiny  a  Celakovského,  God.  IL,  323—326. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


120  Kniha  II.  1.  PrůmysJníci  t  dobé  lucemburské. 

Do  Prahy  uvedl  po  vzorech  francouzských  a  vlašských  védy 
ve  vysokou  školu,  tu  zdvižena  stolice  nového  arcibiskupství,  Praha 
stala  se  najednou  středem  politického  života,  ideí  vědeckých  a  umě- 
leckých, nad  jiná  veliká  centra  evropské  kultury.  Byla  nejvétšim. 
nejskvělejším  městem  střední  Evropy,  *)  ruch  její  nabyl  rázu  takřh 
světového,  a  s  Prahou  celé  Čechy  staly  se  velikým  okrskem  středo- 
věké vzdělanosti. 

Kultura  ta,  jako  v  Evropě  každá  jiná,  byla  výslednicí  rozma- 
nitých samorostlých  domácích  prvků  i  vlivů  a  proudů  cizích.  Za 
Karla  valily  se  k  nám  vlivy  románské,  nejvíc  francouzské.  Francie 
jakoby  se  byla  přiblížila  na  samou  hranici  Cech.  Naši  lidé  zaměst- 
nání kulturnějšího,  nežli  byli  rytíři  krále  Jana,  provázejíce  Karla 
na  jeho  cestách  nebo  chodíce  sami  po  jeho  stopách,  osvojovali  si 
vlašské  a  francouzské  zvyky  a  způsoby,  přinášeli  s  sebou  věci  u- 
tříbenějšího  vkusu,  brali  k  sobě  cizí  pokroky. 

Druhé  ohnisko,  odkudž  francouzské  vlivy  se  prostíraly  do  všech 
vrstev  společenských,  byl  dvůr  Karlův.  Tu  nebyla  jen  jediná  králová 
Blanka  (od  r.  1334),  jejíž  francouzský  kroj  *)  stal  se  vzorem  českým 
paním,  bylo  to  dvořaninstvo  jejího  národa,  pobývali  při  dvoře  na- 
pořád umělci  cizinští,  a  což  lidí  z  Itálie,  Francie  a  odleckud  jinud 
přicházelo  přes  tu  chvíli  k  císařské  stolici  do  Prahy. 

Při  tom  ovšem  nedivno,  že  tehdejší  lidé  nejochotněji  a  nejdříve 
chytali  se  zevnějších  stránek  nové  kultury.  Ty  stránky  zevní  laké 
nejdříve  bijí  do  očí  dnešnímu  historikovi  kulturnímu.  Z  praiuerxii 
vidí,  že  ode  dvora  Karlova,  jenž  sám  byl  miloven  prostoty,  ^  vy- 
cházela nakažlivá  nádhera.  Nescházeli  kritikové,  jimž  se  toho  nic 
nelíbilo.  Beneš  z  Veitmile  r.  1367  naříká,  jako  před  ním  Petr  Ži- 
ta vský,  do  šatů  mužských  krátkých,  úzkých  a  vycpávaných  do  zobá- 
kovitých  a  nosatých,  úzkých,  dlouhých  střevíců.  *)  Při  ženském  po- 
hlaví nelibu  vzbuzovaly  strojby  hlav  se  šlojíři  a  zvlášt  úpravné 
drahé  měšce  a  nožnice  na  pásech  drahých.  *)  Zčeštělá  jména  fran- 


')  Sic  tendenčné,    ale  jádrem  pravdivé  biskup    vratislavský  Rudolf  v  dolíé 

Jiřího  připomínal,  že  nebylo  tehda  mésta  rovného  Praze  v  mnoha  národech,  ani 

Norimberk,  ani  Vídeň,  ani  Vratislav,    ba  ani  slavný  Kolín  nemohl  se  s  ní  sror-j 

návat.  Nejedlý  v  C.  Casop.  Hist.  XI.,  60.  ' 

')  Fontes  rer.  boh.  IV.,  320. 

»)  Kalousek,  Karel  IV.,  169.  j 

*)  Fontes  IV.,  636.  | 

•)  Hradecký  rukop.  Vyd.  Patera  287  —  polovice  XIV.  veku. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Francouzské  YlÍTy.  121 

íouzských  módních  věcí  neomylné  svědčí,  jak  tu  cizí  způsob  zdo- 
uácněl:  mluvit  prameny  o  pláštích,  jež  šlovou  klok  (cloque), 
3  svrchních  všelijakých  šatech,  jimž  Češi  říkají  kamáče  (garnache) 
i  čaprany  (chaperon);  ke  staročeským  škorním  přicházejí  západ- 
lické  boty  (botte),  obuv  vysoká,  těžká  vedle  nějakého  lehkého  ci- 
dnského  letního  obalu  na  nohy,  jemuž  Čechové  přezděli  sčibal 
éstival).  *) 

Šlílný*)  a  po  něm  duchovenští  karatelé  tehdejších  způsobů 
íizích  dávají  výtkám  svým  ráz  morálný,  pýcha  prý  v  tom  všem. 
Vám  se  zdá,  že  v  té  pýše  jeví  se  také  pokrok  hospodářský,  pokrok 
)bchodu  a  průmyslu,  živobytný  vzrůst.  Ovšem  tvrdí-li  Štítný,  ^  že 
iinozí  pro  hrdé  roucho  v  dluhy  zacházejí,  plete  se  do  hospodář- 
ského pokroku  při  jednotlivcích,  jakož  obyčejno,  přepych  nezdravý. 

K  proměnám  tehdejšího  živobytí  a  k  onomu  hospodářskému 
rzrostu  lze  přičísti  od  doby  Karlovy  hustější  a  obecnější  nošení 
data,  stříbra  a  drahého  kamení  v  prstenech,  pásech,  řetězech,  zá- 
išnicích,  přezkách,  záponách  a  jiných  rozmanitých  klenotech,  nač 
oužili  všickni  kazatelé  reformatorští  od  Milice  po  Husa. 

Za  Karla  vzrostla  populace  mést.  Jest  to  znáti  na  Praze.  Vida 
rzrost  obyvatelstva  všelikého  a  čekaje  ještě  přírůstku,  *)  Karel  k  dvěma 
Pražským  městům  nově  založil  třetí  město  Pražské.  Založil  je,  shrnuv 
io  něho  předměstí  Staré  Prahy.  A  to  město  Nové  aby  se  množilo, 
íarel  přikázal  některým  řemeslníkům  zvláště  sladovníkům,  pivovar- 
líkům  a  řemeslům  hlučícím,  aby  se  ze  Starého  města  vstěhovali  do 
Snového.*)  Ale  to  tak  doslovně  neprovedeno;  Staré  město  nemohlo 
)ropustiti  svých  průmyslníků  již  ze  žárlivosti  k  Novému  městu. 
Vby  pominuly  žárlivosti,  i  také  z  jiných  příčin  vzniklé,  Karel  učinil 
*.  1367  pokus  spojiti  obě  sousedící  města  Pražská  v  obec  jednu,  ale 
pojeni  rozdvojilo  se  zase  r.  1377.  ^) 

')  O  téch  vécech  zevrubněji  u  Zíbrla,  Déj.  kroj.  27P,  282,  330.  Kroj  cizí 
»yl  od  zdejších  upravován  >po  jejich<  a  uzpůsoben  na  Česko.  Dostával  se  jakožto 
oský  pak  zase  za  hranici. 

•)  Erben-Slítný.  171. 

»)  Tamž.  222. 

*)  Divný  důvod  k  založení  čte  se  v  budySínském  rukopise  >Política<  123; 
Js.  Karel  maje  velikou  milost  k  Českému  království  a  maje  také  naučení  od 
nistra  Havla  hvězdáře  nejdospělejší  ho,  že  Staré  město  Pražské  po  časích  bude 
lynouti  a  potopou  se  kaziti  pro  vodné  planety,  kteréž  nad  ním  vzejdou  a  město 
ialá  Strana  bude  zkaženo  a  vypáleno,  založil  jest  Nové  Město. 

')  Strahovský  rukopis.  463.  Celakovského  Cod.  I.,  72,  83. 

•)  Fontes.  IV.,  636.  Tomek.  D.  Pr.  II.,  69. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


122  Kniha  II.  1.  Průmyslnici  v  době  lucemburské. 

Za  panování  Karlova  počítá  se  v  Pražských  městech  ťihmkem 
nad  4000  domů  a  kolem  100.000  lidí.  ^)  Na  venkově,  zdá  se,  k 
v  době  Karlově  vzkvetla  nad  svůj  předešlý  stav  Litomyšl  založením 
biskupství  (r.  1344).  I  papež  Kliment  VI.  snažil  se  privilegiem 
„slavné  město  biskupské"  *)  pozdvihnouti  r.  1345.  Také  vdovské 
sídlo  českých  královen,  Hradec,  i  ostatní  věnná  města,  zvláště  Mělnit 
chotí  císaře  Karla,  Blliškou,  zvelebena  nadáním  některých  práv. 'I 
třeba  že  z  fiskálních  úmyslů,  aby  totiž  mohla  z  nich  víc  berni 
dosíci.  *) 

Za  Karla  nově  vysazeny  za  město  Vary  r.  1370.  *)  Počítá  se 
na  konec  panování  Karlova  v  Cechách  sto  měst,  mezi  nimiž  35  krá- 
lovských, nad  tři  sta  městýsů,  13  vesnic,  což  svědčí  o  rozkvětu  a  lid- 
natosti. Potom  za  Václava  již  jen  několik  málo  osad  stalo  se  mě- 
stečky, z  nich  na  př.  r.  1392  Hlinsko. 

Karel  IV.  i  Václav  po  něm  snažili  se  živnosti  i  řemesla  městská 
posíliti,  právem  míle  podle  způsobu  předešlého.  Takž  r.  1348  Píseili 
obdrželi  právo,  že  na  míli  kolem  nesmí  živnost  provozovati  řezník. 
pekař,  kovář,  krejčí,  suken  kroječ,  švec  a  —  penězoměnci  (auricam- 
psores).  ^  Budějovickým  vydáno  to  právo  r.  1351,')  dřív  či  později 
ještě  jiná  města  obdařena,  *)  přede  všemi  také  město  Nové  a  Menší 
v  Praze;  r.  1376  Karel  naposled  také  obnovil  právo  míle  Kadani, 
Žatci,  Lounům  a  Mostu. 

Po  svém  otci  král  Václav  ochotně  stvrzoval  městům  právo  na 
monopol  živnostenský  a  průmyslový ;  ^)  k  prosbě  panstva  i  městům 


O  Tak  počítá  Tomek,  D.  Pr.  U.,  69. 

»)  Slova  Stránského  (Tonner  vyd).  19. 

•)  Celakovský,  God.  H.,  r.  1382,  str.  741,  742,  746,  Domečka.  Pamálky  pL- 
král.  EliSce.  10. 

*)  Vysvítá  to  z  listu  Václava  IV.,  r.  1396  vénným  inéstům  Hradci,  Mjlu. 
Poličce,  Chrudimi  a  Jaroměři  daného.  Celakovský,  ibid.  863. 

*)  Celakovský,  Cod.  II.,  630. 

•)  Celakovský,  Cod.  II.,  406.  i 

^)  KOpl.  Urkudbuch.  I.,  67.  Celakovský,  Codex,  II.  693. 

')  V  stavovských  hádkách  za  Vladislava  krále  i  Slaný,  Kouřim,  Ústi  mélv 
Karlovy  listy.  Arch.  praž.  č.  343,  68. 

»)  R.  1385  Kadaůským  stvrzeno,  r.  1387  Ostrovským  (Schlachenwerlh),  1389 
Kouřimanům,  1391  Kolínským  (Knih.  kolín.  pamét.  I.,  44),  1396  Domažlickým, 
1406  Žatci,  Mostu,  Kadani,  Lounům,  Chomutovu,  1408  Slanému,  1411  Mélníku, 
Celakovský.  Codex  II.,  764,  797,  »10,830,  861,  1028,  1136.  Kn.  arch.  praž.  č,  348, 
68  uvádí  ještě  Budějovice  a  Mélník  jakožto  obdarované.  O  bud^.  právu  mile 
z  r.  1410  zapsáno  též  v  arch.  prachatick.  v  knize  paméi,  fol.  38. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


šlechta  proti  právu  mile.  123 

poddanským  oba  Lucemburkové  právo  to  udělovali,  jakož  toho  příklad 
při  méslě  Krumlově  r.  1347  a  r.  1415  při  Bydžově.  ^) 

Za  panování  Václavova  ponejprv  v  pramenech  vyskytují  se  od- 
pory vrchností  duchovních  a  světských  proti  městskému  právu  míle, 
nebof  ten  městský  monopol  směřoval  proti  vrchnostem  a  jich  pod- 
daným, v  okrsku  městském  bydlícím  a  živnosti,  byt  jen  prostě  a  po 
selsku,  provozujícím.  R.  1382  nucena  císařovna  a  královna  Alžběta 
napomínali  vrchnosti  okolo  Mělníku,  aby  nerušily  měštanům  mono- 
pol vaření  piva ;  ^  r.  1398  nucen  markrabí  Prokop  jménem  krále 
Václava  Tolati  vrchnosti  kolem  Litoměřic  k  soudním  dnům  do 
Prahy,*)  aby,  dosadivše  na  svých  statcích  řezníky,  ševče,  krejčíře 
a  sladovniky,  prokázali  před  ním,  že  mají  k  tomu  právo.  Patrno, 
že  vrchnosti,  jež  dosavad  právu  míle  ustupovaly  či  raději  odprodejem 
svého  práva  měšťanům  hověly,*)  nyní  strojí  se  leckde  k  účinné 
reakci. 

Ta  hromadně  vypukla  nejdřív  v  Žatecku.  Všecka  tamější  šlechta 
dala  se  do  sporu  o  právo  míle  s  Žateckými,  Mosteckými,  Kadaň- 
skými,  Loxmskými  a  Chomutovskými.  Kancléř  Václav  Králík  z  Bu- 
řenic  a  podkomoří  Kunrát  z  Vechty  srovnávali  a  smiřovali.  Jejich 
výpověď  r.  1406  král  stvrdil.  Tenkrát  poprvé  bylíi  míle  pořádně  změ- 
řena, od  hradeb  městských  ve  365  provázcích  (provazec  =:  42  lokte). 
Xa  tu  vzdálenost  kolem  dotčených  měst  vrchnosti  nesměly  sladů 
dáti  dělati  ani  vařiti  z  nich,  leč  pro  svoji  potřebu,  řemeslník  nikde 
nesměl  v  témž  okruhu  seděti,  leč  vesský  kovář;  sůl,  obilí  a  jiné 
Téci  smějí  prodávati  se  jenom  v  městě  a  ne  po  vsích.  ^ 

Než  i  všecka  ta  reakce  panstva  proti  městům  svědčí,  že  města 
v  době  lucemburské  zkvétala  nad  bývalou  míru  a  po  všech  stra- 
nách. I  také  po  stránce  zevnější.  Karel  byl  věru  král  stavitel,  ^ 
a  jeho  přímými  příklady  města  i  panstvo  dávají  se  vésti,  staví  jako 


')  Gross.  Arch.  Pam.  XVII.,  810.  Celakovský,  Cod.  n.,  1162. 

O  Cclakovský,  Codex  H.,  746. 

")  Tamž,  903. 

*)  Na  pfíklad  Bolek  Opolsk^  stTrzuje  r.  1877,  že  bratří  Niklas  von  Keln 
a  Woilhart  von  Koiwic  před  ním  Tyznali,  že  jich  předkové  právo  Senku  a  >die 
kre€im«  (krčmu)  i  řemesla  ve  vsi  Kotvici  prodali  městu  Hostinnému  (Arnau). 
Arch.  T  Host  Opis  v  zemsk.  arch. 

O  Cclakovský,  Cod.  II.,  1081. 

*)  Nevýímá  zásluhám  Karlovým,  že  na  své  monumentálně  podniky  stavitelské 
kiUal  konati  sbírky  po  Cechách.  Tadra,  Světozor  XIIL,  546.  Sbíráno  i  na  chrám 
sT.  Vita.  Neuwirthy  Wochenrechnung.  883. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


124  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  v  době  lucemburské. 

v 

o  závod.  Rožmberkové,  Hasenburkové,  Žerotínové,  Kolovratové  stavj 
kostely  a  kláštery,  jako  měštané  slaví  svoje  hradby,  chrámy,  kaplej 
a  domy.  Jest  dojímavo  čísti  v  kšaftovních  knihách  oné  doby,  kterak| 
méšfané  a  jich  ženy  pamatují  hustými  odkazy  na  věci  drobného 
i  velikého  umění. J^) 

Za  Karla  skutečně  dostávají  města  značnější  vzhled,  slaví  se 
více  kamenem,  začíná  se  dlážení  měst  (v  Praze  r.  1329),  okna 
v  domech  nádhernějších  v  té  době  už  spíše  než  prve  vyplňují  se 
skly.  *)  Do  měst  vstěhovalo  se  monumentální  umění  měrou  větší  než 
dřív.  Z  ciziny  voláni  umělci  stavitelé  a  malíři,  vznikají  tu  veliká' 
umělecká  díla,  vzniká  nová  česká  domácí  škola  malířská;  Karel, 
první  to  sběratel  na  českém  trůně,  přináší  do  svého  království  přes 
tu  chvíli  ostatky  svatých,  ozdobené  vzácnými  kusy  drobného  prii-i 
myslu  zlatnického;  z  toho  zase  má  vzor  a  užitek  drobný  průmysl | 
domácí,  neboť  král  sám  dává  doma  podobné  klenoty  robiti.  Tehdáži 
právě  také  se  začíná  světový  obchod  s  knihami,  skvostně  miniatu- 
rami zdobenými;  měštané  kupují  je  svým  kostelům,  dávají  podobné 
knihy  psáti  a  malovati  doma,  slovem,  v  době  lucemburské  roste 
veliké  i  drobné  umění  u  nás,  zkvétá  průmysl  i  obchod,  a  pomnime-U 
že  přičiněním  Karlovým  i  zemědělství  (vinařství,  chmelařství,  rybni- 
kářství,  štěpařství)  nebývalým  způsobem  zvelebeno,  musíme  přiznali, 
že  všecky  vrstvy  sociální  oné  doby  byly  na  dráze  pokroku,  a  tělo 
státu  českého  že  bylo  plno  zdravé  mízy,  do  všech  částí  rozváděné. 

Přihlédneme-li  k  řemeslu  a  k  živnostem  doby  lucem- 
burské zevrubněji,  pozorujeme,  že  jako  prve  i  na  dále  řemesla 
nejsou  žádnými  podniky  znamenitějších  kapitálů,  forma  provozovací 
vždy  jest  malovýroba.  Zároveň  poznáváme,  že  všecka  města  česká 
nejsou  stejně  průmyslová.  Pozemky,  městům  na  počátku  přidělené, 
zabavovaly  mnoho  měšťanů  zemědělským  hospodářstvím,  a  řemesla 
v  takových  městech  byla  jen  k  nejnutnějším  potřebám  všedním. 
Ostatně  taková  zemědělská  města  s  malým  průmyslem  v  svém  stavu 
zůstávala  za  kolik  století  následujících  pořád. 

Naproti  těm  jsou  některá  města  královská,  města  lidnatějM, 
přede  všemi   města  Pražská,  jež  vynikají   průmyslem   a  živnostmi 

')  Některé  odkazy  uvádí  Neuwirth  v  Gescb.  d.  bild.  Konst.  285,  286.         ' 
■)  V  rukop.  arch.  pražs.  č.   988  je  zapsáno  roku  1376,  že   mezi  Nlclasem 
Queisserem  sklářem  moravským  (von  Hohensladt)  a  pražským  méSCanem  Hanušem 
z  Hlohova   stala   se   smlouva  o  dodávku    3200   skel  na  dvou    vozech.   Hortifka 
v  Miltbeil.  XXIX.,  244,  na  to  upozornil. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Aemesla  potravin  a  nápojův.  125 

velmi  hojnými  a  nad  míru  pestrými.  Rozmanitost  živností  a  řemesel, 
slepení  hmotných  výkonův  a  práce  umělecké,  v  tu  dobu  věru  podivu- 
hodné, jest  úkaz  přirozeného  a  kulturního  rozvoje.  *)  Zajisté  že 
dlouho  v  zánovních  městech  mnohé  práce  příbuzné  zůstávaly  v  jed- 
něch rukou,  nejeden  soukenmk  obstarával  sám  všecken  process  vý- 
roby soukenné  od  předení  až  do  konečného  postříhování :  najednou 
vystupuje  postřihač  jakožto  řemeslo  samostatné;  švec  nejeden  vy- 
ráběl si  kůži  sám,  hotovil  z  ní  obuv,  řezal  pásy  a  řemeny,  sešíval 
tašky:  tu  najednou  vyskytl  se  koželuh,  řemenář,  a  tašky  robí  váčkář 
nebo  taškař.  Budí  se  nové  existence.  Co  dřív  dělal  jeden,  teď  tři. 
Tím  technika  se  lepší,  i  nástroje  zdokonalují,  a  výrobek  zdokonaluje 
?e.  Ze  snahy  konsumentův  a  výrobců,  aby  rostoucím  potřebám  vy- 
dovělo  se  dostatečným  počtem  výrobků,  a  sháňka  obecenstva  po 
lepším  a  dokonalejším  výrobku  vynutily,  že  se  odbory  práce  ře- 
meslné dělily  a  rozštěpovaly  u  větve  a  větvičky  prací  příbuzných.  *) 
Hranice  mezi  pracemi  zůstávala,  jakož  uvidíme,  velmi  pohyblivá, 
:enká,  snadno  míjící.  ^  Také  jisto,  že  pro  další  vývoj  ještě  nejedná 
jráce  řemeslná  zůstává  nerozdělena.  Jinač  i  to  vždy  shledáš,  že  ně- 
clerý  člověk  umí  i  práci  trojí,  takž  na  příklad  o  nejednom  mlynáři 
íítá  se  v  pramenech,  že  jest  tesařem  i  trubařem,  jenž  dřevěné 
'oury  vrtá. 

Obhlédneme  řemesla  a  živnosti  po  odborech. 

V  odboru  produkce  potravin  a  nápojů,  řemeslně  a  živnostensky 
mpravovaných,  počítá  se  patero  hlavních  řemesel;  jsou  to  mlynáři, 
)ekaři,  řezníci,  sladovníci  a  pivovarníci.  Řemeslo  mlynářské 
;dvihá  se  —  aspoň  v  Pražských  městech  —  k  větší  samostatnosti, 
akáš  nesamostatnost  byla,  jakož  svrchu  řečeno,  v  tom,  že  mly- 
lářský  mistr  s  čeledí  byl  vlastně  v  službě  obecní  či  vrchnostenské. 
Teď  v  knihách  častěji  zaznamenány  jsou  mimo  smlouvy  nájemné 
prodeje  mlýnů  mistrům  mlynářům  k  držení  dědičnému,  přes  to 
^šak    první    mlynář    mezi   staroměstskými    měšťany   zapsán    teprv 


*)  Inama-Sternegg  (Wirtschaftsgesch.  III..  2,  str.  87)  vidí  v  specialisaci 
imyslnou  tendenci  průmyslové  poliUky,  aby  provozování  jednotlivého  řemesla 
ňstávalo  v  úzkých  mezích;  den  Belrieb  in  engen  Grenzen  zu  hallen.  HofejSí 
ýklad,  že  totiž  kulturní  pokrok  oné  specialisace  příčinou,  jest  tuším  přirozenéjsí. 

»)  Srovnej  BQcher,  D.  Entsteh.  d.  Volkswirtsch.  233.  Roscher,  Nat.  Oek.  III., 
90.  Bráf.  Národohosp.  přednášky. 

■)  I  v  Polsku  tak.  V  Krakove  méli  r.  1366  dvojí  řemeslo  pasířfl ;  jedni  dé- 
ili  pásy  z  mosazi  a  jiní  pracovali  pásy  z  cínu.  Codex  picturatus,  Buchner,  43. 
odobné  ve  Francii,  Lavisse.  Histoire  generále  II.,  5M. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


126  Kniha  II.  1.  Průmyslnici  v  dobé  lucemburské. 

r.  1348.  *)  Potom  až  do  konce  XIV.  století  na  Starém  městě  přijal 
jen  jediný  mlynář  za  měšťana.  V  ostatních  Pražských  městech  do- 
stali se  k  domům  a  tudy  k  měštanství  jistě  větším  počtem,  vždyf 
pražským  mlynářům  obec  a  vláda  u)dádá  r.  1340  dokonce  důležiloa 
živnostensko-policejní  a  technickou  funkci,  kteráž  se  nájemníkům 
a  podruhům  snadno  neukládá.  Ustanovena  totiž  tehda  mlýnům  míra 
a  cejch,  jak  vysoce  který  mlýn  smí  vodu  míti,  aby  mlynář  dolejli 
nehynul  se  svou  prací,  a  čtyři  přísežní  z  mistrů  mlynářů  měli  míry 
ty  určiti,  pak  ohledávati  a  spory  o  ně  rozsuzovati.  *) 

V  době  lucemburské  obecných  a  jiných  mlýnů  patrně  přibývá 
Český  Brod  měl  r.  1406  mlýny  dva,  ®)  to  tak  bude  počet  nejmenší. 
Praha  všecka  měla  jich  dohromady  touž  dobou  nad  dvacet.  Obci 
staroměstské  Václav  král  r.  1384  dovolil,  aby  postavila  si  ještě  také 
i  malé  mlýnce,  jež  by  splývaly  na  lodech.  Sluly  škrtáky  nebo 
škrtnice;*)  dostaly  se  časem  v  držení  těch,  „kteří  na  prodej  roháčky 
a  bělné  chleby  dobře  dělati  umějí,"  ^)  tedy  pekařům,  aby  si  tu  na- 
mleli mouky,  koUk  potřebují  k  řemeslu.  Obecní  mlýnky  lodní  byly 
pod  mlýny  Šítkovskými  ve  dvou  řadách  pod  sebou,  později  jiné 
pořízeny  na  Poříčí  u  mlýna  Helmová.^)  Bylo  tedy  v  Pražských 
městech  mlýnů  pospolu  nejvíc. 

Od  mlynářů  odštěpili  se  krupníci  (pultifices),  kteří  jsou  téá 
v  Hradci  Králové  zaznamenáni,')  a  krupičníci,  tito  však  jsou 
řídci. ») 

Pekařů  bylo  v  některém  městě  dost,  příkladem  budiž  uvedeno, 
že  v  Boleslavi  Mladé,  v  městě  prostředně  veUkém  (v  XVI.  stol.  nad 
300  domů)  měli  r.  1334  dvacet  čtyři  chlebné  krámy,*)  mnoho  pe- 


')  Z  arcb.  pražs.  rukop.  986  vydal  seznamy  dr.  Teige  y  Alman.  Prahy  190S 
Stephanus  molendinator  uvádí  se  na  sir.  47.  V  novomést.  kn.  5.  2095  nékoli) 
mlynářů  (od  v.  138^)  kupiy'í  domy. 

")  Celakovský,  Codex  I.,  60.  R.  1340.  JireCek,  Cod.  III.,  8,  309. 

»)  CelakovskJ^,  Cod.  II.,  1046.  I 

*)  Skrtnice  (od  slova  škrtiti  a  zastavovati,  brzditi)  je  mlýnec  na  dvou  lodíd 
tvaru  pramic  pospolu  spojených  trámy;  mezi  obem  a  otáčí  se  kolo,  na  lodi  mea^ 
jest  lůžko  pro  hřídel  mlýnského  kola,  na  lodi  vétdí  jest  lůžko  druhé  a  mlýnto^ 
Zprávu  a  výkres  moravských  škHnic  podal  mi  student  Neugebauer.  i 

•)  Rukop.  budisínský,  Politica.  102.  Celakovský,  Cod.  L,  172.* 

•)  Arch.  pražs.  č.  1236,  229,  6.  | 

')  Rejstřík  Domečkův. 

•)  V  Rejstříku  Tomkové,  sestaveném  od  r.  1348 — 1419,  jsou  jen  dva  xaTí 
dol)u  tu.  Tomek,  D.  P.  II.,  383. 

•)  Emler,  Reg.  IV.,  9. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Aemesla  potravin  a  nápojů.  127 

karů  bylo  v  Netolicích,  v  Hradci  K.,  v  Landškrouné  pfipomínají  se 
'.  1332  krámy  jejich;*)  v  rejstřících  obyvatel  Pražských  odr.  1348 
ú  1419  Tomek  zapsáno  má  157  mistrů  pekařů  s  domy.  Eolik  nad 
o  bylo  podruhů  pekařských,  jimž  živnost  přána !  Ale  na  Starém 
néstě  pekaři  nedocházeli  k  méšfanství  v  těch  dobách  často.  V  de- 
átce  let  1334 — 1343  shledali  jsme  pekaře  jediného,  jenž  přijat  v  me- 
tany, v  následujících  létech  pak  již  žádného.  •) 

Specialisté  mezi  pekaři  již  tou  dobou  vyskytují  se  mazané č- 
lici  a  koláčníci  (také  v  Hradci  Král.).  Jedinkrát  za  všecku  dobu 
apsáno  o  kobližníkovi. ')  Nové  řemeslo  té  doby  jsou  perni- 
áři  nebo  caletníci  (libetarii,  pemicatores),  dle  nichž  v  Praze 
dys  před  r.  1348  nazvána  ulice  jedna  celetnou.  Prý  caletníci  přišli 
lo  Prahy  z  Norimberka.  Však  kdo  ví,  zvána-li  ulice  caletná  po  nich. 
^ekaři  vždy  pekli  také  calty,  ovšem  jen  z  mouky,  kdežto  pernikáři 
louku  zadělávali  medem.  První  tuším  zmínka  u  nás  o  perníku  je 
.  1335;  pernikáři  ho  prodávají  v  Turnove  při  svátku  a  posvícení.*) 
talo-li  se  nějaké  hojnější  usazení  pernikářů  v  Praze,  musilo  se  to  státi 
řed  r.  1324,  od  kteréhož  roku  jdou  staroměstské  zápisy  měšťanské, 
ebof  po  tom  roce  do  konce  století  v  seznamech  nenajdeš  ni  jediného 
ernikáře,  ač  v  jiných  knihách  městských  některý  se  přece  naskýtá.  ^) 
a  počátku  XV.  století  vyskytují  se  na  Novém  městě  pernikáři  če- 
cých  jmen  (Řehák  a  j.)  •)  Spočítáno  do  r.  1419  v  Praze  18  pemi- 
ářův. 

Vzrostlou  populací  městskou  přirozeně  vzrostlo  řemeslo  řez- 
ické.  Dvě  stě  masných  krámů  na  Starém  a  Novém  městě  a  14 
rámů  malostranských  svědčí  o  velikosti  toho  řemesla  v  hlavním 
lěstě. '')  Při  tom  žel  nevíme,  kolik  krámů  měly  Hradčany  (městečko 


')  Emler,  Reg.  IV.,  747. 

*)  Vi2  seznamy  Dra  Teigeho  v  Aiman.  Též  OsYétu  1902,  960. 

•)  V  Kolíne  n.  Rýnem  počítají  tou  dobou  Sestero  odvétví  pekařikých;  mezi 
mi  factor  tortarum  (tort),  pistor  paStik  a  pekař  hostii  (panifex  Dei).  Lau, 
Qtwickel.  d.  Verfass.  KoJn  207. 

*)  Emler  v  Reg.  IV.,  47.  Kdo  ho  prodával,  mél  rychtáři  dáti  za  3  peníze 
Tníku.  Simák,  Turnov.  I,  36. 

*)  Arch.  praž.  C.  987,  242.  Jeden  vyskytiye  se  jako  rukojmé  v  lét.  1844—53 
ívéta.  1902,  962. 

•)  Arch.  praž.  č.  2100,  309.  R.  1411. 

')  Privileg.  Karlovo  na  sto  krámů  in  Nova  civitate  dieta  Karlstad  inter 
clesiam  st.  Lazaři  et  cimiterium  Judaeorum  z  r.  1369  v  Miscell.  ft.  11,  fol.  D  1. 
íď  v  arch.    pražs.  C.  2079.   Též  v  rukop.  GerStor&kém  budySín.   knih.  č.  66, 


Digitized  by  VjOOQ IC 


128  Kniha  II.  ].  Průmyslnici  y  dobé  lucemburské. 

purkrabské,   založené  v  dobé  Jana  krále),   ale  ani   tu  nebylo  jiel 
málo,  když  sáhaly  z  jednoho  konce  rynku  na  druhý.  ^) 

Přiméřeně  mocně  řemeslo  to  zastoupeno  v  městech  venkovských 
v  Litoměřicích  r.  1329  mají  40  masných  krámů,  *)  v  Mladé  Bole 
slavi  r.  1334  prodává  vrchnost  (Ješek  z  Michalovic)  řezm'kíiii 
30  krámů,  *)  neveliký  Brod  Český  má  r.  1406  dvacet  krámů  mas- 
ných,*) i  Polná  r.  1365  má  10  krámů;  řezníci  obdrželi  je  od  Ješka 
z  Pirkšlejna  k  dědičnému  držení.  ^)  Množství  řezníků  bylo  v  Budě- 
jovicích, v  Plzni,  v  Litomyšli,  v  Klatovech  a  ve  Vodůanech,  nebol 
z  těch  mést  ohlašují  se  již  organisace  toho  řemesla.  I  v  nevalnéiE 
tehdaž  Krumlově  uvozují  se  r.  1347  masné  krámy.  ^ 

Jako  při  pekařích  i  tu  nápadno,  že  v  Starém  městě  Pražském 
od  r.  1324  až  po  r.  1393,  tedy  téměř  za  celé  století,  jen  tři  řeznici 
dostali  se  v  měšťanské  právo. '')  Nevím  jinače  vyložiti,  nežli  že  sto 
řeznických  měštanů  již  v  první  předešlé  době  obsáhli  krámy  i  ře- 
meslo a  utvořili  tím  uzavřitou  společnost,  která  příchozího  řezníka 
mezi  sebe  za  rovnoprávného  nepustila,  leč  uprázdnil-li  se  který  krám, 
jsa  na  prodej. 

K  řezníkům  přičísti  jest  huntéře,  huntlíře,  kteří  se  již 
v  této  době  vyskytují.  Vznikli  z  řezníků  přespolních,  kterým  konseléi 
dopouštěli  prodej  v  městě  o  trhu.  Když  se  přespolní  řezník  v  městé' 
usadil  za  obyvatele,  zůstával  vždy  huntýřem,  po  stránce  řemeslné  a, 
komerční  od  plnoprávných  řezníků  z  konkurenční  snahy  velmi  ob^ 
mezovaným.  Poměr  obou  smluvami  a  řády  městskými  stanoven  tH 
prve  v  následující  periodě.  Jméno  měli  od  káry  (huntu),  na  neiof 
vozívali  své  zboží. 

Od  řezníků  odštěpili  se  k  samostatné  práci  ti,  kteří  dotýkali  se  jeJ 
sádla  (sá dělníci),  loje  (lojovníci),  též  ti,  kdož  pracovali  jea 
o  drobech  zvířecích,  tedy  drobnici,  a  kteří  strojili  maso  slaninovéi 


pag.  411.   Z  těch   krámů    mají    ro6né   platit   klášteru  Slovanskému   100  hfivei^ 
hřivnu  po  56  groších.  Opis  v  zemsk.  arch. 

»)  Tomek.  D.  Pr.  II.,  44,  101,  109,  148,  205,  225,  231. 

•)  Celakovský,  Cod.  II.,  257. 

»)  Týž,  282.  Emler,  Reg.  IV.,  9. 

*)  Celakovský,  Cod.  II.,  1046. 

")  Archiv  musejní.  List.  pergam. 

•)  Gross.  Arch.  Pam.  XIX.  195. 

')  Viz  seznamy  Teigovy  1.  c. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ŽiTDOtfti  s  potrayinami.  129 

izené,  nzenáři  (arvinarii).  ^)  Několikrát  vyskytnou  se  v  pramenech 
aképaznohetníci,  kteří  snad  obchodovali  jen  paznehty.  *)  V  Praze 
)ylo  takových  řemeslníků  víc,  jeden  „arvinarius"  dostal  se  mezi 
něšfany  staropražské  r.  1333.  •) 

K  těm,  kdo  strojili  potravu,  ale  produkcí  prvotnou,  dále  při- 
ísti  jest  rybáře,  kteří  ryby  lovili,  chovali,  prodávali.  V  Pražských 
Qéstech  shledáno  od  r.  1348 — 1419  rybářů  s  domy  46,  mezi  nimiž 
lva  sumě  čnící,  tedy  specialisté.*)  Že  by  rybář  hlásil  se  k  mé- 
Canství  staropražskému,  toho  nenalezli  jsme,  až  teprv  v  1.  1374  — 
383;  tu  najednou  pět  rybářů  v  měšťany  přijato. 

Z  měst  venkovských  nejvíc  rybářů  měl  asi  Hradec  Králové, 
vými  lososy  již  v  době  této  slavný.  Rybáři  tu  měli  pod  městem 
70U  ulicL  *)  V  pramenech  připomínají  se  rybáři  větším  počtem 
v  Žatci*)  a  v  Plzni.')    Není  pochyby,  kde  voda,  že  byli  všude. 

R.  1366  nalezli  jsme  mezi  pražskými  měšfany  také  jednoho  sý- 
aře,  o  němž  domníváme  se,  že  sýry  strojil  a  ne  snad  jen  jimi 
bchodoval.  *) 

Staročeskému  stolu  a  kuchyni  sloužila  též  zahradnická 
vnost  (ortulanus),  jejíž  příslušníci  štěpili  se  v  Praze  v  z  e  1  n  í  k  y, 
ibulníky  a  dýnaře  nebo  melouníky. •)  Valeš  zebiík  stal  se 
1421  na  Novém  Městě  purkmistreni.'*^)  Jest  zajímavo,  že  jsme  v  Staré 
raze  v  druhé  půli  XIV.  věku  mezi  měšfany  nalezli  i  dva  chmelaře 
lumulator),  kteří  u  Prahy  pěstovali  tu  rostlinu  pro  obchod.**) 


')  Vyskytují  se  i  po  venkoTé:  v  Hradci  Král.  jsou  takoví  uzenáři  v  létech 
90—1403.  Spiess.  Příspěvky  k  místopisu  Hrade.  21.  V  Klatovech  rychtář  r.  1373 
inovi  řád  k  prodeji  masa  vepřov.  slaného  a  dobře  uzeného.  Arch.  minist.  vnitř. 
^  D.  7.  Kopie  v  arch.  zemsk. 

■)  Arch.  praž.  C  2100.  18.  Rok  1400. 

•)  Hylwinus  >arrunarius«,  jakž  nejasné  psáno  v  rukop.  arch.  pražs.  986 
tznam  dra  Teiga  v  Almanachu  IV.,  242)  je  dojista  arvinarius. 

*)  Tomek.  D.  P.  H.,  883. 

•)  Spiess,  Rříspévky  k  místop.  21. 

•)  Celakovský,  Cod.  IL,  664.  R.  1860. 

')  Strnadův  Listář  plzeňský  uvádí  je  mezi  živnostníky  od  r.  1300—1420 

•)  Seznam  Teigův.  42,  Osvéta.  1902.  966. 

*)  Hortus  peponum,  melounová  zahrada,  jedna  z  mnohých,  byla  už  za  krále 
la  nedaleko  ulice  Spálené.  Tomek,   D.  P.  I.,  261.   Zahradníci  v  Budéjovicích 
>latní  kostelu.  Celakovský,  Cod.  11.,  766,  r.  1388.  Zahradník  v  Plzni  v  Strna- 
ré  Listátí. 
»•)  Tomek,  D.  P.  V.,  84. 
")  Jeden  sluje  Waczlaw  humulator  r.  1381. 

Wtnter.  Dějiny  řemesla  a  obchodu  v  Čechách  v  ZIV.  a  v  XV.  věku.  9 


Digitized  by  VjOOQ IC 


180  Kniha  11.  1.  Prftmyslnici  y  době  lucemburské. 

Konečně  byli  kuchynníci  na  to,  aby  svařovali  a  strojili  po- 
travný  materiál.  Vařili  a  prodávali  v  kuchyňkách  veřejných,  jež  i 
byly  hlavné  k  posloužení  lidu  obecnému  v  Praze  a  časem  potomním 
i  v  městech  venkovských  lidnatějších,  *)  na  příklad  v  Hradci  Krá- 
lové. *)    Mistrovi  kuchařskému  prameny  dávají  jméno  archicocus.^r 

Rostoucí  populací  a  obchodem  pivným  rostlo  řemeslo  sladov-l 
nické  a  pivovarské.  V  Praze  napočítáno  od  r.  1348 — 1419  sla- 
dovníků  287,  pivovárníků  však  jen  36.  *)  Mistři  těch  řemesel  s  velkou 
část  byli  pořád  v  službách  měšťanů  právo várečných,  ale  do  konc* 
století  XIV.  v  Praze  druhdy  se  některý  z  nich  dostal  k  samostat- 
nosti (9  sládků  jen  v  Starém  městě  dostalo  se  k  domu  a  k  mě- 
šťanství v  1.  1324—1393).  *) 

Od  doby  Karlovy  víc  než  před  tím  pěstovalo  se  v  Čechách 
víno.  Na  to  byli  vinaři,  lid  dělný,  jenž  hoiífiiě  bydlil  při  Praž- 
ských městech  a  pří  některých  venkovských  (Louny,  Mělník,  Beroun). 
Prý  již  za  krále  Jana  u  nás  vypalován  líh,  ^  ale  v  pramenech 
našich  není  tou  dobou  ani  jediný  palič  vína  (vinopal)  shledán. 

Na  vaření  medu  byli  medníci,  jimž  materiál  sháněli  brtníci. 
Zřejmě  z  pramenů  víme  o  brtm'cích  chebských  (sluli  německy 
czeidler) ;  r.  1348  od  krále  Karla  lesmistru  jsou  poddáni. '') 

V  oddělení  řemesel  a  živností,  jež  v  této  době  s.tuky  zachá- 
zely, shledáváme  jakožto  nové  řemeslo  m  y  d  1  á  ř  e.  Byli  od  doby 
Karla  FV.  bezpochyby  jen  v  Praze,  a  i  tu  jich  bylo  málo.  Do  konce 
století  shledáno  jich  jen  sedm.  ^  Znáti  z  toho.  Že  ještě  pořád  hospo-j 
dýně  si  vařily  mýdlo  samy.  Také  svíčky  z  loje  si  lily,  ale  již  vy- 
skytuje se  řemeslo  svícníků,  které  bezpochyby  robilo  svíčky 
z  vosku.  V  Praze  Staré  po  roce  1354  čtyři  svícníci  dostali  se  v  mě- 
šťanství; do  r.  1419  jich  ve  všech  pražských  městech  shledáno  13. 

Nehojné  řemeslo  byli  voštníci  (voskáři,  cerae  fusoresl: 
mezi  měšťany  staroměstskými  nalezli  jsme  jediného  r.  1383.  Z*- 
všech  Pražských  měst  do  r.  1419  shledáno  jich  šest,  tedy  řemeslo 


O  V  této  'dobé  o  kuchyňkách  v  pramenech  málo ;  ví  se  jen,  že  jedna  bjis 
před  staroměstskou  radnicí;  vSak  v  stoletích  následugících  bylo  jich  mnoho. 
*)  Dle  seznamu  DomeCkova  kuchař  na  Pražském  podméstí  byl. 
Ó  Arch.  praž.  č.  2079.  E.  11. 

*)  Tomek,  D.  P.  H.,  383.  I 

•)  MéStanské  seznamy  Teigovy  v  Almanachu  Prahy.  IV.  Osvěta.  1902. 
•)  Httbsch,  Gesch.  d.  Handels  180.  Má  vůbec  mnoho  nezani6ených  zprir.; 
O  Celakovský,  Codex  II.,  893.  I 

•)  Tomek,  D.  P.  H.,  384. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Odbor  textilní.  181 

dké,  jehož  mistj4  jsouce  spolu  obchodníky,  sháněli  vosk,  přepou- 
iffi  ho  a  prodávali  svícníkňm  či  sami  z  něho  robili  voskové 
říce.  í^otně  pracovalo  se  u  nás  voskem  surovým ;  bílý  vosk  pěkně 
pravený  vožen  z  Itálie  k  nám.  Za  krále  Jana  prý  uměli  už  vosk 
n  nás  běliti ;  král  r.  1342  udělil  pražskému  měšfanu  Janu  Bavo- 
)Ti  úřad  liti  vosku  (ofBdum  fusoriae  cerae),  Karel  r.  1360  tu  vý- 
idu  stvrdil  ^)  a  ta  slévárna  spolu  byla  bělidlem. ') 

Víc  než  voskářů  bylo  v  Praze*)  a  vůbec  po  Čechách*)  olej- 
iků  (slují  též  olejovníci),  nebof  olejem  se  svítilo,  mazalo,  i  za  lék 
oužil.  Vyskytují  se  také  smolaři  (picariator)  *)  i  v  Praze  některým 
)člem.  Jeden  jest  i  staroměstským  měšťanem,  měl  dům,  byl  tedy 
imožný.  Jim  příbuzní  kolomazníci  a  vařiči  kleje,  uvedení  v  po- 
ídomém  popise  řemesel  v  Historii  Trojanské,  sluší  též  poněkud  do 
ho  odboru  práce. 

V  odboru  textilném  na  předním  místě  soukennici. 
lé  době  technický  tento  živel  emancipovati  se  snažil  od  sukna 

oječů,  kteříž  byli  obchodníky.  Mezi  kroječi  i  soukenníky,  kteří 

íchodovaii  s  vlastním  suknem,  bylo  po  stránce  obchodní  vždy 

íté  dotykův  a  třenic  dost  ^)  a  při  větším  kapitále  kroječů,  kteří 
soakenníků  objednávali,  i  leckterá  odvislost  zůstávala. 

V  hlavním  městě  bylo  soukenníků  mnoho,  na  Novém  městě  měli 
ou  ulici  soukennickou,  jednu  z  hlavních  dlouhých  ulic.  Na  rynku 
axoměstském  měli  do  r.  1362  vedle  kroječů  krámy  nebo  kotce;  potom 
zeny  jun  nové  kotce  u  sv.  Havla. ')  Soukennici  zakupovali  se  v  ty 
^é  krámy  právem  zákupným,  až  naplnili  počet ;  víc  než  sto  jich  ne- 
lélo  býti.  Krámy  měli  na  Františku  a  jinde  při  zdech.  Jiné  krámy 
ly  na  Malé  Straně  v  domcích  k  Oboře  jdouc,  tu  také  byly  malo- 
^ské  soukennické  krámy  při  zdi  městské.  V  knihách  pražských  do 
1419  zapsáno  139  soukenníků  (jeden  r.  1414  slul  podivně  Hanuš 


O  Tomek.  D.  P.  U.,  474. 

')  Hnbsch,  Gesch.  d.  bOh.  Haadels.  179. 

Ó  V  Tomkové  pejstfíku  jich  19.  D.  Pr.  H.,  384. 

*)  Rgstřfk  Dome£kův  myúóí  oleatores,  též  olsleher  na  předméstí  v  Hradci 
il.  1390-1403. 

*)  Rejstřík  Domečkův.  Možná,  že  Tylévali  sudy  smolou. 

*)  R.  1330  rada  poroutí  kroječům  a  soukennikům,  aby  v  trhu  (y  krámech 
denicích)  se  podporoTall  »sincere,  sine  dolo  se  inTÍcem.«  Arch.  pražs.  6.  986, 15. 

')  Tomek.  D.  P.  U.,  138. 

9* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


182  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  t  dobé  lucemburské. 

Slaměný  rytíř) ;  *)  od  r.  1324—1393  nalezli  jsme  však  jen  9  soukenníků 
mezi  méšfany  přijatých.  Hořejší  uzavřitý  a  obmezený  počet  to  snad 
vykládá.  Zajímavo,  že  jest  mezi  nimi  r.  1327  také  jeden  z  klassické 
lemě  suknářské,  Christophorus  de  Ypra.  R.  1392  vede  řemeslo 
i  žena,  Kmia,  textrix  pannomm.  *) 

O  soukennících  měst  venkovských  jsou  v  té  době  zprávy  sic 
hustější  než  prve,  ale  přec  jen  nahodilé ;  soukenníci  byli  zajisté  i  lu. 
kde  o  nich  prameny  nemluví.  Souvěké  zápisy  znají  soukenníky 
v  Hradci  Králové,  kdež  zvala  se  po  nich  ulice;*)  r.  1352  vyskytuji 
se  „hradecká"  sukna  jako  domácí  specialita.*)  Touž  dobu  také 
„chrudimská"  sukna  dostávají  se  na  trhy,  ^)  krámy  suknářské  jsou 
r.  1325  v  Litoměřicích,  v  Lounech;  r.  1326  uvádějí  se  suknáři 
v  Litomyšli,  r.  1335  připomíná  se  tamž  ulice  soukenicí,  *)  a  v  prvním 
zachovaném  zápise  o  konšelech  jest  soukenník  Jenlín  v  radě.  V  Plzni 
jsou  r.  1380  soukenníci  už  sdruženi,  a  nedlouho  potom  (1387)  sou- 
seda Pabiánka  odkazuje  mnichům  „bílé  sukno  plzeňské ;"  tedy  také 
domácí  výrobek. ')  Též  v  Hoře,  v  Pardubicích,  v  Berouně,  v  Rych- 
nově byla  sídla, suknářstva,  v  Boleslavi  Mladé  r.  1334  prodává  pán 
(Ješek  z  Michalovic)  15  krámů  soukennických. «)  V  Žatci  bére  r.  1391 
král  Václav  suknářům  právo,  kteréž  jim  byl  kdys  před  tím  dal/l 
v  Prachaticích  mají  r.  1379  krámy  suken  kroječi,  v  čemž  zajisté 
zahrnuti  jsou  i  soukenníci;'®)  stejně  tak  rozuměti  jest  stříhán 
suken,  jehož  r.  1378  dostává  se  Pelhřimově. ")  V  Jičíně  od  r.  1376 
soukenníci  jsou  v  radě  městské  napořád.'*)  R.  1333  a  1384  při-| 
cházejí  soukenníci  z  Benešova  v  pražské  měšťanství;  ba  r.  1388 
i  z  malých  Královic. '»)   R.  1396  mezi  konšely  v  Stříbře  jest  sou- 

')  Arch,  pražs.  C.  317,  68;  a  dle  rejstříku  Tomkova.  (Jsou  vSak  u  néh- 
soukenníci  spolu  s  krojefii.) 

•)  Soupis  Teigův  v  Almanachu  1.  c. 

')  Spiess,  Příspév.  kjmístop.  22.  Rejslfík  Domečkův  (pannifex,  textor). 

*)  Celakovský.  Cod.  11.  478. 

•)  Tamž.  474. 

*)  Sic  sluje  platea  textorum,  co  pravděpodobné  hodí  se  k  soukennikúE, 
Emler,  Reg.  ID.,  423,  429,  486.  Reg.  IV.,  55.  Nejedlý,  Litomyšl  I.,  816,  329. 

')  Strnad,  Listář  Plzné.  139,  170. 

*)  Čelakovský,  Cod.  U.,  282.   Stopa  berouns.  suknářství  v  arch.  mus.  Beroun  | 

•)  Celakovský,  Cod.  II.,  831. 

*•)  Tamž.  727. 

")  Tamž.  724.  i 

»•)  Menčík,  Jičín.  67. 

'■)  Seznamy  Teigovy  při  téch  letech. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obor  textilni.  133 

enník  Jindřich. ')  Takž  bylo  by  lze  přivésti  ještě  některá  jiná  jména 
lést  za  důkaz,  že  v  nich  bylo  soukennictví.  I  začátky  libereckého 
iknářství  kladou  se  aspoň  v  konec  lucemburské  periody.  *) 

Znamenitou  délbu  práce  v  suknářství  poznali  jsme  už  v  první 
léstské  době.  Někteří  z  těch  pomocníků  soukennických  mizí  v  službě 
)ukenníkově,  někteří  však  drží  se  samostatně.  Tak  zmizel  v  po- 
různé práci  tkadlec  vlny;  stal  se  tovaryšem  mistrovým ;  proti  tomu 
imoslatně  vystupují  valcháři;  sedm  valchářů  dobyli  sobě  na 
tarém  městě  měšťanství  do  r.  1393,')  zapsáno  jich  až  do  husitské 
)jny  ve  všech  Pražských  městech  70.  Dále  získali  a  udržují  sobě 
mostatnost  při  soukennickém  řemesle  barvíři  suken,  z  nichž 
me  nalezli  mezi  staroměstskými  měšťany  jen  dva  (do  r.  1393),  a 

teprv  za  panování  Václavova.  *)   Stejné  tak  přivedli  k  platnosti 
ou  práci  postřihači   suken,   k  nimž   vyskytuje   se  v  Praze 

celou  dobu  také  jeden  příbuzný  prací  rajféř  suken,  jenž  vy- 
ubával  zvláštním  nástrojem  uzly  v  sukně,  při  tkaní  povstalé.  *) 
Postřihači  sukno  z  valchy  přišlé  ze  čtyř  vod  vypírali,  napínali, 
lhali  a  vůbec  upravovali.  Stříhali  také  barchent  a  srstnaté  kůže.  ^) 
pražských  městech  spočteno  jich,  pokud  náhodami  v  knihách  se 
jevují,  32;  k  měšťanství  staropražskému  první  postřihač  došel 
)nr  po  r.  1353,  ale  pak  do  r.  1393  spočítali  jsme  jich  mezi  mě- 
rný 13.  Tedy  v  Praze  řemeslo  to  rostlo. 

V  městech  větších  venkovských  touž  dobou  byU  již  postřihači 
;;  připomínáme  příkladem,  že  byh  v  Plzni,  r.  1386  v  Tachově, 
•.  1417  jest  znám  postřihač  Crlík  v  Stříbře, ')  postřihači  v  Jičíně, 


')  Strnad,  Listář  m.  Plzné. 

")  Prf  z  r.  1410  jsou  o  ném  zprávy  zřetedlné.  Haliwich,  Reicheiiberg.  29. 
theilungen.  I.,  136. 

*)  Soupis  Teigův,  na  uémž  počítal  jsem  v  Osvětě  1902.  Tím  opravuje  se 
et  3,  tam  uvedený,  v  7.  Je  zajímavo,  že  valcháři  r.  1378  jsou  sami  Cechové : 
(k,  Krsieu,  Macek,  Pastucha,  Pavel,  Vavřinec,  Miked. 

*)  V  Tomkových  Základech  uvádí  se  r.  1377  barviř  Sárovník. 

*)  Rejfiři,  rejíléři  od  slova  ríffen  a  riffeln,  což  značí  škrábati,  drbnouti; 
kubávány  valy  ze  sukna  nástrojem,  zvaným  noppeisen  (jako  pinceta,  kleštičky 
iidlem) ;  slovo  to  je  vlastně  z  Francouz :  nope  =  uzlík.  Tyto  technické  zprávy 
al  mi  laskavé  p.  magistr,  rada  Fuz. 

*)  Rukopis  knih.  Lobkovic,  v  Praze,  č.  72,  a  v  něm  řád  řemesl.  č.  49.  2e 
^  posiřih^jí  barchan,  čti  v  kn.  arch.  praž.  č.  2119.  N.  10. 

')  Dle  Strnadova  Lóstáře. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


134  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  y  době  lucemburské. 

a  byli  asi  hojnějším  počtem  v  Hradci  Králové.  ^)  Nelze  pochybovati 
že  v  menších  městech  v  skrovných  poměrech  průmyslových  sou 
kenník  všecko  všudy  i  postřihování  dělal  si  sám,  vždyf  ani  praiSt 
soukenníci  při  vylíčené  dělbě  práce  nikdy  nedali  si  střih  doceL 
vzíti,  tvrdíce,  že  „nuže  k  jich  řemeslu  jest  přivlastněna  a  přirozená 
aby  oni  dílo  řemesla  mohli  nůží  strojiti  a  připravovati,  šlaky  za 
střihujíce  a  až  do  gruntu  stříci  mohouce."  *) 

Samostatně  vystupují  v  Pražských  městech  vinaři  a  kramp 
léři,  kteří  suknářům  vlnu  strojili,  jedni  čistíce,  druzí  česající 
Nalezli  jsme  jednoho  vinaře  mezi  měšťany  staroměstskými ;  ve  Tšecl 
městech  Pražských  do  r.  1419  spočítáno  jich  19,  a  krampléři  4.' 
K  soukenníkům  náleželi  také  z  rukavičníků  ti,  kteří  robili  raka 
vice  ze  sukna,  z  vlny,  ač  nutno  přiznati,  že  i  krejčíři  šili  rukaTÍc< 

Vlna  jakožto  surovina  přivádí  do  tohoto  průrayslného  odvMi 
kloboučníky,  vedle  nichž  osamostatněli  svou  prací  čepiénic 
(a  zhotovitelé  karkulí)  a  biretnici,  kteří  z  aksamitu  a  hedbáv 
robili  birety  učeným  lidem,  kněžím,  žákům,  bakalářům,  mislrůi 
a  doktorům.  Při  r.  1407  nalezli  jsme  na  Novém  městě  Pražskéi 
měšťana  Mikuláše,  jehož  živnost  naznačena  nejasným  jménem  coI( 
rator  biretorum.  Asi  sotva  maloval  birety,  spíš  snad  je  zdob 
„barvami",  vyšíváním  nebo  barevnými  stuhami. 

Kloboučníci  měli  v  Praze  na  Starém  městě  u  radnice  svq 
krámy  již  v  této  době.  *)  Kloboučníků  shledáno  v  Pražských  městec 
do  konce  doby  lucemburské  25,  čepičníků  6,  *)  biretník  nahodil  \ 
jeden.  Na  venkově  byU  kloboučníci  leckde ;  o  Hradci  Král.  to  vin 
jistě,  ^)  též  tak  o  Litomyšli,  kdež  r.  1339  sedí  jeden  z  nich  v  radé. 

V  té  době  již  vyskytují  se  v  městech  plátenníci,  ale  jes 
řídko.  Jest  to  řemeslo  textilně,  které  do  měst  vstěhovalo  se  i  v  Nén 
cích  nejpozději,  vždy  se  držíc  jen  některých  okresů.  ®)  Tkadl< 
v  Plzni   a  v  Hradci  Králové  uvozovaní,   jsou  už  jistě   plátenni 


»)  Dle  seznamu  řemes.  v  Příspévcícb  Spiessových ;  též  v  Rejstříku  Dam^ 
kove;  Menčík,  Jičín  79. 

■)  Arch.  pražs.  C.  1129   66. 

»)  Soupis  Tomkův  1.  c. 

*)  Tomek.  D.  P.  II.,  139.  i 

•)  Na  Novém  mésté  čepičník  HanuS  r.  1409  má  dům.  Arch.  praž.  ft.  2100,  2^ 

•)  RejsthT:  Domečkův  uvádí  je  na  podměstí  (pileator,  piliator);  ov§«m  ^ 
ztraceného  seznamu,  Bienenberk  (Gesch.  KOniggr.  191)  i  v  mCste. 

^  Nejedlý,  LitomySl.  I.,  329.  I 

^  Inama-Siernegg  ID.,  2.  sir.  121. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obor  textilní.  Id5 

inifex,  linilexlor);  v  Hradci  připomínají  se  také  běliči  (bleicher), 
íhož  řemesla  se  dotýkající.  ^)  Jinače'  však  tkadlci  drželi  se  vždy 
stě  venkova,  hor,  kde  jim  rostl  len,  a  do  mést  vozili  hotový  vý- 
}bek.  V  Staré  Praze  nalezli  jsme  do  r.  1393  dva  plátenníky,  kteří 
[skali  měštanstvi,  ale  to  byli  snad  spíš  obchodníci  nežli  řemeslo, 
omek  napočetl  v  třech  městech  Pražských  do  r.  1419  32  tkadlce 
jednu  přádlí,  jenže  nedopátráš  se  ze  jména  „textor",  tkali-li  ti 
ichnikové  len  či  vlnu;  jinač  arci,  psáno-li  „textor"  telae", 

V  Praze  objevuje  se  odvětví  tkadlců,  kteří  osnují  len  s  bavlnou, 
uli  barchaníci  podle  výrobku,  jemuž  jméno  barchan  (parchan). 
avlna  sama  o  sobě  netkána.  V  Němcích  barchentnictví  na  kup- 
ch  závislé,  začíná  se  teprv  počátkem  XIV.  věku.  *)  U  nás  do  konce 
)by,  o  niž  jde,  spočítáno  barcheníků  po  vší  Praze  14.  Barchanista 
>už  dobou  v  Hradci  Králové  zapsán  v  berním  rejstříku.  *)  Vysky- 
ije  se  r.  1382  mezi  staroměstskými  měšťany  jeden  nif  ař  (cwimer), 
le  to  nepoznáš,  je-li  technik  či  obchodník. 

Řemeslo  hojné  byli  tkáni čníci  (bortner,  snorer),  jichž  v  Praze 
wčíláno  do  konce  doby  této  1 8.  Ale  jen  jediný  tkaničník  ucházel  se, 
to  teprv  v  době  Václavově,  o  staroměstské  měšťanství.  Tkaničníci 
)bili  prýmy,  pletenice  k  tehdejší  parádě  modm'.  Jejich  specialisté  byli 
ráslníci;  ti  hotovili  střapce.  R.  1412  král  měl  svého  drástníka 
mka.  Krajky,  třepení,  ožidlí  ke  krku  a  závoje  tkaU  a  vyšívali  š  1  o- 
řníci  i  šlojířnice,  však  jen  7  jich  nalezeno  do  konce  doby 
městských  knihách  při  rozličných  příležitostech  zapsaných.*)  Patmo, 
i  šlojíře,  v  nichž  tehdejší  móda  přemrštovala,  robily  kromě  paní 
léšíanských  hlavně  ženské  podružné,  služebné,  které  při  nemajet- 
osti  a  neplatnosti  své  ku  knihám  nebyly'  volány.  Za  Karla  IV.  prý 
ředěni  do  Prahy  na  Petřín' tkadlci  koberců  z  východu,  a  tím  učiněn 
isi  bezvýsledný)  pokus,  aby  tu  zdomácnělo  toho  způsobu  textilní 
mém.  *) 

Dobu  Karlovu  uměleckou  označují  hojné  zmínky  o  řemesle 
rumplířů   (seidenneter)    nebo   vyšívačů    hedbávím,®)   zlatem   a 

')  Rejstřík  Domečkův. 

')  Inama-Stemegg  III.,  2,  127.  Kupci,  importujíce  surovinu,  opanovali  pro- 
ikci.  Střed  její  byl  AugSpurk,  Ulm,  ale  dlouho  zaměstknávali  dělníky  prací  do- 
áckou  po  vsích,  aby  výroba  byla  vétSí. 

")  Rejstfík  Domečkův. 

•)  Tomek,  D.  P.  H.,  883. 

*)  Pelid,  Karl  IV.  H.  827. 

*)  V  plzeíkské  soudní  knize  (výpis  prof.  Strnada)  jest  r.  1410  zápis  >unan] 


Digitized  by  VjOOQ IC 


136  Kniha  II.  1.  Průmyslnici  v  dobé  lucemburské. 

stříbrem.  Těch  shledáno  v  Praze  za  tu  dobu  13;  dva  jsme  našii, 
ani  přijali  staroměstské  právo  měšťanské.  Také  jednou  vyskytuje  se 
specialista  ornát  nik,  který  buď  prošíval  drahé  látky  k  rouchům 
Uturgickým  zlatem  a  perlami,  nebo  byl  to  spíše  specialista  krej- 
čovský, který  živil  se  šitím  těch  rouch. 

Vyšívačům  blízci  byU  aspoň  ti  koltráři,  kteří  upravovali 
koltry,  závěsy  ozdobné  kobercového  rázu,  vyšívané.  V  Pražských 
městech  vyskytují  se  do  r.  1419  tři.  Jinač  ovšem  koltra  může  byli 
sprostná  prošívanice,  pokrývka  na  lože. 

Na  podiv  v  době  lucemburské  vzrostlo  řemeslo  krejčířské. 
Bylo  ve  všech  městech  čelnějších,  krejčí  značnějším  počtem  uvádějí 
se  v  Plzni  (jeden  r.  1386  slově  Truhhčka),  v  Hradci,  v  Kolíně, 
v  Hoře,  v  Jičíně,  v  Budějovicích,  v  Nymburce,  v  Žatci,  a  to  hned 
od  počátku  doby  Janovy.  *)  R.  1356  jest  v  Litomyšli  krejčí  HodH 
konšelem;  r.  1387  je  krejčí  v  Žatci  purkmistrem.*)  Do  Staré  Prahy 
usazují  se  krejčí  z  Litomyšle  (r.  1336),  z  Benešova,  Chomutova  (1368). 
Klatov  (r.  1347  Ješek),  z  Bíliny  a  z  Berouna  (1346),  z  Prachatic 
(1365),  Prčic  (1348),  ze  Soběslave,  (1349),  z  Trutnova  (1343),  ze 
Stříbra  (Čistota,  krejčí  r.  1381),  z  Mnichova  Hradiště' (r.  1383),, 
z  Oustí  (Ješko  1341,  Jaroslaus  1353),  ze  Sedlčan  (1351),  z  Říčan 
(Václav  1369),  z  Tachova  (Bemisch  r.  1385)  a  z  některých  jesté 
jiných  měst,')   což  svědčí   o  řemesle  krejčířském  v  těch   městech. 

Byla  to  doba  nových  mod  a  tudy  doba  výdělku.  Při  tom  nutno 
dotknouti,  že  šaty  šili  také  suknáři  (jako  krejčí  také  prodávali  suknoii 
a  že  i  kde  kdo  v  městě  mohl  sobě  ušiti  na  sebe,  co  libo.  Tou  pří- 
činou význačno  i  pro  naše  poměry,  že  r.  1392  v  Krakově  krejčířská 
společnost  rozpuštěna  a  dovoleno,  aby  si  každý  měštan  a  měšfanka 
krejčovali  zase  sami.*)  Přes  tu  volnost  soukromého  šití  rostlo  ře- 
meslo krejčířské,  nebo!  přepych  doby  žádal  šatů  umělejších. 

Jest  zajímavo  ohledávati,  kterak  v  Starém  městě  v  tu  dobij 
krejčí  přibývalo  mezi  měšfany.  V  letech  1324 — 1333  zapsán  jediný, 
v  následující  desítce  let  čtrnáct,  od  r.  1344 — 1353  dokonce  42!*1 


osnovám  de  bombice  et  duos  spindi  de  bombice*,  z  néhož  tudím  jde,  ie  byl| 
u  nás  i  tkadlci  hedbáví. 

')  Listář  PlzBĎ.  Strnad;  Spiess,  Příspěvky,  Celakovský;  Cod.  II.,  240,  564 j 
Emler  Reg.  IV.,  660.  | 

■)  Celakovský,  Cod.  IL,  666.  Nejedlý,  Litomyšl  I.,  329. 

•)  Seznamy  Teigovy  v  Almanachu  IV.,  1.  c.  • 

*)  Bucher,  Codex  picturat.  Anhang  V.  To  krejčí  chtéli  patrné  monopol  prače, 

•)  Počítáno  na  seznam.  Teigových  ode  mne  v  Osvétč  1903. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


OdéYníci.  137 

To  neznamená  jen  holý  počet  krejčířů !  Tof  značí  zároveň  těch 
řemeshiíků  mocnost  hospodářskou,  t.  j.  v  tKceti  letech  57  mistrů 
krejčovských,  do  Starého  města  přibylých,  měli  domy.  Jeden  z  nich, 
krejčí  Lev,  r.  1351  dostal  se  i  mezi  konšely  staroměstské.  V  letech 
následujících  (od  r.  1354 — 1393)  obdrželo  měšfanství  krejčí  92;  uka- 
zuje se  mezi  nimi  dělba  práce,  jeden  z  nich  označován  jako  krejčí 
kalhot  (sartor  caligarum)  a  jiný  sluje  kabátník.^)  Mezi  krej- 
čími jest  bohatý  Lev,  který  pořizuje  oltáře  do  Týna.  *)  Mezi  ruko- 
jměmi  za  nové  měšfany  r.  1370  zapsán  krejčí  paní  císařové  Nicolaus 
a  r.  1379  jiný  z  císařovniných  krejčířů  jménem  Adam. ')  Ve  všech 
městech  Pražských  až  do  r.  1419  spočítáno  159  krejčířů,  nad  což 
jen  sladovníci  a  ševci  měli  počet  větší. 

Z  krejčířských  specialistů  mimo  svrchupsané  kabátníky  (joppa- 
toxas,  jopulatores)  a  kalhotníky  neboH  h  a  c  n  í  k  y  (caligatores)  vy- 
skytují se  ještě  kytléři,  pláštníci  (paUiatores) *)  a  vetešníci 
(fullones  seu  renovatores  vestium,  kteří  po  němečku  se  také  zovou 
mentler);  ti  opravovali  šaty  staré.  Vetešníků  spočítáno  v  Praze  do 
r.  1419  47.  «)  Nebyli  to  samí  chuďasové:  vždyt  24  obdrželi  do  r.  1393 
měšfanství  na  Starém  městě.  •)  Též  v  Hradci  Králové  uvádějí  se 
fullones.  ^) 

Přes  to  dělení  práce  nutno  oznámiti,  že  krejčí  šili  nejen  šaly 
oběma  pohlavím,  oni  šili  všecko  všudy,  co  z  látek  textilního  prů- 
myslu ušiti  bylo  potřebí. 

Naposled  budiž  propuštěno  do  tohoto  odboru  práce  přiřadili 
i  provazníky,  řemeslo,  o  němž  z  venkovských  měst  za  onoho 
času  skrovně  zpráv.  ^  V  Pražských  městech  do  konce  lucemburské 
doby  v  71  létech  nalezeno  provazníků  28;  měšťanské  právo  na 
Starém  městě  obdrželo   šest  mistrů  do  r.  1393.*)    V  Novém  městě 

*)  y  OsYété  1903  spočetl  jsem  5  kabátníků,  ubrav  valcháfům  nedopatřením. 

•)  Tomek,  D.  P.  H.,  145. 

•)  Tomek,  D.  P.  V,  50  a  53  neuvádí  téchto  dvorských  krejčířů;  má  sedm 
jiných,  mezi  nimi  Kwek  1355,  krejčí  krále  Janův,  HluSek  1388,  čtyři  s  jmény 
křestnými,  a  císařovnin  krejčí  Kunc  r.  1406. 

^)  Kopl.  tírkund  Budweis.  51. 

•)  Počítán  k  nim  každý  >renovator<,  v8ak  Sevci  měli  také  své  renovatory, 
takie  ta  jsme  na  nejistotách. 

')  Stejné  tak  počítali  jsme  renovatory  k  mentlerůiíí. 

^  Rejstfík  Domečkův. 

•)  v  Hradci  Král.  se  uvádéjí.  Tamž. 

')  Počítám  vždy  do  r.  1393,  nebof  tu  liber  vetustissimus  archivu  pražs. 
přestává;  následm'ici  kniha  méstská  je  z  r.  1424. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


138  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  t  době  lucemburské. 

sedělo  jich  asi  nejvíc  v  dolejší  části  ulice  Štěpánské,  jež  proto  zvána 
provaznickou.  I  v  tom  řemesle  vyskytuje  se  v  Praze  specialista  — 
popružník  —  ale,  pokud  víme  jediný  (r.  1407  Tomík).  ^)  Jiní 
odborníci  řemesla  provaznického  byli  síťaři,  jichž  napočteno 
v  Praze  do  též  doby  šest.  Jméno  nevodářů  (co  robili  nevody 
na  lovení  ryb)  a  tenetářů,  kteří  vinuli  tenata,  ukazovalo  by  na 
dělbu  ještě  větší.*)  Na  konec  sem  by  náleželi  ještě  dratevníci, 
kteří  ševcům  z  konopí  hotovili  dratve,  ale  těch  vyskytuje  se  holé 
jméno  jen.  Ševci  dělali  si  a  smolili  dratve  obyčejně  sami. 

V  industrii,  kozí  se  dotýkající,  na  prvém  místě  i  v  této  době 
vždy  jsou  starodávní  kožešníci.  Řemeslo  hojné  i  živné,  neboř 
kožešiny  nosily  se  v  zimě,  v  létě,  v  zimě  z  nutnosti,  v  létě  aspoň 
jimi  sukně  mužské  i  ženské,  čepce  a  birety  lemovali.  V  městech 
venkovských  větších  byli  všude;  nahodilými  zmínkami  uvádějí  se 
v  Hradci  Král.,  v  Žatči,  na  Mělníce,  v  Hoře,  v  Brodě  Německém, 
v  Lounech,  v  Budějovicích,  v  Ústí  n.  OrUcí  (Wilhelmswerde),  v  Lito- 
myšli (poč,  XV.  stol.),  v  Nymburce,  v  Plzni. ")  V  Staré  Praze  měli 
se  svým  zbožím  stání  v  rathouze,  ulice  jedna  byla  jimi  plna  a  slula 
po  nich.  V  měšťanství  staroměstské  přihlásilo  se  jich  do  r.  1393 
61  osoba!  Nejvíc  (21)  přibylo  jich  v  L  1374—1383.  Na  Novém  měslé 
jich  bylo  též  asi  mnoho,  hlásí  se  do  konce  století  k  organisaci.  Po 
vší  Praze  spočítáno  jich  do  konce  periody  136. 

Specialisté  mezi  nimi  byli  černokožišníci*)  a  červeno- 
kožišníci.*^) 

V  této  periodě  vznik  a  veliký  vzrost  mělo  řemeslo  kože- 
lužské (cerdones,  smradaři),  které  upravovalo  noži  a  rostlinným 
tříslem  volovice,  býkovice,  kraviny,  koniny,  ostarky,  hříbětiny,  kozlo- 
vice  a  teletiny.  Koželuzi  vyskytují  se  v  Plzni,  v  Hradci  Králové, 
v  Žatci  a  j.  V  Prachaticích  měli  krámy  stálé.  *)  V  Praze  o  krámeeli 
jich  nevíme,  ale  koželuhů  bylo  tu  mnoho,  zvláště  na  Novém  měslě; 
v  měšťanství  města  Starého  do  r.  1393  vstoupilo  jen  šest  mistrův. 
První  psán  r.  1349,  slul  Pešek. 


O  Arch.  praž.  ft.  2100,  136. 

■)  Jména  ta  jsou  v  Historii  Trojanské,  odkudž  v  Tomkovi,  D.  P.  II.,  384 
*)  Emler,  Reg.  III.,    530  r.    1327  a  seznamy  Teigovy  mčSCanů   pražských, 
odkudž  který  kožešník  se  přistéhoval.  Nejedlý,  Litomyšl  I.,  318 
*)  Ty  nalezl  Tomek  D.  P.  H.,  375. 

')  Toho  nalezli  jsme  v  méšfanských  seznamech  Teígových  při  r.  1372.  Tec 
•  rotkursner  slul  Ditlinus. 

•)  Celakovský,  Cod.  D.,  727. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obor  kolí.  189 

Osamotnělý  druh  koželuhů  byli  j  i  r  c  h  á  ř  i,  kteří  pracovali 
o  kožich  „alúnem",  tříslem  solním,  hotovíce  kůže  na  bělo,  odkudž 
i  jniéno  (albicerdones,  bělokožci).  O  ten  alún  nebo  kamenec 
byla  starost;  mistr  musil  míti  pojištěnu  „alúničí  studnici,"  a  protož 
v  tom  řemesle  bylo  spíš  než  jinde  potřebí,  aby  bylo  všecko  řemeslo 
pospolu,  a  najímalo  kamencové  zdroje  na  spolek.  V  Praze  byli  jir- 
cháři  většinou  pohromadě  v  Novém  městě  v  okolí  sv.  Vojtěcha.  O 
První  jirchář  (Jindřich)  dostal  se  tu  mezi  konšely  r.  1353  a  v  konec 
periody  (1419)  už  se  hádají  s  koželuhy  o  trh  kozí.*)  Prý  vlašské 
koželuhy  a  jircháře  z  Kalabrie  do  Prahy  Karel  IV.  uvedl.  •)  Jircháři 
byli  též  po  venkově,  ale  snad  řídci.  *) 

V  té  době  vzniklo  podivným  rozdílem  řemeslo  štumfařů, 
totiž  těch,  kteří  louhovali  a  hotovili  kůže  jako  jiný  koželuh,  ale  ne- 
směli jich  pro  lesk  mazati  tuky.  Do  r.  1419  v  Praze  spočítáno 
štumfařů  21. 

Koželužské  dílo  dále  barvou  strojili  barvířikoží  (coloratores), 
mezi  nimiž  ke  konci  doby  vyskytují  se  zámišníci  (semischferber), 
barvící  jemné  kůže  na  žluto,  a  tříslníci,  kteří  strojili  tříslo,  ačU 
si  toho  všeho  nedělal  koželuh  sám. 

S  výrobkem  koželuhů  nejvíc  měli  co  činiti  ševci.  Jest  jisto, 
že  švec  původně  robil  si  kůži  sám,  a  koželužství  že  se  od  ševcovství 
odvětvilo  a  usamostatnilo.  Ševci  dělali  nejen  obuv,  ale  všecko,  co 
se  z  kozí  sešívalo;  vždyf  dvě  stě  let  později  (1661)  pražským  ševcům 
se  úředně  dovoluje,  aby  šili  pytle  kožené  jako  za  starodávna,  a  šití 
tlumokův  aby  nechali.^) 

Z  nahodilých  zpráv  se  vidí,  že  značný  počet  ševců  byl  v  periodě 
lucemburské  v  Písku,  v  Mostě,  kdež  v  polovici  XIV.  století  ohlašuje 
se  jich  organisace,  v  Hoře  a  v  Litomyšli,  kde  měli  svoji  ševcovskou 
ulici  •)  a  v  Landškrouně,  kdež  připomínají  se  r.  1332  krámy  šev- 


')  Med  mSSCany  Starého  města  nenalezli  jsme  ni  jednoho  jircháře  v  té 
periodé. 

")  Arch.  praž.  6.  2079.  J.  25.  Tehda  obec  uznala  právo,  aby  obojí  kupovali 
koniny  a  ostarky  (vetustates),  kdo  kdy  z  nich  na  trh  přijde. 

•)  Schottky,  Prag  H.,  416.  Schaller  IV.,  134.  Tomek,  D  P.  VIIL,  162  zdá  se 
lomu  odporovati. 

*)  Domečkův  Rejstřík  (1390—1408)  zná  je  v  Hradci  Král. 

')  Arch.  pražs.  6.  1238,  253. 

Ó  Nejedly,  LitomySl  L,  319. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


140  Kniha  II.  1.  Pr&mysiníci  t  dobé  lucemburské. 

covské,  *)  v  Boleslavi  Mladé,  kde  r.  1334  počítá  se  20  krámů 
(scampna  sutorum).  *) 

V  pražských  knihách  vyskytuje  se  od  r.  1348 — 1419  238  ševců 
zapsaných. ')  V  knize  staroměstského  méšfanstvi  pozorujeme  podobný 
nával  ševců,  jakož  postřehli  jsme  pH  krejčířích.  V  první  desítce  let 
zápisů  (1324 — 1333)  sic  jen  tři  mistři  stali  se  měšťany,  ale  v  desíti- 
letí hned  potom  již  zapsáno  14,  v  třetí  desítce  11;  r.  1351  dostal 
se  první  švec  mezi  konšely  staroměstské;  potom  (1354 — 1363)  zjed- 
nalo si  měšťanství  20  ševců;  v  desítce  následující  36,  z  nichž  jeden 
r.  1365  uvozuje  se  jakožto  švec  císaře  Karla  IV.  Slul  Ješek.  Před 
ním  r.  1359  byl  psán  Wolflinus  jakožto  švec  císařský.*)  Od  r.  1374 
do  1383  přijalo  měšťanství  dokonce  49  ševců!  Toť  počet  nejvyšší 
a  znamenitý.  Pak  do  r.  1393  už  jen  10  ševců  se  hlásí;  rukojmím 
při  jednom  měšťanství  byl  Smil,  švec  krále  Václava  IV.  Tedy  za 
69  let  v  Staré  Praze  143  ševců  nabyli  měšťanství.*)  Že  tu  méli 
svou  ulici  ševcovskou,  rozumí  se. 

Toť  vzrůst  řemesla  podivu  hodný.  Kdo  ví,  kolik  jich  bylo  na 
Novém  městě !  Z  kusých  zpráv  víme  jen,  že  tu  byli  hojní  a  některý 
i  bohatý;  vzpomínáme  jen  onoho  ševče  Bláhy  Švika,  jenž  darem 
královým  tak  vehké  městiště  měl,  že  na  něm  18  domků  nastavěno.  ®j 

Jako  při  krejčovském  řemesle  i  tu  bylo  odvětví  ševců,  kteří  se 
zabývali  jen  správkou  obuvi  staré ;  říkali  jim  renovatores  sotularium, 
sutores  antiquorum  calceorum  (rewler).  Později  obvyklo  jim  jméno 
ševců  vetešníků,  na  rozdíl  pak  toho  sluli  ševci  svrchu  psáni 
ševci  novinníci,  novětníci.  Vyskytuje  se  také  jméno  prtákův 
a  flekýřů.  V  Němcích  první  zpráva,  že  vetešníci  odděleni  jsou  od 
ševců,  pochází  z  r.  1284. ') 

Vetešníci  jakožto  samostatné  řemeslo  mohli  býti  jen  v  lidných 
městech,  kde  byl  dostatek  výdělku.  ®)    V  městech  malých   švec  no- 


»)  Emler,  Reg.  IV.,  747. 

•)  Tamž.  IV.,  9.  Celakovský,  Cod.  IL,  282. 

•)  Jenže  v  tom  fiisle  Tomek  zahrnuje  také  Sevce,  kteří  spravovali  starou 
obuv.  D.  P.  IL,  383. 

*)  Tím  doplftuye  se  ponékud  seznam  Tomkův  v  D.  P.  V.,  60. 

•)  Vždy  počítáme  na  seznamech  Teigov^ch  1.  c.  Srovn.  obSírn.  práci  moji 
v  Osvété.  1902. 

•)  Tomek,  D.  P.  H.,  263. 

^)  Inama-Sternegg,  Wirtschaftsgesch.  III.,  2,  str.  69. 

•)  R.  1360  jest  o  nich  zmínka  ze  2atce.  Celakovský,  Cod.  II.,  664  Jsou  iéi 
psáni  v  Rejstříku  Domečkové  v  Hradci  Král.  (Í390— 1403). 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obor  kozí.  Ul 

vinník  prtačil  sám.  Mezi  měšťany  na  Starém  méstě  tři  vetešníky 
ševcovské,  zřejmě  oznaCené,  jsme  spočítali  za  všecku  dobu,  o  níž  jed- 
náme. 

K  ševcům  lze  přidati  ony  trepkáře  (calopedifex),  kteří  ro- 
bili dřevěné  a  kožené  podkladky  pod  obuv  dlouhou,  nosatou  nebo 
špičatou.^)  Specialisací  ševců  ze  starší  doby  byli  sčibalníci, 
kleří  se  ještě  v  XIV.  věku  uvádějí.  *)  Do  oboru  industrie  kožní 
budtež  dále  přičteni  rukavičníci  (cirothecarii,  hantschuster).  Pra- 
covali kozí  i  vlnou,  bylytě  rukavice  proti  zimě  i  pro  parádu.  Ně- 
které rukavice  byly  hned  z  obojí  látky:  povrch  byl  ze  sukna,  podšití 
bylo  kožené,  či  snad  kožešinné.  *)  Rukavičníků  spočítáno  v  pražských 
městech  za  všecku  periodu  27 ;  mezi  měšťany  staroměstskými,  nově 
přijatými  v  též  době,  shledali  jsme  jich  29.  Připomíná  se  rukavičník 
příchozí  z  Chebu,  z  Hory.*)  V  Hradci  Král.  byli  též. ^) 

Sem  slušejí  dále  měšečníci,  váčkáři  (bursifices,  peytler) 
a  tobolečníci  nebo  taškáři  (peratores,  taschner,  nyní  brašnáři), 
kterážto  řemesla  se  odlišovala  již  v  té  době,  ač  není  mezi  nimi 
pevné  hranice.  Měšečníků  v  Pražských  městech  do  r.  1419  spočí- 
táno nahodilými  zmínkami  61,  váčkář  jeden,  tu  tedy  kdo  ví,  byl-li 
mezi  nimi  rozdíl.  Kteří  robili  tlumoky  na  skládání  šatů  i  mošny  malé 
na  nošení  a  skládám  věcí  drobných,  kromě  toho  později  též  holstra 
nebo  visáky  kožené,  do  nichž  ukládala  se  střelná  zbraň,  ti  slidi 
tobolečníci  a  těch  spočítáno  ve  všech  Pražských  městech  39.  K  mě- 
šťanství na  Starém  městě  přihlásilo  se  do  r.  1393  měšečníků  7, 
tobolečníků  21.  Na  Novém  městě  obsadili  tobolečníci  a  měšečníci 
spolu  s  pasíři  ulici  při  klášteře  Panny  Marie  Sněžné,  kdež  první  jich 
krámy  byly,  otkud  r.  1397  přeneseny  na  Koňský  trh.  •)  V  krámech 
na  Koňském  trhu  zasedlo  r.  1412  po  rozhodnutí  městské  rady 
21  měšečníků  a  23  tobolečníků. ') 

Měšce  a  tobolky  za  pasem  mužům  a  ženám  visící,  sloužily  sic 
potřebě,  ale  též  nádheře;  proto  nebude   správno   všech  měšečníků 


•)  Tomek,  D.  P.  n.,  378.  —  Zíbrt,  D.  kroje  333. 

•)  Patera,  Rukop.  Hradecký  886.  Emler,  Reg.  II.,  1043  při  r.  1288. 

•)  O  rukavicích  léto  doby  viz  v  Zíbrtových  déj.  kroje.  337. 

*)  Seznamy  Teigovy  v  Alman.  Prahy,  1.  c.  r.  1363,  1381. 

*)  Rejstřík  Domeekův. 

^  Arch.  prais.  č  2079,  fol.  6.  1. 

"*)  y  knize  arch.  prais.  č.  2079,  B.  8.  zapsáno  jen  13  taSkářů  (peratores); 
Bnad  omylem  23  jich  má  Tomek,  D.  P.  11.,  390w  Arch.  pražs.  č.  2100,  284  r.  1410 
Easedlo  v  krámu  jen  18  médečmků. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


142  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  y  době  lucemburské. 

přičísti  k  řemeslům,  která  pracovala  kozí.  Zajisté  paním  měšečník 
šil  z  aksamitu  a  z  hedbáví  váčky  nádherné. 

Vzácnější  řemeslo  sem  náležité  byU  pouzdraři  nebo  pouzdr- 
níci  a  pochváři  (vaginator).  Jejich  odvětvím  jsou  jahelni6- 
k  á  ř  i  (nadelfasser),  kteří  robili  jahelníčky  z  kůže  i  ze  dřeva.  V  Praze 
Tomek  nalezl  pouzdemíka  jediného  (do  r.  1419),  my  nalezli  jedi- 
ného pochváře  mezi  měšťany  staropražskými  r.  1376;  jahelničkáři 
shledáni  ve  všech  Pražských  městech  do  r.  1419  čtyři,  mezi  staro 
dražskými  měšťany  dva, 

Řemenáři  (coriarius),  do  kožního  průmyslu  náležití,  byli 
hojní.  V  městech  venkovských  sic  ještě  sotva  kde  jich  najdeš,  *)  tu 
koželuh  či  švec  nařezali  řemenů  a  namazali  i  nabarvili,  kolik  kdo 
potřeboval;  na  odpor  tomu  v  Pražských  městech  této  periody  spo- 
čítáno řemenářů  61 ;  v  měšťanech  staropražských  bylo  jich  do  r.  1393 
osm.  V  Starém  městě  měli  ulici,  k  Židům  jdouc.  Řemenářům  blízcí 
jsou  uzdáři  (frenifices),  jichž  vyskytuje  se  v  Pražských  městech 
do  r.  1419  64  a  mezi  měšťany  v  Starém  městě  16.  Tu  měli  u  sv. 
Linharta  krámy  své.  Jich  odvětví  byli  střemenáři  (ferunca- 
tores).  *) 

Sedláři  (sellatores)  byli  ve  větších  městech  venkovských 
(víme  o  Plzni,  o  Jičíně  a  Hradci  Král.);  v  Praze  jich  do  r.  1419 
spočítáno  26;  mezi  staroměstskými  měšťany  9;  jeden  už  r.  1329. 
tedy  hned  při  začátku  měšťanských  seznamů.  Sem  poněkud  náleží 
i  řemeslo  t  o  u  1  a  ř  ů,  kteří  robili  kožené  túly,  touly,  toulce  (pha- 
retra),  nádoby  to  nebo  taSvice  na  chování  šípův.  V  Pražských  mě- 
stech nahodilo  se  tůlařů  do  r.  1419  šest.  Toulařům  pletli  se  do 
řemeslného  díla  a  prodeje  uzdáři  tak  tuze,  že  na  Starém  městě 
r.  1417  musili  býti  smlouváni.  Od  té  doby  uzdář  směl  prodávati 
jen  ty  touly,  které  koupil  u  pražského  toulaře,  jinač  ho  čekala  kopa 
grošů  pokuty.  *) 

K  řemeslům,  která  pracovala  o  kožich,  přičísti  dlužno  též  per- 
gameníky  (permeter,  pergamentista),  kteří  bývali  jen  ve  větších 
městech  (Hradec  Král.)  a  v  Praze.  Seděli  většinou  na  Novéni  městě 
na  příkopě  k  Široké  ulici.  Dva  pergameníci  dostali  se  na  Novém 
městě  mezi  konšely,  Mikuláš  r.  1411  a  KriStof  1419-  Do  r.  1419 
nahodilo  se  jich  po  vší  Praze  v  zápisech  17,  meri  měšťany  staro- 


0  Jsou  v  sezname  Spiessově  z  Hradce  Král.  v  Ptíspévc  k  mistopisa. 
')  V  sezname  Tomkově,  D.  P.  II.,  384.  v  Základ,  místopisu. 
')  Arch.  pražs.  č.  2099,  106. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obor  dřeva.  148 

městskými  spočítali  jsme  do  r.  1393  pouze  tři.  Rasor  Pesoldus 
v  starém  sezname  bratrstva  malířského  (z  konce  panování  Karlova) 
jest  škrabák  pergamenu. 

Na  konec  budiž  propuštěno  do  tohoto  odboru  i  knihaře  vzíti. 
Vázali  knihy  v  desky  dřevené,  kozí  (kterou  druhdy  i  umělecky  upra- 
vovali) potažené.  V  Starém  městě  nalezen  jediný  mezi  měšťany,  byl 
lo  r.  1372  Paulus,  ligator  librorum.  Po  vší  Praze  do  r.  1419  shle- 
dalo se  jich  11.')  Na  počátku  XV.  věku  jeden  z  knihařů  prodává 
knihy  před  kolejí  Karlovou.*)  Na  venkově  sotva  byli. 

V  následujícím  odboru  průmyslném,  při  němž  hlavně  pracováno 
dřevem,  na  prvém  místě  jsou  truhláři  v  onom  širokém 
smysle,  jakž  mu  dnes  rozumíme.  V  oněch  dobách  jim  říkali  spíš 
stolaři;  bral  se  stůl  za  lilavní  jich  práci.  Stolařů  (qui  mensas 
parant,  mensifices,  mensarum  formatores,  mensatores)  v  Pražských 
městech  nahodile  spočítáno  do  r.  1419  18,  Truhlář,  jenž  jako  od- 
borník robil  truhly,  nalezen  jediný.  Pouze  dva  stolaře  sliledali  jsme 
v  staropražském  měšťanství  (1324 — 1393).  Stolaři  byli  též  v  městech 
venkovských,')  ač  tu  ještě  vždy  mnoho  je  zastal  tesař. 

V  truhlářském  řemesle  vyskytuje  se  neobyčejné  dělení  v  specia- 
listy; z  těch  jsou  stoličníci  (stolice)  stejní  snad  s  lavičníky; 
kolebečníci,  po  st  elní  ci.*)  Též  vyskytla  se  jména  stoleč- 
níků*)  a  pokladníků,  jako  těch,  kteří  robili  stolečky  a  dře- 
věné pokladnice. 

Prkna  řezali,  strouhali,  hladili  těm  truhlářům  všelikerým  s  t  r  h  a  ř  i 
nebo  struhaři,  také  p r k n á ř i.  Těch  spočteno  v  Praze  do 
r.  1419  13.  Byli  také  v  městech  venkovských.  •)  Hrubými  drvy  pra- 
covali tesaři,  kteří  se  připomínají  ve  všech  městech;  v  Praze  na- 
počteno jich  71.  Ti  as  většinou  seděli  na  Novém  městě  pro  dřevný 
trh.  Na  Starém  nalezli  jsme  z  nich  jen  jediného  mistra,  jenž  hlásil 
se  k  měšťanství  r.  1364. 

V  tom  řemesle  byli  speciahsty  rourníci  (růraři,  trubači,  tru- 
baři),  kteří  vrtali  trouby  k  vedení  vody,  a  mostníci,  kteří  hoto- 

')  Podle  Tomka.  K  nim  přidán  budiž  Jiří  ligator  z  r.  1415  (arch.  praž. 
t.  2079.  E.  15)  a  Mikulád  Sluka  ligator,  uvedený  v  Tadroyýcb  Soud.  Akt.  1 ,  99. 

•)  Tomek,  D.  P  IL,  162. 

*)  Rejstřík  DomečkŮT;  jeden  mensator  na  podměstí  Hradce  Král.,  Bienen- 
berk  v  sezname  uvádí  je  v  mésté  též. 

*)  Jakub  postelnik  v  Noy.  mésté  r.  1420. 

*)  StoleCnlk  Jakub  r.  1405  v  Nov.  mésté.  Arch.  praž.  6.  2100,  107. 

•)  V  Hradci  je  uvádí  z  té  doby  Spiess.  Příspěvky,  1.  c.  22. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


14i  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  y  dobé  lucemburské. 

vili  a  spravovali  mosty.  O  jednom  takovém  připomíná  se  r.  137^ 
•  v  Hradci  Král.  Císařovna  Alžběta  dala  spcávu  mostfi  tesaři  Markovi, 
a  ten  prodal  své  právo  i  povinnost  obci  za  35  kop  grošů  pražs., 
aby  si  pak  mostníka  dosazovala  sama.  ^)  Odborníky  tesařskými  bylii 
také  oni  s  t  a  v  n  í  c  i  (co  robili  stavy),  kotečníci  a  bůdnařij 
(kteří  stavěli  krámy  a  kotce)  i  lodnáři,  kteří  strojili  lodice  a 
prámy.  , 

Jemnou  práci  ze  dřeva  provozovali  soustružníci,  řemeslo 
na  tu  dobu  vzácné.  Tomek  do  r.  1419  spočítal  v  Praze  jen  pel 
takových  „struhařů".  *)  Byli  také  v  Hradci  Král. ')  Speciálnými  pra- 
cemi v  tom  odboru  zabývali  se  přesličníci,  vřetenáři, 
paterníci,  dělající  růžence  nebo  páteře  (patemoster),  jichž  v  Praž- 
ských městech  pobývalo  do  r.  1419  27.  Svědčí  o  dobré  živnosti 
toho  řemesla,  když  od  r.  1370 — 1393  pět  patemíků  shledáno  mezi 
měšťany  staroměstskými.  Jeden  přišel  z  Police  r.  1383,  slul  Jan, 
jiný  z  Nymburka  r.  1386,*)  Dva  paterníci  dostali  se  mezi  konšely 
novoměstské,  Fricek  r.  1409,  Václav  1418.  Růžence  byly  nejen  na 
modlení,  než  posluhovaly  také  ženské  módě  po  vší  západní  Evropě, 
jenže  na  parádu  aby  páteřík  měl  zrna  z  dražší  látky  nežli  ze  dřeva, 
„rozkošné"  páteříky  byly  z  koralů,  jantarové,  stříbrné,  pozlatité;*) 
a  ty  zlatník  pořizoval. 

K  soustružníkům  příslušejí  též  kala  márnici,  řemeslo  ne- 
hojné.  Tomek  nalezl  ve  vší  Praze  do  r.  1419  dva,  my  nalezli  mezi 
staropražskými  měšťany  jednoho  r.  1393  ;•)  dále  k  nim  patří  lou- 
t  e  č  n  í  c  i  (pupparii,  puppa  zi  loutka) ;  "^  1  ž  i  č  n  í  c  i  nebo  Ižičíři 
(coclearii),  kteří  robili  lžíce  dřevěné,  ty  často  pak  kovány;  tvoři- 
dlníci,  kteří  hotovih  dřevěná  pouzdra  (tvořídka),  ratištníci, 
kteří  zdobně  vyřezávaU  ratiště  (tyče)  k  praporcům  a  kopím,  čí  šíři, 
kteří  dělali  a  snad  i  řezali  číše  ze  dřeva ;  těch  nalezeno  v  Pražských 
městech  do  konce  periody  11;  sem  dále  slušejí  okřináři,  kteří 
se  co  do  práce  neliší  od  misařů,  jichž  v  Praze  spočteno  do 
r.  1419  12,  ač  v  tom  poctě  mohli  býti  též  misaři  hrnčířští. 

')  Celakovský,  Cod.  H.,  683. 

')  V  kn.  arch.   pražs.  6.  2079,   H.  31,  nalezli  jsme  Alberta,   drechsler  de 
Freiberg,  že  r.  1418  kupiye  dům  v  Praze. 
»)  Rejslřik  Domečkův  1390—1403. 
*)  Seznam  Teigův  r.  1383. 
*)  Zíbrt.  Děj.  kroje  373. 

')  Vincentius,  calemaria  faciens.  Seznamy  Teigovy.  R.  1393. 
')  Dle  sloTnika  Bohemáře. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Odbor  dřeva.  145 

Do  oboru  jemné  práce  dřevem  hlásí  se  v  oněch  dobách  hoto- 
telé  hudebních  nástrojů,  huslaři  a  loutníci,  kterýchž  v  době 
cemburské  v  Praze  přec  aspoň  6  napočítáno,  pak  pištělníci 
aistr  Mikuláš  1397)  a  bubnáři,  kteří  pracovali  o  svých  bubnech 
^evem  i  kozí,  k  nim  sluší  i  Ješek  novopražský  kvinternik 
ytara),  r.  1382  a  v  a  r  h  a  n  á  ř.  *)  Na  Malé  Straně  shledáváme 
1352  Mikuláše  varhaníka  mezi  konšely.  V  Kolíně  jmenuje  se  Pavel, 
nž  tam  r.  1395  postavil  varhany.  *) 

Z  uměleckého  řemesla  jsou  řezáči  (řezbáři,  sculptores),  zho- 
ívitelé  dřevěných  plastik;  sluli  též  obrazníci. *)  Těch  shledalo 
j  do  r.  1419  v  Praze  devět,  v  měšťanství  staroměstské  r.  1391 
>toupil  jeden  pildsniczer,  slul  Euncz ;  v  knize  bratrstva  malířského 
§án  asi  v  téže  době  řezák  Mikeš  a  mistr  Václav,  Češi ;  jinače  jsou 
každém  seznamu  již  z  doby  Karlovy  řezáči,  ale  pouhých  jmen 
řeslných. 

Zde  hodí  se  také  uvésti  střelce  nebo  lukaře  a  kušaře, 
tžklukaře  (kluk  zz catapulta,  samostříl)  (arcufíces,  balistarii),  kteří 
)bili  rozličné  luky,  kuše  nebo  samostříly  (balista),  střelbu  ze  dřeva, 
&že  a  železa,  tehdáž  velmi  obecnou.*)  O  lukařích  se  r.  1410  do- 
ídáme,  že  svou  práci  prodávali  sedlářům  ke  konečné  úpravě.  *) 
ukařů  v  Pražských  městech  spočítáno  do  konce  periody  7,  ku- 
ařů  13;  z  obojích  jen  dva  nalezli  jsme,  že  přijali  měšťanství  staro- 
lěstské.  Než  zajisté,  že  kušařů  nebo  střelců  bývalo  v  Praze  drahně, 
[arel  IV.  osadil  jimi  bašty  a  hradby  pražské  na  Novém  městě  i  při 
lalé  Straně  r.  1360,  aby  jich  ostříhali  a  tu  sloužili  svým  řemeslem. 
;a  to  byli  berní  osvobozeni.  Král  Václav  IV.  r.  1390  dal  těm,  kteří 
uše  a  samostříly  rukama  svýma  dělati  umějí,  v  nově  právo,  aby 
►ři  zdech  městských  k  obydlí  svému  domy  a  zahrady  sobě  dělali ;  •) 
tvrzuje  zase  jich  svobodu  berní,  vyjma,  kdyby  střelec  chtěl  v  domě 
vém   pivo   prodávati.    Tušíme   tedy,    že  byli   vždy   znamenitějším 


■)  Seznam  Tomkův,  D.  R  II.,  385. 

')  Soupis  Památ  I.,  Kolín.  Mádl.  20. 

")  Ant.  Truhlář,  Esop.  Fabul.  164. 

*)  Emler,  Reg.  ITL,  734.  Arch.  pražs.  v  rukop.  6.  987  na  mnohých  místech 
e  balista  připomíná.  Obrázek  v  Biblí  Velislavově.  Reproduk.  v  Zíbrtových  Děj. 
roje  190. 

*)  Arch.  praž.  6.  2100,  264. 

•)  Celakovský,  Cod.  L,  Arch.  pražs.  6.  411,  196.  Též  ft.  2083,  98.  Tomek, 
).  P.  IL,  222.  Arcufex  HanúSek  na  véži  brány  Svinské  r.  1419  zapisuje  věno  ženy 
Té  na  věž  a  laboratorium  alias  werkdtatt.  Arch.  praž.  6.  2079,  K.  2. 
Wint«r,  Dějiny  řMDMU  a  obchodu  t  CochAch  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  Tlka.  10 


Digitized  by  VjOOQ  IC 


146  Kniha  II.  1.  PrAmyslnícl  y  dobé  lucemburské. 

počtem,  než  kusé  paměti  praví.  Střelce  a  lučištníka  znají  z  počátku 
XV.  veku  také  paměti  v  Litomyšli,  oba  byli  bohatí  lidé.  *)  Zajisté 
bylo  to  řemeslo  v  jiných,  větších  městech  tím  spíš. 

Hrubší  řemeslo  příbuzné  byli  prakaři,  pračníci,  kteří  robili 
z  trámů  veliké  praky  válečné. 

Z  oboru  průmyslu  dřevného  dále  uvésti  jest  bečváře  a  bed- 
náře (doliatores),  řemeslo  hojné  a  v  každém  městě  zastoupené.*) 
Bečvářů  v  Pražských  městech  spočítáno  62  v  71  létech.  O  mě- 
šťanství na  Starém  městě  v  touž  dobu  17  se  jich  přihlásilo.  Dále 
k  odboru  tomu  příslušejí  koláři  nebo  kol  o  děj  i  (také  ná- 
pravníci), ')  kterých  nalezneš  tou  dobou  také  ve  všech  lidnéjších 
městech  venkovských.  V  Pražských  městech  43  napočítáni,  ale  o  mě- 
šťanství staropražské  hlásili  se  jen  dva  na  konci  periody.  Z  jiných 
však  pramenů  víme,  že  tu  měli  proti  kotcům  postřihačským  hro- 
mádku domů,  kde  říkáno  v  Kolářích.  Asi  víc  jich  pobývalo  v  méslé 
Novém  bezpochyby  pro  dřevný  trh.  R.  1391  byl  v  měšťany  Starého 
města  přijat  mistr,  jehož  řemeslo  označeno  wagenmacher.  *)  Po  něm 
přibylo  takových  víc,  a  říkali  jim  po  česku  vozáci  (currifices).  TI 
hotovili  celý  vůz,  proti  nim  byli  by  koláři  specialisté,  robící  kola 
(rotiíices).  Vozáci  v  sousedních  zemích  se  skutečně  vyskytují  s  koláři 
vedle  sebe.  ^) 

Sbíjením  latí  a  prken  nebo  vysoustruhováním  dřev  a  celých 
kmenů  zabývah  se  n  e  c  k  á  ř  i  (v  Jičíně  brdaři),  korytníci, 
dřevákáři,  jichž  i  v  Praze  nalezeno  tré  mezi  sousedy  zámož- 
nějšími, dále  řebříkáři,  kletnáři  nebo  p  o  s  a  d  n  í  c  i  (klece 
a  posady  hotovící). 

Zvláštní  skupinou,  do  tohoto  odboru  poněkud  náležitou,  byli 
košíkáři,  metláři,  řešetáři,  rohožníci,  kteří  své  spe- 
ciálně produkty  robili  z  proutí  a  též  ze  slámy.  Košířů  nebo  koší- 
kářů bylo  v  Pražských  městech  shledáno  z  nahodilých  zmínek  destí 
rohožníků  šest. 


•)  Nejedlý,  Litomyšl.  I.,  320. 

')  V  Hradci  Král.  zapsáni  (1390—1403)  vedle  bečvářů  a  >butnerc.  Tof  h-M- 
líáři,  speciaJisace.  Rejstřík  DomeCkův.  V  Praze  r.  1396  i  pintéř  (Váček). 

•)  To  jméno  v  právech  jihlavských  v  rukop.  mus.  zems.  V.  E.  41,  fol.  X.  9 

*)  Seznamy  Teigovy,  str.  67. 

•)  Na  př.  v  PolStě,  v  Krakove,  dle  zpráv  v  God.  picturai. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Odbor  vflellkýeh  suroTin  le  srířat.  147 

Sem  by  sludeli  též  houžvaři,  dělali-li  houžve  z  dřev  nebo 
roúlí;  ^)  jinač  by  húžvař  sluSel  k  provazníkům. 

Uvedli-li  jsme  v  tomto  odboru  práce  kalamářníky,  na  konec 
istaveni  budtež  tu  také  inkoustníci  jakožto  řemeslo  vzácné 
i^raze  za  všecku  dobu  jen  dva  nalezeni).  Inkoust  si  písaři  obyčejně 
ili  sami;  receptů  na  to  ode  dávna  hojně. 

V  oboru  práce,  jež  za  surovinu  brala  rozmanité  částky  těl 
Iřecích  —  rohy,  kosti,  štětiny,  peří,  střeva  —  uvádějí  se  tou 
K)u  hřebenáři  (pectiniflces),  ale  nehojně  a,  pokud  víme,  jen 
^e.  Tu  jich  spočítáno  do  r.  1419  devět;  o  měšfanství  na 
irém  městě  hlásil  se  teprv  v  době  Václava  IV.  jediný.  Ale  svou 
Ibi  v  Praze  v  Podžidí  měli  (r.  1363).*)  Patrně  robívali  hřebeny 
zylášf  na  venkově  —  jiní  řemeslníci,  asi  ze  dřeva  spíš  npžli 
Msti.  Do  této  skupiny  slušejí  kostečníci  nebo  k o s t k á ř i 
lillator),  z  nichž  jeden  došel  v  Staré  Praze  měšfanství. ')  Příbuzné 
neslo  jsou  vrhcábníci  (šachovníci).  V  XIV.  stol.  byla  hra 
šachy  u  nás  již  tak  rozšířena,  že  z  té  doby  jsou  už  české  ná- 
iykni.*)  .í 

Štětka řů  neuvozuje  se  mnoho;  v  Praze  do  r.  1419  tři.*) 
c  struna řů  se  připomíná  (v  Praze  do  r.  1419  10). 

S  peřím  zacházeli  několikteří.  Uvádějí  se  peřinečníci  a 
}lštářníci,  kteří  čistih  peří  a  vycpávaU  „ložní  šaty",  zvláště 
zené  polštáře,  jaké  nalézáme  v  inventářích  měšťanských;  sem 
ké  slušejí  ohánečníci,  kteří  strojili  ženskému  pohlaví  oháňky 
per  a  ovšem  i  z  jiných  látek.  Oháňky  byly  vlastně  na  zahánění 
ach,^  druhá  líloha  teprve  byla  vějířová,  k  níž  připojovala  se 
parádní  a  honosná.  Ohánečníků  daleci  nebyli  ti,  kteří  strojili 
nám  zdobu  na  hlavu.  V  té  době  imenují  se  širokým  smyslem 
&n  e  é n  í  c  i,  anot  věncem  rozuměla  se  všelikterá  rozmanitá  ozdoba 
nské  hlavy.  ^)  Některý  věnečník  přibližoval  se  krumpéřům,  nebof 
'ba  věnce  perlovce,  jiný  k  zlatníkům,   ani  pracoval  dracounem 

')  O  honžTÍch  z  proutí  zmínka  v  Esopových  Fabulích,  vyd.  Ant.  Truhláře 
Sbírce  Pnun.,  m.  tH<L  H.,  3,  188. 

")  Tomek,  D.  P.  IL,  219. 

*)  V  seznamech  Teigových  1.  c.  mezi  rukojmémi  r.  1376. 

*}  Zíbrt,  Děj.  hry  Šach,  13. 

*)  V  Slov.  Nauč.  Ottové  uvedeno,  2e  prý  první  kartá6ník  v  Praze  byl  r.  1350 
cnoan,  pocházející  z  Norimherka. 

*)  AnL  Truhlář,  Ezop.  Fabule.  Sbírk.  Pramen.  UI.  tříd.  Ces.  Akad.  IL,  3,  88. 

')  Winter.  Déj.  kroje,  374  a  j. 

10» 


Digitized  by  VjOOQ IC 


148  Kniha  IL  1.  Průmyslníci  y  době  lucemburské. 

a  zlatnickými  titérami  a  cetkami.  V  Pražských  městech  spočítá) 
věnečm'kťi  v  této  periodě  osm,  což  ovšem  na  tehdejší  povědoro 
velikou  parádu  bylo  by  málo,  kdybychom  netušili,  že  pohlaví  žens 
hotovilo  takové  zdoby  soukromou  živností  i  po  domácku  služebi 

V  průmyslu,  jenž  pracuje  o  kovech,  nejprv  uvésti  jest  kovář 
v  oboru  železa  řemeslo  nejstarší,  z  něhož  zrodila  se  většina  živno 
ostatních,  železa  se  dotýkajících. 

Kováři  byli  všude,  byU  i  na  vsích,  vyňati  jsouce  z  práva  m 
pro  potřebu  obecnou.  V  Pražských  městech  spočteno  jich  v  lé 
periodě  128,  byh  tedy  hojni;  mezi  měšťany  staroměstské  psáni 
onen  čas  jen  šestkrát.  Nejbližší  jim  speciaUsté  byli  pilaři,  lopa 
nic  i,  zhotovitelé  kos,  srpů,  nebozezů,  vidlí,  pluhů,  vochlí,  kotí 
hřebíků,  jehel,  sídel  a  drátů,  kteří  všickni  jméno  mají  po  led) 
svých  výrobcích.  D  r  á  t  n  í  k  a  (drotciher)  měli  též  v  Hradci  Kr 
v  1.  1390 — 1403.  *)  V  Praze  vyskytlo  se  v  pramenech  do  r.  14 
j  e  h  1  á  ř  ů  neb  jehelníků  (acufex)  17,  *)  pilařů  sedm,  hř 
b  i  č  n  í  k  ů  6,  ostatních  již  daleko  méně,  některého  známe  j 
pouhé  jméno  z  Historie  Trojanské  dokazující,  že  byli.  Plotna 
a  šinaři,  *)  kteří  bezpochyby  kovah  železné  holi  a  lili  tlui 
plechy  (tušíme,  že  byli  jen  v  hamrech  a  v  hutích  venku)  vedi 
nás  k  flašnéřům  (flassner,  ílaškarius),*)  jimž  dnes  říkáme  klei 
píři.  Ti  z  plechu  robili  flaše,  nádoby  a  všelico  k  domovité  potřel 
Hojni  tuze  nebyU;  v  Praze  pobývali  spíš  na  Novém  městě,  v  ul 
kovářů,  kteráž  po  nich  slula  také  pak  flašnéřskou  (vicus  flassii 
riorum,  nyní  Spálená).  V  Starém  městě  k  měšťanství  přihlásil 
za  všecku  dobu  lucemburskou,  pokud  víme,  jediný;  celkem  po  vse 
městech  Pražských  v  zápisech  shledáno  jich  15. 

Někteří  specialisté  robiU  váhy  ze  železa  a  dřeva- vážnic 
Nevědouce  sobě  jinač  pomoci,  v  předešlé  periodě  nazvali  jsme  tol 
řemeslníka,  jenž  robil  zámky  a  mříže,  uměleckým  kovářem.  V  té 
periodě  vystupují  zámečníci  (serifices,  serator),  jakožto  řemesl 
jež  odlouplo  se  od  kovářů  k  samostatnosti.  V  městech  venkovskýi 
je  zastupoval  namnoze  ještě  dovednější  kovář.  Shledali  jsme 
v  Hradci   Králové  v  létech  r.    1390—1403;   uvádějí   se   i  v  Lit 


*)  Rejstřík  Domečkův. 

•)  V  rejstříku  Domečkově  (1390-1403)  je  acufex  ▼  Hradci  Král. 

•)  Tomek,  D.  P.  IL,  384.  Seznam  řemesel. 

*)  Arch.  pražs.  č.  2079.  A.  16.  E.  1. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Odbor  želez^Utaký.  149 

sli, ')  ba  jeden  —  dle  jména  Němec  —  zapsán  i  v  malém  mésté 
brami  r.  1379.*)  V  Praze  spočítáno  zámečníků  do  r.  1419  49, 
laropražské  méšíanství  do  r.  1393  vešli  čtyři.  Nicméně  opravdu 
i  bylo  mnohem  víc,  neboí  r.  1396  se  v  Praze  organisují. 

Ze  zámečníků  vyvinul  se  hodinář  neb  orloj  nik.  Tento 
íhanik  a  ve  své  způsobe  umělec  jest  v  době  lucemburské  ještě 
mi  vzácný.  V  soukromí  si  lidé  posluhovah  hodinami,  při  nichž 
i  vyprchal  ze  sklenice  do  sklenice  proběhem  hodiny ;  takové  ho- 
f  zdělávali  soustružníci  nebo  některý  kovodělník.  Veřejnosti  slou- 

hodiny  sluneční  a  vytrubování  na  věži ;  a  první,  jenž  konečně 
bil  hodiny  jako  stroj,  byl  kovář  nebo  zámečník.  Orlojník  (horo- 
sta)  jest  již  pracovník  jemnější,  znalý  bezpochyby  astronomie, 
lám  uveden  asi  Karlem  IV.  z  ciziny,  nebof  při  dvoře  toho  krále 
ni  orlojník  se  uvádí.  V  soupisech  měšťanských  jako  rukojmové 
sáni  orologista  Martin,  hodinář  císařský,  r.  1376;  ručí  za  kohosi 
[adané  příchozího;*)  druhý  Albertus  ručí  r.  1381.*)  V  létech 
6—1415  byl  správcem  orloje  staroměstského  při  radním  domě.*) 
no  tyto  hodináře  ještě  jiní  dva  jsou  jmenovitě  povědomí  do 
ice  periody  lucemburské,  z  kterýchž  zase  jeden  hodinářem  dvoř- 
m.  To  palmo    ukazuje  na  vzácnost   řemeslného    odboru  toho. 

Hojné  řemeslo  byli  v  té  době  n  o  ž  í  ř  i  (cultellatores,  cultelli- 
ri) ;  i  ty  zastupoval  v  městech  menších,  kovář,  v  čelnějších  však 
i  na  mnoze.  Do  Prahy  k  měšfanství  přišli  nožíři  z  Hory  (1346), 
ístrova  (Slakenwerde  r.  1347),  z  Chomutova  (r.  1354),  z  Lokte 
58),  z  Mělníka  (1359),  z  Jindřich.  Hradce  (Tomáš  r.  1362), 
'feku  (r.  1366  Václav),  z  Rakovníka  (1372),  z  Kadaně  (1373), 
ladrub  (1379);  v  těch  městech  tedy  byli.  Větším  počtem  byli 
v  Hradci  Král.  ®)  V  Pražských  obcích  spočteno  jich  do  konce 
iody  110;  k  staroměstskému  měšfanství  86  se  jich  přihlásilo  do 
1393,  a  což  počtem  znamenitým  pospolu!  Na  příklad  v  období 
)4-1364  21  nožíř  přyat  a  v  desátku  let  1374—1384  23!  Roku 

')  fóenenberg,  KOniggr.  192  dle  berního  rejstříku.  Nejedlý,  Litomyšl.  I., 
.  Ale  i  v  Litomyšli  r.  1418  délá  klífte  k  radnici  kovář. 

')  Emler.  Urbáře. 

*)  Martina  orlojníka  má  také  Tadra  v  Soudn.  Akt.  I.,  220,  r.  1377.  Snad 
Jí. 

*)  Seznamy  Teigovy.  54.  NaSli  jsme  o  tom  muži  zmínku  jeáté  r.  1415  v  kn. 
^  praís.  L  2102,  fol.  86. 
')  We  Tomka,  D.  P.  IL,  137. 
*)  Spiess  v  PHspévcich;  seznamy  Tei^vy  při  svrchupsaných  létech. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


150  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  t  době  lucemburské. 

1407  Blážek,  jeden  z  nicb,  jest  konšelem.  Do  toho  r.  1407  js( 
novoměstští  nožíři  již  pevně  zorganisováni.  Staroměstští  nožiri  uli 
měli  (nynější  Karlovou)  blíž  mostu.  Tu  seděli  s  ševci  v  26  domeok 

Dělbou  práce  od  nich  odštěpili  se  nožíkáři  nebo  nůžka 
(lapsator  forflcuin),  *)  b  ř  i  t  v  a  ř  i ;  jsou  však  obojí  v  Praze  naleze 
počtem  malým.  R.  1358  naskytuje  se  v  Praze  také  jeden  kudlá 
(jehož  jméno  patrně  z  cultellator).  •)  Příbuzní  nožifům  byli  hro 
níci  a  šípaři,  kteří  robili  hroty  ke  kopím  a  k  šípům.  Samosta 
nější  příbuzenstvo,  z  nožířů  přímo  vzniklé,  dále  byli  m  e  č  í  ř  i  (^ 
diatores).  Specialisty  mezi  nimi  byli  čepelníci  (dingensmiť 
řemeslo  vzácnější.  Mečířů  přihlásilo  se  k  měšťanství  v  Staré  Pra 
od  r.  1324 — 1393  úhmem  15,  nejvíc  ku  konci  panování  Karlova. 
V  městech  venkovských  uvádějí  se  řídko  kdy.  *) 

V  obor  o  železe  pracujících  dále  náležejí  p  1  a  t  n  é  ř  i  (tho! 
fices),  jichž  řemeslo  rychle  zkvétalo  v  XIV.  století  tím,  že  z  plá 
nebo  plechů,  na  prsou,  na  nohou  a  rukou  již  v  předené  peri^ 
nošených,  důsledně  vyvinoval  se  plný  kyrys  plátový,  nikoli  již  z  nj 
lých  plechů  svazovaný  než  z  velikých  skládaný  a  celistvý  (Ihorail 
Ale  pod  prsními  pláty  a  mimo  ně  ještě  na  dlouhou  dobu  nose 
drátěné  brnění  nebo  pancíř  (lorica),  proto  také  b  r  n  í  ř  i  vedle  pli 
néřů  ještě  na  léta  se  drží  řemeslem  svým.  Platnéřů  bylo  v  Pn 
od  počátku  století  XIV.  tolik,  že  již  r.  1328  mohli  utvoHti  koi| 
raci.  V  Staroměstské  měšťanství  jeden  vstupuje  r.  1329,  tedy  h 
při  začátku  měšťanské  knihy  zachované  (z  r.  1324),  sluje  Elei| 
asi  Němec,  po  něm  ještě  24  mistři  do  r.  1393  se  přihlásili.  ^  Je^ 
z  nich  (Henricus)  přišel  z  vlašského  Coma  (r.  1354);  jiný  z  T^n 
z  Kolína,  z  Berouna,  z  Chrudimi.  Bezpochyby  tedy  i  v  těch  i  v  jinj 
českých  městech  tou  dobou  byli.  R.  1351  je  Rudl  první  plab 
mezi  konšely  na  Starém  městě.  Bmiře  mezi  měšťany  pražskými  i 


«)  Tomek,  D.  P.  V,.  66,  II.,  188. 

")  Arch.  praž.  č,  2079.  B  1.  r.  1412. 

•)  Základy  Tomkovy. 

*)  V^inter  v  Osvété,  1902.  965.  Seznamy  Teigovy  v  Almanachu  44  a  d 
Tomek,  D.  P.  IL,  885  vSech  všudy  mečířů  spo&ítal  do  r.  1419  pouze  11. 

')  Spiess  v  Příspěvcích  k  místopis.  Hradce  Er.  je  zaznamenal ;  jeden  o 
—  Mikuláš  —  r.  1365,  méSťan  pražský,  z  Horaždějovic  pfíSel. 

•)  Bucher,  Gesch.  d.  techn.  Kanste.  III.,  14.  ObSímě  Winter,   Déj.  kroje 
a  násl. 

')  Pofiet  platnéřů  v  Pražských  méstech  vSech  v  seznamu  Tomkové 
pouze  18.  To  bude  néjaké  tiskové  nedopatřem'.  Tof  přílifl  málo. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Odbor  železářsky.  151 

Bzli  jsme  jediného,  což  věc  podivná.  Slul  Pešek  (r.  1354),  byl  z  Bo- 
Bslavě.  V  Plzni  uvádí  se  jeden  r,  1420,  v  Hradci  Kr.  vyskytl  se 
ou  dobou  také  néjaký.  *) 

Tem  řemeslníkům  blízcí  byli  h  e  1  ra  e  ř  i  (galeatores).  V  městech 
i^ražských  shledáni  do  r.  1419  jen  tři,  v  měšťanech  staropražských 
lalezeni  dva;  jeden  r.  1343  byl  z  Řezná.  Sloužili  především  ry- 
ířum;  neboť  helm,  jméno  německé,  značilo  přilbici  nádhernější, 
ylířskou ;  robili  asi  též  kolčí  helmy  k  rytířským  hrám,  ocelivé  klo-  • 
í»uky  nebo  kapalíny  vojenské  (capeUus),  šišáky  a  jiné  krytí  hlavy 


Byli  také  zhotovitelé  železných  rukavic  (jeden  v  Praze  jmenuje 
«l,  ač  obyčejné  platnéři  nebo  bmíři  rukavice  takové  robívali  sami. 
Také  vyskytují  se  někdy  v  pramenech  ostrožníci  (calcariatores)f 
5  nichž  čtyři  snažili  se  do  r.  1393  o  staropražské  měšfanství.  *)  Tu 
íaké  měli  svou  ulici  ostrožnickou,  •)  kteréž  dostalo  'se  jména  plat- 
néřské. To  drží  do  té  chvíle.  Ostrožníci  byli  i  v  městech  venkov- 
ských. O  budějovickém  měšfanu  Václavovi  z  r.  1388  to  víme  zajisté, 
ře  byl  sporar.  *)  Celkem  lze  říci,  že  řemeslníků  zbroj  a  zbraně 
dělajících  čím  dál  tím  víc  přibývalo,  nebot  již  v  době  lucemburské 
hojněji  než  před  tím  města  byla  povinna  králům  stavěti  žoldnéře 
a  jiné  městské  vojáky  k  rozmanitým  výpravám,  a  na  tu  službu  vzni- 
kaly na  radnicích   zbrojnice.    Míti  mnoho  zbraní  byla  obce  čest.  *) 

V  XIV.  století  vyskytuje  se  v  Praze  nové  a  za  některý  čas 
vzácné  řemeslo  puškařů,  robících  pušky  k  střelbě  prachem;  v  XIV. 
století  právě  začíná  se  lití  železa  vedle  lití  bronzu  tím  způsobem 
a  rázem,  že  mohla  vzniknouti  nová  industrie  kovová.  První  puchsen- 
meisler  (pixidarius,  bombardista)  mezi  měšfany  staropražské  vstu- 
puje r.  1373,  je  to  magister  Heinricus ;  vstupuje  týž  rok,  kdy  bratří 
i  Glussenburka  (z  nichž  jeden  sluje  také  Heinricus)  slili  sochu 
5v.  Jiří  v  Hradě.  Druhý  puškař  v  pramenech  nalezen  r.  1383 ;  byl  to 
puškař  krále  Václava,  slul  Konrád,  •)  a  po  něm  třetí  r.  1 394  Hayman, 


•)  Strnad,  Lisiář.  Spiess,  Příspěvky  1.  c.  Rejsiřik  Domečkův  i  na  před^léstí 
D)á  loricatonu 

*)  V  Tomkové  seznamu  pražském  jsou  jen  3. 

O  EmJer,  Reg.  IV.  185  r.  1387. 

•)  KOpl,  Urkundb.  Budweis.  239.  Calcariator  též  v  Hradci  Král  v  Rejstříku 
ítomeikoYé. 

')  Tomek,  D.  P.  IL,  372. 

*)  V  knize  médfanské  (arcL  pražs.  986)  —  v  sezname  TeigOYč  240  vyskytiýe 


Digitized  by  VjOOQ IC 


152  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  v  dobé  lucemburské. 

a  r.  1396  Beneš;  úhrnem  objevilo  se  jich  v  pramenech  pražských  do 
r.  1419  šest.  Bylo  puškářů  snad  víc,  v  konec  periody  lucemburské 
(1419)  byli  zajisté  tu  a  tam  i  v  městech  venkovských,  v  Jičíně  r.  1378 
Blažek  a  ve  Stříbře  r.  1396  Konrád,  oba  puškaři,  i  mezi  konšely 
jsou;  ale  vždy  pak,  jakož  víme  z  pozdéjších  zkušeností,  pusky  střelné 
robili  také  jiní  řemeslníci  (zámečník,  konvář,  kotlář,  zvonař),  K  puš- 
kařům  nutně  byli  prachaři  k  dělání  střelného  prachu.  K  těm,  kdož 
pracovali  o  materiále  Železném,  počítati  jest  na  konec  Ondřeje,  jenž 
v  Praze  na  Bojišti  'r.  1402  dělal  „strigilia"  neboli  „hřebelčí". ')  Či 
se  tu  míní  hřebelčím  obyčejný  kartáč? 

O  cínu  pracovali  ciníři  (cínaři)  a  konváři,  jichž  jména 
a  práci  uvedli  jsme  již  v  dobách  předešlých.  Teď  rostou.  Co  do 
iména  dělí  se  obojí  (stannifusores  a  canulatores),  cíníře  nazývá 
starý  slovník  (Bohemář)  „studeným  kovářem",  práce  však  —  aspoň 
z  pozdější  doby  to  víme  jistě  —  dělah  stejné;  i  to  bylo  při  nich 
stejno,  že  obojí  druhdy  dali  se  v  lití  křtitedlnic  a  zvonů.  *)  Konváři 
byli  v  Mostě,  v  Hoře,  v  Hradci,*)  v  Žatci;*)  byli  zajisté  le<ide 
jinde.  V  měšťanech  Starého  města  Pražského  zapsáno  od  r.  1324 
do  1393  osm  cínařů,  tré  konvářů.  *) 

Zvonař  na  Starém  městě  jmenovitě  nalezen  do  r.  1419  je- 
diný. Na  zvoně  v  Zhoři  jest  psán  novoměstský  zvonař  Bartoloměj 
r.  1408.*)  Již  v  polovici  XIV.  věku  mají  zvonaře  Rakovničtí;  slul 
Martin."')  Zajímavo,  Že  i  pražský  mistr  kotlář  Petr  lil  zvon  do 
Ondřejova  r.  1416  a  do  Velími.  •)  V  Praze  nalezen  jeden,  jenž  délal 
malé  zvonce,  tedy  zvonečník,  ^)  a  také  vyskytují  se  specialisté 
rolničkáři. 


se  již  r.  1341  jak^s  Ghunczlinus,  gener  Conradi  »fusoris<  in  Laeta  curía.  Kdo 
ví,  není-li  io  týž  Konrád.     Nékieří  pušk.  v  kn.  arch.  praž.  ft.  2096.  83.  90.  llC 

«)  Arch.  praž.  &.  2096.  O.  3. 

•)  Tomek,  D.  P.  II.,  379  uvádí  konváře  Hanuše  Šimka  kolem  1419,  te  lilj 
zvony. 

')  Seznam  Bienenberka  (EOniggr&tz)  191. 

*)  Ze  Žatce  r.  1411  canuJator  HanúSek  vstěhoval  se  do  Nov.  mésla  Pi^f 
Arch.  praž.  C.  2100,  290. 

•)  Lib.  civ.  v  arch.  pražs.  986.  Seznamy  Teigovy.  Tomek,  D.  P.  13.,  384  spoj 
čítal  po  vSí  Praze  do  r.  1419  jen  2  cínaře,  za  to  7  konvářů.  At  tak,  či  jinak,! 
řemeslo  roste,  ale  je  pořád  ješté  nehojné. 

•)  Soupis,  XVm.,  305.  Pelhřimov  (Soukup  Jan). 

')  Libri  erection.  m.,  285. 

•)  Vlasák,  Pam,  m.,  265,  Method  XIV.,  17.  Nechvíle,  Arch.  Pam.  m.,  265. 

•)  Tomek,  D.  P.  H.,  384. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Odbor  cínu,  bronzu.  153 

Cinařům  a  konváfům  plynul  v  době  lucemburské  i  kovový 
materiál  hojněji  nežli  dřív.  Zkvétá  dolování  na  cín  na  přiklad 
i  v  krajině  podhorské  na  Bečovsku,  a  ves  Šenfeld  (SchOnfeld),  ob- 
drževši r.  1355  od  bratří  Borše  a  Slávka  z  Riesenburka  doly  cínové 
lu  v  okolí,  povýšena  r.  1380  za  město  horní  nebo  báňské.  *)  Doly 
cínové  v  Krupce  r.  1305  vyskytují  se  v  pramenech,  a  olovo  u  Stříbra 
avádí  se  r.  1410. ')  V  Praze  v  Týně  měli  cínaři  huť,  slévárnu,  jejíž 
pKjem  náležel  obci. 

Z  mědi  pracovali  kotláři  (caldariatores),  jimž  obvyklo  i  po 
česku  nepěkně  dávati  jméno  r  o  t  š  m  i  d  ů,  ti  prací  svou  asi  nebyli 
daleci  těch,  kteří  v  pramenech  zovou  se  cuprifabri,  kováři 
médi  (též  aeripercussores,  cupripercussores) ;  •)  k  nim  příslušejí 
in  o  s  a  z  n  í  c  i  (messinkslaher),  jichž  speciální  odvětví  byli  s  v  í  c- 
naři.  Kotlářův  a  mědikovářů  v  Praze  spočítáno  do  r.  1419 
úhrnem  26 ;  řemeslo  tedy  z  nejhojnějších.  Bylo  v  těch  dobách  již 
laké  v  městech  venkovských  (v  Plzni,  v  Hradci  Kr.,  jeden  „rotšmid" 
do  Prahy  vstěhoval  se  r.  1382  z  Bělé).*) 

Jim  co  do  spracovaného  materiálu  kovového  příbuzní  byli  ti, 
kteří  hotovili  hudebné  trouby  a  snad  i  jiné  dechové  stroje  k  hudbě. 
Věříme  zprávě  souvěkého  svědka  Francouze  Machauta,  jenž  viděl 
v  Praze  na  dvoře  Karlově  množství  francouzských  nástrojů  hudeb- 
ních, *)  ale  že  i  u  nás  takové  nástroje  dělány,  a  větší  měrou,  to 
soudíme  nepřímo  z  povědomého  zákazu  (r.  1348)  arcibiskupa 
Arnošta,  aby  nebylo  instrumentní  hudby  v  kostehch;  měly  zvučeli 
jen  varhany.  Nemělit  zajisté  kostelní  a  jiní  prostí  hudci  drahých 
nástrojů  francouzských. 

O  drahých  kovech  zlatníci  pracovali;  vyráběli  umělecké 
kousky  ze  stříbra  a  zlata;  sázejíce  kameny  drahé  v  kovová  ložiska 
byli  spolu  klenotníky,  ryjíce  v  kov  obrazy  a  písmena,  byli  spolu 
rytci,  hotovíce  si  skelné  emaily  a  zdobíce  jimi  díla  svá,  byU  zároveň 
šmelcíři  nebo  šmelcníky.  Pracovali  však  zlatníci  také  o  kovech  ne- 
drahých ;  byli  to  slovem  umělci  drobné  plastiky  zdobné  a  honosné.  ®) 


•)  ArclL  zemsk.  Opis  perg.  origin.  v  arch.  mést.  SchOnfeldu. 
'      *)  Metallifodinae  u  Jirefika,  Cod.  jur.  boh.  II.,  pars  3.,  13-5  a  násl. 
•)  Tomek  je  zove  mědnáři  1.  c. 

*)  Seznam  Teigův.  R.  1382.  V  rejstříku  Domečkové  jest  psán  cuprifaber. 
»)  Jírefiek,  Casop.  C.  Mus.  1878.  82-88. 

')  Vdude  tak  v  téch  dobách.  Fagniez,  Études  sur  iUndustrie  267.    Byli  pla- 
stiky, uuičli  figurky  >ezcu]pere  et  formare«. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


154  Kniha  II.  1.  Průmyslmci  t  dobé  lucemburské. 

K  zlatníkům  doby  předešlé  v  Praze  přibývalo  nových  mnoho 
asi  hned  od  počátku  doby  lucemburské,  nebo!  pozorigeme  r.  1324 
již  jakés  jich  sdružení.  V  té  době  kostel  žádal  větší  měrou  nežli 
před  tím  jejich  prací  klenotných.  Přepych  v  klenotech  začal  býti 
obecným  také  mimo  kostel,  a  darování  drahých  věcí  zlatnických 
stalo  se  obyčejem  vzájemným.  Králi,  královně,  pánům  obec  Pražská 
rok  co  rok  v  rozličné  příležitosti  darem  podávala  klenoty,  pansko 
a  dvůr  zase  mezi  sebou  se  takovými  věcmi  dařily.  *)  Na  tu  službu 
byli  domácí  a  dvorští  zlatníci.  Z  císařových  zlatníků  budiž  uveden 
onen  Hanuš  z  Kolína,  jenž  r.  1373  kupuje  si  na  Hradčanech  důiii. 
Byl  Čech  a  mistr  výborný.  *)  Zlatníci  nejvíc  v  Praze  přibývali :  do 
r.  1393  v  Pražském  městě  Starém  51  mistr  došel  měšťanství: 
v  letech  1324 — 1333  přibyl  k  měšfanům  pražským  sic  jen  jediný. 
Jeklín  z  Jttového  (1329),  však  v  následující  desítce  let  (1334—1*43 
zapsáno  zlatníků  deset ;  přibyli  z  Němec,  ale  též  z  Domažlic,  z  Čá- 
slavě a  z  Mýta.  V  potomních  dvaceti  letech  (1344 — 1363)  třináct 
mistrů  měšťanství  přijali.  V  desátku  následujícím  ke  konci  panováni 
Karlova  (1364 — 1373)  čtyři  zlatníci  zapsáni;  mezi  nimiž  český  mistr 
Ješek  z  Plzně.  V  následujícím  období  (1374—1383),  kdy  Václav  na- 
stupuje, přihlásil  se  do  Starého  města  největší  dosavad  počet  zlat- 
níků, 18  mistrů.  Většinou  byli  z  ciziny  příchozí  (z  Lehnice,  Vídní-, 
ze  Salcburka  a  j.)  jeden  též  z  Gheba,  jiný  z  Čáslavě  (Sturcze: 
Mikuláš  1381)  jeden,  slul  Petr,  byl  z  Kolína  (1383),  jiný,  Ješek,  byl 
ze  Slaného  (1381),  zlatník  Vítek  z  Velče  (1383).  Pak  do  r.  1393  jii 
jen  pět  mistrů  přijato.  •) 

Po  vší  Praze  za  61  let  (do  r.  1419)  spočítáno  nahodilých  zlat 
níků  71,  počet  to  také  dosti  znamenitý.  V  tom  poctě  jest  i  onen 
zlatník  Václav  Grich  (Graecus  r.  1 353),  za  Řeka  pokládaný,  *)  a  snadj 
i  onen  Petr  Rosmir,  jenž  r.  1337  dopustil  se  falešného  lití  zlata.*) 
Někteří  mistři  řemesla  zlatnického  dostali  se  mezi  konšely  pražské. 
Na  Starém  městě  r.  1406  jest  to  zlatník  Jindřich  z  Míšně ;  na  No- 
vém městě  r.  1358  mistr  Johl,  r.  1364  Ješek,  r.  1384  Vilém;  na 
Malé  Straně  r.  1361  zlatník  Fridl. 


')  Emier,  Reg.  III.,  od  r.  1313  zápisy  roční;  sir.  49  atd. 

•)  Dle  Neuwirtha  (Mittheilngn.  XXXIV.,  104). 

•)  Chytil  psal  o  zlatn.  dle  knih  méštansk.  v  Sbor.  ffistor.  UL,  60. 

*)  Tomek,  Základy.  L,  71. 

»)  Emler,  Reg.  IV.,  185. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Odbor  tlatnický.  155 

Z  hořejšího  soupisu  pražského  se  poznává,  že  i  v  méstech 
našich  venkovských  zlatnici  byli ;  byli  v  Jílovém,  v  Slaném,  v  Plzni,  ^) 
Hradci  Král.,  Čáslavi,  v  Mýtě,  v  Kolíně,  *)  v  Domažlicích,  v  Jičíně,  *) 
v  Chebu.  Zajisté  že  byli  zlatníci  také  větším  počtem  v  Hoře,  tu 
zlatník  Bartoš  r.  1401  dostal  se  mezi  konšely,*)  též  v  Budějovicích 
r.  1389  uvádí  se  zlatník  Thoma*)  a  Hanuš  Kohiar  (1406),  za  če- 
ského mistra  pokládaný;^)  ze  Žatce  z  r.  1387  známe  zlatníka  Li- 
polda.  ^) 

Se  zlatem  a  stříbrem  dále  měli  také  co  činiti  zlatotepci 
(auripercussores,  goldslaher) ;  umělci  plastiky,  jak  někteří  tvrdí, 
nebyli,  byli  řemeslo,  jehož  práci  jméno  dobře  označuje,  tepali  stříbro 
a  zlato  v  tenké  lístky,  jež  skládali  v  knížky  a  prodávali  pozlaco- 
vq^ům,  ačh  nepozlacovali  též  sami.  ®)  Mimo  to  robili  jen  cetky  ještě. 
Podivno,  že  v  seznamech  bratrstva  malířského  Pražského  hned  od 
doby  Karlovy  pořád  vyskytují  se  zlatotepci,  ale  zlatník  (goltsmid) 
teprve  v  prvních  létech  XV.  stol. 

K  zlatníkům  přičteni  by  mohli  býti  zlatotepci  a  stříbr- 
níci (aurifusores  a  argentifusores),  kteří  oba  drahé  kovy  rozpou- 
štěli v  tavímách  a  přepalovali  za  určité  sazby  a  pod  dohledy  úřed- 
ními, ale  ti  slévači  posluhovali  obchodu,  zvláště  tím,  Že  měnili 
tehdejší  minci  zlatou  a  stříbrnou.  V  Praze  zlatotepců  do  r.  1419 
spočítáno  10,  zlatolej  jeden,  stříbrníci  (silberprener)  dva. 

Drahocenný  materiál  zlatníkům  a  stříbrníkům  doby  lucemburské 
hojněji  než  před  tím  české  báně  podávaly ;  aspoĎ  v  té  době  v  pra- 


')  Strnad  v  Listáfí  mésta  Plzné  zná  zlatníka  z  r.  1433;  Neuwirth  (Gesch. 
d.  bild.  Kanste  I.,  252)  uvádí  v  Plzní  HanuSe  zlatníka  r.  1401. 

■)  V  Kolíně  uvádí  se  r.  1414  zlatník  Hana.  Arch.  6.  II.,  478. 

')  Petr  zlatník  konSelem  v  Ji6íné  r.  1881.  Menfiík,  Jičín,  68. 

*)  Arch.  horsk.  6.  12.  Opis  v  zemském  arch.  Neuwirth  L  c.  252. 

*)  Kopl,  Urkundenbuch  v.  Budweis  265. 

')  Neuwirth,  L  c.  252.  Na  str.  244  jmenuje  jedté  čtyři  zlatníky  némeckých 
jmen  (1390 — 1400)  a  jednoho,  jenž  se  dostal  1384  mezi  kondely,  jména  neutrál- 
ního, Simona. 

')  Celakovský,  Cod.  IL,  566. 

*)  Dflkaz  o  tom  máme  pozdějSí.  R.  1473  zanechává  pražský  zlatotepec 
Jarot  po  sobe  v  dluzích:  >paiery  knihy  stfíbra,  dvuoje  knihy  stříbra,  knihy  leh- 
kého czwidgoltu,  na  které  dostal  zlatý  uherský,  200  listů  fayngoltu,  devatery 
knihy  dobrého  czwiSgoltu,  na  které  dostal  4  zlaté  uherské*  (ty  patrné  roztepal). 
Arch.  pražs.  6.  2119,  fol.  R.  13.  A  zlatotepci  Ambrožovi  (r.  1479)  jsou  mnozí 
lidé  dlužní  za  >cetky  a  koYání6ka<.  Tamž.  T.  1.  O  tom,  že  by  vytepávali  figury, 
nádoby,  nikde  nic 


Digitized  by  VjOOQ IC 


156  Kniha  II.  1.  PrůmyBlníci  t  dobé  lucemburské. 

menech  se  uvozuje  více  báňských  míst  než  prve,  teď  častěji  připo- 
míná se  Příbram,  doly  u  Sušice  (1326),  Jílové  (Eylau),  Knín  (tu 
urbura  r.  1339),  *)  nově  vyskytuje  se  Pomuk  (1338),  Ghotěšov, 
Teplá  (aurifodina  in  silva  Háj),  Všechlapy,  u  Budějovic  (u  Vesce) 
doly  stříbrné,  kdež  vrch  slově  Monstrance  (1385),  *)  Záblatí,  Kamberk, 
Sedlčany,  Lestnice,  Bělčice,  Újezd,  Záhořany,  Zákoutí,  Hartmanice, 
Kamýk,  Slapy  (1336)  doly  u  Písku  (1336)  a  leckde  jinde  ještě.') 
Všude  tu  stříbro  nebo  zlato.  Zlato  arci  nestačilo  potřebě,  bylo  vždy 
nutno  dovážeti  je  z  Uher,  ze  Sedmihrad  nebo  roztavovati  uherské 
a  jiné  dukáty. 

Za  krále  Janovy  slabé  vlády  vrchnosti  začaly  se  v  horní  regál 
králův  plésti  s  účinkem  sobě  příznivým,  v  Hoře  úřad  městský  stavěl 
se  mocné  vedle  úřadu  horského  králova,  ale  za  pevného  Karla  JV. 
moc  králova  přitužena;  král  r.  1356  i  na  všecky  ostatní  kovy  vy- 
hradil sobě  právo.  A  tak  zkvétala  produkce  drahých  minerálů,  štoly 
se  prohlubovaly,  technika  českých  hor  stala  se  pověstnou,  nebof 
český  mistr  to  byl,  Jan  Čechoslav  z  Prahy,  jenž  volán  r.  1379  do 
Freiberka,  aby  míšeňským  markrabům  hory  odvodnil  strojem.*) 

K  stříbrníkům  bude  přičísti  v  oněch  dobách  dále  také  aspoň 
některé  zrcadelníky,  nebot,  jakkoli  právě  teprve  v  století  XIV. 
vznikala  zrcadla  skelná,*)  přes  to  ještě  napořád  držela  se  zrcadla 
kovová,  kteráž  robil  specialista  o  kovech  pracující.  Při  tom  však  věrně 
vyznáváme,  že  seznam  řemesel  v  Norimberce  z  r.  1363  shrnuje  už 
zrcadelníky  v  jednu  společnost  se  sklenáři  a  patemíky.  ®)  Možná 
tedy,  že  i  naši  zrcadlníci,  kladouce  kov  pod  sklo,  již  tehda  většinou 
patří  k  sklenářům.'';  Po  vší  Praze  nalezeno  do  r.  1419  7  zrcadl- 
níků ;  ®)  jednoho  jsme  shledali,  že  se  hlásil  o  měštanství  staroměstské 
r.  1381 ;  byl  to  Hanuš  Saxo  (spigler). ») 


»)  Emler,  Resg.  IV.,  226.  Celakovský,  God.  II.,  210. 

»)  Celakovský,  Cod.  II.,  768. 

')  Seznamy  v  Jirečkové,  Cod.  J.  boh.  II.,  pare  3.,  138.  Emler,  Reg.  IV.,  178, 
179,  226,  266,  4B1. 

*)  Obšírné  v  Celakovského  Povšechných  déjin.  právních  276,  277. 

•)  Winter,  Déj.  kroje  110.  První  zprávy  o  zrcadlech  u  nás  jsou  z  konce 
XIV.  veku  teprv;  ale  kazatelé  hnuti  opravného,  Milic,  pak  Hus,  mluví  o  nich 
jako  o  hříSném  nástroji  velmi  obecném.  Zíbrt   Déj.  kroje  360. 

•)  Chroniken  d.  deut.  Stadte  II.,  607. 

')  Dle  Balbina  Hobsch  (Gesch.  d.  bohm.  Handels  234)  vidí  již  na  Karl- 
štejně v  kapli  sv.  Kříže  sklo  zrcadlové. 

•)  Tomek,  D.  P.  II.,  386. 

•)  Seznamy  Teigovy  r.  1381. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Odbor  keramický.  167 

E  zlatníkům  dále  sluší  přičísti  minciře  a  pregéře  min- 
covní a  vůbec  řezáče  kovů  nebo  rytce.  Starodávný  slovník 
Bohemář  zove  tyto  umélce  také  obrazníky.  Že  řezáči  pečetí 
náleželi  přímo  k  zlatníkům,  toho  důkaz  vtom,  že  r.  1417  v  Staré 
Praze  konšelé  jen  s  vědomím  mistrů  řemesla  zlatnického  povolují 
Vavřinci  z  Olomouce  pečeti  řezati  až  do  konce  života.  *) 

V  tom  odboru  kovodělném  dále  nutno  ještě  představiti  z  teh- 
dejší doby  přezkáře  nebo  rinkéře  (feruncatores,  rinkengiser, 
ringler),  kteří  dělali  kroužky  a  přezky,  a  plíškaře  (lamellatores, 
lamella  :i=  malý  plíšek).  Přezkářů,  kteří  robili  přezky  ze  všech  kovů, 
V7skytuje  se  v  pražských  pramenech  po  různu  do  r.  1419  12. 

Naposled  sem  náležejí  také  p  a  s  í  ř  i  (cingulatores),  řemeslo 
velmi  hojné,  robící  všem  stavům  a  obojímu  pohlaví  pásy.  Upravivše 
z  kovů  drahých  i  sprostných  vděčné  formy  a  okrasy,  přišívali  je 
na  látky  kožené  i  hedbávné  a  aksamitové  v  úplný  pás.  Není  dle 
toho  pochyby,  že  původně  zlatník  to  řemeslo  provozoval  a  dotýkal 
se  toho  vždy  i  potom,  zvlášt  když  šlo  o  zhotovení  nádherného  pásu. 

V  Praze  dle  privilegia  Karlova  pasíři  měli  býti  jen  na  Novém 
městě,  ale  byh  ve  všech  třech  městech  Pražských,  kdež  jich  do 
r.  1419  spočteno  107;  proto  nedivno,  že  pasířských  ulic  v  Praze 
v  XrV.  věku  bylo  čtvero  (po  dvou  v  Novém  a  v  Star.  městě),*) 
r.  1412  sedělo  na  Koňském  trhu  v  pasířských  krámech  45  mistrů.*) 
Mezi  měšťany  Starého  města  od  r.  1324 — 1393  nalezli  jsme  nově 
přijatých  pasířů  42.  Nejvíc  jich  přišlo  do  města  mezi  r.  1344  až 
1353,  totiž  14,  a  v  desátku  let  hned  následujícím  jich  přibylo  20, 
všecko  většinou  lidé  cizí.  Z  venkovských  měst  málo  o  nich  zpráv. 
Připomínají  se  v  Hradci,  v  Mostě,*)  ale  bezpochyby  též  jinde  byli 
za  panování  mody  všudy  tak  obecné. 

Obor  řemesla,  jež  dotýkalo  se  hlíny,  skla,  užitkového  a 
polodrahého  kamení,  držel  v  sobě  v  době  lucemburské  třináctero 
zaměstnání.  V  keramice  nejprv  to  byh  hrnčíři  (flguli,  oUatores), 
kteří  robili  všecko  hUněné  nádobí  a  mimo  to  i  kamna.   V  Praze, 


')  >Magisirí  de  artifício  aurifab^orum  ad  hoc  suum  praebuerunt  consensum 
panter  et  assensum,  quod  Laurentius  d.  Olomucz  sigUla  sculpere  potest.<  Arch. 
pražs.  č.  2099,  81. 

•)  U  Tomka,  D.  P.  n.,  139,  219,  227,  234,  383. 

^  Arch.  pražfl.,  6.  2079,  B.  8. 

*)  Spiess,  Pfíspčvky  k  místopis.  Hradce;  Rejstřík  Domefikův  zná  pasíře 
také  na  podméstí,  z  Mostu  jeden  přibyl  do  Prahy  r.  1388;  viz  pfí  tom  roce 
Seznam  Teigův. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


158  Kniha  11.  1.  Průmyslnici  t  dobé  lucemburské. 

kdež  dvé  ulice  po  nich  zvány,  *)  v  nahodilých  zmínkách  spočiláno 
jich  do  r.  1419  35.  E  staroměstskému  měšťanství  hlásil  se  do 
r.  1393  (kdež  kniha  měšťanů  na  několik  let  přestává)  jediný  hrnčíř 
(toppler)  r.  1382.  Asi  většina  byli  v  městě  Novém.  V  městech  ven- 
kovských byli  všude;  brzy  jimi  zvláště  Beroun*)  slynul  a  Česká 
Lípa.  Hojnější  asi  byli  také  v  Landškrouně;  uvádí  se  tu  r.  1332 
hrnčířů  povinnost  rychtáři  odváděti  hrnce  k  jeho  důchodu. ') 

Specialisté  hrnčířů  byU  kamnáři  (Lutiflguli,  qui  fomaces  la- 
borant), misaři  a  rendlíkáři. 

Z  hhny  pracovali  cihláři  (lateristae),  kteří  hotovili  cihly 
k  stavbám ;  od  těch  odštěpovali  se  k  zvláštní  produkci  ti,  kteří  ro- 
bili jen  tašky,  kůrky,  „jeptišky",  „mnichy"  na  krytí  střech;  sluli 
cihláři  krycí,  v  Praze  shledáni  do  r.  141 9  čtyři,  oněch  8.  Tof 
jsou  však  lidé  majetní,  s  domy.  Jinače  zajisté  byli  všude  i  mistrové 
služební,  nesamostatní.  Celkem  bylo  cihlářů  asi  velmi  hojně,  nebof 
v  době  lucemburské  z  míry  mnoho  se  stavělo.  V  Praze  již  třeli 
nejstarší  zachovaný  statut  (brzy  po  r.  1310)  stanoví  cihlářům  a  vá- 
penníkům  sazbu,  *)  to  svědčí  o  ruchu  stavebném.  V  té  době  cihelny 
se  zakládají  všude,  *)  města  s  dovolením  vrchností  zřizují  si  obecné 
cihelny,  kteréž  pak  drží  ve  své  správě  nebo  je  emfyteuticky  prodá- 
vají měšťanům.®)  Mistry  vápenníky  (cementarii)  kusé  prameny 
pražské  uvozují  do  r.  1419  tři,  ale  vápenic  samých  bylo  mnohem 
více.  Byly  shromážděny  spolu  s  cihelnami  hlavně  v  tom  prostranství, 
kde  dnes  divadlo  Národní  a  odtud  k  Jirchářům  na  jedné  straně, 
a  k  domu  poUcejnímu  na  druhé.  Náležely  dílem  osobám  soukroniýni. 
díl  poplaten  klášterům;  i  slovanští  mnichové  do  r.  1350  postavili 
si  v  Podskalí  vápenici  velikou.  ^) 

Hlínu  připravovali  i  zdi  lepili  hlináci,  jichž  v  Praze  napo- 


»)  Tomek,  D.  P.  IL,  206,  255. 

«)  BeckoYský,  Posel  k.  I.,  968. 

•)  Emler,  Reg.  IH.,  747. 

*)  ROssler,  Aitprager  Stadtrecht,  z  kodexu  arch.  praž.  986. 

•)  Neuwirlh,  Gesch,  d.  bild.  Konste  346.  V  nich  i  vápno  strojeno. 

•)  Příklad  ze  Žatce  r.  1380  v  CeJakovského  Cod.  IL,  729.  NejvySSí  komorník 
Vílek  z  LandStejna  dovolige  zřídit  cihelnu,  r.  i400  prodává  ji  obec  i  s  vápenicí 
za  18  kop  gr.  médťaau    Alexeji.  Schlesinger,  Urkundb ,  č.  261. 

^  Dvé  vápenice  a  cihelny  slušely  měSCanu  Mikul.  Praseti,  jemuž  je  za  pn> 
vinění  r.  1393  král  vzal;  jednu  vrátil  mu  brzy,  druhou  prodal  1404  v  drtení 
soukromé  zase.  Tomek,  D.  P.  II.,  235,  240. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Skalníd,  dlaiici.  159 

čítáno  do  r.  1419  deset;  bylotě  v  XIV.  věku  hlíny  užíváno  k  le- 
peni stavebního  materiálu  stejné  jako  vápna.  *) 

Kámen  lámali  skalníci.  Těch  zapsáno  v  pražských  pramenech 
do  r.  1419  27.  Bydlili  hlavně  na  Novém  městě,  ale  i  pK  Hradě, 
bylytě  u  Hradčan  staré  lomy.  Dlažiči  jsou  v  době  lucemburské 
řemeslo  nové.  Paříž  začali  dlážditi  r.  1186,  v  Němcích  však  stejně 
jako  u  nás  žádné  město  před  XIV.  věkem  nebylo  dlážděno.  *)  Ani 
Norimberk  do  krále  Jana  nebyl  dlážděn.  •)  Králům  Janovi  a  Karlovi 
přísluší  zásluha,  že  naše  města  se  dláždila.  Lounským  nabízí  Janr.  1325 
privilegium  ungeltní,  aby  dlažili.  ^)  Z  r.  1354  připomíná  se  dláždění 
Hradce  Král.;  týž  rok  v  Mostě  jest  znamenitější  část  vydlážděna, 
r.  1360  i  v  Poličce  tvrzeny  ulice  kamenem,  rok  potom  zmínka 
o  dláždění  v  Německém  Brodě,  r.  1364  dlážděny  Budějovice,  r.  1370 
Domažlice.  *)  Karel  ochotně  poskytoval  výhody  těm  obcím,  jež  po- 
lepšily si  město  dlažbou  a  zapudily  „smrady  z  bláta"  v  cestách. 
Již  znáti,  že  řemeslo  dlažičů  při  tom  ruchu  musilo  vzniknouti  a 
růsti.  Toho  arci  není,  aby  všecka  města  za  onoho  času  byla  vy- 
dlážděna; mnoho'  jich  teprve  v  XVI.,  ba  v  XVII.  věku  dočkalo  se 
toho.  Ani  v  městech  svrchu  jmenovaných  nebyly  v  době  lucem- 
burské všecky  ulice  vydlážděny,  než  asi  jen  náměstí  a  nejbližší 
okolek. 

Staré  město  začali  dlážditi  krátce  před  r.  1331,  snad  1329. 
Z  onoho  roku  je  privilegium  Janovo,  jímž  se  má  náklad  obce  usnad- 
nili. *j  Nové  město  dláždili  asi  hned  po  založení,  ale  zdá  se,  že  ne- 
pospíchali, aspoň  zprávy  o  dláždění  trousí  se  až  do  konce  periody 
pořád,  a  přes  to  rynk  a  KoĎský  trh  ani  v  stoletích  následujících 
nebyly  všecky  kamenem  položeny.  Malá  Strana  obdržela  právo  dla- 
žebného sic  také  r.  1338,  ale  uUce  od  mostu  vydlážděna  teprve 
v  XVI.  věku. ') 


')  Neuwirlh,  1.  c.  361. 

•)  Arnold,  Verfassungsgesch.  II.,  219.  Schulz,  Hof.  Leben  120.  Gengler, 
SJ^dtrechtsalterthQm.  82. 

")  Tadra,  Summa  Gancell.  5. 

*)  Celakovský,  Cod.  II.,  800.  K  1335  obdrželi  clo  dlažebné.  Emler,  Reg. 
(V,  94. 

•;  Celakovský,  Cod.  II.,  546,  547,  560,  634.  Dlažifi  v  Hradci  Král.  Spiess., 
I-  c.  18.  Solař,  Hradec  17.  Schlesinger,  Brax  37.  Neuwirth,  Gescb.  d.  bild. 
^anste  291. 

•)  Emler,  Reg.  HL,  687.  Celakovský,  Cod.  I.,  č.  20. 

Ó  Kn.  komor,  soud  č.  14.  G.,  fol  892. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


160  Kniha.  11.  1.  Průmyslníci  y  dobé  lucemburské. 

Dlažičů  (pavimentores)  v  Praze  shledáno  do  r.  1419  pouze 
sedm,  ovšem  z  pramenů  neúplných.  V  měšťanech  staroměstských 
jako  rukojmové  dva  první  dlažiči  zapsáni  r.  1341  sluli  Johannesa 
Seydlin. ») 

S  kameny  drahými  a  polodrahými  zacházeli  puléři,  řemeslo 
zavedené  v  Praze  bezpochyby  Karlem  IV.,  nebof  ten  obliboval  vnitřní 
zdi  monumentálních  staveb  pokládati  hlazenými  kameoly  a  jinými 
kameny  toho  rázu.  Spočítáno  jest  puléřů  v  Praze  do  r.  1419  osm: 
mezi  zánovními  měšfany  Starého  města  od  r.  1373 — 1393  shledali 
jsme  tři  mistry  puléře  (polarer,  polirer).  K  nim  bezpochyby  náležel 
také  některý  z  řezáčů,  jež  jsme  uvedli  mezi  plastiky  dřevem  pra- 
cujícími. Možná,  že  některý  řezáč  pracoval  v  glyptice,  tvoře  umělecky 
drobnou  plastiku  v  kameni. 

O  velikém  pokroku  doby  svědčí  řemeslo  sklenářů;  do  dva- 
ceti mistrů  v  pramenech  pražských  nahodile  spočítáno  do  r.  1419. 
sedm  nalezli  jsme  jich  v  měšťanství  v  Starém  městě,  prvního  r.  1343, 
Hainczlina,  bydlícího  u  sv.  Valentina.  Še  sklenáři  však  jsou  od 
prvopočátku  v  pramenech  rozpaky;  slují  „glaser"  potom  sklenáři, 
po  jméně  nepoznáš,  délal-li  sklenář  sklo  (sklář),  či  upravoval-li  sklo 
do  oken,  či  maloval-H  sklo,  či  dokonce-li  skla  jen  prodávaL  S  latin- 
ským pojmenováním  —  vitreator,  vitrofex  —  táž  potíž ;  vitreator  má 
tak  neurčitý  Arýznam  jako  „sklenář",  proti  tomu  vitrofex,  kdyby 
badatel  směl  držeti  se  etymologie,  mohlo  by  značiti  skláře.  Sklárny 
byly  ovšem  na  lesích  nebo  blízko  velikých  lesů,  od  XIV.  století  po- 
vědomý jsou  u  Vimperka,  na  Rožmbersku,  byly  v  Krkonoších ')  a 
množily  se  všude  po  české  hranici,  ale  není  bláhovo  domnívali  se. 
že  i  některý  ze  sklenářů  městských  sklo  dělal  a  byl  sklářem.  Z  doby 
následující  to  víme  spíše.  Pražští  konšelé  o  sklenáře,  af  již  byl  jaký 
byl,  stáli  velmi.  Soudíme  tak,  z  případu,  že  r.  1391  obec  pražská 
přijala  „glasera"  Mikuláše  mezi  měšťany  beze  všech  obyčejných  for- 
malit *),  beze  všeho  stěžování.  O  sklenářích  v  městech  venkovských 
málo  víme.   Připomínají  se  v  tom  věku  v  Hradci  Král.*);  r.  138ó 


')  Seznam  Teigův,  Almanach.  246. 

•)  MareS,  České  sklo.  Rozprav.  Akad.  11.  1.  10,  11.  Slezské  sklo  začíná  sf 
^aké  XIV.  stoletím.  Czihak,  Schlesísche  Gl&ser.  R.  1317  ře6  o  skle  tom  v  artikul, 
rhových  Bolesl.  III. 

•)  Seznamy  Teigovy,  Almanach.  57.  V  Soudních  Aktech  konsist  L,  1S5 
(Tadra)  jest  zapsán  Claus  sklenář  r.  1875,  že  se  chtél  zabiti. 

*)  Spiess,  Příspěvky  1.  c.  Bienenbei^^,  KOníggrfttz.  192. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Malíři,  dtítařL  161 

mají  jednoho  v  Budějovicích.  *)  Za  to  častéji  se  připomínaji  skla 
v  oknech  kostehiích,  klášterských  a  na  rathouzích. 

E sklenářům  pKčtěmež  také  na  konec  šmelcnika,  jenž  chystal 
zlatníkům  ze  skla  email  nebo  šmelc,  a  zajisté  od  zlatníků  k  speciální 
práci  své  se  odštěpil.  V  Praze  nalezen  do  r.  1419  jediný.  Hotovil-li 
některý  zrcadelník  zrcadla  tou  dobou  již  také  ze  skla,  budiž  sem 
připočten. 

Stkvěle  vyplněn  jest  v  době  lucemburské  odbor  řemesla 
malířského.  Tomkovi  naskytlo  se  v  pramenech  od  r.  1348  do 
1419  devadesát  osm  malířů  v  Praze!  Arci  mnoho  mistrů  z  toho 
počtu  konali  práce  nynějších  lakýrníků,  natírali,  malovali,  ferme- 
íovali  lišty,  všeliké  domácí  i  vojenské  nářadí,  vůbec  kde  co  bylo 
barvou  položiti,  ale  z  velikého  onoho  počtu  přece  nejedni  byli  ma- 
líři umělci.  Pro  své  umění  pražští  malíři  byli  vyňati  z  vojenské  po- 
rinnosti  i  poplatků  městských,  za  to  měli  ročně  dávati  městu  tři 
ilíty  nebo  pláště  branné  stojaté,  veliké,  kdy  potřebí,  malovati  také 
corouhve  k  městu  a  vydávati  devět  oděnců  k  hranám.*)  Neznámo 
tdy,  proměnili  dávku  plástů  za  deset  malých  štítů  či  pavéz. 

Od  malířů  řemeslem  nižším  odštěpili  se  k  samostatnosti  lišt  aři 
ezající  a  malující  lišty  a  všecko  táflování  v  pokojích ;  na  přechode  od 
lichk  umělcům  byli  štít  aři,  kteří  nejen  že  hotovili  štíty  vojenské 
L  štíty  na  domech  a  krámech,  ale  také  malovali  je,  nad  to  malovali 
zbraně  ke  klání,  sedla  a  jiné  rytířské  ústrojí  a  nádobí  na  koně. ') 
la  Karla  IV.  usadih  se  šlítaři  mnozí  při  zdech  novoměstských  snad 
úlohou,  aby  pomáhali  vojensky  na  zavolání  královo  nebo  mar- 
álkovo  nápodobně,  jako  tím  povinni  byli  střelci  (kušaři  a  lučišt- 
íci),  r.  1360  na  hradby  uvedení  od  téhož  krále.  Král  dal  štítařům 
ivnostenské  právo  malovati  a  pod  věžemi  prodávali  štíty  a  tarče 
1365).  Toto  zakládací  privilegium,  potom  r.  1380  a  1392  obnovené*), 
bránilo  štítařů  proti  malířům  svatých  obrazů  nebo,  jak  tehdy  se 
sálo,  geistlich  malér,  malířům  duchovním.  Z  privilegia  onoho  plyne. 


*     ')  Kopl,  Urkundbch  t.  Budw.  220.  Hanud  Poloner  slige. 
')  Lib.  veiustiss.  arch.  praž.  p.  225.  Diplomat,  mus.  opis* 
')  Proto  Woltmana  a  Pangerl   (v  Malerzeche,  14)    omylem  méli  za  to,   že 

ílaři  jsou  nejprv  sedláři.  V  knize  bratrstva  (v  Erasoumné  Jednotě)  vyskytuje  se 

1445  také  >labor  thasskarum<,  že  tedy  malovali   také  néjaké  tadky;    ale  vy- 

ádají,  že  by  tadkami  mínily  se  dtíty,  jež  sligi  také  tarče. 

*)  Orig.  v  univ.  knih    Néuwirth,   Mittheil.  XXIX.  65.    Rieggers,   Archiv  I. 

1,  Patera,  Tadra  knih.  bratrs.  malíř.  48. 

Winter,  DéjinT  femaala  a  obchoda  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  Tiku.  11 


Digitized  by  VjOOQ IC 


1G2  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  v  dobé  lucemburské. 

Že  malíři  umělci  pro  obživu  svou  nevyhýbali  se  pracím  šlítařským 
ani  natéračským. 

Umělci  malíři  malovali  obrazy  tabulové  a  obrazy  na  omilce. 
Jest  zajímavo  stopovati,  kterak  v  Praze  Staré  těch  malířů  k  mě- 
šťanství přibývalo,  z  ostatních  Pražských  mést  není  z  té  doby  knih 
o  měšťanství.  První  malíř  mezi  měšťany  staroměstskými  vyskytuje 
se  v  letech  1355 — 56,  slově  Herdoegor,  Herdeg,  pictor,  ale  nehlá?í 
se  k  měšťanství,  nýbrž  ručí  za  nóvotné  měšťany  dva,  oba  krejéíře 
Němce.  Snad  už  tedy  měšťanem  byl,  či  náležel  k  malířům  dvorským. 
R.  1365  vstupuje  v  měšťanství  malíř  Bernherus,  o  němž  se  neví, 
odkud  přišel,  a  r.  1370  Henslinus,  jenž  byl  s  Augšpurka.  Onoho 
konšelé  připustili  k  městskému  právu  bezplatně  „liberaliter".  Po 
nich  již  za  vlády  krále  Václava  r.  1379  přibyl  v  obec  měšťanskou 
Johannes  Rogel  z  Halbersladtu,  dal  30  grošů,  a  ručil  za  něho  Václav 
z  Litomyšle,  asi  Cech;  po  něm  r.  1383  Henricus  Pistor  přibyl  z  Pa- 
sová, malíř.  Od  r.  1387 — 1391  se  přihrnulo  k  měšťanství  malííii 
dvanáct.  Byli  to  r.  1387  Rubein,  pictor  do  Montibus  (Rubín  z  Hory) : 
r.  1390  přibyl  Václav  z  Klatov,  jenž  sluje  sklenář  i  malíř,  ručí  za 
něho  zlatník  Mathes.  Roku  pak  následujícího  obdrželi  právo  měšfanskc 
Mikuláš  (Claus)  z  Erfurtu,  o  němž  ochotní  konšelé  zapsali,  že  přijal 
bez  rukojmů,  poněvadž  je  malíř.  ^)  Týž  rok  (1391)  přijati  zase  bei 
rukojmův  se  stejným  odůvodněním  malíř  Petrus  Regenpogen,  jehoá 
rodiště  neudáno,  Georgius  Poloner  z  Minsterberka  a  Petrus  de  Plas 
Naproti  tomu  ještě  toho  roku  1391  přijali  měšťanství,  ale  se  za- 
ručením, že  do  určité  lhůty  budou  s  městem  trpěti,  malíři  Tomáš 
Mikuláš  z  Chotěboře  (de  Ghotwors),  jiný  Mikuláš  pictor,  Micha 
z  Prahy  rodák,  Francz  sklenář  a  malíř,  syn  Vítkův,  a  naposled  Jai 
z  Vosné.  V  těch  šesti  umělcích,  že  měli  přístup  od  německých  kon- 
šelů stíženější,  tušíme  Čechy. 

Na  Novém  městě  r.  1391  Mikeš  malíř  kupuje  dům,  prvníhd 
malíře  mezi  konšely  postřehujeme  r.  1389;  sluje  Bohunek;  po  něij 
r.  1393  malíř  Jan;  obě  jména  vyskytují  se  před  tím  r.  1382  n 
Hradčanech  mezi  jmény  konšelů.*) 


')  >Sine  fideiussione,  quia  pictor.*  Teige,  Alman.  1.  c  57.  Snad  je  to  jin; 
Nicolaus  Claus  de  Priiga,  jenž  r.  1377  s  ručitelem  svým  malířem  Martineo 
smlouvá  se  o  4  okna  v  klášteře  kartouzském  za  8  kop.  Tadra,  Soudní  Akta  L.  11^3 

»;  Tomek,  D.  P.  V.  Arch.  praž.  C.  2906.  42. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Malífí,  lUuminatoH.  163 

Jeden  z  pověděných  malířů  Mikolášů  maluje  r.  1413  na  radnici 
voměstské  obrazy  (ymagines),  začež  se  mu  platí  půl  kopou  grošův.^) 
lOž  dobou  uvádí  se  v  Praze  malíř  Albert.  *)  Kdyby  nebyly  prá- 
my lak  nedostatečné,  není  pochyby,  že  by  vyskytlo  se  jmen  víc. 

Z  dvorských  malířů  Karlových  jsou  slavně  povědomí  Dětřich 
ažský,  Štrasburčan  Wurmser  a  Tomáš  z  Modeny;  při  dvoře  byl 
ad  i  onen  Johannes  Galicus  (Francouz),  jehož  uvádí  druhý  nej- 
irší  seznam  bratrstva  mahřského.  Povědom  je  z  Václavových  malířů 
orských  Ješek,  mistr  Václav  z  Hradu  (člen  bratrstva)  a  Kunz; 
^k  s  pyšným  přívlastkem:  Johannes  pictor  regis  Romanorum 
Bohemiae.  K  dvoru  bezpochyby  také  v  konec  periody  až  do  hu- 
ských  bouří  náležeU  „Panicové"  Petr,  Janek,  Václav,  kteří  byli 
ilíři  i  stavitelé.  •) 

Zvláštní  odvětví  malířů  obrazových  byli  oni  Benátčané,  které 
irel  si  pozval,  aby  mu  zhotovili  obrazovou  mosaiku  na  kostele 
alovilském.  Jeden  z  nich  asi  bude  onen  „malíř  do  kamene"  (pictor 
řidis),  jenž  nalezen  v  pamětech.*)  Tito  malíři  byU  tu  patrně  hosty 
uméni  jejich  bylo  tu  exotickým  a  nemá  s  domácím  rozvojem  nic 
niti.  • 

Z  venkovských  měst  o  Plzni,  o  Hradci  Kr.  a  Jindřichově  víme 
jisté,  že  v  periodě  lucemburské  měla  své  malíře;*)  dva  přišli  do 
^hy  z  Klatov,  a  malíři,  byt  ne  umělci,  byli  asi  leckde  jinde.  Tou 
»bou  také  ještě  kněží  byli  účastni  monumentálního  malířství; 
pomináme  onoho  mistra  třeboňského  Michala,  professa  klášterského, 
až  maloval  kdys  v  konec  XIV.  stol.  tabulové  obrazy  a  tempera.  *) 

K  samostatnému  a  samorostlému  odvětví  malířskému  náleželi 
i  z  předešlých  dob  povědomí  illuminatoři,  kteří  pracovali 
malbách  drobných  v  knihách,  obyčejně  také  sami  psali  knihy 
byli  písaři.    V  pražských   pramenech    městských    zapsáno    do 

•)  Arch.  praž.  C  989.  A  11. 

•>  Arch.  prai.  č.  1200.  241. 

*)  Dokázal  Chytil  v  díle  O  Junkerech  pražských.  Rozpravy  Akad.  XI.  2. 
*•  62.  Jest  Yůbec  jméno,  činnost  i  původ  Junkerů,  které  už  Vocel  správně  sto- 
^  s  Panici,  v  pramenech  Českých  uvozovanými,  záhadný.  Co  dosud  známo, 
ecko  snesl  a  kriticky  probral  Chytil  1.  c,  ale  k  bezpečným  koncům  ještě  nedošel. 

•)  Tomek.  D.  P.,  U.  389. 

')  RejstHk  Oomečkův  má  »pictora«  i  na  podměstí  hradeckém.  Soupis.  Akad. 
V.,  172. 

•)  Soupis  Památ.  X  MareS-Sedláček.  Třeboň.  Str.  15,  88.  Obraz  v  Domaníné, 
Třeboni 

11* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


164  Kniha  II.  1.  Pr&tnyslníci  t  dobé  lucemburské. 

r.  1420  aiuminatorů  deset ;  jmenovité  z  nejstarších  uveden  bu( 
illuminator  Šimon  r.  1367,  a  z  konce  periody  Duchek  (r.  1412), 
Není  pochyby,  že  jich  bylo  víc,  leckterý  malíř  svrchu  pravený  nio 
také  býti  illuminatorem ;  zajisté,  že  v  tehdejší  kanceláři  královtl 
při  dvoře,  v  klášteřích,  ba  mezi  svétskými  knězi  bylo  úhrne 
mnoho  malířů  miniatur,  o  kterých  není  zřejmých  a  jmenovilý 
zpráv.  Slastnou  jen  náhodou  tu  a  tam  jméno  se  pochytí. 

Uvádíme  příkladem  Mikuláše  z  Kroměříže,  kněze,  jenž  byl  be 
pochyby  představeným  dílny  iUuminatorské,  takto  protonotář  v  ka 
celáři  Karlově  *) ;  z  klášterských  iUuminatorů  a  písařů  povědom  jť 
břevnovský  bratr  Ondřej  r.  1337,  jehož  práce  se  však  mnoho  n 
chválí  *),  v  pomuckém  klášteře  cistercienském  byl  Gotzwin,  jenž  ill 
minoval  r.  1385  graduál  dosud  zachovaný*),  ze  světských  kni 
povědom  Jan  z  Opavy,  plebán  v  Landškrouně  z  doby  Karlovy,  I 
ještě  z  r.  1403  klerik  Matěj  z  Prahy  dává  se  k  mistru  Stepáno 
v  Praze  na  učení  v  umění  illuminatorském.  ^)  Mezi  illuminaloi 
světského  stavu  v  konec  panování  Karlova  vyskytuje  se  Hodík,  je! 
ma\oval  knihu  pontifikální  biskupu  litomyšlskému  r.  1376;  Md 
písař,  jenž  pořídil  biblí  nostickou  (pro  Kunše  oltářníka)  r.  13851 
z  mahřů  světských ;  do  XV.  věku  zasahuje  Vavřinec  z  Klatov,  jei 
maloval  mšál  Zbyňkovi  Hasenburskému  r.  1409,  z  té  doby  povědd 
Matláš,  syn  Jakubův  z  Prahy,  jenž  zhotovil  biblí  litoměřicko 
V  Plzni  měli  r.  1410  illuminatora  Petra.  *) 

Z  dvorských  illuminatorů  krále  Václava  povědomo  jest  několi 
ale  holými  křestnými  jmény  (Nicolaus,  Venceslaus,  Janek,  Johani 
[1419]);  jeden  z  nich  Jan  r.  1410  stal  se  na  Malé  Straně  konšelej 
říkali  mu  illuminator  králův  jinak  písař;  prací  zachovanou  zná 
jest  FráĎa  a  Kuthner,  oba  z  počátku  XV.  věku.^) 


')  Základy.  Tomek.  247.  Jeden  dimon  psán  r.  1366  v  kapitul,  archiv.  XIII.  i 
Na  Nov.  mést.  illumin.  Petr,  syn  Velislavův  r.  1896  kupijge  dům.  Arch  p 
«.  2096.  122. 

■)  Chytu,  Véstn.  Akad.  1898.  | 

•)  Regula  sti  Benedicti  v  kapitul,  knihov.  Soupis  Památ.  Praha  IL 

*)  Ale  ne  v  Cechách.  Cti  Zahradníka  v  Casop.  C.  Mus.  1903.  180. 

•)  Tadra,  Arch.  Pam.  XVII.  26^.  Néjaký  illum.  uvádí  se  jménem  Stépíj 
na  Star.  més.  r.  1411—1429.  ' 

•)  Strnad,  Listár.  Plzeň. 

')  Fráňa  obdržel  od  krále  r.  1404  dům  v  Židech.  Tomek,  D.  P.  U-  í 
B.  1414  psán  v  novoméstské  knize  6.  21C0.  foL  876. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zednici,  kamenníci.  165 

Nepochybujeme,  že  mistři  drobného  malířství  u  nás  také  ma- 
rali  na  pergamene  i  na  papíře  karty  hrací  jako  jinde  tou  dobou. 
I  karty  m^jí  původ  v  orientě  či  v  Itálii,  všude  po  Evropé  zhoto- 
lali  je  na  stejném  základě  čtyř  barev  a  malovali  na  ně  figury 
jařů,  králů,  královen,  svatých,  čertů,  šašků  a  znamení  početní 
eliká.  Nejstarší  karty  zachované  jsou  italské  z  r.  1299,  francouzské 
r.  1361.^)  Dle  nezaručené  zprávy  dvořané  krále  Jana  naučili  se 
ál  v  karty  ve  Francii,  a  r.  1 354  první  kartář  u  nás  vyskytuje  se. 
rý  přišel  z  Norimberka.*) 

Vypravuje  se  též,  jakoby  v  době  Karlově  pomocí  Vlachů  u  nás 
izovány  byly  papírny,  nejstarší  v  Chebe  *),  ale  přesvědčivého  dů- 
izu  není.  Jen  to  jisto,  že  nejstarší  městská  kniha,  na  papíře  psaná, 
staroměstská  z  r.  1310.  Papír  jest  tvrdý,  tuhý,  jisté  nebyl  laciný, 
e  odkud  jest,  to  nesnadno  říci. 

V  oboru  stavebním  zedníci  a  kamenníci  (muratores, 
picidae)  vyskytuji  se  počtem,  epochální  dobu  značícím.  Co  do 
léna  a  díla  arci  je  mezi  oběma  rozdíl,  jedni  staví  zdi,  druzí  jsou 
asiikové,  kteří  hotoví  ornamenty  kamenné  k  stavbám,  ale  zhusta 
K)jí  řemeslo  vykonává  se  od  mistra  téhož,  jenž  jednou  zove  se 
imenníkem,  podruhé  zedníkem.*)  To  však  také  zajisté,  že  kamenníci 
íCĎováni  výše,  práce  jich  umělecká  vážena,  čiperní  z  nich  vybí- 
mi  za  ředitele  staveb,  nejeden  slul  jakožto  specialista  „constructor 
deáarum"  (stavitel  kostelů). 

V  Pražských  městech  jich  bylo  asi  již  na  začátku  lucemburské 
íriody  mnoho,  týkáf  se  stavitelské  živnosti  již  jeden  z  prvních 
atulů  nejstarší  knihy  městské.  *)  Jmenovitě  uvádí  se  do  r.  1419 
unenmků  46,  zedníků  59  •) ;  podivno  jen,  že  k  měšťanství  staro- 
felskému  od  r.  1324 — 1393  nehlásil  se  žádný  z  nich  mimo  slav- 
iho  mistra  Parléře.  Ten  „magister  Petrus,  operis  in  caslro  artifex" 
istoupil  k  měšťanství  r.  1379;  na  Hradčanech  byl  sousedem  a 
rtiselem  už  r.  1360.     Na  Novém  městě  dostal  se  r.  1360  zedník 

')  Literaturu  a  yýklad  toho  předmétu  viz  y  Bucberovi,  Gesch.  d.  těch. 
»nste.  I.,  366.  U  nás  néco  toho  v  C.  Mus.  1874,  637. 

')  Hnbsch,  Gesch.  d.  bOhm.  Handels.  242.  Hobsch  míní,  že  karty  mohli  ma- 
rtt  átitařL 

•)  Hobsch,  1.  c  240.  « 

*)  Neuwirth,  Gesch.  d.  bild.  Konste  327. 

')  Arch.  praž.  kn.,  č.  986,  str.  a42.  ROssler,  Altprag.  Stadtrecht.  5. 

•)  Tomek  ▼  D.  P.  IL,  386.  V  Základech  místopisu  pražskéh©  od  Tomka 
st  jich  jeáté  víc. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


166  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  v  dobé  lucemburské. 

Hanuš  mezi  konšely;  r.  1390  konšelem  tamž  kamenník  Hanzl;  n 
Hradčanech   s  Parléřem  pospolu  konšeluje  r.  1360  zedník  Pavel 
r.  1388  mezi  konšely  zedník  Křtěn. 

Bohužel,  že  o  málo  kterém  domácím  mistrovi  pražském  pd 
znamenáno,  co  stavěl.  Podle  některých  zachovaných  smluv  o  stavbu 
víme  to  jen  o  mistru  Oldřichovi  Lútkovi  nebo  Lroutkovi  (1381  a 
1394)  a  bratřích  jeho  Petrovi  a  Janovi.  Oldřich  jmenuje  se  zřejmí 
stavitelem  kostelů  (constructor  ecclesiarum).  Petr  stavěl  u  Mallezj 
v  Praze  věž  (1389),  kostel  v  Medonosích  a  v  Skutči  (1391)  a  snai 
i  kostel  na  Libíši.  R.  1384  smluvena  kostelní  stavba  v  Újezd| 
s  Janem,  zedníkem  pražským;  stavba  asi  nevalná,  nebof  mistr  mj 
vzíti  jen  24  kop  za  práci.  Na  Pískách  v  Malé  Straně  dům  opatsl^ 
zedník  Máček  (Maczko)  r.  1375  stavěl,  o  stavbu  jiného  domu  téhd 
času  (1376)  smlouvá  se  zedník  Leva,  na  Újezdě  v  Praze  bytujícj 
Při  kostele  v  Královicích  staví  r.  1408  nějakou  zeď  pražský  mist! 
zedník  Václav  Uzydil.^)  O  mistru  Mikuláši  Plikovi  se  ví,  že  r.  140| 
stavěl  na  Orlice,  o  mistru  kamenníkovi  Křížkovi,  že  r.  1408  slav^ 
na  králově  hradě  v  Kundraticích,  r.  1411  tutéž  pracovali  pralšj 
mistři  zedníci  bratří  Řehoř  a  Mařík  Otrole.  Jinač  se  v  knihác] 
pražských  uvádějí  holá  jména  mistrů  domy  kupujících  nebo  za  n^ 
koho  ručících,  jména  křtěná,  na  podiv  často  česká,  někdy  arci  tak 
německá.  Připomínáme  z  konce  periody  mistra  kamenníka  Ondřej 
(1394),  kamenníka  Bartoška  (1409),  Jánka')  syna  kamenníka  Petr 
z  Hradu  (1415),  *)  mistra  Pavla,  jemuž  říkali  též  Karel,  kamenník 
(r.  1405 — 1411);  mistra  Petra  Kuchtu  (r.  1417);  novoměstské  kai 
menníky  Vačka  a  Duchka,  německého  stavitele  kostelů  Markvarl^ 
staroměstského  kamenníka  Jánka  Bílého  (1420).  *)  A  takž  bylo  1^ 
lze  přivésti  ještě  kolik  jiných  jmen.  Tu  dlužno  také  zase  vzpou)^ 
nouti  i  pražských  tří  Paniců  (Junkerů),  kteří  bezpochyby  byli  tak 


')  Ty  smlouvy  uvedeny  pořadem  v  Neuwirthově  Gesch.  d.  bild.  Knnst.  1 
266—275.  Některé  jsou  v  arch.  praž.,  č.  2100. 

•)  Tadra,  Soud.  akta  konsis.  í.,  123,  152,  II.,  276,  279.  VIL  212. 

»)  Knih.  arch.  pražs.  č.  317,   fol.  29,  39,  62.   Tadra,  Soudo.  Akt.  VU.  1^ 

*)  Jakožto  syn  Petra  Parléře  do  rozrodu  Parléřova,  jak  ho  Tomek  T^pH 
covaJ,  tento  Janek  se  s  r.  1416  nehodí ;  snad  to  vnuk.  Možná,  že  to  jeden  z  F\ 
niců.  Arci  stejné  jméno  není  důkazem.^  Že  Panicové  jsou  z  rodiny  Parléřovy,  jeá 
hypothesa  pravděpodobná.  Chytil  (O  Junkerech,  str.  66.)  ukazige  její  možnou 
ale  na  konec  mu  přec  problematickou  z&stává. 

»)  Arch.  praž.  č.  1202,  foL  90,  168;  6.  2100,  217,  261.  Viz  též  Tomkoifl 
Základy. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zedníci,  kamenníci.  167 

tavileli  neb  aspoň  byli  rádci  při  stavbách  a  původci  plánů.  Po 
ypuknutí  bouří  husitských  Panicové  odešli  do  Němec,  vyskytují  se 
iři  stavbě  věže  štrasburské,  na  níž  znáti  některou  reminiscenci  ze 
tavby  svatovítské.*) 

Několik  jmen  zedníků  vyskytuje  se  'V  Hradci  Král.;  v  Budějo- 
ricích  měli  r.  1387  zedníka  Oldřicha  Seydenswanza*),  r.  1392  Pa- 
)líka  a  mistra  Filipa.  *)  Ve  VodĎanech  dle  smlouvy  z  r.  1415  kůr 
ilaví  mistr  JakUk  (Jakub)  a  syn  jeho  Václav.*)  Na  Krumlově  v  konec 
SIV.  stol.  stavitelská  rodina  Staňků  proslavila  se.  O  mistru  Staň- 
mvi  se  ví,  že  stavěl  se  synovcem  Janem  na  Krumlově  na  děkan- 
ském chrámě  sv.  Víta  (1390 — 1410);  r.  1407  s  Janem  smluveno 
svlášt,  aby  kostel  ten  sklenul,  kdyby  nedožil  konce  stavby,  že  do- 
stavěli povinen  bratr  Janův,  Kříž,  stavitel  vyšehradského  probošta ; 
starý  mistr  se  syny  pracoval  před  tím  na  chrámě  v  Milevsku ;  není 
pochyby,  že  čeští  tito  architektově  krumlovští  stavěh  na  mnoze  také 
jinde  v  českém  jihu;  takž  skoro  s  jistotou  přičítají  se  jim  stavby 
v  Jindř.  Hradci,  v  Soběslavi.  V  témž  městě  Hradci  klášterskou 
chodbu  křížovou  r.  1369  staví  mistři  kamenníci  Mikuláš  a  Ondřej. 
O  něco  později  tam  mají  mistra  Hanuše  na  stavbách.  V  Klatovech 
opevnění  a  kůr  velikého  kostela  „per  modům  crucifixi"  stavěl  mistr 
linhart  z  Aldeberka  (cca  1402),  jemuž  se  přičítá,  že  do  r.  1422 
dokončil  i  kostel  sv.  Víta  v  Krumlově.*)  V  Kolíně  r.  1398  dosta- 
vuje chrám  kamenník  Myrklaus.*)  V  Litomyšli  měli  mistra  Jakuba, 
který  r.  1358  stavěl  tam  klášter  a  kostel,  a  mistra  Kyliána,  jenž 
r.  1318  stavěl  radní  dům.^ 

V  době  lucemburské  byli  k  nám  voláni  také  mistři  z  ciziny. 
Nejprvnější  z  nich  přišli  z  Francie,  z  Avignona.  Francouzi  byli 
v  gotice  učiteli  Němcův  i  našich  a  jiných.    Za  panování  Jana  krále 


')  Neuwirth  (Die  Junker  v.  Prag),  popírá,  že  méli  účasC  v  stavbé  véže 
Jtrasbursté.  Důkaz  jeho  Chytil  zove  nepřirozeným  (O  Junkerech,  sir.  29).  Při 
lompQém  oblouku,  spoji^gicím  kostel  sv.  Víta  s  věží,  gallerie,  hlemýžďové  schůdky 
T^'  Téžičce  jsou  týchž  motivů  a  téhož  uspořádání  jako  na  véži  monsteru  dtrasbur- 
ského.  Chytu,  L  c.  36. 

")  Kůpl,  Urkundbch.  v.  Budweis  237. 

*)  V  prameni  je  Pablino  i  Pabliconi.  Neuwirth,  1.  c.  326.  | 

*)  Archiv  vodAan.  nejstarší  kniha  13.  Opis  v  zemsk.  arch.  Též  Arch.  Pam.  | 

XI\M06.  * 

•)  Mareš  v  Arch.  Pam.  XIX.,  838.  | 

•)  Mádl,  Soupis  Pam.  I.,  20.  ! 

•)  Nejedlý,  LitomySl  I.,  320. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


168  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  t  dobé  lucemburské. 

biskup  Jan  z  Dražíce  povolal  r.  1333  z  Avignona  mistra  Viléma, 
aby  mu  postavil  v  Roudnici  most,  zajisté  že  v  Němcích  toho  tenkrá 
ještě  žádný  neuměl.  *)  Mistr  Vilém  se  třemi  druhy  svými  přišel 
postavil  oblouk,  dva  pilíře  a  ukázav,  jak  most  kamenný  se  buduje,  se 
zase,  a  naši  stavitelé  (artifices  gentis  nostrae)  dostavěli  most  sami.*J 

Druhý  mistr  z  Avignona  r.  1344  příchozí  byl  Matiáš  z  Arrasu, 
povolaný  stavěti  chrám  svatovítský  v  hlavním  městě  a  hrad  Kaiiůi 
Týn.  Za  něho  vznikla  při  chrámě  hut  kamennická  a  v  ni  čilý  život 
cizích  i  našich  lidí  a  škola  architektury,  z  níž  časem  vycházeli  i  češti 
mistři  do  ciziny  stavět.  Matiáš  z  Arrasu  zemřel  r.  1352,  po  něm 
pokračuje  v  stavbě  kathedrály    na  Hradě   Petr  Parléř  od  r.  1356. 

Přišel  do  Prahy  maje  dvacet  tři  roky,  tedy  velmi  mlád.  Ale 
svému  řemeslu  rozuměl  výborně,  prošed  se  svým  otcem,  Jindřichem! 
Parléřem,  rodákem  polským,  kdo  ví  kolik  hutí.  Po  otd  zajisté  po- 1 
depsán  jest  v  triforiu  svatovítském  na  poprsí  svém,  jež  sám  urobil ' 
že  jest  „de  Polonia".  *)  Říkali  mu  též  Parler  de  Gemundia  (Gmůnd 
ve  Švábích),  odkudž  přímo  do  Prahy  přišel.  V  Gmůndu  také  od 
něho  kostel.  Němečtí  historikové  mají  za  to,  že  se  v  Gmťtndu  na- 
rodil; vykládají  ho  za  Němce  a  personifikují  v  něm  všecko  německé 
architektonické  umění. 

Na  Hradčanech  usadil  se  mistr  dokonale,  r.  1369  již  tu  sou- 
sedem a  majitelem  dvou  domů,  svrchu  jsme  podotkli,  že  r.  1379 
stal  se  i  dole  v  Staré  Praze  měšťanem,  zdomácněl  zde  a  bezpo- 
chyby, af  byl  Polán  či  Němec,  zčeštil  se,  bylaté  jedna  z  jeho  man- 
želek Ludmila,  po  jméně  zajisté  žena  česká,  mezi  syny,  af  vlastními, 
af  nevlastními,  nacházíme  jednoho  Václava,  kamenníka,  kteréž  jméno 
němečtí  lidé  nedávali  sobě  rádi ;  a  nejmladší  syn  Mikuláš,  jsa  kně- 
zem r.  1389  v  Týně,  nemohl  neuměti  dobře  česky.  S  rýnským  Ko- 


')  Aspoň  hledán  jsa,  nenalezen  tam  žádný.  »Magistros  ad  tale  opus  in 
regno  Bohemiae  nec  in  vicinis  provinciis  potuit  reperire.*  Ghron.  Francisci  ¥e 
Fontes  IV.,  385.  Z  toho  hledání  Šroubovaný  důsledek  Čti  v  Neuwirthové  Gesch. 
d.  bild.  Konste  L,  217.  Prý  to  svédčí,  že  pomoc  umélecká  hledána  y  Němcích 
vždycky  před  tím  a  nalézána,  jen  prý  tentokrát  selhalo.  Důsledek  ten  odmítl  už 
Tadra  v  Stycích  216. 

•)  O  moste  a  staviteli  z  Avign.  Chytil,  Arch.  Pam.  XI.  479,  XII.  415,  VIL 
415.  O  Yétším  6i  menším  vlivu  a  činnosti  onoho  francouzského  mistra  při  českých 
stavbách  spor.  Neuwirth  dokazuje  (1.  c.  218),  že  pracoval  jen  v  Roudnici  a  za 
rok  svého  pobytu  mnoho  vlivu  nezpůsobil. 

•)  Přidávám  se  k  BrániSovi,  že  se  v  tom  Parléř  nemýlil.  Arch.  Pam.  XTV'. 
37.  Chytil  míní,  že  lze  čísti  také  de  Bononia.  Tamž  45.  Čtou  také  >DeCoIonia<. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Osobnf  sluibý  Sitnostenské.  169 

linem  a  s  hutí  jeho  mistr  Parléř  mél  spojení,  tam  se  v  ovzduší 
gotiky  francouzské*)  bezpochyby  nejvíc  učil;  v  Kolíne  pobýval  tchán 
Parléřův,  bezpochyby  též  kamennít,  za  mistra  Michala,  z  Kolína 
kamenníka,  jenž  byl  v  Praze  r.  1383,  Parléř  provdal  jednu  z  dcer 
svých  *) ;  odtudž,  bylo-li  třeba,  snad  též  délniky  do  Prahy  zval. 

Za  Petrem  Parléřem  vstéhovali  se  do  Prahy  i  bratr  jeho,  ka- 
menník  Michal  Parléř,  jenž  r.  1369  něco  staví  v  Zlaté  Koruně'), 
a  sestřenci  Mikuláš  a  Jakub. 

Parléř  Petr,  stavitel  monumentálních  budov,  prostlčce  zvaný 
lapicida  de  Gastro,  kamenník  z  Hradu,  byl  také  řezbář  kamene 
i  dřeva,  vyřezalté  stolice  u  sv.  Víta.  Jeví  se  v  něm  sloučení  několi- 
kerého umění,  jako  jsme  nalezli  při  Panicích.  Umělecká  mnoho- 
strannost, které  se  podivujeme  při  velikých  mistrech  renesančních, 
objevuje  se  tedy  už  při  umělcích  gotické  doby.  Petr  Parléř  umřel 
před  r.  1397.  Stavbu  svatovítskou  vedl  dále  syn  jeho  Václav  a 
s  ním  a  po  něm  bratr  Jan  do  své  smrti  r.  1406.*)  Na  konec  řídil 
stavbu  až  do  bouří  Petrlík,  bezpochyby  z  rodu  Parléřova. 

Specialisté  mezi  zedníky  byli  dynchéři,  tunchéři,  kteří 
lepili  zdi  a  obmrštovali  je.  Naposled  buďtež  k  stavební  kategorii 
přivtěleni  pokrývači  (tectores,  architectores),  jichž  v  Pražských 
městech  do  r.  1419  napočítáno  14.  Byli  mezi  nimi,  kteří  kryli  skřidlou, 
skřidlaři  (syferdeker).  Jeden  z  nich  na  Malé  Straně  r.  1401  sluje 
v  pramenech  střídavě  skalník  i  skřidlař  neb  architector.  Jakožto  specia- 
listé v  užitkových  stavbách  uvozují  se  stavitelé  studní  (  937) 
staroměstský  zedník  Václav  a  (1401)  Matiáš  Šilhéř,  oba  v  Praze.*) 
Stavitelé  vodní  byli  rybnikáři,  i  v  Praze  shledán  jeden  mezi 
sousedy.  •) 

V  oboru  osobních  služeb  živnostenských  abychom  nejprv 
uvedli  lazebníky  a  bradýře  (balneatores,  barbirasores).    Jedni 

^)  I  Neuwirth  uznává  v  huti  kolínské  francouzské  základy.  Geschichte  229. 

•)  O  rodiné  Parléřové  zevrubné  zprávy  v  Tomkovi,  D.  P.  II.  482  a  násl. 
Q  Parléfí  Chytil  v  Sbírce  přednáSek  m.  ft.  5.  Týž  >Petr  Parléř*  6—11. 

*)  Nelze  fíci,  co.  Neuwirth,  1.  c  446. 

*)  Chytu,  Arch.  Pam.  XVII.  441.  Nový  doklad  o  té  osobé  v  Poklade  sv. 
Víta  u  Šittlera  a  Podlahy,  sv.  70. 

*)  Tadra,  Soudní  AktaL,  840.  Tu  je  datum  1379.  Neuwirth  v  Gesch.  d.  bild. 
Konst  I.,  266  má  datum  jiné.  S  oním  zedníkem  Václavem  notarius  pánů  vikáfů 
aa  Hrade  smluvil  udělání  studny  za  půl  páté  kopy  grodů;  vymíněno  bylo,  aby 
studna  mela  tolik  vody,  by  dennS  se  mohlo  pivo  vafit. 

•)  Tomek,  D.  P.  H.,  386. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


170  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  y  dobé  lucemburské. 

drželi  lázně  studené  i  teplé,  v  nichž  i  páru  vyvozovali  rozpálenými 
kameny,  myli  hlavy,  druzí  holili  brady  a  hojili  rány.  Takové  práce  | 
měli  všude,  nejen  u  nás.  Pařížský  statut  z  r.  1395  praví  o  lazeb- 
nících, že  jsou  pro  zachování  lidských  těl,  a  o  bradýřích,  že  jich 
řemeslo,  jich  služba  jest  jakás  část  uměni  medického  a  ranhojič- 1 
ského.*j  Lazebnické  řemeslo  u  vážnosti  nebylo.  Německé  „Zrcadlo 
švábské"  zove  je  „pokolením  lehkého  svědomí".  Znáti  nevážnosi 
jich  z  privilegia  Janova,  r.  1330  Starému  městu  daného,  jímž  ?ť 
zapovídá  konšelem  učiniti  lazebníka,  barbíře,  pištce  nebo  hudct. 
Ti  všickni  byli  tedy  v  obci  městské  zadnějšími,  podlejšími. 

Lázně  byly  v  držení  vrchností  všelikých  i  v  rukou  soukromých 
lazebníků.  Vrchnosti  je  oddávaly  obcím,  nebo  je  emfyteuticky  pro- 
dávaly. Tak  i  kláštery  se  zbavovaly  svých  lázní.*) 

Od  polovice  XIV.  stol.  do  r.  1419  spočítáno  v  Pražských 
městech  47  lazebníků,  ne  snad  jen  čeledi  služebné,  ale  samostat- 
ných živnostníků ;  tó  samo  svědčí  o  čistotnosti  a  kultuře  Pražanu. 
Také  ženská,  Vítka,  jest  v  Praze  samostatnou  lazebnicí  r.  1318. 
Bradýřů  v  téže  době  shledáno  20.  O  měšťanství  staropražské  jen 
dva  lazebníci  a  dva  bradýři  za  tu  dobu  se  hlásili.  Mezi  dvorskými 
služebníky  vyskytuje  se  r.  1395  lazebník  králův  Jakub  Holba.'V 
Z  měst  venkovských  jsou  zprávy  o  lázních  hojné;  r.  1312  připo- 
mínají se  v  Hoře,  r.  1320  na  Mělníce,  kdež  obec  obdržela  lázeň  od 
královny  Alžběty;  r.  1325  v  Lounech,  r.  1332  v  Landškrouně  r.  1334 
v  Boleslavi  Mladé*)  a  jinde  ještě  v  létech  následujících.  Ovšem 
mohou  to  býti  vesměs  lázně  staré  z  dob  předešlých.  A  byly  zajisté 
lázně  již  ve  všech  městech,  kde  k  tomu  příležitost. 

K  bradýřům  by  mohli  přičteni  býti  lidé  obojího  pohlaví,  klefi 
živnost  hledali  hojením  lidí,  ale  neměli  na  to  vzdělám'  medickélio 
z  university.  Takž  se  vyskytuje  r.  1346  jeden  mezi  měšťany  staro- 
městskými, slově  Rudlin  z  Benešova,  medicus ;  r.  1370  zapsán  v  nu- 
stanech  Henshnus,  medik  z  Plzně;  r.  1380  Pesík  Briger  medik, 
o  němž  stojí  psáno  v  knize  zápisné,  že  za  měšťanství  nedal  nic,  ale 

*)  >Quaedam  pars  et  porcio  artium  medicinae  et  cinirgie  <  Fagniez,  ÉtuJ. 
sur  Tindustrie.  141. 

')  Příkladem  r.  1358  kláSter  sv.  Tomáde  za  ro6ní  plat  5  kop  grodů.  List. 
orig.  v  klášteře  sv.  Tom.  v  Praze. 

')  Arch.  praž.  6.  2100»  64.  R.  1402  Hoiba  porouftí  dědicům,  aby  y  lázni  na 
Poříčí  vždy  o  suchých  dnech  koupati  dávali  7  chudých. 

*)  Emler,  Reg.  lU.,  26,  266,  426,  746,  IV.,  9. 


Digitized  by 


Google 


Lazebníci,  chirurgoyé,  Srotéři.  171 

páni  že  byli  spokojeni;  r.  1364  obdržela  měšfanství  Anna  medica; 
ručil  za  ni  švec.  *)  To  byli  zámožnější,  l:dyž  mohli  zjednati  si  mě- 
šfanství; není  však  pochyby,  že  větší  počet  bylo  takových  jalových 
lékařů  a  lékařek  bez  měšťanského  práva;  i  oční  lékařka  Kateřina 
v  Praze  uvádí  se  v  konec  panování  Karlova.  *)  Těch  mediků  a  „phi- 
siků",  při  nichž  shledává  se  jméno  „magister*  (mistr),  nepočítáme 
sem.  Ti  byli  graduováni,  učení  doktorové. 

Samostatnější  odvětví  bradýřů  byli  cirologové  (chirolog) ; 
byU  to  chirurgové. ')  V  knihách  měšf  anů  pražských  čtyři  zapsáni 
jsou  r.  1380  a  1381.  Jeden  cirolog  sluje  Hermann  z  Erfurtu,  jiný 
Herbordus  Pyk  z  Ingelheimu,  za  kteréhož  ručí  člen  přední  pražské 
rodiny  Gottr ;  třetí  cirolog  uveden  pouze  jménem  Jakub,  čtvrtý  byl 
z  Vejdy,  slul  Mikuláš,  a  ručil  za  něho  mistr  Jan  medik.*)  K  živ- 
nostníkům lékařským  nutno  připojiti  v  té  době  také  ženy,  které 
pomáhaly  při  porodech. 

V  obor  živnostenských  služeb  dále  náležejí  šrotéři  nebo 
s  k  1  a  d  č  í,  na  Moravě  postihači  (vasatores),  kteří  vozili  a  spouštěli 
sudy  do  sklepů  na  líhách,  odkudž  sluli  též  li  zníc  i.  Jinače  vozili 
také  dříví  k  pivovárům  a  slady.  Byli  šrotéři  dvojí,  pivní  a  vinní. 
Jest  sic  podezřelý  doklad,  že  král  oddal  užitek  šrotéřský,  jako  vý- 
sadu i  jednothvci,  *)  ale  na  mnoze  úřad  městský  obdržel  šrotéřství 
a  vedl  je  na  prospěch  svých  financí  a  pro  kontrolu  dovozní  svými 
zřízenci,  šrotéři,  v  obecné  správě,  nebo  živnost  tu  pronajímal  za  roční 
plat  několika  šrotéřům  mistrům,  kteří  na  to  měh  čeleď.  Pražané 
obdrželi  vinné  šrotéřství  r.  1341  od  krále  Jana.  ^)  V  Pražských 
městech  od  r.  1348  do  r.  1417  napočítáno  37  šrotéřů  možnějších, 
samostatných  živnostníků. 

Když  šrotéř  víno  dovezl,  asi  hned  za  ním  přicházel  koštéř 
vina  (examinatores  vini,  gustatores,  extractores),  měřič  sudů  a  vy- 
bérač  poplatku  k  obci   nebo  k  vrchnosti  za  načetí  sudu  (náčinné). 


')  V  Seznamech  Teigových  L,  249,  H.,  33,  42,  45. 

*)  Tomek,  D.  P.  H,  393. 

■)  V  Osvété  r.  1902  v  ftlánku  Pražští  méšťané  v  XIV.  věku,  jsme  tomu  jménu 
roMinéli  jinač,  nesprávné. 

*)  Seznamy  Teigovy,  str.  60,  64. 

*)  Příklad  z  doby  předeSlé.  R.  1268  Otakar  dává  Scephano,  civi  OJomu- 
censi,  officiom  vasorum  trahendorum  vulgo  schrotambt  seu  ližné.  Dává  mu  to 
dédiftné,  ale  jen  v  mužích.  Emler,  Reg.  II.,  232.  (Z  Bočka,  proto  podezřelé.) 

•)  Celakovský,  Ck)d  I.,  39. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


172  Kniha  II.  1.  Prftmysinici  v  dobé  lucemburské. 

Koštéři  byli  tedy  vrchnostenští  nebo  méstáti  zřízenci  finanční  a  ne 
živnostníci.  Bylo-li  potřebí  do  pivováru  voziti  vodu,  konali  to  vo- 
dách Do  oboru  služeb  náležejí  vozatajové,  vozkové  (vec- 
tores),  jichž  byl  při  obchodních  městech  vždy  některý  počet ;  *)  mezi 
sousedy,  kteří  majíce  dům  zjednali  si  staropražské  měšťanství,  na- 
lezli jsme  do  r.  1393  dva,  a  r.  1400  byl  na  Novém  městě  purk- 
mistrem Mařík  „vozataj".  Jich  sprostší  druh  byli  kárníci  a  ko- 
le č  n  í  c  i  (trakařníci),  kteří  stávali  na  ryncích  k  službám  holoyi. 
Ale  kámík  Tomáš,  jenž  r.  1350  dostal  se  mezi  konšely  v  Novém 
městě,  nebyl  zajisté  kárník  jen  ledajaký.  *) 

Nejníže  stáli  nosiči  (portatores),  kteří  šlovou  též  t  r  á  k  a  ř  i 
(z  němec,  traeger)  nebo  ustrákaři  (austr&ger). 

K  osobním  službám  několika  řemeslům  o  železe  pracujícím 
byli  š  1  e  j  f  é  ř  i  nebo  brusiči,  kteří  pracovali  v  šlejférnách  — 
brusnicích  —  na  točitých  kamenných  brusech  obyčejně  při  mlýnech, 
na  vodě.  V  Pražských  městech  nahodilé  zprávy  počítají  do  r.  1419 
deset  brusičů.  Do  kategorie  služebných  živností  slušejí  dále 
plavci  dřev  na  Vltavě  a  na  Labi,  z  nichž  mnozí  v  niěstech 
byli  usazeni.  V  Praze  měU  domky  své  na  břehu  podskalském.  Jed- 
noho jsme  nalezli  i  mezi  měšfany  Starého  města.  Byl  to  Mika 
z  Plzně  r.  1383.  Také  převozníky,  pokud  na  lodkách  a  prámech 
obstarávali  při  městech  převoz  přes  řeku,  nutno  počítati  k  měst- 
ským živnostníkům. 

Dříví  štípali  drvoštěpové  (sertores),  kterých  byl  všude  v  mě- 
stech některý  počet,  nebof  topilo  se  dřevem,  a  veliká  kamna  a  pece 
ani  nepřipouštěly  šetření  palivem.  Užíváno  též  hojně  uhlí  dřevěného, 
to  pálili  na  lesích  uhlíři;  ti  uhlíři,  kteří  se  objevují  jakožto  městští 
usedlíci,  nejsou  paUči  dřev  než  spíše  prodavači,  obchodníci    uhlím. 

Tu  také  náleží  uvésti  šenkéře  a  šenkéřky,  dále  živnost 
hudců,  trubačů  a  pištců,  kteří  houdh  na  všeliké  nástroje. 
Spočítáno  do  r.  1419  z  nahodilých  zmínek  v  Praze  hudců  16,  tru- 
bači 2,  pištců  16.  V  skutečnosti  jich  bylo  daleko  víc.  Vždyf  rat- 
houzké  věže  tří  Pražských  měst  samotný  současně  musily  míti  ně- 
kolik trubačů.  Byli  též  dvorští  pištci  a  trubači.  Na  dvoře  Karlově 
r.  1352  uvádí    se   pištec    Swach    n^bo    Zlatá   Ruka   a  bratr  jeho 


*)  Vector  (forman)  v  Hradci   Král.  v  mésté  i  na   pfedméslí.    Rejstřík  Do- 
mečkův. 

•)  Tomek,  D.  P.  V.,  77. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Apotečníci.  173 

Marik.  ^)  Živnost  hudební  tuze  vážena  nebyla  ani  v  následujících 
stoletích.  Přes  to  dva  pištci  (fístulatores)  zapsáni  jakožto  ručitelé 
za  měšfany  nové  přijaté  do  Starého  mésta.  Jeden  r.  1372  slul  Pro- 
vod,  druhý  r.  1343  Mach,  oba  Čechové. 

Fistulatores  uvozují  se  mezi  Živnostníky  i  v  městech  venkov- 
ských. *)  Též  uvésti  jest  mezi  živnostníky  služebnými  ty  písaře, 
kteří  sedíce  leckde  při  kostelích  posluhovali  obecenstvu  neumělému 
psaním. 

Mezi  nádenníky  speciální  živnost  zastávaly  pradleny  (lotrices), 
a  ti,  jimž  bylo  uloženo  čistiti  strouhy  v  ulicích  městských  a  zá- 
chody, pokud  tá  •práce  neukládána  městským  zřízencům,  rasům. 
Bylo  jim  posměšné  jméno  králů  stružkových  nebo  záchodových  (rex 
cloacarum).  *)  Vymetačů  domovních  komínů  —  kominíků  živnosten- 
ských —  v  této  periodě  nenalezli  jsme;  v  Němcích  tu  a  tam  byli.*)  ' 

Ojedinělá  zpráva  zachovala  se  o  šermíři  Jodkovi  při  dvoře 
r.  1399  a  o  tanečním  mistru  v  Praze  r.  1377.  Byl  tu  na  Novém 
městě  usedlý  a  slul  Hanuš.  Jiní  tanečníci  toulali  se  světem  a  ná- 
leželi k  žertéřům  a  kejkUřům.  Stejně  tak  neváženi  byli  šermíři.  Mezi 
zřízenci  městskými  živnost  a  službu  měli  hrobníci,  rasové  a  v  ně- 
kterých městech  kat. 

Jednu  živnost  zanechali  jsme  nakonec.  Jsou  to  apotečníci. 
Pokud  hotovili  a  prodávali  všelikteraké  léky  a  byli  pomocníky  lé- 
kařů, nenáleželo  by  o  nich  pojednati  v  této  knize.  Oni  však  sem 
příslušejí  potud,  že  upravovali  všeliké  koření  v  cukry  a  dělali  ovocné 
vařeniny,  konfekty  a  jiné  mlsnoty ;  byli  tedy  místo  dnešních  cukrářů ; 
kromě  toho  časem  potomním*)  robili  mimo  jiné  věci  i  svíce  smolné 
a  voskové  na  držadlech  (fakule)  a  tím  pletli  se  v  řemeslo  voskářů 
a  svícníků.  Proto  jich  tu  nelze  pominouti. 

Prvotně  si  lékaři  pořizovali  léky  sami;  v  Němcích  snad  již 
v  Xni.  věku  zastali  je  v  tom  apotečníci,  kteří  na  dlouhé  časy  bý- 
vali spíš  kořennými  kramáři  nežli  učeným  stavem  naší  doby.   Živ- 


0  Tomek,  D.  P.  V.,  49. 

Ó  Rejstřík  Domeíkův  o  Hradci  Král. 

•)  Tomek,  D.  P.  H.  209,  392. 

*)  Puigator  piropum  r.  1372  v  EoIÍDé  n.  R.  Lau.  Entwickl.  d.  Verfass.  d. 
St.  Kóin  208. 

»)  Areh.  pražs.,  ft.  1239,  27.  r.  X664.  Rudolf  apotečmk  novoměstský  r.  1411 
obdržel  4  kopy  groSň  od  konSeiů  pro  radicibus  et  confectibus,  pro  herbis  et 
speciebos  regi  oblatis.  Arch.  praž.,  6.  989.  A.  1. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


174  Kniha  II.  1.  Průmysl  nrci  y  době  lucemburské. 

nost  jích  byla  volnou,  o  nějakém  oprávnění  zvláštním  nikde  stopy. 
Jen  o  vídeňské  universí  víme  z  r.  1405,  že  si  osobila  právo  povo- 
lovali obchod  lékárnický;   to   tedy  teprve  v  konec  naší  periody.*) 

V  konec  předešlé  doby  v  Praze  posluhovali  apotečníci  Konrád 
(r.  1275),  Richardus  (r.  1296),  snad  cizinci.  V  této  době  vyskytují 
se  v  letech  panování  Janova  Bandinus  z  Arezza  (1320) ;  Henrieus, 
apotečník  současný,  Leonard  (roku  1332),  Nicolaus  apothecarius 
r.  1320).  *)  Pak  jich  přibývá  hojně.  V  Pražských  městech  spočítáno 
jich  od  r.  1348—1419  dvacet. 

První  apatykář  v  měšťanství  staropražském  zapsaný  jest  r.  1353 
Augustin  z  Florencie,  jenž  tu  velmi  zbohatnul,  mél  domy  a  mlýny 
ve  třech  městech  Pražských,  vinice  i  ostrov  (potom  střelecký);  za 
ním  do  Prahy  příbuzný  Matěj  z  Florencie  přišel,  asi  stejně  apote- 
*  čník,  a  r.  1381  zjednal  si  městské  právo.  Snad  dřív,  snad  touž  dobou 
do  Prahy  přibyl  za  dvorského  apatykáře  vůbec  povědomý  Andél 
z  Florencie  (Aiigelus),  jenž  na  Novém  městě  založil  velikou  zahradu 
botanickou;  tu  měl  dům,  jiné  domy  získal  na  Starém  městě,  roku 
1379  přijal  městské  právo  i  tu,  zaplativ  32  groše  ; ')  za  ním  r.  1384 
přišli  do  Prahy  a  přijali  sousedství  bratr  Jan,  kteréhož  Němci  pražští 
přezvali  Štukíuchsem  a  sestřenec  Andělův  Loys  (Lojsa,  Ludvíil 
apotečník  z  Florencie.*)  Ten  stal  se  dědicem  bohatstva  Andělova 
a  dvorským  apatekářem  krále  Václava,  žil  ještě  r.  1433.  R.  1360 
jakýs  mistr  Hugwicius,  apotecarius  přijímá  sousedství  v  Starém 
městě,  dva  roky  potom  Petr  z  Vratislavě;  konečně  roku  1393 
apotečník  Jan  z  Lípy  vstěhoval  se  do  Prahy.  Z  místa,  odkudž  tenlo 
Jan  přišel,  snad  souditi  lze,  že  v  té  době  apotečníci  byli  už  i  v  mě- 
stech venkovských.  R.  1404  nalézáme  apotečníka  Purkarta  z  Aldern- 
burka  mezi  konšely  staroměstskými,  a  týž  rok  objevuje  se  u  dvora 
apotečník  krále  Václavův  Kuneš.  Na  hraně  k  XV.  věku  množí  se 
mezi  apotečníky  pražskými  také  jména  česká ;  připomínáme  jen  staro- 
městského Haška  (1400)  a  novoměstského  Jánka  (1382).  Na  venkove 
v  této  periodě  sotva  kde  lékárny  byly.  Litoměřice  prý  měly  svého 
apotečníka  a  lékárnu  v  XIV.  věku. 

Tím  soupis  řemesel  a  živnostenských  zaměstknání  doby  lucem- 
burské skončen.  Bude  nám  základem  pro  doby  následující.    Čtoucí 


')  Weisz,  Wien  1.  367.  Srov.  Gengler,  Stadtrechte.  160. 
■)  Einler,  Regesta.  lU.,  260,  742,  259,  IV.,  733. 
•)  Seznam  Teigův,  1.  c.  49. 
*)  Tamž.  62. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Drobeni  práce.  175 

postřehl,  že  jmen,  označigicich  řemeslnoa  činnost,  jest  nade  všecko 
očekáváni  mnoho.  Tomek  ve  svém  sezname  uvádí  jich  225;  náš 
seznam,  jakž  jsme  ho  tu  rozvinuli,  má  ještě  o  několik  zaměstknání 
víc.  Tento  veliký  počet  řemesel  a  živností,  jenž  se  ovšem  hlavně 
a  na  mnoze  týče  Prahy,  jest  neomylným  znamením  vysoké  kulturní 
dospělosti  tehdejiích  městských  lidí.  Arci,  co  tu  vypočteno,  není 
dělba  práce,  je  to  drobení  práce.  Ani  stín  tu  není  moderního  prů- 
myslu, jenž  je  kapitalistický.  Konsument  —  jakož  přirozeno  —  vy- 
bíral si  řemeslníky,  kteří  měli  práci  lepší.  A  to,  myslíme,  byla  mimo 
kulturní  rozvoj  a  pokrok  jedna  z  předních  příčin,  že  od  hlavních 
odborů  průmyslných  odštěpovalo  se  tolik  zaměstknání  speciálních. 
Xékleré  odštěpení  má  patrný  význam  nahodilosti,  nebof  nejedná 
speciální  práce  časem  zase  z  pramenů  mizí.  Tím  pák  naše  hořejší 
seznamy  jmen  nabývají  rázu  středmějšího  a  skrovnějšího.  Totiž  tak : 
o  dřevě  na  příklad  pracovalo  tenkrát  jako  dnes  hlavních  patero 
řemesel  stálých:  truhlář,  tesař,  bečvář,  kolář  a  soustružník  —  a 
z  oněch  třiceti  v  sezname  uvedených  specialistů,  o  dřevě  pracujících, 
vyškytá  se  druhdy  ten,  druhdy  onen,  druhdy  žádný;  jednou  lavi- 
čník,  jindy  kolebečník,  jindy  budnař,  jindy  řebříkář,  a  nechat  se 
vyskytli,  či  nevyskytli:  truhláři  vždy  dělali  podle  truhel  a  stolů 
také  lavice  a  kolébky,  tesaři  vždy  robili  boudy  a  řebříky. 

Jadrný  pokrok  v  době  lucemburské  vidíme  tedy  ne  v  drobení 
práce,  ale  v  osamostatnění  průmyslu,  pokud  se  štěpil  v  hlavních 
odborech  a  udržel  se  pak  v  tom  odštěpení  na  časy  dlouhé. 

Drobení  práce  bylo  i  všude  na  západě  zvykem ;  hojně  objevují 
se  specialisté  v  práci  a  uvízla  jich  jména  v  pramenech.  Takž  Paříž 
má  v  seznamech  z  r.  1292  a  z  r.  1300  od  ulice  k  ulici  447  roz- 
manitých pojmenování  řemeslných  a  živnostenských!  Některých 
jmen  neumějí  badatelé  ani  rozluštiti.  Když  pozorně  v  seznamech 
lěch  čteš,  snadno  vybereš  sobě  hlavní  ď  stálá  řemesla;  pomáhat 
při  tom  také  znamenitější  počet  mistrů,  jenž  k  jménu  řemesla  jest 
připojen.  Nalezneš  těch  hlavních  ne  víc  než  asi  25 — 30.  *)   Celkem 


')  Les  roles  des  tailles  levées  a  Paris  ve  Fagniezových  Études  sur  Tindu- 
strie.  NeJTÍc  v  Paříži  devců  2^6;  pak  jdou  počtem  za  sebou  kožiSníci  (214), 
trejčí  (124),  veteSníci  (řemeslničtí,  ferpiers  121),  zlatníci  (116),  zedníci  (104), 
esafi  (95),  kamnáři  (fourniers  94),  tkadlci  (tisserands  82),  kotláři  (74),  Stítaři 
73),  svíčníci  (71),  řezníci  (70),  paStikáři  (pataiers  68),  bečváři  (70),  talemeliers 
;62),  hrnčíři  (54),  gaisniers  (62),  taSkáH  (45),  kloboučníci  (47),  cavetiers  (40), 
sládci  (37),  malíři  (83),  sochaři  (34),  sklenáři  (17).     Ostatní   řemeslnici  zastou- 


Digitized  by  VjOOQ IC 


176  Kniha  11.  1.  Průmyslníci  v  dobé  lucemburské. 

zapsáno  v  Paříži  r.  1300  5844  osob  řemeslných,  daů  platících,  tedy 
samostatných  bez  čeledi.  Abychom  přirovnali  ten  počet  k  pražskému, 
na  to  nemáme  čísla,  jež  by  shrnovalo  ty  lidi  k  jednomu  roku: 
spočítáme-li  v  sezname  Tomkově  živnostníky,  shledáme  znamenité 
číslo  3971,  ale  to  se  rozprostírá  od  r.  1348 — 1419,  takže  z  ného 
lze  o  síle  pražského  průmyslu  jen  hádati. 

Tak  stejné  pohlížeti  jest  na  nejstarší  seznam  řemeslných  za- 
městknání  v  Praze.  Na  prvním  listě  nejstarší  knihy  pražské  (z  roku 
1310)  jest  totiž  zapsáno,  nevíme  proč,  řemesel  patnáctero  a  čtverá 
zaměstknání  obchodní. ')  Ten  seznam  nikterak  není  úplný,  leč  by 
značil  řemeslné  spolky,  při  nichž  pod  jedním  jménem  tají  se  ře- 
mesel kolik. 

Nechat  zůstává  průmyslná  Praha  za  Paříží,  věru  neztrád  se 
Praha  XIV.  věku  u  přirovnání  s  městy  bUžšími  a  zvlášf  německými. 
Frankfurt  nad  Mohanem  měl  r.  1355  pouze  14  řemesel  a  živnosti: 
r.  1387  vzrostl  počet  jich  na  20.  V  Kolíně  rýnském  uvádí  se  koncem 
XIV.  věku  46  hlavních  řemesel,  v  nichž  obsaženo  118  živnosten- 
ských zaměstnání.  *)  V  Norimberce  r.  1363  uvádí  se  jmenovitě  jen 
57  řemeslných  zaměstnání,  mezi  nimiž  —  mimochodem  upozor- 
něno —  význačně  malý  počet  truhlářů  a  stavitelů,  za  to  veliký 
počet  nožířů  a  kovářů  zbrojířských.  *)  Z  toho  se  soudívá,    nač  prf 


pěni  počtem  stále  menSim.  Dohromady  jest  r.  1300  5844  osob  řemesloickýdi  a 
živnostníků;  před  tím  r.  1292  bylo  jich  4169;  tak  rostli  rychle.  Fagniez,  str.  7. 
Srovn.  Lavisse  et  Rambaud,  Uistoire  generále  n,  512. 

')  Arch.  pražs.,  č.  986.  Jsou  to :  kroje6i,  kramáři,  řeznici,  krejčí,  sladovnici. 
ševci,  sedláři,  tkadlci  či  soukenníci,  kováři,  kožidnici,  pekaři,  nofíH,  zlatnici, 
zbrojíři,  slanaři,  pleníci  (pabularii),  Stítaři,  tesaři,  kamenníci.  Nepravíme,  že  tea 
seznam,  bez  data  psaný,  jest  z  r.  13101  Spid  je  pozdéjSi  o  néco. 

•)  Zajímavější  jsou  Goldspinnerinen,  Decklakenweber,  GaramachenneD. 
J^istenmacher,  Waffénsticker,  ^láStni  krejčí  kasuli,  kr^čí  Stol  kněžských,  krejčí 
miter,  factor  tortarum,  Laternenmacher,  Eesselschlager.  Inama-Sternegg,  Deuisclif 
Wirtschaflsgesch.  III.  Beilage,  Zunftverzeichnisse.  Úplnéji  a  důkladněji  Lat, 
Entwickel.  d.  Verfass  d.  Stadt  KOln.  199  a  násl. 

•)  Tamž.  Pro  Norimberk  význačná  řemesla  jsou  v  tom  sezname  Blechhand- 
schuster,  Haubenschmiede ;  mezi  kováři  veliké  délení:  Dratschmied,  Messing 
schmied,  Zigenschmied  (Zeugsch.?),  Flachschmied,  Kunstschmied,  Hufschmied, 
Pfannenschmied,  Goldschmied,  Klingenschmied.  (Inaína-Sternegg  1.  c.  [11 3J  uvadi 
také  Enaufschmied,  Eesselschmied).  VeteSníkám  a  Sevcům  říká  se  v  onom  se- 
zname Reuzzen.  Veliké  pozdéjSí  délení  v  oborech  kovu  čti  v  Mummenhoffovjch 
Handwerker  (Monogr.  z.  d.  Kulturg.)  VIII..  33.  Jiný  seznam  norimb.  řemesel  jeái 
v  díle  Die  Chronik,  d.  deutsch.  Stftdte.  II.  507  z  r.  1868,  obsahige   50  f^mcsei, 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kolikerá  řemesla  pospolu.  177 

oné  době  kladla  se  hlavní  váha:  byt  a  jeho  úprava  že  jest  ještě 
^ajaká,  ale  zbraň  hojná  a  dobrá. 

Podívno  i  u  nás  v  Praze  týž  poměr  mezi  řemeslem,  nářadí 
omovité  pořizujícím,  a  mezi  těmi,  kdo  zbraně  a  všeUjakou  zbroj 
Dbili:  těchto  jest  v  sezname  Tomkově  684  osob,  oněch,  když  spo- 
íláme  všecky  stolaře,  truhláře,  stolečníky,  postelníky  a  kolebečníky, 
ouze  26.  Jenže  neomylné  soudy  z  toho  činiti,  jest  věc  choulostivá, 
íslě  nejspíš  z  velikého  počtu  sladovníků  našich  —  287  —  a  z  hru- 
ého  počtu  krejčí  a  kožešníků  —  295  —  lze  souditi,  že  se  mnoho 
ilo  a  v  šatech  přemršfovalo,  nebof  ten  úsudek  opírá  se  zároveň 
výtky  tehdejších  mravokárců. 

Arci  ani  to  není  specialita  česká ;  z  kusých  statistických  zpráv 
ysvílá,  že  i  v  sousedních  Němcích  s  pravidla  největší  počet  řeme- 
bíkú  a  živnostníků  držely  v  sobě  obory  nápojův  a  potravin,  po 
ich  obory  šatné  (krejčí,  ševci,  kožišníci),  pak  kovodělný  obor.  Nej- 
léně  lidí  v  oboru  stavebném  bývalo.  *) 

Jest  ještě  otázka,  kolikeré  řemeslo  bylo  v  době  lucemburské 
ospolu  v  městech  venkovských.  Bohužel  není  z  té  doby  dostateč- 
ých  pramenů.  Podle  poměrů  pozdějších  a  povědomějších  lze  tvrditi, 
ř  města  a  městečka  zemědělské  povahy  mívala  ve  svých  zdech 
byčejné  jen  řezníky,  pekaře,  sládky,  krejčí,  ševče,  kováře,  mlynáře 
H  vodě.  Z  ostatních  řemeslníků  někde  byl  ten,  jinde  onen,  podle 
říležitosti  i  náhody.  V  městech  hdnatých  arci  shlučilo  se  všech 
ímeslníků  víc.  Na  základě  kusých  zpráv  v  Hradci  Králové  jmenuje 
5  od  r.  390 — 1403  osmdesátero  řemeslných  a  živnostenských  za- 
léstnání.  "j^  Z  toho  patrno,  že  byl  Hradec  za  onoho  času  zname- 


ipic  ácTců  (81)  pak  krejčí  (76),  pekařů  (76),   nožířů  (73),  řezníků  (71),   kože- 
M  (60),  bednářů  (84),   mosazní ky  počítá   seznam  pospolu  •  s   pasiři,    cínaři  a 
iempíti  T  33  osobách,   též  tak   zrcadiníky  se  skftnáři  a  paterníky,   dohromady ' 
):  jehláfů  29,  kolářů  20,   fladnýřů  16,   truhlářů   (schreiner)  10,   kamenníků  9, 
^rú  6.  Ostatních  všech  je  počtem  méné. 

')  inama-Sternegg.  1.  c.  93. 

*)  Jsou  tito:  Angulator,  aurifaber,  acufex,  allecarius  (herínger),  arvinarius, 
irchanista,  halneator,  braseator,  braxiator,  bleicher,  calcariator,  canulator,  car- 
ifex,  carpentaríus,  cordones,  cerdo,  cingulator,  coquus,  cuprifaber,  cutellifaber, 
rrothekalor,  doleator  (butner),  drechsler,  drotciher,  faber,  figellator  (hlinák), 
U&lor,  íigulus,  fistulator,  fullo  (renovator,  mentler,)  funifez,  gladlator,  institor 
íamář),  kutier  (krejčí,  kytlař?),  krupník,  kesler,  kolačer,  linitextor  (llnifex), 
<lnx,  lorícator,  mango  (koniř),  medicus,  mercator,  mensator,  molitor,  murator, 
eator,  ortulanos,  pannifez,  peliifex,  penisticus  (hokynář),  pastor,  perator,  per- 
Winter,  Déjiny  řvmeria  a  obcboda  ▼  ČechAch  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  veka  12 


Digitized  by  VjOOQ IC 


178  Kniha  II.  1.  Průmyslníci  v  dobé  lucemburské. 

nitě  průmyslné  mésto ;  bylté  co  do  počtu  domů  (a  tedy  co  do  lid- 
natosti) první  mésto  po  Praze.  *) 

V  Plzni  podle  nahodilých  listinných  zpráv  bývalo  v  XIV.  sto- 
letí až  pak  do  husitského  převratu  (1420)  pospolu  28  řemesel.*) 
V  Jičíne  spočítáno  v  létech  1361—1407  36  řemesel.  *) 

Proti  těmto  nemalým  počtům  staví  se  nám  r.  1360  Žalec  se 
svým  malým  počtem  řemesel.  Toho  roku  totiž  vyvstala  řemesla 
proti  soukenníkům  stran  soukenného  prodeje  na  lokty,  jejž  chtěli 
míti  bezpochyby  suken  kroječi  na  drobno  sami.  Podkomoří  věc 
smiřuje  v  refektáři  minoritu,  kamž  si  byl  přizval  vyslance  a  zá- 
stupce řemesel  městských ;  byli  tu  zastoupeni  řezníci,  pekaři,  ševel, 
koželuzi,  krejčí,  kožešníci,  vetešníci  krejčovští,  prtáci  (renovatores 
calceormn),  kováři,  rybáci  a  sladovníci,  (z  obchodníků  kramáři  a 
šenkéři). 

Bylo  by  tedy  v  Žatci  r.  1360  pospolu  jen  třináctero  řemesel? 
Nepodobno  k  víře;  byltě  Zatec  počtem  domů  a  tudíž  i  lidí  hned 
po  Hradci  Král.,  třetí  město  v  Čechách.  Možná,  že  oni  vyslaní  za- 
stupovaU  ne  řemeslo,  ale  bratrstvo  řemeslné,  a  v  něm  ovšem  mohli 
zahrnuti  býti  též  jiní  řemeslníci  všeUjací.  Na  všecken  způsob  v  ža- 


gamenista,  picariator,  pictor,  pistor,  piscator,  pileator,  rasor,  rasor  pannonim, 
renovator  calceorum,  rotifex,  rugatrix  (snad  Svadlí),  saliator,  salifer,  sellator, 
schroter,  stellmacher,  sutor,  serator,  tabemator,  telator,  teksmid  (?  snad  beck- 
schmied  či  zweckschmied),  tendeler,  texlor,  tortulanus  (?),  tritulalor  (trilurator*?> 
vector,  vitreator.  Rejstřík  Domečkův;  Spiess  v  Pojednání  Hist  Prům.  Mus«^j 
v  Hradci,  6.  2.,  sir.  2J.  Bienenberg,  Gescb.  d.  Stadt  EOniggrfttz. 

')  Arci  soudíme  z  ftísel  teprv  ze  XVI.  století.  R  1662  Hradec  měl  781  doniú 
osedlých  (domky,  chalupy  nečítigíc),  Praha  3000 — 4000  domů. 

*)  Bednáři,  brníři  (teprv  po  r.  1420),  illuminator,  koláři,  kotláři,  kováři, 
koželuzi,  kožešníci,  krejčí,  lazej^níci,  malíři,  (r.  1395  Oldřich),  mlatci,  mlynáři. 
pekaři,  pivovarníci,  plálenníci,  postřihači,  rybáci,  řezníci,  sedláři,  sladovníci,  sou- 
kennici,  spelači,  stolaři,  Sevci,  tkadlci,  zahradníci,  zlatníci  (první  v  listiné  tepn 
14i3).  Dle  Strnadova  Plzeřisk.  Listáře.  Že  ten  seznam  je  kusy,  to  patrno,  d**- 
hylalC  Plzeň  jisté  bez  bradýře,  hrnčíře,  tesaře,  nožíře  nebo  mečíře  ald. 

*)  Menčík,  Jičín  78.  Čísla  v  závoře  značí  počet  mistrů,  jak  ho  udává  M enf  i£. 
Jsou  to:  bečváři  (4),  brdaři  nebo  neckáři  (nedí  kolik),  čeSíři,  hudci  (2),  koláři 
(6),  kovái-i  (12),  koželuzi  (?),  koUář  (1),  kožešníci  (16),  krejčí  (21),  kuchaři.  U- 
zebníci  (lázně  tu  dvě),  mečíři  (2),  mlynáři  (17),  nožíř,  pekaři,  platnéř  (21),  p.- 
střihači  (2),  provazníci  (2),  řezníci  (20),  sádelnice,  sedlář  (1),  sládci  (3),  siadr- 
vníci  (?),  soukenníci  (20),  střelci  nebo  kušaři  (ballistarii  5),  Sevci  (80),  tesaři  (9\. 
tkalci  (2),  trákař,  valcháři,  vlnaH  (2),  vozkové,  vodovoz,  zedníci  (2),  zlatnici  r2i 
Menčík  si  spočetl   živností  31,  ale  uvádí  jich  bez  obchodníků  36. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Kolikerá  řemesla  pospolu.  179 

[eckém  sezname  máme  před  sebou   řemesla   a  živnosti    čelné,    bez 
lichž  asi  žádné  město  nemohlo  dobře  státi. 

V  Litomyšli  uvádí  se  v  době  lucemburské  27  řemesel. ')  V  mě- 
ílečkách  zemědělského  rázu  scházeti  mohlo  i  to  ono  z  řemesel  čel- 
lějšíeh,  jen  když  tu  byl  řezník,  pekař,  švec,  krejčí  a  kovář. 

V  Příbrami,  městečku  arcibiskupském,  měli  r.  1379  jedenáctero 
'emeslo;  19  řezníků,  pekařů  9,  krejčíře  4,  soukenmTLŮ  7,  ševců  11, 
coláře  2,  lazebníka,  kotláře  a  zámečníka  po  jednom,  bečváře  (pi- 
^rius  smolař)  dva ;  také  několik  mlynářů  k  městu  počítali.  *) 


•)  Nejedlý,  LiiomySl  L,  320. 
•;  Z  urbářů  Emierových. 

12* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


II. 

První  cechy. 

V  městech,  v  předešlém  XIII.  století  i  potom  zakládaných  od 
rozmanitých  vrchností,  obecní  autonomie  vyvinovala  se  u  nás  k  sTé 
plnosti  rychleji  nežli  v  Němcích.  Rychtář,  závislý  na  vrchnosti,  jež 
město  založila,  měl  záhy  podle  sebe  zástupce  měšťanstva  ,juralos" 
„přísežné"  k  správě  městské  volené  a  přísahající  obci  i  vrchnosli. 
Městská  vrchnost  přísežným  musila  ze  svého  vrchpráví  propouštěti 
čím  dále  víc  práv  až  do  autonomie,  v  královských  městech  plnějši, 
v  poddanských,  panských  městech  skrovnější.  Z  jurátů  stali  se  kon- 
šelé, jichž  jméno  již  značí  vládu  městskou  dosti  samostatnou,  al 
konečně  vyskytl  se  „purkmistr",  jenž  zatlačil  vrchnostenského  zá- 
stupce stranou.  *) 

Řemeslníci  a  živnostníci,  o  nichž  v  prvních  městských  privi- 
legiích zmínky  se  dějí  vzácné  a  chudičké,  byli  pod  správou  rych- 
táře a  přísežných  konšelů.  Ti  řídili  jich  výrobu  a  tržbu.  Města  Ja- 
kožto korporace  zosobila  si  živnostenské  právo,  a  to  právo  oddá- 
vala svým  řemeslníkům.  Representace  městského  práva,  rychtář  a 
přísežní  (judex  et  jurati)  byli  řemeslníků  nejbližší  vrchností,  kteráž, 
řídíc  se  svojí  živnostenskou  politikou,  nařizovala  za  mnohé  potomní 
časy  živnostníkům  městským  rozmanité  řády. 

Svrchu  vyloženo,  že  asi  brzo  vznikala  v  městech  bratrstva  ře- 
meslníků. Obce  proti  bratrstvům  nic  nenamítala.  Zajisté  že  nejeden 
z  předních  měšfanů  byl  v  bratrstvě,  byt  ani  nebyl  z  řemesla.  Vy- 
loženo již,  že  stejní  řemeslníci  v  bratrstvě,   puzeni  jsouce  třídními 


')  O  středo vék.  radn.  zřízení  v  Némck.,  v  Cechách,   na  Moravé  viz  Čeltkc^- 
ského  práce. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Základy  k  cechům  fieským.  181 

jniy,  smlouvali  se  k  účelům  živnostenským,  chystajíce  tím  zvolna 
lou  organisaci  nežli  jest  bratrstvo.  Usilovali  o  autonomii  i  o  kor- 
iraci  stavovskou.  Možná,  že  i  mimo  bratrstvo  stejní  řemeslníci  na 
a  konec  spolčovali  se,  ale  cesta  k  cíli  byla  bratrstvem  snadnější, 
íbof  snahy  řemeslníků  pod  pláštěm  bratrským  nedráždily  obec  tak 
;vně.  Ale  rozvoj  k  autonomii  řemeslné,  k  samostatnosti  společen- 
ra  řemeslného,  pokulhával  daleko  za  rozvojem  autonomie  obecní, 
íbof  zásady  obce  v  živnostenských  příčinách  potýkaly  se  se  sna- 
imi  řemeslníků,  dvojíce  se  hlavně  v  tom,  že  obec  pro  svůj  vzrost, 
t)  pohodli  konsumentů  a  pro  svůj  finanční  prospěch  přáti  musila 
robodnému  trhu  a  volnému  provozování  řemesla;  přijímala 
dy  bez  valných  nesnází  možnější  řemeslníky  za  měšfany,  chudší 
.  obyvatele,  a  přála  všem  živnosti,  kdežto  řemeslníci,  toužíce  po 
)biém  zabezpečení    svém  hospodářském  i  po  větším  zisku,  snažili 

pfirozeně  o  monopol  své  výroby  a  výlučnost  odbytu 
'žného.  Chtěli  právo  produkce  a  prodeje  dopřávati  jen  těm,  kdož 
idou  ve  spolku.  V  tom  se  tedy  městští  správcové,  jakož  svrchu 
)téeno,  nesrovnávali  s  řemesly  dobře. 

Ale  ijebyli  důslední  v  odporu  svém.  Nemohli  býti  důslední, 
ávajíce  právo  živnostenské  jednotlivcům,  nemohli  časem  neuzná- 
ili  za  svou  povinnost  chrániti  těch  živnostníků  proti  cizím  pro- 
iktům,  cizí  tržbě.  Také  nemohli  neviděti  těch  snah  řemeslníků, 
eré  mířily  k  lepšímu  mezi  nimi  pořádku,  jenž  mohl  býti  ve  všech 
iéinách  na  dobro  veškeré  obce.  Však  správcové  měst  nebyli  v  těch 
ícech  vždy  ochotni,  proto  rozvoj  řemeslných  organisaci  pokulhával, 
e  nicméně,  byt  pokulhával,  bral  se  přece  v  před.  Rychtář  a  při- 
žni tu  dřív,  tam  později  propouštěli  lecco  k  vnitřní  samosprávě 
meslnických  družstev.  Kde  řemeslníků  stejných  mnoho,  obecní 
iráva,  posléze  vzdávajíc  se  principu  svého,  že  totiž  nabývati  práva 

živnosti  v  městě  jest  věc  svobodná,  dopouštěla  nucený  vstup  do* 
K)lku  řemeslného,  jenž  se  cechovně  upravoval.  Spolek  přijímal 
1  rychtáře  a  přísežných  své  správce,  z  řemeslníků  vybírané,  ve 
K)lku  vznikala  z  praktických  potřeb  a  příhod  rozmanitá  pravidla, 

počátku  jen  vnitřního  života  se  týkající;  ta  pravidla,  skromné 
rvotiny  cechovní  legislace,  stávala  se  zvykem,  časem  bývala  zapi- 
)vána  jakožto  statut,  jímž  se  řídili  bratří  v  spolku ;  naposled  se- 
rali  zvyky  a  statuta,  po  domácku  usnesená  a  kdo  ví  už  kolik  let 
oslouchaná,  a  donesli  je  na  radní  dům,    aby  je   uznala  i  obec  a 

Tfdila  vrchní   městská  instance  zákonodárná  —  judex  et  jurati, 


Digitized  by  VjOOQ IC 


182  Kniha  11.  2.  První  cechy. 

držitelé  moci  veřejné.  A  ti  vskutku  začínají  nejedná  řemeslná  sta- 
tuta svým  jménem  a  slovem :  „Pro  lege  statuimus"  —  zákonem 
stanovíme.  Stvrzením  řemeslných  usnesení  již  přiznán  značný  ku? 
autonomie  a  iniciativa  v  zákonodárstvě  řemeslníkův. 

V  poddanských  městech  řemeslnici  donesli  si  statuta  na  stvr- 
zenou na  zámek  k  vrchnosti. 

Konšelé,  zastupujíce  konsumenty,  nikdy  nezříkali  se  práva  na- 
řizovati řemeslníkům  rozmanité  řády,  nejčastěji  rázu  živnost ensko- 
policejního,  v  příčině  odbytu,  kontroly  a  zvláště  sazby  za  práce  a 
produkty.  *)  I  taková  nařízení  a  řády  řemeslníci  vpisovali  nebo 
vpisovati  donuceni  ve  svá  statuta  a  dávali  si  všecko  jako  celek 
stvrzovati.  Některý  článek  řemeslníci  opsali  sobě  sami  ze  základmVli 
práv  městských  a  pojali  ho  v  statuta')  dlením  doby. 

Konšelé,  osvojivše  si  účelnou  politiku  živnostenskou,  nepřestá- 
vali na  pouhém  stvrzení  přinesených  statut,  ale  oni  statuta  zkou- 
majíce, vylučovali,  co  se  jim  nezdálo  („qui  [articuli]  displicebant 
nobis"), ')  sami  nové  kusy  přidávali,  staré  dle  novějších  poniěrt 
rozšiřovali  a  měnili.  Proto  také  není  všecko,  co  se  vyskytuje  v  ho- 
tových statutech,  na  prospěch  řemeslníkův.*)  % 

Začasté  řemeslníci  jednoho  města  vypůjčili  si  statut  řemeslníku 
města  druhého,  u  vývoji  cechovních  organisací  pokročilejšího,  ^)  a 
ty  články  cizí  a  hotové  donesh  na  radní  dům  k  stvrzení.  I  vn-W 
nosti  na  místě  svých  řemeslníků  vypůjčovaly  si  řády  z  měst  jinýchj 
aby  dle  nich  upravily  cechy  domácí. 

A  vedle  statut  stvrzených  vždy  bývala  některá  usnesení  člen^-ká 
v  bratrstvě,  některé  právní  zvyky,  jež  platily  v  soukromí  a  k  stvr^ 
zení  nepředkládány. 


')  Z  nejstarších  sazeb  je  kamennická,  tesařská,  cihlářská  a  vápenická  v  Pra2<? 
jest  brzo  po  r.  1310  nařízena;  mistr  kamenník  a  tesař  aby  bral  denné  2  gn^ře 
kdo  vezme  víc,  ztratí  >suam  substanciam<  a  musí  z  mčsta.  Arch.prais.,  (.  d^ 
Róssler,  Altprag   Stadtrecht.  5. 

')  Na  př.  ze  základních  práv  jihlavských  a  pak  odtud  v  kutnohorských  či  Jnd 
z  r.  1249,  že  kovář  pro  falešné  klíče  ztratí  ruku  nebo  zaplatí  10  hřiven.  Cela 
kovský.  Codex.  II.  11. 

*)  Městské  museum.  Statut  kožišníků  z  r.  1410. 

*)  Séances  et  travaux  de  TAcadémie  des  sciences.  Compte  rendu.  Févriíi 
1905.  218. 

*)  Stejné  tak  v  Némcích.  AugSpurk,  Norimberk,  Kolín,  Širasburk,  Lol^eti 
a  j.  každé  pro  jinou  stranu  bylo  pramenem,  z  něhož  se  děly  výpf^'£ky  do  m^ 
menSích.  Stiede.  Zunftwes.  878. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Základy  cechoTní.  183 

Rychtář,  konšelé  a  vrchnostenské  komory  panské  z  vrchního 
ráva  svého  nad  řemesly  také  nepomíjeli  vpraviti  sdružení  řemeslná 
re  svou  finanční  politiku,  nařizujíce,  kolik  platiti  náleží  z  krámů, 
Irhu,  kterou  část  cech  má  odváděti  z  peněz  za  přijetí  nových 
lenů,  kterou  část  z  pokut  prohřešilých  členů.  I  to  si  psali  řeme- 
Iníci  ve  svá  statuta. 

Z  řemeslníků  mnozí  časem  dostávali  se  v  rady  městské  *)  a  ti 
si  nejspíš  s  účinkem  působili  v  to,  aby  řemeslo,  pokud  bylo  lze, 
lošlo  širší  autonomie;  jejich  zajisté  přičiněním  usnadnilo  se  pře- 
tášení  práv  a  povinností  s  městské  rady  na  sdružení  řemeslnická, 
ož  asi  od  počátku  naráželo  na  odpor  starousedlíků,  *)  domácích 
lánů  stavu  obchodnického  a  zemědělského,  kteří  na  řemeslníky 
ždy  hleděli  jako  na  živel  pohyblivý  a  nestálý.  Přes  nechuť  staro- 
isedlých  stali  se  mistři  někteří  časem  pomocnými  orgány  městské 
právy.  Byla-li  totiž  povinnost  konšelů  bdíti  nad  dobrotou  výrobků 
emeslných  k  prospěchu  měšťanstva  kupujícího,  správcové  bratrstva 
emeslného  ochotně  převzali  tu  práci  ve  větším  nebo  menším  roz- 
ahu  a  ustanovení  o  tom,  kdy  a  jak  se  díti  mají  prohlídky  výrobků, 
iostala  se  pak  také  do  statut. 

Chodil-li  řemeslník  jakožto  měšťan  k  soudním  lavicím  konšelů 
ebo  jiných  městských  soudců  prvotně  ve  všech  všudy  věcech, 
asem  obvyklo,  že  u  věcech  řemesla  a  živnosti  konšelé  přepustili 
Dzhodovati  správcům  řemeslného  bratrstva,  zanechávajíce  jim  soudné 
rávo  první  nejnižší  instance.  I  tato  soudní  pravomoc  jest  v  sta- 
atech  upevněna.  A  onou  přenesenou  působností  a  přiznanou  juris- 
ikcí  dokonána  proměna  bratrstva  v  korporaci  cechovní.  Jen  to  ne- 
dnomu  cechu  k  plnosti  scházelo,  aby  mu  konšelé  propustili  svo- 
odnou  volbu  představenstva.  To  obdržel  i  pražský  cech  některý 
íprve  v  XV.  století. 

Snadno  spozorujeme,  že  při  vší  konservativnosti,  která  jest  po- 
ahou  středověku,  řemeslnická  statuta  nikoli  nejsou  mrtvá,  zkame- 
ělá,  ale  Že  za  celé  XIV.  století  rozvinují  se  k  životu,  arci  že  přízeň 

')  V  radé  Starého  mésta  Pražského  první  zfejmě  označený  řemeslník  byl 
m,  kožešník  r.  1296;  druhý  kožiSník  Merklín  1306,  r.  1313  pekař,  r.  1318  pekař, 
rejíí,  kožišník  atd»  Na  Malé  Straně  první  zřejmé  psaný  řemeslník  mezi  konšely 
í  r.  1306  řezník;  r.  1338  je  tu  JeSek,  krejCí,  purkmistrem.  Tomek.  D.  P.  I., 
^  a  násl. 

')  Celakovský,  Casop.  C.  Mus.  1879,  103. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


18  i  Kniha  II.  2.  Pirni  cechy. 

či  nepřízeň  vrchností  městských  jejich  finanční  ohledy  ^)  největl 
vliv  mely  ve  vznik,  formu,  obsah  i  rozvoj  statut  řemeslných,  m 
dobré  vůli  jejich  závisel  objem  práv  a  povinností  řemesla  toho  kte 
rého.  Při  tom  nelze  nepozorovati,  že  neochotnou  vrchnost  panskoc 
ke  koncessím  řemeslníkům  poháněly  ochotnější  vzory  v  městec! 
královských;  chtěla-li  vrchnost  řemeslníky  onačejší  udržeti  v  obd 
musila  jakou  takou  samosprávu  pustiti  jim  chtíc  nechtíc. 

Podotýkáme  však  ještě  jednou  a  s  důrazem,  že  všecek  vyUčenj 
rozvoj  k  cechovnímu  zřízení  mohl  se  před  se  bráti,  bylo-li  řemesl- 
níků stejného  nebo  příbuzného  řemesla  větší  počet  v  městě.  Přišel-l 
řemeslník  do  města,  kdež  nenalezl  svého  cechu  a  nechtél-li  se  při- 
dati k  cechu  některému  příbuznému,  závisel  cele  na  rychtáíi  a  ni 
radě;  ti  přijali  příchozího  nejen  v  sousedství,  ale  výslovně  př 
tom  přiřekli  mu  právo  k  provozování  řemesla,  uznavše  ho  mistrem 
Důkaz  o  tom  v  pražské  měšťanské  knize  při  r.  1350.*)  Tu  přijdoi 
čtyři  rukavičníci  do  rady  se  svými  rukojměmi,  a  písař  zapisuje  př 
měšťanském  jich  právě,  že  „receperunt  magistrátům  in  arte  sua.' 
Tedy  rada  přiznává  jim  mistrství,  *)  ano  tu  není  cechu.  Ba  stejní 
tak  týž  rok  zapsáno  při  třech  pasířích,  jejichž  řemeslo  tenkrát  jil 
mělo  bratrstvo,  ale  nikoli  ještě  cechu.  I  tu  rada  udělila  ono  právo 
„Andreas  Gurtler  recepit  in  arte  qua  magistrátům  et  factus  est  in 
fraternitate  eorum  confrater." 

Vláda  česká  se  obyčejně  nepletla  ve  vznik  a  rozvoj,  v  středo- 
věku nebylo  živnostenské  politiky  státní,  jež  by  vše  se  širokého  sta- 
noviště řídila,  to  zanecháváno  politice  měst.  Města  vyvinula  « 
v  samostatné  hospodářské  organismy,  upravovala  si  tedy  své  po- 
měry hospodářské  sama.  Ovšem  platila  královským  městům  od  po- 
čátku právní  skutečnost,  že  nad  řemesly  oi^anisovanými  třetí  nej- 
vyšší instance  jest  král,  a  tudíž  proběhem  času  stávalo  se,  že  ře- 
mesla nepřestávala  na  stvrzení  svých  statut  instancí  druhou,  měst- 
skou radou,  než  domáhala  se  stvrzení  krále  samého.  Ostatně  byla 
k  tomu  i  fiskální  politikou  českých  králů  donucována.  V  prvních! 
dobách  vláda  nechávala  městské   radě  a  řemeslům  vůli,  af  si  vědí 


O  Berka  z  Dube  r.  1335  >z  milosti*  dává,  pánve  pivoTarské  méSfanůmi 
bélským  pro  vzrost  obce;  vysazení  a  plat  z  krámů  řeznických,  SevcoTskJch  a 
pekařů  nechává  si.  Emler,  Reges.  IV.,  47. 

•)  Teigovy  rejstříky  v  Almanachu  més.  Prahy.  251. 

')  Dle  Du  Cange  jeden  z  významů  slova  ma^^siraius  jest  též  >ad  magistři 
gradům  ascensus.< 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  a  Tláda.  185 

spořádají,  jak  spořádají;  pletla  se  do  poměrů  svými  příkazy  a  zá- 
kazy jen  tehdy,  když  konšelé  z  jakýchkoli  příčin  nedovedli  se  s  ře- 
mesly porovnati  a  nemohli  jich  sami  zmoci.  Tu  od  vlády  druhdy 
došlo  napomenutí,  někdy  však  spolky  zakázány  na  ráz. 

Poměry  však  byly  silnější  nežli  zákazy  a  sdružení  řemeslnická 
dbnovována  a  stvrzována  pak  zase.  Naši  Lucemburkové,  zvláště 
praktický  Karel  IV.,  bral  popudy  k  rozmanité  činnosti  své  ve  Francii, 
a.  nelze  pochybovati,  že  také  o  francouzských  řemeslech  dobře  věděl. 
Ale  tou  tuhou  měrou  jako  ve  Francii  (i  poněkud  v  Angličtě  *)  ne- 
bylo naší  vládě  možno  řemesla  sobě  poddati.  Ve  Francii,  v  Paříži, 
kde  které  čelnější  řemeslo  mělo  královského  představeného,  jenž 
udílel  misterské  právo,  provozoval  policii,  bral  poplatky.  Ludvík  IX., 
[t  1270)  jakous  autonomii  řemeslům  připustil,  ale  vždy  zůstávaly 
lékteré  živnosti  pod  senešalem  královým,  jiné  pod  komořím,  bar- 
bíři  pod  barbířem  královským  (du  roi),  maršálek  vždy  prodával 
listy  na  mistrství  v  řemeslech  hutnických,  kovářském  a  nožířském, 
při  čemž  je  zavazoval  sloužiti  řemeslem  králi,  a  takž  jiní  řemesl- 
níci byli  pod  jinými  dvorskými  úředníky,  kteří  byli  jich  správci, 
soudci  a  dohlížiteli  vedle  mistrů  cechovních.*)  Král  Filip  r.  1319 
nařídil  dokonce,  kdykoli  se  chce  bratrstvo  sejíti,  že  jest  mu  požá- 
iati  dovolení  od  praeposita  Pařížského,  aby  tím  vyhnulo  se  pode- 
pření a  pohoršení.  •)  Ve  Francii  vláda  určovala  řemeslníkům  práva, 
králové  si  vedli  tak,  jako  by  právo  živnostenské  plynulo  z  nich, 
proto  ohledávali,  stvrzovali  statuta,  majíce  ovšem  při  tom  pořád 
také  na  mysli  cíle  fiskální;  z  konfiskací  trestných,  z  pokut  vždy 
5ást  měla  pokladnice  králova  nebo  bral  je  některý  z  královských 
iředníků.  Celkem  však  byla  živnostenská  politika  králů  francouz- 
ských v  XrV.  století  proti  organisování  bratrstev  v  autonomní 
rechy. 

Tuhou  závislost  řemesel  na  vládě  ve  Francii*  vykládají  obyčejně 
ím,*)  že  moc  královská  tu  byla  silnější  nežli  v  Němcích  a  u  nás; 
ile  slušno  uvážiti  i  to,  že  ve  Francii  přechod  z  nesvobodného  ře- 
nesla  ve  svobodné  nebyl  tak  prudký,  rázný  jako  u  nás  cizí  kolo- 
lisací  městskou,  U  nás  sebe  mocnější  král  v  prvních  dobách  měst- 
ských nemohl  řemeslníkům  překážeti  v  organisaci,  jestliže  městská 


*)  Roscher  v  NationalOkon.  IIL,  692  doklady  uvádí. 

■)  Fagniez,  Études  sur  ťindustrie,  121—131,  189,  141. 

')  >Pro  quacunque  suspicione  amovenda  et  eTÍtando  scandaIo.«  Fagniez  292. 

*)  ScliOnberg,  Gewerbe  u.  Yolkswirtscbaflslehre.  II.,  520,  521. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


186  Kniha  n.  ?.  Prmi  cechy. 

obec  sama  proti  tomu  se  nevzpírala.  Vyznati  však  dlužno,  že  ani 
ve  Francii  králové  nevedli  si  proti  cechům  vždy  stejné ;  když  mésl 
a  cechů  potřebovali  proti  šlechtě  nebo  do  vojny  proti  Angličanům,! 
to  byli  k  nim  shovívavější. 

U  nás  proti  těmto  francouzským  poměrům  řemesla  zase  byla 
v  tužší  poddanosti  a  závislosti  na  městských  radách.  Jen  při  řezni- 
cích měst  královských  pozorujeme,  že  spíš  a  dřív  než  jiná  řemesla 
berou  práva  svoje  z  rukou  králových,  ale  při  zevrubnějším  ohledáni 
vidíme,  že  ta  práva  týkají  se  monopolního  prodeje  masa  v  právu 
míle  a  že  někdy  bezprostřednější  tento  poměr  ku  králi  souvisel 
s  krámy,  na  půdě  králově  postavenými,  a  k  jeho  komoře  platem 
náležitými. 

Zřejmě  vysvítá  to  z  privileje  Václavova,  r.  1417  řezníkům  sta- 
roměstským daného  a  stará  práva  stvrzujícího.  *)  Tu  čteme,  že  každý 
řezník  musí  do  královy  komory  ročně  platiti  hřivnu  grošů  (56)  a 
aby  takový  úrok  do  komory  plynul  bezpečně,  král  prý  nedovoluje 
na  újmu  řezmTců  žádného  trhu  svobodného,  než  sobotní  jediný.  Taji 
se  v  tom  ještě  pořád  tradice  zeměpanská  ze  starého  dvorového 
hospodářství,  řezníci  byli  i  teď  povinni  zbožím  svým  opatřovati 
hrad  a  královo  město  hlavní,  odtud  jich  ochrana  přímo  z  ruky  krá- 
lovy, odtud  monopol  a  jiné  výhody. 

Shmeme-li  všecko,  co  dosud  vyloženo,  vidíme,  že  v  staluteti 
jsou  kusy  trojího  původu:  jsou  to  autonomní  snesení  mistrů,  měst- 
ská nařízení  a  královské  výsady. 

Po  těchto  úvodech,  k  porozumění  následujících  cechovních  řádu 
nutných,  lze  vyčítati,  která  to  řemesla  v  době  lucemburské  utvořila 
cechovní  organisaci  či  která  aspoĎ  k  tomu  podnikla  kroky  rozhodné. 
Zprávy  o  těch  věcech  jsou  jen  nahodilé,  a  proto  obraz  nebude 
úplný. 

První,  o  nichž  jistě  se  ví,  že  se  v  době  krále  Jana  přihlásili 
u  rychtáře  a  městské  rady  staropražské  o  stvrzení  svého  společen- 
stva organisovaného,  byli  r.  1318  krejčí.  Kusů  v  statuta  upra- 
vených nepřinesh  mnoho;*)  kusy  obsahují:  měšfanské  právo, 
jakožto  podmínku  k  řemesla  provozování,  se  zaručením  čtyř  kop 
grošů  pražských;  dále  ustanovuje  vstupný  plat  nebo  „příjemné" 
(anlait)  sumou  půl  kopy  (ne  málo!),  z  čehož  půlka  konšelům,  půlka 


*)  Registr.  Sigmund,  VI.  v  roudnickém  arch.  kníž.  Opis  dra  CelakoTskébo 
•)  Arch.  pražs.  č.  986,  26.  Jireíek,  Codex.  304. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cech  krejčí  a  zlatníkův.  187 

krejčím ;  určuje  hranici  mezi  prací  vetešnickou  a  krejčířskou  k  za- 
mezení soutěže ; ')  pak  jsou  dva  články,  jimiž  se  upravuje  soutěž 
mezi  členy  cechu  samého,  určeno  totiž,  kolik  každý  mistr  šatu  smí 
k  prodeji  míti  na  hotově  (pouze  dvě  roucha!),  a  že  mají  prodávat 
jen  ve  svém  domě  a  pracovati  spíše  na  zakázku,  (to  vše  patrně 
proto,  aby  mél  každý  řemeslem  živnost  co  možná  stejnou);  dále 
stanoví  se  pokuta  na  přestupek  artikulůV,  o  kterouž  pokutu  třetinou 
dělí  se  cech,  konšelé,  rychtář  městský.  Naposled  týče  se  jeden 
artikul  tovaryšů,  jimž  jest  tu  jméno  Geneeht,  pacholek;  drží  však 
v  sobě  jenom  zákaz  tovaryšské  práce  u  krejčí  dvorských  (hofsneider), 
lidí  to  poddanských  a  nesvobodných.  Tof  tedy  doposavad  nejstarší 
povědomá  cechovní  pravidla;  viděti,  že  obsahují  pramálo,  není 
v  nich  ani  slůvka  o  správě  cechovní,  o  jurisdikci,  o  podmínkách 
cechovního  a  živnostenského  práva.  Nelze  pochybovati,  že  v  těch 
všech  příčinách  něco  toho  krejčíři  mezi  sebou  nařízeno  měli,  ale  na 
pergamen  uvedli  bezpochyby  jen  to,  co  bylo  snad  sporno  a  se  jim 
zdálo  býti  na  ten  čas  nejdůležitější.  Ale  celek  patrně  se  týče  již 
cechu  a  ne  bratrstva;    o  bratrských  zásadách  není  tu  ani  zmínky. 

Druhá  povědomá  statuta  jsou  pražských  zlatníků.  U  nich 
jsme  nuceni  pozdržeti  se.  Vykládá  se  totiž,  že  pocházejí  z  r.  1324. 
Rukopis,  v  němž  statuta  jsou  psána,  *)  začíná  se  rokem  1324,  ale 
první  klam  by  byl  klásti  vzácný  ten  rukopis  do  toho  roku,  a  druhý 
léžsí  klam  by  byl  pokládati,  že  všecky  jeho  články,  stejnou  rukou 
psané  a  rokem  1324  začínající,  pocházejí  z  dotčeného  roku  a  že 
vznikly  najednou.  Tvrdíme,  že  r.  1324  stvrzeno  bylo  pouze  bratr- 
stvo zlatníků  se  statuty  bratrskými,  prostičkými,  kdo  ví,  jak  už 
starými,  a  teprv  proběhem  let,  když  se  v  něm  tvořil  cech,  přidá- 
vána statuta  nová  a  nová,  kteráž  na  konec  zlatníci  dah  shrnouti 
z  pamětí  a  zápisků  do  řečené  knížky  v  jeden  celek.  Proto  jsou 
statuta  psána  kalligraficky  a  stejnou  rukou,  a^čkoli  při  úvaze,  jen 
poněkud  kritické,  nesou  na  sobě  ráz  nestejného  původu.  Kdy  se 
ten  opis  stal,  nesnadno  říci;  přípisky  jinou  rukou  začínají  se  r.  1368, 
tedy  sebráni  statut  zlatnických  bylo  před  tím  rokem  hotovo. 

Nejprvnější  statuta,  k  r.  1324  náležitá,  jsou,  jakož  řečeno,  bra- 
trská. Hovoří  o  příspěvku  členském  (chotember,  čtvrtročně  pfenig). 


*)  Konkurenční  hádky  mezi  korporacemi  vep^rancii  o  století  siardí.  Lavisse. 
Histoire  generále.  II.,  528,  524. 

•)  Rukop.  vid.  dvorn.  knih.,  ft.  15016.  Meiičík  uveřejnil  obsah  jeho  ve 
Včstn.  Ue.  Společ.  1891,  273. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


188  Kniha  11.  2.  První  cechy. 

O  pohřbu ;  všickni  se  ho  mají  účastniti,  a  kdo  vyzván,  musí  mrtvého 
nésti ;  stanoví,  že  větší  přikrov  náleží  členům  a  jich  dětem,  jimž 
jest  nad  12  let;  přikrov  menší,  že  přísluší  čeledi.  Do  statutu  o  če- 
ledi dostalo  se  i  slovo  pankart,  jež  svědčí,  že  v  první  době  nebyli 
z  řemesla  toho  vylučováni,  kdož  nepošli  z  lože  řádného.  O  některou 
stránku  dál  ruší  se  toto  liberální  ustanovení,  a  to  samo  by  stačilo 
za  důkaz,  že  statuta  povědSná  jsou  z  různé  doby.  V  bratrských 
statutech  je  také  zmínka  o  schůzi  spolkové  (kdo  zmešká  čteni/) 
platí  pokuty  půl  groše)  a  o  bratrské  správě,  kterou  má  bratrský 
mistr  (brudermeister)  se  třemi  mistry.  Až  sem  pokládáme  nejpn- 
nější  statuta  z  r.  1324. 

Po  tom  roce  vyvinul  se  při  bratrstvě  užší  spolek  zlatnických 
mistrů  s  tendencemi  cechovními.  Jeho  prací  vznikla  statuta  ná- 
sledující, jež  jednají  o  jurisdikci  bratrského  mistra  a  tří  starších. 
Ti  měh  rozhodovati,  stěžoval-li  sobě  mistr  na  některého  soudruha. 
Žalobu  bylo  podati  skrze  jednoho  ze  starších.  Za  nadávku  lži  sta- 
novena pokula  4  grošů.  Z  tohoto  jediného  trestného  paragrafu  vi- 
děti, že  soud  cechovní  byl  zatím  jen  ve  věcech  nepatrných.  O  ně- 
kolik stránek  za  tím  čte  se  ustanovení  o  misterské  rvačce  (von  dem 
krig),  kterak  má  při  ní  správa  zakročiti.  Tím  agenda  trestního 
soudu  cechovního  arci  není  příliš  rozšířena. 

Jeden  z  nejprvnějších  statutů  dovoluje  mistrům  v  cechu  za  pe- 
níze pracovati  pro  mistra  cizího;  to  svědčí,  že  monopol  cechovní 
v  tu  dobu  nebyl  tak  tuhý.  Přijetí  za  mistra  týkají  se  troje  ustano- 
vení, požadavky  stupňující  a  od  sebe  všelikými  jinými  statuty  od- 
dělená, což  také  důkazem  naší  hypothesy,  že  artikule,  začínající  se 
r.  1324  nemohou  všecky  býti  z  toho  roku,  než  že  vznikly  rozvojem 
a  za  sebou.  Nejprv  káže  se,  aby  kandidát  přinesl  vysvědčení  z  mě- 
sta, kde  pracoval,  kterak  se  tam  zachoval.  Po  čase  statut  jiný  chce, 
aby  kandidát  dokázal,  že  zplozen  v  řádném  manželství  a  že  má 
řádnou  manželku,  ^)  chce  také,  aby  prve  nabyl  měšťanství ;  v  posléie 
třetí  statut,  již  hodně  stížný  a  tudíž  nejmladší,  žádá,   aby  tři  léta 


*)  Zajisté,  že  fttení  jmen. 

*)  V  Němcích  o  poctivém  loži  stanoví  sobě,  pokud  známo,  r.  1366  SeTci 
ve  Frankfurtě.  Mummenhoflf,  1.  c  52.  Ve  Francii  na  manželský  původ  prý  ne- 
hleděli. Lavisse,  ffistoire  generále  II.,  518.  Tvrzem'  Tomkovo  (D.  P.  H.,  387), 
že  prtáci  pražStí  jsou  první,  kteří  chtějí  listů  narození  poctivého,  nutno  opraTiti, 
ale  bohužel  neuhodneme,  kdy  zlatníci  sobě  tak  uložili.   . 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cech  zlatníků.  189 

r  Praze  pracoval,  kdo  chce  dostati  se  do  cechu.  ^)  Při  tom  stanoví 
eden  z  článků,  že  syn  mistrův,  když  se  nevyučil  řemeslu,  smi  zů- 
itávati  v  bratrstvě.  V  tom  vidíme  důkaz,  že  řemeslný  cech  zlat- 
lický  byl  v  bratrstva  či  vedle  bratrstva;  syn  mistrův  nejsa  zlat- 
likem,  do  cechu  nepřijímá  se,  než  do  bratrstva.  Ale  spojení  obou 
(polku  bylo  pevné,  nebof  do  statut  rázu  řemeslného  a  cechovního 
ase  připlétají  se  nová  ustanovení  o  příkrově,  o  kostebuch  offerách, 
»ž  by  vlastně  mělo  se  týkati  jen  bratrstva. 

Některými  statuty  utvrzují  se  výhody  manželských  dětí  mistro- 
vých ;  těm  že  náleží  právo  po  otci ;  výhoda  je  také  tomu,  kdo  pojme 
iceru  mistrovskou  nebo  vdovu.*)  Takový  ženich  nemusí  tři  roky 
)racovati  před  přijetím  v  cech,  stačí  rok,  a  dá  do  cechu  jen  dvě 
ibry  vosku.  Vdova  smí  držeti  dílnu;  kdyby  se  vdala  za  muže  ne- 
rechovního,  ztratí  právo.  Jeden  statut  určiye  plat  vstupný.  Ten 
)lat  je  tak  veliký,  že  nemohl  pocházeti  z  r.  1324.  Vstupující  nový 
nistr  měl  dáti  mistrům  4  groše  a  celou  kopu  do  cechu.  Nad  to 
:tvrtletně  byl  povinen  přispívati  věrduůkem  (vierdung).  R.  1324 
)yl  příspěvek  pfenig;  teď  15  grošů  (vierdung),  to  přec  jasně  uka- 
zuje, že  od  prvního  ustanovení  již  proběhla  léta,  nežli  stalo  se 
ak  znamenité  zvýšení  ustanovením  novým. 

Několik  statutů  týče  se  tovaryšů.  Upravuje  se  přijímání 
ovaryšů  v  dílny;  mistr  přijímaje  dělníka,  měl  za  něho  položiti  do 
>okladnice  cechovní  věrduůk.  Nepoctivého  tovaryše  neměl  držeti, 
)eněz  aby  mu  nepůjčoval;  bez  vědomí  mistrova  nesměl  tovaryš 
tříbra  páliti,  •)  aniž  co  pracovati  sobě  na  prodej.  Novým  statutem 
nova  zapovídá  se  tovaryšům  dílo  na  prodej,  a  přidává  se  (patrně 
»roti  soutěži  mistrů  mezi  sebou),  aby  nikdo  neplatil  tovaryšům  víc 
ležIi  právo  (snesení).  A  opět  jiný  (zajisté  nový  pozdější)  článek  káže, 
lby  chováni  byli  jen  pacholci  ctní  a  přidává,  že  tovaryši  mají 
chůzky  míti  jen  tu,  kde  jim  ukáže  mistr  bratrský.  Tento  statut 
í  schůzkách  tovaryšských  jest  nejmladší,  proběhlo  v  řemeslech 
anoho  času,  nežli  mistři  povolovali  dělníkům  schůze. 


')  Pozdčji  se  ▼ýmioky  ty  mezi  statuty  opakigí  zase,  jakoby  jich  před  tím 
ebylo.  Byla  zajisté  příčina,  proč  cech  znovu  připomínal,  ale  písař  je  vtělil  mezi 
tatuta  po  druhé  zajisté  zbytečnč. 

">  Ve  Francii  stejné  tak.  Fagniez,  Études  sur  iUndostr.  56. 

*)  Ke  konci  statut  se  opaki:g'e  tento  kus  jen  s  tím  rozdílem,  že  tovaryd 
emá  páliti  stříbra  ani  zlata  a  nemá  těch  kovů  slévati  pod  pokutou  15  grošů, 
of  zas  důkaZy  že  statuta  v  knížce  shromážděná  jsou  z  nestejných  let. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


190  Kniha  11.  2.  První  cechy. 

Mluví  se  v  statutech  o  „knecht  und  dirn";  tedy  byly  v  zlat- 
nickém řemesle  nějaké  dělnice  nebo  pomahačky.  Byla  by  to  pimi 
zpráva  o  ženské  práci.  Když  začala  býti  soutěž  mezi  mistry  zlá, 
vznikl  statut,  že  mistr,  dostána  od  druhého  práci,  nesmí  nové  práce 
přijmouti,  až  prvou  vykoná.  Touž  dobou  asi  dostalo  se  do  statut 
usnesení  o  sazbách  za  díla  zlatnická.  Tu  a  tam  v  statuta  rtrou- 
šeno  ustanovení,  kterak  se  v  cechu  chovati.  Na  proneseni  cechu 
pokutou  věrduňk  stanoven. 

Tof  přehled  statut  zlatnických,  jak  se  vyvinula  od  r.  1324  až 
po  rok  nám  nepovědomý,  v  němž  všecka  v  jeden  svazeček  sebrána. 
Ráz  písma  ukazuje  k  polovici  XIV.  věku. 

Zlatníci  vídeĎští  obdrželi  řád  teprv  r.  1366,*)  a  což  prostičký! 
Nelze  ho  k  našemu  ani  dobře  přirovnati.  Zlatníci  vídenští  jsou  pod- 
dáni mincmistrovi,  a  všecky  artikule  týkají  se  jen  materiálu  a  pro- 
deje díla  zlatnického.  Takž  stanoví  se,  aby  zlato  bylo  dvacetikará- 
tové,  v  stříbře  jen  lot  přísady ;  zlatník  nesmí  bez  vědomí  mincmistra  j 
kupovat  obřezky  mincí,  nesmí  zlatit  ani  stříbřit  kovy  nedrahé,  fa- 
lešných kamenů  nesmí  vsazovati,  pečetí  podezřelých  řezati,  tajně 
nic  prodávati ;  dva  mistři  povinni  cizí  zboží  zlatnické  ohledávati. 
Všecko  tedy  míří  proti  falši  díla  a  prodeje.  Touž  teprv  dobou  (1368) 
i  v  Augšpurce  zlatníci  utvořili  s  malíři  a  sochaři  společnost  bratr- 
skou, ne  cech.  Pod  „mincí"  byli  už  v  století  před  tím.*) 

Městská  rada  staroměstská  r.  1328  stanoví  za  řád,  že  bez  práva 
měšťanského  nesmí  tu  pracovati  žádný  platné  ř,  štítař  ani  hel- 
méř  (platner,  puchler,  helmer). ')  Bezpochyby  že  měh  ti  řemeslníci 
svoje  bratrstvo  již  před  tím,  ale  statuta  donesli  si  platnéři  sa- 
motni na  radnici  k  stvrzení  za  kohk  let  později  (roku  snad  1336) 
a  donesli  si  pouze  artikule,  týkající  se  učedníkův  a  tovaryšů. 
Z  úvodu,  jejž  k  statutům  rychtář  a  jurati  pragenses  přidávají,  světle 
jde,  že  otázka  učednická  a  tovaryšská  platnéře  bolela  nade  všecky 
jiné.  *)  V  stanovách  určeno,  že  učedník  musí  platit  od  učení  mistrovi 
2  kopy  (což  velmi  mnoho !)   a  bratrstvu  15  grošů ;   že   čtyři    roky 


')  OtiStény  v  Hormayr.,  Wien  V.,  CVni. 

■)  Bucher,  Gesch.  d.  těch.  Kanste  H.,  269. 

•)  Arch.  pražs,  č.  986,  16. 

*)  »Nos  judez  et  jurati  testamur,  quod  ad  instanciam  magistrorum  toríficum 
et  in  relevamen  ipsorum  a  defectibus  coram  nobis  rationabiliter  propositis  per 
eosdem  ipsis  pro  lege  statuimus  observanda<  atd.  Summa  Gerhardi,  Formelbucfa 
Tadra  511. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


První  cech  na  venkoTé.  191 

musí  v  službě  (in  servitio)  trvati  u  mistra  a  Že  musí  dvéma  ko- 
pama  býti  zaručen,  že  neuteče.  Kdyby  utekl  a  do  osmi  dní  se  ne- 
vrátil, ze  záruky  propadne  po  půl  kopě  rychtáři  a  cechu  a  kopa 
konšelům.  JaJckoli  učedníci  bezpochyby  již  za  hospodářství  země- 
dělského bývali,  přec  v  zánovních  městech  asi  nikdo  se  řemeslníka 
neptal,  učil-li  se;  učení  nebylo  ještě  podmínkou  k  řemeslu;  tu  je 
první  zmínka  o  nuceném  učení.  Stran  tovaryšů  (famulus)  řád 
platnéřský  vyhrožuje,  kdyby  proti  smlouvě  před  časem  z  práce  se- 
běhli. Takoví  nemají  od  žádného  mistra  býti  do  práce  přijímáni. 
To  je  tedy  výluka  z  řemesla,  aspoĎ  z  pražského  zajisté.  Ale  řád 
iesl  ještě  dosti  liberálný.  Ušlý  tovaryš  do  čtyř  neděl  může  se  vrátit 
i  dosloužiti.  Z  řemesla  pražského  měl  i  ten  tovaryš  býti  vyloučen, 
enž  na  mistra  zdvihl  zbraň,  třebas  ho  neranil. 

Z  r.  1330  po  vědomo  nařízeni  rady  staroměstské,  že  slado- 
/níci,  chtějíce  dělati  slady,  musí  býti  měšťany,  a  slady  aby  dělali 
lobré.  *)  To  tedy  dva  kusy  do  příštích  cechovních  statut.  O  kvalitě 
rýrobku  zmínka  první  dosavad. 

Z  rozhodnutí  městské  rady  staroměstské  r.  1330,  kterak  mají 
íoukenníci  a  suken  kroj  eči  sukna  prodávati  v  obchodě  velkém 
i  drobném  a  že  nemají  proti  sobě  činiti  spiknutí  *)  (unire  nec  conspi- 
are),  jest  patmo,  že  tou  dobou  obojí  už  snažili  se  o  družstvo  nějaké. 

Sedm  let  potom  (1337)  řezníci  budějovičtí  obdrželi  k  své 
)rosbě  od  krále  Jana  „práva  řezníků  pražských",  k  čemuž 
)řipojen  řád,  kterak  a  kde  smějí  prodávati  řezníci  přespolní. ')  Z  toho 
de,  že  řezníci  pražští  již  před  tím  byli  associací  *),  a  řezníci  v  Bu- 
lej ovicích  aspoň  toho  roku  stali  se  společenstvem,  některak  orga- 
tisovaným.  Karel  IV.  jim  privilej  Janovu  stvrdil  r.  1348.  Tuf  pa- 
nátno,  že  i  budějovických  řezníků  řád  (ordinatio)  vydán  jest  od 
rále,  a  ne  od  konšelů. 

Z  roku  1338  známe  první  statuta  řemeslná  z  města  venkov- 
kého.  Jsou  to  artikule  cechu  pekařského  v  Netolicích.*) 
*ekaři  si  články  sami  zdělali  •),  a  opat  cistercienský  v  Zlaté  Koruně, 


*)  Arch.  pra2s.  C  986,  40.  Jireftek,  Codex.  H.,  8,  308. 

')  Arch.  pražs.  lih.  vetustiss.,  &.  986,  foi.  15. 

>)  Emler,  Reg.  IV.,  174,  KOpl,  Urkundenbuch  d.  St.  Budw.  84. 

*)  Seniores  carnifices  jsou  z  dosaTadních  pramenů  povédomi  teprve  r.  1389. 
mler.  Reg.  IV.,  280. 

*)  Emler,  Reg.  IV.,  287;  Antl.  Arch.  Pam.  XVIL,  597. 

•)  Dle  slov  úvodních  soudíme:  >Každý  chté  s  námi  přebrati  a  délali.< 


Digitized  by  VjOOQ IC 


192  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

vrchnost  netolická,  jim  je  stvrdil  „skrze  milost  a  přízeň*.  Ale  arti 
kule  týkají  se  zatím  jen  podmínek  připuštění  k  řemeslu  a  yfhoi 
synků  městských  při  tom.  Je  velmi  zajímavo,  že  synkové  li  máji 
v  řemeslo  přijímáni  býti  nálezem  konšelským  a  zadarmo.  CSzí  pekal 
musí  platiti  konšelům,  kostelu,  rychtáři  a  všem  pekařům  džber  piva 
„na  paméf  pevnější".  První  to  zmínka  o  svačině  vstupné,  která 
v  pozdější  době  bývala  břemenem  zlým. 

Z  r.  1340  jsou  dvojí  nařízení,  dva  řády  rady  slaroměslské, 
jeden  mlynářům,  druhý  soukenníkům.  Obě  řemesla  majísvé 
starší  a  oběma  městská  rada  oddává  funkci  veřejnoprávní,  toti^ 
technický  a  policejní  dohled  jednak  k  výrobku,  jednak  k  slrojůn^ 
vyráběcím,  k  mlýnům.  Z  toho  soudíme,  že  obojí  byli  již  organisoj 
váni.  Soukennickým  čtyřem  přísežným  mistrům  (gesworn  maister] 
totiž  nařizuje  se  i  právo  dává'  ohledávati  bez  číkoli  překážky  sukna 
v  dílnách  a  naleznou-li  neřádné  dílo  (walsch  oder  unflal),  aby  dalj 
pobrat  poslem  rychtářským  (biřicem)  anebo  aby  pobrali  sami  a  doj 
nesli  rychtáři  a  konšelům.  *) 

A  stran  dohledu  k  mlýnům  nařízeno  především  od  městsky 
rady,  aby  zvoleni  byli  čtyři  páni  z  konšelů  nebo  z  obce,  kteří  b^ 
přibrali  čtyři  mlynáře,  ty  aby  zavázali  přísahou  a  pomocí  a  radou 
jejich  jakožto  znalců  aby  stalo  se  vyměření  a  ocejchování  vody  n^ 
mlýnech,  cejchy  potomními  časy  aby  mlynáři  přísežní  ohledávali 
a  spory  o  ně  rozsuzovali.  *)  ! 

K  tomu  rozkazu  vedlo  konšely  mrzuté  poznání,  že  mlýn| 
u  města  od  největších  po  nejmenší  nemají  míry  a  tudy  že  chud^ 
nemůže  obživovati  se  jako  bohatý;  prý  už  král  (Jan)  i  markrabí 
(Karel)  často  upomínali  předešlých  konšelův,  aby  tu  chybu  opravili  | 
Tak  tedy  zřízena  mlynářská  komise  technická  a  soud,  což  snadno 
vede  k  úsudku,  že  mlynáři  Pražských  měst  mezi  sebou  již  přece 
nějaké  združení  měli,  takže  tím  spíš  konšelé  mohli  k  ní  se  obrátili 
s  tilohou  tak  důležitou. ')  Zřizování  cechů  mlynářských  arci  bylal 
věc  velmi  těžká.  Mlýny,  jakož  svrchu  vyloženo,  byly  namnoze! 
v  panské  a  městské  správě,  a  tím  se  stalo,  že  mlynáři  leckde 
i  v  Němcích  až  do  XVI.  věku   stávali   mimo   městské  cechy.  *)    Zej 


>)  Arch,  pražs,  6.  986,  160.  Emler,  Reg.  IV.,  333. 

•)  Arch.  pražs.  6.  986,  280.  ! 

•)  ROssIer,  Altprag.  Stadlrechte  XCI.  mysh',  že  ze  správy  cechovní  přinio 

vyvinul  se  onen  soud  mlynářský.  i 

*)  Inama-Sternegg.  Wirlschaftsgesch.  III,,  2,  97.  ' 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Aezníci  plzeňští.  193 

méní  dotčeného  nařízení  (molendinatorum  ordinatio),  plyne,  že  oni 
Přísežní  mlynáři  byli  pak  vlastně  úřadem  méstským  a  pro  mésta 
Pražská  zřízeným ;  také  pokuty  z  jich  soudu  plynouti  měly  městské 
Dokladnici.  *)  Proběhem  času  z  pražského  soudu  mlynářského  stala 
je  komise  a  soud  mlynářů  zemských;  konšelé  pražští  vždy  potom 
rolívali  někohk  mlynářů  ze  tří  měst  Pražských,  ale  mohli  také  vo- 
ili  mistry  odkudkoli ;  *)  takž  mistři  pražští  doplňovali  se  mistry  ven- 
kovskými a  spravovali  věci  mlýnského  práva  po  všem  království. 
To  byli  oni  mlynáři,  kteří  naposled  o  sobě  psáti  směli,  že  „na  jich 
5oudích  a  rozeznání  stav  panský  i  rytířský,  ano  i  Jeho  milost  krá- 
ovská  sama  přestávati  ráčí.  •) 

Rok  před  tím,  než  mlynářům  a  suknářům  pražským  uložena 
unkce  veřejného  práva,  řezníci  plzeůští  odhodlali  se  prositi 
crále  Jana,  aby  jim  propůjčil  práva  řezníků  pražských.  Budějovičtí 
e  v  lom  předběhli  o  dvě  léta.  Opřeli  řezníci  plzeňští  svou  prosbu 
)  lo,  že  Plzeň  vysazena  právem  týmž  jako  Staré  město  Pražské. 
Me  než  požádali  krále,  poučili  se  o  řeznickém  právě  pražském. 
Podkomoří  Oldřich  Pflug  z  Rabštejna  roku  1339  Plzeňanům  dává 
správu  o  řezníků  právě,  jež  byh  kdys  obdrželi  od  Otakara.  Starší 
'ezníci  pražští  podkomořímu  přísahah,  že  užívají  těch  práv  Otaka- 
•ových.  Znáti,  že  list  s  pečetí  královskou  na  to  neměli,  když  musih 
istně  vyznávati  a  přísahati.  O  těch  privilegiích  stala  se  zmínka  již 
jvrchu.  Týkají  se  práva  míle,  v  níž  nesmí  nikdo  prodávati  než  oni, 
3ak  určeno,  že  maso  syrové  a  nesolené  vůbec  nesmí  do  města, 
jolené  že  smí  sobě  kterýkoli  měšfan  přivážeti,  ale  jen  k  své  po- 
řebé,  určeno,  kde  prodávati  jest  solené  maso  veřejně,  a  trest  sta- 
loven,  kdo  by  tajně  v  svém  domě  prodával.  Jde  tu  patrně  o  mo- 
lopol  obchodu  řeznického  proti  měšťanům  i  proti  venkovu.  Rada 
nésta  Plzně  r.  1339  doslovný  text  práv,  jak  je  sdělil  Pflug,  řezní- 
kům svým  za  právo  schválila,  a  r.  1341  král  Jan  vydal  na  to  stvr- 
:ovaci  hstinu  pergamenovou,  kterou  řezníci  plzeňští  chovají  do  té 
íhvUe.  *) 


*)  Od  10  kop  grošů  pražských  stoupají  pokuty  do  třiceti  kop  a  zastavení 
nlýna  na  rok. 

■)  V  kn.  arch.  pražs.  t.  993,  66  při  r.  1364,  že  konSelé  magí  fttyři  mistry 
nlynářské  yoliti  >yon  wannen  sie  wolien;<  ti  nechaC  přísahají  zu  den  heyligen, 
;e  dají  každému  mlýnu  minu 

*)  Arch.  pražs.  č.  1239,  82.  Rok  1564. 

*)  Strnad,  Lástář  mésta  Plzné;  49,  61,  63.  Strnad-Plachý,  Pamčtní  kniha 
'Izeú.  12.  Emier,  Reg.  IV.,  č.  1030.  Arch.  mus.  zemsk.  Listiny  plzeň. 

Winter,  Dějiny  řemesla  a  obchoda  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  vika.  13 


Digitized  by  VjOOQIC 


194  Kniha  II.  2,  Prvuí  cechy. 

Nejsou  to  tedy  statuta  cechovní,  než  řád,  privilegium  mono- 
polu, které  předpokládá,  že  řezníci  plzeĎští  tou  dobou  již  byli  orga- 
nisováni. 

Téhož  roku  1341  podruhé  krejčíři  staropražští  obdrželi 
od  veškeré  rady  stvrzení  cechovních  artikulů.  Jsou  to  články  nové, 
z  nichž  jasně  vysvítá,  že  vznikly  kompromissem  mezi  cechem  a 
radou.  Rada  po  své  povinnosti  vzala  konsumenty  v  ochranu,  a 
z  toho  vznikla  řada  ustanovení ;  proti  tomu  cechovní  mistrové  zase 
chtěli  býti  chráněni,  soutěžících  vetešníků  a  zvůle  tovaryšské,  také 
snažili  se  dětem  svým  získati  výhody,  a  z  toho  vzešla  druhá  řada 
artikulů. 

Proti  článkům  z  r.  1318  svrchu  zmíněným,  je  tu  valné  sesla- 
bení  bývalé  svobody  živnostenské.  To  také  v  úvodě  naznačeno,  prý 
lecjaký  neumělý  a  nejistý  pacholek  posadí  se  za  mistra  z  vlastní 
moci,  nabéře  lidských  statků  (látek  na  šití)  a  pak  uteče,  z  toho 
krejčí  obviňují  se  potom  všickni  vůbec.  *)  Také  prý  krejčí  mnozi 
šijí  z  kradených  odpadků  roucha  falešná,  i  to  se  pak  svádi  na 
všecky;  z  těch  příčin  tedy  prvým  článkem  ustanovují  se  čtyři  pří- 
sežní mistři,  od  konšelů  ročně  volení,  kteří  by  dbali  o  pořádek 
v  cechu  a  o  dobrotu  díla.  Na  ně  konšelé  přenášejí  povinnost  svoul 
a  slibují  následujícím  artikulem  pomoc  svou  i  rychtářskou  při  tij 
práci  dohlédací.  Aby  se  předešel  podvod  v  práci,  každý  příští  mistr 
měl  přísahati,  že  bude  pracovat  věrně  a  poctivě,  nynější  mistři  měl\ 
přísahati  najednou.  Dále  ustanoveno  předložiti  šat,  neuměním  zka- 
žený, mistrům  na  posouzenou  a  trestanou.  Na  zpronevěru  půl  lokt^ 
sukna  a  na  všecky  jiné  viny  určeny  tresty  nemalé.  Do  cechu  vedej 
měšťanské  právo,  ale  zaručení  zvýšeno  na  10  kop,  aby  krejčí,  zprch 
nevěře  šat,  snadno  neutekl  z  města.  Dětem  dáno  právo  řemesla; 
výhody  řemeslné  se  vztahují  také  na  ženicha  dcery  mistrské.  Krejčin^ 
vetešníkům  artikule  hrozí  tresty  pro  nové  šití  a  též  tak  tovaryšům^ 
kteří  by  pracovali  u  dvorských  krejčí  nebo  vyvstali  z  díla  v  neca?^ 
čtrnácte  dní  před  svatbou,  kdy  je  nejvíc  šití. 

R.  1343  řezníci  staropražští  dali  sobě  od  krále  Jana  po- 
tvrditi za  řád  dávnější  svůj  zvyk ;  totiž  že  cechovní  právo  máji  jei? 
mistrovští  synové  a  ti,   kteří  se  k  dcerám  řeznickým  nebo  vdováii^ 


*)  Arch.  pražs.  6.  986,  43.  Jíreček,  Codex  IIL,  3,  310. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Huť  kamennická  195 

přižení.  *)  I  tento  kus  do  svých  statut  plzeňští  řezníci  kdys  v  po- 
zdějších létech  (cca  1413 — 1416)  vyžádali  si  z  Prahy.*) 

Téhož  svrchu  praveného  roku  1343  král  Jan  dává  tavířům 
nebo  prenářům,  kteří  pálili  a  čistili  stříbro  v  Hoře,  právo  kor- 
porace: proti  jich  vůli  totiž  nesmí  nikdo  býti  do  tovaryšstva  za 
knapa  ani  za  robence  přijímán;  počet  jich  v  tovaryšstvo  stanoven 
na  deset  osob  s  dědičným  právem;  tovaryšstvo  smí  se  v  nutném 
případe  doplňovati  samo,  činíc  z  robenců  (dělníků)  knapy  (členy 
tovaryšstva),  kdyby  se  robenec  mezi  ně  samodék  tlačil,  toho  mohU 
vyvésti  z  dílen  a  vyhnati.*)  Uvádíme  tu  ono  podnikatelské  tova- 
rjšslvo  kutnohorské,  aby  bylo  patrno,  že  již  tou  dobou  spělo  se 
k  organisaci  korporační  všude  a  ve  všech  oborech. 

Do  té  doby  beze  vší  pochybnosti  připadá  nová  v  Čechách 
organisace  řemeslná,  umělecká.  Karel  markrabí  r.  1342  přivedl  sta- 
vitele Matiáše  z  Arrasu,  aby  stavěl  chrám  Svatovítský,  před  tím 
r.  1336  volal  nějakého  Francouze  na  stavbu  hradu  Pražského ; '  tu 
na  Hradě  při  staveništi  zajisté  že  tenkrát  .vznikla  huf  kamen- 
niků.*) 

Huti,  jsouce  starší  nežli  cechy,  měly  svá  pravidla,  cechovním 
podobná;  stavitel  chrámu  (magister  operis)  byl  mistrem  prvým, 
řídícím ;  jeho  myšlence  umělecké  všem  bylo  tuze  podříditi  se ;  tech- 
ničtí zástupcové  jeho  při  stavbě  byli  parléři,  členové  huti  byli  mistři, 
tovaryši  i  učedníci;  k  huti  náleželi  bezpochyby  i  kreslíři  theoreti- 
kové,  kteří  hotovili  rysy  jednotlivých  kusův  i  celku.  Tovaryšské 
mzdy  byly  dle  smlouvy  a  od  kusu  placeny,  a  kusy  znameními  tova- 
ryšskými označovány  asi  pro  kontrolu  díla;  přijetí  mistra  a  tova- 
ryše v  huC  bylo  bezpochyby  co  do  umění  přísnější,  nežli  dosavad 
jsme  poznali  při  jiných  bratrstvech  řemeslných ;  tovaryš  při  svém 
doučení  býval  zavázán  chovati  tajemství  svého  umění,  obdržel  zna- 
mení své,  jehož  původ  a  konstrukci  z  elementární  geometrie  při 
svém  vstupu  do  cizí  huti  musil  umět  vyložiti'  dle  klíče   v   hutích 


•)  EmJer  v  Regest   IV.,  487  uvádí  dle  Schallera  ten  řád  při  r.  1343. 

')  Zapsáno  v  zem.  Hus.  v  Lib.  přivil.  Plznae  pod  stár.  sign.  3.  D.  25,  fol. 
C  2.  Strnad  v  ListáH  otiskl  informaci  pražs.  na  str.  280  pod  datem  1416. 

')  Celakovský.  Cod,  H  ,  878.  Emler,Reg.  IV.,  513.  Jireček,  God.  II.,  3.,  312. 

*)  Zedníci  prý  v  hutích  gotické  doby  nebyli;  při  gotických  stavbách  ka- 
menická práce  převládala,  zednici  méli  úlohu  podřízenéjdí.  BrániS,  Method.  XXIX., 
74.  Neuwirth;  Gesch.  d.  blld.  Konst.  338.  Prokop.  Markgraf.  Mfthren  in  kunsth. 
Bezieh,  287  uTádi  v  hutích  freie  Maurer  u.  Steinmetzen. 

13» 


Digitized  by  VjOOQ IC 


196  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

povědomého,  neodborným  tajeného. ')  Do  schůze  (kapitoly)  mislř: 
chodívali  i  tovaryši.  Spory  mezi  členy  rozsuzoval  magister  operi>, 
ač  v  případě  nespokojenosti  s  jeho  rozsouzením  není  nemožná,  že 
na  vyšší  rozhodnutí  volán  byl  magister  fabricae,  zástupce  králův, 
vrchní  inspektor  nebo  administrátor  stavby  po  stránce  hospodářské  i 
a  pokladník  mzdy  vyplácející,  nebo,  byla-li  huf  při  kostelní  stavbě 
městské,  „kostelníci"  (vilrici)  zástupcové  města,  jež  kostel  dalo 
stavěti. 

Huf  na  Hradčanech  byla  přední  v  Čechách;  nevíme  ani  ještě 
v  století  následujícím,  že  by  byla  měla  nějaký  svazek  s  hufrui 
cizími,  za  to,  když  vznikly  huti  jiné  při  kostelních  stavbách  českých 
monumentalných,  které  na  dlouho  zaměstnávaly  velký  počet  lidi 
byl  svazek  s  hutí  pražskou  aspoň  potud,  že  rozhodovala  v  sporech 
jednotlivých  hutí  jakožto  vrchní  rozhodčí.  *) 

O  bratrstvu  či  cechu  zednickém  nebo  kamennickém  dole  v  mě- 
stech Pražských  v  době  lucemburské  není  stopy.  I  v  cizině  kamen- 
níci  a  zedníci  docházeli  cechů  dosti  pozdě.  V  Němcích  teprve  po- 
čátkem XVI.  věku.*)  Bezpochyby  nedoháněla  jich  k  tomu  soutěž; 
jiná  řemesla  pudil  k  cechovnímu  uzavření  tržní  monopol,  čehož  při 
stavebnících  není.  Proto  také  i  organisace  hutí  má  jiný  ráz  nežli 
obyčejný  řemeslný  cech. 

R.  1348  malíři  a  štítaři  Pražských  měst  založih  si 
bratrstvo.  Pořídili  bratrství  ke  cti  a  chvále  boží.  Mateře  boží  i  sva- 
tého Lukáše,  ke  cti  všem  svatým  a  všem  věrným  křesťanským  dušem 
k  utěšení  a  sobě  k  věčnému  spasení.  Sdružili  se  tu  malíři  ^du- 
chovní" a  malíři  štítů  bezpochyby  ze  všech  tří  Pražských  mést*) 
a  přibírali  v  bratrstvo  i  sklenáře,  knihvazače,  řezbáře,  j)ergameniky, 
zlatotepce,  iUuminatory  a  jiné   příbuzné  řemeslníky.*^)     S  počátku 


')  Zajímavý  výklad  téch  tajností  i  obrázkové  doklady  uvádí  Prokop  v  Máhrea 
in  kunstb.  Bezieh.  292. 

•)  Mádl,  Arch.  Pam.  XVI,,  639  a  násl.  Neuwirth,  die  Wochenrechnung. 
Týž  v  Gesch   d.  bild.  Kunst.  189,  309. 

■)  Monograph.  z.  deut.  Kulturgesch.  VIII.,  29. 

*)  Pangerl  a  Woltmann,  Buch  der  Malerzeche,  14,  popírají  to.  Prý  to  bylo 
jen  bratrstvo  staroměstských.  Arci  Nové  mésto  založeno  teprve  rok  před  vznikem 
bratrstva,  tedy  odtud  v  prvních  létech  mistři  nehrnuli  se  návalem.  Ale  už  v  nej- 
starším sezname  (asi  z  r.  1360)  čteme  tři  mistry  novoměstské  a  Détřicha,  na 
Hradčanech  domácího  pána. 

*)  Že  by  illuminátorové  záviseli  u  věcech  řemesla  na  universitě,  Neuwirth 
v  Gesch.  der  bild.  Kunst  I.,  197  tuším  správně  popírá. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


statuta  maliřft  z  r.  1348.  197 

XV.  veku  zapsán  i  jeden  „rinker",  příbuzný  pasířům  kroužkař.  Není 
po  ruce  listina,  jíž  by  od  městské  rady  stvrzeno  bylo  bratrstvo  nebo 
ieho  statuta.  Co  máme  před  rukama,  jest  věc  daleko  vzácnější, 
svého  způsobu  a  stářím  daleko  široko  jediná. 

Je  to  kniha,  do  niž  bratrstvo  dávalo  si  zapisovati  usnesení  svá, 
jež  dlením  doby  vznikala,  a  z  těch  usnesení  badatel  jasně  vidí 
bratrstva  život  a  zvláště  dobře  může  stopovati  rozvoj  bratrstva 
v  cech.  *)  Ze  XVI.  století  leckterý  cech  zachoval  si  podobnou  knihu, 
však  ze  století  XIV.  nejsou  než  zlatnická,  svrchu  pravená,  a  tato 
malířská.  V  knize  zapsáno  s  počátku  dvacet  osm  statut  jazykem 
německým,  ale  nepoznáš,  kolik  z  nich  na  poprvé  bylo  základem 
bratrstva,  co  usneseno  později.  Obyčejně  ze  všech  28  artikulů  bére 
za  celek  z  r.  1348 ;  neboť  jsou  psány  jednou  rukou,  krasopisně,  a 
Yřecky  pospolu  stejně.  Jsou  psány  patrně  slavnostně,  jako  by  po 
nějakém  úředním  potvrzení.  Pochybujeme  však,  že  r.  1348  byly 
už  všecky  hotovy.  Spíš  se  zdá,  že  byly  do  knihy  z  jiných  zápisů 
a  pamětí,  které  se  ovšem  začaly  r.  1348,  opsány  a  vepsány  všecky 
pospolu  za  kolik  let  po  r.  1348,  až  když  už  jich  byla  taková  cel- 
ková hromada ;  míníme,  že  se  to  stalo  ku  konci  let  padesátých.  *) 
Z  lé  doby  jsou  také  první  seznamy  členů  v  knize. 

Ohledáváme-li  dotčené  artikule  všecky  jako  celek,  poznáváme 
v  nich  na  první  pohled  patero  kusů.  První  o  devíti  článcích  týče 
se  bratrské  pobožnosti  a  kostela,  oltáře,  svící  a  pohřbu  bratrského. 
Tyto  články  činily  bratrstvo  bratrstvem.  Jsou  první  a  jistě  nejstarší. 
Druhý  oddíl  jest  řada  článků,  týkajících  se  správy  bratrské.  Na 
cele  je  brudermeister  (mistr  bratrský),  „a  ti  tři,  kteří  klíče  mají" 
lod  pokladnice) ')  v  článku  jiném,  doleji  následujícím,  jmenuje  se 
správa  bratrská  „brudermeister  und  die  vier",*)  tedy  už  pět  mistrů 
na  čele  (v  českém  pozdějším  texte :  cechmistr  a  čtyři  starší).  Viděti 
v  tom  časové  změny,  a  nezdá  se  nám,  že  by  skladatel  roku  1348 
v  týchž  statutech  jednou  psal  „diedrei",  po  druhé  „die  vier".  Opi- 
řovaé  a  shmovatel  článků  po  sobě  vzniklých  mohl  tak  učiniti,  jsa 
véren  původním  textům.  *) 

')  Rukopis  chová  t  archive  svém  Krasoumná  Jednota  v  Praze. 

*)  Písmo  rukopisu  tomu  neodporuje;  nám  zdá  se,  Že  shrnutí  statut  malíN 
ských  do  knížky  stalo  se  současné  se  sebráním  statut  zlatnických.  Dobou  ne- 
budou daleko  od  sebe. 

O  Rukop.  str.  9,  na  str.  14  je  zase  die  drei. 

*)  Rukop.  str.  24. 

')  Také  to  význafino,  že  nékterý   článek  dolejdí  má  patrně  ráz  nové  usne- 


Digitized  by  VjOOQ IC 


198  Kniha  IL  2.  První  cechy. 

Jedním  z  článků  (podle  našeho  počítání  22týni)  ustanovuje  se, 
že  za  mistra  bratrského,  tedy  za  správce  bratrstva  všeho  musí  býti 
vždy  z  malířů  jeden  volen,  jeden  z  řemesla  toho  klíč  musí  chovati. 
To  patrně  proto,  kdyby  jiní  řemeslníci  v  bratrstvé  zmohli  se  proti 
malířům  počtem,  aby  nemohli  jich  vytlačiti  ze  správy. 

Patnáctý  článek  obsahuje  o  jurisdikci  a  exekutivě  mistra  bra- 
trského a  starších  jemu  přidaných;  stojíf  tu  „o  vádě,  byla-li  by 
mistróm  v  ruce  dána",  a  kdo  by  nechtěl  mistrů,  jakž  rozhodli,  po- 
slouchati, takový  sám  se  cechu  odsuzuje,  vylučuje.  Také  stanoven 
trest  peněžitý  (věrduňk  =  16  grošů)  tomu,  kdo  by  haněl  misterská 
ustanovení. 

Třetí  oddíl  jedná  o  přijetí  v  bratrstvo,  o  vstupném,  o  příspěv- 
cích, o  právě  synů  a  dcer  mistrovských  jakož  i  o  úlevě  k  tomu, 
jenž  pojal  mistrovskou  dceru,  a  chtěl  dostati  se  do  řemesla  ,.dřive 
roku".  V  posledních  slovech  hlásí  se  bezpochyby  „zkušebný  rok" 
kandidáta  misterství.  O  mistrovské  zkoušce  však  vždy  ještě  není 
zřejmé  řeči. 

Čtvrtá  část  artikulů  týče  se  řádu  v  schůzích  bratrských-  Schůze 
má  právo  zákonodárné;  „chceme  jednosvorně",  „wir  wolln  all  ge- 
maynleych"  svědčí  o  tom,  že  usnášeli  se  a  hlasovali.  Ustanoveny 
pokuty  těm,  kdo  zmeškají  schůzi,  kdo  pronese  tajnost.  Poslední  od- 
díl, obsahující  pouze  dva  články,  týče  se  tovaryšů;  kdyby  tovaryš 
od  mistra  odešel  s  hádkou,  že  nemá  býti  od  druhých  mistrů  při- 
jímán a  spor  s  mistrem  že  náleží  rozsuzovati  správě  cechovní. 

Na  konec  dotknouti  jest,  že  v  dotčených  článcích  jméno  bra- 
trstva se  střídá  se  slovem  cech,  arci  že  z  té  okolnosti  nic  nepo- 
padneme k  rozluštění  otázky,  bylo-li  bratrstvo  malířské  již  skutečně 
cechem  čili  nic.  Ale  články  samy,  vzniklé  časem  a  dle  potřeby  a 
tudíž  v  originále  nelogicky  rozházené,  námi  však  v  patero  kusů 
srovnané,  svědčí  zcela  světle  tomu,  že  v  tu  dobu,  kdy  vepsány  byly 
všecky  pospolu  do  knihy,  bylo  v  Pražských  městech  široké  bratr- 
stvo malířské,  a  v  tom  bratrstvě,  jehož  účely  připínaly  se  k  chrámu 
a  k  pohřebu,  byl  už  cech  s  vyvinutou  organisací  korporačni,  do 
něhož  náleželi  řemeslem  svým  malíři  obojí  a  jiní  příbuzní  řemesl- 
níci, kteří  malým  počtem  svým  ještě  nestačili,  aby  zřídili  sdruženi 


seného  doplňku  k  (lánkům  hořejším,  na  přiklad  v  článku  18,  když  bylo  již  sta- 
noveno o  rozmanitých  jiných  vécech,  najednou  svoluje  se,  že  svíce  pohřebat 
sluSno  propůjčovati  i  čeledi ;  iot  jisté  nový  pozdéjSí  statut,  vzniklý  bezpochyby 
ze  sporu. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  kutnohorské.  199 

!vé  cechy  zvláštní.  Správcové  bratrstva,  bratrský  mislr  a  starší,  at 
sou  tři  nebo  čtyři,  mají  nad  členy  jurisdikci,  vykonávají  trestní 
Qoc,  v  artikulích  jsou  patma  ustanovení  živnostenského  rázu,  po 
lichž  by  pouhému  bratrstvu  vlastně  nic  nebylo.  Články  ovšem  ne- 
lélí  bratrstvo  od  cechu  výslovné,  nejstarší  středověké  artikule  bý- 
vají také  příliš  stručný,  máloniluvny  a  nevykládají  toho,  co  každý 
len  ví. 

Sic  také  možná,  že  v  životě  pražském  se  bratrstvo  od  cechu 
jevně  nedělilo,  ale  my  dobře  tušíme,  když  na  příklad  nezbedného 
ovaryše  pro  opuštěnou  práci  mistr  pohnal  před  soudnou  stolici 
nistrů  starších,  a  ti  ho  odsoudili  k  pokutě  nebo  poslali  do  panské 
ázně  na  rathouz,  že  tu  jistě  jednali  a  rozhodovali  mistři  jako 
unkcionáři  cechu  a  ne  jako  představení  bratrstva,  jemuž 
iřisluší  se  starati  jen  o  kostel  a  pohřeb.  Hádka  sotva  jest  možná 
tom,  stačí-li  uvedené  artikule  za  kriterion  organisované  korporace 
ili  nic. ')  Ale  i  kdyby  nestačily,  začátky  cechovního  zřízení  v  nich 
sou  rozhodně.  *) 

Téhož  asi  času,  co  v  Pražských  městech  začalo  se  bratrstvo 
lalířské,  pozorovati  jest  řemeslný  ruch  organisační  v  Hoře.  Stopy 
?ho  jsou  v  sentencích  jihlavských,  odkudž  Kutnohorští  svá  právní 
oučení  brali-  Tu  čteme,  kterak  asi  roku  1348  Jihlavští  do  Hory 
zkazují  řád  krejčí,  na  nějž  se  zajisté  bud  krejčí  horští  nebo  kon- 
úé  ptali.  Neobsahuje  však  víc  než  článek  o  tom,  kolik  a  komu 
lalili  za  přistoupení  v  cech.') 

Hned  za  tím  jsou  v  sentencích  statuta  vinařů  nebo  sou- 
enníků  jihlavských,  do  Hory  propůjčená.  Ty  sentence  jsou  v  měst- 
íém  právě  jihlavském  psány  r.  1349.  Téhož  roku  dostaly  se  do 
[ory,  a  tu  cech  zřízen  na  jich  základě.  Obsahují  čtyři  kusy ;  jeden 


')  Woltman  a  Paogerl  v  Buch  der  Malerzeche  míní,  Že  organisace  v  cech 
íkonána  r.  1464,  tedy  v  píklce  XV.  století.  Tomek  v  D.  P  II.,  887  míní,  že 
ízpochyby  r.  1366  privilegiem  Karlovým  obrátilo  se  bratrstvo  v  pořádek  ce- 
lovní;  Tadra-Patera  v  Knize  bratrstva  malířs.  míní,  že  malířské  bratrstvo  zůstá- 
úo  až  do  XVIII.  stol.  bratrstvem  a  neproměnilo  se  nikdy  v  cech.  Neuwirth 
Gesch.  d.  bild.  Kunst  181)  míní,  že  malífi  byli  bratrstvem,  a  pravé  ta  vol- 
^jdí  forma  spolková  že  podporovala  vývoj  uměleckých  individualit.  Čpí  trochu 
oderné. 

•)  V  Krakove  cech  malířů  vznikl.  Byli  v  ném  sdruženi  Stítaři,  malující 
lířské  pfíbory,  Snicéři,  zlotarze,  klepiaczy  zlota  do  powlekania  tel  obrazow. 
ocznik  Krakow.  VL,  206. 

•)  Jireftek,  Codex,  II.,  4.  361. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


200  Kniha  IL  2.  Prviií  cechy. 

O  vstupu  do  bratrstva  a  mistrství  (fratemitas  et  magisterium). 
v  něm  káže  se,  mistr  dobuď  sobe  městského  práva,  jakož  obyčej 
jesl,  a  rychtáři  s  dvěma  groši  a  písaři  „s  jedním  zjev  se  k  dání.- 
Kus  druhý  čelí  proti  nezřízené  soutěži  mistrů  při  kupování  vlny; 
ta  měla  býti  kupována  jen  na  trhu,  veřejně ;  třetí  drží  v  sobť 
o  jurisdikci  mistrův  a  člvri^ý,  poněkud  nejasný,  že  nikdo  nesmi  býti 
zároveĎ  tovaryšem  a  mistrem.  *) 

Úvodem  ke  čtyřem  těm  kusům  stojí,  že  staly  se  nařízenim 
rychtáře  a  přísežných  konšelů  pro  obecné  dobré. 

Před  tímto  řádem,  ale  bohužel  bez  roku  (však  před  r.  1349) 
zapsán  v  sentencích  jihlavských  řád  spojeného  řemesla  kovářii. 
sedlářů,  kolářů  (currifex),  ostrožníkův  a  brnířů.  Obsahuje 
zase  jenom  článek  o  „příjemném",  kolik  totiž  platili  za  přijetí  v  ceoii 
(bylo  dáti  rychtáři  a  písaři,  jako  svrchu  dotčeno,  a  mistrům  dvř 
libry  vosku),  a  pak  o  poslušnosti  k  cechu.  I  ten  řád  snad  byl  po- 
slán do  Hory.  Jiný  řád,  stejně  bez  datum  (také  před  r.  1349) 
ukládá  š  e  v  c  ů  m  zvlášf ,  aby  z  místa,  odkud  přibyh,  donášeli  n- 
svědčení,  jak  se  tam  chovali.  *)  Tof  druhá  zmínka  o  takových  li- 
stech. 

R.  1350  nahodilá  zmínka  se  vyskytuje  o  pasířském  bralr- 
stvě  v  Staré  Praze.*) 

Roku  1351  řezníci  budějovičtí  vyprosih  si  stvrzení  svtho 
privilegia  od  krále  Karla  IV.*)  a  týž  rok  krejčí  téhož  měsla  p*> 
řídili  si  cechovní  statuta.  *)  Jejich  artikule  jsou  v  některých  kusť*:. 
stejné  s  pražskými  z  r.  1341.  Je  v  nich  také  nedůvěra  k  poctiví »: 
krejčovské.  Deseti  hřivnami  (v  Praze  10  kopami)  musí  se  mistr  za- 
ručiti za  škodu,  kterou  by  při  šití  způsobil,  a  tresty  určeny  na  > 
lesnou  práci.  Některé  články  týkají  se  schůzí  cechovních,  jiné  un :; 
co  krejčí  nesmí  prodávat  pro  soutěž  s  jinými  řemesly;  v  jin - 
článku  se  jmenují   svátky,  v  nichž   pracovati  se  nesmí.    Jest  m- 


*)  >Quod  nullus  simul  sit  famulus  et  magister.*  Snad  Že  nemá  mistr  p 
covati  v  dílné  druhého  pro  zvýšení  produkce  jeho.  Je  t  tom  soutéž.  Jir^-^ 
Cod.  II.,  8,  818,  4,  361.  Ten  řád  je  též  v  arch.  zemsk.  v  opisech  kutnohof^t 
z  knihy  č.  40.  a  v  rukop.  musejním  č.  V.  E.  41,  fol.  X.,  10  český  přft-^ 
z  r.  1490. 

•)  Jireček,  Codex  11.,  4,  360.  ! 

')  V  knize  méSCanské  č.  986  a  v  seznamech  Teigových,  Almanach  ni(-^ 
Prahy  IV.,  261. 

*)  V  arch.  třeboň.  V.  A.  2.  N.  1. 

*)  Kopl,  1'rkundnbch.  Budw.  61. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Nepokojná  hnutí  cechQ.  201 

nimi  také  Fenczlabtag  (sv.  Václav).  První  to  zmínka  o  svátcích  ve 
statutech.  Konečně  některý  počet  článků  týče  se  tovaryšů,  že  mají 
býti  zachovaU,  a  trest  stanoven  na  zdržení  mzdy. 

V  těch  právě  dobách  nepokoje  cechovní  v  Němcích  i  na  Mo- 
ravě ozvěnou  ohlašovaly  se  i  v  Čechách.  V  Německé  říši  v  XIV. 
století  cechy  zažily  krisi  povážlivou;  v  tom  věku  pokusily  se  tu  a 
lam,  s  větším  účinkem  než  před  tím,  o  vliv  politický  v  městech, 
proto  vzešel  jim  boj  tuhý,  v  němž  šlo  o  bytí.  Řemesla,  cítíce  svou 
hospodářskou  sílu  a  znajíce  svůj  význam  pro  život  městský,  chtěla 
na  radním  domě  vládnouti  jako  rodové  patricijští.  Také  na  Moravě 
od  r.  1341  v  čelných  městech  cechy  snažily  se  o  to,  aby  byly  za- 
stoupeny v  správě  městské  jako  živel  s  konšely  rovnoprávný.  Celkem 
však  nedobyly  mnoho  ani  nic  stálého.  *)  V  Němcích  boj  neskončil 
se  všude  stejně:  někde  řemesla  dobyla  si  práv  větších,  jinde  nu- 
cena přestati  na  mále.  V  Kolíně  nad  Rýnem  r.  1348  zrušen  řezní- 
kům „Einunge"  pro  vzpouru  proti  radě,  a  prodej  masa  učiněn  všem 
svobodný.  *)  Tu  tedy  řemeslo  ztratilo  monopol.  V  Norimberce  r.  1348 
řemeslníci  v  první  ránu  vyhnali  patricije,  jali  se  vládnouti  sami 
a  zřídili  si  cechy  autonomní,  jako  byly  jinde.  Rodové  však  mocně 
se  vrátili,  a  nastalo  trestání.  Karel  IV.  stlačil  řemesla  norimberská 
v  předešlé  závislé  postavení.')  Než  konec  konců  přece  osmero  ře- 
mesel dostalo  se  do  malé  rady  městské  a  tudy  k  účasti  na  vládě.  ^) 

U  nás  řemeslníci  spokojovali  se  dlouho  tím,  že  ten  onen  z  nich 
volen  byl  mezi  konšely.  Hnutí  se  však  již  ohlašuje ;  zprvu  jen  znáti 
jakýsi  vzdor  řemeslníků,  kterýž  předpokládá,  že  se  jim  nějaké  snahy 
nedařUy.  Vykazuje!  r.  1340  král  Jan  kovářům  a  pivovarníkům  v  Do- 
mažlicích, že  nemají  míti  k  nikomu  jinému  zření  než  k  obci.  ^) 
Stejným  rozumem   i  v  poddanském  městě   Bělé    roku  1337  Berka 


*)  Viz  o  tom  zevrubné  pojednání  Celakovského  >0  středovék.  radním  zří- 
zení v  král.  mést.  moravských.*  Otisk  Matice  Morav.  XXIX.  V  létech  1841—46 
markrabí  Karel  zakazoval  v  Olomouci,  v  Brné,  v  Znojmé  pekařům,  řezníkům, 
koželuhům,  Sevcům  a  krejčím  uniones.  Zákazy  se  opakují,  nebof  spolky  pořád 
déjí  se  z  politických  příčin  contra  judicem  et  juratos,  a  mimo  to  řemeslníci  téžce 
nesou  Ydeliká  obmežení  po  stránce  živnostenské  i  to  také,  2e  cechmistři  od 
obecní  správy  dosazení  jsou  jejími  nástroji    (11,  25,  35). 

*)  Keulgen,  Zonfle  205. 

•)  Mummenhoff.  Monog.  zur  d.  Kultu rgesch.  VIII.,  42. 

*)  Die  Chronik,  d.  deutsch.  Stadte.  L,  XXV.,  XXVI.  Byli  to  řezníci,  pekaři, 
koželuzi,  kováři,  krejčí,  kožešnici,  suknáři  a  sladovnici. 

•)  EmJer,  Regesta  IV.,  335. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


202  Kniha  11.  2.  První  cechy. 

Z  Dubé  chce,  aby  všickni  řemesbiíci  se  svými  právy,  pracemi  a 
přemi  obci  a  konšelům  byli  věčně  poddáni.  *)  Není  arci  z  málo- 
niluvných  zápisů  jasno,  proč  řemeslníci  činili  obd  vzdory.  Ale  brzo 
odjinud  se  dovídáme,  že  právě  v  léto  době  něco  toho  bylo  pokou- 
šeno, aby  zástupcové  pořádků  nebo  cechů  k  radám  byli  přibíráni. 
Pokud  víme,  v  Chebe  toho  dosáhli,  snad  po  příkladech  v  Němcích, 
nejdříve.  Tu  r.  1 348  čteme  v  holdovací  listině  Karlu  IV.  *)  na  prvém 
místě  městskou  radu  a  hned  při  ní  „handwerkraeister'*  a  pak  iné- 
šfany. 

A  Chebských  také  nejdřív  došel  Karlův  zákaz  cechů.  R.  1351 
v  březnu  měsíci  Karel  IV.  jakožto  římský  a  český  král  pro  pokoj 
a  zlepšení  města  poroučí  městské  radě,  aby  netrpěla  cechů  řemesl- 
nických, ani  jednot  a  spolků  lidí  obecných  na  věčné  časy,  *)  a  které 
jsou  dosavad  zřejmě  nebo  tajně  zřízeny,  ty  že  ruší  mocí  královskou. 
Ten  zákaz  r.  1355  opakován  zase.*)  Možná,  že  městská  rada  sama 
přičinila  se  o  ty  zákazy  proti  nepohodlným  cechmistrům  a  také 
i  to  možná,  že  nékterak  přispělo  k  tomu  vraždění  židů,  služebníků 
to  komory  královy,  jež  od  obecného  lidu  provedeno  r.  1360,  málo 
měsíců  před  zákazem  prvním. 

Silný  ohlas  svrchu  psaného  chebského  zákazu  tušíme  v  tom, 
že  král  r.  1352  vzkazuje  rychtáři  a  radě  v  Hradci  nad  Labem,  aby 
netrpěli  soukenníkům  ani  jiným  řemeslníkům  tajných  spolků,  schů- 
zek ani  tajných  statut  na  monopolisování  řemesla;  chce,  aby  byli 
řemeslníci  poddáni  konšelům  jako  jiní.  *)  Stejně  tak  týž  den  a  rok 
(6.  července  1352)  král  píše  do  Chrudimě,  „tajných  řemesla  schá- 
zení i  všelijakých  schoduov  nedopúštějte,  nedadúce  jim  mezi  ?ebú 
ustanovení  míti  proti  svobodnému  jich  řemesla  dílu  ani  žádného 
spojení.  Také  všeckna  a  všelijaká  řemesla,  chceme,  aby  vaší  obecni 
radě  byli  poslušní  a  poddáni."  *) 

»)  Emler,  Regesta  IV.,  170. 

•)  Celakovský,  Cod.  IL,  391. 

•)  »Daz  in  derselben  stát  furbaz  nymraer  mer  khein  zuenfte  .  . .  einung»* 
under  den  hantwerkern  und  gemeinen  leueten  gemacht  werde.< 

*)  Celakovský,  Cod    IL,  510.  Bienenberg,  KOniggrfttz  L,  139. 

*)  »Moiiopolia  et  secrete  arlificum  convenliones  et  occulta  conventicida  et 
inler  se  statuta.*  Celakovský,  Cod.  II.,  473,  474.  Arch.  musejní  listina  pergam. 
6.  července  1362.- 

•)  Český  překlad  z  XV.  stol.  v  pamětní  knize  chrudims.  Celakovský 
Cod.  II.,  476. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


fíád  sladovniků.  '203 

V  těch  slovech  lají  se  jedna  z  příčin  zákazu.  Cechové  nechtěli 
býti  tuze  poddáni,  chtěli  býti  při  vládě  městské.  Tomu  se  vzpírali 
usedlíci  bohatí,  a  těm  král  skrze  své  podkomoří,  vybírané  z  praž- 
ských Němců,  přál  patrně.  Druhou  příčinou,  jasně  naznačenou,  byl 
povědomý  zápas  svobody  živnostenské  s  monopolem  cechovním: 
obec  chtěla  svobodě  a  soutěži   volné,   řemeslníci   chtěli   monopolu. 

Uvedeno  již,  že  pro  tento  zápas  Karel  již  jako  markrabí  rušil 
cechy  na  Moravě.  Třetí  příčina  speciálná,  ale  s  monopolními  sna- 
hami souvislá,  zřejmě  uvádí  se  ta,  že  totiž  nechtěli  řemeslníci, 
zvláště  soukenníci,  k  učení  připouštěti  synků  městských,  jichž  otcové 
nebyli  z  řemesla.  Udělali  si  o  tom  statut  v  schůzi,  a  to  všecko 
městská  rada,  která  asi  žalovala  do  těch  věcí  v  Praze  sama,  měla 
zrušiti. 

KarelIV.  snad  ještě  na  jiných  místech  zastavil  rozvoj  cechů  ře- 
meslných, jenže  ty  i  jiné  zákazy  netrvaly  na  dlouho.  Již  r.  1362 
Karel  spolky  řemeslné  zas  obnovuje.  V  obnově  práva  ševcovského 
v  Mostě  roku  praveného  král  se  téměř  omlouvá;  píše,  že  na  jeho 
vysokou  vznešenost  před  tím  donesly  se  některé  příčiny,  proč  ře- 
meslům vzal  práva,  ale  teď  že  přijal  jiné  poučení,  jež  oněm  zprávám 
předešlým  odporuje,  při  tom  že  také  uvážil  prosby  činěné,  a  proto 
le  předešlá  práva,  jako  mají  litoměřičtí  řemeslníci  a  jiní  od  staro- 
dávna, že  jim  vrací.  Vrátil  jim  právo  míle,  monopol  práce  v  měst- 
ském okrsku.*) 

Z  r.  1353  známe  první  živnost ensko-policejní  řád  sladovní- 
kův  a  pivovarníků,  ale  netýče  se  města  českého  než  morav- 
ského Brna,  a  bezpochyby  to  není  řád  nejstarší.  *)  Obsahuje  městské 
nařízení,  kolik  měřic  obilí  se  musí  vzíti  na  slad  a  kolik  sudů  z  toho 
sladu  se  smí  navařiti.  Stanoveny  pokuty,  kdo  vyvaří  víc.  Tu  se 
iedy  městská  rada  stará  o  dobrotu  městského  výrobku.  Než  naří- 
zení vydala,  zavolala  všecky  sladovníky  a  sládky  (brasiatores  et 
braxatores)  na  poradu.  Snad  jen  domácí  pány.  Vímef,  že  sladovat 
i  vařiti  vlastně  mohli  všickni  držitelé  domů,  a  z  nich  a  vedle  nich 
ryvíjeli  se  speciální  sladovníci  a  sládkové  bez  privilegií  zvláštních, 
isouce  větším  dílem  jen  příručí    („manualis")   a  v  službě   méšfana 

*)  Stetthaltereiarch.  Innsbruck  Ferdin.  195/145.  Opis  v  zemském  arcb.  Též 
Schlesinger.  Siadtb.  v.  BrOx.  34. 

•)  Jireček,  Cod.  IL,  8,  318.  Starší  zajisté  jest  ustanoveni  v  pravé  jihlav 
ikém,  aby  sladovníci  donáSeli  svůj  sirých  pfed  konšely  a  tu  ho  zkoušeli  (cej- 
chovali). Rukop.  mus   V.  E.  41,  fol.  X.,  9. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


204  Kniha  II.  2.  PrvDÍ  cechy. 

pravovárečného,    „domini  cerevisiae".     Z  těch  příčin  obojí  řemeslo 
poměrně  pozdě  domohlo  se  organisace  cechovní. 

V  polou  XrV.  století  již  zajisté  pražských  řemesel  znamenitější 
část  byla  zoi^anisována,  nebof  pozoruje  se  od  r.  1357,  že  cechovní 
mistři  (magistři  mechaniconmi)  voláni  bývají  k  poradám  na  radní 
dům. ') 

V  týchž  časech,  co  v  Praze  organisace  hlavních  řemesel  se 
upravuje,  dostalo  se  třem  předním  řemeslům  v  Litomyšli  ce- 
chovního ústrojí,  a  to  přízní  biskupa  Jana  ze  Středy,  vrchnosti 
městské.  Řezníci,  pekaři  a  soukenníci  vypůjčili  si  (možná 
že  na  popud  biskupův)  „za  mnoho  peněz"  artikule  řemeslníků 
z  Hradce  Králové  a  z  Mýta,  v  kterýchž  městech  zatím  již  organi- 
sace byly  hotovy,  a  požádali  biskupa,  aby  „právo,  ustavení  a  obyť<'j 
podobný  a  rovný  jiných  měst  královských"  jim  potvrdil. 

Takž  tedy  r.  1357  řezníci  obdrželi  artikule  (německý  ham- 
fest),  obsahující  šestero  ustanovení,  jedno  o  vstupném,  druhé  o  juris- 
dikci dvou  mistrů  zvolených  a  neposlušnosti  k  nim,  třetí  o  slušném 
chování  .řezníkův  a  trestech  za  nestydatost  k  ženským,  jeden  oddíl 
týká  se  monopolu  prodeje  proti  méšfanům,  kteří  nejsou  řezníky, 
proti  řezníkům,  kteří  nejsou  v  spolubratrstvě,  a  proti  židům:  a  zase 
jiný  oddíl  čelí  proti  soutěži  mezi  mistry  samými,  zvláště  při  kou- 
pích ;  naposled  jsou  v  artikulích  ustanovení  o  dobré  jakosti  masa 
a  tresty  za  maso  nečisté  a  vlkohryzené.  *) 

Pekařské  artikule  (též  hamfešt  německý)'}  drží  v  sobě  sic 
některý  kus,  týkající  se  zřízení  cechovního,  ale  hlavní  část  jedna 
dotýká  se  zase  jednak  monopolu  řemesla  proti  měšťanům,  jiniž 
pečení  na  prodej  zakázáno,  a  prodej  na  základě  sazby  dovolen  jen 
v  krámech;  část  druhá  týče  se  soutěže  mistrů  mezi  sebou;  kterouž 
příčinou  ustanoveno,  jak  veliká  smí  býti  pec;  patrno,  aby  některý 
pekař    proti  druhým  nedopustil  se  větší  výroby. 

Tu  také  ponejprv  čteme  o  mistru  „novém'*  nebo  „mladém", 
jenž  právě  přijat  do  cechu  jako  nováček:  stanoví  se,  že  ten  nový 
mistr  má  celý  rok  pekařství  držeti  sám.     To  je  první  případ,    kde 


•)  R.  1867  byli  poprvé  voláni  seniores  řemeslníků  stran  prodeje  potraTÍn. 
aby  nebyly  zkažené.  Arch.  pražs.  fi.  986,   150. 

')  Archiv  litomyšl,,  fi.  115,  10.  Výpis  prof.  Štěpánka.  Též  u  Nejedlého, 
Litomyšl  L,  314. 

•)  Archiv  litomyšl.,  6.  116.  Zápis  z  r.  1457.  Opis  Štépánkův.  Týž  v  Progr. 
gymn.  lilom.,  str.  10.  Nejedlý,  Litomyšl  I,  312. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cecby  v  Litomyšli.  205 

starší  cechovní  oudové  utlačují  mladého,  aby  s  nimi  nemohl  aspoň 
rok  účinné  závoditi;  oni  pracují  totiž  s  tovaryši  a  napekou  víc,  on 
nucen  péci  bez  tovaryše,  sám;  peče  tedy  méné.  Tento  článek  roz- 
vine se  časem  v  jednu  ze  šeredných  stránek  cechovnictví  řemesl- 
ného. Snaha,  aby  mezi  mistry  byla  ekonomická  stejnost,  jeví  se  ve 
Francii.  Záhy  v  XIU.  veku ')  vymýšleny  zákazy,  aby  nevynikl  druh 
oad  druha,  ale  nerovnoprávnost  „mladého  mistra"  přinesena  k  nám 
tuším  z  Némec.  *) 

Dále  dotčené  stanovy  pekařské  hranici  mezi  pekaři  a  koláčníky 
9bsahují,  určujíce,  co  kteří  smějí  péci  a  zač  prodávati.  Koláčníci, 
mající  v  Litomyšli  postavení  jako  jinde  pecnáři,  jsou  ve  všem  ome- 
zeni, zejména  nesméjí  prodávati  s  okna,  musí  vynášeti  na  trh.  Na- 
posled budiž  zvlášť  vytčeno,  že  v  litomyšlských  artikulích  pekař- 
ských ponejprv  zřejmě  čte  se  o  mistrovském  kuse  jakožto  pod- 
mínce a  zkoušce  k  mistrovství. 

Soukennické  artikule  litomyšlské  drží  v  sobě  hlavně  rozkazy 
•echmistrům  o  dohlídce  nad  dobrotou  suken ;  cechmistři  měli  ohle- 
iávali  dílo  nehodné,  z  floků  (krátké  vlny),  z  odpadků,  z  popelné 
irlny  dělané ;  nad  takovým  dílem  mělo  býti  popraveno,  a  mistr  tre- 
stán. Také  měli  stihati  dílo  neupřímné,  na  šlaku  (na  okrajku)  jinač 
:kané  a  barvené  než  uvnitř.  Jiná  ustanovení  týkala  se  věrnosti 
nistrů,  kolik  se  přinese  k  přízi,  tolik  aby  vraceli,  přízi  a  vlnu  aby 
lezastavovali,  suken  aby  neukracovali.  Několika  kusy  nařizuje  se 
íázeĎ  v  cechu,  při  čemž,  jakož  i  ve  všech  jiných  provinách,  biskup 
;i  vyhrazuje  z  pokut  třetí  díl.  Některá  jsou  ustanovení  stran  drob- 
lého  prodeje  na  lokty,  což  krejčím  zapověděno;  na  konec  v  sta- 
lovách  ukládá  se,  kdo  chce  v  cech  vstoupiti,  aby  donesl  listy  do- 
)rého  svědomí  a  zrození.*)  Tof  byla  by  třetí  zmínka  o  listech 
akových,  ukazující,  že  bývalá  svoboda  přístupu  se  zužuje.  V  měst- 
ských privilegiích  r.  1360  ukládá  se  litomyšlským  soukenníkům 
tkalcům),  aby  městské  děti  dobře  učili  řemeslu,  a  poněvadž  v  městě 
)ylo  spracování  vlny  výsadou   každého  souseda,    stal   se    tkalcům 


*)  Layisse.  Histoire  generále  II.,  530. 

*)  Mummenhoíf.  Monograpb.  Kulturgesch.  VIII.,  104. 

')  Vypisuji  z  Jelínkovy  Historie  mčst.  LitomyS.  L,  152.  V  arch.  zemském 
e  opis  origin.  statutu  biskupova,  a  ten  má  datum  1360.  Opis  prof.  Stépánka 
arch.  litom.  Cis.  115,  15  má  datum  1378,  které  Nejedlý  prohlaSuje  za  chybné, 
i^ejedlý  (Litomyšl  L,  816)  klade  vznik  cechu  soukenického  v  r.  1357.  Dle  nčho 
láleželi  do  toho  cechu  tkalci  (textores),  kteřř  sukna  délali,  ale  v  prodeji  nekra- 
dli, než  prodávali  v  celku.  Tamž  816. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


206  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

zákaz  (r.  1360)  bez  konšelů  svoleni  činiti  si  nějaká  statuta  (patrné 
směru  výlučného). ') 

Z  r.  1359  jest  Karlovo  privilegium  řezníkům  novoměst- 
ským na  jich  masné  krámy.  Určeno,  kolik  platiti  z  nich  komoře. 
Byli  asi  řezníci  novoměstští  tenkráte  již  botový  cech. 

Rok  potom  (1360)  zhotovitelé  samostřílů  (střelci)  na  věžích 
Nového  a  Menšího  města  Prahy  od  Karla  krále  obdrželi  za  stráž- 
nické a  střelecké  povinnosti  monopol  práce  a  prodeje  samostřílů 
nových.*)  Staré  mohl  kde  kdo  na  tarmarce  a  jinde  prodávati. 

Z  r.  1361  pochází  statut  nožířů  v  Brně,  jejž  pro  význačný 
úvod  a  původ  sem  aspoň  zmínkou  klademe.  Vydává  ho  markrabě 
moravský^  Jan,  jenž  v  úvodě  vyznává,  proč  ho  vydává.  Aby  prý 
hotovíce  nože,  nožíři  mohli  pohodlněji  konati  povinnosti  své  pla-l 
tební,  jimiž  jsou  spolu  s  jinými  jemu  vázáni.  Za  to  jím  monopol 
práce  pojišťuje,  ale  chce,  aby  každý  mistr  měl  prve  měšfanské  právo. 
aby  byl  v  cechu. ') 

Vůbec  tento  markrabí  držel  na  Moravě  řemeslná  združení  moc- 
něji a  bezprostředněji  na  uzdě  nežli  bratr  jeho,  Karel  IV.,  v  Cechách. 
Asi  vyhovoval  v  tom  městským  patriciům,  kteří  dusili  cechovní 
hnutí,  bera  sobě  v  tom  za  vzor  snad  Rudolfa  IV.,  souseda  svéhoi 
v  Rakousích,  jenž  právě  r.  1361  a  pak  po  druhé  r.  1364  A^seckyi 
cechy,  jakožto  obcem  škodlivé,  zrušil,  nakázav,  aby  k  řemeslu  při- 
puštěn byl  každý  odkudkoli  příchozí,  jen  když  chce  trpěti  s  městem, 
a  městská  rada  sama  af  řemesla  řídí.  *)  Kázal  tedy  svobodu  živnosti*! 
nemiluje  cechů,  které  jevily  snahu  živnosti  uzavírali.  Někteří  vyklá- 
dají, že  Rudolf  následkem  vyhdnění  morem  (černou  smrtí)  byl  nucen 
takovou  svobodu  připustiti.  *)  Karel  IV.  toho  roku  dvakrát  byl  po- 
spolu s  Rudolfem,  ten  i  do  Prahy  přijel,  a  není  pochyby,  že  i  při 
velikých  otázkách  politických  měli  pokdy  uvažovati  o  vzrostu  a 
snahách  řemeslných  cechů  ve  svých  zemích,  zvláště  když  v  tu  dobo 


*)  Nejedlý,  1.  c,  317.  Jelínek,  I.  c,  má  véc  spletenu. 

•)  Arch.  praž.  č.  2083,  98.  Tomek,  D.  P.  II.,  386. 

^)  >Quod  nullus  praesumat  cultellos  vendere  alicui,  prout  et  alii  cullelli 
íices  czecham  habentes  ipsos  vendunt,  nisi  prius  civium  civitatis  jus  et  alioruR 
cuitellifícum  jus  acquiret.«  Jireček,  Cod.  II.,  3,  319. 

*)  MummenhoíT.  Monograph.  Kulturgesch.  VIIL,  41.  Inama-Slernegg,  Wirt 
schaftsgesch.  III.,  2,  str.  60. 

')  Již  před  tím  r.  1340  Albrecht  nařídil,  aby  maso  a  pečivo  kdokoli  li 
celý  rok  prodával.  Inama,  ibid.  61.  Tof  stanovisko  zeměpanské. 

«)  Weisz,  Wien,  1.,  436. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Privilegia  od  krále.  207 

na  Moravě  a  v  Němcích  cechy  na  mnohých  místech  zase  prudčeji, 
ba  i  násilím  hleděly  domoci  se  práv  širších  a  vyšších. 

Toto  silné  hnutí  v  Němcích  Karel  mohl  i  sám  pozorovati  bez- 
prostředně z  blízka,  nebof  r.  1362  tam  pobýval;  právě  toho  roku 
\'  Xorimberce  narodil  se  jeho  nástupce  Václav.  A  hnutí  proti  cechům 
^ylo  na  kolik  let  trvalé.  *)  Do  Čech  však  se  nepřeneslo.  K  zákazům 
rechů  Karel  IV.  se  v  Čechách  neodhodlal.  Naproti  tomu  to  jisto, 
te  bouřlivé  cechy  v  Jihlavě,  v  Brně,  v  Olomouci  r.  1363  městské 
•ady  rozpouštěly.  *) 

U  nás  rozvoj  kráčel  dál,  ba  již  shledáváme,  že  král  stvrzuje 
aké  jiným  řemeslníkům  práva  mimo  řezníky,  kteří  dosavad  byli 
ediní  králem  obdarovaní.  Z  té  právě  doby,  z  r.  1364,  pochází  pri- 
rilegiam  mistrů  pasířských  a  s  nimi  spřízněných  měšcčníkův 
i  tobole  ční  ků  pražských.  Dává  jim  král  monopol  práce  a  pro- 
leje  zboží  na  Novém  městě,  kdež  jediné  měli  býti  usazeni;  v  ostat- 
lich  dvou  městech  Pražských  neměl  nikdo  přespolní  zdobených  ani 
)rostvch  pásů,  měšců,  tobolek  prodávati,  kdo  jich  neuměl  rukama 
ívýma  zdělati.  Takový  mohl  se  zbožím  jenom  na  trh  výroční,  jenž 
)yl  svobodný.  Při  tom  král  oddal  těm  řemeslným  mistrům  právo 
lobbdky  nad  zbožím  a  právo  exekuce  proti  zboží  falešnému  (mer- 
«s  fakas  et  zophisticas).  Pokuty  měly  připadnouti  třetinou  rychtáři, 
i  část  na  opravu  věží  a  ulic.  *) 

Že  mistrům  dostalo  se  veřejné  funkce,  to  svědčí  již  o  jich  orga- 
lisaci.  Xení  pochyby,  že  dotčeného  roku  pasíři  byli  již  cechem; 
ratrslvem  byli,  jakož  svrchu  praveno,  již  r.  1350. 

Roku  1365  malíři  pražští  obdrželi  královské  privilegium, 
íhož  zevrubný  obsah  není povědom. ^)  Bezpochyby,  žer.  1365  král 
•otvrdil  malířům  cechovní  organisaci,  stvrdiv  statuta  do  té  doby 
yvinutá. 

Tehda  také  štífaři,  dosavad  s  malíři  v  bratrstvě  spojení,  ob- 
Tželi  od  krále  privilegium,  a  to  proti  malířům  obrazů,  na  něž  byli 
aloTali,  že  se  jim  pletou  v  dílo.  Král  zakazuje  malířům  (geistlich 
lalern),  kteří  nechtí  se  štífaři   trpěti    (t.  j.  nésti  jich  k  městu  po- 


*)  Muminenhoff,  1.  c,  42. 

*)  D'Elvert,  Iglau.  66.  Célakovský  v  Časop.  Mat.   Morav.  XXIX.    V  otisku 
ir.  18. 

")  Miscell.  z  desk  č.  15.  P.  12  teď  v  arch.  mostském  č.  2088. 
*)  Jen  odvoláni  k  tomu  jest  v  přivil.  Ludvíka  krále  1523.    Arch.  pražský, 
556. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


208  Kniha  11.  2.  První  cechy. 

vinnosti  a  platiti  pavézami  hotovými),  aby  malovali  štíty;  zároveň 
stanoví,  kdo  se  chce  mezi  šlífaře  na  véže  méstské  usaditi  z  města 
cizího,  že  musí  podniknouti  mistrovský  kus,  totiž  všecko  rytířské 
náčiní  ke  kolbé  barvami  ozdobiti.  *)  Karel  je  chtěl  míti  připoutány 
k  věžím,  jen  tu  měli  tarče,  pavézy  a  štíty  prodávati ;  kdo  bez  vůle 
mistrů  by  se  odstěhoval  a  zase  vrátil,  pokládán  buď  za  cizího  a 
podnikni  mistrský  kus. 

Toto  štífařské  privilegium  lze  vyložiti  tak,  že  r.  1366  štífaři 
odtrhli  se  od  malířů,  způsobili  si  samostatnou  organisaci  vázanou 
i  chráněnou  královským  právem.  A  možná,  že  tito  štífaři,  bydlejíd 
nejvíc  na  Novém  městě,  časem  přibravše  malíře  novoměstské  k  sobe, 
dali  podnět  k  cechu  „malířů  a  štífařů"  na  Novém  městě,  kteryl 
cech  však  objevuje  se  teprve  v  periodě  následující.*) 

Ne  tak  radikálný  výklad  byl  by  ten,  že  Karel  IV.,  schváliv 
společné  bratrstvo  cechovm',  určil  pouze  hranici  mezi  prací  a  ob- 
chodem malířů  a  štífařů  pro  zadržení  soutěže.  Pro  první  výklad 
zdá  se  svědčiti  to,  že  štífaře  v  nejstarším  seznamu,  jejž  kladu  do 
r.  1359 — 60,  nalezneš  dva,  pak  v  létech  následujících  dlouho  není 
žádného  v  seznamech.  Proto  také  mizejí  štífaři  z  titule  bratrského, 
a  král  Václav  r.  .1380  a  1392  potvrzuje  statuta  malířům  a.  „skle- 
nářům", kteří  (na  Starém  městě)  nastoupili  v  místo  štífafů.  A  šlí- 
faře r.  1392  znova  srovnává  s  malíři,  kteří  se  pouštěli  do  malo- 
vání štítů.')  To  nevadí,  že  po  létech  mnohých  v  počátcích  XV. 
věku  přece  zase  najdeš  v  sezname  staroměstského  cechu  malířského 
některého  štífaře;  také  onen  Mikeš,  jenž  v  téže  době  dle  zápisu 
v  knize  zůstal  dlužen  dvě  pavézy,^)  nebyl  než  štífař. 

V  těch  létech  zase  venkovská  města  ohlašují  se  svými  cechy 
právě  hotovými.  Takž  r.  1363  konšelé  v  Litomyšli  na  rozkaz  biskupa 
Jana  stvrzují  artikule  cechovní  svým  krejčím.*)  Jsou  to  artikule 
již  obyčejné ;  obsahují  podmínky  přístupu  v  cech,  právo  měšfanské 
plat,  listy,  zkoušku.  Obnovuje  se  v  nich  právo  míle  proti  selským 


>)  Z  orig.  v  univ.  knihov.  '^tiskl  Neuwirth  v  Mittheil.  XXIX.,  65, 

•)  Arch.  pražs.,  č.  2084,  H.  38. 

»)  Neuwirth,  Gesch.  d.  Kuust.  189. 

*)  V  rukopise  na  tom  místé  poruSeném  psána  nějaká  fiíslice  jakoby  teh- 
dejší u;  vytiskl  tedy  Pangerl,  že  MikeS  ostává  dlužen  >u  pawesy*  a  vyznal,  íe 
mu  to  nevysvétlitelno  (unerfindlich) ;  Patera-Tadra  vytiskli  stejné  tak  u  pavezy, 
což  nedá  smyslu  dobrého. 

•)  Arch.  litomyšl.  C.  116,  13.    Výpis  prof.  Štěpánka,     Nejedlý,  Ldlom.  311 


Digitized  by  VjOOQ IC 


í^titarská  výsada.  209 

rejčířůni,  stanoví  se  právo  výhradné  živnosti  proti  vetešníkům,  za- 
azuje  se  dílo  falešné  a  přespolní:  kdyby  mistr  jen  přes  most  se 
ystěhoval  z  města,  ztratiti  měl  právo. 

Jen  to  se  nám  vidí  býti  novým  stížením,  že  kandidát  mistrství 
lusí  donésti  zachovací  list  nejen  o  sobě,  než  i  o  svých  rodičích, 
romě  toho  na  potlačení  nerovnosti  hospodářské  poprvé  se  čte,  aby 
Mt  neměl  živností  dvou.  Stanoveno  totiž,  chtěl-li  by  mistr  krejčí 
okno  prodávali,  má  řemesla  přestati  té  chvíle.  * 

Roku  1 365  vznikl  cech  suknářský  v  Žatci  (uni versitas  pan- 
ificum*)  a  téhož  roku  řezníci  v  Polné,  bylo  jich  jen  deset,  tvoří 
±  korporaci,  která  nabývá  od  vrchnosti  městské,  Ješka  z  Pirken- 
lejna,  práva  „plného"  k  deseti  krámům,  které  si  svým  nákladem 
y?tavéli;  vrchnost  stanoví,  kolik  loje  mají  platiti  na  zámek,  kolik 
iráři  a  slibuje,  že  víc  krámů  nenastaví.  Tedy  počet  řezníků  ob- 
nezený,  uzavřený.*) 

R.  1367  objevuje  se  ve  statutech  soukenníků  v  Brně  zase 
kouska  mistrovská :  af  prý  nikdo  nepřipravuje  postavů  soukenných 
lež  ten,  kdo  umí  rukama  svýma.  Ostatek  řádu  toho  týče  se  jakosti 
lila,  koupě  vlny  a  prodeje  na  lokty.  Řád  ten  nařízen  svrchu  psa- 
lým  markrabím.*) 

Toho  času  zase  bouře  cechů  proti  patriciům  v  říši  německé 
u  a  tam  propukly;  zvláště  krutá  bouř  byla  r.  1371  v  Kolíně  nad 
1.  kde  konšelé  dali  33  tkadlce  odpraviti;  prudké  pohnutí  řemesel 
)ylo  v  Augšpurce  r.  1368,  jím  se  mistři  dostali  konečně  k  vládě,*) 
a  to  potom  r.  1369  cechy  po  všem  Bavorště  od  voj  vody  zrušeny, 
ile  vznikaly  brzo  zase.  *)  Ty  bouře  neměly  hned,  jak  se  zdá,  u  nás 
ližádných  ozvěn. 

Rozvoj  šel  vždy  ještě  u  nás  cestou  klidnou;  na  Moravě  mar- 
aubi  držel  řemeslné  cechy  takřka  v  hrsti,  v  Čechách  Karel  IV.  vždy 
estě  přenechával  hlídku  městským  radám,  které  se  s  cechy  jak  tak 
lohodovaly  o  pravomoc,  berouce  za  svou  ochotu  platy  při  potvr- 
zováni statut  a  podíly  z  pokut  řemeslných.     Nějaká  hnutí  ohlašují 

')  Miltheil.  Gesch.  d.  Deutsch.  XI.,  5. 

')  Originál  priTÍl.  t  soukrom.  rukou ;  opis  u  prof.  dra  ČelakoTského. 

•)  Jireček,  Cod.  II.,  3,  820. 

*)  Die  Chroniken  d.  Stád.  IIL,  XXXIV. 

•)  Nebot  r.  1384  vojvoda  popuzen  mostskou  radou  ruší  spolky  znova; 
ETiábié  má  namířeno  na  sládky  a- řezníky,  kteří,  zapuzujíce  cizí  soutěž,  ceny 
přemr$(ovali,  Mummenhoff,  Monogr.  Kulturgesch.  VIII.,  42,  44. 

Wínter,  Déjiny  řemesla  a  obchodu  v  Cechách  v  XIV.  a  v  XV.  veka  14 


Digitized  by  VjOOQIC 


210  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

se  teprve  po  čase.  R.  1371  konváři  obou  pražských  mést,  St* 
rého  a  Nového,  přišli  do  rady  s  řádem,  o  který  se  usnesli  sami 
mezi  sebou.  Neobsahuje  jiného  nic,  nežli  specifické  ustanoveni  tech- 
nické, že  má  býti  při  dílech  konvářských  k  deseti  librám  cínu  při- 
dávána libra  olova,  jako  to  v  Norimberce  a  ve  Vídni.  S  tím  pak  souh 
visi  druhý  kus,  aby  dva  mistři  ohledávali  všem  všudy  hotové  zboží, 
má-li  onu  pravou  míchaninu.  *)  Patmo,  že  konváři  tehdáž  už  byli 
cech  organisovaný.  i 

Brzy  potom  r.  1375  (či  1378?)  cech  pražských  zlatníků  po-l 
výšen  darem  Karla  IV,  Dalte  mu  král  prsten,  mitru  a  ostatky  s?* 
Eligia,  patrona  zlatníků  francouzských.  Potěšení  zlatníci  urobili  si 
na  ten  dar  relikviář  ve  způsobe  infule.  *) 

Na  konci  panování  Karlova,  právě  když  nebyl  v  Praze,  konšeli 
novoměstští  měli  se  svými  řemeslníky  nějakou  zlou  nesnáz.  Vůdcem 
byl  Zub,  uzdář,  podnikli  jakési  společenstvo  (societatem),  jež  kon-i 
šelé  prohlásili  šibalstvem,  poněvadž  prý  mířilo  proti  nim  a  stam-j 
městským.  Nesnázka  skončila  se  vyhnáním  14  osob  z  města.  •)  Roz-i 
voj  cechů  nebouřUvých  tím  nezařazen. 

Zatím  také  na  venkově  statut  cechovních  přibývá.  Z  r.  1373 
mimo  jiné  i  řezníci. klatovští  dostávají  od  konšelů  a  rychtáře] 
řád,  týkající  se  monopolního  prodeje  masa;  žádnému  člověku  aní 
městskému  ani  předměstskému,  sedláku  ani  cizokrajeninu  není  do- 
voleno prodávati  maso,  leč  na  větší  kusy  (až  na  čtvrt  bochu)  a 
jen  maso  slané  a  vepřové  dobře  udlé  (uzené).  Naproti  tomu  řeznici 
měšťanští  mohou  prodávati  maso  všeliké.*) 

Z  r.  1378  jsou  zajímavé  artikule  soukenníků  města  Rych- 
nova. Z  nich  patrná  nejprv  příliš  tuhá  závislost  cechu  na  vrch- 
nosti panské.  Ta  bére  polovici  pokut  z  cechu.  Správu  vedou  čtyři 
cechmistři,  volení  „pro  obecné  dobré  a  čest  panskú".  Do  cechu 
vstup  snadný,  nedrahý,  jen  když  žadatel  člověk  věrný,  ale,  kdo  choe 
živnost  a  práci  míti,  do  cechu  musí.  Mistrům  soukenníkům  poddáni 
jsou  techničtí  pomahači,  šlahařové;  ponejprv  řeč  tu  o  tovaryších 
ženatých  a  jejich  naturální  mzdě,    při    kteréž    činí    se   rozdíl  mezi 


»)  Arch.  pražs.  6.  986,  165. 

')  Dodnes  majetek  grémia  zlatnického,  vystavený  v  tesk.  zems.  mus.  H^ei; 
Kron.  349. 

•)  Lib.  proscript.  v  arch.  pražs.  foi.  2.  Tomek  D.  P.  II.,  71. 

*)  Listina  z  r.  1488.  Opis  mi  pí^čil  dr.  Čelakovský.  Též  v  arch.  mi]ii5:i 
vnitra  IV.  D.  7,  viz  v  lístcích  arch.  zems. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zákaz  cechA.  211 

)varyšem  ženatým  a  neženatým.  Onomu  větší  výhoda  se  propůj- 
aje.  Rada  článků  týče  se  dobroty  zboží.  Stvrzení  listinou  českou 
ochází  od  Jelřicha  a  Albrechta  bratří  z  Rychnova.  *) 

Jakož  svrchu  připomenuto,  malíři  a  sklenáři  pražští  obdrželi 
d  krále  Václava  r.  1380  nové  stvrzení  a  snad  i  rozhojnění  svých 
iitut  a  výsad.  Zdá  se,  že  tenkrát  zase  zpevněn  monopol  jejich 
ráče,  a  to  tak,  že,  kdo  není  v  cechu,  nemá  malovati,  cizí  malíř  a! 
rodává  s  vědomím  pražských  mistrů.  Možná,  že  také  tehda  právě 
laliři  do  kostela  Týnského,  jak  tak  hotového,  přenesli  si  oltář 
ralrský  z  nepatrného  chrámečku  Panny  Marie  na  Louži.  *)  Potom 
1392  nově  od  krále  stvrzena  statuta  malířů  v  Praze. 

Po  r.  1380  jest  v  rozvoji  řemeslných  cechů  za  deset  let  mdloba 
pramenech  patrná,  ale  nevysvětlená.  R.  1 383  sic  král  ještě  p  a- 
ířům  novoměstským  stvrdil  list,  který  jim  dal  Karel,  ani 
ůvka  nepřičiniv  k  jeho  rozhojnění,')  ale  hned  potom  r.  1386  král 
áclav  zakazuje  v  Klatovech  do  čtrnácti  dnů  všecky  spolky  (socie- 
ites,  foedera,  coUigationes  et  ligas)  veřejné  i  tajné,  kdo  neposlechne, 
by  ho  zavřeli.  Ale  řemeslníků  zřejmě  nejmenuje,  ač  v  tom  patrně 
íou,  a  nedovídáš  se  z  listiny,  proč  tak  učinil;*)  praví  jen,  že  ne- 
hce  dále  trpěti  škod  království  a  poddaných  svých  a  že  poručil 
rým  úředníkům  rušiti  ty  spolky,  což  by  svědčilo,  že  také  jinde 
ež  v  Klatovech  cechům  ouraz  hrozil.  Tak  jistě  v  Žatci  r.  1387 
řísežní  konšelé  a  všecka  obec  u  přítomností  podkomořího  králova 
rohlásila  „Gonnodaciones,  innung  dicte,  congregationes  personales, 
omposiciones  pecuniales,  fraternitales,  candelarum  habitudo  et  alia 
iatuta  singulorum  mechanicorum"  (spolky  řečené  innung,  sdružení 
sobní,  skládání  peněžitá,  bratrstva,  práva  k  svícím  (k  pohřbu)  a 
ná  statuta  řemeslníků)  za  škodná  obci  (rozuměj  konsumentům).*) 

Možná,  že  zákaz  spolků  někde  také  souvisí  s  tehdejším  hnutím 
árodnostmm.  V  universitě  začal  se  roku  1384  za  nepřítomnosti 
rálovy  v  zemi  tuhý  boj  mezi  Čechy  a  Němci,  v  boji  pokračovalo 
í  i  r.  1386;  Čechové  asi  ve  všech  městech  rázněji  pohnuli  se  proti 

*)  Arch.  mus.  král.  Cesk.  pergam.  origin.  Otiskl  Hanka  v  C.  C.  Mus.  1860, 
,  22.  Sedláček,  Rychnov,  str.  6. 

•)  SroTnej  Barvitius,  Prvních  25  let  spolku  sv.  LukáSe. 

*)  Arch.  pražs.  č.  2083.  P.  12. 

*)  Celakovský,  Cod  II.,  766.  Zajímavo,  že  už  pét  let  potom  (1390)  týž  král 
Iwje  malířům  ve  Vratislavi  privilegium,  káže,  aby  méstská  rada  jim  na  né  ne- 
^a.  Schultz.  Gesch.  d.  breslau.  Malerínnung.  18. 

•)  Schlesinger,  Urkdb.  Saaz.  172.  Celakovský.  Cod.,  II.,  565. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


212  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

némeckým  vládnoucím  menšinám,  a  snad  tedy  odtud  také  zákazy. 
Zápasy  neustaly  ani  potom,  ale  rozvoje  řemeslných  spolků  nebylu 
lze  držeti. 

Roku  1391  trojí  řemeslo  pražské  —  uzdáři,  sedláři  a  ševci 
novoměstští  —  dávají  sobě  artikule  od  městské  rady  tvrditi. 
Ševci  slují  v  tom  stvrzení  artifices  sutorum  operarii  novorum  sotu- 
larium,  po  česku  krátce  ševci  novinníci;  artikuly  stanoví  se  při- 
jímání do  cechu  s  podmínkami,  v  těch  dobách  již  vůbec  platnými: 
jsou  to:  jus  civile  (právo  moštanské),  listy  původu  a  chovám,  exa- 
men  práce  a  příjemné  (plat).  Zajímavo  v  statutě,  nač  příjemné 
peníze  býti  mají :  prý  na  zákup  zbraní,  obci  nutných  v  čas  okazo- 
vání ostatkův  a  též  jindy.  Jiná  část  těch  artikulů  ševcovských  na- 
řizuje kupovati  kůže  jen  na  trhu  (proti  tajné  soutěži  Isikotnýeh 
mistrů),  zakazuje  hotovou  obuv  prodávati  pod  tajem  (pro  snadnější 
dozor  nad  dobrotou  zboží);  jiný  kus  naznačuje  hranici  mezi  novir.- 
níky  a  vetešníky  a  posléz  některým  článkem  ustanovují  se  cecb- 
mistři  za  správce  a  dohlížitele.  Ale  cechmistry  rada  městská  san. 
voh. ') 

R.  1396  kožešníci  novoměstští  vystupují  jako  cect. 
Artikule  z  toho  roku  stanoví  řád  o  přijetí  do  společenstva;  ali 
mistrského  kusu  není  tu  vzpomenuto ;  stran  prodeje  zboží  zakázáno 
nositi  nové  kožešiny  mezi  tandléře;  dovoleno,  aby  mistr  přepou^lél 
tovaryši  nápomoc  mzdy  půlročně  jednu  kožešinu,  nevíc.*)  Nad  sta- 
tuty aby  čtyři  cechmistři  bděli,  dva  z  plných  měšfanů,  dva  z  oby- 
vatel (bez  domů),  ale  všickni  v  cechu  volení.*) 

Roku  1397  měšečníci  pražští  dávají  si  tvrditi  statuta  iv 
chovní.  *)  Zámečníci  obou  větších  měst  Pražských  měli  do  koncť 
století  zajisté  také  cech,  nebof  r.  1399  vystupují  jako  společenství- 
organisované  proti  svým  tovaryšům,  a  rozhodčí  (ubrmané)  na  radnim 
domě  smiřují  obě  rozvaděné  strany. '^)  Z  r.  1399  či  1400  pocbui 
cech  postřihačů  so  ukenni  c  ký  ch  na  Starém  městě. 
DonesU  si  statuta  na  radní  dům,  a  konšelé  jim  je  „milostivé"  po- 
tvrdili (begnadet).  V  nich  zase  zřejmě  klade  se  podmínkou,  kdo 
řemeslo  chce  dělati,    aby  předložil  listy  dosvědčující,   kde  se  roii. 

*)  Miscell.  při  desk.,  6.  15,,  D.  20.  Teď  v  arch-  pražs.  Ve  stvrzení  z  r.  144t 
*)  Tento  způsob  naturální  mzdy  býval  v  Némcich  zapovídán  již  v  XIV.  věkr. 
Mummenhoff,  Monogr.  KuJturgesch.  VIII.,  72. 
')  Ve. sbírkách  Musea  méstského  v  Praze. 
*)  Tomek,  DP.  II.  386. 
*)  Arch.  pražs.,  fc.  986,  f.  184. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Cechy  na  hrané  veku  XIV.  213 

láli  Z  lože  poctivého,  a  kterak  se  choval  dosavad  v  řemesle.  Kdo 
ice  v  méstě  pracovati  a  býti  mistrem,  ten  povinen  řemeslo  ukázati 
ikou  svou  před  mistry  přísežnými  dvěma;  musí  půl  nebo  celé 
ibio  bnisselské  postříhati.  Jeden  kus  nařizuje,  když  postřihačské 
óžky  do  města  se  přivezou,  aby  mistři  jich  nepřekupovali  do  spolka, 
fč  prve  každý  jednothvý  mistr  se  opatřil.  Kdo  se  proviní,  platí 
okutu,  z  níž  třetina  připadne  cechu  na  „harnasch"  (na  zbroj  a 
l)raů).  Přísežným  oběma  konšelé  také  ukládají,  aby  dohlédah  k  bru- 
ičům,  dobře-li  brousí. 

Ze  statut  neomylně  vysvítá  důležitá  věc,  že  totiž  řemeslo  to 
flo  svobodné,  to  jest,  kdo  nechtěl,  nemusit  v  cech  vstoupiti.') 
íeni  však  pochyby,  že  dohledy  přísežných  cechmistrův  a  všelijaké 
Jhody  mistrů  cechovních  nutily  mistra,  aby  se  do  spolka  přivtěhl. 
ticházejí  teď  řemeslníci  v  konec  století  nejedni  k  radě,  aby  jim 
tvrdila  změny  v  cechovním  zřízení.  Některou  změnu  starší  organi- 
ice  konšelé  nařizují  sami. 

Roku  1401  uzákoněna  pasířům  pražským  změna  v  ústavě 
i,  že  k  soudné  stolici  čtyř  mistrů  přidáno  osm  obecních  mistrů  za 
řísedící,  a  soud  ten  cechovní  posílen  autoritou  konšelův  a  vší  obce, 
ehož  bylo  nutno,  nebo!  členové  cechu  dělaU  prý  „scandala".  *) 
ládali  se  hlavně  o  nákup  suroviny  (kovu,  fora  in  cupro  seu  ere)  a 
rotož  oni  čtyři  přísežní  s  osmi  obecnými  mistry  měli  na  dále  i  těm 
ákupům  dohledati  a  je  děliti. 

Téhož  roku  stalo  se  v  Hoře  rozhodnutím  konšelským  narovnání 
lezi  ševci  a  koželuhy  stran  koupě  kozí,  a  obojí  shrnuti  v  jedno  spo- 
íčenstvo  cechovní,  při  čemž  konšelé  ustanovili,  aby  „ševci  svůj 
ech  drželi",  čemuž  rozumíme  doslovně  tak,  že  ševcovské  znamení 
íeichen,  cech)  má  býti  na  korouhvi  toho  společného  cechu.  A  to 
whopitelno,  bylotě  ševců  daleko  víc  než  koželuhů ;  viděti  to  z  usta- 
oveni  o  dohlédce  a  soudě  cechmistrském ;  každý  rok  z  ševců 
lěli  býti  na  to  voleni  tři,  z  koželuhů  jeden.  Tito  cechmistři  k  svému 
íadu  měU  přísahu  od  konšelů. 

Z  artikulů  ostatních  některé  týkají  se  přijetí  v  cech;  jeden 
isuzuje,  že  nemá  k  dobrému  mistru  přirovnati  se  ten,  který  by 
ajné  se  vystěhoval,  utekl,  vezma  s  sebou  „zástavy  lidí" ;  jiný  kus 


\í  >Wil  er  aber  dle  czeche  nicht  mit  den  meistern  haben,  noch  gewynnen 
lenof  so  mag  er  das.  wol  ledig  sein,  wan  sie  nymand  darczu  c\vingen(V)  sullen, 
lasz  man  die  czeche  von  yn  gewinne.«  Arch.  pražs.,  č.  986.  185. 

*)  Arch.  prals ,  č.  2075,  fol.  G.  3. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


214  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

zakazuje  vetešníkům  přišívati  nové  kůže  k  starým  střevícům:  jedei 
kus  má  ráz  místní,  totiž  zakazuje  se  místním  novinník&m  i  vet^ 
níkům  kupovati  kradené  kůže  z  dolů,  kterýžto  zákaz  již  pak  z  rádt 
cechovních  nevymizel  nikdy.  Příspěvky  v  cech  jsou  po  dvou  halť 
řích  měsíčně,  a  o  pokuty  sdělují  se  třetinou  rychtář,  konšelé  a  cech 
Na  konec  zapsán  v  artikulích  jeden,  jenž  zdá  se  míti  širší  podklac 
než  místní:  aby  totiž  mistři  „žádných  smluv  nebo  závazků  mez 
sebou  nečinili  v  svém  řemesle,  kteréžby  králi,  rychtáři,  konšelůn 
neb  obci  k  škodě  byly". ')  i 

Ozývá  se  v  těch  slovech  nepokojná  doba:  panské  bouře  protj 
králi  sic  začínají  se  již  r.  1393,  ale  právě  teď  dostupují  vrchole 
Nad  to  Němci  Mišůané  zle  tisknou  se  do  Prahy,  bratr  králůi 
Zikmund  nebratrské  strojí  pikle.  A  Kutná  Hora  věrně  drží  s  Va 
clavem.  Král  od  bratra  zajat,  a  Praha  i  královská  města  vzdávaj 
se  Zikmundovi.  Ohlas  těch  dějů  tušíme  v  slovech  hořejších.  \ 

Z  téhož  roku  1402  *)  snad  pochází  nahodilá  zpráva  o  ton^ 
kterak  cechovnictví  v  Netolicích  pokročilo  v  novou  fási.  Om 
zlatokorunský  a  s  ním  už  i  konšelé  na  prosbu  pekařů  stvrzuj 
staré  jich  artikule  z  r.  1338  a  dodávají  nové  články  některé,  z  nichi 
pro  rozvoj  cechu  význačný  hned  prvý,  že  totiž  mistrům  bude  na 
ležeti  do  cechu  přijímati  nové  oudy,  ale  přijatý  aby  byl  přivedd 
před  rychtáře  a  přísežné  konšely,  by  ho  přijali  také.  Před  tím  přj 
jímali  konšelé  sami.  Dalšími  články  upraven  obchod  a  trh  pekařsky 
při  čemž  necechovní  pekaři  obmezeni  v  prodeji.  Cechmistrům  uld 
žena  prohhdka  zboží,  měli  je  rozkrajovati  na  přesvědčenou. ') 

Když  byl  Václav  král  ušel  ze  zajetí,  a  v  Praze  nastal  kli(| 
r.  1404  kožešníci  novoměstští  opět  dostavili  se  na  hrad^ 
dům  s  prosbou,  aby  jim  nové  artikule  byly  stvrzeny.  Rada  městski 
za  purkmistra  Staňka  Němce  vyhověla,  úvodem  v  listině  oznamujii 
že  členové  cechu,  mladí  i  staří,  dostatečně  se  uradili  o  téch  kused 
na  obecné  dobro  a  rozmnožení  řemesla. 

Prvý  článek  týče  se  přístupu  do  řemesla  a  jest  obsahem  stejr^ 
s  článkem  z  r.  1396.  Jen  o  požadavek  mistrovského  ku? 
tady  víc.  Druhým  kusem  upravuje  se  nákup  kožešin,  ten  aby  h] 
veřejný,  ne  pokoutní;  zakazuje  se  překup  (praeemptio)  po  ^-sícl 
neboť  mají  živnost  míti  chudí  i  bohatí;    jedním   článkem  zakazuj 


*)  Arch.  horský,  č.  12.  Opis  v  zemsk.  arch.  R.  1401. 

*;  V  Arch.  Památ.  XX.,  365  zavrhuje  se  toto  datum.  Správné  prý-  1451. 

•)  AnU,  Arch.  Pam.  XVII.  697. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  z  počátku  veku  XV.  216 

e  poidáhati  kloboučníkům,  tof  patmě  na  potlačení  soutěže,  a  na- 
wsled  naKzuje  se  poslouchati  cechmistrů.  *)  Pohřešujeme  tu  arti- 
mle  o  tandlétě  a  o  tovaryšské  pomoci;  oba  byly  v  statutech 
.  r.  1396.  A  též  podivno,  že  šest  let  potom  (1410)  přišli  kožešníci 
as  a  dali  sobe  potvrditi  prostější,  kratší  statuta  z  r.  1 396.  V  tom 
tvrzení  úvodem  dotčeno,  že  se  pánům  v  předešlém  privilegii  né- 
íeré  artikule  nelíbily.*)  Snadno  nalezne  se,  které  články  to  asi 
)yly  (úprava  nákupu,  mistrovský  kus  a  nařízení  proti  kloboučníkům), 
lie  nesnadno  vyložiti,  proč  se  nelíbily. 

R.  1404  vetešníci  novoměstští  (prtáci)  nebo  sutores 
reterum  indumentorum  došli  stvrzení  článků,  které  většinou 
nají  ráz  nařízení  konšelského,  menšinou  usnesení  mistrů.  Přístup 
lo  společenstva  ševců  vetešníků  byl  ustanoven  jako  u  kožešníků ; 
)  kuse  mistrovském  nic.  Nařízeny  dny,  v  kterých  smělo  se  prodá- 
rali  a  jen  na  trhu ;  o  svátcích  nic.  Určeno,  že  má  každý  vetešný 
hrec  jen  po  dvou  škorních  na  krám  vykládati,  naproti  tomuto  ob- 
Dftezení  vetešníci  byli  vzati  v  ochranu  proti  tanSléřům,  jimž  prodej 
ílaré  obuvi  zakázán.  Konečně  také  ustanoveno,  co  jest  prtáků  práce  : 
iávali  nové  nárly  a  podešvy  k  staré  obuvi.  ®)  To  na  rozdíl  od 
sevců  nováků. 

Téhož  roku,  co  pražští  vetešní  ševci  získali  řád  (1404),  za- 
psáno v  pamětech,  že  řezníci  ve  Vodóanech  králem  Václa- 
íem  IV.  nadáni  právem  řezníků  staroměstských.*)  Jest  jim  tu  dán 
monopol  prodeje,  jak  ho  jiná  města  získala  už  před  tím  dávno. 

Nožíři  novoměstští  r.  1407  obdrželi  za  purkmistrovství 
Václava  Patriarchy  dovolení  zříditi  bratrstvo.  Už  před  tím  k  správě 
nožířů  bezpochyby  obou  Pražských  větších  měst  byli  od  rady  volíváni 
nékleří  z  nožířů,  takže  tu  byl  zárodek  cechu.  V  listině,  bratrstvo 
na  mše  a  pohřby  povolující,  uvádějí  se  z  předních  nožířů  Čechové 
i  Němci,  kteří  za  ono  dovolení  cechu  či  bratrstva  (pro  czecha  seu 
fraternitate  facienda)  zaručili  se  sedmnácti  kopami  grošů  městskou 
radu  novoměstskou  zastoupiti  u  nožířů  staroměstských,  jimž  rada 
bezpochyby  ten  peníz   zůstala   dlužná.    Jinače  se   o  artikulích  nic 


')  Listina  ▼  méstském  Museum  pražském. 

*)  Listina  v  méstském  Museum.  Opis  zapůjčil  Dr.  Teige. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  2083,  fol.  P.  6. 

*)  SchOn,  Gesch.  Wodftan.  Mus.  zemsk.  stará  signat.  3.  F.  32,  str.  60. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


216  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

nepraví  zevrubného,  prý  af  jsou,  jako  v  jiných  spolcích  řemeslných 
obvyklo.  *) 

Tu  jest  především  pamětihodný  doklad,  že  si  řemeslníci  své 
artikule,  af  bratrské  at  cechovm',  u  méstské  rady  nejen  vyprosovalL 
ale  i  platili.  Snad  to  bylo  již  od  počátku  pravidlem.  Toho  roku 
1407  konečně  i  sladovníci  pražští  počtem  tak  hojné  řemeslo  byli, 
že  se  upravili  v  pořádek. 

R.  1408  vznikla  blízko  české  hranice  bouře  řemeslníků  vBu- 
děšíné.  Přišed  do  města,  král  Václav  násilně  trestal.  Posadiv  se  na 
místo  purkmistrovo,  slyšel  při  mezi  soukenníky  a  konšely.  Souken- 
níci  před  tím  zrotivše  se  s  jinými  řemeslníky  zbouřili  obec  proti 
radním  pánům  a  smetavše  je  s  ouřadu,  jiné  na  místa  jejich  nasá- 
zeli. Vyrozuměv,  kdo  původové  bouřky  byli,  král  do  1 8  jich  stinati 
rozkázal,  jiným  na  přímluvu  králové  životů  nechal.  *) 

Z  roku  toho  a  následujícího  nevíme,  žeby  někde  v  Čechách 
vznikl  cech.  Potom  léta  1410  v  Liberci  soukenníci  došli  ně- 
jakého sdružení,  jež  potvrzeno  Janem  II.  z  Biberštejna. ') 

V  Pražských  městech  téhož  času,  kdy  náboženské  i  národní 
hnutí  vysokým  proudem  spělo,  Hus  do  klatby  dán,  nebylo  již 
hrubě  klidu  k  hospodářskému  rozvoji.  Jediní  provazníci  zapsiiiii 
jsou  v  pamětech,  že  se  ustrojili  v  cech  za  těch  spletkň  bouřných 
Jan  Humpolecký,  tehdy  burgmaystr,  a  konšelé  Nového  města  po- 
tvrdili mistrům  a  měšťanům  provazníkům  kusy  jich  a  nálezy  ^pw 
obecné  dobré  a  pro  jich  užitek"  a  také  proto,  že  prosba  provazníků 
jest  počestná,  rozumná  a  „obci  neškodná".  Z  českých  artikulů  pro- 
vaznických  dovídáme  se  poprvé,  kterak  tovaryši  nemilého  sobě 
mistra  trestali :  stalo  se  to  prý  už  obyčejem :  že  tovaryši  zavazovaly 
se  mezi  sebou,  u  mistra,  s  nímž  se  jeden  málo  pohněval,  vůbe^ 
nedělati.  Artikule  takový  obyčej  daly  pod  trest  cechovní  i  pansk| 
na  rathouze.  V  týchž  artikulích  čte  se  také  ponejprv  zákaz  tova^ 
rysům  světiti  pondělek  (později  řečený:  modrý  pondělek)  v  tei| 
týden,   kdy  mimo   neděli  připadá  ještě  svátek.  *)    Byl  to  patrné  jií 


*)  Bedřich  (jenž  byl  mezi  konSely  novoméstskýnii),  Jakeš,  Petr,  Henťl] 
Niclas  Bligenseyn  a  Henricus  de  Wayda.  Míscell.  při  dskách,  6.  7,  fol.  R  2«íi 
Teď  v  arch.  pražs.  č.  2075. 

*)  O  tom  Veleslavín  v  Předmluvé  k  Aen.  Sylviovi.  Ale  v  roce  se  mjh 
Klade  bouř  cechů  v  Budišíné  k  r.  1407  a  ona  r.  1408.  Onoho  roku  král  z  (>''o 
nevyjel.  Viz  Tomek,  D.  P.  V.,  16. 

•)  HQbsch,  Gesch.  d.  bOhm.  Handels.  117. 

*)  Němečtí  badatelé,  tvrdíce,  že  se  modré  pondélí    (der  gute,  lustige.  bi" !'' 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  z  počátku  veku  XV.  217 

yk,  že  v  ponděK  od  nešporu  (od  3 — 4  našich  hodin  odpoledne) 
varyši  buď  pracovali  sobe,  buď  zaháleli  na  pilkách.  To  jim  teď 
istři  snažili  se  obmeziti.  Také  ponejprv  (pokud  víme)  čte  se  statut, 
)y  mistr  (ze  soutěže  nekalé)  mistrovi  neodluzoval  dělníka,  a  na- 
q^uje  se  též  poprvé  kus  o  boykotu  obecenstva  neplatícího  správně, 
tojíf  psáno,  který  mistr  měl  dluhy  na  klášteřích  nebo  kde  jinde 
to  ohlásil  jiným  mistrům,  tehdy  aby  druhý  mistr  svého  díla  tudíž 
edával,  dokavad  prvému  nebude  zaplaceno    —    „ale  nepohoršujíc 

tom  městskému  právu",  tak  zní  opatrný  dodatek.*)  O  tom,  aby 
listr  mistrovi  neodluzoval  čeleď,  stejně  také  n  o  ž  í  ř  i  pražští  tehda 
410)  usnesli  se.  *) 

Naposled  nutno  zmíniti  se,  že  téhož  r.  1410  v  nahodilém  zá- 
Isu  novoměstském  řeč  se  děje  o  cechu  měšečníků  (czecha 
rtificii  bursificum),  jenž  mohl  arci  býti  dávno  starší  původem 
rým.')  R.  1413  ševci  v  Litomyšli  od  konšelů  obdrželi  stvrzení 
echu.  Ze  zápisu  patmo,  že  už  dávno  drželi  se  nějakých  řádův  a 
rykuv.  Artikule  cechovní  vyprosili  si  z  Hradce,  a  konšelé  litomyšlští 
vodem  k  nim  pyšně  praví,  že  „nedávají  žádnému  nic  z  práva  než 

dobré  vůle".*)  Ale  od  ševců  úroční  plat  přijali.  Statuta  řečená 
rži  v  sobě  všecky  již  obyčejné  způsoby,  kterak  dostati  se  do  cechu ; 
důrazem  tu  stanoveno,  že  žadatel  musí  býti  „dobře  přišlý  od  otce 

mateře";  uložen  tu  mistrovský  kus,  a  to  poprvé  (pokud  víme) 
evrubně  vypsaný.*)  Nařizuje  se  čtverou  obuv  zhotoviti,  při  tom  dí  se, 
e  tak  od  starodávna  jest  mezi  nimi  obyčej  a  řád.  Synům  mistrov- 
kým  úleva  poskytuje  se  při  vstupu;  nemusí  míti  ani  listu  zacho- 
acího.  Statut  dále  obsahuje  předpis  technického  rázu,  kterak  šíti 
buv  (na  prospěch  konsumentů),  pak  ustanoveno  o  veřejném  ná- 
Mpu  kozí  a  kolik  obuvi  na  trh  lze  přinášeti  (pro  rovnoměrné  roz- 
letěni živnosti  mezi  všecky  ševče).  O  tovaryších  není  řeči,  za  to 
•bšíměji  položen  řád  o  učednících,  o  jich  přijetí  k  učení,  což  mělo 


bntag)  yyvínulo  kolem  poloviny  XV.  století,  mýlí  se  patrné,  neboť  nevéříme, 
e  b?  v  Cechách  ten  zvyk  tovarySi  méli  dřív.  Mummenhof  (Monograph.  Kulturg. 
TD..  70)  jen  to  přičítá  XIV.  století,  že  tovarj^ši  si  zasvěcovali  ten  onen  den,  jak 
« jim  hodil. 

')  Arch.  pražs ,  č.  2100.  Fol.  267.  Tomek,  D.  P.  II.,  388.  389. 

■)  Arch.  pražs.,  č.  2100,  252. 

Ó  Arch.  pražs.,  č.  2100,  284. 

*)  Arch.  litomySL  kniha  zápisů,  č.  115.  Opis  prof.  Štěpánka.  Jelínek,  Lito- 
nyžl.  L,  258.  Nejedlý,  Utom.  I.,  318. 

*)  ^korné  příčné,  z  teJetiny  boty  dvoje,  .nárlě  a  střevíce  s  náSevky. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


218  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

se  díti  s  védomím  všeho  cechu,  o  platech  do  cechu  a  za  učeni. 
I  učedník  měl  „býti  dobře  přišlý  urozením" ;  měl  přinésti  sow 
prostěradla  dvě,  podušku  a  polštář,  kteráž  výbava  zůstala  na  kone< 
mistrovi. 

Některý  kus  ševcovského  pořádku  týče  se  slušného  chovánj 
v  schůzích;  konšelé  přidali  své  rozhodnutí,  kdo  žije  v  neřádném 
manželství,  aby  cech  ztratil;  jiný  artikul  stanoví,  že  pokuty  máji 
býti  kostelu  a  zchudlým  mistrům;  jiný  nařizuje  —  a  to  pro  dobc 
význačno  —  že  z  cechmistrů  jeden  musí  býti  Čech,  druhý  Xěmecl 
Viděti,  kterak  již  před  husitskou  vojnou  v  Litomyšli  i  v  Hradci 
(odkudž  artikule  ševcovské  pocházejí)  a  zajisté  i  v  jiných  města*!] 
německého  vysazení  roste  živel  český,  mizí  německý.  Naposled  statui 
jeden,  jejž  si  ševci  vyprosili  v  Mýtě,  týče  se  kozí,  že  na  umrlýcí 
dobytčatech  nemají  býti  kupovány  dřív,  než  byly  odřeny.  Ten  kiií 
prý  ševci  mýtští  „drží  tvrdě". 

Biskup  Jan  Železný  r.  1415  stvrdil  cech  svým  sladovníkuu 
v  Litomyšli.  I  jejich  artikule  byly  pořízeny  dle  hradeckých.  Ob- 
sahují články  již  obyčejné  o  přijetí  v  cech,  o  listech  zachovackh 
o  vstupném  platě;  speciálně  tu  rozdíl  stanoven  mezi  sladovniken 
bez  vlastního  domu  a  s  domem.  Onen  nesměl  sladů  dělat  sobe 
než  jiným ;  také  stanoven  plat  za  práci  sladovnickou ;  některý  kul 
týká  se  jakosti  sladů  a  posléz  nařizuje  se  řád  v  schůzích.  Práví 
statuta  měniti  zanechává  biskup  sobě.  *)  V  Praze  týmž  časen 
(r.  1413)  cech  obdrželi  jircháři.  ^) 

Zatím  hnutí  náboženské  již  roku  1412  zdvihalo  vlny  čím  dá 
prudší,  bouřUvější ;  tři  mladí  řemeslníci  od  konšelů  hrdla  odsouzeni 
že  odmlouvali  kazatelům  nemilým ;  vše  se  hrne  na  kázán 
Husova,  Hus  r.  1414  jde  do  Kostnice,  začíná  se  přijímání  p« 
obojí;  Hus  podstoupí  za  své  přesvědčení  smrt  ukrutnou,  CecboTi 
většinou  o  to  vzhůru,  vypovídají  poslušenství  církvi,  pražský  h^ 
bouří  se  proti  duchovenstvu,  koncil  hrozí,  káže  upáliti  českéh' 
mistra  Jeronýma  r.  1416.  Pochopitelno,  že  v  takovém  neklidu  ; 
rozechvění,  jímž  všecek  národ  zachvácen,  hospodářský  rozvoj  stavei 
docela. 

R.  1417,  kdy  zápas  chvíli  obmezoval  se  na  universitu,  řez 
níci  staroměstští    uznali   za  užitečno    sobě  požádati    od  král 


*)  ňtčpánkův  z  arch.  litomyS  výpis. 6.  115.  Nejedlý,  Litomyšl.  I,  815.  Cest 
překlad  artikulů  Tomíček  vydal  ve  Véstniku  LitomyS.  okres.  1900. 
•)  Dle  Tomka  D.  P.  IL,  385. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  v  konec  periody.  219 

^'áclava  IV.  stvrzení  svého  privilegia,  jež  jim  shořelo.  Z  privilegia 
loho,  o  němž  jsme  svrchu  na  jiném  místě  položiti  musili,  zevrub- 
něji poznáváme,  že  králi  při  řeznících  šlo  o  platy  z  krámů  a  proto 
le  jim  dal  monopol  řemesla  i  prodeje.  Král  při  tom  zakazuje  krám 
nasný  nad  komorní  plat  čili  úrok  stížiti  jinými  povinnostmi  plateb- 
lými.  Chce,  aby  užívali  řemesla  ti,  kteří  je  umějí  svou  rukou,  jich  sy- 
lové  též,  a  ti  nechtějí-li  sami  dělati,  že  mohou  míti  tovaryše. ') 

Téhož  roku  (1417)  řemeslo  měšečníků,  mistři  i  tovaryši, 
asedlí  sousedé  i  pouzí  obyvatelé  bez  domů  (mechanici  artis  bursi- 
Icum  magistri  et  famuli,  sessionati  et  non  sessionati)  usnesli  se 
3  některých  kusech  mravného  chování.  Viděti  v  tom  již  husitskou 
•eformaci  mravů.  Svolali  se  a  zavázali,  že  nebudou  hráti  v  kostky, 
toule,  karty;  tovaryšům  zakázali  bez  dovolení  dávati  se  v  pití  a 
)dcházeti  z  díla.  Zajímavo,  že  usnesení  své  cechovní  měšečníci  dá- 
vají si  zapsati  do  městské  knihy.  *)  R.  1418  také  kováři  pražští, 
pořídivše  si  cech,  zapsali  se  vespolek,  že  budou  pod  pokutou  jedné 
ibry  vosku  světiti  svátky  bez  práce,  v  čemž  také  znáti  vliv  zbož- 
aostních  snah  husitských.  Ta  pokuta  měla  připadnouti  cechmistrům 
^níagistris  cechae). ') 

Posléz  kožešníci  staroměstští  donesli  si  (r.  1418)  arti- 
íule  cechovní  na  radní  dům.  Purkmistr,  věhlasný  Reček,  s  konšely 
iim  je  stvrdil.  Artikule  jsou  německé  a  mnohomluvné,  delší  nade 
ešecky  předchozí.  Obsahují  obyčejné  kusy  stran  přístupu  do  cechu. 
Nové  usnesení  je  tu  o  mistrech,  kteří  pro  chudobu  nemohou  hned 
iojíti  cechu  a  měsfanství.  Těm  přeje  se  lhůta  dvou  let,  nezmohou-li 
se  do  lhůty,  af  pracují  za  tovaryše.  Řada  kusů  týče  se  koupě  ko- 
žešin a  prodeje  výrobků,  všecko  s  úmysly  nahoře  již  dotčenými, 
aby  nebylo  nezřízené  soutěže  mezi  mistry,  a  obecenstvo  aby  nebylo 
mizeno  prací.  V  první  příčině  to  význačno,  že  starým  mistrům, 
kteří  na  kotce  kožešnické  kdysi  dali  peníze,  těmito  statuty  přednost 
56  dává  při  losování  o  místa  krámská  v  kotcích  proti  mistrům 
mladším.  Jiné  kusy  jsou  proti  tandléřům  a  některé  směřují  na  ob- 
mezení  tovaryšů.*) 


*)  Registra  Sigism.  VI.   v   Roudnic,  archiv,   knížecím.    Opis   u  prof.  Cela- 
koTského 

')  Arch.  pražs.,  6.  2079.  fol.  H.  14. 

')  Arch.  pražs.,  Miscell.  C.  11.  (č.  2079)  fol.  J.  17.  Též  t.  992,  32. 

*)  V  knize  kožeSníků  v  měslsk.  museum.  Tu  i  Český  překlad. 


Digitizeď  by  VjOOQ IC 


220  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

Zatím  téhož  roku  zápas  řemeslníků  s  patricii  o  městskou  vládu 
ve  Vratislavi  zvrhl  se  v  hroznou  a  krvavou  bouři.  Řemeslnici 
tamější,  zjednavše  si  r.  1389  jaké  také  zastoupení  v  radě  městskť. 
byli  r.  1418  z  rady  vytištěni.  I  dobyli  v  zlosti  radnice  a  konšely 
pobili.  Pak  zavedli  vládu  cechovní.')  V  Praze  vypukla  bouře  krvavá 
také,  ale  z  příčin  náboženských. 

Roku  1419  konšelé  novoměstští  zabiti  a  s  oken  svrženi.  Tou 
defenestrací  začíná  se  krvavá  bouře  husitská,  a  jí  v  zápětí  jde  vojna. 
v  níž  český  národ  byl  nucen  hájiti  svého  života.  V  hospodiiřstvi 
zastávka.  Konec  doby  lucemburské.*) 

Z  přehledu,  v  této  stati  vyloženého,  jasně  vysvítá,  že  XIV.  sto- 
letí jest  u  nás  doba  obecného  zakládání  cechůorjra- 
nisovaných.  Neorganisována  zůstávají  jen  řemesla  vzácná. 
nehojná  mistry;  ale  i  o  bečvářích  skoro  jisto,  že  neorganisovali  se. 
ač  jich  bylo  asi  všude  dosti  pro  obchod  a  vaření  piva.  Příčina 
zajisté  ta,  že  nákladníci  piv  i  obchodníci  snažili  se  bečváře  za- 
městknati  u  sebe  doma  v  podružné  práci.  Tedy  snadno  nestali  ?<? 
samostatným  cechem.  Také  o  mlynářích  nebude  lze  dokázati,  ír 
v  době  lucemburské  dospěli  k  plnému  cechu. 

Shrůme  zkušenosti  z  předchozích  statut  čerpané.  Nejprv  jména 
si  všimněme.  Bratrstvo  i  cech,  jakož  svrchu  vyloženo,  prvotně  znač: 
společnost  téměř  soukromou  s  účelem  náboženským  a  podpůrným. 
I  když  cech  hotov  jakožto  korporace,  jméno  se  nemění,  jménerj 
se  ona  proměna  právní  neoznačuje.  Zůstává  nová  korporace  vždy 
ještě  cecha  seu  fraternitas;  například  r.  1408  kupují  pražsb 
fraternitas  sartorum  (bratrstvo  krejčí)  a  fraternitas  aurifab roním 
(zlatníků),  platy  na  domech  a  obojí  byly  korporace  cechovní :'i 
v  řádě  malířů  obě  jména  se  střídají;  u  ševců  pražských  se  obř 
jména  dokonce  slučují,  kupujíf  r.  1415  mistři  dům  pro  „cecha 
fraternitatis".*)  Někdy  se  vyskytuje  řemeslné  korporaci  jméno  fru- 
ternitas  communis  (bratrstvo  obecné  u  platnéřů),  jindy  „coui- 
munitas  artificum(u  kožešníků),  též  cecha  artificii,  a  za- 
i  „fraternitas  et  magisterium".   Někdy  též  čte  se  congr^ 

')  Zikmund  císař  r.  1420  trestal  vratislavské  cechy,  zviáSte  řezníky  a  si 
kenníky,  kteří  vedli  bouři ;  odpraviti  jich  dal  24.  ČelakovskJ,  Povš.  Déj.  pniT.óř^ 
-)  Krátká  a  nechvalná  vláda  Zikmundova  (1436 — 37.)  jest  episoda  bez  vlK- 
*).Arch.  pražs.,  t,  2101.  Fol.  140,  182. 
*)  Arch.  pražs.,  C.  2102,  65. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Konečný  přehled.  221 

alio,  r.  1430  dokonce  i  universitas  carnificum,  (řezníků)/) 
o  němečku  eynung,  innung,  czunft,  později  se  vyskytne  také  slovo 
ampt";")  v  českém  jazyce  ustálilo  se  v  době  mladší  cech,  po- 
ádek,  ba  někdy  v  XVI.  století  zove  se  řemeslná  korporace  prostě 
p  o  1  e  k.  *) 

Se  slovcem  „c  e  c  h  a"  jest  v  starých  pramenech  vůbec  potíž, 
oněvadž  jest  mnohoznačné;  volá-li  se  „ad  cecham  seu  fratemi- 
item-*  v  statutech  kožešníků  novoměstských  (r.  1404),  nebo  usta- 
ovují-li  malíři,  kterak  se  má  mluvit  „in  der  czech'*,  znamená  tu 
ech  schůzku,  hromadu,  hospodu ;  říkají-h,  že  věnují  svíci  „aus  der 
řech"*,  jest  to  společenská  pokladnice;  hlásí-li  se  někdo  „in  die 
zech"*,  míní  se  tím  bratrstvo  nebo  cech  v  pravém  smysle.  Přečasto 
yskytuje  se  slovo  cech  v  prostém  původním  význame,  značíc  zna- 
leni  (zeichen,  latinsky  signum). 

Ale  jako  „ezech"  takž  i  po  latinsku  „signum"  bývá  významu 
estejného.  Někdy  to  slovo  zastupuje  obyčejnější  jméno  cech,  czecha 
e  smyslu  spolkovém.  Čteme-li  však  na  příklad,  že  komusi  dáno 
rávo  potiri  „artificii  executionem  ac  usům  sign  i",*)  může  to  zna- 
aenati  jednak,  že  řemeslník  smí  vykonávati  řemeslo  a  užívati  cechu, 
idnak  nutno  připustiti,  že  signum  tu  jest  řemeslníkova  značka, 
lerou  si  označuje  svoje  zboží.  O  nožířských  značkách  ze  začátku 
ÍV.  století  víme  jistě.*)  Také  kamenníci  měli  už  své  značky. 

Z  cechovních  statut  vysvítá  veliká,  tuhá  závislost  řemeslného 
Iružení  na  konšelech  a  ještě  tužší  v  městech  poddanských  na 
rchnosli;  poručníkování  obojích  prokmitá  z  nejednoho  řádu,  ale 
ení  v  každé  době  stejné ;  v  starších  řádech  čteme  druhdy  i  při 
écech  vniterného  rázu,  že  konšelé  a  rychtář  sami  je  ustavili  zá- 
onem  (u  platnéřů  r.  1328),  jinač  konšelé  stvrzují,  co  si  řemeslníci 
řinesli,  usnesše  se  o  to  sami. 

Na  čele  bratrstev  objevuje  se  „bratrský  mistr"  s  třemi,  čtyřmi 
larsími;  když  z  bratrstva  cech  se  vyvinul,  vidíme  na  čele  „cech- 


'»  Arch.  pražs..  ft.  2099,  216. 

*)  V  potvrzeni  priv.  řeznického  od  Zikmunda  r.  1437.  Registr.  Sigm.  VI. 
Kítudnici.  Opis  a  Dra  CelakoTského. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  1237,  25.  R.  1567. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  2099,  140. 

')  Neuwirth,  Gesch.  d.  hild^  Kunst.  190,  191,  na  to  upozornil.  Jeden  pražský 
olteUator  Nicolaus    r.  1406  má  signum  médie  sagitte  a  to  znamení  drží  si  dě- 


Digitized  by  VjOOQ IC 


222  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

mistry". ')  Bratrského  mistra,  cechmistry  prvotné  konšelé  volili  ja- 
kožto své  delegáty,*)  naproti  tomu  tu  dřív,  tu  později  (na  přiklad 
ševcům  novoměstským  teprv  r.  1442 !) ')  konšelé  a  vrchnosti  odd;i- 
vají  volbu  cechmistrů  korporaci  samé. 

Jurisdikce  jeví  se  býti  v  XIV.  věku  namnoze  ještě  nevalnoa. 
Živnostenské  nesvobody  jest  v  statutech  svrchu  uvedených  již  od 
počátku  dost  složeno  a  roste.  Živnostenské  právo  stává  se  závisle 
na  měšfanství  (již  v  artikulích  nejstarších  r.  1318),  ale  připoušténi 
i  obyvatelé,  kteří  byli  pouze  v  ochraně  konšelské.  Aby  musil  být 
řemeslník  v  cechu,  nebo  aby  cech  mu  živnostenské  právo  dávali! 
popíral,  o  tom  ještě  nic  pevného  ani  obecně  platného  nečles,  ačkoli 
začátky  k  tomu  již  tu  a  tam  patrný.  V  statutech  postřihačů  staro- 
městských r.  1399 — 1400  čteš,  Že  mistr  nemůže  býti  nucen,  aby 
vstoupil  do  cechu,  a  z  artikulů  soukenníků  rychnovských  z  r.  137^ 
dovídáš  se,  kdo  není  v  cechu,  nesmí  provozovati  řemeslo.  Tedy  ne- 
stejno  skoro  v  stejný  čas. 

Přístup  do  cechu  vidí  se  býti  na  časy  při  většině  řemesel  dořti 
volný,  snadný,  protože  obec  ráda  řemeslníky  ve  své  zdi  přijímá,  a 
cechovní  bratrstvo  se  jim  zavírati  nesmí ;  čím  víc  mistrů  tím  lépe. 
Praví!  statut  soukenníků  vožických  r.  1378,  že  „příchodný  host 
věrný  a  všude  dobře  zachovalý,  chtěl-liby  přijíti  mistrovství,  ma 
přijat  býti  od  mistrů  beze  vší  omluvy,  dada  jich  právo",  tolií 
4  libry  vosku.  Však  dlením  doby,  když  počet  řemeslníků  vzrostl  a 
tím  živnost  řemesla  se  umenšila,  vstup  se  do  cechu  stěžuje;  cech 
se  snaží  uzavříti  se.  Plat  za  vstup  v  penězích  a  vosku  není  ještě 
přemrštěný,  ale  roste;  kožešníci  staroměstští  r.  1418  chtějí  už  pól 
kopy,  a  kdo  jsa  chůd  nedá  do  dvou  let,  af  slouží  mistrům  a  je 
štukverkníkem  (stůckwerker).  Štukverk  je  tu  na  pohled  skoro 
moderní  forma  domácí  práce  —  řemeslník  obdrží  objednávku  a  neni 
v  cechu  —  ale  skutečnosti  svoboda  byla  daleka.  Štukverkník  byl 
od  kusu  placený  dělník,  jenž  beze  vší  pochyby  nucen  pracovati 
mistrům  a  ne  konsumentům.    Již  také  objevuje  se  (r.  1338)  poia- 

dičné ;  druhý  nožíř  Ví^čko  r.  1419  odkazi^je  zené  signum  suum,  quod  in  artiCc/ 
. . .  imponitur,  videlicet  furca  Tulgarlter  vidlice.  To  znamení  aby  prý  mela  pri»  sti, 
užitek. 

*)  U  malířů  zřejmo  dva  přísežní  cechmistři  zapsáni  r.  1413,  ale  mohli  1)^ 
dřÍY  na  mistč  starého  brudermeistra. 

•)  V  Starém  mésté  konSelé  volí  cechmistry  pasířůrn,  řezníkům,  vete5nik. /: 
ještě  r.  13B8.  Důkaz  v  kniz.  arch.  pražs.,  &.  986.  164. 

')  Arch.  praís.,  č.  2083.  d.  20. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Konečný  přehled.  223 

avek  svačiny  vstupné,  ale  ta  jest  ještě  skrovná;  kvalifikace  ře- 
aeslného  mistra  příchozího  původně  nezkouší  se,  o  technické  vý- 
hově v  statutech  dlouho  nic  není  stanoveno,  ale  nechtéUi  cech 
niti  pohanu  špatného  díla,  musil  i  tou  pfíčinou  statuta  rozmnožiti 
asem  kde  který;  dlouho  jen  jednotlivě  čteš,  že  mistr  může  dělati, 
m  co  umí  rukou  svou,  r.  1348  vyskytuje  se  zkušebm'  rok  poprvé, 
.  1367  zmínka  o  mistrovském  kuse,  tedy  o  zkoušce  pořádné. 
)  misterské  zkoušce   zprávy  potom  se  množí,    a  zkouška  obvykne 

stane  se  vůbec  platnou.  Řemesla  po  technické  stránce  zajisté 
okračovala  a  vymoženosti  a  způsoby  technické  nalezly  svého  vý- 
azu  v  mistrovském  kuse.  To  by  byla  lepší  jeho  stránka.  Ale 
emůže  býti  pochybnosti,  že  se  tu  také  idea  sobecká  hlásí  k  životu, 
le  o  to,  aby  vstup  do  cechu  byl  stížen,  aby  novými  příchozími 
ebyl  důchod  jednotlivců  zmenšován.  ^)  Ve  Francii  zkouška  misterská 
yskytuje  se  již  v  XIII.  věku,  *)    v  Němcích  o  ní  nejstarší    zmínka 

pekařů  v  Berlíně  r.  1272,    v  Polsku  u  kloboučníků  krakovských 

1377,')    ale  obecněji  ve  Francii  i  v  Němcích   zavedena  teprve 

XIV.  věku. 

Listy  o  poctivém  chování   a  původě  jakožto  podmínky  přijetí 

cech  nařízeny  brzo;  naše  první  zpráva  jest  z  doby  po  r.  1324. 
ozkazy  o  listech  poctivého  splození  neb  obráceně,  kdo  je  neman- 
ílsky  pošlý,  že  není  schopen  řemesla,  množí  se ;  ku  konci  periody 
lají  už  platnost  obecnou.  Podstatným  stížením  jest,  když  cech  žádá 
i  kandidáta  i  vysvědčení  o  poctivém  původě  jeho  rodičů  (první 
nínka  r.  1363).  Je  v  tom  všem  sic  snaha  po  morálnosti  členů  ce- 
lovních,  ale  hospodářský  egoism  také. 

Synové,  dcery  a  vdovy  řemeslníků  mají  výhody  proti  jiným, 
)  řemesla  vstupujícím,  již  asi  od  počátku  organisací,  a  zdá  se  že 
í  všech  všudy  řemeslech.  Vzniká  lim  přednost  cechovního  příbu- 
řnstva,  cechovní  právo  stává  se  dědičným  právem  jako  cenný  ma- 
tek. R.  1352  objevuje  se  u  nás,  ale  jen  ojediněle  snaha  obmeziti 
meslo  na  syny  mistrů  (soukenníci  v  Chrudimi),  však  snaha  ta- 
imeslo  uzavříti,  potlačena  moudrým  zákazem.  Nejspíš  a  nejdřív 
zavírá  se  cech  řeznický,  to  však  má  příčinu  věcněprávní:  obme, 
ný  počet  krámův. 


>)  Inama-Sternegg.  Wirtschaflsgesch.  III.,  2.  71. 
*)  Lavisse  et  Rambaud.  Histoire  generále.  II.,  519. 

')  Stieda,   Zuř  Entsteh.  d«  d.   Zunttwesens.    113.    Stesiowicz.    Kwarlalnik 
stor.  VL,  2.  1892.  281. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


224  Kniha  11.  2.  První  cechy. 

Ze  statut  zřejmě  pozorujeme  již  od  počátku  zásadu  demokra 
tickou,  aby  řemeslo  bylo  všem  mistrům  stejný  pramen  živobytn; 
aby  každému  mistru  cechovnímu  pojištén  byl  výnos  práce;  prot 
nejeden  Článek  upravuje  soutěž,  aby  nebyla  nekalá  a  na  ujni 
chudších,  obmezuje  provozování  živnosti  (již  první  nejstarší  artiku] 
z  r.  1318),  netrpí  větší  výroby,  neřku-li  velkovýrobu,  nařizuje  veliko; 
pece,  poroučí  kohk  zboží  nositi  na  trh,  zapovídá  překupovati  p 
straně,  vycházeti  pro  surovinu  na  překup  do  vsí  (r.  1404  stati 
kožišníků  pražských),  odluzovati  tovaryše  (r.  1410),  držeti  řemes^ 
dvojí  (krejčí  nesmí  prodávati  sukno  r.  1352).  *)  Patrno,  že  tou  z^ 
sadou  v  hospodářském  smyslu  cech  velmi  překážel  vůli  indlvidu^ílnj 

Zásada  rovnosti  hospodářské  mezi  mistry  stejného  cechu  i 
své  celosti  netrvá  dlouho;  již  v  XIV.  věku  pozorujeme  v  statute<J 
některý  kus  sobecký  na  její  protržení;  na  příklad  ten,  jímž  mlad 
mistrové  proti  starším  odstrkováni  od  větší  výroby  (poprvé  r.  135Í 
a  také  od  krámů  (r.  1409).  *);  i 

Hranice  mezi  jednotlivými  cechy  co  do  díla  není  pevná,  aj 
v  statutech  a  řádech  vidíme  snahu  upraviti  hranici  tu,  aby  každ 
cech  na  zdusení  soutěže  měl  svůj  obor  produkce  (již  v  prvním  ceclJ 
krejčovském  r.  1318).  Ten  obor  pak  chrání  se  proti  domácím,  aJ 
také  proti  přespolním  monopolem  městské  práce.  Přespolní  řemesj 
smí  jen  k  svobodnému  trhu.  Forum  liberum,  trh  svobodný,  jej 
protržení  monopolu  městských  řemeslníků  aspoň  na   některý  deJ 

Zvláště  zajímavo,  že  Staré  a  Nové  město  v  mnohých  vécec 
byla  sobě  cizími,  přespolními,  nepřátelskými.  Kterak  to  nepřátel?t| 
'  v  řemeslech  se  jeví,  to  lze  posouditi  na  příklad  ze  statutu  měšel 
níků  z  r.  1410,  v  němž  se  mistru  novoměstskému  zakazuje  přijímá 
tovaryše,  který  pracoval  mistrům  staroměstským,  a  mistru,  jenž  1 
ustoupil  do  města  Starého  jenom  na  půl  roku,  hrozí  se,  že  zp 
se  nepřijme,  leč  znova  dobyl  si  práva  měšťanského  a  zadosti  učir 
cechu  svému.  ^ 


*)  Mýlí  se  Inama-Sternegg  (Witschaftsgesch.  III.,  2.  str.  95),  pravi-li,  ! 
v  Němcích  mohl  býti  v  starší  dobé  mistr  členem  dvou  cechů.  Dvou  bralrst 
snad,  ale  dvou  cechů,  chyba  lávky.  Uvádí  za  doklad  hamburské  zedníky,  W 
na  zimu  byli  svícníky.  Robil-li  zedník  svíčky,  to  jisté  bylo  svícníctvo  svobodí 
véc  a  žádný  cech. 

■)  Edictum  de  cingulator.  Novae  civil.  Prag.  z  r.  1409.  Arcli.  prai 
č.  2100,  239. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  2100.  284. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Konečný  přehled.  226 

Mezi  tovaryši  (famulus,  servitor)  a  mistry,  zdá  se,  že  v  prvních 
iobách  nebylo  příkrého  sociálního  dělení;  spíš  sluli  mistrové  mezi 
;ebou  tovaryši, ')  jen  představený  jich  slul  mistr  nebo  bratrský 
mistr ;  dělník  (tovaryš)  slul  bez  urážky  pacholek  a  náležel  k  čeládce 
iomácí.  Jevila  se  v  tom  snad  tradice  staré  nesvobody  dělnické 
5  doby  před  zřízením  měst,  ale  byla  silně  změněna  tím,  že  délní- 
[ovi  služebnému  platiti  bylo  mzdu. 

V  prvotním  nedostatku  peněz  i  to  mistrové  propouštěli  dělní- 
kům, aby  pro  zvětšení  mzdy  spracovali  sami  k  svému  užitku 
lurovinu  a  výrobek  si  prodali.  Tím  je  aspoň  po  té  stránce  činili 
wbě  rovnými.  Ale  jakmile  začalo  se  cechovnictví  vyvíjeti  a  mistrům 
ostla  práva  a  stávali  se  uzavřitým  stavem,  vzešlo  i  tovaryšům  vě- 
lomí  sociálního  rozdílu  čím  dál  tím  většího.  V  statutech  některých, 
ež  svrchu  jsme  položili,  jest  ono  vědomí  tovaryšů  dosti  patrno, 
ile  nad  to  patrnější  jest  z  týchž  artikulů  snaha  mistrů  tovaryše 
Irželi  v  podruží  sociálním.  Mistři  kladou  si  do  statut,  že  mzdy  musí 
»ýti  všude  stejné  (r.  1324),  pevné  a  na  léta  trvalé;')  obmezuje  se 
íomocníků  produkce  na  zlepšení  mzdy  jim  poskytovaná:  kožešník 
lovoměstský  nesmí  „suo  famulo"  propustiti  k  spracování  a  kjeho 
ižitku  do  roku  víc  než  dvě  kůže  pod  pokutou  kopy  grošů  pražských 
1410) ;  činí  při  té  milosti  rozdíly:  který  z  knapů  (v  Rychnově  1378) 
řojal  by  ženu,  ten  má  z  práva  k  své  potřebě  do  roka  50  loket 
ukna  učiniti,  ale  kterýž  nemá  ženy,  ten  pouze  32  lokty,  posléze 
.  1418  u  staroměstských  kožišníků  zakazuje  se  taková  tovaryšská 
ýhoda  docela;  zajisté  proto,  že  nesrovnává  se  s  cechovním  prin- 
ipem,  jenž  káže  výlučnost  misterské  práce  a  odbytu. 

Také  jde  mistrům  v  artikulích  o  nezkrácený  pracovní  čas,  jenž 
týval  proti  poměrům  dnešním  všude  nad  míru  dlouhý,  drželtě  ve 
Vancii,  v  Němcích  i  u  nás  až  i  14  hodin  denně.*)  Tovaryšům,  aby 
i  neulevovali,  obmezuje  se  svémocné  prázdno  v  témdni  (v  pondělí 
410).  Úlevou  byly  tovaryšům  sváteční  dni,  ale  že  se  dostaly  do 
rtikulů  výslovně  (r.  1351),  to  vykládáme  jen  tak,  že  některý  lakomý 
aistr  chtěl  i  v  takový  den  aspoĎ  ranní  práci. 

V  uvedených  svrchu  statutech  cechovních  znáti  také  stopu 
Táce  ženské  (u  zlatníků  1324,  u  malířů  1348).*)  V  této  starší  dobé 


')  V  Némcích,  Schmolier,  Strassburger  Tucherznft.  451. 

*)  Kopl,  Urkundbch.  Budweis,  52.  Sazba  r.  1361. 

')  Lavisse,  Histoire  11. ,  518.  MummenhoíT.  Monograph.,  VIII.  6B. 

*)  V  pofádku  malířů  pražských  v  českém  pozdéjSím  texte  sic  stojí   >diYky 

Winter.  Déjiny  femesla  a  obchodu  v  Čechách  v  XIV.  a  y  XV.  T6ku.  15 


Digitized  by  VjOOQIC 


226  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

práce  ženská  v  privilegovaném  řemesle  spíš  byla  možná  nežli  později. 
V  Paříži  v  Xni.  a  XIV.  stoL  tkadlice  hedvábí  měly  dokonce  i  svůj 
cech;  v  Němcích  do  XIV.  věku  není  zákazu  ženské  práce  v  cechu-/) 
v  Kolíně  nad  Rýnem  byla  bratrstva  předliček  a  těch  žen,  které 
tkaly  zlaté  niti.  U  nás  nejdéle  a  nejhojněji  cechy  soukennické  a 
tkadlcovské  zaměstnávaly  ženy  předličky  a  mykačky,  byť  o  tom 
v  statutech  zatím  nebylo  zmínky.  Spíš  podivno,  že  byly  u  zlatníka 
pomocnice.  Ale  kdožby  se  dlouho  podivoval,  znaje  zákaz  v  norim- 
berském cechu  platnéřském  r.  1349,  aby  v  tom  řemesle  ženská 
nepracovala  kladivem  žádná,  leč  manželka  mistrova  nebo  dcera.-' 

V  statutech  svrchu  vykládaných  zhruba  upravují  se  dále  také 
učedlnické  poměry  (r.  1328),  ke  konci  periody  i  zevrubná  pravidla 
o  učení  vznikají  (r.  1413). 

Vyvinutou  se  býti  jeví  v  statutech  a  řádech  poUcie  živnostenská: 
všaktě  statuta  policejního  rázu  byla  nejprvnější,  nejstarší;  raěli-li 
řemeslníci  ochranu  živnostenskou  od  vrchnosti,  od  konšelů,  poch^)- 
povali,  že  za  to  musí  dopustiti  nad  sebou  dohledy  a  na  sebe  vzíti 
povinnost  dobré  výroby.  Vrchnostem  šlo  o  konsumenty.  Konsumenti 
od  konšelů  v  statutech  cechovních  v  ochranu  bráni,  a  cech,  nucen 
jsa  jíti  za  touž  myšlénkou,  stanovil  tou  příčinou  také  lecco  sám. 
Tak  vzniklo  už  v  XIV.  věku  nařízení  stran  kvality  výrobků,  stran 
jich  ceny,  uložena  míchanina  kovů,  stanoveny  tresty  na  falešné 
zboží,  ukládány  prohlídky,  vymýšleny  ohrady,  aby  řemeslník  ne- 
zpronevěřil svěřeného  sobě  materiálu. 

Že  by  mistři  povinni  byli  na  svůj  výrobek  dávati  znamení. 
aby  se  vědělo  ku  komu  jíti,  kdyby  byl  nepravý,  o  tom  v  statutech 
zatím  nic.  Ve  Francii  a  v  Angličtě  (v  Londýně)  tou  dobou  pekaři 
už  své  značky  na  chlebích  míti  musili. ')  Že  naši  nožíři  jakés  zna- 
mení měli  tehdáž,  o  tom  svrchu  zmíněno. 

Z  přehledu  svrchu  podaného  jde,  že  cech  také  bránil  se  proii 
obecenstvu,  když  dluhovalo,  nechtíc  platiti  za  práci ;  dokudž  prvému 
rnÍHtru  nebude  zaplaceno,  druhý  mistr  (provazník)  aby  tudíž  dila 
níídával.    Takž    v    statutech    novoměstských    provazníků    r.    1410. 

f»nitr8k('t«,  což  by  snadno  mohlo  se  vztahovati  k  dcerám  mistrovským,  ale  td^ 
mi'ckéin  originále  čte  se  >teglich  gesind*,  tož  jsou  to  tedy  dévčata  služeb^ 
v  bratrstvť^. 

*)  Stieda,  Zunftwes.  (HandwOrterb.)  883. 

•)  Mumnienhoff.  Monograph.  ziir  d.  Kulturg.  VIII.,  48,  50. 

■)  Fagniez,  Études  sur  rindustrie.  173. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Koneftný  přehled.  227 

V  Němcích,  to  znali  dřív;  též  v  Basileji  prý  takové  ustanovení 
tkadlci  drželi  už  roku  1271.  ^) 

Úhrnem  vysvítá,  že  cechy  doby  lucemburské  jsou  užitečné 
instituce  hospodářské  pokroku  i  veřejnému  dobru  sloužící,  s  mno- 
hými stránkami  dobrými  a  s  některými  zárodky  příštích  chyb.  Jest 
viděti,  že  to  byla  společenstva  na  ochranu  zájmů  jednotlivců,  vzniklá 
z  přesvědčení,  že  v  sloučení,  v  spojenstvě,  v  bratrstvě  jest  spíše 
možno  všem  existenci  hospodářskou  pojistiti,  než  aby  u  volnosti 
chudý  řemeslník  se  zámožnějším  o  kus  chleba  se  mezi  sebou  tahaU 
v  zápase  nerovném.  Z  cechů  této  doby  na  vrch;  proniká  bratrský 
charakter  dusící  sobectvo,  ale  tím  i  soutěž.  Bratrství  velelo  péči  míti 
o  schudlé,  nemocné  členy,  i  na  konec  počestně  pochovávati  je  a  jejich 
í-dovám  a  dětem  zjednávati  ve  spolku  místo  k  živobytí.  Vedle 
bratrské  tlačí  se  v  popředí  statut  stránka  hospodářská.  Politická 
stránka  málo  dotčena  v  statutech. 

Město  vtáhlo  cechy  do  svých  služeb  nejen  po  stránce  řemesla, 
ile  zajisté  také  tím,  že  cech,  jsa  povinen  s  městem  trpěti,  byl  i  vázán 
něsta  hájiti,  hlídky  vojenské  konati.  Také  k  městským  slavnostem 
^chy  musily  přičiĎovati.  Tou  příčinou  prý  Karel  IV.  nebo  Václav  IV., ^j 
rydal  pražským  cechům  pokyn,  kterými  praporci  a  jakým  pořádkem 
rycházeti  mají. ')  Zajisté,  že  zúčastňovaly  se  rády,  korporace  středo- 
rěké  rády  chlubily  se.  O  účastenství  řemesel  s  prapory  víme  bez- 
pečně teprv  při  korunování  Žofie,  choti  Václava  IV.,  r.  1400.*) 

Celkem  jest  všecko  v  začátcích,  a  lepší  stránky  na  vrchu,  horší 
dospodu  a  neveliké.  Ale  na  den  už  také  pronikaly.  Z  bratrské  péče 
echův  o  rodiny  členů,  aby  měly  větší  právo,  než  příchozí  nový 
emeslník,  líhlo  se  již  v  XIV.  století  jakési  kasto vnictví,  které  ne- 
Qohlo  než  drážditi  hdi  odstrkované.  Konkurenční  hádky  se  vysky- 
ují  ke  konci  té  doby  začasté,  ale  týkají  se  zatím  jen  nepevné  bra- 
dce mezi  příbuznými  řemesly.    Takž  na  příklad  r.  1382  císařovna 


')  Inama-Sternegg,  Wirtschaftsgesch.  III.,  2.  str.  68. 

*)  Dle  H^ka  uCinil  tak  Karel  IV.  r.  1357.  Možná,  že  Hájek  v  tom  pravdu 
lá.  Aemesla  již  v  dobé  Karlové  nějaká  znamení  mela.  Nejstarší  znak  malířský 
H  átítky),  nejstarší  povédomý  znak  řemeslný  vůbec,  u  sv.  Anežky  v  Praze  ob- 
vený,  pochází  z  poJou  XIV.  století.  Chytil,  O  Junkerech,  25. 

•)  Třináct  skupin  a  praporů  v  Právech  řeftených  Soběslavských  z  doby 
ikmundovy.  Rukop.  Neuberkův.  Fol.  16—17.  Hájek  v  Kronice  330  uvádí  17  ře- 
leslných  korouhví  a  skupin,  ale  jmenige  i  řemesla,  kterých  v  dobé  Karlově  ne- 
plo,  tím  arci  poráží  vSecku  svou  zprávu.  Tomek,  D.  P.  VIII.,  390. 

*)  Pelzel,  Wenzeslaus.  IV.,  IL,  U.  B.  59. 

15* 


Digitized  by  VjOOQIC 


228  Kniha  II.  2.  První  cechy. 

Alžběta  rozhoduje  mezi  koláčníky  a  pekaři  v  Hradci  Králové  o  pe- 
čení chlebů ;  r.  1403  znova  bylo  nutno  srovnávati  je.  *)  R.  1401 
bylí  ševci  a  koželuzi  v  Hoře  porovnáváni  stran  nákupu  kozí;  při 
tom  vetešníci  ševci  velmi  obmezeni.*)  R.  1410  v  Praze  novoméstíti 
sedláři  smluvili  se  s  malostranskými  proti  uzdářům  a  tandlé- 
řům:  který  sedlář  by  těm  něco  svého  prodal,  tomu  složí  ?< 
čeleď;  jmenovité  lukaři  mu  nemají  dílo  dělati.*) 

Ale  přede  vším  jiným  v  popředí  tisknou  se  již  v  periodě  lucem* 
burské  věci  tovaryšské;  buď  že  opravdu  byly  zatím  nejslabé 
stránkou  zánovních  cechů  tehdejších,  anebo  že  tovaryši,  živel  stál 
z  ciziny  přicházející,  odtudž  vždy  s  sebou  přinášeli  popudy  k  zlepšen 
svého  postavení. 

Svrchu  o  tom  napověděli  jsme.  Ze  života  i  ze  statut  cechov 
nich  a  z  jich  tendence  tovaryš  poznával,  že  se  zájmy  sociálné  j 
soukromoprávně  u  mistrů  v  nejednom  kuse  potýkají  se  zájmy  jeho 
Vyvinovala  se  tudíž  už  v  XIV.  věku  sociálm'  protiva  mezi  obemi 
stavy,  byf  nebyla  ještě  tak  hluboká  a  prudká  jako  v  stoletích  potom 
Nevím,  aby  u  nás  již  ve  XIV.  věku  bylo  došlo  k  spolkům  tovaryš 
ským,  jako  byly  tou  dobou  jinde.  *)  Ale  že  tovaryši  začali  se  u  ná 
již  brániti,  o  tom  něco  zapsáno  v  pramenech.  R.  1361  konšelé  bude 
jovičtí  nuceni  smiřovati  mistry  soukenníky  s  tovaryši  jejich  (knapj 
stran  mzdy,  *)  a  jistě  to  není  případ  jediný.  Zajímavo,  že  práv 
z  toho  roku  jest  v  Němcích  povědomá  první  stávka  tovaryšská,  T 
ve  Špýru  tovaryši  tkadlcovští  utekli  mistrům  pro  malou  mzdu.*) 

R.  1399  rozhodčí,  od  městské  rady  staroměstské  a  novoměstslq 
volení,  smiřovali  mistry  zámečnické  obou  měst  s  tovaryši  stra 
způsobu,  který  tehdáž  sobě  tovaryši  začali  při  zaopatřování  prád 
Příchozí  tovaryš,  host,  totiž  ohlašoval  se  v  některé  dílně,  a  mm 
byli  povinni  pohostiti  ho  („šenkovati").  Ale  poněvadž  sbíhali  ^ 
k  tomu  vítání  a  hostění  tovaryšové  všickni,  dílo  ostavivše,  misU 
zámečníci  jim  to  zakázali,  a  z  toho  r.  1399  vznikla  stávka,  prni 
nám  povědomá  stávka  všech  tovaryšů.  Odešli  z  díla  naprosto.  Byli 


•)  Celakovský,  Cod.  II.,  742. 
•)  Archiv  horský,  č.  12.  Opis  v  zemském  arch. 
•)  Arch.  pražs.,  C.  2100,  fol.  264. 

^)  Inama-Sternegg,  Wirtschaftsgesch.  III.,  1,  str.  98.  Mésta  němec  prir 
znají  řády  tovaryšské  aspoň  v  řemesle  bečvářském  již  z  r.  1321. 
*)  KOpl,  Urkundnbch.  v.  Budweis.  52. 
*)  MummenhoflF,  Monograph.  Kuiturgesch.  Vllí.,  89. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Bratrstva.  229 

O  pak  smířeno  tak,  že  uloženo  šenkování  jen  jednomu  tovaryši, 
lerého  by  sobě  host  zavolal,  či  do  jehož  dílny  by  vešel;  tovary- 
ové  ostatní  aí  si  jdou  spolu  jen  v  svátek,  když  se  nedělá.  *) 

Pražským  provazníkům  tovaryši  i  pro  jiné  neshody  provozovali 
távky,  obsílajíce  se  proti  mistrům,  což  mistry  tak  hněvalo,  že  si 
tom  ustavili  zákaz  do  statut  (r.  1410),  zovouce  takový  „obyčej" 
šibalstvem"  nepočestným,  za  kteréž  vinník  měl  býti  poprvé  „po- 
učen" pěti  groši,  po  druhé  desíti,  po  třetí  panskou  pokutou 
žalář  v  rathouze),  a  čtvrté  aby  nebyl  na  řemesle  a  v  městě  trpěn, 
?í  by  chtěl  těch  obyčejův  protivných  ostati.  *) 

V  Němcích  tou  dobou  již  odevšad  ohlašují  se  takové  tovaryšské 
ápasy;  v  Gidaňsku  r.  1385  městský  úřad  tak  byl  rozezlen,  že  po- 
irozil  tovaryšům  pro  stávku  uši  řezati.  *)  Ve  Francii  první  hnutí 
OTaryšská  dějí  se  již  v  XIII.  věku.*) 

Vznikem  cechů  jakožto  korporací  průmyslových  nezanikla 
iratrstva  jakožto  spolky  k  pobožnostem  a  k  pohřbům.  Lišila  se 
bratrstva  od  cechovních  pořádků  mimo  právní  rozdíly,  jakož  svrchu 
yloženo,i  tím,  že  přijímala  za  členy  lidi  nejrozmanitějšího  zaměstnání. 
To  asi  nejspíš  udrželo  ty  associace  při  životě  u  nás  i  v  cizině  ^ 
ložná,  že  z  téže  příčiny  i  některý  cech  dal  podnět  k  vzniku  bratrstva 
lového.  ^ 

Některá  bratrstva  bývala  hojná  a  také  bohatá.  Z  největších 
lyio  bratrstvo  měšfanské  v  Kutné  Hoře,  jež  r.  1388  zakládá  kapli 
k)žího  Těla  a  sv.  Barbory.  ^)  Slulo  podivně  fraternitas  de  czecha 
i  drželo  v  sobě  všech  zaměstnání  přední  osoby  městské. 

Když  z  pouhého  bratrstva  utvořil  se  řemeslný  cech  a  ten  cech 
»držel  si  v  statutech  účely  bratrské  (kostel  a  pohřeb),  stalo  se 
íralrstvo  cechem  a  cech  bratrstvem.  Tak  si  představuji  bratrstvo 
Daliřské,  zlatnické,  když  se  byly  v  korporace  rozvinuly ;  mají  v  sta- 
ntech  kusy  živnostenské  vedle  kusů  bratrských. 

Pro  ty  kusy  „bratrské"  v  pozdější  době  i  do  cechu  přijímáni 
íývali  lidé  řemeslu  cizí.  Nejeden  měšťan  nebo  měšfanka   dávali  se 


')  Arch.  pražs.,  č.  986,  184. 
O  Arch.  pražs.,  č.  2100,  267. 

*)  O  léch  vécech  obšírné  Schanz,  Zur  Gesch.  d   Gesellenverbande. 
*)  Layisse  et  Rambaad.  Histoire  génér.  II ,  617. 
*)  Týž,  633  o  íranc.  bratrstvech. 

•)  V  Némcích   mají    příklad  toho  v  Kohné  nad  Rýnem.  Staedlechroniken. 
av..  LXXXI. 

')  V  Privileg.  Celakovského  II.,  od  str.  822. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


230  Kniha  U.  2.  První  cechy. 

pravé  pro  přední  bratrský  kus,  pro  slavný  pohřeb,  zapisovati  k  ře- 
meslným cechům,  s  nimiž  jinače,  jsouce  zhola  jiného  zaměstnání, 
neméli  nic  činiti.  To  pak  správcové  cechovní  zapisovali  v  knihy 
své  tím  slovem,  že  toho  neb  onoho  za  vstupné  a  příspěvky  přijí- 
mají v  „bratrstvo" ;  to  jest :  shbiU,  že  v  pláštích  a  se  svícemi  půjde 
na  pohřeb  všecek  cech. 

Někdy  však  z  bratrstva  se  cech  řemeslný  vyloupl  a  osamoslatnd 
i  jakožto  živnostenské  sdružení  vedle  bratrstva.  Tak  si  představu- 
jeme, že  vznikl  cech  krejčířů  pražských  r.  1318.  Ti  nemají  v  aťJ- 
kulich  cechovních  nic  o  pohřbu  a  zbožnosti.  I  protož  pak  na  snadě 
domněnka,  když  r.  1354  stane  se  v  pražských  knihách  náhodou 
zmínka  o  „bratrstvě"  krejčí,  že  krejčíři  vedle  cechu  svého  byli  zá- 
roveĎ  členy  širokého  bratrstva,  v  němž  nacházíme  i  stolaře,  rybářeJ 
sladovníky.  A  poněvadž  bylo  v  bratrstvě  asi  nejvíc  krejčí,  vzal] 
zbožný  spolek  na  se  jméno  „krejčovského  bratrstva".  Tu  tedy  sou- 
časně něco  jiného  jest  „cech  krejčířův"  a  „bratrstvo  krejčiřův.    j 

O  krejčířskéra  bratrstvě  na  Novém  městě  dovídáme  se  jen  loi^ 
náhodou,  že  se  ostatní  členové  bratrští  pohádaU  s  krejčími  o  zna^ 
mění  na  korouhvi  a  na  svících.  Krejčí  jakožto  členové  zakládajíc^ 
dali  bratrstvu  své  signum,  nůžky.  R.  1397  purkmistr  a  konšely 
novoměstští  musili  smiřovati,  když  ostatní  členové  řemeslníci  jinýcl^ 
řemesel  nebyli  s  nůžkami  spokojeni.  Krejčí  byli  nuceni  upustili  oá^ 
svého  znaku,  a  na  korouhev  dáno  umučení  Páně,  a  na  svíce  na^ 
vrženo  dáti  sv.  Václava  nebo  jiné  znamení,  jakž  by  se  o  tom  všeii^ 
usnesli  většinou  hlasů.  Trest  za  vzdor  stanoven  v  pěti  kopách  grošův. 

Ze  smíru,  v  knihách  městských  zapsaného,  dovídáme  se  také 
o  druhém  sporu  mezi  spoluoudy  bratrstva.  Šlo  o  volbu  správeu 
bratrstva,  cechmagistrů.  Dosud  v  tom  krejčíři  rozhodovali;  konšely 
véc  porovnali  tak,  aby  voleni  byli  čtyři,  či  víc,  většinou  hlasů  be^ 
vzdorování  jiných  pod  pokutou  svrchu  pravenou.  ^)  Z  té  hádkj 
v  bratrstvě  krejčířském  bezděčně  dovídáme  se,  že  na  čele  sprá\^ 
byli  cechmistři  počtem  čtyř  osob ;  cechmistrů  hlavní  a  snad  jedin;^ 
povinnost  byla  shromažďovati  příspěvky  a  věrně  je  v  pokladnici  chon 
váti.  V  Praze  uvozuje  se  mimo  krejčířské  bratrstvo  ještě  pasířské^ 
bečvářské  a  pekařské;  r.  1407  děje  se  zmínka  o  německém  bratrstvy 
slado vniků ;  *)  v  jich  představenstvě  jsou  dva  kováři  a  dva  jiní: 
řemeslníci.  i 


»)  Arch.  pražs.,  č.  2076,  fol.  A.  17.  (Miscell.  při  deskách  č.  7  ) 
•)  Arch.  pražs.,  C.  2101,  140. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


III. 

Dvojí  národ  při  práci. 

Jest  otázka,  kterým  podílem  obojí  národ,  v  Čechách  bytující, 
účastnil  se  spolků,  právě  vypsaných,  a  všelikteraké  řemeslné  neb 
imélecké  práce.  Od  vysazení  mést  Némci  měli,  jakož  samozřejmo, 
vlásf  v  obcích  královských  v  rukou  svých  správu  a  vládu,  jazyk 
ejich  vedle  úřední  latiny  byl  napřed.  Ale  v  době  lucemburské, 
»  niž  jednáme,  jest  sílu  Čechů  v  městech  i  v  okolku  městském 
áhy  a  dobře  znáti;  vládnoucí  Němci  nedovedli  na  dlouze  odolati 
lávalu  českých  lidí  počtem  daleko  hojnějších  a  opírajících  se  o  při- 
ozené  právo  svého  v  zemi  prvenství  proti  hostům  nedávno  usedlým 
privilegovaným.  Situaci  národnostní  v  Praze  r.  1310  před  na- 
loupením  Lucemburků  výborně  osvětluje  veršování  kronikářovo, 
ypisujicí,  kterak  Němci  za  bouřky  proti  korutanskému  Jindřichovi 
e  s\^ch  domech  ustrašeni  seděli,  a  Čechové  v  zástupích  po 
lěsté  chodili  a  tepali  Němce,  jak  se  který  kde  naskytl.  *)  Minorita 
ěmecká  tu  patma. 

Ale  vnější  poměr  na  dlouze  vždy  ještě  zůstával  týž:  Němci 
sude  v  menšině,  ale  vládli ;  vládli  na  radnici,  vládli  v  spolcích 
?meslných  a  ve  všech  oborech  městského  života,  a  řeč  jejich  na 
rchu,  zvlášť  v  úředních  a  representačních  příležitostech.  I  protož 
ajisté  pravdivá  jest  zpráva  opata  zbraslavského  z  r.  1334,  že  skoro 
e  všech  obcích  a  v  přítomnosti  králově  hovoří  se  spíš  po  němečku 
ežli  česky.  Tudy  také  vykládá  se,  že  statuta  řemeslnická,  nebyla-li 
sána  latinou,  vyskytují  se  jen  po  němečku,    nebof  podávána  byla 

')  Ob&ÍTné  vylíčení  u  Tomka  v  D.  P.  1 ,  502. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


232  Kniha  II.  3.  Dvojí  národ  pří  práci. 


německým  konšelům  a  od  nich  stvrzována.  Z  téže  příčiny 
choulostivo,  souditi  z  německých  statut  o  německé  činnosti  a  práci.' 
Němci  posilovali  se  stálou  imigrací  z  Němec,  ale  ani  tou  ně 
stačiU  na  dlouze  odolati  Čechům  do  všech  oborů  se  tisknoucím  í 
cizí  nadvládu  těžce  nesoucím.  Od  polovice  XIV.  stol.  jest  uvědomen 
národní  v  hořejších  vrstvách  českého  národa  velmi  patrné  a  siké^ 
a  to  uvědomění  vniká  i  do  vrstev  českého  obyvatelstva  méstskéhd 
Mnoho  dělo  se  cestou  přirozenou,  klidnou.  Nejeden  český  obýváte 
městský  zmocněl  hospodářsky  a  dostal  se  konečně  i  na  radní  důn 
k  vládě  mezi  Němce.  Možná,  že  první  takoví  lidé  svou  po^^'šenoí^ 
zaplatili  ústupky  německému  nadprávi  a  snad  i  nedbou  svého  jal 
zyka.  Stoupajícím  uvědoměním  národním  a  rostoucí  hospodářskoi 
silou  Čechové  dostávali  se  však  na  vrch  cestami  už  rovnějšími.  Jii 
za  krále  Jana  vidíme  mezi  německými  boháči  pražskými,  obchod 
niky,  kroječi,  peněžníky  nejednoho  Čecha  hodně  bohatého;  přip»oi 
mínáme  jen  sukna  kroječe  Budka  z  r.  1314,  Konráda  Junošů,  pii 
sežného  konšela  (1316 — 1334)  a  rychtáře  staroměstského  Bořutt 
(1346),  majitele  vesnice  Chval. ')  Takových  lidí  v  knihách  městských 
kamž  majetek  se  zapisoval,  přibývá  patrně. 

Z  jmen  měšťanů  pražských  také  patmo,  že  národnostním  po- 
krokem českým  nejeden  člen  německého  rodu  zčeštil  se  stejně  tak 
jako  do  XV.  věku  tlakem  národa  polského  mnozí  Němci,  do  Polska 
přistěhovalí,  poslovanili  se.*) 

Městské  rady  a  sdružení  řemeslná  byly  bašty  německého  ná- 
roda v  českých  městech,  a  těch  bašt  Čechové  dobývají  sice  zvolna 
ale  jistě.  Němci  bohatí  a  vládnoucí  nemohou  Čechům  odpírati  plat- 
nosti ;  má  při  egoismu  živnostenském  důtklivý  význam,  nemohou-1 
Němci  zabrániti,  aby  přes  uzavřený  počet  nebyla  postavena  noví 
řada  krámů  řemeslníkům  českým.  Čteš  v  pramenech  o  masnycl 
krámech  českých  vedle  německých  již  za  krále  Jana;  novoměstskt 
mlýny  na  Poříčí  v  Praze  dělí  se  v  řadu  českou  a  německou,*)  roki 
1407  čteme  o  německém  bratrstvě  sladovníků  v  Praze  vedle  bratr- 


*)  Neuwirth  v  Gesch.  d.  bild.  Kunst.  236.  Po  nóm  i  Prokop,  Die  Markpraf 

Máhren  ín  kunstgesch.  Bezieh.  346.  Jemu  jest  dokonce  pražské  bratrstvo  n^alr 

ské  die  erste  KOnstlergenossensch.  Deutschlands. 

■)  Tadra,  Styky  Cech.  3ž8.  Winter,  Kult.   obr.  mést.  L,  138. 

»)  Tomek,  D.  Pr.  II.,  476,  I.,  316. 

*)  Wuttke,  Stadtebuch  v.  Posen.  208—214. 

•)  Tomek,  D.  P.  II.,  265. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Čechové  a  Němci  na  venkove.  233 

Ta  českého.  *)  I  v  řemesle  zadnéjším,  lazebnickém,  začali  leckde 
méslech  venkovských  déhti  lázně  v  české  a  německé.  *) 

Němci  ztrácejí  půdu;  umdlévají  v  zápase,  zvláště  v  městech 
enkovských.  V  Žatci  vyskytují  se  ryze  česká  jména  v  konšelech 
d  r.  1348;  ku  konci  století  XIV.  jeví  se  v  Ustinách  žateckých  již 
lotová  rovnoprávnost  jazyků,  ^)  jména  českých  konšelů  houstnou, 
•sti  v  době  krále  Václava  zčeštilo  se  dokonce,  "*)  v  Plzni  vyskytují 
e  mezi  konšely  jména  česká  od  r.  1334  jednotlivě,  r.  1377  jsou 
tyri  Cechové  konšely,  r.  1407  již  deset  Čechů  v  radě  vedle  2  Němců.*) 
\.  1369  mají  tu  českého  radního  písaře  Jana  ze  Sepekova.  Věříme, 
ie  od  počátku  XV.  věku  bylo  v  Plzni  81%  Čechů,  15%  Němců, 
lle  jmen  počítaných.  V  Litomyšli  mezi  konšely  zapsán  roku  1349 
)rYni  nepochybný  řemeslník  český.  Macek  švec,  a  padesát  let  potom 
echové  mají  v  městě  většinu  ve  všem.  ®) 

V  Budějovicích  čtou  se  česká  jména  konšelů  od  r.  1330  napo- 
id.  Fundaci  na  chudé  Udi  špitální  činí  tu  r.  1391  bohatý  řezník 
LuĎák,  jistě  Čech.  ^)  O  českosti  města  Hradce  Králové  r.  1397  vy- 
lévají svědectví  jména  konšelů  Peška,  Alšíka,  Varmuše,  Hanúška 
i  jiných  po  nich.  ^)  Louny  před  koncem  XIV.  století  měly  většinu 
?lovanskou.  *)  V  Kolíně  r.  1397  český  soused  Mrzák  půjčuje  kon- 
ielům  a  obci  peníze;*®)  Karel  IV.  v  privilegium  Berounském  klade 
Jechy  s  Němci  v  rovné  právo;  však  Čechy  napřed  jmenuje.  *^)  V  Ra- 
kovníce r.  1374  jest  sedm  Čechů  mezi  konšely,  r.  1399  devět.  **) 
^  v  Kutné  Hoře  konšelé  r.  1401  musili  smlouvati  řemeslníky  po 
řesku,  jakož  svrchu  jinde  dotčeno.  V  Jičíně  po  r.  1371  nenajdeš 
uezi  konšely  Němce.  ^*) 

•)  Arch.  pražs.,  6.  2101,  140. 

')  Menčík,  Jičín  78. 

')  Cte  se  v  Schlesíngrové  Stadtbuch  voii  Saaz  místní  názvisko  »trávník  alias 
íngiT*  aj.  viz  Uppert,  Sozialgesch.  216,216.  Schlesinger,  Mittheiiungen  XXVIL,  104. 

•)  Tadra,  Styky  337. 

*)  Strnad,  Arch.  Pani.  XIV.,  195. 

O  Nejedlý.  Litomyšl.  L,  324. 

Ó  Bohemus,  Pehem  jsou  Češi;  1346  PHbik,  1363  Ješek,  Skřivánek  a  j. 
íúpl.  Urkundenb.  Budw.  45,  47,  78,  296. 

•)  Spies,  Přispévky  k  místopisu  Hradce  18. 

*)  Lippert,  Sozialgesch.  II.,  211. 

")  Winter,  Obraz  kult.  1.,  138. 

")  CelakoTský,  Cod.  U.,  439. 

")  Winter,  Obraz  L,  137. 

'•>  Menčík,  Jičín,  67—72. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


23i  Kniha.  II.  8.  Dvojí  národ  pM  práci. 

Tím  způsobem  lze  ještě  déle  pokračovali  u  vyčítání  všelikýcn 
znamení,  svědčících,  že  dávno  před  koncem  lucemburské  periodj 
města  se  zcestovala.  Patmo,  2e  by  i  bez  bouře  husitské  Cechový 
—  ovšem  zvolna  —  byli  přišli  k  svému  právu  v  městech. 

Ta  věc  by  nenáležela  do  této  knihy,  kdybychom  nebyli  přesvťd-| 
čeni,  že  Čechové  touž  měrou,  jako  vnikali  v  rady,  ba  mérou  větsij 
měli  účast  v  práci  průmyslové  i  umělecké  a  vnikali  v  sdružení  ře-| 
meslná,  v  cechy  i  v  bratrstva. 

V  hlavním  městě,  v  Praze,  pokládati  lze  Nové  město  od  po- 
čátku za  české  valnou  většinou,  by!  v  prvních  dvou  seznamech! 
konšelských  větší  počet  německých  jmen  se  čte.  ^)  R.  1350  totiž 
jen  čtyři  jména  z  dvanácti  ukazují  k  Čechům,  páté  jméno  nejisté: 
v  sezname  r.  1363  již  pět  Čechů  jistých  a  nad  to  několik  nejistých: 
v  třetím  sezname  z  r.  1356  již  Čechové  mají  v  radě  sedm  lidi,  tedy 
většinu.  Latinský  jazyk  panuje  ovšem  dál,  první  český  zápis  v  knize  i 
jest  z  r.  1401.  *) 

Na  Malé  Straně  objevují  se  Čechové  od  prvního  seznamu  rady 
r.  1306,  ale  jen  po  několika  málo;  r.  1347  jsou  zapsáni  v  kon- 
šelech 4  Češi,  4  Němci,  z  ostatních  jmen  nelze  nic  souditi ;  r.  1349 1 
již  mají  Čechové  většinu.  *)  Město  Hradčanské  bylo  od  počátku  o?n- 
zeno  lidem  českým ;  jména  německá  jsou  v  něm  vzácnější. 

Jinače  jsou  poměry  na  Starém  městě,  kdež  byli  Němci  velnii 
pevné  zasedělí  ode  dávna;  tu  jich  bylo  poměrně  nejvíc  a  bránili 
se  proti  Čechům  nejhouževnatěji  a  nejdéle.  Od  počátku  lucembur- 
ské periody  (1310)  dlouho  nenajdeš  v  konšelech  českého  jména,  leC- 
byl-li  některý  z  Kokotů  Čech.*)  Do  r.  1350  řídko  zavadíš  o  někteiv 
české  jméno  ojedinělé  (Junoš,  Bolek,  Křišfan,  Ješek).  Roku  135'J 
tři  konšelé  mají  česká  jména;  roku  1352  zase  tři,  r.  1395  čtyři, 
r.  1362  sedm,  r.  1363  zas  jen  tři. 

Tedy  český  živel  patrně  roste,  ale  ne  valně.  Pouhou  episodou 
jest,  když  r.  1364  vůlí  královskou  Staré  a  Nové  město  se  spojí  a 
objeví  se  v  29  osobách  konšelských  najednou  12  Čechů  a  v  po- 
slední rok  dotčeného  spojení  (1376)  v  30  osobách  opět  Čechů  V2. 
Ti  Čechové  přibyli  v  konšelstvu  z  města  Nového   a   proto   po   od- 


')  Tomek,  D   P.  V.,  77. 

•)  Arch.  pražs.  č.  2100,  26. 

■)  Tomek,  D.  P.  V.,  88,  I.,  611. 

*)  Seznamy  má  Tomek  v  D.  P.  V.,  55. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Čechové  a  Némci  v  Praze.  236 

ržce  obou  mést  mezi  konšely  staroměstskými  zase  ani  jediného 
kha  nenajdeš  za  kolik  let. 

Až  r.  1383  objevuje  se  v  méstské  radě  český  uvědomélý  bo- 
tatec  Kříž  kramář  s  dvéma  jinými  českými  sousedy.  Od  té  doby 
Tskytuji  se  česká  jména  po  jednom,  po  dvou.  Viděti,  že  Némci 
voQ  državu  drží  naložením  sil.  R.  1390  nějak  oslábli,  sedm  Čechů 
e  v  radě;  ale  potom  zase  jen  dva,  tři.  Roku  1408  obrat:  devět 
istých  Cechů  je  v  radě,  a  když  Němci  odstěhovali  se  z  university 
iražské,  čteme  v  radě  staroměstské  deset  českých  jmen.  Na  tom 
K)člě  pak  zůstává  skoro  stejně  až  do  roku  1418,  posledního  před 
»ouh  husitskou.  Tenkrát  v  radě  už  jen  čtyři  nejistá  jména  německá* 
)ržela  tedy  třetina  *)  německá  v  Staré  Praze  až  do  počátku  XV.  stol. 
étsinu  českou  v  podruží. 

České  měšťany  nejen  v  Praze  Staré  než  i  v  městech  venkov- 
ikých  Karel  IV.  kdysi  (snad  r.  1367)  posilnil  nařízením,  jež  Staro- 
néslským  vydal,  aby  soudy  konaly  se  po  česku,  a  pouzí  Němci, 
tesky  neumějící,  aby  nebyli  konšely.  *)  To  nařízení  německé  kon- 
aly staroměstské  tak  málo  potěšilo,  že  jeho  ani  nezapsali  v  knihy 
i  bezpochyby  se  jím  také  tuze  neřídili,  neboť,  kdežto  na  venkově 
wnšelů  českých  přibývá,  v  Praze  zůstává  vláda  Němců  stejná; 
Miejší  listiny  a  cechovní  řády,  nejsou-li  latinské,  jsou  německé. 

I  Václav  král  dlouho  zanechával  vládu  Němcům.  Až  ho  pro- 
)udil  rach  národní  u  náboženský.  R.  1413  vydal  povědomý  rozkaz, 
lby  v  Starém  městě  v  radě  zasedalo  polovice  Čechů  s  polovicí 
lémeckou.  Tím  výhradné  panství  němčiny  zlomeno  dokonale,  ač 
le  docela  klidně.  Nějaké  krveprolití  mstivé  při  tom  bylo.  *) 

Bylo  by  pro  naši  úlohu  vysoce  důležito  stopovati  v  knihách 
iiťsfanských,  kterak  Čechové  rostou  a  ovšem  při  tom  pátrati,  kterak 
5e  chápali  řemesel  a  umění.  Žel,  že  v  XIV.  věku  lze  to  provésti 
ien  Y  Starém  městě  Pražském,  v  němž  zápisy  měšťanské  od  r.  1324 
až  po  r.  1393  zachovány  celé.*)  V  jiných  městech  českých  nemají 
biih  lakových.     Žel  tím  větší,    že  poměry   v  Starém    městě,    kdež 

')  Tomek,  D.  P.  IL,  518  míní,  2e  ani  ta  třetina  nebyla  celá. 

')  Týž,  IL,  521  a  násl.  Tu  vidéti,  že  nékteři  kronikáři  —  zvlášť  spisovatel 
>Krátkého  sebrání  z  kronik<  z  r.  1438  —  Karlovi  IV.  ubližují,  vykládajíce,  že  všecko 
tinil  pro  Némce  a  Cechy  že  chtél  vypleniti.  Véstn.  Spol.  Nauk.  1904,  III. 
PoUk,  14 

*)  Ale  průbéh  událostí  nejasný.  Cti  u  Tomka  D.  P.  III.,  549. 

*)  Zápisy  méštanů  vydal  Dr.  Teige  v  Alman.  mésta  Prahy  r.  1901,  1902, 
1903.  Obšírné  jsme  v  nich  počítali  a  výsledek  u veřej,  v  Osvété  1902. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


236  Kniha  II.  3.  Dvojí  národ  při  práci. 

Němci  sedéli  nejpevněji  a  nejdéle,  nemohou  sloužiti  za  pravidlo,] 
jsouce  výjimkou.  Mohou  poučiti  však  potud,  že  jinde  všude  Cechové 
v  méšfanstvé  i  v  řemesle  rostli  dřív  a  šíř  nežli  v  Staré  Praze,  kdež 
odpor  proti  nim  byl  nejtužší.  ' 

V  prvé  desítce  let  (1324—1333)  v  89  měšfanech,  do  Staré 
Prahy  nově  přijatých,  shledali  jsme  20  nepochybných  Čechů,  45 
Němců,  ostatek  národnosti  nejisté.  Tedy  22%  proti  48%.  Zaniífsl- 
nání  živnostenské  a  řemeslné  psáno  při  málo  kom.  Je  tu  po  jednom 
psán  železník  (obchodník),  zlatník,  sedlář,  platnéř,  krejčí,  soukennit 
kráječ  suken  (obchodník),  kramář;  po  dvou  nožíři,  sládci,  po  třech 
kožešníci  a  ševci.  Devět  z  nich  jsou  Němci,  tři  Čechové  (koželuh, 
sládek  a  kramář),  ostatní  mají  holá  jména  křtěná,  z  nichž  se  ni< 
nepozná. 

V  druhém  desíUletí  (1334—1343)  ze  118  měšťanů  nových  bylo 
27  (23%)  Čechů,  69  (530/o)  Němců.  Ostatní  nejisti.  Vzrůst  Ceck 
nepatrný.  Z  řemesla  uvádí  se  tré  bečvářů,  z  nichž  jeden  Čech,  dva 
helméři,  uzdář,  pět  kožešníků,  14  krejčí  (2  Čechové),  kramář,  4  n^^ 
žíři  (všickni  Němci)  plátenník,  pekař,  platnéř  (Churczweil),  ře- 
menář,  14  ševců  (4  Češi,  ostatní  většinou  co  do  národa  nejistil: 
2    šenkéři    a   10  zlatníků,    z    nichž    pět    nepochybných    Němcův. 

Zlatníci  přišli  z  Řezná,  z  Norimberka  i  odjinud  z  Němec,  ale 
také  jeden  Wolílin  z  Domažlic,  jiný,  Oldřich,  z  Mýta,  třetí,  Jeklin 
z  Čáslavě;  za  jednoho  zlatníka  norimberského  ručí  Vádav  Trubai. 
Čech  za  Němce,  za  jiného  ručí  zlatník  Pešek  Weis,  jehož  jméno  je 
české  i  německé.  V  rukojmích  uveden  německý  sklenář  (Hainczlinus). 
dlažič  (jména  nerozhodujícího  Johannes). 

V  třetím  desítUetí  (1344—1363)  zapsáno  187  nových  měšfanu: 
v  nich  Vlach  z  Florencie,  apotekář  Augustin.  Osob,  při  nichž  lze 
o  národnost  hádati  se,  spočetli  jsme  49  (26^/,,),  Čechů  50  (27^. o  • 
ostatek  87  (47%)  jistí  Němci.  Čechů  tedy  přirostlo.  Nastoupil  pa- 
nování král  Karel  IV.;  vzešla  Čechům  doba  příznivější. 

Řemeslem  zastoupen  obojí  národ  takto.  Uvozují  se  tři  bečviiíi. 
z  nichž  jeden  Čech,  tři  cínaři  nebo  ciníři,  z  nichž  „Hanuš"  z  Mostu 
mohl  býti  Čech;  dva  jehelničkáři,  oba  Němci,  jeden  koželuh,  Clech 
Pešek  (r.  1349),  kožešníků  devět,  v  nich  šest  Němcův,  ostatní  nr 
jistí,  kovář  jeden,  dle  jména  nejistý  (Nicolaus).  Krejčí  zapsáni  čty- 
řicet dva.  Osm  z  nich  jsou  nepopiratelní  Čechové.  Kroječ  suken 
psán  jeden  jména  nerozhodujícího  (Martinus  de  Bilena).  Mezi  rukoj- 
měmi  shledali  jsme  také  kroječe  Čecha,   Přibíka  jménem.   To  stoji 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Čechové  a  Némci  v  Praze.  237 

za  řeč,  nebof  kroječi  byli  zámožní  obchodníci  a  tu  se  objevuje  Čech 
mezi  nimi.  Kupec  uveden  jeden,  Němec  z  Pasová.  Mlynář  též  jeden, 
slul  Hurer  a  přišel  z  Hory.  Dvanáct  nožířů,  v  nich  Čech  Jindra ; 
pasířů  čtrnáct,  z  nichž  dva  bezpeční  Čechové ;  plátenníci  psáni  dva, 
jeden  z  nich  Čech.  Platnéřů  přijato  do  Staré  Prahy  sedm,  z  nichž 
jeden,  Mareš  z  Týnce,  Čech,  ostatní  většinou  nerozhodujících  křest- 
ných  jmen.  Prták  vyskytuje  se  jeden,  sluje  Gallus,  a  ručí  zafi  prták 
Krabice  (r.  1346).  Rukavičníků  šest  (dva  nejisté  národnosti,  ostatní 
Xěmci);  řemenář  a  sádelník  (arvinarius)  po  jednom,  onen  Němec, 
tento  bezpochyby  Čech  (Mikuláš  z  Benešova).  R.  1348  psán  jeden 
sklenář.  Němec ;  jeden  kušař  (ballistarius)  nejisté  národnosti ;  ševců 
zapsáno  jedenáct,  z  nich  dva  Čechové  jistí,  váčkáři  tři,  z  nichž 
Zdislaus  bude  Čech,  tobolečnici  tři,  z  nich  jeden  Čech.  Zlatníků, 
řemesla  uměleckého,  přijato  šest ;  většinou  jsou  to  Němci  z  Řezná, 
z  Vídně,  ze  Znojma.  Jeden  z  nich,  Dětřich  z  Hradce  r.  1345,  po- 
kládá se  za  Čecha.  *)  V  rukojmích  pozorujeme  zlatníka  Peška,  zetě 
Sedlákova,  jenž  bez  hádky  Čech.  V  rukojmích  vystupuje  r.  1346 
laké  jeden  pemikář  (libetarius),  Henslinus,  asi  Němec. 

Tu  již  patrně  vidíme,  že  Praha  v  prvních  létech  panování 
Karlova  průmyslem  roste,  usazuje  se  tu  průmysl  umělecký  měrou 
bojnější,  nežli  před  tím  (zlatníci,  nožíři,  platnéři,  pasíři  a  j.)  a  těší 
lás,  že  mezi  mistry  měšťany  nacházíme  Čechy;  česká  práce  přes 
lepříznivé  poměry  staroměstské,  tlačí  se  tu  na  povrch ;  nelze  jí  ne- 
řiděti,  popírati. 

V  desítce  let  následujících  (1354 — 1363)  jest  boj  národnostní 
1  číslech  patm.  Měšťanů  přijato  246  osob,  v  nich  46  s  jmény  ne- 
itrálnými  (17%),  Čechů  62,  což  činí  již  jen  25%,  a  ostatek  aŽ  na 
ednoho  Vlacha,  platnéře  z  Koma,  a  jednoho  Uhra,  jménem  Jur- 
dejna,  jsou  Němci.  Tedy  136  (55%).  Tuje  Čechům  úbytek,  příboj 
íich  menší,  odraz  německý  silnější. 

Co  do  zaměstnání  jsou  v  oněch  počtech  dva  apotečníci  (jeden 
istě  Němec),  sedm  bečvářů,  z  nichž  jeden  nepochybný  Čech ;  bmíř 
eden,  Čech  (Pešek  r.  1354).  Valchář  psán  jeden,  krejčí  patnáct, 
:ři  z  nich  rodilí  Čechové.  K  nim  přidah  jsme  pět  krejčovských  ve- 
ešnfků-  Kroječ  suken  jeden,  Čech  (Wencezslaus  de  Budína  r.  1363). 
řoželuzi  přijati  dva  (jeden  Čech);  kožešníků  sedm,  vesměs  Němců; 
tramáři  dva  (jeden  Němec),  kupec  jediný,  slul  Ulricus  a  byl  z  Plzně 


O  I  T  díle  Neuwirthové.  Gesch.  d.  bild.  Kunst.  L,  251. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


238  Kniha  II.  3.  Dvojí  národ  pM  práci. 

(r.  1360);  lučištník  Jaroslav,  Čech;  mečí ři  dva,  oba  Némci;  měšec- 
níci  tři,  Némci;  nožířft  dvacet  jeden.  Dva  z  nich  Čechové  beze 
sporu,  sedm  bezpochyby  Čechů,  ostatek  Némci.  Pasířů  psáno  dvacet, 
dva  čeští,  sedm  nerozhodných,  ostatek  Némci.  Platnéřů  sedm,  v  nich 
Vlach  Henricus,  dva  jmen  nerozhodujících,  ostatek  Némci;  provaz- 
níků šest,  polovic  Čechů ;  postřihači  suken  dva  (jeden  Némec,  druhý 
sluje  Petrus,  tedy  nevíš,  jaký  rodák).  Rukavičníků  zapsáno  pět, 
z  nichž  jeden  bezpochyby  Čech;  řezník  jeden  národnosti  neznámé, 
sedláři  tři,  všickni  Némci,  jeden  ze  Salzburka;  sladovm'k  jeden,  Cech. 
svícník  jeden,  asi  Čech;  ševců  dvacet  šest,  mezi  nimiž  dvanáct 
Čechů ;  prtáci  dva,  oba  Čechové.  Méšf anství  si  tehda  zakoupil  také 
císaře  Karla  švec  Wolflinus,  (r.  1359)  dle  jména  Némec.  Tobole{- 
níků  zapsáno  v  méšfanství  deset,  z  nichž  dva  Čechové  a  tři  podle 
jména  nejistí.  Zlatníků  přijato  sedm,  z  nich  jeden  Čech,  Pe^t 
jemuž  bezpochyby  Némci  dali  přezdívku  Machschant  (r.  1363).  trii 
mají  jména  prázdná,  tři  jistí  Némci.  V  živnostech  toho  období 
zapsán  též  jeden  chmelař,  sluje  MoUe. 

Od  r.  1364—1373  nových  méšfanů  psáno  381,  z  nich  77 
(20%)  mají  jména  obéma  národnostem  stejné  svédčící,  Némcůjest 
193  (500/,,),  Čechů  nepochybných  v  tom  počte  108,  což  činí  28^,, 
číslo  posavad  největší.  To!  doba,  kdy  Karel  vydal  svrchu 
řečené  nařízení,  aby  pouzí  Némci  konšely  nebyli,  a  kteří  tu  chtějí 
obývati,  aby  déti  své  dávali  učiti  česky. 

V  tom  desetiletí  nalezli  jsme  mezi  novými  méšfany  čtyři  cínaře, 
dva  z  nich  jsou  Némci,  dva  nejisti;  dva  drůbežniky  a  jednu  drú- 
bežnici  (puUator,  pullatrix),  všickni  jsou  Češi,  kotlář  psán  jeden 
(r.  1368  Stephanus,  jméno  nerozhodující),  nápodobně  i  koželuh  jeden, 
kováři  dva,  jeden  Čech,  druhý  Némec,  pét  kožešníků,  z  nichž  tři 
bezpeční  Némci,  jeden  označen  „rotkurschner"  (r.  1372).  Krejčí  za- 
psáno 25,  jeden  zove  se  odborné  kalhotník  (sartor  caligarum),  jiný 
zove  se  kabátníkem.  Z  téch  krejčí  12  jest  českých,  tedy  málemj 
polovice.  Poprvé  vyskytuje  se  mezi  méšfany  mistr  řemesla  knihař- 
ského, Pavel,  r.  1372;  pouhé  jméno  křténé,  tedy  bez  barvy  národ- 
nostní. Kramáři  psáni  dva,  oba  Němci,  krumpéř  jeden,  slul  Fricet 
což  zní  po  česku  (r.  1370).  Kupec  vstěhovál  se  mezi  pražské  m^ 
šfany  jeden,  pocházel  z  Bremerhavenu  (r.  1365);  lazebník  uveden 
jeden,  Němec ;  malíři  dva,  oba  Němci,  již*  svrchu  v  sezname  řemef^-l 
dotčení.  Mečířů  psáno  osm,  většina  jsou  co  do  národa  nejisti,  jeden 
slově  Kuneš,  snad  Čech.  Měšečník  přijat  jeden,  Čech ;  nožířů  sedm- 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechové  a  Němci  v  Praze.  239 

láct,  Z  nichž  tři  Cechové  jistí  a  čtyři  po  jméné  neurčití.  Sedm  spo- 
ilali  jsme  pasířů,  mezi  nimiž  jsou  čtyři  Čechové,  a  jeden  nejistý, 
lapsán  jedenkrát  r.  1373  polarer,  jménem  Nytz,  tušíme,  že  to  pb- 
irer,  hladíc  kamenů  drahých  (puléř).  Dále  psán  jeden  platnéř,  Jan 
:  Kolína  (Colonia,  r.  1367),  ale  nevíme,  z  kterého  Kolína.  Postři- 
lači  suken  psáni  tři,  jeden  z  nich  Čech,  puškař  uveden  jediný, 
iiistr  Henricus,  r.  1373,  národnosti  nejasné.  Rukavičníků  přihlášeno 
ism,  s  polovici  Němci,  s  polovici  jmen  nerozhodných;  řezník  jeden, 
>ch;  sedláři  tři,  z  nichž  jen  jeden  jest  bezpečné  Némec;  sklenář 
eden  (r.  1367),  po  jméně  Herlinus,  asi  Němec,  sladovník  jeden, 
kh;  šenkéř  vína  (pincema  vini),  Čech,  sýrař  též  jediný,  Čech. 
Sevců  zapsáno  36,  mezi  nimi  15  Čechů;  tesař  psán  jeden  národ- 
lasti  nejisté,  taškářů  nebo  tobolečníků  pět,  z  nichž  jeden  Čech,  tři 
íěmci,  pátý  nejistý.  Uzdáři  čtyři  přyali  právo  měšfanské,  jeden 
nich  ílech;  vetešníků  se  uvádí  pět,  ale  z  pouhého  jména  reno- 
ator  nevypátráš,  byli-li  to  vetešníci  ševci  či  krejčí.  Jeden  Čech 
nezi  nimi.  K  vetešníkům  jest  připojiti  pět  „mentlerů",  které  asi  je 
lásli  za  krejčíře :  čtyři  z  nich  Čechové.  Valchářů  uvedeno  do  města 
edni,  všecko  flechů,  vinaři  tři,  z  nichž  dva  Němci,  třetí  nejistý, 
'ozka  uveden  jeden,  Němec  z  Chebu,  zlatníci  čtyři,  z  nichž  jeden 
^h.  Obchodník  železem  psán  jeden  jména  bezbarvého,  Lucas, 
.  1373. 

V  následujícím  desetiletí  (1374—1383),  v  němž  král  Karel  se 
řělem  se  rozžehnal,  přijato  do  Starého  města  520  měšfanů  nových  ; 
nich  80  mají  jména  pouze  křtěná.  Němců  jest  324  (620/^,),  Čechů 
10  (21  /q),  číslo  to  v  percentech  proti  předešlým  časům  pokleslé, 
íémci  se  přivolá vají  z  ciziny  a  zápasí,  tof  patrno  ze  zápisů.  V  tom 
bdobí  také  vyskytuje  se  některý  Vlach,  Nizozeman,  slovanský  Lu- 
iéan  a  Slovinec. 

Co  do  zaměstnání  a  řemesel  je  tu  apotečník  Angelus  Vlach, 
1379  v  měšťany  přijatý,  čtyři  chirurgové,  z  nichž  tři  jistí  Němci ; 
ale  uvádějí  se  po  jednom  barbíř  (jména  nerozhodujícího  Peter), 
řebenář  (Němec),  chmelař  Čech,  hrnčíř,  kamenník  (Petr  Parléř); 
va  konváři  Němci,  čtyři  rotšmidové  (kotláři),  z  nichž  jeden  Čech, 
va  kováři  národnosti  nejisté,  koželuh  Němec,  kožešníků  21,  z  nichž 
íden  Čech  a  dva  nejistí,  kramářů  16,  z  nichž  asi  dva  Čechové,  a 
tt  osob  pochybných.  Krejčí  zapsáno  47,  z  nichž  17  Čechů  roz- 
odných;  kroječ  suken  jeden,  Čech;  krumpléř  též  jeden,  Ješek  (roku 
374),  rodák  český,   kupci  psáni  dva   (jeden  Čech,   druhý  nejistý); 


Digitized  by  VjOOQ IC 


240  Kniha  II.  3.  Dvojí  národ  při  práci. 

malíři  dva,  oba  Němci ;  mečíři  tři,  z  nichž  jeden  Cech,  mlynář  jeden 
(Štěpán),  nífař  Cech,  Petr  Knyskonis  z  Loun  (r.  1383);  nožířů  ?tí 
uvádí  23,  v  nich  tři  Čechové  a  několik  pochybných ;  ostrožníci  dvaj 
jeden  Čech,  druhý  nejistý;  pasíř  jeden,  Němec;  patemíci  (růženeO- 
káři)  dva,  oba  Čechové;  pergameníci  tři,  dva  z  nich  Němci,  třetí 
nejistého  národa;  platnéřů  šest,  tři  z  nich  Němci,  tři  jmen  neroz- 
hodujících. Postřihačů  suken  zapsáno  sedm,  z  nichž  tři  Čechově; 
plavec  (Čech)  a  pouzdrař  (Němec),  puléř  a  řezník  (Němec)  psáni  \to 
jednom;  puléř  mohl  by  býti  Čech,  jmenuje  se  Václav.  Řemenad 
pět  uvedeno  v  měšťany,  dva  z  nich  Čechové,  rukavičníků  osm,  v  nicli 
jeden  Polák,  dva  Češi,  dva  Němci,  ostatek  nejisti.  Rybářů  zapsáriO 
pět,  jeden  Cech,  sladovníci  tři,  z  nichž  dva  Čechové;  soukennici 
tři  (jeden  Čech),  šenkéřů  10  (polovic  Čechové),  ševců  49,  z  nidií 
17  Čechů.  Jeden  ze  Švihová  slul  Žižka.  Dva  živnostníci  zapsíuij 
jménem  mango,  totiž  koníři,  oba  jsou  rodáci  nejistí;  tanléř  psáij 
jeden,  a  ten  Čech;  tobolečníci  dva,  oba  Němci;  uzdářů  šest  uve 
děno,  jeden  (^ech,  valchář  jeden,  snad  Čech,  vetešníků  (nedi  5<i 
jakých)  osm,  z  nichž  dva  Čechové,  voskář  jeden  (Čech),  vozataj  téá 
tak.  Prvně  se  v  měšťanech  vyskytuje  r.  1381  zrcadelník  (Hanuí 
Saxo,  asi  Němec);  zámečníci  tři  (jeden  Čech),  zlatníků  zapsáiKJ 
osmnáct,  z  nichž  čtyři  Čechové.  V  živnostech  také  uveden  jedeí 
železník  národnosti  nepovědomé. 

Poslední  období  knihy  měšťanské  v  XIV.  věku  obsahuje  jižjťH 
9  let  (1384—1393).  V  tom  období  nových  měšťanů  spočítáno  242 
v  nich  40  (16%)  co  do  národa  nejistých;  Čechů  rodilých  stejpj 
tolik.  Odpočítáme-li  jednoho  Polána,  dva  Nizozemce,  dva  Vlachy  < 
Francouze  z  Remeše,  zbude  Němcům  počet  156  (66%).  V  zápase 
národnostním  zase  jednou  vysoká  vlna  německá. 

V  živnostech  a  řemeslech  zastoupen  apotekář  národnosti  ne 
jisté,  čtyři  bečváři  (jeden  Čech),  cínař  (Henricus  z  Vídně),  specia 
lista,  jenž  robil  číše  (pechrer),  původu  nejistého ;  flašnýř  a  hřebenái 
onen  Němec,  tento  nejistý;  dva  koláři  nerozhodujících  jmen,  ti 
kramáři  (2  Němci,  1  Čech),  deset  krejčí,  z  nichž  4  Čechové ;  konvá 
jeden  z  Vídně,  kolář  a  kovář  (oba  Čechové),  kupec  (Mikuláš  z  Tol(í 
snad  Čech),  kožešníků  jedenáct,  vesměs  Němci;  lazebník  jeden,  ('e^n 
malířů  dvanáct,  z  nichž  osm  českých.  Mečíři  stali  se  méšfany  dra 
oba  Němci;  nožířů  psáno  sedm,  z  nichž  dva  Čechové,  ostrožní 
jeden,  národnosti  nejisté,  platnéři  dva,  oba  Němci  (jeden  z  Norim 
berka),  puléř  kamení  jeden   (r.  1385  jménem  Wenceslaus   politorl 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Výsledky  ze  sUtÍ9tiky.  2a 

řezáč  (pildsniczer)  jeden  (Němec),  rukavičníci  dva  (jeden  Němec), 
sedláři  dva  'jeden  jistě  Němec),  sklenář  jeden,  jménem  Nicolaus, 
z  kteréhož  neuhodneš  národnost.  Soukennické  řemeslo  zastoupeno 
třemi  osobami,  z  nichž  jeden  Čech,  druhý  Němec;  třetí  —  Kuna 
textrix  panni  —  žena  vedoucí  řemeslo,  jest  také  Češka  (r.  1392). 
Svícník  přijat  jeden  národnosti  nejisté,  šenkéři  tři  (dva  Němci); 
ševců  10,  z  nichž  tři  Čechové;  vinaři  dva  (jeden  Čech),  uzdáři  čtyři, 
z  nichž  dva  Čechové ;  valchář  (Němec)  a  zámečník  po  jednom  uve- 
deni. Zámečník  slově  pouze  Martin  (r.  1392).  Zlatníků  psáno  pět 
(4  Němci,  jeden  nejistým 

Rokem  1393  přestávají  zápisy  v  knize;  přestávají  tu,  kde  by 
mohly  poučiti  nejvíc,  neboť  právě  v  letech  následujících  protivy 
národnostní  v  Praze  Staré  zostřily  se  měrou  nebývalou,  boj  stal 
se  tužším,  Čechové  rostli,  začali  vítěziti  ve  všech  oborech  již  před 
vypuknutím  bouře,  ^)  a  když  na  konec  český  národ  vzepnul  se  silou 
živelnou,  ohromnou,  drtící,  smeteno  jest  německé  panování  všude 
dočista  a  jedním  rázem.  Zmizelo  i  v  Starém  městě,  kde  bylo  nej- 
tvrdší. 

Z  předchozího  kusého  soupisu,  jejž  proti  utkvělé  myšlence  ně- 
kterých badatelů,  vidoucích  v  Praze  jen  práci  německou,  bylo  nutno 
tak  zevrubně  předložiti,  vysvítá  zřetelně  toto  dvé:  nejprve,  že  čeští 
řemeslníci  měh  v  XIV.  věku  samostatné  účastenství  ve  v$ech  ře- 
meslech prostých  i  uměleckých,  zadnějších  i  nejpřednějších.  Čtoucí 
postřehl  české  mistry  stejně  mezi  ševci,  sladovníky,  tesaři,  krejčími, 
jako  mezi  mečíři,  kamenníky,  krumpéři,  zlatníky,  mahři  a  jinými, 
jichž  práce  jest  způsobu  uměleckého.  Což  dobře  svědčí  o  práci  české 
vedle  německé  nahodilá  zpráva,  že  o  věcech,  pokladu  svatovítského 
r.  1371  pracuje  zlatník  Henryk  a  zlatník  Kubín.*)  Čech  a  Němec 
vedle  sebe. 

Druhé  pak  vysvítá  toto :  jestliže  čeští  mistrové  dobyli  '  sobě 
účastenství  v  práci  průmyslné  a  umělecké  v  poměrech  staroměst- 
ských, v  nejstarším  a  nejpevnějším  sídlišti  Némectva  v  Čechách, 
to  zajisté,  že  v  jiných  městech  království  Českého  bylo  účastenství 
Čechů  v  průmysle  a  umění  za  příznivějších  okolností  poměrně  da- 
leko větší. 


*)  I  v  obcbodč  této  doby  česká,  jména  tisknou  se  v  popředí.  Jet  význačné, 
jestliže  r.  1377  ke  krámům  soukennických  obchodniků  v  Praze  hlásí  se  16Némců 
a  35  Čechů  (a  15  jmen  co  do  .národa  pochybných). 

•)  Podlaha  a  Šitller,  Poklad.  66.  .  . 

Wiater,  DSiiny  femeela  a  obchodu  ▼  Čechách  v  XIV.  a  v  XV.  veka.  IG 


Digitized  by  VjOOQIC 


242  Kniha  II.  3.  Dvojí  národ  při  práci. 

Počítali  jsme  na  knihách  měšfanských ;  v  nich  jsou  psáni  lidé 
zámožnější,  majitelé  domů.  Kdybychom  mohli  účastenství  Čechů 
ohledávati  v  knihách  řemeslnických,  nepochybujeme,  že  by  český 
podíl  nad  německý  daleko  větším  se  objevil,  nebof  tu  by  zapsáni 
byli  i  řemeslní  obyvatelé,  podruzi,  a  těch  bylo  jistě  víc  než  do- 
mácích pánů.  Jediná  vzácná  kniha  ze  XIV.  věku  jest  k  našemu  po- 
učení dochována.  Je  to  kniha  bratrstva  malířského,  a  v. té  spočí- 
táno ')  do  r.  1420  asi  104  jmen  bratrských  řemeslníků,  z  nichž 
šedesát  českých  a  jen  třicet  Němcům  svědčících;  o  třinácti 
jménech  nelze  říci,  značí-li  Čecha  či  Němce.  Je  tu  tedy  —  snad 
ne  náhodou  —  týž  poměr  národnostní,  jak  ho  Tomek  shledal 
v  Praze  vůbec,  shledaltě  Němců  sotva  třetinu. 

Naposled  i  v  řemeslu  kuchařském,  ohledávajíce  jména  dvor- 
ských kuchařů,  vidíme,  že  to  umění  obsáhli  Čechové  docela.  Jet 
z  kuchařů  krále  Václavových  povědomo  osm  osob,  z  nichž  jediný 
Němec  Jorgl  r.  1401.  Ostatní  všickni  Čechové:  Pesík,  Franěk,  Ješín, 
Hanuš,  Tryzna,  Panoška,  Strýc. ')  Jakoby  kuchařství  české  stalo  se 
již  specialitou.  i 

O  něco  méně  příznivý  poměr  Čechům  jeví  se  jen  tu,  kde  běží 
o  starší  držbu  řemeslných  krámů,  ale  i  v  tom  Čechové  časem  mají 
většinu,  jakož  to  vidíme  při  novoměstských  měšečm'cích,  jichž  18  i 
krámů  r.  1410  drží  sedm  Němců  (dle  jmen),  a  jedenáct  Čechů. 
A  ještě  příznivější  jeví  se  poměr  Čechů  při  krámech  pasířských  na 
Novém  městě  r.  1412.  Mezi  45  pasíři,  u  Panny  Marie  na  krámech 
vykládajícími,  jest  Němců  jen  8,  ale  Čechů  26.  (Ostatní  jména  jsou  i 
křestní.)  Počet  krámů  měšečnických  uvádí  se  roku  1412  o  tri 
větší  nežli  prve  r.  1410,  ale  tu  jsou  Čechové  o  dvě  osoby  proU 
Němcům  v  menšině,  ačU  pod  pěli  prázdnými  jmény  křestnými  ne- 
tají se  mistři  z  českého  národa,  kteří  by  poměr  napravili.  •) 

Lze  konečně  uznati,  že  tu,  kde  mluví  čísla  a  jména  česká, 
i  němečtí  badatelé  přiznávají  českým  řemeslníkům  doby  lucemburské 
stejné  účastenství  v  práci  s  lidmi  německými ;  připouštějí  stejný 
význam  Čechů,  zvláště  v  oboru  uměleckého  průmyslu ;  skoro  nepřou 
již  ani  v  umění  malířském  drobném  zvláštní  individuálně  školy 
české.  *)  Jen  v  umění  velikém  upírá  se  význam  české  práce  ;  Čechové 


O  Počítal  dr.  Kalousek  y  Osvété,  1877,  d35. 
•)  Tomek,  D.  P.  V.,  61. 
»)  Arch.  pražs.,  č.  2100,  284,  6.  2079,  B.  8. 
*)  Neuwirth,  Gesch.  d.  bild.  Kunst  251,  258. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Výsledky  ze  statistiky.  243 

yli  v  léch  i  v  jiných  věcech  prý  jen  receptivnými.  Malíři  čeští  prý 
čili  se  (?)  v  cechu  némeckém.  ^) 

Nejtvrději  se  popírá  individuálná  česká  práce  v  architektuře, 
ráče  českých  mistrů,  nelze-li  jí  popříti,  vykládá  se  za  řemeslnickou, 
ťbo  německými  idejemi  proniklou ;  *)  vůbec  co  jest  uměleckého, 
íecko  gotická  práce  německá.  I  v  kamenném  mostě  pražském  ně- 
lecký  směr  se  jeví,  ale  nedí  se  jak.  Ke  všem  znamenitějším  pod- 
ikům  musil  býti  cizinec  volán,  v  sezname  dělnictva  při  hlavm'm 
irámě  na  Hradě  (z  r.  1372 — 78)  většina  lidí  německých  zapsána, 
bojí  sic  pravda,  ale  zapomíná  se  v  první  příčině,  že  v  dobách  po- 
'očilejších,  povolá-li  se  k  nákladné,  neobyčejné  stavbě  podnikatel  cizí, 
3u  k  tomu  vždy  jiné  důvody  nežli  ten,  že  by  zde  živá  duše  těm  věcem 
írozuměla,  a  v  příčině  druhé  přec  nutno  míti  na  paměti,  že  prostí 
ilníci  se  hrnou  odevšad  k  veliké  práci  tam,  kde  je,  takže  při  tom 
dovednosti  či  neschopnosti  domácích  lidí  spravedlivě  mluviti  nelze, 
iké  nelze  v  neprospěch  a  za  nepůvodnost  české  práce  vykládati, 
iívají-li  čeští  mistři  některých  technických  názvů  v  architektuře 
1  staletí  po  němečku  (krakštejn,  šnek,  pokštel),  kolik  zjištěné  české 
áce  i  v  jiných  řemeslech  tají  se  pod  německým  názviskem !  Ostatně 
kmile  vyskytnou  se  zednické  smlouvy  české,  ihned  v  nich  také 
»saženy  české  názvy  technické  (r.  1407  v  smlouvě  mistra  Staůka: 
vomík,  na  závomíky  křížové,  mezi  sloupy  v  těle  [sAulenscháfte]). 

Uzavíráme  staf  tuto  okolností  tou,  že  Karel  IV.  za  kolik  let 
ed  svým  koncem  nevolal  již  k  velikým  pracem  nikoho  z  ciziny, 
yné  tak  Václav.  Neviděti,  že  by  Němci,  Vlachové,  Francouzi,  Nizo- 
mci  ani  jiní  cizí,  kteří  v  Praze  pobývali,  byli  měli  nějaké  vůdčí 
stavení;  zdejší  lidé  již  na  všecko,  čeho  bylo  potřebí,  se  odvažo- 
li,  ba  i  přebytek  byl  lidí  dovedných  českých,  kteří  mohli  sloužiti 
íizině;  připomínáme  onoho  mistra  Václava,  mistra  českého,  jenž 
1407  pracuje  na  kostele  Vídeňském,  onoho  mistra  Wenzla,  jenž 
až  asi  dobou  (1411 — 16)  stavěl  na  kathedrále  řezenské,  oněch 
ských  Paniců,  Jana,  Václava,  Michala,  kteří  byli  účastni  při  stavbě 
rámu  štrassburského.  A  jest  bohudík  ještě  víc  lidí  povědomo,  kteří 
skou  prací  ozdobili  cizinu.*)  Z  malířské   samostatné  české  školy 


')  MitiheUung.  XIX.,  58. 

•)  Neuwirth,  1.  c,  249,  231,  pfíloha,    R.  1411   vyskytuje  se  v  pramenech 
)a  >česká<  ,  >stuba  boliemicalis<  (Tomek,  Základy.  I.,  223).  Kam  s  tou? 

»)  Tadra,  Styky  Cech,  879.  Adámek,  CeStí  stavitelé  v  ciziné.  Osvěta  1874, 
r.  Chylii,  Parléř,  29. 

16* 


Digitized  by  LjOOQ IC 


244  Kniha  II.  3.  Dvojí  národ  pfí  práci. 

miniatur  učili  se  malíři  rakouští^  ^  vlivy  tabulových  obrazů  českfi 
jsou  patrný  v  Německu  na  dvou  stranách,  v  Norimberce  i  v  Brai 
deburce.  *)  Český  zlatník  Martin  r.  1396  dělá  klenotné  véci  u  pc 
ského  krále,  český  barvíř  barví  sukně  královy;^)  kolem  r.  1406  hu 
mistři  skláren  na  Spessarté,  majíce  jméno  Wenzlů,  bezpochyl 
Češi  byli,  *j  a  což  znamenitý  počet  Pehemů  (Čechů)  vyskytuje 
v  předních  řemeslech  města  Norimberka  ode  dávna,  ®) 


')  Chytil,  Pam.  Arch.,  XIIL,  216. 

•)  Tadra,  Styky,  379. 

•)  Bidlo,  (:,  č.  Mus.,  1895,  238. 

*)  Tadra,  Styky,  182. 

»)  Chytil,  O  Junkerech,  57. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


IV. 
Dfla  průmyslná  i  umilecká  v  dobi  lucemburské. 

Uvázán  jsa  články  cechovními,  řemeslník  nemohl,  nesměl  užili 
ného  práva  živnostenského  k  velkovýrobě;  mél  pojištěnu  samo- 
atnou  hospodářskou  existencí,  ale  zhotovovati  výrobek  a  odbývati 
)  tou  sobeckou  měrou,  aby  druhému  z  toho  byla  ujma,  to  nebylo 
ívoleno,  řemeslo  bylo  pramenem  pro  všecky  stejně,  vždyf  byli 
alři  cechovní. 

I  protož  mělo-li  býti  v  těch  poměrech  přece  nějaké  pokrokové 
vodění,  mistr  musil  snahu  svou  obrátiti  k  lepší  kvalitě  materiálu 
práce  své,  snažiti  se  o  vkusnější  její  ozdoby,  o  větší  praktičnost, 
sličnější  formu;  a  proto  lze  souditi,  že  právě  při  obmezení  výroby 
itil  se  i  jednotlivý  prostý  řemeslník  býti  poněkud  umělcem  a  snažil 
pořizovati  práci  po  všech  stránkách  obyčejně  dobrou.  Kdo  prá- 
val zle,  neměl  ani  při  obmezované  produkci  žádoucího  odbytu, 
nad  to  správcové  cechovní  již  dbali  toho,  aby  jednotlivec  nekazil 
bré  povésti  všeho  řemesla.  V  prvních  dobách  cechovních  mistři 
tni  v  cechovní  hromadě  ochotně  uvažovali  o  lepší  jakosti  svých 
robku  na  prospěch  konsumentů.  Stačí  o  tom  čísti  zápis  z  r.  1410, 
iž  na  příklad  se  usnášejí  sedláři  malostranští  s  novoměstskými, 
e  vstupují  v  počestnou  věc,  aby  dobře  bylo  děláno,  aby  nebylo 
láno  v  zajícové  kůži  ani  v  jirchové,  také  aby  kozí  podkladkových 
kladli  na  holé  dřevo."  ^)  Výtky  oněch  dob  a  satiry  dotýkají  pouze 
meslníky,  o  potřeby  živobylné  pečující,  pekaře,  krejčí,  ševče, 
sníky. 


')  Arch   pražs.,  C.  2100,  2G4. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


246  Kniha  IL  4  DiJa  průmyslná  i  umčlecká. 

Nemůžeme  opět  nevšimnouti  sobe  v  této  stati  vedle  všednějšk 
produktův  a  drobných  kusů  práce  umélecké  vysokého  umění,  jeh( 
přes  zlost  časů  a  lidí  dosti  mnoho  památek  zůstává.  I  to  ume 
musíme  zase  v  úvahu  vzíti,  nebof  neuznáváme  esthetického  pravid 
o  podstatném  rozdíle  velkého  a  drobného  umění,  jakoby  dílo  um 
leckého  průmyslu  sloužilo  nějakým  účelům  zevním,  dekorativnii 
a  umění  vysoké  jakoby  sloužilo  sobě:  všecko  sloužívalo  a  sIob 
i  k  dekoraci ;  také  nemůžeme  si  nevšímati  vysokého  umění  jíž  prol 
že  v  oněch  dobách  řemeslník  nelišil  se  od  umělce ;  týž  malíř,  jei 
Mater  boží  maloval,  natíral  štíty  na  domě  a  dřeva  vojenská. 

O  pracích  řemeslníkův,  sloužících  potřebě  živobytí 
i  přepychu,  poučují  nás  staré  souvěké  obrázky.  Na  nich  lze  oU 
dávati,  co  krejčíři  šili,  kterak  měšťany  a  urozence  oblékali,  kten 
ševci  je  obouvali,  co  kloboučník  tehdejším  lidem  na  hlavu  vstavovi 
kterak  kožešníci  zúčastňovali  se  té  odévnické  práce,  a  kterak  ji 
a  jiní  svým  dílem  posluhovali. 

V  prácech  naších  krejčířů  vidíme  modu  francouzskou,  klei 
v  době  lucemburské  bujela.  Karel  IV.  sám  obliboval  prostý  šat 
ale  dvořeníné,  šlechta,  měšťanstvo,  zvláště  ženy  (příkladem  krála 
Blanky  od  r.  1334)  dávaly  sobě  šíti  a  strojily  se  nádherně.  Tehde 
krejčíř  městský  i  dvorský  šil  dlouhé  pláště  (kloky),  šil  čaprui 
nebo  pláště  krátké  s  kapuci  nebo  kápí  (cappa,  caputium),  šiltal 
kápě  nebo  kukly  a  kuklice  o  sobě,  a  čím  dále,  tím  po  mo 
menší,*)  užší  a  delší,  i  kuklice  s  cípy  a  knoflíky  (caputia  nod 
lata,  cum  leripipiis)  *)  tak  dlouhé,  že  je  muži  ovíjeli  kolem  hlavy, 
Vůbec  pozorujeme,  že  krejčíři  modu  francouzskou  vyvinují  po 
stránce  dál,  že  zužují  všecko,  co  zúžiti  lze.  I  sukně  ženská,  j 
měla  v  XIII.  stol.  parukávy  (pachy)  dolů  visuté  a  byla  řásná,  s!á 
se  teď  velmi  k  tělu  přiléhavou  a  parukávy  jsou  úzké  jako  stuh 
Také  mužské  nohavice  módní  již  užšími  ani  býti  nemohly,  ni 
to  bujnost  doby,  která  před  tím  vymyslila  si  nohavice  šachoval 
teď  kázala,  aby  každá  noha  měla  jinou  barvu  látky  (na  i  par  li). 

Od  let  šedesátých  XIV.  stol.  ^)  rozšiřuje  se  u  nás  západniel 
móda  kabátců    (joppa),    kratičkého   to  oděvu  mužského  i  žej 

V  Kalousek,  Karel  IV.  169. 
•)  V\rinter,  Déj.  kroje.  36. 
•)  Menčík,  Nékol.  statui  14. 
*)  V  knize    arch.  pražs.,  6.  987  v  odkazech  mnoho  zápisů  o  tom.  Obráx 

u  Zíbrta  v  Děj.  kroje.  295. 

»)  Winter,  Děj.  kroje.  28. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Práce  krejfiířŮT,  247 

ského,  jenž  kryl  prsa  a  sahal  k  pasu.  Při  kabátci  krejčiři  největší 
dovednost  osvědčovali,  nebot  kabátec  měl  vyjadřovati  plastiku  těla, 
a  čí  tělo  nebylo  pěkně  plastické,  krejčíř  musil  pomáhati  vycpáním, 
zvláště  mužům,  kteří  chtívali  vypadati  prsatí  a  silni,  což  se  Husovi 
nic  nelíbilo  ani  jiným  mravokárcům.*)  Štítný  pro  ty  věci  vinil  přímo 
krejčí,  že  jsou  hrdi  a  obracejí  řemeslo  své  ne  ku  potřebě  lidské, 
ale  ku  přílišné  „chlípe*.*)  K  těsným  kabátkům  krejčí  také  přišívali 
pachy  od  rukávů,  a  k  hrdlu  našívali  vysoké  obojky ;  ke  konci  doby 
řezali  kabátce,  roztřepovali  je  v  cípy  a  cípky. 

Eu  kabátkům  hodila  se  paráda  knoflíků,  v  jichž  poctě  pře*- 
mrsfováno.  Knoflíky  robU  zlatník,  pasíř,  soustružník,  a  kdo  ví,  kdo 
ještě  jiný.  Všecky  všudy  šaty  byly  podšívány  lehčími  látkami;  ko- 
žešinou podšívány-  kožichy  a  namnoze  kožešinou  lemovány  i  šaty 
lehké,  letní. 

Zajisté,  že  krejčiři  šili  také  podle  nádherných  šatů  sprostnému 
lidu  kytle  a  kytlice,  ač  i  to  možno,  že  sprostná  roucha  ženy 
šily  svým  rodinám  samy  po  domácku. 

Mimo  šat  raodní  krejčí  sívali  také  kroj  starodávnější,  jehož 
zevnější  ráz  byl  v  dlouhosti  a  širokosti.  Byl  to  kroj  domácí,  český, 
jenž  držel  se  u  vážných  lidí  vedle  nových  mod.  Víme  to  z  nařízení 
krejčovského  řádu,  aby  totiž  na  prodej  krejčí  vykládal  sukni 
(wambais)  jednu  českou,  druhou  švábskou.  •) 

Že  tehdejší  krejčí  sívali  důkladně,  to  jisto  z  toho,  že  šatné  věci 
se  v  inventářích  oné  doby  odkazují  dědicům;  nestálý  hadr  se  ne- 
odkazuje a  do  městských  knih  jako  klenot  nezapisuje. 

Šiti  prádla  zanecháváno  v  domácnosti  ženám  jako  za  staro- 
dávna, ale  vyskytuje  se  v  Pražských  městech  nejedná  švadlí,  jež 
šije  řemeslně  košile,  háce  mužské,  ženské  rubáše  neboU  čechle, 
oplecka  a  kasanky  zástěrné  týchž  podob,  jako  dotud  vídati 
v  lidových  krojích. 

Šilo  se  z  nejrozmanitějších  látek.  Hedbávné  k  nám  byly  do- 
váženy; sukna,  plátna,  barchany  dělány  tu,  ač  jemnější  vlněné 
zboží,  vzniklé  z  jemnější  suroviny,  bylo  též  dováženo  z  ciziny.  Dobré 
jméno  měla  sukna  domácí  broumovská,  chrudimská,  kolínská, 
rychnovská  a  hradecká.  Při  hranici  české,  v  Jihlavě,  Flandři  zavedli 


•)  Erben,  vyd.  I.,  68,  240. 

•)  Erben,  171.  Zíbrl,  D$je.  kroj  279. 

')  Srovn.  Lippert,  Wirtschafts^sch.  11.,  148. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


2tíí  Kniha  II.  4.  Díla  prftmyslná  i  umélecká. 

výrobu  sukna  pokročilou  technikou  své  vlasti.  Jadmost  tehdejších 
suken  přičiftovala  k  trvanlivosti  tehdejšího  šatu. 

Kterak  kloboučník  a  čepičník  pečovali  o  ústroj  mužské 
hlavy,  to  zříti  z  obrázků  souvěkých.  Nad  míru  mnoho  je  forem  klo- 
boukův  a  čepic;  čepice  jsou  z  všelijakých  látek,  klobouky  hlavně 
plstěné,  někdy  i  pletené.  Stavům  intelligentním,  kněžím,  žákům  a 
mistrům,  biretníci  robili  placaté  mitry  nebo  birety  z  aksamitu 
či  také  z  hedbáví.  Ženskému  pohlaví  šlojířnice  robily  na  hlavu 
zavití,  rouchy,  šlojíře  z  látek  rozmanitých  od  hrubšího  plátna 
až  po  jemné  paučníky  hedbávné.  Některý  šlojíř  parádní  složen  byl 
z  několika  nad  sebou  vrstev,  že  vypadal  jako  krajkový  čepec  naka- 
deřený. Šlojířnice  dělaly  asi  také  ona  ožidlí  a  třepená  okruži, 
jež  pozorujeme  na  hrdle  žen,  všecko  forem  sličných. 

O  strojbu  hlavy  ženské  také  věnečnice  i  kranečníci  pe- 
čovali. Rozmanitá  díla  jejich  zříme  v  miniaturách  i  na  freskách. 
Vídáme  dívčí  pentlíky,  vínky  (crinale);  některý  vínek  a  penllík 
holá  stužka  přes  čelo  a  vlasy,  jiný  však  jest  perlami  vystrojen  nád- 
herně a  tak  hojně,  že  bére  na  sebe  formu  perlové  okrouhlíce,  která 
ne  každé  panně  sluší.  Takové  perlo  v ce  jsou  i  ze  skelného  šmelce, 
z  kamínků  drahých.  *)  Vdané  paní  všecky  vlasy  druhdy  zavíjely 
v  sítě  perlové. 

Věnečníci  a  věnečnice  bezpochyby  dělávali  také  ony  podivné 
ženské  pokrývky  a  zdoby  na  hlavu,  jež  povědomý  jsou  jménem 
chomoutů,  rohů.  Byly  to  čepice  s  dvěma  růžky  anebo  kužel 
časem  rostoucí,  čím  dál  delší,  podstatou  ze  dřeva,  ale  hedbávím 
ovinutý  a  šlójířem  druhdy  ozdobený.  Za  Karla  IV.  ty  věci  začaly 
še,  roby  ženské  však  přenesly  se  do  XV.  věku  a  tu  vládly  víc  než 
před  tím.  Kazatel  Milic  se  na  ně  hněval.*) 

Při  tehdejším  kroji  výživu  dobrou  nalézali  svou  prací  tká- 
ni ční  ci.  Tkanice,  šnory  byly  velmi  oblibovány  od  žen.  A  byly 
tkanice  ze  všech  látek  stříhány,  z  rozmanitého-  materiálu  tkány, 
t  zlatem  vyšívány. 

Také  měšce  a  tašvice  náležely  k  tehdejšímu  kroji.  Práce 
měšečníků  a  tobolečníků  při  sprostných  lidech  mívají  formu  primi- 
tivní, jsou  to  stahovací  pytlíky,  jsou  to  kožené  kapsáře  s  příklopem; 
měšce  vzácnějším  lidem  jsou  z  kůže  i  z  jiných  látek,  a  pasiř  k  nim 
dělal   řetízky  a  kování.    Tři  měšce  skutečně    zachovaly  se  z  onéch 


')  Arch.  pražs.,  6.  987,  382  a  j.  již  z  r.  1366i 
■)  Zíbrt,  Děj.  kroje.  854.. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Práce  kožednikfi,  d?Tců.  SN19 

ob  v  Hradci  Králové;  dle  podání  náležely  králové  Elišce;  jeden 
ožený  na  okrajku  lemovaný  zeleným  aksamitem  a  stahovaný  že- 
rnou hedbávnou  šĎurou,  pokrytý  kroužky  mosaznými ;  druhý  je 
tverhranná  tobolka  hedbávná,  růžové  barvy,  s  třásněmi  a  s  rů- 
3V0U  stuhou ;  třetí  měšec  je  kožený,  sametem  rudým  pošitý,  stříbrem 
iniovaný.  Stahovací  šňůry  dvou  těch  měšců  mají  na  koncích  knoflíky 
ulalé,  třetí  končí  se  třásněmi.  Zdá  se,  že  onen  kožený  měšec  jest 
5  XIV.  věku,  druhé  dva  z  XV.  ^) 

Kožešník  byl  prací  svou  při  tehdejším  kroji  tuze  zaměstknán. 
dyž  nebylo  na  šatech  kožešinné  podšití,  aspoň  na  lemu  začasté 
Džešina  bývala  i  při  rouchu  lehounkém.  Kožešinami  beránčími, 
unimi,  popeUcemi.  béliznami,  vlčinami,  liščinami,  hranostajem,  so- 
alem  i  levhartem*)  podšívány  kožichy,  sukně  mužské  i  ženské, 
lášlě  a  krzna ;  na  všecko  byly  blány  kožešinné.  Ty  kožešiny  srostly 
oděvem  tak,  že  jeden  druh  dlouhého  pláště  ikrzno)  neslul  ani 
aáč  než-li  blány';  Konec  XIV.  věku  doneseny  k  nám  z  východu 
ouhé  kožichy  otevřené  tak  volně  jako  letní  mužské  sukně ;  říkali 
m  šuby. "*)  Čepice  i  rukavice  mívaly  na  sobě  kožešinu. 

O  ty  práce  kožešinou  dělí  váli  se  krejčovští  řemeslníci  s  kožeš- 
íky,  ale  byly  z  toho  podšívání  „chlupatými  věcmi"  svým  časem 
é  a  nekonečné  hádky. 

Ševcovská  práce  děhla  se  ve  dví :  bylo  dílo  „dlouhé" 
protiva  jeho  bylo  „střeví"  nebo  střevíce.  Z  „dlouhého"  ševci 
li  mimo  starodávnou  obuv,  jež  vyskytuje  se  jménem  škorní, 
)vější  obuv,  jíž  říkali  boty  (z  latinsk.  botta,  z  franc.  botte). 
corně  byly  v  holyůkách  širší  než-li  boty,  rády  shrnovaly  se.  Ně- 
kým škorním  říkali  „příčné".*)  Boty  byly  v  holyňkách  úzké  a 
ko  trouby.  Dělány  nejčastěji  z  teletiny.  Časem  mizelo  jméno  škorní, 
botami  zvána  obuv  obojí.*)  Ke  krátkému  dílu  náležely  především 
arodávné  sprostné  škarbály  (krpce,  opánky),  jež  vždy  ještě 
)ouvali  venkované;  dále  sem  slušely  všelijaké  střevíce  (calcei) 
užské,  ženské  i  „dětinské",  některé  z  nich  označují  se  v  pramenech 
vrubněji  jakožto  střevíce  „knoflíkové",  „střevíce  s  naše  vky". 


*)  Domečka,    Pojedn.   musea   v  Hradci,   Č.  L,   str.  14.    Cechner,    Soupis, 
•adec  XIX.,  7a 

')  Doklady  v  arch.  pražs.,  č.  988,  986  z  let  1373—1410. 

*)  Winter,  Déj.  kroje.  46. 

*)  Týž,  53.  R.  1380  poprvé  záznam  o  tom. 

*)  Arch.  litomydl,  Kniha  zápisů,  ft.  115;  rok  1413.  Výpis  Štépánkův. 

*)  Zíbrt,  D6j.  kroje  829.  Rozdíly  dkorni  viz  obšírná  u  Wintra,  Déj.  kroje.  55. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


250  Kniha  II.  4.  Díla  prAmyslná  i  umělecká. 

Jiným  lehounkým    na  léto  říkali   š  čí  valy   (z  aestivale),    a  ty  šd 
balníci  robili. 

Střevíce  pánův  a  parádníkův  obojího  pohlaví  jevily  už  od 
dávna  snahu  prodlužovati  se  do  špice.  Karel  IV.  na  obrazech  ra 
střevíce  dosti  dlouhé.  Však  pravé  v  dobé  jeho  nemoudrou  modoj 
západnickou  i  u  nás  nataženy  střevíce  tak,  že  jim  dáváno  posméšn 
jméno  zobáků,  nosů,  čípků,  špicí  (calcei  rostrati).  Štítný svádi n 
ševče,  že  vymyslili  tu  „škodnou  dvornost".  *)  Naši  ševci  arci  neyj 
myslili  té  dvornosti. 

Zobáky  do  konce  doby  lucemburské    byly  všude   po  střední 
západní  Evropě  tak  dlouhý,    že  musily  býti  podkládány  dřevěnýn 
nebo    koženými    trepkami    (calopedium),    jejichž    zhotovovánii 
zvláštní  řemeslníci  (calopedifex)  zabývali  se.  *) 

Materiál  ševcům.  řemenářům,  méšečníkům,  uzdářům,  sedlářů! 
dodávali  koželuzi,  jircháři  a  zámišníci,  o  jichž  pracech  v  této  dob 
nic  zevrubnějšího  nevíme.  O  sedlářích  pražských  vzpomenul 
svrchu,  že  nebudou  dělati  v  zajícové  kůži  ani  v  jirchové  a  že  nť 
budou  kozí  podkladkových  klásti  na  holé  dřevo.  Z  pramene  léhc 
dovídáme  se,  že  i  lukaři  pracovali  pro  sedláře,  pracovali  bezpochyb 
dřevěné  podklady,  jež  sedlář  pak  potahoval  kozí.  Jinače  robili  sedlal 
i  tašky,  navlačovali  houžvice,  protivný  k  sedlům  přibíjeli,  robí 
střemeniště;  řemeny  si  řezali  sami,  z  čehož  časem  pak  niiva 
mrzutosti  s  řemenáři.')  R.  1391  pohádkách  srovnali  se  novopražá 
uzdáři  se  sedláři  o  díla  svá  tak,  že  uzdáři  nového  dřeva  k  slarn 
sedlům  nebudou  přičióovati  a  vůbec  nových  sedel  nebudou  délal 
však  k  starým  sedlům,  která  si  koupí,  že  nová  střemeniště  přikL 
dáti  smějí;  proti  tomu  zase  sedláři  zavázali  se  nedělali  nových  ua 
pásů  (cingulum  dictum  gurt  ,  vše  pod  pokutou  15  grošů  konšelůr 
rychtáři  a  cechmistrům.  *) 

Práce  a  díla  řemesel,  potraviny  a  nápoje  upravujících,  r 
onu  dobu  nejsou  s  žádoucí  zevrubností  nám  povědomá.  Pekařsk 
díla  chléb,  žemle,  calty,  svitky  tu  a  tam  postřehneš  na  obrazei 
večeře  Páně;  v  pramenech  uvádí  se  chléb  bílý,  režný,  roháčky. 
O  řeznících   dovídáš  se  z  pramenů,    že  spolu  byli  poněkud  ki 

»)  Erben-Štítný,  170. 

■)  Tomek,  D.  P.  II.,  872.  Zíbrt,  Děj.  kr.  883.  Winter,  D.  kroje.  34. 

»)  Arch.  pražs.,  lib.  vetustiss,  6.  9íl3.  217. 

*)  Arch.  pražs.,  2070.  50. 

•)  Celakovský,  Cod.  172. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Práce  zlatníků.  251 

chaři,  nebot  dělali  a  prodávali  také  jitrnice.  *)  O  p  i  v  u  víme  jen, 
že  v  městech  vařeno  bylo  dvojí;  bílé,  jež  vařili  z  pšenice,  to  bylo 
silné  a  jako  ležák.  Druhé  slulo  staré,  z  ječmene  dělané.  Odvar 
nový,  po  várce  starého  a  bílého  piva  pořizovaný,  slul  pivem 
mladým,  říkali  mu  též  patoky.  To  bylo  jakési  pivo  třetí.  Sud 
patok  byl  málo  pod  polovici  lacinější  než-li  sud  piva  starého.  *) 

V  uměleckém  průmyslu  práce  zlatníkův  a  stříbrníků 
stojí  v  době  lucemburské  v  popředí  svou  mnohostí,  pestrostí  i  kva- 
litou. Pestrost  už  v  tom  založena,  že  zlatník  nepracoval  jen  o  kovech 
drahých,  tepaltě  svoje  výtvory  z  mědi,  ba  i  z  olova,  dále  že  dotýkal 
se  i  prací,  při  nichž  kov  měl  úlohu  podřízenou,  byltě  zlatník 
emailerem,  klenotníkem,  ryl  pečeti. 

Hlavní  práce  zlatníků  lze  rozděliti  v  díla  buď  kostelu  sloužící, 
bud  přepychu  světskému.  Na  rozhraní  obojího  jako  nejznamenitější 
produkt  oné  doby  stkví  se  symbol  našeho  království  koruna 
svatováclavská,  kterou  Karel  IV.  r.  1347  dal  zhotoviti  bezpochyby 
dle  vlastního  vkusu,  francouzskou  zkušeností  vytříbeného.  Rázovitým 
ornamentem  koruny  té  jsou  lilie,  jichž  forma  dostala  se  i  na  polskou 
korunu  krále  Kazimíra.') 

Zlatnictví  chrámovému,  jež  ovládala  církev,  faktor  ve  vývoji 
uměleckém  tehdáž  nejrozhodnější,  král  Karel  nad  míru  pomáhal 
svými  četnými  koupěmi ;  nanosil  do  Čech  odevšad  ostatků  svatých ; 
těm  zajisté  naši  zlatníci  musili  vymýšleti  důstojné,  umělecké  schránky, 
relikviáře,  ač  některé  ostatky  sem  doneseny  již  v  relikviářích 
práce  cizí ;  obojích  koliks  zachovalo  se  v  pokladě  královského  kostela 
svatovítského. 

Zlatníci  a  stříbrníci  robili  mimo  to  rozmanitá  liturgická 
nářadí  a  nádoby  od  monstrancí  a  berly  biskupské  až  po  konvičky 
na  vodu  a  víno,  většinou  ze  stříbra,  ale  obyčejně  pozlacené.  Z  ně- 
kolika zachovaných  inventářů  chrámových  lze  souditi,  že  tehdejší 
chrámy  nadbytek  těch  klenotných  věcí  mívaly  odkazem  a  pořízením 
lidí  mesiánských  i  urozených.  Inventář  kostela  zámeckého  na  Hradě 
z  r.  1355  daleko  nad  půl  druhého  sta  kusů  takových  uvádí*); 
v  klášterském   inventáři  u   sv.   Tomáše   v  Malé  Straně  z   r.  1360 


O  Sliyef  jeden  řezník  v  Praze  r.  1398  JitrniCka.  Tomkovy  Základy. 
•)  Vas  (sud)  pro  duabus  sezagenis  grossorum  cum  37  grossis,  vas  juvenis 
cerevisiae  pro  una  sezag.  cum  7  gross.  Tomek,  D.  P.  II,,  533. 
')  Rocznik  Krakow.  YI.,  265.  Lilie  andegavské. 
*)  Podlaha,  Šittler,  Poklad.  Inventáře  na  konci  knihy. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


252  Kniha  11.  4.  Díla  prfimyslná  i  umélecká. 

spočítali  jsme  10  křížů  stříbrných,  šest  relikviářů  na  způsob  hlav 
a  rukou,  sedm  monstrancí,  z  nichž  nejedná  sloužila  za  relikviář. 
Jedna  z  r.  1366  byla  dar  Karla  IV.,  z  čehož  patrno,  že  král  dařil 
drahými  věcmi  nejen  chrám  sv.  Víta.  Jiného  nádobí  zapsáno  v  inven- 
táři právě  dotčeném  valně  mnoho.  * ) 

Zlatníci  některá  díla  svá  lili  po  částkách  do  písku,  v  němž 
model  byl  otištěn,  částky  pak  letovali  a  hladili,  jiná  díla  tepali 
kladívky  na  pevném  modelu.  Znalci  pochvalují  práce  doby  lucem- 
burské, že  jsou  jemně  tepané  a  ryté.  Pěknou  jim  ozdobou  bý\á 
leckdy  email  průhledný  i  neprůsvitný,  červený  i  černý  na  stříbrné 
podloze ;  stříbrné  a  zlacené  věci  však  prostě  obarviti  zlatník  nesměl. 
to  již  dle  nejstaršího  řádu  pražského  pokutováno.  Oblíbený  dekor 
zlatníkových  prací  bývají  drahé  i  polodrahé  kameny,  jež  do  nich 
vsazovány  začasté  až  barokním  způsobem  a  množstvím.  Ty  kameny 
schystával  brusič,  ale  zlatník  musil  kamenu  i  řezbě  rozuměti,  aby 
věděl,  s  kterým  kusem  kam. 

Stran  formy  zlatnické  práce  chrámové  budiž  dotčeno,  že  re- 
likviáře  té  doby  mají  podobu  pušek,  křížů,  poprsí  (hermy)  a  hlav 
lidských,  vážných,  poněkud  strnulých,  jednotlivých  vztyčených 
rukou,  tepaných  nebo  litých ; ')  relikviář  pražských  zlatníků  má 
podobu  biskupské  mitry.  Začasté  zlatník  k  ostatkům  užil  řezaných 
a  hlazených  nádob  z  křišťálu,  jež  vpravil  v  architektonickou  stavbu 
monstranci  podobnou.  Byly  relikviáře  také  jako  desky  zdobené 
formami  z  gotických  staveb.  *) 

Relikviáře  doby  Václavovy  ještě  vždy  jsou  podoby  stejné,  ale 
hlavy  jsou  hrubší,  živější,  energičtější.  **)  Za  typický  vzor  kladou  se 
dva  relikviáře  (v  domě  arcibiskupském  nalezené),  měděné,  tepané, 
pozlacené,  mající  podobu  hlav  sv.  Petra  a  Pavla;  plášf  Petrův 
kryt  na  obrubě  emailem,  plášf  Pavlův  nese  ornament  ražený.  Kdy? 
dělat  je  dal  Albik  z  Unčova,  arcibiskup.  *) 

Nádherný  deskový  relikviář  jest  v  klášteře  benediktinů 
v  Břevnově  u  Prahy;    jest  rozčleněn   ve  tři  oddíly,    v  prostředním 


')  VytiStén  v  Tomkových  Základech.  IL,  40. 

■)  V  statute  zlatníků  pražsk.  stojí,  že  se  platí  >vor  ermel  gegossen  als 
swer<  (od  lité  ruky  dle  váhy)  Menčík,  Včst.  Spol.  nauk  1891,  278- 

•)  O  rozmanitých  relikviářích  čti  v  Podlahové  a  Sittlerové  Poklade.  Robeny 
také  ze  dřeva  cypřišového  a  jiného,  ze  slonoviny. 

*)  Chytil,  Umel.  prům.  na  Retrosp.  výstave.  17. 

•)  Týž,  1.  c.  První  o  léch  kusech  zprávu  dal  Lehner  v  Methodu  XIL 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Práce  zlatníků.  253 

jsou  dva  baldachýny  gotické  architektury,  postranní  části  mají  vý- 
klenky s  řezbami  perleťovými,  zdobené  emailem.  R.  1406  byl  ten 
relikviář  dle  nápisu  některak  nové  upraven,  však  at  jsou  na  ném 
drobnosti  starší  či  mladší,  celek  hlásí  se  v  dobu  lucemburskou.  *) 
Kroině  toho  skvostného  vzoru  deskového  relikviáře  jsou  ještě  dvě 
lakové  desky  na  knihách  v  pokladě  Sv.  Víta. 

Při  monstrancích,  které  vznikly  k  processí  Božího  Těla,  svátku 
r.  1264  založeného,  a  u  nás  právě  v  století  XIV.  se  teprv  rozšířily, 
zlatník  býval  architektem  i  plastikem  gotickým,  užíval  fial,  růžic, 
pilířů,  baldachýnků,  kružeb,  sošek  a  všech  těch  motivů,  jež  činí 
jíolický  sloh  lak  svérázným.  Kterak  si  zlatník  dovedně  vedl,  viděti 
i  na  monstranci  bronzové,  kterou  v  naší  době  u  Mělníku  v  Labi 
nalezli-  Má  válcovitý  střed  pro  hostii,  ukončený  gotickou  věžicí,  a 
po  stranách  rozvinut  celý  systém  opěráků  sličných  s  fialami.  *)  Za 
typus  z  konce  XTV.  věku  lze  pokládati  monstranci  v  Mýtě  (u  Ro- 
kycan). Je  z  bronzu  litá,  křišťálový  válec,  vroubený  ornamentem 
nahoře  i  dole,  končí  se  gotickou  věží  a  pyramidou  s  křížem,  po 
stranách  jsou  lomenité  kružby,  fialy  a  dvě  okénka  s  klečícími 
andély.  *) 

Shmoval-li  zlatník  při  monstrancích  většinu  svého  umění  v  ho- 
řejší části,  při  kalichu  ozdobován  za  to  naopak  podstavec;  kali- 
chová číše  majíc  býti  přikládána  k  ústům,  nejlépe  aby  byla  hladká. 
Typ  kalicha  z  oné  doby  je  na  zámku  ve  Vraném.*)  Na  patce  toho 
kalicha  ušlechtilé  formy  gotické  je  znak  biskupa  Jana  z  Dražíc 
v  modrém  emailu,  na  ořechu  (toť  prostředek  podstavce,  nodus,  vy- 
stupující pro  pevnější  držení)  zlatník  vylil  a  upravil  zeleným  prů- 
svitným emailem  čtyřlistý.  Z  řádu  zlatníků  pražských  z  r.  1324  do- 
vídáme se,  že  tehda  byly  také  kalichy  bílé  (stříbrné),  při  nichž  jen 
ořech  byl  pozlatitý.  Od  díla  takového  kalicha  zlatník  měl  bráti 
40  grošů  (bezpochyby  od  spracované  jedné  hřivny).  *) 

Jest  zajímavo  zvěděti,  že  zlatníci  častokráte  bývali  zváni  svou 
prací  ozdobiti  i  kostelní  práce  malířské.  Na  obrazech  tabulových 
české  Madony  mívají  korunky  a  sponky  zlatem  plasticky  vyznačené 


■)  Chytil,  Umel.  prům.  na  Retrosp.  výst.  17.        .. 

•)  Obrázek    v  Soupise  Pam.    Akadem.    VI.    Podlaha.    Též   zpráva   v  Arch. 
Pam    XIV. 

•)  Obraz,  popis  v  Method.  XXII.,  6.  Šittleř  a  Podlaha. 

*)  Fahnrich,  Metliod.  XXVIL,  57. 

»)  Rukop.  dvoř.  knih.  15.016.  Menčík,' Véstn.  Spol.  nauk  1891.  278. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


264  Eniba  II.  4.  Díla  průmysloá  i  umělecká. 

a  kameny  obložené.  Podobně  tak  zlatník  tepanými  plechy  a  kameny 
v  lůžka  vsazenými  zdobil  i  desky  posvátných  knih  chrámových, 
jakož  některý  kus  dotud  zachován  na  Hradě  v  pokladě  i  v  knihovně 
kapitulní,  o  čemž  pfiklad  doleji. 

Rozmanitá  byla  díla,  jimiž  zlatníci  posluhovali  světskému 
přepychu.  A  hojná  byla  díla  ta,  nebof  městští  lidé  tehdejší  obojího 
pohlaví  po  příkladě  stavů  vyšších  šperkovali  se  nad  míru.  Vyčítaji( 
to  Pražanům  mravokárci  tehdejší,  německý  Waldhauser,  český  Milíř, 
Štítný,  Hus.  Vyčítají  zvláště  ženským,  že  nosí  zlatíte  zaušky,  řetězy, 
pásy,  spony,  vínky,  přesky,  prsteny,  knoflíky  —  všecko  věci  z  ruky 
zlatníkovy.  Zlatnici  hotovili  řetězy  na  krk  nebo  hal  že,  k  nim  dělali 
křížky;  robili  spony  a  spínadla  a  prokládali  je  kameny  drahými, 
polévali  emailem;  prsteny  jsou  i  při  řídkosti  pramenů  zapsány 
v  knihách  dosti  často,  jsou  málo  kdy  zlaté,  obyčejně  stříbrné  a  po-  I 
zlacené,  vyrývané,  někdy  s  nápisem,  někdy  bez  kamení,  holé,  a  i 
jindy  s  rubíny  vsazenými,  granáty,  kameoly,  ametysty,  safíry,  „sma- 
raky"  a  diamanty.  *) 

O  formě  prstenů  z  pramenů  ničeho  nezvíš,  jediné  zajímavá  po- 
známka jest  v  řádě  pražských  zlatníků  ze  XIV.  stol.  o  prstene  totiž, 
jímž  dva  v  jedno  uzavřeny  jsou.  *)  Zjistil  jsem  před  léty  dvojité 
prsteny,  jimž  říkali  v  XVI.  věku  „ruka  v  ruku;"  skládaly  se  dva 
v  jeden  k  nepoznání ;  není-li  onen  prsten  řádu  zlatnického  ze  XIA'. 
věku  již  náš  dvojitý  „ruka  v  ruku",  zajisté  jest  k  němu  zárodkem. 
Kterak  skutečně  prsteny  gotické  doby  lucemburské  vypadaly,  o  tom 
některým  pravzácným  kusem  poučuje  sbírka  prstenů  v  zemském 
museum.  Oblouček  prstenný  zůstane  asi  vždy  stejný,  na  sevřeni 
však  lze  oceniti  plastickou  dovednost  mistrovu.  Chlouba  musejní 
sbírky  jest  prsten  gotický  ze  XIV.  věku,  nalezený  u  Karlštejna, 
s  minuskulním  svrchu  nápisem  :  „bůh  dá"  a  uvnitř :  „děvečka  dobrá 
bude  lepší."  •) 

Ze  zlatnických  statut  pražských  XIV.  století  dovídáme  se  o  mzdě 
za  dílo.  Od  zhotovení  prostého  prstenu  zlatého  holého  či  také  s  ka- 
mínkem zlatník  měl  bráti  3  groše;  od  dvojitého  8  grošů,  od  prstenu 
rytého  6  grošů. 


*)  Arch.  pražs.  y  knihách  č.  987,  988.  Diamant  zapsán  roku  1365  v  koiie 
&.  987,  880.  Zibrt,  Method  XXV.,  79. 

*)  >Do  zwen  in  einander  geschlossen  sint<.  Rukopis  dvors.  knih.  15016. 
Menčík,  Vést.  Spol.  nauk.  1891,  278. 

•)  Koula.  Arch.  Pam.  XVm.,  408. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Práce  zlatníků.  .  26f^ 

Dražší  rfižence,  v  nichž  koraly  nebo  jantarové  kulky  spojeny 
eiizky  zlatými  nebo  stříbrnými,  byly  také  prací  zlatníkovou.  Jen 
si  prosté  páteře  nechány  patemíkům. 

Zlatými  a  stříbrnými  přezkami,  knoflíky,  plátky  tepanými  a 
fiými  i  emailovanými  zlatník  spojoval  se  s  pasiřem  na  pořízení 
ásů  nádhernějších  a  nákladnějších.  Kterakou  taková  nádherná 
latnická  a  pasířská  práce  podobu  měla,  o  tom  po  tu  dobu  poučuje 
ravzácná  památka  hradecká  po  královně  Elišce  (f  393).  Jest  to 
lamenitý  pás,  jejž  Karel  IV.  darem  podal  choti  svojí.  Je  to  práce 
iská,  často  vypisovaná  a  zobrazovaná.  *)  Podkladem  jest  černá 
edvábná  sluha  s  barevným  proužkem  uprostřed;  stuha  pobita 
iceti  pláty  stříbrnými,  v  nichž  vytepány  žaludy  se  stylisovanými 
)tickými  listy.  Některý  plát  jest  zdoben  uprostřed  českým  gra- 
item.  Na  koncích  pásu  jsou  stříbrná  kování,  jedno  se  sponou  lvíky 
•ženou;  menší  částka  obojího  kování  vyplněna  gotickou  kružbou 
íčné  tepanou,  druhá  větší  část  plna  kamení  posazeného  v  emailo- 
mou  půdu.  Z  kamenů  dosud  zachované  jsou  kameoly,  rubíny, 
ifir,  granát  český  a  tyrolský,  smaragd,  ametyst  a  chrysopras.  Na 
)váni  tom,  které  se  dolů  převěšovalo,  z  modrého  emailu  proniká 
kpis  „na  tom  světě  žádná  jiná;'^  na  spodní  ploše  toho  převěsu 
yto  šest  milostných  veršíků. 

V  statutech  pražských  zlatníků  (po  roku  1324)  jest  řeč  také 
pásech  bílých  (t.  j.  stříbrných),  jejichž  dílo  mělo  býti  placeno 
e  váhy,  od  hřivny  40  grošů ;  bylo-li  dílo  vysoko  tepané,  50  grošů. 

E  domácímu  přepychu  zlatníci  pořizovali  všelikteraké  nádobí; 
statutech  zlatnických  z  té  doby  uvozují  se  jmenovitě  číše,  šály  a 
ce.  O  číších  nedovídáme  se  ze  statutu  nic  jiného,  nežli  že  platiti 
5t  od  spracované  hřivny  stříbra  tři  kopy  grošů.  O  mísách  šá- 
š  n  í  c  h  stojí  zevrubněji,  že  platí  se  od  hřivny  kopa  gr.,  je-li  dílo 
Tiitř  tepané"  a  zlacené;  50  grošů  za  hřivnu  váhy,  je-li  šálešná 
tsa  bílá,  na  dně  a  na  rozích  zlacená;  není-li  pozlatitá,  polovic.') 
rvaly  tou  dobou  od  zlatníků  upravovány  nádoby  také  z  křišťálů 
sáné  i  z  polodrahokamenů  vyhloubené.  Připravovali  ten  kámen 
itnikům  puléři  zdejší,  kteří  s  dobou  lucemburskou  na  časy  pak 
lizeli. 

')  Obšírné  od  Domečky  t  Pojedn.  průmysl,  musea  t  Hradci  Král.,  č.  1,11 
lásl.  Též  u  Zibrta  v  Déj.  kroje  340.  Koula,  Umel.  prům.  památ.     Vyobrazeni 
v  Prokopové  M&hren  in  kanstgesch.  Bezieling.  75. 
>)  Rukop.  dTor.  knih.  15016.  Henčík.  Vésin.  Spol.  náak.  1891,  278. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


256  Eniha  II.  4.  Díla  průmyslná  i  umělecká. 

O  lžících  stříbrných  v  zlatnickém  statutu  čteme,  že  bývá 
částečně  pozlaceny ;  při  takových  práce  zlatnická  platí  se  od  hřini 
na  váze  půl  kopou  grošů.  A  zase  Hradec  Králové  jest  majetníkei 
Ižic  z  oné  doby,  památky  to  vzácné,  jediné.  Jsou  to  lžíce  králoYn 
Elišky;  jest  jich  čtyřiadvacet.  Misky  těch  Ižic  (7 — 8  cm.  dlouhj 
jsou  z  jalovce,  držadla,  proti  nynějším  krátká  (8 — 9  cm.),  jsou  stři 
brná,  začínají  se  při  samých  miskách  trojdílnými  gotickými  list] 
pokračují  v  užší  konec  způsobem  rybích  šupin,  přes  něž  u  nékterýc 
Ižic  otočen  závitek  s  nápisem  lytým,  u  některých  emailovaným,  I 
zeleným,  tu  fialovým,  tu  modrým.  Nápisy  jsou  až  na  tři  vsecK 
české,  zbožné.  *)  Konec  Ižic  jsou  buď  korunky,  nebo  kámen  s  emai 
lovaným  podkladem,  v  němž  písmena. 

Pečeti  zlatníci  řezali  stříbrné,  mosazné  a  olověaé.  Nejlacinéji 
(2  groše)  byla  řezba  pečeti  olověné.  Statut  zlatníků  pražských  prav 
že  na  pečetích  řezány  znaky  a  helmice. 

V  mincovně  zlatníci  asi  také  měli  účastenství ;  zlatník  jako  dc 
vědný  rytec  a  plastik  robil  matrice,  stance.  R.  1325  král  Jan  di 
od  florenckých  mincí řů  raziti  v  Praze  zlatou  minci  „floreny,  íl( 
rindory;"  domácím  tedy  nedůvěřoval. 

Konečně  náleželo  k  zlatníkovým  práčem  pozlacovati.  Přepy 
doby  charaklerisuje  se  tím.  že  na  Hradě  Pražském  i  dvě  věže  mel 
krytí  pozlacené. 

Svrchu  řečeno,  že  stříbrné  a  vypracované  zdoby  k  pásům  dal 
níci  dodávali  pasířům,  ze  statut  zlatnických  jde  zřejmě,  že  pás 
z  drahých  kovů  zlatníci  dělali  také  sami  celé.  Pasířům  specií 
listům  zbylo  dělati  pásy  z  kovů  prostších ;  důkaz  naskytuje  se  ros; 
1401,  kdy  v  Praze  zle  pasíři  hádají  se  o  koupě  mědi  mezi  sebou. 
Té  mědi  potřebovali  k  pasům.  Nebylo  by  však  správné  domnívá 
se,  že  dělali  pásy  bez  ozdob  uměleckých ;  z  privilegia  Karlova  (rok 
1364)  jde,  že  robili  také  ,,cingulos  fibulatos  seu  ornatos"  —  teJ 
ozdobné  pásy  se  sponami. ')  Ke  konci  doby,  o  níž  jednáme,  děla 
pasy  nového  rázu  se  zvonci,  s  rolničkami,  což  bylo  módou  u  ní 
jako  jinde.*) 

V  době  rozvinuté  gotiky  pokročily  také  práce  uměleckého  k< 
vaře,  pruty  k  mřížím  a  pásy  nebo  rukávy  závěsné  sic  musil  íol 


*)  Viz  je  v  Domečky  v  Pojedn.  prům.  musea  v  Hrade.  fi.  L,  16. 

•)  Arch.  pražs.  č.  2076,  fol.  G.  3. 

«)  Arch.  pražs.  č.  2083,  fol.  P.  12. 

*)  Zíbrt,  Déj.  kroj.  343.  Winter,  Dej.  kroj.  31. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Práce  koTářské  967 

ze  surového  železa  vykovati,  ale  k  ozdobám  již  mŘi  plech  válcovaný 
po  ruce.  Pracemi  kovář  sloužil  hlavně  kostelu;  ze  zdatnosti  a  slič- 
nesli  zachovaných  kousků  soudí  se,  že  objednávek  pro  cvik  kovářů 
bylo  velmi  mnoho.  ^)  Pruty  mřižové,  kladivem  pořizované,  bývaji 
čtyřhranné,  nékdy  stáčené  ve  formu  šroubovou ;  na  ně  navařeny 
nebo  nýtovány  bývají  vysekané  z  plechu  zátočiny,  listy,  obzvláště 
obhT^ené  trojlisté  lilie  gotické,  ale  i  hlavy  zvířat;  později  přibývají 
geometrické  a  architektonické  motivy.  Mřížemi  kovář  sloužil  hlavně 
kostelu;  zachovalo  se  jich  však  z  oné  doby  málo.  Nejznamenitější 
mříž  z  té  doby  jest  v  kapli  sv.  Kříže  na  Karlštejně. 

Záhadná  svým  účelem,  ale  umělecky  výborná  jest  železná  ko- 
vaná věžice  gotická,  chovaná  v  chrámě  sv.  Víta.  Inventář  kostelní 
svědčí,  že  to  byla  schránka  na  okovy  sv.  Blimenta,  r.  1355  zhoto- 
vená.')  Věž  ta  kovaná  (výš.  210  cm.)  jeví  architektonické  formy 
parléřovské,  tak  že  není  pochyby,  že  huf  Parléřova  kováři  dodala 
nákres  k  práci.  Věž  složena  vlastně  ze  čtyř  okenních  mřeží  s  kruž- 
bami gotickými ;  nad  okna  pnou  se  pruty  a  fialy,  a  konec  je  hrot, 
jehož  dolejší  část  pilíři  se  opírá  o  oblouky,  všecko  velmi  sličnými. 
Mimo  mříže  kovář  robil  jako  v  době  předchozí  závěsy  nebo 
rukávy  na  dvéře  chrámové  i  domovní,  na  jarmary  a  truhly.  Znalci 
pozorují  vesměs  při  prácech  těch  lehčí  formy,  bohatějši  invenci, 
vkusnější  úpravu.  Tepají  a  kovají  kováři  k  ozdobám  závěsů  plech 
v  lišty  laločné ;  tepají  je  do  výše,  což  činí  zvláštní  plastický  dojem^ 
a  často  kresbu  svoji  rýhují  a  prolamují,  a  prolámanou  podkládají 
barevnými  látkami,^  což,  bylo-li  železo  pozlaceno,  zajisté  na  po- 
hled bylo  jako  veliká  nádherná  práce  zlatnická. 

Gotické  dv  éře  v  postranním  portále  hlavního  chrámu  v  KoUně 
jsou  za  vzor  dveří  tehdejšího  rázu  a  práce  výborná.  Jsou  na  nich 
tři  vodorovné  pásy  ukončené  liliemi  a  srdci;  z  každého  pásu  vy- 
cházejí tři  páry  vlnitých  větvic  též  liliemi  skončených.  Všecko  je 
hřeby  přibito.  Uprostřed  dveří  volská  hlava  s  kruhem.*)  Pozoru- 
hodné dvéře  jsou  též  při  kapli  svatováclavské  na  Hradě. 


*)  Viz  o  téch  Yécech  zevrubněji  Haoélovy  > Práce  umel.  zameč,  a  kováře 
v  Pojedn.  musea  v  Hradci  Kr,  €.  4.  V  pHfi.  iechnic.  též  Bucher  Gesch.  der  těch. 
KQnste  m.,  28—29. 

■)  Podlaha,  Šittier,  Poklad  208.  Obrázek  22.  Též  v  Chytilové  a  Borovského 
Výbéru  výstavy.  65.  I  v  Hethodu  III. 

•)  Obrázky  a  odborné  výklady  u  Haněla  sir.  9. 

*)  Soupis  Archaeol.  Akad.  I.,  26.  Mádl. 
Winter,  Dějiny  řemesla  a  obchoda  ▼  Cechách  ▼  XIV.  a  v  XV.  veka  17 


Digitized  by  VjOOQ IC 


3Q$  Kniha  11.  4.  Dila  průmyalná  a  umélecká. 

Nepohyblivé  pří  tuhy,  jimiž  těžké  dvéře  se  přitahovaly,  kruhy  j 
a  klepáky  pohybUvé,  jimiž  tloukl  domů,  kdo  neměl  klíče,  bývaly 
také  často  prací  uměleckou.   Některý  kus  byl  z  drátů   stočen,  jiný 
byl  dutý  z  plechu,  jiný  hmotný,  ale  často  plastický  nebo  prolamo- 
vaný, listovím  zdobený,  rýhovaný. 

Umělecký  zámečník  svoje  umění  dokazoval  na  zámk  u  dveřním. 
Zámek  té  doby  ještě  vždy  byl  přibíjen  na  zevnější  stranu  dveří, 
ale  už  byl  všecek  železný.  *)  Péra  sic  ještě  neměl,  ale  mechanism 
překážeti  lehkému  otevření  už  tu  byl  dosti  vyvinutý.  Zámečník 
ozdoboval  plechové  krytí  zámkové  skříně;  na  to  krytí  doslal  se 
dekor  nejprv  rostlinný,  později  motivy  z  architektury,  často  barevně 
podložené.  Ale  ten  dekor  v  XIV.  věku  zaiyímal  ještě  střízUvé  po- 
stranní místo.  Také  štítek  klíčový  už  byl  zdoben.  Význačně  pro- 
veden býval  na  zámku  svod  ke  klíčové  dírce.  Byla  to  také  zdoba, 
obyčejně  dvě  větvice,  dva  listy  stylisované,  které  k  sobě  se  přibli- 
žovaly až  se  u  štítku  klíčového  sešly.  Měly  tedy  dvojí  úkol,  zdobiti 
a  vésti  prakticky  khč,  kam  náleží. 

Klíče  gotické  jsou  duté,  zámečník  na  ně  přivařuje  prsten  pod 
poutko,  a  kruhové  poutko  bývá  zdobeno.  Kruhová  jeho  podoba 
nutila  časem  zámečníka,  aby  užil  architektonické  kružby  kostelních 
oken.  Některý  kovář  nebo  flašnéři  také  pořizovali  železné  nádobí; 
v  inventáři  břevnovském  z  r.  1393  jsou  uvedeny  železné  láhve  (due 
flašce  ferree).') 

Do  uměleckých  prací  železných  náležely  nože  a  nožíky  nožiřovy, 
zvlášf  snažil-li  se  při  tehdejší  obecné  módě  nožům,  v  ozdobných 
nožnicích  při  pásech  nošeným,  přidávati  pěkná  držadla.  Co  do  formy 
již  tehdáž  byly  nože  také  zavírací  nebo  kudly  (z  cultella),  poznalif 
jsme  svrchu  (při  r.  1358)  v  Praze  kudláka  řemeslníka. 

K  uměleckému  způsobu  náleží  práce  me  čiř  o  v  a.  Křížová  forma 
mečům  vždy  zůstává,  ale  meče  některé  zdlouží  se  do  konce  XIV. 
věku  tou  měrou,  že  stanou  se  dvojručními.  Rukojeti  i  drahým  ka- 
mením ozdobovány.  Podoby  nožů,  mečíků,  sekyřic,  na  dřeva  vsta- 
vovaných  za  zbraň,  rozmnožují  se;  ale  vše  nosí  jméno  starodávně 
sudlice,  cizinské  jméno  halapartny  sekyřicím  se  ještě  nedává. 

Nejeden  kus  uměleckého  průmyslu  byl  v  pracích  platnéřovýcii 
a  starších  jeho  předchůdců  brnířů  i  mladších  příbuzných  helméřa 


»)  Hanél,  1.  c  32. 

•)  Arch.  kapitol.  XVIIL,  18. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Práce  platnéřské.  •  259 

Ti  pečovali  o  vojenský  a  rytířský  úbor  zbrojný.  Helméři  robili  malé 
Ibi,  klobouky  oeelivé,  (kapaliny,  kapalce),  kulaté  lebky  šišaté. 
Ochranné  hledí,  jež  nýtovali  k  přilbám,  bylo  však  vždy  skrovné, 
takže  chrániti  zbývalo  ještě  dosti  mnoho  na  hlavě  a  na  krku.  Přilba 
docela  uzavřitá  jest  teprv  z  XV.  věku.  I  protož,  co  nekryto  plechem, 
to  kryla  brněná  kukla,  vedle  níž  byly  obojky  a  oboj ečky  drá- 
těné či  kožené  samostatnými  kusy.  Také  na  tělo  bmíři  hotovili 
brně  nebo  pancíře,  košile  to  z  pletiva  řetízkového.  Takové  pan- 
cíře Alžběta  královna  umivala  rukama  trhati. 

Platnéři  robili  pláty  z  plechu,  jež  připínány  na  prsa  na  pan- 
céře brněné;  také  kožené  krytí,  podle  formy  prsou  sešívané,  kla- 
deno na  pancéř.  Ta  kožená  sešívanice  stala  se  bezpochyby  popudem 
platnéřům,  že  si  buď  v  konec  XIV.  věku  či  v  počátcích  věku  ná- 
sledujícího vymyslili  celou  krytbu  prsou  skládati,  nýtovati  z  několika 
plátů  a  naposled  vybíjeti  celý  kyrys  z  jednoho  kusu  železa. ')  Prý 
to  začali  v  Itálii.  Čtoucí  všiml  sobě,  že  svého  času  mezi  měšťany 
pražské  dostal  se  platnéř  z  Coma ;  snad  znal  nový  pokrok  a  nebyl 
i  Vlach  jediný  k  nám  příchozí  s  novou  věcí.  Náramky  železné  a 
pláty  na  nohy  platnéři  umívali  dělati  dřív. 

Od  polou  XIV,  věku  dostaly  se  na  brněné  rukavice  dva  že- 
lezné pláty,  jeden  na  kryti  palce,  druhý  širší  pro  prsty  ostatní, 
l^edle  těch  plechovic  ještě  vždy  držely  se  rukavice  kožené,  plíšky 
>ošilé.  Platnéř  z  plechu  formoval  také  škorně  nosaté,  dle  mody 
llouhé  a  špičaté. 

Drobných  uměleckých  kusů  kovolijeckých,  měděných,  bronzových 
z  mosazi  kroužených  bylo  od  našich  rodšmidů  děláno  asi  velmi 
nnoho;  žádalyf  kostely  hojně  svícnů  a  jiného  nářadí  litui^ckého. 
Bohužel,  že  na  málo  zbytcích  lze  tu  práci  oceňovati.  V  Mýtě  a 
I  Proseči  mají  z  té  doby  gotické  svícny,  v  Pošné  a  v  Pelhřimově 
!hovají  svícny  mosazné  a  lité,  jež  by  mohly  náležeti  konci  periody 
ucemburské.  Svícen  pelhřimovský  vypadá  jako  podstavec  gotické 
nonstrance  nebo  kalicha.  I  nodus  (ořech)  je  na  něm.  V  Mýtě  za- 
ihovala  se  kaditelnice  bronzová,  jejíž  podoba  jest  oblá  nádobka, 
Lrytá  jehlanem  jako  krytí  gotické  věže  špičaté. ') 

K  větším  kovolijeckým  dílům  plastickým,  zdá  se,  že  bývaly  k  nám 
v  době  lucemburské  cizinci  voláni,  ačkoli  nevím,  stačí-U  k  tomu 


•)  Winter,  Déj.kroj.  241. 

')  Reprodukce  těch  Yécí  tíz  v  Soupise  Památek  Archaeol.  vyd.  Akad.  Jos. 
íoukup,  PelhřimoT  192.  229.  Soupis  XVI.,  154. 

17* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


260  Kniha  IL  4.  Dila  prfimyslná  a  umélecká. 

Úsudku  pouhé  dva  případy  povédomé ;  první  ten,  že  r.  1330  cister- 
ciaté  zbraslavští  dali  kovový  památník  Vádava  11.  liti  od  mistra 
Jana  z  Brabantu,  ^)  a  druhý,  že  znamenitou  jezdeckou  sochu 
sv.  Jiří  na  Hrade  lili  r.  1373  Jiří  a  Martin  z  Qussenbercha.  V 
Socha  sv.  Jiří  jest  umělecký  kus  svého  způsobu  jediný.  Již  v  tom' 
znamenitost,  že  je  to  socha,  kdežto  dosavadní  díla  z  kovů  litá  byla 
(pokud  kde  zachováno)  reliéfy.  Však  i  jako  socha  jest  znamenitě 
modelována,  živá  a  s  fantasií  komponována.  Sv.  Jiří,  všecek  v  bmi 
a  v  plátech  bez  přilby,  tváře  poněkud  dětské,  vráží  dřevce  do  tlamy 
ještěra,  jenž  ohonem  uchopil  koně  za  nohu.  Scéna  jest  na  skále, 
celek  asi  na  dva  metry  vysoký. 

Veliké  zvony  uměli  naši  konváři  líti,  jakož  o  tom  svědčí 
zpráva  o  lití  velikého  zvonu  u  sv.  Tomáše.  ■)  Lil  ho  r.  1405  Jan. 
konvář  z  Týna,  z  52  centnéřů.  Stál  116  kop  grošů.  Jinače  po  tu 
chvíli  zachovaly  se  tu  a  tam  v  zastrčených  koutech  vlasti  naši 
zvony  menšího  způsobu.*)  Ozdob,  nápisů,  reliéfů,  jež  dodávají 
zvonům  českým  uměleckou  cenu  jest  na  zvonech  XIV.  věku  jesté 
málo.  Je  tu  jen  pěkná  forma  zvonová,  ornamentací  jest  střídmý 
na  zvoně  proužek,  nápisy  jsou  majuskulní  a  kratičké  —  jako  pří- 
kladem pouhá  jména  čtyř  evangelistů,  nebo  Ave  Maria  —  a  nic 
víc.  Jméno  auktorovo  nebývá,  *)  ba  někdy  ani  datum  neshledám. 
Zvon  s  nejstarším  nápisem  českým  mají  v  Přelici.  Jest  z  r.  1386, 
neveliký  (průměr  0'81  m.,  výška  0*65  m.);  nápis  praví,  aby  Bůh 
zdařil  tento  zvon.  Minuskule  gotické  jsou  ostré,  čtou  se  snadno, 
ale  nápis  není  ukončen.  Na  zvoně  jest  reliéf  sv.  Petra.  České  to  dílo 
jest  tedy  nad  500  let  staré  a  zvoní  dosud.  •) 

Z  cínařských  prací  doby  lucemburské  málo  zachováno.  Z  do- 
mácího   nádobí    cínového    nic   a  z  předmětů   chrámových   některá 


')  Tadra,  Styky.  369. 

')  Klausenburg  (EoloS)?  Bránid  v  Děj.  umění  (66)  pokládá  bratfi  z  Eo- 
loSe  za  umělce  pocestné,  má  je  za  syny  malíře  MikuláSe  z  Kolose. 

•)  Tomek,  D.  Pr.  IL,  119  a  týž  Základy  IL,  35. 

*)  Na  př.  v  Nicově,  v  RejStejné  na  Šumavsku,  v  Tožici  u  Sušice.  Soupis 
Památ  Akad.  XH.,  89,  100;  UL,  122. 

•)  Zvon  kláštera  beneSovského  z  r.  1322  (nalezený  v  rumech)  má  jmen 
na  sobě  Rudgerovo,  v  6emž  Neuwirth  (Gesch.  d.  bild.  Kust.  1 ,  245.)  vidi  důkaz, 
že  všecko  zvonařství  u  nás  bylo  na  vlivech  německých.  O  zvoně  v  Ondř^joré 
z  r.  1416  víme,  že  ho  lil  Petr,  pražský  kotlář,  týž  také  lil  r.  1413  zvon  ve  Vebrni, 

•)  Soupis  Slánský,  Vele,  XX.,  197.  R.  1886  obec  slavila  pétistylelou  paii.il 
svého  zvonu. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Práce  konyářské  a  keramické.  261 

křtitelnice.  Ze  znamenitéjších  jest  křtitelnice  v  Hradci  Král.,  uro- 
bená r.  1406  pro  klášter  Podlažický.  Je  na  třech  nohách  o  lvích 
tlapách,  s  hlavami  a  mnišskými  figurami.  Dokola  zdobena  reliéfy 
apoštolů,  Kristovým  a  Panny  Marie.  *)  Druhá  cínová  křtitelnice 
z  r.  1414  jest  v  chrámě  týnském  v  Praze.  Má  tvar  zvonový,  rázo- 
vité český,  na  třech  nohách,  zdobených  nahoře  vousáči. ') 

Možná,  že  leckterý  cínař  nebo  konvář  lil  i  veliké  pušky  vá- 
lečné z  bronzu,  ač  zdá  se,  že  užívána  v  těch  dobách  byla  obyčej- 
Déji  puška  ze  železných  fošen  kovaná  a  prsteny  sevřená.  Byla  to 
střelba  hrubá,  kusy  oblehací,  kdežto  malá  puška,  ač  začátky  její 
uvádějí  v  Kalii  r.  1364,  u  nás  teprv  ve  vojště  Žižkově  stala  se 
obecnou  zbraní.  ^  Na  onéch  velikých  puškách  pro  jich  primitivnost 
uměleckého  nebylo  asi  nic. 

Práce  z  hlíny,  vlhkem  plastické  a  ohněm  stvrdlé,  z  doby 
lucemburské  zachovaly  se  pro  křehkost  materiálu  po  řídku.  Při 
výzkumu  hrnčířských  chat  v  Čáslavi,  u  zdi  méstské  zasutých,  na- 
lezeny —  zajisté  vzácnost  —  mimo  jiné  kusy  i  prostičké  nádoby, 
hrnce,  banky,  jichž  na  hrané  XIV.  a  XV.  stol.  po  domácku  uží- 
váno. Vryté  obroučky  na  některém  hrnci  svědčí,  že  hrnčíř  i  tyto 
prosaické  kusy  snažil  se  ozdobovati,  což  není  ovšem  nic  zvláštního, 
to  již  praehistorický  hrnčíř  dělával.  Nalezeny  tu  však  i  kusy  umě- 
leckého rázu ;  jsou  to  nepolívané  kachle  s  reliéfy.  Na  jednom  je 
trál,  sedící  na  trůně  v  plném  majestáte.*) 

K  práčem  keramickým  příslušejí  d  1  a  ž  i  c  e  s  povydanými 
obrázky,  figumé  i  rostlinné.  Z  nejstarších  v  této  době  jsou  asi  dlážky 
z  hradu  dražického;  nebof  kladou  se  v  rok  1318.  Jsou  to  gotické 
štíty  s  révou,  kořáním,  lístky  svlačcovými,  dosti  dovedně  pořízené. 
Byly  zhotoveny  v  kadlubech,  na  jichž  dně  jako  negativ  ulila  byla 
deska  obrázku  od  konváře.  *) 

Prací  ze  dřeva  mimo  truhláře  a  soustružníky,  jakož  víme, 
zúčastnili  se  všelicí  specialisté,  ale  z  prací  jich  době  naší  nezacho- 
valo se  skoro  nic.  Z  pramenů  patmo,  že  tou  dobou  vzniklo  všude 
množství  oltářů,  uměleckých  arch;  jarmary  veUké  i  malé  zhotovo- 


*)  EalaS,  Kostel  st.  Ducha,  v  Hradci.  Pojednání  hradec.  musea  č.  4,  12. 

•)  Chytil,  O  Junkerech  37. 

")  Koula,  Syétozor  XXXTT. 

*)  Klim.  Čermák,  XUL  Zpráva  Včely  Čásl.   s  obrázky.    Týž  v  Pam.  Arch. 

XMi.,  213,  xxm. 

•)  Bayer.  Casop.  SpoL  přát  starol  X.,  80. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


262  Kniha  U.  4.  Díla  průmysloá  a  umělecká. 

vány  na  liturgické  nádoby  a  roucha,  jichž  valem  přibývalo  nad 
dobu  předešlou.  Do  chrámů  pořizovány  stolíce  kněžské. 

V  bytech  měšťanských  a  panských  tehda  už  byly  zastoupeny 
všecky  tři  druhy  nábytkové,  skříně  stojací,  nábytek  sedací  a  kusy 
k  ležení,  ale  jak  který  kus  byl  pořízen,  o  tom  prameny  nehovoří, 
uvádějíce  v  zápisech  pouze  jména  těch  věcí:  truhly  (cistae),  skříně 
(scrinia,  archae),  almaří  (almaria),  stoly,  lavice  (scampna)  a  stolice 
(sedes).  Řídko  čteš  poněkud  určitěji  a  jako  nahodile,  že  ten  onen 
kus  zhotoven  ze  dřeva  sosnového,  jablečího  či  jiného.  To  jisto  — 
bylo  tak  všude  jinde  —  že  truhly  posluhovaly  zároveň  za  sedadla, 
na  kterýž  konec  je  pokládali  polštářem  či  nějakou  koltrou,  kobercem; 
také  lavice  při  zdi  stojící  mívaly  druhou  úlohu  tu,  že  sloužily  za 
lože. 

K  ozdobě  nábytku  časem  mnoho  způsobů  se  rozvinulo,  v^ 
XrV.  století  však  víme  pouze  o  pěkném  a  barevně  podkládanén^ 
kování  truhel  a  jarmar,  což  jim  bylo  za  ozdobu,  a  dále  to,  žti 
almary  i  truhly  bývaly  malovány ;  *)  plastickými  zdobami  archH 
tektonického  způsobu  nejspíš  krášleny  bývaly  stolice  v  kostelním 
presbytáři ;  gotická  kostelní  architektura  a  skulptura,  rámoví,  kružbyj 
fialy  nemohly  býti  bez  mocných  vlivů.  Na  architekturu  při  jarmai 
rach  upomíná  římsa  a  ozubí,  jimiž  se  nahoře  končívají.  •)  Z  pracj 
bednářských,  jež  byly  dnešním  podobny,  stojí  za  zmínku  ^studve^ 
(štoudve),  do  nichž  dávali  r.  1393  v  Nezamyslicích  pivo.  Vprácedi 
kolářských  buďtež  vedle  vozů  s  koly  železnými  (železem  kovanými] 
jako  zvláštnost  uvedeny  r.  1414  vozy  s  koly  zhola  dřevěnými  bei 
želez. «) 

Hudební  nástroje  v  době  lucemburské,  dovážené  z  ciziny  i  zd( 
dělané,  byly  rozmanitosti  překvapující.  Ze  dřeva  a  z  kovů  robenj 
nástroje  všech  kategorií  dnes  užívaných.  Podle  obrázků  v  knihácí 
i  na  freskách  soudobých  víme  namnoze,  kterakou  měly  podobuj 
ale  v  pramenech  se  rojí  tolik  jmen,  že  není  všecko  všudy  jasnoj 
nebof  jména  nástrojů  nejsou  v  touž  dobu  ustálena.*)  Z  nástro;'3 
dechových  vyskytují  se  píšfaly,    flétny,    trubky    a    trouby,    dlouhéj 


')  Bucher,  Gesch.  d.  těch.  Kflnsi.  II.,  226. 

')  Jednu  almaru  toho  rázu  má  pražské  méstské  museum. 

')  Arch.  kapitul.  XVni.,  18,  XXII.,  31. 

♦)  O  nástrojích  z  oné  doby  viz  C.  C.  Mus.  1878.  Zíbrt,  Jak  se  kdy  v  Ce 
chách  tancov.  21 — 38;  Nejedlý,  Déj.  předhus.  zpévu ;  119  a  násl.  Obrázky  jsoil 
u  Zíbrta  1.  c. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Práce  ze  dfeya  a  z  kůže.  2^ 

krátké,  rovné,  kroucené.  Složitější  nástroj  foukací  byly  varhany, 
sestavené  z  nemnoha  píšfal  dřevěných  i  cínových  rozmanité  veli- 
kosti, proti  nynějším  velmi  malé  a  prostičké.  Některé  varhánky  byly 
také  jen  do  ruky  a  nosily  se.  Ze  struněných  nástrojů  byly  to  housle 
podoby  podstatně  nynější,  ale  s  tělem  i  širším  a  okrouhl^šim,  také 
ne  všecky  o  čtyřech  strunách  (i  jen  o  dvou);  z  drnkacích  ná- 
strojů jsou  povědomý  loutny,  lýry  nebo  lučce,  cithary  (po  česku 
i  ručnice),  kobzy,  mající  podobu  houslí,  ale  s  krkem  velice  širokým,*) 
kvinlemy  (kytary),  kolovratce  a  jiné  dmkačky  rozmanitých  podob. 
Také  dělali  harfy  straněné,  dnešním  podobné,  nestejných  velikostí; 
malá  nějaká  harfa  o  deseti  stranách  slula  žaltář  a  jiná,  asi  též 
skrovná,  zvána  křídlem,  i  „českým  křídlem",  což  by  svědčilo 
o  její  české  rázovitosti.  Bicí  nástroj  nejstarší  byl  buben;  všech 
velikostí  bubny  byly  dělány  a  bezpochyby  mnoho  jich  pořizováno, 
nebylotě  tance  bez  píšfaly  a  bubnu,  jenž  udával  skočným  pohybům 
rytmus.  Tlouklo  se  i  do  dvou  bubnů  najednou.  K  bicím  nástrojům 
kovovým  náležely  zvonce  a  strmeny,  trojce  to,  do  nichž  se  bilo 
tyčinkou  jako  dnes  k  vyluzování  zvonivých  zvuků. 

Z  prací,  k  nimž  kozí  užíváno,  v  umělecký  obor  náležejí 
vazby  knih.  Rukopisy  oné  doby  byly  věc  vzácná,  nedivno,  chtěl-li 
majitel  věc  vzácnou  míti  uchráněnu  v  pevném,  chránivém  obale 
příhodném,  jenž  by  svou  vlastní  cenou  hodil  se  k  vzácné  knize. 
Když  knihař  hřbety  jednotlivých  kvateraů  v  jedno  svázal,  tak  je  k  des- 
kám dřevěným  obratně  přiUpl,  že,  kde  se  kniha  otevřela,  tu  ote- 
vřené listy  ležeti  zůstávaly.  Šlo  pak  o  desk  těch  ozdobu.  Desky 
obaleny  koži.  Okrasu  desk  v  starší  době  na  vzácných  knihách  zlatník 
provozoval  svou  tepanou  prací  a  drahým  kamením.  Příklad  takové 
vazby  ze  XIV.  věku  jest  v  knihovně  kapituly  sv.  Víta  starodávný 
evangeliář  (z  IX.  stol.).  Kol  obdélníkové  desky  ze  sloni  (starého  pů- 
vodu) jest  z  měděného  pozlaceného  plechu  obruba,  zdobená  rytými 
patrony  českými  a  položená  drahokamy  a  křišťálem.  Deska  proto 
tak  nádherná,  že  byla  spolu  relikviářem. ')  V  téže  knihovně  druhá 
taková  vazba  starého  evangeliáře.  Rukopis  je  z  XI.  věku,  vazba 
z  doby  Karla  IV.    Je  to  měděná  deska,  pozlatitá,  rytá  zdobně;   na 


')  Na  ŠumaTsku  a  jinde  robí  se  kobza  ze  džbánu  s  vodou,  potaženého  kozí, 
pfes  niž  smýká  se  žínémí,  což  vydává  zvuk  brufiivý. 

■)  Soupis  Archaeol.  Praha  IL,  19.  Chytil,  Déj.  čes.  knihy  5.  Týž,  Imél. 
prům.  na  výstav.  18.  Poklad  215. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


264  Kniha  II.  4.  Díla  prAmyslná  a  uméiecká. 

ní  Bůh  Otec   a  postavy   světců   v  arkádách  o  kružbé  gotické:  nai 
okraji  drahé  kameni.  ^) 

Takové  vazby  snad  přece  byly  jen  vzácnými  výjimkami,  které ! 
s  Karlem  IV.  rázem  přestaly,  a  kožená  vazba  potom  panuje  sama; ' 
aby  desku  kozí  potaženou  ochránil  zvlášť  na  rozích,  pasíř  či  rinkéř ' 
nebo  jiný  kovolijec  pomáhá  puklami,  zoubkovanými  pláty  proseká- 
vanými  často   formy  kosočtverečnf  nebo  jen  knoflíky  mosaznými, 
na  desky  přibitými.    Úprava  a  zdoba   starších  kožených  knih  XIV. 
věku  bývá  dlouho  prosta ;  v  kůži  hnědou,  bílou  nebo  růžovou  čáry 
podol  a  napříč  jsou  vtlačeny,  v  rozích  a  uprostřed  knoflík  mosazný, 
ba    i   jen    dřevěný   bývá,    a  řídko  kování    mosazné   tepané  nebo  | 
ražené.  | 

Ale  od  konce  století  XIV.  znáti  na  kůži  samé  rozmanité  zdob; 
vtlačované  i  reliéfem  vystupující ;  objevují  se  růžičky  malé  v  řádkách 
(žaltář  roudnický  v  kapitulní  knih.),    objevují  se  styhsované  kvély,  I 
figury  zvířat,  kování  prosekávané  neschází.     Příklad   takové  vazby  ' 
z  r.  1400  jest  v  městském  archive  pražském  na  jedné  z  knih  smluv- 
ných ;  *)    od    ražené  půdy  reliéfem  vyzdvihují  se  orUce  a  pták  led- 
ňáček v  závoji ,   práce  ta  od   ruky,    bez   pomoci  forem  a  kolků. ')  , 
Jiným    příkladem  jest  česká  vazba^  zabloudilá  až  do  polské  kathe-  ' 
draly  plocké,  pochází  též  z  r.  1400.     Je  to  vazba  knihy  rukopisné 
s  obrázky,  jež  slově  Liber  revelationum  coelestium;   vazba  kožená, 
veskrz  řezaná  a  ražená ;  figurky  na  ní  jsou  ve  čtyřech  medailonech 
mezi  ornamenty  vkusnými  umístěné.   Práce  to  nad  pochybu  česká, 
práce  Jana  z  Klobúka   řečeného   Kropáče.  *)     Pozdější  knihaři  také 
na  ořízce  snažívali  se  knihu  některak  zdobiti,  ale  v  této  době  ořízky 
jsou  velmi  vzácný ;  nevíme  jistě,  Ize-li  klásti  sem  jako  výjimku  ořízku 
svrchu  řečené  smluvní  knihy  pražské ;  ta  ořízka  má  na  sobě  kvéli- 
nový  ornament  barvy  černé  a  červené. 

Co  dovedl  pouzdrař  pražský  z  řezané  kůže,  to  po  tu  chvíli 
jest  spatřiti  na  koženém  pouzdře,  v  němž  chová  se  Karla  IV.  ko- 
runa svatováclavská.     To    pouzdro  jest  řezaná    a   polychromovaná 


•)  Soupis,  Praha  II.,  29,  81.   Poklad  280  (i  s  vyobraz.)  Vyobraieni  v  Chr- 
tilove  a  Borovského  Výbčr.  umel.  prům.  na  výst  retrosp.  28. 
•)  Liber  contractuum  C  996. 
^)  Chytil,  Umel.  prům.  na  výstav.  18. 
♦)  Týž  v  Časopise  přát.  starožit.  IX.,  142. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Architektura  za  Jana.  265 

áce  umělecká.  Základem  jejím  kruh,  přikrývka  jako  kupole,  na  ní 
\  opál,  listoví,  goticky  vše  slylisováno.  *) 

Doba  lucemburská  zvlášf  jest  požehnána  pracemi  archilek- 
nickými  nebo  prosté  řečeno  pracemi  zedníkův  a  kamenníků, 
lže  prmí  Lucemburk  Jan  k  rozvoji  nepřičiňoval  se,  ten  měl  pro 
klonnost  k  toulkám  rytířským  starosti  jiné  nežli  umění.  Praha  a 
ůr  královský  přestaly  býti  ohniskem  vysokého  umění  v  Čechách 
do  r.  1333,  kdy  Karel  k  sobě  bére  účast  ve  vládě. 

Architektura  co  do  slohu  tedy  brala  se  na  čas  cestou  dosa- 
dní,  ale  již  již  rozbíhala  se  od  cesty  hlavní  v  cestičky  postranní ; 
stavbách  chrámových  znalci  pozorují  z  té  doby  tu  a  tam  kon- 
uklivní  noviny,  nové  způsoby  v  okrasách,  což  při  tvořivosti  umě- 
íké  věc  nedivná,  a  kladou  sem  zárodky  pozdějších  význačných 
ahů  české  gotiky.*)  Celkem  však  vždy  ještě  stavělo  se  rázem 
nií  dospělé  gotiky,  slohu  přísného,  střídmého,  jakoby  úzkostlivě 
počítaného  a  tudíž  nesmělého,  jakž  do  té  chvíle  zdomácněl.  Klá- 
ímíci,  zvlášf  cistercienští,  donášeli  sem  vlivy  francouzské  do  sta- 
elslví  a  koncem  doby  předešlé,  jakož  svrchu  oznámeno,  začali 
za  Jana  krále  pokračovali  v  stavbě  ohromného  stejnolodního 
irámu  sedleckého,  již  dočista  po  vzoru  francouzských 
ithedrál  (typ  v  Pontigny)  s  ochozem  kol  presbytáře  a  kaplemi 
něm,  jenže  ještě  bez  systému  opěrných  pilířů,  které  z  věnčí  do- 
vají  takovým  kathedrálám  malebný  vzhled.  Choř  sedlecký  do- 
nčen  r.  1340.') 

V  době  krále  Jana  přímý,  bezprostřední  vliv  francouzský  k  nám 
dostává  také  biskupem  Janem  IV.  z  Dražic.  ^)  To  byl  biskup 
ivitel,  jenž  svou  uměleckou  snahou  krále  dobře  zahanboval.  V  něm 
aly  se  snahy,  pocházející  z  téhož  pramene,  z  něhož  později  Karel  IV. 
rpal.  Byl  to  papežský  Avignon,  byla  to  Francie,  v  níž  oba  drahně 
L  pobývali.  Biskup,  maje  se  hájiti  proti  německému  udavači,  žil 
Avignone  od  r.  1318 — 1329   a  tu  mnohému  se  přiučil.     Čtvrtý 


')  Ta  práce  má  i  v  clziné  u  znalců  slovo.  Cti  Bucher,  Gesch.  der  bild. 
insi  n.,  205. 

")  Braniš,  Déj.  uméní  IIL,  2. 

')  Neuwirth.  Gesch.  d.  bild.  Kanst.  417.  Dnes  zůstalo  ze  Tšeho  jen  staré 
iTodní  rozdéieni.  Kružby,  okna,  podpory  kleneb,  TSe  pryč. 

*)  Mádi  v  Lumíru  1890.  Šiitler  a  Podlaha  v  Poklade  sv.  Víta,  12.,  líCí  ho 
kožto  mecéna  neobyčejného. 


Digitized  by  VjOOQIC 


266  Kniha  II.  4.  Díla  průmyslná  a  umélecká. 

rok  po  svém  návrate  do  Cech  povolal  z  Avignona  mistra  Vilémi 
aby  mu  postavil  v  biskupském  městé  Roudnickém  kamennýma 
Francouzi  přišli,  prostřed  řeky  položili  r.  1333  základ,  ukázali  i 
strům  zdejším  zhotovením  dvou  pilířů  a  oblouku,    kterak  se  v 
koucí  vodé  staví,  a  pak  odešli ; ')  mistři  naši  dostavěli. 

Je  pravdě  podobno,  že  Vilém  či  jiný  francouzský  mistr  pl 
ním  myšlenkou  a  radou  byl  při  stavbě  augustinského  chrámu  Pan 
Marie  v  Roudnici,  jehož  kůr  byl  s  mostem  v  stejný  čas  (r.  131 
dostaven,  začat  byv  o  rok  dřív  nežli  most.  ^)  Jinač  stavěli  kos 
asi  česlí  lidé,  kteří  po  návodě  Francouzů  most  dostavěli.  Néme< 
práce  tu  není.  Biskup,  jakož  známo,  Němců  nemiloval,  do  klásti 
mu  nesměli.  *) 

Chrám  jest  o  dvou  pobočních  krátkých  lodích,  pouze  v  nii 
pak  v  sakristii,  v  ambite  přilehlém  a  v  kapitulní  síni  záchov; 
se  původní  křížové  klenby,  jichž  žebroví  vyrůstá  přímo  z  podj 
sličně  tesaných ;  také  svorníky,  na  nichž  listoví  a  písmena  vytesal 
oko  poutají.  Ostatek  vše  po  ohních  přestaveno.  *)  Z  kružeb,  jic 
obdivem  kronikář  pln,*)  nezbylo  skoro  nic.  V  Praze  dal  bisk 
podnět  k  stavbě  kostela  sv.  Jiljí,  na  jehož  vysokých  prostorách, 
chrám  docela  přeměněn,  smělost  konstrukce  dodnes  patrná.  Bisk 
Jan  dle  zpráv  souvěkých  dal  postaviti  ještě  leckde  jinde  kostely 
jiné  budovy;  přestavěl  dům  biskupský  na  Malé  Straně  u  mostu 
přidal  k  němu  věž  nákladnou,  kamennickou  prací  ozdobenou. 

Do  téže  doby,  kdy  biskup  stál  na  čele  ruchu  uměleckého  v  í 
chách,  mimo  jeho  působení  stavěny    chrámy   domácími  mistry 
několika  místech.  Přestavovala   se   basilika  Božetěchova  na  Sáza 
v  stejnolodní  chrám  gotický  (dnes  zřícenina); ')   havéři   kutnohor 


*)  Vilémovo  jméno  Chytil  v  Pam.  Arch.  XII.,  9,  důvodné  doplftujc  > 
Cucurone*. 

')  Fontes  rer.  boh.  IV.,  885. 

•)  Z  mostu,  od  Švédů    rozbitého,    stojí   oblouk.     Soupis   Arch.   Akad. 
Roudnic. 

*)  Emler,  Reg.  lU.,  781. 

•)  Reprodukce  v  BrániSových  déj.  umén.  IIL,  14.,  ISý.  a  v '  Soupise  Are 
Akadem.  IV,  157 — 173;  jednotlivosti  u  Neuwirtha  v  Gesch.  der  biid.  Konsteti 

*)  Píšef,  že  biskup  založil  chrám  lapidibús  quadrís  et  dolatis,  můro? 
altum  erigendo  . .  .  fenestras  murís  et  artifíciosis  celaturis  celte  sculptis . .  •  ^ 
ooravil.  Ponteá  IV,,  385. 

')  Arch.  Pam.  IX.,  609. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Architektura  za  Jana.  S67 

lakládali  si  (kol.  r.  1310)*)  na  stavbu  kostela  sv.  Jakuba,  který 
ako  sázavský  konstruován  o  třech  lodích,  stejně  vysokých,  jest 
>  dvou  věžích  při  portále  (jedna  nedokončena).  Vysoká  okna  mají 
Tužbu  listových  forem,  pilíře  uvnitř  kostela  jsou  žlábkovány  mělce 
i  nahoře  bez  přerušení,  bez  hlavice,  vyrůstají  ke  klenbě  pásy  a 
fibra  jako  větvoví,  způsob  to,  jehož  po  časech  pozdní  gotičtí  mi- 
trové  rádi  užívali.*)  Plastická  ozdoba  tohoto  hornického  chrámu 
lebohata,  jen  hlavní  portál  je  bohatě  členěn  a  profilován  a  kružbou 
la  místě  tympanonu  okrášlen. 

Kutnohorští  postavili  si  stejnou  dobou  ještě  druhý  chrám  po- 
lobný  Svatojakubskému  dole  na  Náměti.  Idea  konstrukce  obou 
hrámů  patrně  stejná,  jen  za  rozdíl  jest  na  Náměti  vysoká  věž  na 
íortále  a  že  celek  o  něco  světlejší,  vzdušnější  a  lehčí.  ') 

Do  té  doby  kladou  také  vznik  kostela  na  Horách  Kašperských, 
)ostaveného  z  kamene  hrubého  šumavského  bez  ozdobných  tvarů 
:amenických,  jen  o  prosté  křížové  klenbě  v  presbytáři.*)  Prostotu 
avinuje  tu,  jakož  v  době  předešlé,  vždy  stejně  nepodajný  materiál 
amemiý.  Z  téže  doby  jest  hřbitovní  kostel  domažlický,  jenž  má 
ispoĎ  pěknou  kružbu  oken;*)  jinač  je  prostý  jako  předešlý.  Také 
mk  chrámu  v  Pelhřimově,  z  jehož  původní  gotiky  málo  pozůstalo, 
padá  sem  •)  i  chrám  v  Tachově,  hotový  r.  1329  a  typem  podobný 
:ašperskému. '') 

Z  pražských  chrámů  Svatotomášský  dospěl  k  dostavení 
íůru  (1316)  a  pak  zvolna  pokračoval  za  panování  Janova;  Svato- 
akubský  po  ohnir.  1316  znova  bohatěji  budován  a  nákladný  chrám 
lartuzianský,  slohem  francouzským  pořízený,  vznikl  ku  konci  Janovy 
lady  r.  1342.  Do  dneška  z  něho  nic  nezbylo. 

Ještě  za  živobytí  krále  Jana  dal  Oldřich  v  Jindřichově  Hradci 
)ocátek  k  stavbě  kláštera  a  kostela  minoritu ;  ®)  tehda  dokončeny 
Jášterské  a  kostelní  stavby  v  Panenské   Týnici;    možná    že  v  za- 


*)  Neuwirth  (J.  c.  502)  bére  dle  Veselského  r.  1310  jakožto  začátek.  Prokop 
Máiir.  in  kunstgesch.  Bez.)  n  1316.  Dokončen  1368. 

')  Bráníš,  Déj.  um.  8,  9  vidí  v  tom  první  kroky  zvláštní  Školy  kutno- 
lorsté. 

•)  Obrázek  v  BrániSovi  1.  c.  8. 

*)  Zevrubné  u  BrániSe,  J.  c.  3.  Neuwirth,  1.  c.  503. 

•)  Soupis  Arch.  akad.  XVII.,  50. 

*)  Soupis  Arch.  akad..  Pelhřimov,  Soukup. 

')  Neuwirth,  1.  c.  504. 

•)  Týž,  470. 


Digitized  by  VjOOQIC 


268  Kniha  II.  4.  Díla  prAmyslná  a  umělecká. 

čátcíeh  XIV.  veku  také  nějak  přestavována  stará  basilika  lýná 
v  Praze; ')  pokračováno  v  stavbě  kostela  hlavního  v  Plzni,  a  vzní 
vzal  chrám  sv.  Víta  v  Krumlově.  Z  posledních  let  krále  Jana  jef 
chrám  maltánský  blíže  mostu  v  Praze.  Ten  paměti  hoden  je: 
dvěma  konstruktivními  zvláštnostmi;  zbytek  bývalého  portálu  me; 
oběma  věžemi  podnes  má  oblouk  půlkruhový,  v  gotice  vzácný, 
kromě  toho  na  špici  kůru  postaven  pilíř  opěrný  v  ose  chrámová 
zvláštnost  druhá.  *) 

To  tak  všecko,  co  víme  o  práci  architektonické  z  doby  Jano?] 
o  kterouž  práci  král  přímo  se  tuze  nestaral,  vyjma  snad  jen,  I 
pořídil  onen  kostel  kartuziánům  na  Oujezdě  před  Smíchovem,^ 
že  r.  1336  Žateckým  propůjčil  clo  na  stavbu  kostela,*)  a  kdj 
syn  začal  stavěti  na  Hradě,  že  neodepřel  příspěvku  ze  stříbrných  hoj 

Král  Jan  spíš  podporoval  fortifikační  stavby  městské.  Ochota 
poskytuje  dříví,  vápno,  kámen  na  opravu  zdí  a  věží  městských.' 
ulevuje  dani  na  kolik  let  na  týž  konec.*)  Za  Jana  hradby  slavéH 
v  Brodě  Německém  (r.  1314), ')  v  Sušici  (r.  1322),  na  královsk 
město  pozdvižené,  ®)  v  Pelhřimově,  kdež  vrstvené  zdivo  z  téch  do 
až  dotud  zachováno.  *) 

Za  krále  Jana  naposled  také  Pražské  město  získalo  vzhlednéji 
zevnějšek.  Následkem  dláždění  totiž  m ušily  býti  cesty  před  dom 
urovnány,  podsíně  vyzdívány,  šije  sklepní  z  ulice  překládány 
vnitř  domů.  ^^)  Aby  se  stavělo  chutě,  král  Jan  Pražanům  dal  stí 
bodu  lámati  kámen  vápenný  i  zděcí  a  kopati  hlínu  a  písek  v  mil 
kolem  města  na  číchkoli  gruntech  (1328).  *^) 


')  Neuwirth,  501  míní,  že  staven  docela  nový  gotický  kostel,  který  r.  13^ 
ustoupil  zase  novému,  nynéjSímu. 

^)  HeraÍD,  Déj.  archit.  v  Ottově  Slovn.  Zajímavé  zbytky  původní  románsl 
stavby,  římsu,  sloupky  pod  dlažbou  vypsali  Fiala  a  Podlaha  v  Arch.  Pam.XX^l 

*)  Kartouzy  všecky  zmizely,  nevíme,  jak  ty  kláStery  dle  regule  kartuiiái 
ské  staveny.  Neuwirth,  489. 

♦)  Čelakovský,  Cod.  IL,  312.  Emler,  Reg.  IV.,  119.  j 

•)  Příklad  v  Hradci  Král.,  Emler,  Reg.  III.,  281.,  rok  132J. 

•)  Takž  Lounským  1317,  Emler,  Reg.  III.,  162.,  Mosteckým  po  ohni  r.  133^ 
Budějovickým  1339.  Emler,  Reg.  IV.,  265.,  37. 

')  Emler,  III.,  90. 

•)  Soupis  Arch.  Akad.  XII.,  109. 

•)  Soupis  Arch.  Akad.  Pelhřimov,  Jos.  Soukup,  str.  164  jest  obrázek. 

'")  Tomek,  D.  P.  I.,  555. 

")  Opis  v  nikop.  arch.  mést.  Prahy  C.  3.  fol.  52. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Architektura  za  Karla  IV.  269 

Nastoupením  Karla  králeviče  v  správcovství  zemé  (r.  1333)  na- 
lává  v  umění  stavitelském  epocha,  v  níž  Karlova  činnost  zvlášf  po 
asloupeni  jeho  na  trůn  český  a  némecký  až  do  konce  velikého 
rále  (1378)  nikdy  neumdlévá.  Ve  vnímavého  jinocha,  dokud  byl  ve 
tamcouzích,  nádherné  a  velikolepé  kathedrály  vrcholné  gotiky,  mo- 
ntné  hrady  s  lesklými  kaplemi  působily  dojmem  tak  silným,  že 
edivno,  když  moci  nabyl,  že  takové  stavby  chtěl  míti  doma,  ve 
řém.  Tou  jeho  snahou  přímý  vliv  francouzský  u  nás  rozšířen, 
esílen. 

Roku  1335  dal  stavěti  královský  zámek  na  Hradě,  před  tím 
y^hořelý;  stavba  děla  se  po  francouzsku  (módo  gallico).  *)  Toho 
imku  dvě  věže  později  (r.  1370)  dal  pokrýti  olovem  pozlaceným, 
by  z  daleka  zářily.  •)  Čím  víc  zdvihal  se  zámek  do  výše,  tím  nížeji 
réU  se  románský  dosavadní  kostel  podle  něho.  Ta  románská  ro- 
inda  po  vkusu  Karlově  musila  ustoupiti  francouzské  kathedrále.  Na 
[avbu  její  Karel  povolal  z  Avignona  Matěje,  rodáka  Arras- 
kého.  Ten  přišel  (nepovědomo  roku  kterého),  a  vypracoval  plán 
[)lické  kathedrály,  příčné  lodi  se  systémem  opěrných  pilířů,  s  kaplemi 
ochoze  kol  choru  kněžského  a  s  kaplemi  i  po  stranách  lodí  bočních, 
oslel  dosavadní  odstraněn,  a  r.  1344  položen  základ  k  novému. 
tavéti  začal  se  choř,  ale  kaple  sv.  Václava  zdá  se,  že  byla  začata 
řív,  snad  již  r.  1341,  kdy  král  Jan  oddává  k  stavbám  desátek 
oř.')  V  osmém  roce  stavby  (r.  1352)  mistr  zemřel,  postaviv  kaple 
choř  až  nad  kaple  v  ochoze;  kaple  Svatováclavská  nedostala  se 
!stě  ku  klenbě,  s  ostatní  stavbou  zůstávajíc  nespojena. 

Dílo  Arrasovo  znalci  pokládají  za  střízlivé,*)  tvarů  prostých, 
lálo  ozdobné,  ale  důkladné.  Slovo  znalců  platiž.  Ale  nám  přece 
lá  se,  že  v  tuto  kritiku  poněkud  mocněji,  nežli  spravedlivo,  působí 
íhatý  a  pestrý  ráz  prací  následujícího  stavitele,  jemuž  uloženo  sta- 
3ti  hořejší   části  kathedrály;  i  nejhonosnější  chrámy  gotické  mají 


')  Neuwirth,  Gesch.  d.  bild.  Kunst  220  pravdépodobné  vykládá,  že  Karel, 
aje  čerstvé  upomínky  z  Paříže,  dal  pražský  hrad  stavéti  dle  starého  Louvrů. 

■)  Tomek,  D.  P.  63,  74. 

*)  Zdá  se  nám  to,  když  pozorné  6teme,  že  král  dává  ten  desátek  >pro 
bríca  et  aedificiis  suis  novis«  »et  primo  pro  decore  et  exaltacione  seu 
ructura  sepulchronim  beatorum  Wenceslai  et  Adalberti.*  >Secundo  pro  nova 
bríca  novi  chori  et  pro  stnictura  nova  et  factura  insigni  et  magniílci  totius 
desie.<  Tuf  snad  patmo,  že  mu  dlo  nejprv  o  hrob  a  kapli  sv.  Václava  a  pak 
kostel  nový.  (Oríg.  v  arch.  kapitulním,  opis  v  diplom,  musejn.) 

*)  Neuwirth,  Gesch.  d.  bild.  Kunst.  687. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


270  Kniha  II.  4.  Díla  průmyslná  a  umélecká. 

dolejší  Část  (mimo  portál)  střízlivou  a  málo  ozdobnou,  jakoby  mistf 
všecku  gotickou  nádheru  a  fantasii  schystávali  si  pro  hofejšd; 
Arras  nebyl  bez  fantasie,  klásti  ho  dlužno  již  mezi  stavitele  volněji 
(dle  Chytila) ;  nedrží  se  docela  staré  přísné  školy  francouzské,  kten 
od  pevné  logiky  gotické  se  neodvažuje  úchylek,  ale  arci  není  ni 
druhou  stranu  také  ještě  novotářem  smělým. 

V  dobu   pražské    činnosti    Arrasovy    náleží    chrámová    stavba 
svého  způsobu  jediná.  Je  to  kostelnaKarlově,  znamenitý  s^ 
hvězdovitým  klenutím,  jež  jest  nad  osmihranou  lodí  směle  zdviženi 
a  rozepjato  jako  kuple  tak  velikolepým  rozměrem,  že  člověk  ihni 
pochopí  přirozený  vznik  pověsti  o  velikém  strachu  architektově, 
mu  gotická  klenba  spadne,    budouc  podpor  zbavena.    Odvážliv 
konstrukce   neznámý  stavitel  (af  to   byl   náš  domácí,    či  Arras, 
některý  jeho  francouzský  pomocník  z  huti  zámecké)  vybéhl  daleb 
z  dosavadní   klassické   školy    architektonické.    Žebra  toho    kosteL 
z  konsol  vyrůstající,  ráz  konsol  samých,  lupenný  dekor  hlavic  js 
po  způsobe  starších   staveb   českých  a  ukazovaly  by  k  domácími 
staviteli.  *) 

Chrám  Karlovský  stavěn  zvolna  ještě  ve  třech  desítkách  le 
následujících,  takže  se  časem  mohly  v  něm  ocitnouti  vedle  původnilu 
plánu  vlivy  huti  svatovítské  a  jejího  nového  mistra. 

V  době  Arrasova  pobytu  v  Praze  z  vůle  královy  vznik  ber 
r.  1348  slovanský  chrám  emauzský,  dostavěný  i  s  ambit en 
křížově  klenutým  r.  1372.  Jest  o  třech  lodích  skoro  stejně  vysokýcn 
prostými  pilíři  oddělených  a  skromným  presbytářem  polygonálnip 
ukončených.  Stavba  pokládá  se  za  práci  domácího  mistra.  *)  j 

Touž  dobou  (r.  1347)  založen  Karlem  IV.  karmelitský  kostJ 
Panny  Marie  Sněžné,  v  Praze  dotud  nejvyšší  chrám.  •)  Co  dnes  sloj] 


*)  Chytil  Te  Vést.  Akad.  X.,  3,  13í>,  uznává  ten  ráz,  ale  rozhodnuti  o  5esk 
práci  nečiní.  OvSem  on  i  Herain  (v  Ottové  Slovn.,  Čechy  399)  prámem  prou,  t 
by  autorem  kostela  byl  Parléř ;  vždyť  kostel  začat,  a  Parléře  jeSté  v  Cechách  nf 
bylo.  Bránid  v  Děj.  uměn.  41  dokazuje,  že  Earlov  je  práce  Školy  domácí.  Xeti 
wirlh,  1.  c,  464,  míní,  že  všecku  stavbu  Parléř  provedl,  prý  by  toho  jiný  neá4 
vedl  (468),  prý  nevadí,  že  základ  položen  1361,  a  Parléř  přiáel  do  Prahy  135^ 
Na  str.  461  jest  nakloněn  uznati  za  stavitele  některého  mistra  od  Rýna:  Ear!o| 
stavěn  dle  cáSské  kapie,  a  podobné  vlivy  rýnské  jsou  prý  v  půdorysu  kostel 
v  Sadské,  nikým  nepopírané.  V  Zíbrtově  Bibliogr.  II.,  1066  jest  hojná  literatur 
o  Karlovu. 

*)  Bránid,  D.  uměn.  III.,  40.  Neuwirth,  1.  c,  vidí  v  tom  práci  némeckd 
a  mistra  německého  nepovědomého. 

•)  Neuwirth,  1.  c,  491.  Teprve  r.  1386  hotov  snad  choř. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Architeft:tura  za  Karla  IV.  271 

jen  choř  kněžský,  v  drobnostech  dosti  proměněný;  stavělo  se 
iho;')  co  vystavěno  v  lodích,  to  v  rozbrojích  náboženských 
)m  zbořeno  i  s  věží.  Dvě  léta  po  smrti  Arrasově  (1354)  stavěn 
akým  mnichům  v  Praze  chrám  sv.  Ambrože,  a  roku  následujícího 
Berským  pannám  založen  kostel  sv.  Kateřiny;   z  onoho  nezbylo 

z  toho  útlá  věž  ze  čtyřhranu  v  osmihran  rostoucí. 

Ve  světskéna  stavitelství  městském  do  polou  XIV.  věku  za 
inku  stojí  zbudování  Nového  města,  v  němž  asi  mnoho  umělecké 
hitektury  nebylo,  aspoĎ  není  po  ní  stopy.  Stavělo  se  rychle,  kdo 
rpQ  grunt,  musil  býti  se  stavbou  hotov  v  několika  měsících.*) 
iTéli  domácí  zedníci  zajisté  o  všecko  pryč  domy  nízké.  Modernost 

v  tom,  že  domy  měly  čela  dlouhá,  a  ulice  byly  široké,  obojí 
rozdíl  města  Starého.  V  29  létech  (od  r.  1348)  zbudováno  tak 
1  půl  druhého  tisíce  domů,  měli  tudíž  zednici  domácí  díla  dosti. 

Na  Starém  městě  již  od  r.  1338  upravovali  si  radní  dům,  jenž 
i  asi  kus  umělecké  práce.  Z  té  stavby  zachoval  se  zajímavý  půl- 
ihový  oblouk  pod  věží  u  kaple,  k  jejíž  stavbě  v  době  Arrasově 

ješté  se  nedostali. 

Shmeme-li  první  epochu  stavitelskou  za  Karla  IV.  vlády  v  cel- 
rý  přehled,  vidíme  především  činnost  francouzskou.  Arras  svoje 
éno  nesmazatelně  připjal  ke  kathedrále  svatovítské;  pokud  kde 
de  p&sobila  jeho  huí,  jeho  směr  a  ráz  práce,  to  nesnadno  vy- 
Hli.  Jisto  na  jednu  stranu,  že  nejeden  z  domácích  mistrů  kráčel 

architektonické  práci  svou  cestou,  zvláště  na  jihu  českém,  samo- 
Iné,  a  na  druhou  stranu  lze  domysliti  se,  že  Arras  nemohl  za 
n  let  činností,  která  se  daleko  přes  začátky  nedostala,  působiti 
i  luze  široce  ani  hluboce. ')  Ze  všech  všudy  prací  té  doby  stojí 
ězdná  lod  chrámu  karlovského  v  Praze  jako  záhadná  otázka,  kdo 

zbásnil.  To  byl  geniální  smělec.  *) 

Novou  epochu  architektonickou  v  Praze  způsobil  PetrParléř, 
Duž  uloženo  pokračovati  v  stavbě  královské  kathedrály  sv.  Víta. 
fel  r.  1366  z  huti  gmůndské,   kteráž  stavbou  taméjšího  kostela 

*)  Neuwirlh  (JUttheil.  XXXVllI.  62)  nalezl  odkaz  sladovníka  Mareše  na 
wbu  jeálé  při  r.  1392. 

')  Tomek,  D.  P.  IL,  8,  221. 

*)  BrániS,  IIL,  30,  dí,  že  nenašel  následovníků,  nebot  domácí  mistři  jevili 
»liu  po  novotách  a  ornamentální  výzdobě. 

*)  VýznačDO,  kterak  se  podivuje  r.  1689  píseň  Jičínského  kostela  Karlov- 
ou: >Sklenutý  bez  sloupů  zbystra  od  dokonalého  mistra.«  Zíbrt,  fleský  Lid 
1,468. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


272  Kniha  IL  4.  Diia  průmydná  a  umélecká. 

měla  dobré  slovo,  tak  dobré,  že  mohlo  býti  doporučením,  přišd 
mistr  odtud.  Tu  pracoval  otec  Parléřův  Jindřich,  tu  byli  přífaui 
jeho  zaměstnáni.  Odtud  rodina  architektů  Parléřň  šlovou  mist 
gmůndskými,  kteréž  jméno  jim  jako  průvodní  list.  *)  Mladý  mi- 
Parléř,  ne  starší  nad  23  léta,  přišel  do  Prahy  se  zkušenostmi  švátel 
huti  gmůndské  a  brzo  znáti  vliv  jeho  individuality.  Přes  to  nd 
všeobecné  a  s  jistotou  tvrditi,  že  smrtí  Arrasovou  rázem  přesto 
vlivy  francouzské  a  že  odtud  naskrze  zavládly  ideje  německé ;  jedni 
kdo  ví,  byl-U  Parléř  Němec,  a  pak  rodina  mistrů  gmůndsfcých  uéi 
se  zajisté  na  francouzské  architektuře  cistercienské  ve  Světlé  v  R 
kousích  (tu  kostel  dle  vzoru  v  Pontigny),  *)  a  spojena  jsouc  na  lé 
s  hutí  v  Kolíně  rýnském,  nemohla  neviděti  jejích  ideí  frajicouzskýt 
jimž  se  po  konstruktivní  stránce  ani  při  stavbě  v  Gmůndenu  (systé 
opěrný)  mistři  rodiny  Parléřovské  nevyhýbali.  Pravda  jest,  že  úé 
stavební  z  r.  1372 — 1378  *)  dojem  činí  značného  přívalu  německý 
pracovníků  do  huti  svatovítské,  ale  z  toho  nelze  souditi,  když  znán 
jen  tak  malý  výtržek  z  počtů  doby  nahodilé  a  pozdější,  že  Nén 
přišli  s  Petrem,  ani  ne  to,  že  se  táhli  za  Petrem  a  že  šířili  němec 
ideje :  dělníci  a  mistři  táhli  se  za  prací  z  huti  do  huti,  a  že  k  ná 
do  Prahy  vždy  docházeti  musilo  víc  Němců  nežli  jiných  národ 
to  na  bíle  dni,  vždyf  měli  k  nám  nejblíže. 

Parléřem  gotika  pokročila  v  novou  fási.  Arras,  jakož  řečen 
byl  uprostřed  mezi  přísným  slohem  starším  a  bujným  novější] 
O  bujnost  novějšího  Parléř  se  přičinil.  Přistoupiv  k  stavbé  králo 
ského  kostela  pražského,  mistr  Petr  nejprv  musil  dohotoviti  a  sp 
jiti  dolejší  části  chrámové,  od  předchůdce  rozestavěné ;  co  měl  no 
dle  původního  plánu  postaviti,  to  učinil  bezpochyby  mimo  pla 
po  svém.  *)  Aby  docílil  spojení,  vsunul  kaple  v  boční  lodi  už  i 
polygonální,  jako  Arras  byl  začal,  alebrž  čtyřhranné,  kapli  sv.  Váda^ 
připojil  neorganicky,  *)  od  stavby  lodi  křížové,  na  kterou  předchůd 


•)  Chytil,  P.  Parléř  a  mistr  gmQnd.  6. 

•)  O  otázce  Parléřovské,  ChytU,  Věstník  Akad.,  X.,  3,  132. 

")  Neuwirth,  Wochenrechnungen  atd.  v  sezname  jmei^ 

*)  Neuwirlh  při  kostele  Krumlovském  dokazuje  (270),  že  mistr  nový  mi 
pokračovati  v  plánu  mistra  prvního.  U  kathedrály  sv.  Vita  se  nechce  tento  átk 
hoditi  nikomu. 

»)  Mádl  v  Zlaté  Praze,  VII ,  v  článku  >0  kapli  sv.  Václ.«  při£iU  proti  r 
není  Chytilovu  celou  kapli  od  základů  do  ukončení  mistru  Parléři.  Neuwiri 
(422),  míní,  že  kaple  založena  samostatně  už  za  krále  Jana,  čemuž  zdají  sepi 
měny  svědčiti.  Viz  svrchu. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Architektura  za  Karla  IV.  27> 

lomýšlel,  upustil  zhola  a  začal  stavěti  velikou  věž  přímo  v  půdo- 
yse  a  v  směru  jižní  pobočné  lodi,  čímž  loď  přerval  a  na  vždy 
orušil  vnitřní  souměr  chrámový. 

Od  patra  prvého  mistr  rozvinul  svoje  umění:  světlé  triforium 
které  měl  už  Arras  v  plánu),  ohromná  okna,  bohaté  kružby  a  pruty 
oknech,  bujné  kružby  v  zábradlech  při  střeše,  lehká  schodiště 
dobná,  štíhlé  fialy,  jehly  kamenné  z  pilířů  čnějící,  křížové  kytky, 
5žice,  lupeny,  zvířata  naturalistická  i  fantastická  jakožto  chrliči, 
ůbec  přerozmanité  drobnosti  a  zdoby  jsou  jeho  vlastní,  v  nich  jeho 
intasie,  individualita.  Znalci  podiviýí  se,  kterak  dovedl  z  těch  málo 
rvků  gotických  tolik  nových  tvarů  složiti,  a  skládal  je  s  takovou 
ajnosti  kreslířskou,  že  posuzuje  se  ta  kamennická  práce  pestrá, 
lalebná  až  jako  gotické  přeplněné  baroko.  ^) 

Petr  byl  hlavně  kamenník,  sochař;  konstruktivných,  archi- 
ktonických  novot  sám  nevymýšlel,  systém  přípor  o  dvojím  oblouce, 
nž  činí  kostel  na  Hradě  tak  malebným,  nebyl  jeho ;  ten  jest  fran- 
luzský  fpodob.  v  Narbonne).  Připisují  mu  jakožto  staveb  jeho 
láštní  rys,  jakožto  rodinnou  tradici  a  karakteristiku  stavební,  že 
koncoval  presbytář  v  hrot,  totiž  pilířem  postaveným  v  ose  chrá- 
ové.  *)  Tomu  prý  se  naučil  na  chrámě  ve  Freiburce  či  kdes  ve 
irlemberště ;  víme  však,  že  chrám  maltézský  v  Praze  už  před 
irléřem  tou  zvláštností  se  honosí.  •) 

K  Parléřově  malebné  výpravě  architektonické  mistři  domácí 
holně  se  přiklonili,  a  v  tom  smyslu  vzniká  nová  domácí  škola 
irléřovská,  v  tom  tkví  Parléřův  vliv  v  Cechách,  působení  na  časy 
ralé,  nebol  jen  z  něho  vysvětluje  se,  že  v  Čechách  ještě  pozdě 
XIV.  věku  stavby  mohly  vzniknouti  slohu  kathedrálného,  kterýž 
.  v  Němcích  vzácným,  u  nás  zdomácněl.  Osobní  činnost  Parlé- 
7Si  byla  znamenitá,  ale  přes  to  nelze  všecko  všudy,  co  nese  ně- 
írý  motiv  Parléřovský,  připisovati  staviteli  královskému.*)  Bylo 
přec  už  před  ním  a  pak  stále  vedle  něho  a  všude  po  Čechách 
ložství  mistrů  domácích,  starších,  mladších,  kteří  nelenili.  Byla 
ida  Praha  jako  jedna  huf  stavební.  Na  všech  místech  ruch. 

*)  Brániá  (v  Déj.  umén.  lU.,  84)  vidí  v  nádherném  díle  Parléřové  krok 
iboTolnému  slohu,  jenZ  v  důsledcích  syých  k  úpadku  cíJí.  Charakteristiku  díla 
léřova  Cti  v  Chytilové  >Petr  Parléř  atd.«  14—16,  24. 

•)  Neuwirth,  1.  c,  480. 

")  Herain,  Cechy;  Stavitelství  899.  BrániS,  Déj.  um.,  lU.,  42.  Chytil,  Parléř,  la 
'ám  ve  Freiburce  pilíř  v  ose  má. 

*)  Chytil,  Parléř,  22. 
WiDter,  Dějiny  řemesla  a  obchoda  ▼  Čechách  v  XIV.  a  v  XV.  věku.  IB 


Digitized  by  VjOOQ IC 


274  Kniha  II.  4.  Díla  pr&myslná  a  umělecká. 

Parléř  sám  mimo  kostel  svatého  Víta  budoval  na  Hrade  chrďi 
Všech  svatých  o  velikých  oknech  a  výzdobě  v  kružbách  a  na  pn 
Hřích  takové  jako  na  hlavním  kostele  zámeckém.  Aspoň  presbytá 
ukončená  r.  1385,  jest  od  něho.  *)  Z  toho  mnoho  r.  1541  ohnět 
zkaženo,  stlučeno,  přestavbou  i  okna  zmenšena. 

Dole  v  městě  Menším  domácí  lidé  až  do  r.  1379  pokračova 
v  stavbě  kostela  sv.  Tomáše ;  *)  na  Starém  městě  dokonáván  raiiii 
jiné  chrám  sv.  Jakuba  (1374);  asi  v  létech  1360 — 1370  nový  velik 
chrám  Týnský  vzniká  prací  nepovědomého  mistra  domácího ;  chrái 
o  to  vyšší,  že  musil  hleděti  do  rynku  přes  domy,  které  již  dřív  t 
s  podsíněmi  stály.  Nižší  dvě  lodi  chrámové  ukončeny  jsou  polygonec 
jako  v  Emauzích,  hlavní  loď  končí  se  v  hrot,  podepřený  piliřei 
v  ose  chrámové,  z  čehož  dokazováno  zbytečně,  že  Parléř  tu  pracoval 
Věže  byly  v  portále  založeny,  ale  teprv  sto  let  potom  proveden} 
Chrám  vůbec  do  bouří  husitských  nebyl  hotov.  Chrám  celkem  prosty 
s  opěráky  neobyčejně  štíhlými,  největší  nádhera  kamennická  shro 
mážděna  v  portále  severním,  jenž  byl  náhradou  portálu  hlavního 
domy  zakrývaného  a  proto  nezdobného.  Ten  portál  však  vzni^ 
teprve  v  létech  před  bouřemi  husitskými.  Že  uzavřen  obloukeii^ 
nikoli  však  po  goticku  lomeným,  než  půlkruhovým,  přisuzuje  se  ch 
německých  badatelů  všecka  stavba  Parléři  s  jalovým  důvodem  tím 
že  mimo  Parléře  nikdo  v  gotice  takového  oblouku  neužíval.  Víme! 
že  půlkruh  jakožto  dědictví  románské  byl  u  nás  v  gotice  oblíbei 
již  před  Parléřem.  *) 

Do  této  doby,  ke  konci  XIV.  věku,  klade  se  vznik  levé  iod 
kostela  sv.  Haštala  v  Starém  městě.*)  Ta  loď  malebná  neobyčejně 
upravena  jest  sloupovím,  prostředkem  jdoucím  a  pěknou  klenbi 
gotickou  nesoucím,  vlastně  v  lodi  dvě. 

Největší  stavitelská  činnost  v  Praze  tou  dobou  rozvíjela  se  ni 
Novém  městě.  Tu  především  na  Karlově  k  hvězdné  lodi  polygo] 
nálné  do  r.  1377  přistavěna  presbyteř  obdloužná,  skrovných  rozj 
měrů  a  rázu  novějšího  slohu  gotického,  z  huti  na  Hradě  se  šířícihoi 
Že  při  presbyteři  karlovské  objevuje  se  opěrný  pilíř  v  ose,  někteřj 
vidí  nejen  v  tom  práci  Parléřovu,  ale  přičítají  mu  stavbu  všeckuj 

»)  Neuwirth,  L  c,  601. 

«)  Tomek,  D.  P.,  H.,  116. 

•)  Herain  v  Slov.  Ottové  899  uvádí  soupis  lakových  oblouků  před  Parléřeiri 

*)  Neuwirlli,  1.  c,  521.  Baum  osobné  mi  vykládal,  že  pravé  to  dTojlodí  jesl 
nejstarší  kus  chrámový;  také  psal  o  tom  v  Mittheil.  Centralcommis.  1886.  Neu- 
wirth má  pravou  loď  za  starší,  poněvadž  je  prostší,  hrubší.  Ta  není  dvojdilnj. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Architektura  za  Karla  ÍV.  275 

Tehdáž  nové  vznikl  jednolodni  chrám  sv.  Apolináře  s  věží  na- 
hoře osraihrannou,  *)  též  chrám  sv.  Jindřicha  stejnolodní,  opravami 
pozdějšími  valně  proměněný.  Ne-li  dřív,  *j  tedy  stejně  tehda  původ 
vzal  trojlodní  kostel  sv.  Štěpána,  s  dlouhým  kůrem,  všecko  o  příliš 
úzkých  oknech.  Tu  šel  domácí  nějaký  mistr  svou  cestou,  Parléřova 
vlivu  nic  nedbaje. 

Nad  jiné  zajímavý  v  Novém  Městě  jest  chrámek  na  Slupi, 
r.  1360  založený;  jeho  sličná  klenba,  na  polovic  křížová  a  s  druhou 
polovici  nepravidelně  sítová,  opírá  se  o  pilíř  v  prostřed  kostelíka 
stojící  a  tudíž  chrám  ve  dvě  lodi  dělicí.  Tato  forma  v  středních 
Cechách  vzácnost,  v  jižních  hojnější.  Z  prostředka  průčelí  slupského 
chrámku  pne  se  věž  jehlovitá,  nahoře  osmihranná. ') 

Nejen  Praha  ale  i  všecka  země  česká  na  mnohých  stranách 
popadena  tehda  ruchem  stavebním,  nad  něhož  nikdy  před  tím  ani 
potom  nebylo  většího.  Stavěli  monumentální  stavby  měšťané,  šlechta, 
i  nejvyšší  kněží. 

Nejznamenitější  stavba  chrámová  v  té  době  vznikla  v  Kolíně. 
Kohnští  pozvali  si  r.  1360  mistra  Petra  Parléře,  aby  k  hotové  lodi 
chrámu  Bartolomějského  přidal  kůr.  I  postavil  ho  nepoměrně  vysoký 
o  velikých  oknech  s  bohatou  kružbou,  zavřel  jeho  polygon  tak,  že 
pilíř  v  hrotu  dostal  se  do  osy  chrámové,  obstavil  ho  ochozem  z  po- 
bočních lodi  vycházejícím  a  ukončil  ho  šesti  kaplemi ;  na  venku  užil 
osmi  opěráků  s  fialami  a  křížovými  kytkami  a  oblouky  způsobem 
pražské  kathedrály,  ale  vše  prostěji.*) 

Arcibiskup  dostavoval  klášterský  kostel  v  Roudnici,  biskup  Jan 
ze  Středy  zakládal  r.  1366  chrám  sv.  Kříže  v  Litomyšli,  z  něhož 
v  původní  podobě  (dokonané  r.  1380)*)  nejčistěji  zůstala  kaple 
v  lodi  pobočné  s  pěknými  žebry  a  rostlinnými  hlavicemi  na  pří- 
porách. 

Ze  šlechty,  která  architekturu  podporovala,  nejvíc  vynikali  Rožm- 
berští a  Hradečtí  pánové.  Na  jejich  panstvích  a  v  šírém  okolku 
rozvíjela  se   domácí  škola  jihočeská,   na  vlivech  pražských,  parlé- 

»)  Method  XII.,  zevrubné.  Dle  Neuwirtha  (499)  dostaven  r.  1373. 

•)  BrániS  (Déj.  um.  III.,  44)  klade  poftátek  kostela  ještě  v  dobu  přemyslovskou. 

■)  Půdorys  v  Bránidových  Dřj.  um.  IIL  44.  Neuwirth,  1.  c,  496  domnívá 
se,  2e  chrámek  ten  stavéli  Ondřej  a  Mikulád  kamenníci,  nebof  se  velmi  shoduje 
s  kaplí  sv.  Mikuláde  v  Hradci  Jindř.,  kterou  také  stavéli. 

*)  Popisy  a  reprod.  u  Mádla  v  Soupise  Pam.  I.,  19,  u  BrániSe,  1.  c,  37. 
Neuwirth,  1.  c,  42a 

»)  Neuwirth,  L  c,  485. 

18* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


276  Kniha  II.  4.  Díla  průmysl  ná  a  umélecká. 

řovských  nezávislá,  honosící  se  bez  poroku  a  hádky  mistry  českými. 
Její  typický  chrám  z  této   doby  jest   třeboňský,    r.  1367  založený 
augustiniánům.  Jeho   klenby  spoléhají  na  čtyřech  oblých  sloupech, 
uprostřed  kostela  v  hlavní   ose  postavených  a  tím  kostel   na  dvé 
lodi  délících.   IQenby  jsou  v  prostředních  polích  křížové;  v  polích  i 
krajních,  v  prvním  a  posledním,  jsou  z  konstruktivní  příčiny  ne-  I 
pravidelně,  sííovitě  sklenuty  (totiž  pás  nemá  v  ose  podpory  a  ludy 
musí  žebry  rozděliti  tíhu  klenby  k  stranám).  A  v  tom  vidí  se  ráz  | 
jihočeské  školy.*) 

R.  1369  dostavěn  v  Třeboni  také  malebně  krásný  ambit  klá- 
šterský, křížově  klenutý  a  s  pěkně  vystrojenými  okny  do  dvora.*) 
Takový  ambit  třeboůští  mistři  Mikuláš  a  Ondřej  smluvili  se  postaviti 
v  Hradci  Jindřichově  u  sv.  Jana.  •)  Do  týchž  časů  padá  stavba 
ambitu  klášterního  v  Budějovicích  u  dominikánů;  ten  líbí  se  pro 
bohatou  kružbu  v  oknech  a  rázné  profilování  žeber;  svorníky  na 
klenbě  se  znaky  cechovními  svědčí,  že  na  stavbu  platiU  řemeslní 
měšťané.  *) 

V  té  době  dostavován  znamenitý  kostel  v  Bavorově,  založeny 
asi  1350*)  rožmberským  nákladem.  Byl  původně  dvojlodní,  zcela 
po  jihočesku ;  dvojlodí  opravami  zkaženo  dnes.  Ale  vynikal  a  vyniká 
neobyčejně  cennými  a  mistrnými  pracemi  kamennickými  v  presby- 
táři, v  lodích,  i  zevně  na  opěrácích,  dekorem  rostlinným,  figurálným, 
baldachýnky,  chrhči,  vějířovými  konsolami.  •)  Současně  s  tímto 
chrámem  založen  a  stavěn  zajímavý  kostel  v  Pacově.  Jest  dvojlodní, 
ale  jeho  úzká  poboční  loď,  od  veliké  lodi  pilířem  oddělená,  jeví  se 
jako  přístavek,  třeba  že  do  původního  plánu  vpravený;  kamen nické 
zdoby,  ostění  portálu,  svorníky,  jakkoli  z  žuly,  přec  tesané  jsou 
jemně. ')  Konečně  stojí  za  zmínku,  že  kůr  klatovského  kostela 
a  s  ním  jiné  chrámy  vesnické  i  v  městečkách  na  Planicku,  Klatovsku 
a  Nýrsku  do  této  doby  jihočeské  gotiky  náležejí.  ®) 

»)  BrániS,  Déj.  um.  III.  52.  Týž  Archaeol.  Pam.  XVn.,  87  a  náal.  SroT. 
Neuwlrtb.,  1.  c,  463. 

■)  Soupis  arch.  pam.  X.  Třeboň  56 — 59. 

•)  Novák,  Soupis,  XIV.,  162,  164. 

♦)  Soupis,  Via,  Budějov.  BrániS,  37.  Neuwirth,  1.  c,  479. 

*)  Neuwirth,  str.  534,  klade  začátek  kolem  r.  1384. 

•)  BrániS,  Déj.  uméní,  III.  54. 

')  Jos.  Soukup,  Soupis,  Pelhřimov,  127.  Neuwirth,  535. 

•)  HostaS,  Vanék,  Borovský,  Soupis  VII.,  43. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Architektura  za  Karla  IV.  277 

Že  bylo  i  v  jiných  částech  království  českého  nádherně  tou 
dobou  v  architektuře  pracováno,  o  tom  mimo  jiné  svédčí  trosky 
kláštera  Skahckého  (z  r.  1367),  jež  ukazují  na  ohromnou  rozlohu 
chrámovou ;  z  doby  Karlovy  jest  chrám  ve  Slaném,  až  na  kůr,  který 
je  ze  stol.  XV. ;  *)  také  u  Loun  trosky  klášterního  chrámu  v  Panenské 
Týnici,  po  ohni  r.  1382  znova  stavěného,  i  v  zřícenině  neobyčejně 
\kusné  a  bohatě  zdobeného.*) 

Zvláštní  místo  v  rozvoji  stavitelském  této  doby  má  kostel 
v  Sadské.  Je  tu  co  do  půdorysu  jakás  podoba  s  kostelem  na  Karlové 
v  Praze.  Vybíhá-li  na  Karlově  presbytář  z  oktogonu,  jenž  kruhem 
se  opsati  dá,  vybíhá  v  Sadské  presbytář  z  polygonu  elipsovitého. 
V  presbytáři  je  pamětihodné  klenutí  hvězdovité. 

Ze  světských  staveb  za  Karla  IV.,  pořízených  na  prvém  místě 
jest  pražský  most  kamenný,  r.  1357  založený,  když  byl  kolik  let 
před  tím  nízký  most  Juditin  velkou  vodou  rozmetán.  Most  složen 
ze  s  6  oblouků,  z  nichž  za  živobytí  Karlova  nedostavěny  všecky. ') 
Most  stavěl  Parléř  či  snad  jen  k  jeho  stavbě  dohlížel  jakožto  králův 
architekt.  Jinač,  mladík  rok  před  tím  do  Prahy  přišlý,  sotva  měl 
valné  zkušenosti  takových  staveb.*)  To  spíš  naši  mistři,  kteří  do- 
konali most  roudnický  a  do  té  doby  postavili  i  most  písecký,  znali 
se  v  tom.  Arci  tehdejší  nedostatečná  technika  neuměla  jinač  chrá- 
nili stavby  proti  proudům  vodním  nežli  tíhou,  tlakem  kamení  mno- 
hého, proto  je  most  Karlův,  jakkoli  náš  architektonický  klenot, 
proti  dnešním  vzdušným  stavbám  mostním  dojmem  těžký.  Také 
nejeden  jeho  pilíř  na  písku  mělce  založený  časem  se  rozsypal  a  musil 
obnoven  býti. 

S  mostem  pro  okrasu  i  ochranu  zároveň  začali  na  straně  staro- 
městské stavěti  věž  a  bránu;  bezpochyby  též  při  Malé  Straně  do 
cáry  věže  Juditina  mostu,  tedy  šikmo,  založili  tehda  nebo  něco 
později  (vždy  však  v  době  lucemburské,  jejíž  znak  nese)  novou  věž, 
která  by  se  k  mostu  lépe  hodila  než  nízká  dosavadní.  Stavba  této 
věže   nedostala   se   vysoko;   za  to  staroměstská,  zdá  se,  že  byla  za 


«)  Ncuwirth,  1.  c,  514. 

•)  Zdá  se,  že  při  vypuknuti  bouří  husit.  dostavován  teprve  kůr.  Obraz  a  vý- 
klady v  Soupise  Loun.  Matéjka.  V  oblouku  kruhovém  Neuwirth,  1.  c,  477  vidi 
vlivy  pariéřské. 

»)  Tomek,  D.  P.,  U.   41,  131. 

•)  Prý  mu  pomáhal  dle  Neuwirtha,  1,  c,  230  magister  Ottlinus,  Némec. 
Už  Tadra  v  Stycích  (372)  ukázal,   že  Ottlin  byl  hospodář  mostu  a  ne  stavitel. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


278  Kniha  II.  4.  Díla  průmyslná  a  umélecká. 

panování  Václavova  do  hořejšího  patra  hotova.  Dolejší  část  je  roz- 
hodně z  té  doby ;  jsou  na  ní  v  plastických  hojných  zdobách  poprsí 
Karla  IV.  a  mladistvého  Václava.  Možná,  že  ta  nádherná  véž  je 
prací  Parléřovou  nebo  jeho  syna  a  nástupce. ') 

Stejnou  dobou  staveno  také  v  radním  domě  novoměstském,  a 
upravován  dům  Rotlevův  v  kollej ;  z  té  koUejní  stavby  tehdejší  za- 
chovalo se  dodnes  jen  některé  klenutí  křížové  v  dolejší  části  zne- 
svářeného Karolina  dnešního. 

V  ruchu  doby  Karlovy  vznikaly  též  nové  soukromé  domy 
i  v  starších  částech  Prahy.  Tu  domácí  mistři  měli  asi  tolik  dfla, 
že  r.  1376  písař  kanceláře  arcibiskupovy,  Jan  z  Po  muka,  chtěje 
stavěti  dům,  zavázal  si  zedníka  Levého  i  jeho  rukojmí  Peška  Saula, 
kdyby  nedodrželi  smlouvy,  že  dají  se  pokutovati  soudem  církevním.  *> 

Do  Karlovy  doby  (r.  1363)  připadá  povědomé  povolání  horníků 
kutnohorských  na  Krétu,  aby  tam  v  službách  benátských  vrlali 
válečné  podkopy ;  ')  tedy  i  v  takových  stavbách  tehda  naši  lidé  měli 
dobré  slovo  a  pověst  jich  donikala  daleko. 

Dokončení  lucemburské  doby  jest  za  panování  Václava,  syna 
Karlova.  V  uměleckých  příčinách  pozorovati  od  začátku  XV.  věku 
náběhy  k  nové  fási,  *)  která  přetržena  asi  za  patnáct  let  vojnou 
husitskou.  Zatím  ještě  na  časy  ve  všech  dosavadních  směrech  po- 
kračuje se.  Tvorba  neumdlela.  Ale  přirození  Čechové  mezi  umělci 
jsou  v  té  době  již  zřetedlně  v  popředí,  a  rodina  Parléřova,  af  již 
původu  jakéhokoli,  v  léto  době  jeví  se  býti  českou. 

Po  smrti  Karla  IV.  letitý  mistr  Petr  Parléř  pokračuje  v  stavba 
kathedrály  Svatovítské;  r.  1385  ukončuje  klenutí  vysokého  kůru. 
potom  pracuje  o  veliké  věži  a  začíná  loď  kostelní.  V  té  práci  stihla 
ho  smrt  r.  1397.  Po  otci  nastupuje  v  práci  syn  Jan,  a  po  něm  znám 
už  jen  mistr  Petrlík,  kteréhožto  se  stavby  sehnala  bouře  husitská. 
Chrám  zůstal  rozestavěný,  věž,  hlavní  dílo  z  počátku  XV.  věku, 
dosti  vysoce  vyhnaná,  přikryta  prkny.  V  jejím  přízemku  kaple 
hazemburská  s  hvězdnou  klenbou*)  zahajuje  onu  novou  fási  aa^hi- 
tektury  malebné,  jejíž  konečný  rozvoj  jest  „gotika  pozdní". 

•)  O  moste  zevrubnéji  tíz  u  Heraina,  Stará  Praha  2ž3  a  d.  Některá  da:.' 
Černý  sebral  v  Casop.  přát.  starožit.,  X.,  151.  Chytil  (Parléř,  25)  pfípisuje  ve; 
nástupcům  Pariéřovým. 

•)  Z  knihy  konsistor.  Tomek,  D.  Pr.  m.,  253. 

»)  Tadra,  Styky  128. 

*)  Nový  smér  stopuje  Chytil  v  Junkerech  33. 

*)  Kaple  zmizela  opravami  v  naSí  dobé.  Bohužel. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Architektura  za  Václava  IV.  879 

Dole  v  Pražských  méstech  veliké  stavby  Panny  Marie  Sněžné 
i  Týnské  spély  ku  konci.  Právě  asi  mezi  léty  1400 — 1420  sdéláván 
)yl  onen  překrásný  portál  postranní, ')  o  němž  svrchu  vzpomenuto. 
Týnské  věže  však  zůstaly  nedokončeny.  Mistr  Kříž  pracuje  o  radním 
lomě  novoměstském;  radnice  Staroměstská  r.  1381  okrášlena 
irkýřem  (kaplí),  kamennického  díla  v  kružbách,  fialách,  erbech  pře- 
a^ásného,  snad  parléřovského,  a  na  štěstí  dotud  zachovaného ;  ^  při 
lomě  Rotlevově,  jenž  stal  se  za  Václava  (1386)  kollejí  Karlovou, 
rzniká  touž  dobou  arkýř  jemnou  plastikou  konsol,  fial,  znaků  s  hel- 
oami  a  jiným  dekorem  ještě  cennější  nežli  arkýř  radního  domu. 
Jtítky  nad  okny  (vimperky),  dotud  cizí  v  Čechách  motiv, ')  nesvědčí 
>  práci  Parléřově. 

Nově  (r.  1382)  postaven  chrámeček  Božího  Těla  v  městě  Novém, 
půdorysem  hvězda  osmihranná ;  chrámek  měl  kupoli  a  štíhlou  věž. 
^zácná  práce  gotická,  podle  obrázku  velmi  něžná,  v  XVIII.  věku 
iříšně  zbořena.**) 

Jinač  za  Václava  nic  velikého  v  architektuře  v  Praze  nebralo 

znik.   Menších   staveb  chrámových  však  postaveno  tou  dobou  ně- 

olik.    Připomínáme  jen  slavné  kaple  Betlémské,  r.  1391  založené, 

kostelíka  na  Újezdě,  jehož  stavitel  Jan  r.  1384  musil  výhrůžkou 

latby    donucen  býti  k  tomu,    aby  začal.  *)   Také  měšťanské  domy 

Praze  jako  za  předešlého  krále  i  teď  některé  vynikaly  nově ;  svědčit 

tom    smlouvy  zednické,    zvláší  v  Novém  městě  zapsané.   Tak  na 

říklad   r.  1400  zedník  Mikuláš  Plik   zavazuje  se  vším,  co  má,  že 

anu  Mikuláši  z  Ořecha  postaví  dům  za  45  kop  grošů  pražských.  ^) 

Z  té  doby  jsou  také  gotické  arkýře  a  kaple  v  domech  soukromých, 
ždna  v  domě  apotekáře  Angela  se  sličným  žebrovím,  révou  zdo- 
leným,  a  druhá  s  výborným  hvězdným  klenutím  v  domě  jednom 
la  rynku  staroměstském. '') 

Na  venkově  v  městech  v  době  Václavově  dostavovány  veliké 
tavby,  jmenovitě  kolínský  chrám;   nové   menší  kostely    vznikaly. 


')  Chytil,  O  Junkerech  41. 
•)  Neuwirth,  1.  c,  566.  Tomek  D.  P.  224. 
")  Chytil,  Parléř,  26. 

•)  Obrázek  v  Šittlerově  a  Podlahové  Poklade  sv.  Vítském,  71.  O  hádce  faráře 
derazského  se  zakladateli  (bratrstyem)  Cti  zprávy  Kroftovy  v  Method.  XXVIII.  108. 
»)  Tomek,  D.  Pr.  HI.,  264. 
•)  Arch.  pražský  t.  2100,  12. 
Ó  Dftm  C.  460.  Obrázek  v  Neuwirthovi  672. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


280  Kniha  11.  4.  Díla  průmysiná  a  umělecká. 

jako  na  příklad  v  Skutči  špitální  chrám,    prostá,  ale  sličná  stavb: 
jednolodní,  s  pěknými  hlavami  na  konsolách;  zedníci  pražští  Pes 
a  Jan  Lútkové   r.  1391  smluvili  se  postaviti  kostel  ten  za  48  b 
pražských.  ^)  Petr  Lutka  buduje  r.  1391  kostel  v  Medonosích  a  bi 
pochyby  i  v  Libiši,   oba  se  zajímavými   zdobami  kamennickýnii. 

Takž  bylo  by  v  Cechách  připomenouti  ješté  nejednu  památnou 
stavbu.  Ale  nade  všecky  vysoko  vyniká  z  té  doby  nádherná  stavW 
chrámu  sv.  Barbory  v  Hoře  Kutné,  poslední  veliký  archii 
tektonický  čin  doby  lucemburské.  Začátek  kostela  sv.'  Barbory  kl 
se  asi  v  r.  1388. ')  Jest  to  stavba  kathedráhiá  o  pěti  lodích 
věží ;  kolem  choru  založen  ochoz  uzavřitý  osmi  kaplemi,  půlvěn* 
postavenými,  a  sedmi  pevnými  piUři  oddělenými. 

Původce  plánu  a  první  stavby  nepovědom;  některé  podobno«l 
k  chrámu  Svatovítskému  a  Kolínskému  ukazují,  že  snad  Parléř  neU 
jeho  syn  toho  měli  účastenství;  i  závěrečný  pilíř  v  ose  je  tu.  & 
vystavěno  v  nejstarší  části  (v  choru  a  v  kaplích  až  do  křížovýc^ 
kleneb),  jest  dosti  prosté,  ale  přes  to  stavba,  pro  veliké  své  rozměrj 
nákladná,  vázla  již  na  počátku  XV.  století,  bouří  náboženskou  pa| 
zarazila  se  docela,  aby  pak  v  příští  klidné  době  mohla  ožiti  znoT^ 
gotikou  novou,  bohatší.  Tím  stalo  se,  že  dnešní  chrám  jest  znamej 
nité,  neobyčejné  sloučení  gotických  idejí  na  sto  let  sebe  vzdálených.  *j 

Znamenitě  činná  byla  i  v  poslední  fási  lucemburské  doby  našj 
stavitelská  škola  jihočeská.  Jestliže  jinde  stavěli  členové  rodinj 
Parléřovy  (pracujíce  i  na  Moravě  a  v  Slezště)  a  podle  nich  laki 
mistři  —  Lútkové,  Mařík  Odrole  a  Řehoř  *)  a  jiní  —  svým  způsobefll 
či  parléřovským,  ^)  na  jihu  českém  mistři  stále  vedli  si  způsobeiJ 
svérázným ; ')  připustí4i  se  některé  vlivy  ze  sousedních  Neme^ 
(z  diecése  Pasovské),  což  není  nemožno,  musí  navzájem  zase  přiznal 


*)  Soupis,  XVI.,  Mýto,  206.  Smlouvu  z  arch.  pražs.  první  otiskl  Neuwirtii 
Gesch.  d.  bild   Kunst.  I.,  698. 

•)  Soupis,  VI.,  Mélník,  Podlaha,  68.  Neuwirth,  1.  c,  647. 

•)  Neuwirth  ten  rok  dokazuje  pravděpodobné.  Str.  431.  Literaturu  o  iofl 
chráme  má  Zíbrt  v  Bibliografii,  217. 

•)  Chytil,  Včstník  Akad.  X.  3.  137.  Chytil,  Parléř  20.  Brániá,  Déj.  um.  ffl.  ^ 
Bráníš,  Progr.  reál.  gym.  v  Hoře  1885. 

•)  Arch.  pražs.  č.  2100,  fol.  303;  smlouva  o  stavbu  v  Kunraticích. 

•)  Neuwirth  vykládá  mistry  ty,  soude  dle  jich  prací,  spíš  jen  za  řemeslnitj 
(handwerksmássige  Durchschnittsbildung),  str.  687 — ^589. 

')  Mistru  Staňkovi  a  jeho  škole  némečti  badatelé  přiznávigí  umélecko^ 
práce,  snahu  a  samostatnost,  ale  prý  všecko  chytili  z  parléřovských  idejí. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Architektura  za  Václava  IV.  281 

se,  Že  naši  mistři  nemohli  nepůsobili  přes  hranici  k  Pašovu; 
v  uměních  se  zemé  nezavírá,  umělecké  ideje  a  vzory  mají  křídla. 

Rázovitost  tehdejší  jihočeské  gotiky  chrámové  lze  shrnouti  v  trojí 
znamení:  staví  se  chrámy  dvojlodí,  klenba  leží  na  pilířích  středem 
kostela  postavených  úmyslně,  nebo  přístavbou  k  lodi  dosavadní 
Tzniká  druhá  loď  nesymetricky  *) ;  druhý  znak  jest  obliba  sítové 
klenby;  a  třetí  tu  a  tam,  zvlášť  při  menších  chrámech,  jest  postavení 
Yéže  na  oblouku  mezi  lodí  a  presbytářem. 

Ze  staveb  poslední  doby  budiž  zmíněna  především  přestavba 
chrámu  sv.  Jiljí  v  Milevště.  Bezpochyby  krumlovský  mistr  Staněk 
íi  jeho  synovci  Jan  nebo  Kříž  vyzdvihli  na  štíhlých  příporách  v  kůru 
bohatou  klenbu  o  žebrech  sítových.*)  Týž  právě  psaný  Jan  stavěl 
r.  1407  svatovítský  kostel  v  Krumlově  nový,  větší;  klenul  zde  loď 
i  kůr  tím  rázem,  jako  bylo  sklenuto  v  Milevště,  tedy  sítí  velmi  ma- 
lebnou. Kostel  svěcen  teprv  r.  1439.  Mistrům  týmž  připisuje  se 
hvézdné  klenutí  u  sv.  Jakuba  v  Prachaticích.  V  Hradci  Jindřichově 
kolem  r.  1382  stejnolodní  chrám  proboštský  vyniká  prací  bezpo- 
chyby mistra  hradeckého  Hanuše  kamenníka.  ^) 

Z  chrámků,  z  jichž  prostředka  vypíná  se  věž  na  oblouce  mezi 
kněžištěm  a  lodí,  uveden  budiž  jen  soběslavský  svatého  Víla,  nebot 
jest  to  jeden  z  typů  jihočeských,  *)  jehož  štíhlou  vížku  nad  presby- 
tářem zdviženou  viděti  zdaleka.  Vížka  jest  osmihranná,  až  do  špice 
zděná,  u  střechy  osmi  štítky  vroubená  a  má  osm  úzkých  okének. 
Uvnitř  jest  chrámek  po  jihočesku  dvojlodní  se  štíhlými  pilíři  a  sí- 
tovou klenbou  před  presbytářem;  kněžiště  má  klenutí  křížové  se 
svorníky,  na  nichž  vytesána  růže  rožmberská ;  konsoly  žeber  jsou 
lidské  hlavy  bezvousé. 

V  jižních  končinách  země  bude  vodóanský  kůr  asi  poslední 
stavba  před  husitskou  vojnou.  R.  1415  Vodóanští  smluvili  s  mistrem 
Jakubem  a  synem  jeho  Václavem,  že  postaví  a  sklenou  kůr  28  loket 
vysoký,  o  sedmi  oknech  a  devíti  pilířích,  za  to  a  za  okno  u  varhan. 


*)  Prokop  (M&hren  in  kunstgesch.  Bezhng  305)  vykládá  vznik  dvoj  lodních 
kostelů  tím,  že  v  původDÍm  kostele  jednolodním  byl  strop  dřevený,  a  když  po- 
krokem 6asa  ho  chtéli  sklenouti,  byla  zedníkovi  vzdálenost  zdí  veliká,  a  zdi  na 
klenbu  slabé,  protož  postaveny  uprostřed  kostela  pilíře,  a  klenba  i  kostel  rozděleny. 

")  Soupis,  V.,  107,  111.  Neuwirth,  1.  c,  626. 

•)  Soupis,  Hradec,  XIV.,  212—216.  Novák. 

*)  Byl  do  nedávná  soukromým  obydlím  a  barvírnou.  Vávra,  Method,  XXVIII,  2. 
Tu  podán  zevrubný  výpis  a  ocenéní,   že  je  to  perla  jihočeské  školy  XIV,  veku. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


282  Kniha  II.  4.  Díla  průmyslná  a  umélecká. 

východ  a  stupně  oltářní  že  vezmou  150  kop  grošů  pražských 
a  9  grošů.  *) 

Shrneme-li  na  konec  chrámové  stavby  doby  lucemburské  v  pře- 
hled dle  rozlohy  jejich, ')  vidíme  nejprv  skupinu  jednolodní  s  presby- 
tářem, nejčasléji  polygonálním,  s  věží  někdy  v  průčelí  postavenou, 
na  jihu  českém  i  mezi  lodí  a  presbytáři.  Druhou  skupinu  tvoři 
chrámy  dvojlodní,  v  nichž  pilíře  stojí  buď  v  ose  chrámové,  nebo 
k  lodi  hlavní  přistavena  jedna  boční.  Třetí  skupina  jsou  chrámy 
trojlodní,  jichž  lodi  jsou  všecky  stejně  vysoký,  nebo  poboční  lodi 
jsou  až  o  polovic  nižší  nežli  loď  prostřední.  Lodi  uzavřeny  polygo- 
nálně,  ač  někde  boční  lodi  také  končí  se  čarou  rovnou.  Některý 
chrám  klášterský  má  i  příčnou  loď.  Ve  čtvrté  skupině  jest  malý 
počet  pětilodních  chrámů  s  ochozem,  s  kaplemi  s  opěrným  systémem 
i  bez  něho.  Naposled  jest  uvésti  vzácnou  skupinu  (vlastně  jen  tro- 
jici) gotických  staveb  centrálních  (Karlov  a  chrám  Božího  Téla 
v  Praze,  chrám  v  Sadské).   • 

Také  světské  stavby  umělecké  v  posledních  létech  lucemburské 
periody  vznikaly ;  připomínáme  jen  arkýře  v  radním  domě  mělnickém, 
jehož  žebra  klenbová  vycházejí  z  konsol,  pitvornými  tvářemi  lidskými 
zdobených. '; 

Kterak  Pražská  města  svým  architektonickým  zevnějškem  byla 
venkovským  městům  vzor,  o  tom  na  svědectví  Žatecké  město.  Jeho 
konšelé  r.  1386  jednají  o  to,  aby  měli  loubí  u  domů  taková  jako 
v  Praze;  r.  1391  pomýšlejí  stavěti  kamenný  most,  ba  r.  1400  po- 
ručili, aby  cihly  domácí  touž  podobu  měly  jako  pražské.  *)  Z  doby 
lucemburské  pocházejí  některé  městské  brány  a  věže  (nymburská 
cihlová,  berounská,  věž  budějovická);  jsou  to  vzácné  historické 
památky.  Do  r.  1413  mnoho  stavělo  se  na  radnici  novoměstské, 'I 
z  kteréž  doby  pochází  asi  klenba  bývalé  porotní  síně. 

Plastické  umění,  pokud  je  mistři  kamenníci  provozovali,  pojilo 
se  jako  v  době  předešlé  vždy  ještě  k  architektuře,  sloužíc  ji  za 
dekoraci.  Kamenník  stylisoval  a  vytesával  rozmanité  lupení,  kvéty, 
hlavy   na  konsoly,   na  svorníky,  na  hlavice  sloupů,  vysekával  erby 


')  Arch.  vodňanský,  nejstarší  knih.   fol.  13.  Opis  v  arch.  zemsk. 
«)  Brániá  v  Method  XXIV.,  76.  Neuwirth,  Gesch.  d.  bild.  Kunst  681. 
•)  Soupis,  VI.,  Mělník,  Podlaha,  146  vyobrazeni. 

*)  Schlesinger,  Urkundenbuch,  Saaz.  6.  661,  213.  Celakovský,  Cod.  II,  886. 

•)  Archiv  praž.  ft.  989.  A.  1 — 11.  R.  1413  platí  se  reformacio  ostii  pretorii, 

truhláf  Zahrádka  délá  sedadla  a  cancellum  in  pretorio,  malif  maluje  in  pretorío. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Plastika.  283 

dekoraci  architektonické  na  véže,  okna,  dvéře,  vymýšlel  potvorné 
a  fantastické  chrliče,  baldachýnky  a  konsoly  robil  na  portály,  pólo- 
vypouklé  obrazy  stavěl  nade  dvéře  chrámové,  budoval  jako  malé 
architektury  knéžská  sedilia  a  sanktuáře,  zdobené  fialami,  štity, 
kraby,  lidskými  hlavami,  kytkami,  kružbami  a  opěracími  oblouky, 
vysekával  i  kamenné  křtitelnice.  *)  Při  tom,  jakož  svrchu  již  do- 
tčeno a  zcela  přirozeno,  taková  práce  sochařská  závisela  na  materiálu. 
Tvrdý  žulový  materiál  jihočeský  nedopouštěl  bohatšího  článkování, 
hlubších  profilů,  oblibovány  bambule  místo  květů,  poněvadž  byly 
oblé  tvary  dlátu  snadnější,  kamenník  tu  s  těží  stával  se  řezbářem.  •) 
N^aproti  tomu  jinde  v  Čechách,  kde  měli  pískovec  a  opuku,  jsou 
iekorativní  skulptury  hojné,  bohaté,  jemné. 

Jedna  věc  však  při  gotice  v  Čechách  nápadná.  Plastik  figurálních, 
dere  jinde  v  cizině  architekt  organicky  vpravoval  do  stavby,  na 
3iliře,  na  konsoly,  těch  u  nás  pořídku,  v  tom  je  u  nás  chudoba. 
Věco  toho  jistě  zamýšleno  bylo  při  portále  týnském,  jsou  v  něm 
řonsoly  a  baldachýny  pro  sochy,  než  nedokáže  se,  že  sochy  se  na 
)ortál  skutečně  dostaly.  Ale  od  počátku  XV.  věku  jsou  stopy,  že 
)řece  jeden  druh  figurníeh  prací  samostatných  v  kostelích  byl. 
,011  ve  ty"  jim  říkali.  Byly  to  figury  Krista  a  skupiny  pašijové, 
írislus  na  oslátku,  Kristus  v  hrobě  a  jiné  figurky  toho  způsobu, 
íyly  to  plastiky  kamenné  i  dřevěné,  kolorované,  vznikající  v  církvi 
:atolické,  aby  pašijový  týden  i  neděle  květná  realisticky  znázorněny 
)yly  lidu  a  vzrušily  ho.*) 

Z  vypouklých  obrazů,  jež  jsou  tak  na  půl  cestě  mezi  skulp- 
urou  dekorativní  a  samostatnou,  zachovaly  se  z  doby  lucemburské 
Iva  kusy  znamenité  ceny,  oba  v  Praze.  Jeden  jest  tympanon 
:ostela  Bohorodice  Sněžné;  byl  kdysi  z  trosek  ssutého  kostela  za- 
hráněn  a  jest  vezděn  teď  blízko  kostela;  znáti  na  něm  postavy 
[arla  IV.,  Krista,  matku  svou  korunujícího,  Boha  Otce,  jenž  objímá 
ííž  podivné  formy  vidlicovité.  Druhý  mistrovský  kus  jest  na  portále 


')  Jeden  z  nejpéknéjdích  sanktuářů  z  konce  XIV.  veku  v  Kolíne.  Soupis,  I. 
6.  Mádl.  Také  původní  sanktuarium  y  Hradci  Kr.  klade  se  do  XIV.  věku. 
kamenná  křtiteJna  gotická  v  PálCi  Velkém,  na  ní  listoví,  vétev  se  žaludy,  holubice, 
alich  a  j.  Starý,  Soupis  Akad.  Vele.  XX.,  178. 

•)  Bráníš,  Method.  XXV.,  73.  Konsoly  v  Kristině  u  Klatov  (z  počátku  XIV. 
éku),  na  nichž  listy  slezové  výborně  jsou  řezány,  pokládají  se  za  jednu  z  ne- 
inohých  výjimek.  Soupis,  VIL,  106.  HostaS,  Vaněk,  Borovský. 

»)  Chytil,  O  Junkerech,  12. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


284  Kniha  II.  4.  Díla  průmyslná  a  umélecká. 

kostela  týnského;  sám  portál  vyniká  jemností  práce  architektonidi 
i  plastické  takovou,  že  není  nepřípadné  přirovnání  toho  skvostného 
díla  k  pracem  zlatnickým  a  k  miniaturám  v  kamení.  Nalomeni 
veliký  oblouk  portálu  vrouben  liliovitými  zoubky;  pod  oblouken 
nade  dveřmi  jest  ono  půlkruhové  tympanon  u  vysokém  reliefi 
pracované,  v  němž  znázorněno  utrpem'  Kristovo  tak  ostře,  žíti 
i  realisticky,  že  není  v  Čechách  nic  tomu  podobného. ')  Je  tu  Gol 
gota,  andělé  u  visícího  lotra,  ďáblové  při  lotru  druhém,  boleslm 
Matka,  vojsko,  pacholci,  lid,  jehož  někteří  představitelé  mají  cop; 
nebo  vlasy  „sknocené'*.  *) 

Daleko  menší  ceny  —  a  jinač  dosti  řídký  —  jsou  kamenu 
tabule  náhrobní,  na  nichž  místo  rýsování  doby  předešlé  \7 
skytuje  se  již  reliéf,  byt  jen  slabý.  Samostatnou  figurální  plastikíM 
u  nás  může  se  pochlubiti  dóm  sv.  Víta.  Tu  k  samostatnosti  skulptur 
ního  díla  mistr  Parléř  přičinil.  Všaktě  mu  to  příslušelo,  vínief,  I 
byl  stejnou  měrou  plastik,  řezák  jako  architekt.  Poprsí  na  pavlač 
svatovítského  chrámu,  socha  sv.  Václava  a  šest  hrobů  (tumby)  králi 
českých  s  figurami,  vše  v  témž  kostele,  jsou  víc  než  dekorace.  Po 
prší  ona  v  triforium  (v  galerii)  představují  krále  a  královny  rodí 
lucemburského  od  Jana  po  Václava,  ještě  mladistvého;  jsou  a? 
pravé  podobizny;  vedle  nich  jsou  tu  poprsí  arcibiskupů  tří,  pa 
ředitelů  stavby  kostelní  a  konečně  i  obou  architektů,  Arrasa  a  Par 
léře,  úhrnem  21  hlav.  Tyto  mistrné  plastiky  původně  polychromy 
váné,  dnes  setřené  a  vesměs  nosů  uražených  a  všelijak  poškozeny 
pocházejí  z  Parléřovy  huti,  některé  zajisté  robil  sám.  *)  Že  tvář 
jeví  neomylně  snahu  po  individualisování,  to  ukazuje  v  plaslici 
veliký  pokrok  a  záchvěv  nové  doby.*) 

Myšlenku,  vstaviti  poprsí  do  kostela,  Parléř  vzal  bezpochyb 
z  chrámu  ve  Freiburce.  Že  Karel  IV.  dovolil  poprsí  mistrů  kamen 
níků  postaviti  vedle  sebe  na  kostelní  pavlač,  to  svědčí,  kterak  í 
jich  a  jejich  umění  osobně  vážil. 


O  Týž,  39,  42. 

')  Sknocené  vlasy  u  sedlského  lidu  českého  zapsány  ještě  při  r.  1.534  t  kni 
arch.  pražs.  ft.  2142,  v  kšafte,  fol.  P.  18. 

•)  Mádl  psal  o  poprsích  v  triforium  v  Arch.  Pam.  XV.,  611;  vydal  o 
zvláštní  publikaci  s  krásnými  reprodukcemi :  >Popi*sí  v  triforiu*  (BellmannXXL 

*)  Mádl,  Poprsí  v  triforiu  4.  Mádl  dokazuje  (6),  že  první  poprsí  vznikla  a 
1378—1382  a  všecka  dokončena  do  r  1392.  Poprsí  Václava  z  Radce  je  posledn 
a  jiného  rázu,   je    nejvíc   realistické,   nejostřeji  individualisováno.  Mádl,  1.  c.,  S 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Plastika.  285 

Parléřův  sv.  Václav  jest  socha  životní  velikosti;  kníže  oděn 
st  brní,  opásán,  drží  štít  v  jedné  ruce,  v  druhé  praporec ;  od  zadu 
iecko  tělo  kryto  pláštěm,  je  po  goticku  nakřiveno,  tvář  má  plno- 
ms,  vlasy  dlouhé  s  rulíkem  uprostřed  na  čele,  kterýž  účes  v  týle 
něco  kratší,  má  také  Parléř  sám  v  triforium. 

Hroby  Přemyslovců  postaveny  jsou  v  kaplích  ochozu  sváto- 
Iského;  na  kamenných  tumbách  leží  kamenná  těla,  představující 
ikteré  členy  národní  dynastie.  Kamennická  a  umělecká  práce  má 
2  mohutný,  skoro  tvrdý ;  řásná  roucha  nespadají  realisticky  dolů, 
B  jsou  komponována  jakoby  sochy  byly  měly  státi.  Některou 
irléř  robil  svou  rukou;  o  soše  Přemysla  I.  to  jisto. 

K  těm  svatovítským  hrobům  kamenným  družili  jest  náhrobek 
.  Lidmily  v  chrámě  sousedním  u  sv.  Jiří  a  k  práčem  sošnickým 
3hž  dob  jest  pro  souhrn  ještě  jednou  připomenouti  sochy  svatých 
poprsí  králů  Karla  a  Václava  na  věži  mostní. 

Na  venkově  zachovalo  se  několik  znamenitých  sošek  Mateře 
ží.  Začalat  se  druhou  polovicí  XIV.  století  přičiněním  arcibiskupa 
nošla  zvelebovati  pocta  Panny,  a  tudy  vznikaly  asi  všude  obrazy 
sochy  její.  Z  kamenných  je  památná  socha  Matky  boží  v  Ročově, 
et  1373 — 1390,  mimo  ni  nalezeny  zahozené  a  teď  již  opravené 
:hy  sv.  Kateřiny  a  Barbory,  vše  z  opuky  mistrně  řezané.  *)  Sošky 
u  v  boku  prohnuty,  jakž  v  gotice  zvyk,  jeví  štíhlé  postavy,  sličné 
lé  tváře,  ústa  malá,  vysoká  čela,  malebné  záhyby  rouch.  Zajímavo, 
z  opuky  podobné  dvě  sochy,  sv.  Doroty  a  Kateřiny,  zachovaly 
v  Gharvátcích.  *)  Kamenné  sochy  bývaly  polychromovány,  i  kovem 
ihým  zdobeny.  Vypravujeť  kronika,  že  biskup  Jan  klášter  roudnický 
lobil  obrazy  kamennými,  řezanými  uměle,  zlatem  a  stříbrem 
rahými  barvami  a  rozmanitým  malováním  položenými.  ')  Ví  Bůh, 
ik  prací  takových  pozdějšími  barokními  restauracemi  na  vždy 
izelo.  Přes  to  však  jisto,  že  v  lucemburské  době,  která  byla  ve- 
f  umělecký  rozmach  a  květ,  sošnická  plastika  kamenná  nebyla 
z  daleka  tak  hojna  jako  v  gotice  zemí  západních.*) 
Zajisté  víc  plastik  bylo  ze  dřeva  robeno,  ač  se  také  málo- 
rá  nás  dochovala;   bývalotě  v  mnohých  těch  českých  kostelech 

*)  Nalezl  je  převor  P,  Ant.  Vonásek  kdesi  v  sklípku  v  rumech.  Dal  je  opra- 
a  teď  stojí  v  presbytáři  rofiOYského  kostela.  Vypsány  jsou  v  Soupise  Loun- 
D,  II.  od  Matéjky. 

*)  Soupis  IV.  Roudnice  103. 

•)  Fontes  rer.  boh.  IV.  386. 

*)  Arch.  Památ.  XVI.  660. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


286  Knilia  II.  4.  Díla  prfimyslná  a  umélecká. 

\ždy  po  nékoliku  oltářů,  arch  uměle  řezaných  a  sochami  zdobenvch| 
všude  také  iróyčován  a  věšen  kříž,  kult  panny  Marie  též  zaměstnav:^ 
nejednoho  řezáče,  ba  i  malíře,  který  sochu  vyřezal  a  hned  tafc 
omaloval.  ^)  Ze  znamenitějších  památek  toho  způsobu  je  veliký  kri 
s  Mateří  boží  a  sv.  Janem  v  Týně ;  že  oblibováno  řezati  kříže  na 
turalisticky  se  suky,  o  tom  bylo  svrchu  praveno.  Zvláštní  kříž,  ne 
obvykle  cize  dojímající,  mají  v  Jihlavě  v  klášteře;  jest  to  dřevj 
stromu  se  suky,  nahoře  v  skutečnou  vidlici  vybíhající,  na  níž  vi^ 
Kristus.*)  Barokní  nápad,  tím  zajímavější,  že  u  nás  dostal  se  d 
i  na  zvon  v  Knovízi.  Kristus  na  tom  zvoně  (z  XV.  věku)  ukřižováj 
jest  na  větevnatém  stromě.  *) 

Z  Madon  zmíněna  budiž  sedící  týnská  v  Praze,  plzeňská  vzlrj 
čená,  dobře  zachovaná,  goticky  prohnutá  hezká  Madonna  v  Slatin! 
posléz  Panna  Maria  v  Kostelci  o  zvláštní  komposici.  Panna  sto 
nakřivena,  má  tvář  veselou,  dítě  na  lokti  skoro  směje  se;  Pann 
má  dlouhý  plášf  a  pod  jeho  křídly  klečíce,  stojíce,  tlačí  se  a  skrj 
vají  se  lidé  všech  stavův  od  krále  a  králové,  papeže  a  arcibiskud 
až  k  mnichu,   měšťanu  a  ženám  z  lidu.   Práce   neobyčejně  živá.] 

Na  konec  jakožto  přečistý  kousek  drobné  řezbářské  práce  nela 
neuvésti  z  městského  musea  pražského  rámovou  dřevořezbu  z  doo 
Václavovy;  na  gotickém  rámě  jest  dvanáctero  obrázků  misím 
řezaných;  jsou  to  svatí  a  andělé  i  donátor  arcibiskup.  Práce  1 
podivuhodná,  česká.  *) 

V  předešlé  době  dva  proudy  vlivuplné  hlásily  se  v  malířští 
velikém  i  drobném ;  francouzský,  v  němž  obrazy  byly  živé  koloroYan 
výkresy  o  správné  kresbě,  výrazných  konturách,  a  italský,  jenž  živé 
jsa  antikou,  snažil  se  po  realismu  a  po  plastice  v  celkovém  podáj 
i  v  jednotlivostech  a  dociloval  toho  barvami  krytými  na  sebe  klad^ 
nými.  *)  Obě  —  řekněme  školy  —  sešly  se  v  Avignone ;  tady  umel 
obou  směrů  pracovali  vedle  sebe,  ale  také  záhy  začala  se  obe 
technika  i  ráz  prací  prostupovati,  směšovati,  při  čemž  italský  vli 
vždy  jeví  se  býti  silnějším.    Odtud  nový  způsob  malování  vešel  i 

*)  Gesch.  der  Breslau  Malerínnung,  Schultz,  11. 

•)  Vypsal  dr.  Zahradník  v  Arch.  ťam.  XIX.,  491. 

*)  Vele,  Soupis  Slansk.  okres,  XX.,  86. 

*)  Soupis  Roudnický,  IV.,  116,  190. 

•)  Mádl,  Arch.  Pam.,  XIV.,  173.  Chytil,  O  Junkerech  63,  64. 

•)  Dvořák,  Die  lUuminatoren  des  Joh.  von  Neumarkt.  Jahrbuch  der  kunstltí 

Samml.  d.  Kaiserh.  XXIL,  64. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Malifská  dkola  česká.  287 

severní  Francie,  do  Burgundu,  do  Porýní,  kdež  všude  vznikaly  ákoly 
nového  umění.  Všude  jeví  se  snaha  malovali  ▼ýrazně,  plasticky 
a  přirozenéjším  pojetím,  než  bývalo  zvykem.  Vychvalovaného  a  obdi- 
vovaného naturalismu  a  realismu  v  pracích  umění  tehdejšího  v  době 
gotické  arci  jsou  tu  po  našem  přesvědčení  jen  snahy,  a  znamenité 
i  zdařilé  náběhy:  vedle  podařené  přirozenosti  přece  skoro  vždy 
^7cifujes  gotickou  stylisaci  strojenou ;  do  XIV.  věku  sic  kladou  první 
zprávy  o  živých  ženských  modelech.  *)  ale  vždy  ještě  světem  brali 
se  malíři,  kteří  kresUli  a  malovali  po  paměti  i  dle  knížek  skizzovních, 
kteréž  ovšem  již  mohly  obsahovati  v  sobě  studie  portrétní.  *) 

Nicméně  nové  umění  tehdejší,  z  Itálie  a  Francie  do  světa  jdoucí, 
byl  veliký  kulturní  krok. 

Na  prahu  druhé  polovice  XIV.  století,  když  se  bylo  nové  umění 
doslalo  i  k  nám,  do  Čech,  přímo  z  Avignona,  vyvinula  se  tu  na 
dosavadních  základech  domácích  ochotnou  a  pronikavou  recepcí 
avignonskou  školadomácíve  všech  oborech  malby  veliké  i  drobné ; 
vyvinula  se  škola  česká,  snažící  se  po  přirozenosti  v  invenci,  v  po- 
iímání  celkovém  i  v  jednotlivostech,  v  provedení,  v  kresbě,  v  barvě 
přes  všecku  znatelnost  avignonských  vlivů  uměleckých,  svérázná, 
^dná  prázdná  napodobenina  cizích  vzorů ;  tváře  lidské  na  obrazech 
eví  individuálnost,  ba  i  národní  typ,  někdy  i  přihrublé  vyskytují  se 
vary,  všecko  zcela  jinačí  jest,  nežli  vídati  na  uměleckých  prácech 
talských  a  francouzských  téže  doby.  V  malířství  drobném  i  v  roz- 
dlinách,  v  droleriích  žertovných,  jimiž  okrajek  hstů  zdoben,  obje- 
ruje  se  vedle  všelijaké  gotické  fantasie  nejeden  kousek  české  pří- 
ody  a  života.')  I  protož  jest  spravedlivo,  českou  školu  maUřskou 
loby  lucemburské  vřaditi  jakožto  novou  fási,  jako  stupeň  do  rozvoje 
nalířství  vůbec.*) 


')  Jahrbuch  der  kunsthist.  SammI.  des  allerhOch.  Kaiserb.  XIV.,  271.  Za 
lodelky  k  aktům  děvfiata  lázeňská  prý(?)  posluhovala.  Důkaz? 

*)  Z  konce  XIV.  stol.  takovou  malířskou  knížku,  vlastnč  skládací cb  14  javo- 
Dvých  tabulek  papírem  polepených  v  pouzdře  cbovají  císař,  sbírky  ve  Vídni, 
sou  na  nich  perokresbou  hlavy  svatých,  svétic,  žen,  détí,  starců,  zvířat,  potvor 
Selijakých,  umrlčí  hlava,  profily  i  en  face,  větší,  mendí.  Schlosser  v  Jahrb.  der 
istor.  SammI.  XXVIIL,  314.  Slovo  >Pozialabis«,  v  knížce  psané,  Schlosser  bére 
i  slovanské.  Chytil  (O  Junkerech  52)  uznává  možnost  fieského  původu  onoho 
tízzáře ;  v  jedné  hlavé  vidí  typ  slovácký. 

»)  Chytil,  Arch,  Pam.  XlIL,  2;  Dvořák,  Jahrbuch  der  SammI.  XXIL,  64,  80. 
véráznou  českou  Školu  první  vylíčil  Vocel,  z  německých  znalců  uznal  Schnaase; 
nes  jí  snad  nikdo  nepopírá. 

*)  Dvořák,  Casop.  Histor.  V.,  238. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


288  Kniha  II.  4,  Díla  průmyslná  a  umélecká. 

Začátky  a  první  svérázné  vystoupení  české  školy  v  malířství 
velikém  připínají  se  k  dvéma  jménům,  Dětřicha  Pražského,  bez- 
pochyby Čecha,  a  Mikuláše  Wurmsera,  Němce  ze  Štrasburka,  a  jeví 
se  v  nástěnných  a  tabulových  pracích  karlštejnských.  Poslední  ve- 
liké dílo  nástěnné  před  vystoupením  těchto  mistrů  Karlových,  dilo 
dotud  zachované,  jest  cyklus  z  legendy  sv.  Jiří  v  jedné  z  komnat 
zámku  Hradce  Jindřichova  z  r.  1338.  Přes  nešťastnou  opravu*} 
patmo,  že  legenda  malována  byla  způsobem  podobným  jako  passionál 
Kunhuty;  bylo  to  živé  kolorování  výkresů  bystře  konturovaných, 
upomínající  na  francouzské  umění. ')  Z  téže  doby  a  téhož  rázu  jsou 
freska  (Kristus,  Maria,  apoštolově)  v  kostele  sv.  Jana  v  městě  Hradci 
Jindřichově.  *) 

Což  jinače  málo  let  potom  Dětřich  pražský  maloval!  V  kapli 
sv.  Kříže  na  Karlštejně  v  létech  1360 — 1370  vymaloval  na  víc  než 
na  stu  tabulích  svaté  a  světice  všech  odborů,  evangelisty,  doktory 
církevní,  mučedlníky  a  mučedlnice,  všecko  důstojné  hlavy  plasticky 
z  plochy  vystouplé,  s  patrnou  a  na  mnoze  zdařilou  snahou  po 
individualisaci  představených  osob  a  po  znázornění  jejich  duševního 
stavu  a  charakteru;  mnoho  je  tu  přirozeného  životného,  reali- 
stického.*) Dětřich  učil  se  od  vlašského  umění,  tof  patmo,  zvlášlé 
záhyby  rouch  vidí  se  znalcům  býti  zcela  po  vlašsku  zaokrouhlené,  'I 
ale  celkem  je  český  mistr  svůj,  individualita  hotová  a  veliká.  Jemu 
přičítá  se  též  ukřižování  Páně  z  kaple  svrchu  pravené ;  Kristus  je 
tu  mrtvý,  což  dosti  přirozeně  naznačeno.  Matka  stojíc  pod  křížem 
jest  bolestí  plna;  Jan  sahá  sobě  na  hlavu  pohybem  dojemným. 
V  kresbě  a  v  komposici  znalec  poznává  motivy  obdobné  z  passionálu 
Kunhutina,  ze  slavné  práce  doby  Janovy,  v  čemž  doklad,  že  mistr 
Dětřich  novou  školu  českou  rozvinoval  také  na  starších  základech 
domácího  umění.  ^  Pražské  bratrstvo  malířské,  jehož  Dětřich  byl 
cechmistrem,  byla  první  organisace  nového  malování. 


*)  L.  Kuba  v  Nár.  List.  7.  srp.  1903  s  titulem  »Katastrofa  Karlštejnská  m 
českém  jihu.«  Sám  objevil  v  Hosině  freska  románská  a  opravil  vzorné.  Kvéty  19tó. 

•)  Bezpochyby  némecké  nápisy  Neuwirtba  svedly  k  posudku,  že  je  tu  né- 
mecká  technika. 

•)  Reprodukce  legendy  a  popisy  fresek  viz  v  Soupise  XIV.,  Novák. 

*)  Obšírný  popis  všech  maleb  karlštejnských  i  reprodukce  zdařilá  je  v  publi- 
kaci Neu^virthové  >Mittelalterl.  Wandgemftlde  u.  Tafelbilder  der  Burg  Karlstein* 
nákladem  Společnosti  zuř  FOrderung  deutscher  Wissenschafl  atd. 

•)  Dvořák  v  Časop.  ffistor.  V.,   243. 

•)  Bráníš,  Déj.  uméni  III.,  71. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Malířství  veliké.  289 

Détřichovým  vlivům,  ne-li  přímo  jeho  štětci,  přičísti  jest  zna- 
Deniié  ukřižování  Páně  v  Emauzích,  jež  s  předešlým  v  mnohém 
oise  se  shoduje. ') 

Vedle  Dětřicha  drahý  dvorský  malíř,  na  Karlštejně  a  jinde 
la  hradech  pracující,  byl  Wurmser  svrchu  řečený.  Tomu  připisuje 
«  karlštejnská  malba  nástěnná  v  paláci,  dávno  už  pod  obmitkou 
krytá,  jež  představovala  rod  Karla  IV.  od  potopy,  od  Noe  počínajíc. 
íyly  to  podoby  králů  (i  trojských,  Karla  řečeného  Velikého  a  j.). 
Ulízat,  vojvod  brabantských  a  jiných  řadou  dlouhou  až  ke  Karlu 
i  jeho  choti  Blance.  Kterakou  ty  obrazy  měly  podobu,  víme  z  ruko- 
)isné  kopie,  pořízené  kdys  v  XVI.  století.  *) 

Přičítají  tomu  malíři  votivní  scény  v  kostele  panny  Marie, 
nalby  ze  života  sv.  Václava,  podobu  Karlovu  a  choti  jeho  Anny  a  j. 
rse  na  Karlštejně,  mimo  to  (s  nejistotou)  malby  v  kapli  svato- 
václavské na  Hradě  pražském,  zvláště  Ukřižování  a  podoby  Karla  IV. 
1  Alžběty,  choti  jeho,  klečících  u  kříže.  Wurmser  jest  v  těch  malbách 
iáslednější  naturalista  nežU  koUega  jeho  Dětřich.  Ovšem  i  v  pracích 
ohoto  německého  mistra  zřetedlno,  že  pracoval  pod  vlivy  italskými 
i  francouzskými. 

Třetí  malíř,  jehož  jméno  připojuje  se  k  oběma  předešlým,  byl 
riach  Tomraaso  de  Modena  (podepsán  Thomas  de  Mutina).  ByUi 
r  Čechách  osobně  a  pracoval-li  tu,  či  nebyl,  o  to  spor.  Ale  tabulové 
)brazy  jeho  s  podpisem  jména  jsou  na  Karlštejně. ')  Nejznamenitější 
eho  práce  jest  triptychon,  jež  zdobilo  kaph  sv.  Kříže  na  Karlštejně. 
I'  prostřední  části  Matka  boží  v  černém  brokáte  a  s  dítětem  červeně 
)děným ;  v  částech  pobočních  je  sv.  Václav,  skoro  jako  doze  benátský 
ídéný,  a  sv.  Palmácius.  Vše  jest  na  zlaté  půdě  velmi  jemného,  až 
přiUš  něžného  provedení,  v  barvách  jasných  a  tak  k  sobě  roztomile 
dadéných,  že  celek  jest  jako  kus  sladké  hudby  vlašské. 


')  Chytil  vPam.  Arch.  XV.,  610,  vidi  v  obraze  školu  Détřichovu,  Neuwirth 
[Wandgem.  Karlstein  97)  při6ítá  obraz  6i  aspofi  komposici  jeho  Vlachu  TomáSi 
t  Modeny.  Siitler  a  Podlaha  v  Methodu  XXIII.,  19,  popisujíce  obraz  a  reprodukci 
podávajice,  přidávají  se  k  Chytilovi.  Dvořák  v  Casop.  Hist.  V.,  247,  proti  Neu- 
irírthově  domoénce  ukazuje,  že  komposice  podobná  byla  vSude  rozšířena,  jest 
í  ve  francouzských  missálech. 

•)  Nalezl  ji  v  dvoř.  knihov.  ve  Vídni  Neuwirth  a  vyb'čil  i  reprodukovati 
^1  T  diie  Der  Bildercyklus  des  Lucemb.  Stammbaumes  aus  Karlstein. 

O  O  jiných  obrazech  na  Karlštejne, .  jež  mu  Neuwirth  připistye,  jest  spor. 
Dvořák,  Cesk.  Casop.  Histor.  V.,  243. 

Winter,  Déjmr  řemesla  a  obchoda  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  veka  19 


Digitized  by  VjOOQ IC 


290  Kniha  II.  4.  Díla  průmyslná  a  umělecká. 

Rázem  české  školy  a  zase  větším  nebo  menším  vlivem  vla^kýna 
bylo  tehdáž  v  Praze  i  po  venkove  na  omítce  malováno  hojně,  zvlášU 
v  chrámech  ale  i  v  radních  domech.  *)  Zvláštní  cyklus  nástěnnýcl] 
maleb  zachoval  se  v  chodbě  kláštera '  emauzského  v  Praze.  Pře* 
všecko  pozdější  opravování  z  části  dosud  jest  původní  práce  zřetedlna 
Je  to  79  obrazů,  tedy  neobyčejně  rozsáhlý  cyklus.  Představuje  vý- 
jevy ze  života  Kristova  a  Mateře  boží  se  scénami  starého  Zákona, 
k  oněm  symboUcký  vztah  majícími.  Obrazy  vznikly  někdy  po  r.  1372. 
V  živé  a  přirozené  komposici  jejich  znalci  vidí  vlašské  vUvy,  ale 
technikou  a  provedením  jsou  to  práce  české  školy.*) 

Na  venkově  jsou  freska  objevena  leckde  i  na  vsích.  ^)  Příklad 
staršího  způsobu  malování  jest  chatrné  fresko  z  r.  1330  v  kostek 
sv.  Mikuláše  na  Horách  Kašperských;  v  gotické  arkádě  vymaloTán 
sv.  Mikuláš,  sv.  Alžběta,  klečící  donátor,  kněz  sloužící  ve  zvonovém 
ornáte;  všecky  kontury  kresleny  silně  červenou  rudkou.*)  Podob- 
ného provedení  o  hrubých  konturách  jsou  Černínské  figury  na 
freskách  v  kostele  chudenickém  a  v  Kristině,  kdež  na  chabých 
zbytcích  znáti  jest  tenkou  vrstvu  lokálních  barev.  ^) 

Živost  české  školy,  ale  silné  kontury  staršího  způsobu  mají 
freska  z  konce  XIV.  století  v  Libiši.  Jsou  tu  tři  králové,  Madonna, 
řada  světců,  veUký  sv.  Krištof,  scény  ze  života  Kristova.  ^  Vysoce 
zajímavá  z  konce  vlády  Karlovy  jsou  freska  v  slavětínském  kostele. 
Pokrývají  presbytář  všecku  až  do  klenby.  Jest  tu  malováno  ze  ži- 
vota Kristova  a  Panny  Marie  vše  od  narození  po  smrt  a  vstoupení 
i  vzetí  na  nebe.  Za  zmínku  stojí,  že  tu  znázorněna  jest  Matka  bo2í 
jakožto  útočiště  prosících  tou  koncepcí,  jako  jsme  svrchu  viděli  při 
mariánské  soše  v  Slatině :  pod  křídly  pláště  tulí  a  krčí  se  dvacelse?! 
lidí,  hlava  na  hlavě,   na  jedné  straně  muži  všech  stavů,  na  druhé 

')  Tomek,  Zákl.  Nov.  M.  834.  Poftálkem  XV.  stol.  malíř  Mikuláá  maliíe 
v  novom.  radnici  Imagines,  jakož  svrchu  dot6eno. 

•)  Neuwírth,  Die  Wandgemalde  des  Emausklost.  (s  barevnými  reprodukt). 
Italská  komposice  a  české  provedem'  jest  na  výklad  ponékud  nesnadná  víc 
Neuwirth  míní,  že  mistři  italští  malovali  s  pomocí  českých  lidí.  Bráni?  (D^j. 
umění  III ,  72)  myslí,  že  Italové  začali,  a  domácí  malíři  dokonali.  Pravda  nej- 
bližší jest  výklad  Dvořákův  (Cesk.  Casop.  Hist.  V.,  247  a  Jahrbuch  der  kunsthisl. 
Samml.  XXII.,  100),  že  asi  užili  domácí  malíři  italských  komposic,  jež  kolovaly 
vůbec  z  rukopisů  vlašských, 

»)  Na  př.  ve  vsi  Vraclavě  u  Mýta.  Soupis  XVL,  231. 

*)  Soupis  XII.;  Sušice,  45. 

•)  Soupis  Vn.,  Klatov.  Hostaš  23,  108. 

•)  Soupis  VI.,  Mélnik  70.  Podlaha. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Malířství  veliké.  291 

íeny.  Mezi  ly  hlavní  obrazy  vpraveny  jsou  votivní  obrazy  dárců,  též 
lárcové  a  jich  ženy,  déti,  znaky :  ve  výklencích  jsou  řady  světců, 
I  jejich  některých  umučení,  znázorněna  tu  legenda  o  deseti  tisících 
nucedníků,  z  nichž  někteří  nabodnuti  na  větve  stromů,  legenda 
)  sv.  Marii  egyptské,  na  konec  také  votivní  obraz  obce  Slavětínské 
umučený  Kristus,  jemuž  mimo  muka,  z  pašijí  známá,  ještě  nůžky 
řbodeny  jsou  do  pravé  ruky ;  obklopen  jest  rytířskými  osobami,  ře- 
meslníky a  živnostníky.  Poněvadž  mezi  řemeslníky  krejčí  scházejí, 
sdá  se,  že  ony  nůžky  jsou  satirická  výtka  tomu  řemeslu,  že  snad 
lechlélo  přispěli  k  nákladu  na  obraz;  také  onen  rytíř,  jenž  vrtá 
liru  do  kříže,  může  býti  stejného  smyslu.  *) 

Freska  slavětínská  mají  uznaný  veUký  význam  kulturně  histo- 
rický: malíř  přenášel  český  život,  jak  ho  znal  a  kolem  sebe  viděl, 
!ia  obrazy  svých  legend  a  pašijí;  snaha  po  realismu  ho  svedla 
i  rozmanitým  naivnostem ;  z  těch  něžně  dojemná  ta,  že  sv.  Josef 
faři  Ježíškovi  kaši ;  a  přemrštěná  ona,  když  kati  střeva  sv.  Erazima 
vláčejí  na  rumpál.  O  perspektivu  malíř  tuze  nedbal,  také  ne 
3  správnou  kresbu,  ač  některé  scény  a  figury  jsou  provedení  doko- 
oalejšího.  Na  tvářích  malovaných  osob  však  znáti  jest  duševní  po- 
hnutí, situaci  přiměřené.  Kterak  a  jaké  barvy  kladl,  toho  již  dobře 
aevidéti;  opravou  nedávnou  bohužel  původní  malba  na  mnoze 
onizela. 

Na  poučenou,  kteraké  naivní  genry  tehdejší  malíři  na  zdi  ko- 
stelní malovali,  stůj  tu  ještě  na  konec  zmínka  o  freskách  —  teď 
sabílených  —  v  Kostelci  u  Městce.  Namalováno  tu  bylo  12  rytířů 
tieéících  (rod  Hermanů),  nad  nimi  mrtví  vstávají  z  hrobů,  čert 
ařísníky  honí,  v  kotli  se  hříšníci  vaří.  Jinač  byly  tu  také  postavy 
íratých  a  celé  Desatero  znázorněno.*) 

Tabulových  obrazů  bylo  beze  vší  pochyby  do  našich  ko- 
stelů v  době  lucemburské  malováno  mnoho.  Tehdáž  v  obecnou 
3blibu  přišlo  na  oltáře  stavěti  archy;  v  jich  dřevěné  architektuře 
iako  v  rámoví  gotickém  bývaly  začasté  deskové  obrazy  vstavovány. 
Malovány  na  dřevě  sádrovaném  či  plátnem  povlečeném ;  malíř  nejprv 
učinil  obrys  své  práce  a  než  se  do  ní  dal,  zlatotepec  ozlatil  půdu 
okolo  obrysu  malířova.*)  Potom  teprv  provedena  malba. 


*)  Výklady  a  obdímé  lifieni  toho  vdeho  jest  od  faráře  a  spisovatele  Štědrého 
r  Method.  XXIV.,  99  a  násl.  Srov.  Soupis  II.,  Louny.  Matéjka.  72  a  násl. 
')  Soupis  IV.,  Roudnice,  Matéjka.  148. 
O  Schultz,  Gesch.  der  breslau.  Malerzunfl.  100. 

19* 


Digitized  by  VjOOQIC 


292  Kniha  II.  4.  Díla  průmysiná  a  umélecká. 

Mnoho,  žel,  nezachováno,  ale,  co  ušlo  zkáze,  činí  tehdejším 
malířům  našim  čest.  Připomínám  pro  doklad  v  roudnickém  chráme 
proboštském  deskový  obraz,  představující  smrt  Panny  Marie.  Panna 
kladouc  se  na  lože  zlatohlavem  kryté,  obstoupena  jest  skupením 
čtrnácti  osob,  většinou  apoštolských,  z  nichž  některé  drží  v  rukou 
svíce  kroucené.  Obraz  jest  pojetím  i  provedením  výborná  práce, 
italské  vlivy  jevící,  kresba  kontur  bystrá,  barva  jemně  pokládána. 
Jsou  tu  ještě  dvě  křídla  oltářní,  na  jednom  Kristus,  na  druhér.i 
Panna  Maria,  a  to  zase  ona  zvláštní  ochránkyné  prosebníků,  jakož 
jsme  ji  svrchu  poznali  v  plastice  i  na  fresku.  Panna  slojí  o  roz- 
puštěných vlasech,  drží  dítě  veselých  tváří,  a  pod  pláštěm  shrnuli 
jsou  prosebníci  od  císaře  a  papeže  počínajíc.  Výborný  obraz  české 
školy. ')  Snad  již  patrno,  že  podivná  koncepce  s  pláštěm  a  lidnii 
pod  něj  se  tulícími  byla  oblíbena  v  severních  Cechách. 

Jiný  cenný  obraz  deskový  chovají  v  Domaníně  jakožto  zbytek 
archy  třeboňské ;  na  jedné  straně  Krista  kladou  do  hrobu,  na  druhé 
jsou  tři  světci  tváří  výrazných.  Práce  to  malíře  Michala,  mistra 
třeboňského.^)  Od  téhož  mistra  mají  v  třeboňském  archive  porou- 
chaný oltářní  obraz  deskový,  v  jehož  středu  stojí  krásná  postava 
Mateře  boží.  ^) 

Česká  škola  dovedně  osvědčila  se  na  obraze  patronů  českých 
v  kostele  dubečském  (teď  obraz  v  Rudolfinum) ;  i  v  malých  Poucho- 
bradech  mohou  pochlubiti  se  pěkným  obrazem  doby  Karlovy:  j^ 
to  Panna  Maria  stojící  se  sv.  Barborou  a  Kateřinou.*) 

Kultus  Mateře  boží,  tehdáž  rozkvetlý,  hojně  zaměstnával  ma^ 
lířské  umění  tabulové.  Vznikla  vedle  obyčejných  prací  české  školy  sku^ 
pina  obrazů  Madonny,  jejíž  provedení  upomíná  na  způsob  byzancky^ 
matka  i  dítě  představují  se  v  strnulé  vznešenosti  božské,  neukazuj 
jíce  hnutí  lidského ;  taková  Bohorodice  jest  vyšehradská,  březnická^ 
doudlebská.  Tato  klade  se  do  počátků  XIV.  století;  prý  dělána  dl^j 
Madonny  římské,  chované  v  chrámě  St.  Maria  maggiore.  Panna 
Maria   má   až  podivné  malá   ústa.  *)    Sem   náleží    skupina   obrazí^ 


')  Soupis  IV.,  176. 

•)  Soupis  X.,  Třeboň.  16  reproduk. 

•)  Tamž,  88. 

*)  Soupis  XI.,  Chrudim,  Chytil.  180. 

*)  Reprodukce  v  Soupise  VIIl.,  Budéjov.  65,  57. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Malířství  drobné.  293 

mariánských,  jež  naposled  poznány  jako  kopie  ruských  ikonů.*) 
Z  těch  jest  na  příklad  doksanská  hnědá  Matka  boží. 

Domácí  prací  se  silnými  vlivy  italskými  vznikla  skupina  Madon, 
kterouž  znalci  ve  trojí  typ  a  vzor  rozdělají.  Jest  to  Madonna  zbra- 
slavská, zlatokorunská  a  vyšebrodská.  Jsou  to  na  rýso- 
vané zlaté  půdě  poprsí  Mateře  boží  mladistvé,  skoro  dívčí,  Maria 
drží  nahé  dítě,  na  hlavě  má  plachetku  nebo  šlojíř  či  také  korunu. 
Na  obraze  zlatokorunském  děcko  slojí,  na  zbraslavskťím  jako  by  si 
hráti  chtělo.  Madonna  zbraslavská  až  i  v  Polsku  má  své  kopie; 
jtHlna  z  r.  1395  v  museum  Czartoryských.  *)  Tím  spíše  u  nás. 
Všecky  ony  typy  byly  v  časech  potomních  nápodobeny  a  zachovaly 
se  v  mnohých  kopiích  a  replikách  výborných  i  méně  zdařilých, 
tu  příliš  věrných,  tu  zase  malířovým  nápadem  v  lecčems  odchylných. 
Z  doby  lucemburské,  tedy  z  nejstarších  kopií,  jest  v  Litomyšli  re- 
plika obrazu  zbraslavského,  v  pokladě  sv.  Víta  jest  replika  Madonny 
zlatokorunské,  *)  dle  vzoru  vyšebrodského  zachovalo  se  kolik  Madon 
v  Budějovště, *)  v  Hradci  Jindř.;  v  Třeboni;  třeboňská,  jejíž  kopii 
kladou  v  XV.  věk,  má  korunku  s  kameny,  plachetka  obvroubená 
sune  se  jí  s  hlavy,  tvář  její  dívčí,  oči  mandlové,  u  krku  volátko.  *) 
Jedna  kopie  zabloudila  až  k  sv.  Štěpánu  do  Prahy  a  vykládá  se  za 
zvláštní  typ  z  konce  XIV.  věku. 

Malíři  doby  lucemburské  na  tabule  asi  dosti  často  malovávali 
pouhou  hlavu  Kristovu.  Pověstný  umělecký  kus  takový  jest  v  chrámě 
sv.  Víta  v  Praze ;  je  to  „vera  ikon"  (Veronika)  jevící  typ  byzancký, 
kopie  italského  obrazu,  chovaného  v  Lateráně  římském. 

V  drobném  malířství  svérázná  česká  škola  vystupuje  na 
den  nejjasněji.  V  celé  první  půlce  XIV.  věku  pracují  se  miniatury 
naše  o  jednoduché  omamentaci,  silných  obrysech,  o  prostých 
barvách.  •)  Náhle  objevuje  se  technika  nová,  omamentace  hojnější, 
zajímá  celé  strany  hstů,  jiný  duch,  jiný  ráz;  ve  všem  větší  přiro- 
zenost a  plastika ;  třeba  že  strom  se  malířům  ještě  dlouho  nedařil. 


*)  Že  ta  skupina  jsou  kopie  ruské  ikony  vladimirské  a  smolenské,  uznali 
Podlaha  a  Šittler  v  Methodu  XXIV.,  37. 

■)  Rocznik  Krakowski,  VI.,  1904.  203. 

•)  Soupis  U.,  Praha,  26.  Kopii  kladou  do  zač.  XV.  veku.  Jiná  jest  tu  ze 
XVI.  sloL 

♦)  Soupis  VIIL,  38,  41. 

»)  Soupis  X.,  74.  Třeboň. 

•)  Poslední  známé  dílo  toho  způsobu  jedno  pochází  z  r.  asi  1340;  je  to 
bibli,  jejíž  miniatury  Václav  augustinián  maloval  u  sv.  Kříže  v  Praze,  (teď  v  Mni- 


Digitized  by  VjOOQ IC 


294  Kniha  II.  4.  Díla  průmyslná  a  umělecká 

listy,  kvéty,  květiny,  zvířata,  figurky,  genrové  obrázky  a  scény  mají 
svou  dobrou  formu  i  životnost;  barvy  krycí  svítí  proti  temným 
barvám  předchozí  doby,  barva  klade  se  na  barvu  pro  větší  dojem:  *) 
vznikají  drahocenné  rukopisy  domácího  díla,  malířů  počet  roslt^. 
práce  jejich  sic  nerovná  se  jemnějším  práčem  francouzským  ani  vlaš- 
ským, ale  v  svéráznosti  sobě  vlastní  jest  tak  výborná,  že  knihy 
drobných  maleb  českých  jdou  stejně  do  světa  jako  knihy  ze  starších 
kulturních  středisk  malířských,  *)  a  česká  škola  svými  vlivy  působí 
i  v  malování  sousedů,  zvláště  Poláků,  ^)  ač  i  tam  knihy  docházely 
přímo  z  Vlach,  z  několika  měst,  kdež  byly  miniaturní  školy.*) 

Jakož  svrchu  praveno,  česká  škola  vznikla  recepcí  a  živým  do- 
tykem avignonských  prací.  Ta  recepce  plnou  silou  jeví  se  v  ruko- 
pisech, pořizovaných  nákladem  olomouckého  biskupa  Jana  ze  Středy, 
víc  humanisty  než  theologa.  *)  O  tu  recepci  v  drobném  malířství 
přičinil  se  nad  jiné  kanovník  olomoucký  Mikuláš  z  Kroměříže,  proto- 
notarius,  naučiv  se  za  pobytu  svého  v  Avignone  tamějšímu  illumi- 
natorskému  umění.  Výborný  malíř  Jan  z  Opavy,  kanovník  a  plebán. 
byl  Mikulášův  žák,  a  od  těch  česká  škola  miniaturní  měla  asi  nej- 
větší posilek  ve  svých  začátcích.  Z  rukopisů  malovaných  chovají 
jako  poklad  v  zemském  museum  Jana  ze  Středy  Liber  viatieu? 
z  r.  1354  s  malbami,  jež  mají  význam  i  pro  souvěké  dějiny  kul- 
turní; v  kapitulní  knihovně  u  sv.  Víta  mají  mšál  (cca  1364),  jejž 
lze  přičísti  Janovi  ze  Středy,  nebol  jest  malován  stejně,  jako  kniha 
předešlá ;  *)  od  Jana  z  Opavy  zachoval  se  krásný  evangeliář  v  dvomi 
knihovně  vídeĎské  (z  r.  1368). 

chove).  C.  Ces.  Mus.  1886.  268.  Jiné  jest  z  polovice  XIV.  stol.  v  Poklade  sTatovit, 
>Speculum<,  obrysy  peřové,  barvou  pokládané.  Soupis,  Praha  II.,  2,  92. 

*)  Chytil;  Arch.  Pam.  XlIL,  90;  Dvořák,  Jahrbuch  d.  kunsthist.  Sammi. 
XXII.,  61. 

■)  Formule  průvodního  listu  k  vývozu  knih  z  doby  Karlovy  zachována 
Tadra,  Kanceláře,  216;  týž.  Styky  62. 

•)  Sprawozdania  komisyi  do  badania  historyi  sztuki  w  Polsce  VIL,  3.  K»- 
pera,  Miniat.  v  Petrsburgu.  403.  Tu  mezi  miniaturami  uvedenými  jest  Isidor 
(Origines  rerum)  s  obrázky  stejného  charakteru  jako  v  Štítném;  i  2enský  če^ 
český  kožíškem  vroubený,  jak  ho  vidčti  na  freskách  v  Slavětíně  a  v  miniaturách 
ročovských,  jest  tu  malován.  Vliv  Český  v  polské  malířství  se  uznává,  Lumir 
XXV.,  131. 

*)  Sprawozdania  V.,  78.  Sokolowski. 

•)  O  něm  Tadra,  Jan  z  Str.  ve  Véstn.  Akad.  Vlil.,  44.  Balbin.  Boh.  ďc. 
I.,  80.  Sbírka  prám.  k  pozn.  liter,  život.  Akad.  I.,' ř.  1.  ft.  '5,  str.  VI. 

«)  Chytil,  Arch.  Pam.  XllI.,  86.  Soupis,  Praha  II.,  2.  Poklad  sv.  Vit.  35. 
Šittler,  Podlaha  v  Pokladě  280. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Malířství  drobné.  296 

Rázem  české  školy  malováno  Mariale  a  Orationale  (v  mus. 
zerask.)  Arnošta  z  Pardubic,  arcibiskupa,  jeho  šest  velikých  kancio- 
nálů, chovaných  u  sv.  Víta  na  Hrade.  V  těch  knihách  zvlášť  zají- 
mavou invencí  provedeny  iniciály  většinou  figurní,  postavy  svaté 
i  scény;  iniciála  jedna  z  dračího  těla  bez  násilí  vyvíjí  se  v  pruty 
a  listy  dolů  visící ;  lu  tam  vyškytá  se  genre  —  na  př.  osobička  míč 
chytající  —  s  živostí  podaný;  tvář  sv.  Víta  v  jedné  iniciále  není 
schematická;  jest  jako  nějaká  podobizna  přirozená  a  individuálná.  *) 
Z  graduálu  arcibiskupova  méně  zamlouvá  se  v  jedné  iniciále  tvář 
arcibiskupa  Arnošta  samého ;  ta  je  jako  dětská,  schematická,  k  čemuž 
ovšem  hodné  přispívá  holá  brada  knězova.  *)  Naproti  tomu  bude 
v  musejním  orationale  hlava  Arnoštova  zajisté  podobiznou.  V  jedné 
z  iniciál  malován  rozlomily  obrázek  Madonny,  jejíhož  hrdla  chla- 
peček se  drží. ') 

Z  tehdejších  prací  za  zvláštní  zmínku  stojí  breviář  křížovnický 
velmistra  Lva  z  r.  1366,  s  malými  obrázky  ze  života  zemědělského. 

Do  konce  života  Karlova,  kdy  světských  illuminatorů  bylo  už 
drahně,  pozorovati  při  stejné  technice  a  svižné  kresbě  práci,  co  do 
kladení  barev  již  ne  lak  pečlivou  ani  tak  jemnou  jako  prve.  Také 
zlatá  půda  obrázků  ustupuje  jiné,  barevné,  byí  ještě  aspoň  zlatými 
nitkami  a  arabeskami  zdobené.  Repraesentantem  takových  prací, 
vždy  ovšem  nad  míru  cenných,  jest  Štítného  „Naučení"  z  r.  1376, 
první  česká  kniha  skvostně  illuminovaná  v  iniciálách  rozmanitými 
obrázky  ze  života ;  *)  též  strahovský  Pontifikál  biskupa  litomyšlského 
Alberta  ze  Šternberka,  z  r.  1376  s  figurnými  iniciálami,  činnost 
biskupskou  znázoróujícími.  *)  Psal  knihu  a  snad  i  maloval  mistr 
Hodík. 

Za  krále  Václava  IV.  dosaženo  vrchole  českého  slilu;  zvláště 
ozdobnost  okrajků  v  knihách  jest  lehčí,  elegantnější,  barvy,  možná-li 
ještě  svítivější.  Figury  stávají  se  zvláší  od  počátku  XV.  stol.  pla- 
stičtějšími, mají  ostré  a  zhusta  tvrdé  rysy,  snaha  po  individualisaci 


*)  Soupis,  Praha,  II.,  2,  225.  Reprodukce  lnic.  na  sir.  229.  Fontes  I.,  395, 
že  za  veliké  peníze  dal  délati  devét  »chorales  libros<  (graduaiia  et  antiphonaría). 
Odvedeny  teprve  10  let  po  smrti  arcibiskupově.  Šittler  a  Podlaha,  Poklad  62,  280. 

*)  Soupis,  Praha,  IL,  229.  Chytil,  Arch.  P.  XIII.,  92.  Obrázek  v  Poklade, 
str.  61. 

*)  Týž  Soupis,  232.  Mimo  obrazy  skvostné  jsou  v  kancionálech  Arnoštových 
také  jiné  hruběji  kreslené,  méně  cenné,  i  Černé. 

*)  Chytil,  Arch.  P.  XIIL,  162.  Týž  v  Ottové  Slov.  Cechy,  378. 

»)  Arch.  Pam.  XIX.,  442.  Zahradník. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


296  Kniha  II.  4.  Díla  prftmyslná  a  umělecká. 

a  Živosti  tváře  lidské  stává  se  obecnější.  Význačnou  zevnější  známkou 
doby  (XV.  stol.)  klade  se  úprava  vousů,  které  malíř  maluje  jako 
hoblovačky,  a  vlající  fábory,  točenice,  které  mívají  králové  i  pod 
korunou  malovány.  ^) 

Ale  při  tom  dva  směry  zřetedlny.  Kdežto  illuminatoři  cechovní 
a  měšťanští  pracují  v  tradici  celkem  vážné  a  ovšem  dle  nákladu 
objednavatelova  tu  stkvěleji,  ušlechtileji,  tu  zase  zběžněji  a  hrubéji, 
ba  někdy  už  i  hodné  řemeslně,  dvorští  illuminatorové,  jdouce  s  buj- 
ným proudem  královského  dvora,  do  svých  nádherných  prací  vpra- 
vovali  rozmanité  necudnosti,  často  lazebnici,  privilegovanou  to  ne- 
věstku oněch  dob,  i  výjevy  lázeňské  a  jiné  rozpustilosti,  *)  jakož  vi- 
děti v  pověstné  šestidílné  biblí,  pro  krále  Václava  kdys  před  r.  1400 
zhotovené  (v  dvorním  museu  ve  Vídni).  Z  dvorských  malířů  několik 
v  ní  malovali ;  dva  z  nich  podepsali  se,  Fráňa  a  Kuthner,  dle  jména 
rodák  horský.*) 

Z  prací  druhého  směru  zachovalo  se  několik  znamenitých  kusů: 
především  pro  kulturní  historii  nad  jiné  knihy  důležité  .Zrcadlo 
lidského  spasení"  (v  čes.  museum),  plné  obrázky  ze  života,  několik 
biblí,  takž  nostická  (Eunše  oltářníka)  z  r.  1385,  vatikánský  kodex 
arcibiskupa  z  Jenštejna,  biblí  arcibiskupa  Konráda  z  r.  1402  (leJ 
v  Antverpách),  velmi  nádherná,  některé  biblí  v  pokladě  svatovít- 
ském s  obrázky  iniciálnými,  vše  z  počátku  XV.  věku.*)  Ne  tak 
pěkně  jako  předešlé  vymalována  litoměřická  biblí  r.  1414  Matiásera 
z  Prahy. 

Několik  cenných  missálů  z  doby  Václavovy  zachováno;  nade 
všecky  vyniká  ušlechtilým  pojetím  svých  maleb  mšál  arcibiskupa 
Zbyňka  z  Hasenburku  (ve  Vídni  v  dvorn.  knih.),  malovaný  r.  1409 
Vavřincem  z  Klatov.   Některé  výborné  obrázky  jsou  v  missále,  jejž 


•)  Chytil,  O  Junkerech  49,  60,  63. 

')  Schlosser  v  Jahrbuch  der  kunsthist.  Samml.  XIV.,  807  vidí  i  v  Škole 
malířů  Václavových,  jako  už  v  Karlových,  na  mnoze  francouzské  vlivy;  naproti 
tomu  v  Jahrb.  XVI.,  29  týž  vykládá  dvorskou.  Školu  Václavovu  za  mezinárodni, 
jsou  prý  v  ní  vlivy  německé,  franc,  italské  i  anglické  a  ovšem  přece  také  sla- 
vische  Eigenart. 

•)  Arch.  Pam.  XIII.,  207,  Chytil.  Schlosserovi  v  Jahrb.  d.  kunsthist  Samml. 
XIV.,  308.  jsou  oba  jmenovaní  >slabSími«  mistry.  Zdá  se,  že  ostatní  nejmenoTani 
a  lepší  mistrové  nebyli  Némci:  upozornil  ua  to  už  Chytil,  že  v  německém  teité 
biblí  té  návody  malířům  psány  jsou  latinsky. 

*)  Soupis.  Praha  II.,  2,  64.  O  kodexu  JpnStejnové  Zítek  psal  v  Arch.  Pam. 
XX.,  183. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Malířství  drobné.  297 

ipotídil  kanovník  Václav  z  Radce  počátkem  XV.  věku  (1397 — 1417) ; 
sou  tu  zvlášt  roztomilé  jesličky  a  v  nich  zdařilá  postavička  Mateře 
)oží  a  pastýře  skrytého  v  písmeni  D.  Na  obraze  jednom  dole  pod 
tfížem  jest  kanovník  z  Radce  sám  podobou  svojí.  *) 

Z  graduálů  té  doby  za  zmínku  stojí  ročovský,  *)  na  jehož 
)nrnim  obraze  jest  malován  zakladatel  kláštera  Kolovrat  Albrecht 
;  chotí.  Ta  má  na  hlavě  čepec,  kožíškem  lemovaný,  jako  podobné 
sou  na  freskách  slavětinských.  Z  graduálů  toho  však  jen  několik 
islů  náleží  století  XIV.,  jiné  jsou  z  dob  následujících. 

Lze  vysloviti  přesvědčení,  že  v  oné  době  zhotoveno  bylo  nad 
míru  a  nad  i)omyšlení  nmoho  rituálných  knih  všelikterakých,  v  nichž, 
lebylo-li  obrázků,  aspoň  krasopisné  rozvihny,  nitkové  ornamenty 
sdobily  začátečná  písmena.  Kohk  takových  pergamenových  listů  ze 
„zbořených"  knih  kostelních  shledáváme  jen  po  archivech  městských ! 
L'bohé  listy  takové  pro  svou  podstatnost  posluhovaly  za  desky  všeli- 
iakým  pozdějším  písemnostem,  účtům  a  jiným  knihám  městským, 
i  kolik  knih  pergamenových  rozebrali  a  zničili  jen  zlatotepci  k  svému 
řemeslu !  Při  tom  nepočítáme  ani,  co  nám  knih  zhubily  následující 
íojny,  a  kolik  nám  jich  do  světa  rozvezeno  krádežně. 

Xa  konec  nelze  nezmíniti  se  o  novém  rázu  knih  psaných,  jenž 
vznikl  theologickými  hádkami  před  vypuknutím  husitských  bouří. 
Byly  to  knížky  traktátů,  hádek,  četby  časové,  knížky  rychle  psané 
pro  potřebu  rychlou;  do  těch  nemalováno  nic  uměleckého,  nejvýš 
fe  iniciály  natřel  písař  červeně ;  takové  traktáty  jakoby  překážely 
améleckým  rukopisům  obrázkovým. 

Jinače  jsou  knihy  za  celou  dobu  psány  pěkně.  Za  málo  peněz 
písař  nutil  se  do  krasopisného  umění.  Eathedrálni  písař  Jan  de 
Reichembach  psal  celý  missál  do  Mořin  za  půl  třetí  kopy  r.  1379.*) 
R.  1416  písař  Jan  z  Králové  Hradce  v  smlouvě  s  panem  Janem 
Rabštejnským  slibuje  napsati  bibli,  a  to  tak,  že  veUký  kvintem 
(s  padesáti  řádky  na  každé  kolumně)  napíše  za  15  grošů,  ale  po- 
něvadž pán  dal  písaři  pro  jeho  chudobu  půl  druhé  kopy  napřed, 
uvoluje  se  ubožec  psáti  kvintem  pouze  za  10  grošů,  dokavadž  by 
té  půl  drahé  kopy  neoddělal.  Kromě  toho  slibuje  a  knihami  měst- 
skými zapisuje  se,  *)  že  bude  všecky  rubriky  znamenati,  jak  se  sbiší, 

*)  Soapis,  Praha  IL,  2,  216.  Šittler  a  Podlaha,  PokJad  sv.  .Vít.  286. 
')  Jest  v  klášteře  Doln.  RoCova.  Soupis  II.,  Lpuny.  69.  Matějka, 
')  Tadra,  Soudní  Akta.  L,  352. 
*)  Arch.  pražs.  č.  992,  16. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


298  Kniha  II.  4.  Dila  průmyslná  a  umělecká. 

všecka  versalia  rubrikou  přetrhovati,  že  se  nechce  na  písmě  horšiti 
ale  lepšiti,  co  zkazí,  že  opraví,  v  žádné  jiné  psaní  že  se  nedá.  do- 
kavad té  biblí  neukončí,  vždy  ve  třech  nedělích  že  podá  dva  kvin- 
terny  úplně  dokonané.  To  vše  a  jiné  ještě  kusy  chce  držeti  písal 
pod  kletbou  rektora  universitního.  Musil  tedy  písař  za  20 — ^30  grošti 
tři  neděle  psáti  po  celé  dni!  A  přes  ten  malý  plat  bývají  knihj 
krasopisnými  pracemi. 

Českou  školu  malířskou  a  práci  znáti  též  na  tehdejších  mal- 
bách na  skle;  barevná  a  malovaná  okna  gotika  míli  chtívala 
okna  byla  veliká  a  vysoká,  a  rozklad  světla  slunečného  v  barevnt 
tóny,  jež  se  rozlévaly  po  stěnách  a  dlažení  kostelním,  působí 
v  lidi  zajisté  dojmem  mystickým.  Při  malbách  v  oknech  malíř,  jss 
se  sklenářem  v  stejném  cechu,  navzájem  si  vyhovovali,  materiá 
skelný  poskytoval  jen  malé  plochy,  a  malíř  podle  toho  komponoval 
Komposicí  byly  figury  ze  starého  Zákona,  Matka  boží,  Kristův  živol 
a  utrpení.  Nebylo  onačejšího  chrámu  gotického,  aby  hned  při  stavbt 
jeho  nepomýšleli  na  malbu  oken.  *)  I  ve  chrámech  vesnických  chtí- 
vali míti  taková  okna. 

Naší  době  však  pramálo  těch  prací  se  dochovalo.  Z  těch  jscj 
především  zajímavé  čtyři  malby  na  skle  v  hlavním  chrámu  městs 
Kohna  z  konce  XIV.  století ;  představují  Krista  na  kříži  a  tři  výjev] 
ze  života  panny  Marie.  Hlavy  jsou  podány  většinou  přirozeně,  vý- 
razně, barvy  jsou  harmonicky  zladěny;  čárkované  stíny  budí  dojen 
plastický.^)  Z  menších  chrámů  zachoval  slivenecký  nevalné  zbylk^ 
svých  maleb  na  skle  (teď  v  Uměl.-průmysl.  museum),  snad  Soupi^ 
akademický  najde  leckde  v  zastrčených  koutech  naší  vlasti  některoii 
takovou  vzácnou  památku,  jako  na  příklad  nalezena  u  Domažlic 
v  Úboči.  Tu  mají  bohužel  jen  zbytky  maleb,  rostlinné  motivy,  růžej 
víno,  listí  bodlákové ;  z  figur  jen  šatné  záhyby.  ^)  i 

K  malbám  bychom  měli  také  přičítati  práce  štítařů,  jenž^ 
z  doby  lucemburské  nezachovala  se,  pokud  víme,  žádná.  Soudíc^ 
dle  pozdějších  prací  smíme  snad  říci,  že  štíty  již  v  této  době  bylj 
malovány  způsobem  obrazů  tabulových:  na  křídové  vrstvě  tempei 
rovými  barvami,  ale  co  a  jak  uměle  malováno,  nevíme. 


*)  >Vitris  pulcherrimis  decoravit*  biskup  Jan  r.  1332  v  Roudnici  chrám 
Fontes,  IV.,  386.  Holé  sklo  do  celého  okna  gotického  r.  1414  stálo  v  Praze  čtyř 
kopy  gr.  č.  Miscell.  ft.  11.  C.  14  v  pražs.  archivu. 

■)  Viz  Soupis  I.,  Kolín,  35,  Mádl. 

•)  Soupis  XVII.,  Domažlice,  24,  HostaS,  Vaněk,  Borovský. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


VySíváDÍ.  299 

Při  prácech  malířských  oné  doby  lze  položiti  zmínku  též  o  mo- 
aikovém  obraze,  k  němuž  malíř  zajisté  učinil  co  do  kresby  i  barvy 
koncepce  předlohu.  Míníme  musivní  práci,  kterou  na  chrámě 
?.  Vila  v  Praze  Karel  IV.  (v  1.  1370 — 71)  dle  zprávy  Beneše  z  Vait- 
Qíle  „more  Graecorum**  dal  zhotoviti  od  Vlachů  (snad  benátských) ;  *) 
Představuje  poslední  soud,  některé  patrony  české,  donátora  a  jeho 
hol  Alžbětu.  Jest  to  obraz  toho  způsobu  u  nás  jediný,  práce  cizí, 
Tét  exotický,  osamělý. 

Jinou  prazvláštní  mosaiku  Karel  IV.  si  oblíbil,  ta  však  nená- 
eži  do  umění.  Dal  totiž  na  Karlštejně  ve  dvou  kaplích  a  v  kapli 
falováclavské  v  Praze  obložili  zdi  hlazenými  kameny  drahými  a 
dodrahými  nestejných  obrysů  a  velikostí  takových,  jak  je  byl 
írusič  z  hroudy  nařezal  a  ohladil.  Ty  pláty  lesklého  kamení  jsou 
pojeny  ozlacenou  sádrou,  vejci  míchanou,  a  celek  měl  působiti 
«zpochyby  jako  nádhera  pohádková,  ale  činí  dojem  neklidných 
ikvm.  Byl  v  tom  osobní  vkus  Karla  IV.,  i  v  Tangermůnde,  když 
)yl  r.  1373  nabyl  Brandeburska,  dal  kapli  takovými  kameny  vy- 
ožiti. 

Zda-li  umělecké  vyřezávání  kamenů  nebo  jakás  miniaturní  plas- 
ika  u  nás  v  době  lucemburské  byla  provozována,  nelze  tvrditi 
ini  popírati ;  řezáči  kamenů  tu  byli,  jenže  nevíme,  rozřezovali-li  jen 
Irahé  kameny  na  ozdobu  zdí,  či  také  ryl  a  řezal-li  některý  gemmy 
i  kameje,  umělecká  díla.  *) 

Posléz  abychom  sobě  všimli  ještě  prací  umělého  vyšívání 
«bo  krumplování,  jehož  v  době  lucemburské  vedle  výší  vaček 
šech  stavů  od  královny*)  až  k  jeptiškám  a  prostým  švadlím  do- 
fkali  se  již  také  řemeslní  krumpléři.  Práce  jejich  zove  se  starým 
lázvem  (r.  1390)  „vyřazovaná"  (clavata);*)  souvisí  ovšem  se  šitím, 
ástrojem  je  tu  jehla  a  paličky  (clava),  ale  výkres  k  obrazu  a  návrh 
íarev  a  stínů  i  všecka  invence  byla  prací  kreslíře  a  malíře.   Proto 


')  Neuwirlh.  Gesch.  d.  bild.  Kunst.  239. 

•)  Fiala  Y  Arch.  Pam.  XV.  praví,  že  umění  řezati  a  rýti  kameny  nekvetlo 
'  nás  mérou  pozoruhodnou  nikdy,  bývalo  prý  vždy  importováno  z  Itálie. 

*)  Z  téch  královna  Blanka,  choť  Karla  IV.,  kostelu  nejedno  vyšívání  hotovila 

paními  dvorními.     Svédčí  o  tom  inventáře   věcí   sv.  Víta.     Sittler  a  Podlaha, 

"^klad.  15.  Též  Tadrova  Soud.  Akta  L,  181.  Také  královna  Anna  Falcká,  Anna 

ÍTidnická,  choti  Karlovy,   čalouny,   ornáty  a  jiné  věci  vyšívané    dávaly  kostelu 

'  Hrade  a  nepochybno,  že  měly  účast  při  jich  pořizování.  Tamž.  49. 

*)  Archiv  kapitulní  XVIII.,  18.  Inventář  břevnovský.  Casula  cJavata  id  est 
ST^ajyewana  cum  gallis  atd. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


800  Kniha  II.  4.  Díla  prAmyslná  a  umělecká. 

krumpléři  všude,  ne  jen  u  nás  svým  časem  ocitli  se  v  cechu  s  m^ 
líři.  Vyšivač  nakreslil  si  obrysy  na  plátno,  a  barvami  jeho  byly  niti 
hedbávné,  vykouzlujicí  lesklý  měkký  sytý  kolorit,  a  nitě  ozlacen^ 
i  perly. 

Figurové  vyšívání  sloužilo  v  oné  době  nejvíc  kostelu.  V  chrámi 
byly  figurami  malovány  zdi,  okna,  knihy  posvátné,  proč  by  rouchi 
neměla  býti  týmž  způsobem  malována?  S  gotikou  nepfišlo  vyšívánij 
již  doby  předešlé  lecco  toho  oblibovaly ;  gotická  krumplování  nejsoíi 
začátečnická,  svědčit  již  o  pokročilém  umění  a  tradici  dávné. 

Co  kněz  na  sebe  bral  k  oltáři,  všecko  vyšíváno,  od  kasuh'  apluviáli 
až  po  humerály  *)  a  pásek  při  biskupské  rukavici.  Vyšíváno  uraučei^ 
Páně,  figura  Panny,  světci,  světice,  donátoři,  scény  starého  a  novéh^ 
Zákona,  tedy  totéž,  co  miniaturní  malíř  do  iniciálek  vpravoval.  Ne- 
zachovalo se  těch  věcí  právě  mnoho,  ale  co  uchováno,  budí  ohih 
Ze  XIV.  století  jako  chlouba  české  trpělivé  práce  a  dovednosti  jsoi 
rokycanské  kasule  příkladem.  Z  nejstarší  kasole  děkanského  kosteb 
v  Rokycanech  zachoval  se  pouze  přední  a  zadní  kříž;  přední  oi 
novověkého  krejčíře  zkrácený,  rozstříhaný  a  znovu  sešitý  bez  ladu 
ukazuje  světici  v  zeleném  královském  šatě  s  hermelinovými  pachy 
oboj  ručím  držící  pletený  košík  (sv.  Alžběta);  plastického  vzhledli 
nemá  a  je  dosti  skreslená.  *)  Kříž  dorsalní  je  kresbou  a  i  prove- 
děním  znamenitější;  Panna  Maria  sedí  v  sloupoví  gotické  archilet 
tury,  oděna  řásným  rouchem  modrým,  jež  i  hlavu  halí.  To  rouch( 
má  stínováním  výbornou  plastiku.  S  hůry  s  nebeského  staven 
v  záři  snáší  se  holubice;  Ježíšek,  vyšitý  na  životě* Panny  jako  mal; 
drobeček,  naivně  vysvětluje  těhotenství  své  mateře.  V  hořejší  táá 
kříže  jest  vzetí  na  nebe;  andělé  o  pávích  a  duhových  křídlech  ty 
sokých,  pěkně  stylisovaných,  nesou  Matku  boží,  prostovlasou,  nád 
herně  oděnou.  Oba  kříže  vyšity  v  zlaté  půdě. 

Na  druhé  (něco  mladší)  kasuli  rokycanské,  vyšit  na  zlaté  půd 
Ecce  homo ;  postava  nahého  Krista,  pláštěm  červenf  m  širokým  krytí 
a  rány  ukazující,  stojí  mezi  anděly  třemi,  držícími  nástroje  k  mu 
cení.  V  dolejší  části  Matka  boží  stojící  s  mečem,  v  hrudi  zabodeným 
jest  ve  všem  všudy  přes  nesnadnou  techniku  mistrná  tak,  že  tu  vy 
šívač  skoro  dohonil  miniaturního  malíře. 


')  V  listině  arch.  sv.  Tomáše  v  Praze  při  r.  1362  6te  se  mimo  jiné  o  hume 
rale  >de  perlonibus  cum  syllabis  Maria«,  ocenéném  dešti  kopami  groSů. 

•)  Obrázky  a  pojednání  Šittiera  a  Podlahy  v  Methodu  XXL,  137.  Též  ?  Sc-u 
pise  IX.,  104. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vyšíváni.  301 

Sametová  látka  té  kasule  vybízí  k  poznámce,  že  v  XIV.  století 
f  aksamitových  látkách,  z  orientu  k  nám  dovážených,  učiněn  textUní 
wbrok  ten,  že  do  sametu  vyhlubovány,  vystřihovány,  vetkávány 
)yly  dessiny,  nejčastéji  granát  ovocem  svým  a  květem  i  lupeny. 
líaše  nejstarší  gotické  ornáty  (budyňský  i  rokycanské)  mají  graná- 
ové  dessiny  v  polích,  ornamentem  tu  prostějším  tam  bohatším 
jrámovaných.  *) 

Třetí  rokycanská  kasule  olivového  aksamitu  s  granátem  na- 
floutlým  má  na  sobě  vyšívání  skupiny  pod  křížem.  Kříž  je  hnědý, 
laturalisticky  sukovitý.  Skupina  známá  pod  křížem,  také  sukovatým, 
ryplůuje  dorsální  střed  na  kasuli  budyňské.  Konce  dorsálního 
křiže  na  obou  kasuUch  vyplněny  jsou  poloflgurami  světců,  vše 
v  zlatém  poli  rozmanitě  vzorkovaném.  *) 

Z  nejznamenitějších  prací  vyšívačských  po  tu  chvíli  zachovaných, 
beze  sporu  jest  pás  při  rukavici  (sv.  vojtěšské)  v  Boleslavi ;  na  tom 
páse  v  perlovém  vroubení  vyšito  poprsí  Kristovo,  sv.  Petra  a  Pavla, 
vše  pracováno  drobně  hedvábím ;   tváře  (pokud  neotřeno)  výrazné. 

Ale  nebyly  jen  oděvy  liturgické  vyšívány.  V  tehdejších  chrámech 
kdejaká  přikrývka,  koberec  nebo  závěsa,  koltra,  koltryna,  (ze 
slova  cultra)  nebo  čalún,  vše  se  vyšívalo  ornamentem,  písmeny, 
a  začasté  obrazy.  A  nepodobno  víře,  jaké  to  obrazy  byly  co  do 
ideje!  V  pražském  kostele  sv.  Tomáše  měh  dle  inventáře  z  r.  1410®) 
na  stolicích  v  kůru  koltry,  kortýny  nebo  koberce,  na  nichž  osoby 
válečné  zobrazeny,  na  jiných  stvoření  světa;  na  jedné  koltře  vyšit 
boj  meči,  objímání  panen,  mouřenín,  zbrojenec  se  lvem  zápasící, 
poustevník.  Na  jedné  z  tapet  vyšit  zápas  lesního  muže  s  ozbro- 
jencem; na  jiné  nějaká  honba  panen,  některé  koltry  byly  zdobeny 
květinami,  jiné  zvířaty.  A  všecko  to  podivné,  světské  vyšívání  bylo 
vyvěšováno  o  slavnostech. 

Podobná  vyšívání  na  kortýnách  byla  arci  i  v  hlavním  chrámě 
českém,  Svatovítském.  Na  jedné  byli  jezdci,  na  jiné  kančí  hlavy. 
O  slavnosti  velikonoční  na  počátku  XV.  věku  nad  hrobem  sv.  Víta 


')  Bock,  Gesch.  d.  liturg.  Gew&nder  I.,  106;  Šittler  a  Podlaha  v  Methodu 
XXI,  126.  Zíbrt,  Déj.  kr.  407. 

")  Reprodukce  v  Meth.  XXI..  124,  126.  Soupis.  IX ,  108.  V  Rokycanech  za 
chorali  si  ješté  jeden  dorsální  kříž,  na  němž  s^  Kateřina  a  jiných  5  figur  vyšito, 
práce  mladší  nelli  přededlé.  Dali  je  nedávno  .přeSíti  na  novou  kasuli  starým 
slohem  provedenou.  Meth.  XXII.,  41. 

•)  Tomek,  Základy  IL,  37. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


302  Kniha  II.  4.  Díla  průmysl  ná  a  umělecká. 

sic  kortýna  s  obrazem  Mateře  boží  visela,  ale  vedle  ní  zavésil 
kortýnu  se  lvem  a  pávy,  dále  jiné  s  anděly,  orlicemi,  s  plácalt 
s  nápisy.^) 

Co  do  techniky  nejstarších  prací  vyšívačských  nutno  oznámili 
že  krumpéři  a  vyšívačky  (všude  —  ne  jen  u  nás)  vyšívaly  fiirur] 
a  obrazy  tak,  že  píchaly  vždy  od  spodku  do  prostřed  stehu  jí 
pravé  hotového,  tím  tedy  steh  onen  rozštěpily,  rozeklály.  To  zove  sj 
dnes  stehem  rozeklaným.  Zlatá  půda  šita  stehem  jiným.  Vyšivač  hni 
kladl  zlaté  nitě  hustě  řadou  vedle  sebe  a  pak  je  příčně  hedvábnoii 
nití  prošíval.  Tof  steh  příložný.  Anebo  vyšivač  zlaté  nitě  přikládd 
a  přišíval  v  spirálách.  Takovým  stehem  spirálovým  zejména  září 
kolem  hlav  robíval.*) 

Na  konec  této  stati  o  dílech  a  prácech  budiž  připomenulo,  U 
ze  živností  služebných  v  této  periodě  bradýři  následkem  tehdejší 
mody  Čím  dál  tím  snáze  a  lépe  obživovali  se.  Na  počátku  XIV.  věku 
bylo  plnovousů  dosti;  ještě  Karel  IV.  nosil  krátkou  bradu  plnoui 
ale  čím  blíže  v  konec  věku,  tím  víc  mizí  brada,  a  do  XV.  sloleU 
naši  předkové  vcházejí  většinou  o  bradě  holé.  Tudíž  bradýři  méu 
čím  dále  víc  práce.  j 


«)  Arch.  kapitul.  XXVU ,  18,  V  DiplomatáH  opis.  Tomek,  Základy  IV.,  24& 
Podlaha  a  Šittler  v  PoUadé.  76.  Zapsány  jsou  některé  svatovítské  kortýny  poi 
jmény  divnými  českými;  jedné  říkáno  >mřenky«,  druhé  >drStky<,  třeli  >macecba« 

•)  O  tom  zevrubněji  Šittler  a  Podlaha  v  Methodu  XXII.,  1  a  násl. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Obchod  doby  lucemburské. 

Veliký  představitel  té  doby,  Karel  IV.,  český  král,  měl  bystré 
ko  pro  důležitost  obchodního  odvětví  národního  hospodářství.  On 
lél  obchodní  politiku  účelnou  rázu  již  mezinárodního;  v  jeho  čin- 
osli  dobře  znáti  její  zásady  a  úmysly.  Jsou  patrný  v  neumdlévající 
laze,  aby  českým  kupcům  v  cizině  zjednal  volnost  a  výhody  ob- 
bodni,  a  též  aby  obchod  krajový,  domácí,  dostal  se  na  volnější 
ráhy. 

Nevadí   zásluhám  jeho,    měl-li  při  tom  i  zájmy  íiskové.  'Arci 

oné  době  nelze  hledati  při  vládách  zeměpanských  nijakého  vedení 
o  stránce  obchodní,  princip  byl,  že  obchod  náleží  městům,  a  tudíž 
íi  v  městech  politika  obchodní  měla  pevné  cíle,  byt  jen  na  obzory 
edaleké.  Ck)  Karel  pro  český  obchod  učinil,  jsou  památné  a  dlouho- 
•valé  skutky.  Od  něho  pocházejí  akty,  jež  mají  už  ráz  obchodních 
tnluv.  Mnohého  docílil  ovšem  nad  své  předchůdce  jen  tím,  že  byl 
íroveĎ  německým  králem  a  římským  císařem.  Z  římského  impéria 
ral  si  zejména  právo  rozhodovati  nad  obchodními  cestami,  af  byly 

panství  číkoli.  1)  Tudíž  Karel  zjednal  r.  1349  a  1360  českým 
upcům  volné  obchodní  cesty  a  ochranu  vBrandeburště  a  Bavorech  *), 
mluvil  s  Benátčany   r.  1358,   že   chrániti   budou   kupců   českých 

z  Némec  příchozích,  •)  smlouval  s  vévodami  rakouskými,  aby  ob- 

*)  Arck  pražs.,  C  993,  64. 

")  Arch.  pražs.,  6.  993,  36,  65.  Tomek,  D.  Pr.  11.,  395.  Celakovský,  Codex  L, 
7,88. 

')  Arch.  pražs.  993,  4l.  Celakovský,  God.  I.,  112.  2e  doze  Comaro  laskavě 
fal  České  obchodníky  r.  1366,  zsgisté  i  v  tom  byl  vliv  Karlův.  Arch.  pražs. 
93,  35.  Celakovský,  1.  c,  131. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


304  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

chodu  do  Benátek  nepřekáželi  ve  Vídni  nucenými  zastávkami  a  sklad] 
v  čemž  oni  povolovali  neradi,  s  obmezením  zboží  a  jen  na  ca?.^ 
Chtěl  poříditi  široké  obchodní  spojení  Čech  s  hansou,  na  jejíž  če! 
stál  Lubek,  chtěl  svésti  jeden  směr  hansovského  obchodu  do  Čec 
a  skrze  Čechy  dále,  proto  kázal  upravovati  vodní  cesty  v  Čecháo 
i  v  Němcích  (Odru);  ještě  ke  konci  panování  svého  r.  1375  kri 
jednal  v  Lubeku  o  český  obchod  s  hansou,  *)  ale  hansu  nebylo  h 
tak  hluboko  na  jih  v  obchody  vázati. 

Nade  všecko  důležitější  čin  Karlův  byl,  že  po  příklade  svéh 
děda  císaře  Jindřicha  VIL  a  císaře  Ludvíka  Bavora  (1330)  *)  sár 
také  r.  1354  dvěma  privilegii  pražské  kupce  (a  bezpochyby  i  kutno 
horské)  osvobodil  v  říši  německé  všech  celných  poplatků  nejei 
v  městech  říšských,  ale  i  v  městečkách,  při  hradech,  na  vsích,  všud 
týmž  způsobem  jako  požívaU  kupci  norimberští.  *)  Clo  bylo  tehdej 
šího  obchodu  nejbolestnější  stránkou.  A  když  ve  Frankfurtě  na 
Mohanem  ti,  jimž  ze  cla  užitek  náležel,  bránili  své  škody,  Karel  r.  135! 
š  úspěchem  zakročil  a  kupcům  pražským  a  kutnohorským  svobodi 
cla  vyjednal.*)  Týmž  kupcům  r.  1365  svobodu  onu  obnovuje,  al 
při  tom  napomíná,  aby  měli  lokty  a  závaží  cejchovaná  městskýd 
cejchem.  ' 

Kde  Karel  nemohl  přímo  jednati  a  českému  obchodu  se  pře 
káželo,  neváhal  užiti  nátlaku  a  odvety,  aby  vynutil  polepšení.  Polski 
král  Kazimír  brzo  po  vojně  s  králem  českým*)  r.  1348  založil  nová 
da  ve  své  říši  na  škodu  cizích  kupců.  Vratislavští,  z  poškozenýci 
nejbližší,  prosili  Karla  IV.  za  pomoc.  Náleželi!  se  Slezskem  k  českéinil 
státu.  Snad  Karel  zakročil,  ale  nepomohlo.  Stalo  se  hůře.  Kazimír 
opanovav  konečně  Rus,  začal  politiku  obchodní,  kterouž  vyjádřil 
v  slovech,  „svými  lidmi  dobyl  jsem  Rusi,  toliko  mým  lidem  a  kupcóií 


»)  Čelakovský,  1.  c,  132.  Tomek,  D.  R,  II ,  398.  Tadra,  Sum.  Gerh..  déO^ 
Huber,  Reges.  236.  Hobsch,  Gesch.  d.  bohm.  Handels  205. 

•)  Httbsch,  Gesch.  d.  bOlim.  Handels  190.  Ťadra,  Styky  41,  dle  Pelzll 
(Karl  IV.). 

")  CelakovskJ',  1.  c,  36. 

*)  Arch.  pražs.  993,  28,  33.  Čelakovský,  i.  c ,  96.  Tomek,  Ď.  P.,  II.,  394! 
Norimberští  to  právo  méli  od  r.  1332.  Inama-Sternegg,  Wirtschaftsgesch.  111^4 
str.  212.  ] 

*)  Arch.  pražs.,  t.  993,  27.  Čelakovský,  Codex  I.,  121—123,  132. 
•)  Fontes  rer.  boh.  IV.,  349.  Vojna  r.  1346. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Činnost  Karlova.  305 

chf  jest  cesta  na  Rus  otevřena."  *)  I  protož  zavřel  všem  kupcům 
západu  a  severu,   tedy  i  českým,  cestu  z  Krakova  na  východ. 
}žná,  že  ho  také  Krakovští  sami  k  tomu  měli. 

Tedy  do  Krakova  cizí  směli,  odtud  karavany  kupecké  měly 
řli  jen  Krakovaný  vystrojovány,  kdo  chtěl  tovar  ruský,  měl  si  ho 
wipiti  v  Krakově,  Krakov  měl  míti  monopol  východního  obchodu.  *) 
savtení  cest  stalo  se  zajisté  r.  1350,®)  nebol  právě  toho  roku 
siřel  IV.  nařizuje  obyvatelům  Čech  a  Moravy  i  Němcům  v  říši, 
)y  z  E[rakova  ani  z  jiných  polských  měst  kupcům  nedopouštěli 
kde  prodávati  zboží  kupeckého,  poněvadž  kupcům  českým  cesty 
)  Rus  a  Prus  z  Krakova  se  zavírají.*)  R.  1359  opakuje  příkaz, 
izpochyby  tato  rázná  odveta  pomohla ;  r.  1360  vrátily  se  obyčejné 
)iiiěry  zas.  *) 

Podobná  oplátka  učiněna  kupcům  uherským  a  rakouským 
.  1373),  když  jich  vlády  osvědčily  se  býti  obchodu  českému  pro- 
niými.  Široký  rozhled  a  veliké  úmysly  Karlovy  musily,  jakž  viděti, 
Idy  zápasiti   se   zemskou   obchodní   politikou  závistivých  sousedů. 

Z  doby  krále  Václava  IV.,  nástupce  Karlova,  víme  jen  o  jedné 
)chodní  smlouvě.  R.  1404  německý  řád  smluvil  se  o  vzájemné 
3chody  kupců    českých   až  k  moři  a  kupců   pruských  do  Čech.  ^) 

Rozumí  se  samo,  že  v  oněch  dobách  velký  obchod  přes  všecky 
uloQvy  byl  vždy  na  nejisté  míře.  Kterákoli  politická  nesnázka, 
eřku-li  vojna,  všecken  obchod  zarazila  již  na  hranici,  a  odvážil-li 
í  kupec  ven,  mohl  snadno  přijíti  o  všecko.  Protož  na  příklad 
ikmund  císař  r.  1422  byl  ták  opatrný,  že  uherským  kupcům  již 
ipřed  oznámil,  aby  nechali  obchodů  s  Polskem,  že  bude  vojna. "') 
nesnázky  mohl  přes  všecky  smlouvy   dělati   kupcům    kde  kdo 


')  >Se  terram  Russie  propriis  suis  hominibus  expugnasse,  et  quod  illa  via 
»lum  suis  hominibus  et  mercatoríbus  pateré  debet.<  Kutrzeba,  Handel  Kra- 
»wa  75. 

•)  Kutrzeba,  1.  c,  74—79. 

")  Kutrzeba  uvádí  rok  teprve  1853. 

*)  Arch.  pražs.  č.  993,  64.  Čelakovský,  Codex  II.,  445  >impe(iiunt,  ne  ipsi 
ersus  Bussiam  et  Prussiam  procedere  presům ant,  eisque  stratas  et  vlas  pre- 
(udunt  .  .  .  in  iuríum  nostrorum  et  imperii  derogacionem  maiiifestam.« 

*)  Kutrzeba,  1.  c,  79  mini,  že  Krakov  neměl  dosti  silných  základů,  zruč- 
osti,  Týcviku,  aby  mohl  se  státi  velikým  emporiem  mezi  východem  a  západem 
le  plánů  Kazimírových. 

')  bama-Stemegg,  Wirtschaftsgesch.  IIL,  2,  str.  230. 

^  Archiwum  Komysyi  Historycznej.  Tom.  DL,  417,  Kutrzeba. 

Winter,  Béjmy  iemesla  a  obchoda  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  v  XV.  vékn.  20 


Digitized  by  VjOOQIC 


906  Kniha  II.  5..  Obchod  doby  lucemburské. 

i  bez  vojny,  měl-li  jen  moc.  Bez  příčin  zjevných  wurzburský  biskup 
Gerhard  (1374 — 1400)  zakázal  kdysi  pod  pokutou  jednoho  zlatého 
Udi  české  (die  bemische  lute)  bráti  pod  střechu  a  živiti.^)  Zajisté, 
že  se  čeští  kupci  musili  pak  městu  biskupovu  vyhýbati. 

Jako  v  periodě  předešlé  i  teď  a  za  všecek  středověk  obchod  se 
připínal  k  městům.  Taf  byla  privilegována  k  obchodu  stejně  jato 
k  průmyslu.  V  době  lucemburské  města  naše  patrně  rostla ;  založeno 
město  nové  veliké  v  Praze;  rostoucími  řemesly  rostl  i  počet  před- 
mětů, jež  byly  schopny  obchodu  směnného;  již  v  předešlé  době 
vzniku  praví  obchodníci,  lidé,  kteří  obchody  prostředkují,  kupujíce 
a  dále  prodávajíce  po  živnostensku ;  ti  teď  se  množí,  spedalisuji  ?e 
v  množství  obchodníků  drobných. 

Praha  jest  střed  obchodu  velikého,  nebof  sem  cizí  kupci  musili 
odevšad.  Byly-li  korporace  řemeslné  v  závislosti  značné  na  méstský(  h 
radách,  v  obchodních  věcech  bylo  ještě  tužeji ;  městské  rady,  zvláMé 
pražská,  vůbec  obchod  zastupovaly  samy  na  zevnějšek,  přijímaly  od 
panovníků  privilegia  obchodní  jménem  města  a  vřaďovaly  si  je  mezi 
privilegia  městská,  rady  městské  v  zájmech  obchodních  stotožnovaly 
se  s  obchodníky  měšťanskými,  konšelé  k  ochraně  obchodu  i  k  jeho 
vedení  dávají  ze  své  pravomoci  řády.  Obchodníkům  měšfanským 
jest  závislost  ta  dobře  snesitelná,  vždyť  mocnější  z  nich  zasedali 
v  radách  a  schvalovali,  co  se  rozkazovalo.  Zajisté  ochrana  a  vedení 
rady  městské  byla  obchodníkům  milejší  nežli  řemeslníkům  zá\islost 
jejich,  nebof  oni  se  v  cílech  svých  srovnávali  s  radou,  tito  se  v  lec- 
čems dvojili. 

Mezi  obchodníky,  jako  v  předešlé  době,  přední  místo  za  některý 
čas  drží  kroječi  suken,  kapitalisté,  kteří  domohše  se  spojeni 
s  cizinou,  obsáhli  import  a  export  suknářský.  *)  Uvozujíce  domácí 
soukenníky  jakožto  producenty  objednávkami  a  snad  i  zálohami 
peněžitými  od  sebe  v  závislost,  závodih  s  nimi  v  drobném  prodeji. 
V  Praze  rada  měla  začasté  co  spravovati  mezi  nimi.  Pravidlem  bylo 
nařízení  z  r.  1330,  že  soukenník  hrubé  sukno  smí  prodávati  na 
velko,  sukno  však  postřižené  že  musí  nabídnouti  k  cehstvé  koupi 
kroječům.  Ale  na  protržení  pravidla  obé  strany  naříkaly  nejednou 
i  v  dobách  daleko  pozdějších. 


')  Monograpb.  zuř  deutsch.  Eulturgesch.  X.,  77. 

*)  Pojmenování    »Koufinan   der  gewantsneider  ist<    v  řádě  staropralsken 
z  r.  1333  svědčí,  že  kroječ  čítán  ke  kupcům.  Emler,  Regesta  III.,  779. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Krojeni.  307 

Nejvíc  kroječů  bylo  v  městech  Pražských.  Byli  tu  mezi  patricii 
arýrn  jádrem.  Nových  méšfanů  kroječů  přibylo  v  této  době  málo, 
poň  v  zápisech  staroměstských  shledali  jsme  od  r.  1324 — 1393 
mze  pět  kroječů  v  měšfany  přijatých ;  snad  starší  usedlici  novým 
virali  cestu.  Jeden  z  kroječů,  měáfan  Wolflin,  postavil  si  u  domu 
ého  na  staroměstském  rynku  (nyn.  radnice)  21  kamenných  krámů 
ukennických,  kteréž  pak  v  r.  1327  prodal  k  dědičnému  držení,  pod 
ční  plat  soukenníkům,  kteří  je  dotud  najímali,  na  konec  prodal 
im  i  s  ročním  platem  krámným  (1338)  obci.  ^)  To  poněkud  ukazuje, 
kterakém  poměru  soukenníci  byli  k  bohatému  kroječi. 

Jednomu  z  nich,  Mikuláši  Rokycanskému,  byl  král  Jan  r.  1336 
Qžen  velikou  summu  760  hřiven  stříbra  za  sukna  turnajská  a 
)emská,  *)  jiní  pť^jčovali  králi  hotové  peníze,  jsouce  kroječi  i  pe- 
ížniky. 

V  královských  městech  přednějších  kroječi  byli,  v  Žatci  měli 
)lce  se  soukenníky, ')  s  nimiž  hádali  se  o  krájení  na  lokty  (kroj)  pořád 
I  do  konce  XIV.  století.*)  Kroječ  ten  onen  Časem  vyskytuje  se 
v  městě  malém,  na  příklad  kroječ  Tomáš  v  Rokycanech  začátkem 
V.  věku,  Aleš  r.  1396  v  Rakovníce,  Ješek  r.  1379  v  Příbrami, 
areš  r.  1381  v  Benešově,  některý  kroječ  i  v  Litomyšh.  *)  V  Jičíně 
apočítáno  jich  koncem  XIV.  věku  patnáct.  ^) 

Při  poměrné  vzácnosti  venkovských  kroječů,  jakožto  samostatných 
bchodníků,  pochopitelno,  že  ještě  v  následující  periodě  kroj  cizích 
ebo  hostinských  suken  býval  volný :  kdo  přivezl,  krájel,  af  to  byl 
)ukenník,  ^  postřihač  či  naposled  i  krejčí,  jehož  jméno  beztoho 
ošlo  z  krájení.  I  v  Praze  krejčí  dávali  se  v  sukna  kroj  na  lokty,  ale 
řvalo  jim  to  zapovídáno.  R.  1366  rychtář  a  konšelé  staroměstští 
rejčím  jen  to  propouštějí,  že  směli  krájet  na  lokty  sukno  hrubé, 
arvy  jakékoli,  v  zemi  robené,  tedy  české  a  mimo  ně  i  polské  sukno, 


•)  Tomek,  D.  R,  1 ,  317.  Herain,  Teige,  Rynk.  224. 

•)  Tomek,  I.,  316. 

')  Schlesinger,  Stadtb.  Saaz,  18. 

*)  1360  obec  zakazuje  soukenníkům  kroj  na  lokty  jako  dkodlivý  lidem  kupu- 
cíni,  po  některém  čase  dovoluje  ho  zase,  r.  1387  zapovídá  znova  a  r.  1391 
ednává  svému  zákazu  nařízení  královské.  Urkundbch.  Saaz,  Schlesinger,  £.  94, 
7í?,  212.  Celakovský,  Codex  U.,  664,  831.  Miltheilung.  XXVIL,  23. 

')  Arch.  pražsk.,  č.  2100,  802.  Emler,  Urbáře.  Nejedlý,  Litomyšl,  317. 

•)  Menčík,  Jičín,  78. 

')  V  Jičíne-  Štěpán  jednou  (1383)  zove  se  soukenníkem,  po  druhé  (1393) 
roječero.  Menčík,  1.  c,  69. 

20* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


308  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

kteréž  zajisté  také  bylo  hrubé.  K  dohledu  nad  tím  dva  z  rady  byl 
nařízeni  a  pokutami  hroženo.  Při  tom  však  kroječi  napomenuti,  ab| 
dávali  poctivou  míru  a  sukna  aby  jmenovali  pravými  jmény  (bein 
rechten  namen).  Patrně,  že  v  tom  hřešili.  *) 

Z  předních  obchodníků  již  z  periody  předešlé  jsou  kramář 
a  kupci.  Kramáři  prodávali  na  drobno  v  krámech  jako  nynějš 
kupci,  a  kupci  onéch  dob  prodávali  na  velko  v  sklepích  a  byteci 
jako  nynější  velkokupci.  Asi  nejeden  kupec  vyvinul  se  z  kramaře 
jenž  dal  se  na  obchodní  cesty  vlastními  či  najatými  vozy  a  kon 
a  na  veliké  nákupy,  jiný  zase  vznikl  z  kroječe  suken,  jenž  přibrá 
k  svému  obchodu  se  sukny  též  jiné  zboží  střižné  a  koření.  ^  Ostatn": 
měl-li  kupec  mimo  sklep  i  krám  k  drobnému  prodeji,  býval  spoli 
kramářem,  aniž  se  činily  při  takovém  obchodníkovi  rozdíly  ve  jméně 
leč  že  spíše  mu  říkali  kramář,  poněvadž  jeho  krámné  prodáváni  bylo 
očitější. 

Sukno  bylo  kupcům  a  kramářům  společným  zbožím  s  kroječi 
Jinače  při  rychlém  vyčítání  jmenuje  se  jakožto  zboží  kupecké  druhdy 
„pepř,  tafat,  parchan",  druhdy  jiná  látka  hedvábná  a  šafrán  i  vosk.  'I 
Hedvábných  látek  měli  nákup  a  prodej  výlučný,  v  střižném  zboži 
obchodovali  vším,  co  bylo  po  ruce,  všecka  koření  byla  jich  si>ecialitoa 
a  k  tomu  přibírali  jižní  ovoce,  hrozinky,  rýži,  olej,  cukry  a  vosk 
kůže,  bavlnu  a  drahé  kovy. 

Pražské  emporium  drželo  v  sobě  velikých  kramářův  a  kupců 
drahně.  V  měšťanských  knihách  staroměstských  od  r.  1324 — 1393 
zapsáno  nových  měšťanův  obchodníků  úhrnem  32,  *)  z  nichž  26  zřejmě 
označeno  jménem  kramářů,  při  ostatku  jméno  kupec,  mercator. 
V  době  řečené  prvý  kramář  v  měšťanské  knize  psán  r.  1330  Polko, 
ručí  za  Jana  z  Krakova,  jenž  byl  bezpochyby  také  kramář.  Prvni 
kupec  přijat  v  měšťanství  Meinhardus  z  Pasová  r.  1344.  Pak  jméno 
kramářů  opanuje  zápisy.  Stěhují  se  do  Prahy  v  měšťanstvo  kramáři 
z  Benešova  (KunzUn  1346),  ze  Žatce  (Henslin  1359),  z  Hradce  Král. 
(Czan   1360   a   r.  1381  Mikuláš),  z  Brodu  (Henslin),.  z  Hory  (Jesek 

*)  Poprvé  kopa,  po  druhé  2,  po  třetí  3,  po  čtvrté  úplný  zákaz  kroje. 
Arch.  pražs.,  č.  986,  116. 

*)  Bohatý  Rechcer,  jenž  obchoduje  v  Praze  se  sukny  a  pepřem  za  krále  i 
Jana  a  pf^čuje  penize,  je  takový  kupec  ze  sukna  kroječe.  Tomek^  D.  P.,  L,  321 

»)  Emler,  Regesta  III.,  779. 

*)  Vytištény  seznamy  od  dra  Teige  v  Alman.  mésta  Prahy.  Možná,  íe  bylo 
obchodních  lidi  víc,  jet  mnoho  jmen  zapsáno  holých,  prázdných. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kupci,  kramáři.  309 

Í4),  ze  Štýru  (1389),  z  Erfurtu  (1377),  z  Budějovic  (Payer  1382), 
Smolná  (1382),  z  Gmundenu  (1381),  z  Těšína  (Martinus  1381), 
^berka  (1385),  z  Krásné  Hory  (Heinricus  1386),  z  Landškrouna 
ischner  1383),  z  Běchovic  (Kříž  1383),  ze  Sušice  (Johannes  1383), 
Xového  Města  (Tomáš  1381),  z  Aldenburka  a  též  z  Pasová. 

Patmo,  že  přicházejí  kramáři  z  českých  měst  i  ze  zahraničních, 
íemezi  nimi  Němců.  O 'některých  zapomněli  zapsati,  odkud  jsou. 
ipec  mimo  onoho  prvního  z  Pasová  zapsán  v  měšťany  jeden 
Plzné  (Ulricus  1360),  z  Jindřichova  Hradce  (Jan  1379),  z  Prahy 
len  (Jakeš  1381)  a  dva  z  měst  jmen  cizích  skomolených.  *) 

V  městech  venkovských  kupeckých  a  kramářských  velkoobchod- 
nj,  kteří  by  za  hranice  jezdívali  pro  zboží  (mimo  kutnohorské) 
válo  asi  velmi  málo,  a  to  teprv  ke  konci  doby.  Takového  velko- 
pce  měli  Hradečtí  nad  Labem.  Slul  Mikuláš,  a  Novoměstští  byli 
II  r.  1417  dlužni  220  kop.*)  Na  venkově  byli  spíš  jen  malí  kra- 
íři,  kteří  činili  nákupy  u  řemeslníků  a  živnostníků  domácích, 
vyskytl-li  se  kde  kupec  či  větší  kramář,  ten  asi  pořizoval  své 
ikupy  ve  velkém  v  Praze.  Na  to  měl  v  Litomyšli  počátkem 
ř.  věku  kupec  Viktorin  dva  vozy  a  9  koní.  •) 

V  době  lucemburské  došlo  k  jaké  také  organisaci  trojích  obchod- 
tů  pražských,  dotud  uvedených.  Arci  rada  městská  a  patriciové, 
obchodnického  stavu  v  ní  zasedající,  zájmy  velkého  obchodu  všech 
oluměsfanů  obstarávali  dobře  na  zevnějšek  sami  i  bez  organisace 
Krhodnické.  Připomínáme  jen,  kterak  pražští  konšelé  zastali  se 
ých  obchodníků,  když  král  Jan  dal  Řezenským  nějaké  právo  na 
;h  škodu ;  král  r.  1331  musil  právo  odvolati.'  Připomínáme,  kterak 

1333  konšelé  nechtěli  chebských  obchodníků  připustiti  k  pro- 
jům  v  Praze,  aby  nezkrátili  domácích.^)  Doleji  poznáme  ještě 
lé  ochrany  konšelské. 

Ale  shoda  všelikého  snažení  nabádala  obchodníky,  aby  se  spol- 
li,  aby  jednali  kollektivně;  poznávali,  že  jednotlivec  sám  mnoho 
idovede;  působil  také  příklad  pospolitosti  řemeslníků,  kteří  zaklá- 
Ji  bratrstva  a  cechy.  Kroječům,  kupcům  a  kramářům  velkým 
idy  zdálo  se  býti  ochrany  málo,  zvlášf  proti  soutěži   cizích. 

')  Dc  Truhling,  de  Brwehaven  ("1360,  1383). 
')  Arch.  praž.,  ft.  989.  A  34. 

')  Nejedlý,  LitomySl.  821.  R.  1406  staropražský  Adam  de  Schonwald  sluje 
pramenech  vector  (vozka)  i  inercator  zároveň.  Zákl.  Tomkovy. 

*)  Arch.  pražs.  ft.  993,  41.  Celakovský,  Codex.  1.,  38.  Tomek,  D.  P.  II.,  406. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


810  Kniha  IL  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

Kroječi  mimo  soutěž  všelikých  kupců  cizích  i  velkokupců  d( 
mácích  nad  to  měli  ještě  své  zápasy  se  soukemiíky,  ba  i  s  krejčíii 
o  trh  a  krájení  sukna.  Ani  se  nedivíme,  že  právě  krojetí  pm 
usilovali  o  svůj  spolek,  o  nějakou  associaci  na  podporu  svých  zajmi 
R.  330  mezi  sebou  smluvili  se;  jejich  spolek  (unio,  conspiratií 
hlavně  čelil  proti  soukenníkům,  ale  konšelé  staroměstští  zakáza 
vznik  kroječské  gildy  slovy  „pannicidae  'non  debent  se  unire  m 
conspirare"  pod  pokutou  půl  kopy  grošů,  za  to  však  prodej  suke 
upravili  tak,  že  byl  na  čas  pokoj.  *)  Tušíme  ze  zápisu  urovná vacíh 
samého,  že  kroječům  nějaké  nevinné  bratrské  sdružení,  které  koi 
selům  nepřekáželo,  bylo  povoleno,  neboť  ustanoveno,  aby  pokutj 
kdyby  provinil  se  soukenník,  šly  s  polovici  rychtáři  a  s  polonii 
kroječům.  Měli  tedy  kroječi  svou  pokladnici,  což  předpokládá  spo 
lečnost. 

V  týž  bezpochyby  čas  strojila  se  v  Praze  již  kongregace  kupcuj 
a  kramářů.  Vidíme  je,  kterak  již  sami  i  v  zahraničném  obchod 
chápají  se  iniciativy.  Když  uherský  král  Robert  na  popud  král 
českého  Jana  r.  1336  mírněji  upravil  cla  a  mýta  cizím  kupcům 
pražští  obchodníci  žádají  v  Budíne,  aby  platili  ne  víc  než  kupJ 
domácí.  Od  téhož  krále  dostává  se  jim  privileje,  aby  nebyli  stejn 
jako  kupci  norimberští  pro  cizí  dluhy  v  Uhrách  zatýkáni.  *)  R.  133 
pražští  obchodníci  vysílají  své  dva  soudruhy  Menharta  a  Mikuláá 
Rokycanské  k  arcibiskupu  ostřehomskému,  jenž  bezpochyby  se  drže 
starých  vysokých  cel,  o  slevu  celní  a  volný  obchod.  *) 

Takové  činy  iniciativní  předpokládají,  že  obchodníci  pražští 
kupci  a  kramáři,  byli -tou  dobou  již  aspoň  v  začátcích  organisace 
Hádáme,  že  v  létech  třicátých  kupci  a  velkokramáři  pražští  i 
bratrstvo.  Nevadí,  že  bratrstvo  to  vyskytuje  se  v  knihách  městskýd 
teprv  při  r.  1358,  nebof  zápis  o  něm  jest  věru  nahodilý:  bratrslvt 
kupuje  si  úrok  na  domě ;  *)  to  mohlo  se  státi  dávno  dřív,  t\  lak( 
dávno  později.  *)  Větší  záhada  naskytuje  se  při  jméně,  s  níniž  ob- 
chodní bratrstvo  na  světlo   přichází.    Sluje  „major  fraternita: 


O  Arch.  pražs.  č.  986,  16.  Jireček   Codex.  IL,  8,  808. 

•)  To  privilegium  obnovuje  Ludvík  král  r.  1367.  Celakovský.  Cod.  IL 
44,  101. 

•)  Emier,  Regesta  IV.,  200. 

*)  Arch.  pražs.,  t.  987,  191. 

*)  Organisace  kupců  v  Krakove  pochází  teprve  z  r.  1410.  Roczoik  Krak''«* 
VL,  6L 


Digitized  by  VjOOQIC 


Kupecká  organisace.  311 

« 

islitorum"  (buď  starší  nebo  větší  bratrstvo  kramářů)  nebo  též 
řehozením  slov  fratemitas  majorům  institorum  (bratrstvo  starších 
ebo  větších  kramářů).  Jméno  „major",  af  to  tu  značí  starší  nebo 
&tsi,  musilo  mu  přidáno  býti  od  té  nepovědomé  chvíle,  kdy  v  život 
stoupilo  bratrstvo  kramářů  jiné,  nové,  jemuž  dáno  za  rozdíl  jméno 
minor",  bratrstvo  kramářů  mladších  nebo  menších, 
'olo  jméno  nového  bratrstva  též  jen  nahodile  vyskytuje  se  poprvé 
knihách  r.  1356,  tedy  o  dvé  léta  dřív,  nežli  jméno  bratrstva  star- 
ího  (většího). 

K  otázce,  kdož  byli  „starší"  kramáři,  kdo  „mladší",  nikdo  dosud 
leodpověděl.  Také  jen  prostě  uvozuje  se  zpráva,  že  nahodilým  zá- 
lisem  r.  1364  vyskytuje  se  třetí  bratrstvo,  jež  slově  fratemitas 
nercatorum  (bratrstvo  kupců). 

Xám  se  vidí,  že  v  mladším  nebo  menším  bratrstvě  byli  pouzí 
íamáři,  malí  obchodníci  drobného  zboží.  V  bratrstvě  větším  nebo 
íaršim  že  byli  velkokramáři  a  kupci,  a  bratrstvo  kupců  že  stejno  jest 
i  totéž  s  bratrstvem  větších  nebo  starších  kramářů.  Důvodem  nám 
e  okolnost,  již  svrchu  pravená,  že  veliký  kramář  jest  kupec,  a  kupec, 
(terý  má  krám,  je  kramář.  Jména  obojí  se  zaměňuji  snadno.  Zajisté 
whatý  Kříž,  zakladatel  kaple  Betlémské,  jenž  vůbec  slově  kramář, 
3yl  zároveů  velkokupcem;  zajisté  onen  „kramář"  Chval,  který 
r.  1419  postavil  nádherný,  nákladný  krám  u  radnice  pro  ozdobu 
města,  *)  obchodník  byl  veliký  a  kupec.  Privilegia  dávají  se  svým 
^sem  kramářům  a  míní  se  kupci,  dávají  se  kupcům  a  míní  se 
b-amáři.  V  řádě  z  r.  1333  čte  se  „chramer  oder  andere  Kaufman",*) 
r  řádě  z  r.  1366  čteme  o  „kremerie  und  aller  ander  Kaufman- 
schafl,"')  což  obojí  svědčí  o  shodnosti  pojmů  kramáře  s  kupcem. 
A  lim  rozumem  berou  se  jména  i  sto  let  později;  král  Vladislav 
r.  1497  stvrzuje  řády  „kramářům  starším"  a  čta  vidíš,  že  jsou  to 
řády  kupecké;  ty  řády  namířeny  jsou  proti  „kupcům"  cizím,  a  ti 
zovou  se  tu  „frembde  Krámer".*)  A  zase  o  sto  let  později  (1598) 
ctěme  v  listině  staroměstských  konšelů,  že  předstoupili  „kramáři 
m^fané"  s  žalobou  proti  kupcům   cizím,  a  ti  kupci  cizí  slyšeli  na 

*)  Tomek,  D.  P..  II.,  188.  V  knize  arch.  pražs.,  fi.  989.  A.  30.,  r.  1416  uvádí 
se  Chval  jakožto  >mercator< ;  prodával  koření  a  slanečky. 
•)  Emler,  Regesta  lU.,  779. 
•)  Arch.  pražs.,  6.  998,  52. 
*)  Archiv  obchod,  grem.  orig. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


312  Kniha  11.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

se  žalobu  „od  spoluměšfanů  kupců  našich."*)  Tedy  v  téže  listině 
kramářů  jméno  zaměňuje  se  po  dvou  řádcích  jménem  kupců. 
K  tomu  dodáváme  ještě  jen  to,  že  v  inventářích  měst  pražských 
nenajde  se  snadno  kupec,  aby  neměl  mimo  sklep  i  některý  krám 
a  jenž  by  nebyl  tudíž  kramářem  zároveň,  a  protož  jsme  přesvěd- 
čeni, že  svrchupsané  bratrstvo  starších  kramářů  stejné  jest  s  bralrslveni 
kupců. 

Veliké  obchodníky  kramáře  a  kupce  k  organisaci  pudil  konku- 
renční zápas  s  kupci  cizími.  V  tom  zápase  i  bratrstvo  kroječů  drželo 
s  kramáři  a  kupci.  Již  v  předešlé  periodě  závod  se  začal,  a  \ý 
sledkem  jeho  cizí  kupec  obmezen.  Král  Václav  11.  r.  1304  rozkázal 
kupcům  cizím  nebo  hostům  nucenou  zastávku  v  Praze ;  kdo  z  nich 
nejede  do  pěti  dní  dál,  musí  rozvázati  a  prodávati  jen  měsfanům: 
host  s  hostem  obchodovati  nesmí.  Byl  v  tom  založen  obchodní 
monopol  kupců  domácích,  jen  oni  měli  kupovati,  jim  náleželo  pro- 
středkovat  mezi  hosty. 

Hosty  a  jich  faktory  nutno  si  představovati  za  všecken  Ca? 
s  větší  části  za  zástupce  velkých  kupeckých  společností  cizích,  kteří 
již  samým  množstvem  zboží  vezeného  a  tudy  vlivem  na  ceny  pů- 
sobili domácím  obchodníkům  soutěž  zlou.  Zákazy  a  překážky  po- 
máhaly málo.  Hosté  zákazy  všelijak  přestupovali,  v  čemž  jim  po- 
máhali domácí  lidé,  hosté  drželi  pod  tajem  s  hospodáři,  u  nichž 
bydlili,  prodávali  skrze  ně,  také  jiní  měšfané  přejímali  zboží  od 
hostí  a  prodávali  je  jako  své,  ovšem  byl  to  prodej  na  oko;*)  ně- 
který host  prodal  i  zboží,  kterého  ani  V  sklepě  neměl,  někteří  zboží 
půjčovali,  provozujíce  lichvy  při  tom,  někteří  zase  vyvěřili  zdejší 
tovary,  zvláště  sukna,  a  majíce  platiti,  utíkali  se  vším.  Byl  mezi 
hosty  vždy  některý  dobrodruh. 

Zástupcové  kupců,  kramářův  a  kroječů  pražských  nabíhali  na 
radnici  o  nápravu  a  vymáhali  nařízení  nová  nebo  obnovení  i  zostření 
starých.  Tím  způsobem  vymohli  r.  1329  rychtářské,  konšelské 
i  obecní  nařízení,  jestliže  vezme  někdo  z  domácích  aneb  hostí  sukna 
nebo  jiné  zboží  na  úvěr  a  maje  platiti  uteče,  aby  byl  psancem  po 


*)  Kusý  list  v  arch.  pražs.  Sdélil  dr.  Teige. 

•)  V  městském  archivu  vralislav.  sig.  N.  N.  N.  47.  (opis  v  mus.  česk.)  jest 
zapsán  z  r.  1511  jiný  způsob  takového  podvodného  obcbodu.  Kupec  smazaJ 
v  nucené  stanici  znaCku  svou  se  zboží,  to  vezeno  dál  pod  značkou  jinou  jako2t< 
prodané  a  v  poslední  stanici  dostavil  se  první  kupec  zas  a  zboží  si  prodal.  Za- 
jisté že  to  tak  dělali  už  v  době  lucemburské. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kupecká  príyiJeipa.  913 

em  království  a  trestán  jako  zloděj,  kde  ho  dopadnou.  ^  Bi*zy 
)toin  r.  1333  rychtář  a  konšelé  přísežní  staroméstští  obnovi\ji 
id  privilegia  krále  Václava  z  r.  1304,  *)  týkající  se  obchodu  obou 
ražských  měst,  aby  všickni  hosté,  af  jsou  z  Chebn,  *)  Řezná,  z  Ko- 
ná či  odkudkoli,  nuceni  byli  zastavovati  se  tu  a  rozvazovati  před 
Těma  dohlížiteli  a  písařem  a  prodávati  jen  méšfanům  českým  a 
moravským,  kteří  platí  ve  svých  městech  daně  (lozunky) ;  trh  hosla 
hostem  neplatí  a  pokutuje  se  třemi  hřivnami  od  obou  obchodu- 
icich  stran,  unikne-li  jedna,  platí  šest  hřiven  druhá;  hospodář-ll 
isvědčen  ze  spolku  s  hostem,  platí  10  hřiven  a  pfísaha,  Že  nebude 
iž  kupeckých  spolků  míti,  a  naposled  zakázáno,  aby  hosté  půjCo- 
řali  zboží  na  delší  lhůty  nežli  čtrnáctidenní,  nejvýš  čtyřnedělní  pod 
propadením  pátého  peníze  ze  zboží. 

A  to  svěřování  čili  půjčka  zboží  i  trh  na  oko  takovou  vidM  se 
oýti  konšelům  neřestí  lichvářskou,  že  téhož  roku  1333  znova  obSIr- 
Qější  vydali  zákaz,  jenž  dotekl  se  i  kupců  domácích.  Prý  žádný 
měšfan  ani  host  aby  sukna,  pepře,  látek,  vosku  ani  jiného  kupectva 
neprodával,  než  to,  co  má  ve  své  ruce,  ve  svém  skladě,  a  co  «e 
koupí,  af  zaplatí  se  hotově,  *)  a  nikoli  af  zboží  se  neuvěřuje  na  dni, 
však  kupec,  jenž  jest  kroječem,  jakož  i  kupec  jiný  a  kramář  může 
šlechtici  sukno  nebo  dvě  na  šaty  jeho  i  čeledínů  uvěřiti ;  též  sedlá- 
kovi smi  s  některý  loket  na  oděv  půjčiti.  Prosí-li  někdo  o  prodlou- 
ženi lhůty  platebně,  a  obchodník  povolí,  nesmí  přiraziti. 

Na  překážku  všelikých  obchodních  nepřístojností  téhož  roku 
zřízeno  v  Praze  dvanáct  měšfanů,  kteří  měli  býti  ročně  voleni  od 
konšel,  a  ti  měli  dohledati.  Také  litkupnící  úřední  měli  přísahati, 
že  budou  řádu  dbáti ;  dokázalo-li  by  se,  že  lítkupník  pomohl  kupci 
překročili  řád,  tomu  měl  jazyk  býti  přibit  na  kůl,  od  něhož  se  měl 
sám  uřezatL 

Ty  řády  cizím  kupcům  se  neUbíIy.  Jmenovitě  norimberští  pro- 
vozovali pražským  obchodníkům  nějaké  vzdory  a  odplaty.  I  protož 
^-  1342  KareL,  tehdáž  ještě  markrabě,  listem  slíbil  měšfaníírn 
pražským,  že  proti  kupcům  norimberským  chce  chrániti  jich  ordi- 

*)  Emlcr,  Reginu  OL,  565. 
")  Tami.  IIL,  777. 

*)  Tyto  chebské  rozkazem  Tládním  musílí  pak  Tvriíti  z  ciz\n*:fu  íu^WÍ  nUr^i 
^n^f^QQi  na  Tolný  oixhod  t  Čecháclu 

*)  Tnib  bereít  pfeniiig.  Emler.  Re^  01^  779. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


314  Kniha  U.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

nationes  et  statuta.  *)  To  také  král  Jan,  jenž  před  tím  norimbersl 
kupce  do  Čech  lákal,  *)  teď  stvrdil. 

Jsouce  zorganisováni,  obchodníci  pražští  vystupují  zase  a  vid 
rázněji.  R.  1349  Karel  zajisté  na  jich  stížnost  potvrzuje,  že  kupe 
v  městě  bytující,  ale  s  ním  netrpící  (t.  j.  neplatící),  není  obyvatelei 
ani  měšfanem  než  hostem,*)  požívajícím  práva  hostinského  (jus  aixi 
narum).  To  mířilo  na  faktory  obchodních  cizích  kupců  nebo  n 
ležáky,  kteří  v  Praze  leželi  a  nejsouce  měšťany  chtěli  užívati  ol 
chodních  výhod.  Zajisté  že  ve  svých  sklepích  pokoutně  prodává 
po  málu,  na  lokly,  na  drobno,  vybíhali  na  trhy  se  svým  zbožin 
což  všecko  jen  obchodníkům  domácím  příslušelo.  Odtudž  tedy  svrch 
řečená  záporná  definice  králova,  že  host  není  měšfanem.  Ale  mí 
šťanem  se  cizí  kupec  státi  mohl.*) 

Obchodníci  domácí  vedli  svou  proti  hostům  dále.  Zase  a  zas 
žalovali,  že  hosté  přestupujíce  řády,  činí  jim  škody.  S  povoleníi 
královým  a  po  učiněné  poradě  se  staršími  obce  r.  1361  sepsán 
a  v  městské  knihy  vepsány  *)  jsou  nové  řády  kupecké,  v  nichž  host 
jsou  obmezeni  zase  a  víc. 

V  těch  obchodnických  řádech  a  privilegiích  na  prvé  iiii^t 
vstaveno  výhradné  právo  pražského  skladu  „suken,  kramářství 
všelikého  jiného  kupectva"  ze  všech  zemí:  host  nesmí  v  Čechácl 
jinde  skládati  ani  prodávati  nežli  tu  v  městě  hlavním.  ^  Kdyli 
se  uhnul,  platí  3  kopy  grošů  pokuty.  Zboží  vázané  i  nevázané  niu: 
vézti  se  přímo  do  Ungelta,  kdež  se  zapíše,  do  které  hospody  zbol 
náleží.  Hospodář  té  hospody  nesmí  dovolit,  aby  host  rozvázá 
a  skládal,  prve  nežli  přišli  písaři  (byli  čtyři  přísežní)  a  zboží  pří 
vezené  vypsali,  sic  platí  host  kopů  grošův,  a  hospodář  dvě.  Rozra 
zování  a  popis  díti  se  měl  pod  dohledem  kupců  domácích.  Strai 
prodeje  opakovány  v  privilegium  tomto  všecky  předešlé  zákazy 
host  nesmí  kupčiti  s  hostem  pod  pokutou  tří  kop  grošů  a  neplál 
nosti  trhu,   host  prodávej   vše  za  hotové  (um  bereite  Pfennig).  w 


•)  Celakovský,  Godex.  L,  67. 

•)  Emler,  Regesta  III.,  486.  R.  1326. 

•)  Celakovský,  Cod.  I.,  86. 

*)  ROssler,  Altprag.  Stadtrechl.  LXXXIV. 

»)  Arch.  pražs.,  6.  993,  62. 

*)  Stojí  sic  v  zápise  vedle  >Peheim<  také  >Meliren«,  ale  to  odporovalo  t) 
hradnému  skladu  inésta  Olomouce,  a  nemohlo  drženo  býti.  Tomek,  (D.  P  tt 
405)  dí.  že  Pražané  při  tom  vykročili  z  mezí. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kupecká  privilegia.  815 

na  dluh,  leč  nejvýš  na  čtyři  neděle,  půjčí-li  na  víc,  město  mu 
k  dluhu  neplacenému  nebude  pomáhati;  měšfan,  zvláště  hospodář, 
a  něhož  host  vlehl,  s  hostem  nesmi  spolků  obchodních  míti  pod 
pokutou,  kteráž  do  třetice  až  na  deset  kop  se  počítá.  Prodávati 
host  měl  jen  měšfanům,  domácím  obchodníkům,  lidem,  kteří  platí 
daně  (lozunky).  K  prodejům  host  neměl  svého  lokte  ani  váhy  míti 
(pokuta  3  kopy);  zboží  vázané  měřiti  měl  na  lokty  městský  měřič, 
zboží  nevázané  měl  vážiti  hostovi  městský  vážný,  a  obojí  prodej  na 
loket  i  váhu  měl  díti  se  u  přítomnosti  litkupnika,  který  to  zapisoval. 
Bez  litkupnika  směl  kupovati  měšfan,  kupoval-li  málo  (pod  kopu) 
a  jen  k  své  potřebě,  ne  na  obchod.  Litkupníci,  měřičové  a  vážní 
obchodovati  s  hosty  nesměli  pod  pokutou  pranéře  a  vypovědění 
z  města  na  rok  a  den.  Ee  všemu  čtyři  domácí  kupci,  kteří  nedrželi 
v  svém  domě  hostů,  měli  dohledati.  Ti  když  uznali  na  konec,  že 
počet  litkupnikův  souhlasí  s  prvotním  soupisem  hostova  zboží,  vy- 
dali hosti  vysvědčení  a  dovolenou,  aby  se  z  hospody  a  z  města  hnul 
pryč.  Kdyby  hospodář  pustil  hosta  bez  vysvědčeni,  zaplatí  pokutou 
tři  kopy  grošů.  Zbylo-li  hosti  zboží,  jehož  neprodal,  oni  čtyři  ku- 
pečtí dohližitelé  vydali  na  ně  pečeti,  a  host  musil  přísahati,  že  po 
(echách  nebude  ho  prodávati;  po  městech  českých  směli  volně 
prodávati  jen  obchodníci  domácí,  ale  těm  bylo  přisahati,  že  jest 
zboží  jejich ;  patrně,  aby  nezastupovali  v  tom  hostí.  Nechtěl-li  host 
v  Praze  prodávati,  maje  zboží  jen  na  průvoz,  i  toho  dohlížející 
kupci  propouštěli,  což  je  velmi  liberální  při  pražském  skladě  nu- 
ceném. Cizímu  kupci  vydáno  vysvědčeni,  na  zboží  dány  pečeti  na 
důkaz,  že  kupec  se  v  Praze  zastavil  podle  povinnosti.  Bez  vysvěd- 
čeni mohlo  býti  hostovi  zboží  kdekohvěk  pobráno  pokutou,  že  vyhnul 
3e  Praze.  Vysvědčení  a  pečeti  čtyř  dohlédačů  i  domácí  obchodníci 
inusili  míti  na  zboží  z  Prahy  vyvozovaném. 

Tof  tedy  ono  veliké  privilegium  pražských  obchodníků,  jich 
magna  charta,  na  kterou  se  v  následujících  stoletích  přečasto  odvolá- 
vali. Privilegium  obmezuje  hosty,  ale  ne  tolik,  aby  se  dokonce 
zmrzeli  a  nepřijížděli;  taková  obmezování  byla  všude,  kdež  měli 
nucený  sklad,  obvyklá,  a  host  již  s  tím  počítal ;  ostatně  když  mohl 
průvozem  z  Prahy  dál  na  východ,  nebylo  mu  tak  zle.  Jenže  tam 
sase  zastavili  ho  ve  Vratislavi  a  v  Krakově,  kdež  se  opakovalo  na 
jeho  obmezení  totéž,  čemu  snad  ušel  v  Praze.  Dotčená  obmezování 
hostí  hlavně  směřovala  k  tomu,  aby  domácí  hromada  obchodníků, 
trainářů  velkých    i  malých,   mohli   se  obchodem  živiti    a  s  hosty 


Digitized  by  VjOOQ IC 


316  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

soutěž  zdárné  podnikati.  Mela  tržba  tedy  organisaci  cechovní,  ale 
takových  obmezení  tuhých,  jako  v  řemeslech,   tu  není  pozororati. 

Ačkoli  privilegium  z  r.  1351  neobsahuje  vlastně  mnoho  z  bnisu 
nového,  hosté  neobvykali  mu  rádi.  Jet  významno,  že  tři  léta  polom 
(1354)  Karel  znova  musil  k  prosbám  Staropražanů  zakazovati  ob- 
chody hosta  s  hostem.  Týž  rok  také  do  Nového  města  nařizuje,  že 
s  cizími  mohou  obchody  vésti  jen  obyvatelé  domácí,  a  uvozuje  tím 
do  Nového  města  týž  řád  obchodní,  jako  platil  v  městě  Starém.^) 

Nemůže  býti  pochybováno,  že  se  cizí  kupci  i  na  dále  vždy 
z  řádů  tísnivých  vykrucovali.  Rada  staroměstská  učinila  tou  pří- 
činou na  Karlova  nástupce  nátlak,  aby  kupecké  řády  obnovil. 
Václav  IV.  r.  1393  obnovil  nařízení  stran  nuceného  skladu  v  Praze 
a  stran  transitu  v  obchodě  velkém;  při  tom  i  ostatní  artikule 
z  r.  1351  připomenuty;')  nejprve  zas,  aby  host  od  hostě  žádného 
kupectví  nekupoval,  aniž  jeden  druhému  prodával,  ale  což  všelija- 
kého kupectví  do  Prahy  přivezeno  bude,  to  má  usedlým  měsfanůiii 
prodáváno  býti.  K  tomu  přidáno  nařízení :  což  by  host  u  měštěnína 
koupil,  to  má  pryč  vézti  a  tu  toho  nemá  zase  prodávati.  Host 
v  svém  sklepě  nebo  pokoji  nemá  míti  váh,  závaží,  lokte  zjevné  ani 
tajně,  u  koho  by  se  nalezlo  něco  toho,  hrdlo  i  statek  propadne 
králi.  Konšelé  staroměstští  at  sklepy  přehledávají.  V  žádném  méflí' 
v  Cechách  host  kupectví  skládati  nesmí,  ani  rozvazovati  ani  pro- 
dávati, nežli  v  městě  Starém.  ^) 

V  zápase  domácích  kupcův  a  kramářů  s  cizími  obchodníky 
s  počátku  připomínají  se  někdy  i  kroječové  suken,  že  byli  kramářům 
po  boku.  Ale  během  roků  pozorovati  jest,  že  se  kroječi  odchylují 
od  kupectva,  a  stávají  se  většinou  lokálními  prodavači  suken  do- 
mácích i  cizích.  Usilovně  obhajují  sobě  jenom  monopolu  krájeli  cizí 
sukna.  S  producenty  domácích  suken,  aspoň  místně  sblížili  se  lak. 
že  v  čelnějších  městech  pod  společnou  střechou  v  krámech  vedle 
sebe  prodávali. 

Ale  jinač  bez  hádek  nebylo.  Povědomá  r.  1360  hádka  v  Žatd. 
která  vzbouřila  všecko  město.  Svoláni  jsou  zástupcové  řemesel  všecli 
před  podkomořího  (Mikuláše  Biskupova)  a  popravce  krajského  (Peška 
Matějova  \  a  ti  prohlásili,  že  kroj  suken  na  lokte  nemá  soukenníkům 


')  Celakovský,  Codex.  I.,  92,  93.  Arch.  pražs,  6.  993,  51. 
•)  Arch.  pražs.,  č.  993,  85.  Celakovský,  Cod.  I.,  176.  Tomek.  II,  401. 
•)  Rukop.     budiSíns.    XXXII.,    67.    Copie    des    Bargermeist.    Aintsarchiv*. 
KOniggraetz.  Přivil.  Leopold.  1671.  18.  Juli.  Opis  u  dr.  Teige.  i 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kotce  kroječské.  817 

(ýti  propouštěn  na  škodu  obce.  Dvě  léta  potom  zřídili  si  svolením 
ibce  a  konšelů  suken  kroječi  kupecký  dům  čili  kotce,  aby  v  nich 
irovozovali  kroj  a  prodej  na  lokty.  Soukenníci  však  nedali  si  mnoho 
iřekážeti  a  prodávali  také.  Jsou  o  to  spory  ještě  zas  r.  1387.  ^) 
tezpochyby  uklizeny  na  konec  týmž  způsobem  jako  jinde,  že  kro- 
ecúni  dán  monopol  kroje  suken  cizích,  lepších,  barevných. 

Když  některý  kroječ  pro  větší  svůj  zisk  pletl  se  v  produkci 
oukennou  tím,  že  kupoval  vlnu,  kterou  pak  dával  spracovati  mistrům 
ebo  tovaryšům  suknářským  jakožto  nakladatel,  to  někde  trpěli, 
Inde  zakazovali.  ^) 

V^  Praze  kroječi  se  soukenníky  po  srovnání  r.  1330  žili  —  zdá 
e  —  kUdně  vedle  sebe.  R.  1362  se  dostali  ze  starých  krámů  ne- 
ostatecných   kroječi   a   soukenníci  i  postřihači  se  svým  obchodem 

0  kotců  nových  u  sv.  Havla,  jež  jim  Karel  i  Václav,  otec  a  syn. 
Téma  privilegii  vysadili.')  Jednotliví  kroječi  se  zakupovali  v  ty 
olee  nové  vznikající  již  vlastně  od  r.  1362;  roku  pak  1377  vydáno 
roječům  o  soukenných  komorách  a  obchodě  suknářském  zřízeni 
věčné".  Určeno,  že  komor  se  sklepem  nemá  více  býti  nežli  sto. 
^ý  kroječ  měl  za  sebe  a  své  dědice  jednu  komoru  takovou  vy- 
iili,  sám  ji  měl  osednouti,  ne  aby  ji  ujalo  nějaké  tovaryšstvo; 
ivaditi  v  dluhy  komoru  nesmí,  nechce-li  jí  držeti,  svobodně  ji  může 
rodati  v  dědičných  právích.  Králi  jde  plat  z  komory  po  jedné  kopě 
rosu  českých  v  rok,  za  to  zase  komory  vyĎaty  jsou  z  daní  jiných 
byčejných.  Prodej  suken  váže  se  na  komory  v  kotcích,  prodej 
Qde,  zvláště  na  tandlétě,  a  vůbec  na  míli  kolem  Prahy  nedovolen 
wl  propadením  zboží ;  načaté  sukno  kroječ  musí  míti  v  sklepě  své 
iknakomory  a  nikoli  v  domě  svém.  Kdo  chce  obchodovat)  kra- 
čstvem,  nesmi  řemeslo  vésti,  zajisté  proto,  aby  neměl  živností  dvou 

1  škodu  měštanů  jiných. 

Kotce  kroječské  (huttae  pannicidarum)  stály  na  trhu  sv.  Havla, 
rěma  řadami  proti  sobě ;  jednotlivé  komory  označovány  znaky  jako 
)my  městské.  Na  příklad  jeden  sklep  slul  „u  radlice".  *)  Byly  svou 
řzlohou  kratší  nežli  kotce  soukenníků  a  postřihačů,  které  se  táhly 
směru   kroječských   kotců    dále.    Kotce   svatohavelské   slují  také 


')  O  tom  vdem  v  Čelakovského  Cod.  II.,  565. 
•)  Zákaz  r.  1368  v  Olomouci.  Jireftek,  Cod.  II.,  3,  320. 
*)  Arch.  pražs.,  6.  656.  Emler,  Arch.  Pam.  XIV.,  70.  Tomek,  D.  R,  II.,  164. 
srain,  Teige,  Rynk,  224  a  násl. 
*)  Arch.  pražs.,  ft.  2094,  G.  12. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


318  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

„bohatými",  *)  zajisté  pro  množství  suken  v  nich  složených.  Když 
Václav  a  Karel  r.  1377  vydali  privilegium  na  kotce,  66  osob  hlá- 
silo se  ku  kroječským  komorám  (do  sta  tedy  ještě  34  obchodníku 
suknářských  mohlo  vzniknouti).  V  onéch  66  jest  sedm  skutečných 
kroječů,  7  krejčí,  kteří  se  dali  na  kroječstvo,  postřihač,  vhiař  a  jiní 
rozmanití  lidé,  i  sklenář  a  písař  jeden.  Byli  mezi  nimi  asi  také  od- 
borní soukenníci,  kteří  se  dali  na  obchod.  Většina  byli  staroměstšti. 
ale  některý  i  z  Malé  Strany  a  z  Podskalí.  Jmen  německých  mezi 
těmi  obchodníky  jest  16;  českých  35,  nejistých  15.*) 

Takž  všickni.kroječi  pražští  dostali  se  na  staletí  v  jediný  valný 
kupecký  dům  pospolu;  tím  zajisté  bratrstvo  jejich  jen  utvrdilo  se: 
měli  svůj  výlučný  trh  naproti  trhu  soukennických  řemeslníka,  méli 
svoji  obchodní  gildu,  společenstvo  rázu  kapitalistického  a  bratrského 
i  ochranného  proti  cechu  soukennickému ;  byly  tu  dvě  různé  formy 
organisační  vedle  sebe. 

Prodlením  doby  také  bratrstvokupecké  zt  užilo  svoji  or^a- 
nisaci.  Čtemef  v  nahodilém  zápise  z  r.  1414,  že  jsou  mistři  ^ma- 
gistři" na  čele  cechae  fraternitatis  mercatorum,  ti  kupují  „cecliu- 
stálý  důchod.*)  Stalo  se  bratrstvo  gildou,  která  stejně,  jako  krojeii. 
měla  ráz  společenstva  kapitalistů,  sdružených  nejen  pro  slavné  pohřby. 
ale  i  pro  ochranu  svých  zájmů  obchodních.  Nebyl  to  cech,  korpi> 
race  autonomní.  Městská  rada  vždy  ještě  zastupovala  obchodníky 
svoje  a  pletla  se  v  jich  věci  více  nežli  v  cechovní  autonomii  řemesl- 
nickou. Ale  při  tom  chránila  jich  obchodní  zájmy  důrazněji,  siběji 
nežli  dovedla  representace  kupecká.*)  O  tom  z  pramenů  nevinie. 
aby  pražský  spolek  kupecký  byl  veden  městským  či  zeměpanskýn 
hansgrafem  (rector  mercatorum)  jako  toho  příklady  v  cizině.*)  U  na? 


*)  Arch.  pražs.,  č.  2119,  C.  7. 

•)  A  jména  nepochybná:  Kokot,  Sezema,  Macek,  Ostrva,  Přech  Hunt  neb- 
Pes,  Makal,  Knivarský,  Sobotka,  Kapaun,  Purník,  Pacava,  Pávový  ocas,  Másl'i 
Černý,  Bíiej,  Vrbiftka,  Pulec,  Drobnice  a  j.  I  ženská  jest  mezi  kroječi,  Klára 
Bavorka.  Všecko  opět  důkazem,  kterak  mohutně  Praha  byla  českou  ji2  ph^'> 
husitskou  bouří  dávno.  Arch.  pražs.,  č.  556.  V  opisech  cechovních,  fol.  JI. 

•)  Arch.  pražs.,  ě.  2102,  36.  Před  tím  r.  1406  bratrstvo  kupecké  kouři. 
za  16  kop  grošů  českých  dvě  kopy  roěniho  platu  věčného.  Koupili  dost  lacir' 
Arch.  pražs.,  č.  2101,  fol.  67. 

*)  Krakovské  bratrstvo  kupecké,  vzniklé  r.  1410,  z  příčin  nahoře  uvedem-.^ 
nemělo  trvání.  Kupci  v  radě  sedící  zastali  zájmy  kupecké  lépe,  rada  byla  mocné; ř. 
Los  kongregacyi  byl  wiec  do  przewidzenia  zawczasu.  Kutrzeba.  Handel  Krako^va  IS? 

»)  Inama-Sternogg  III.,  2,  277. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Boudníci.  819 

lannusgraf  se  v  době  Václava  krále  vyskytuje,  ale  jest  orgánem 
rhovým,  o  jehož  spojení  s  kupci  bylo  by  lze  jen  hádati. 

Ku  konci  periody,  o  níž  jednáme,  konšelé  pražští  nuceni  byli 
rovnávati  domácí  kupce  s  kramáři  stran  prodejů.  Byli  sobě  kupci 
iosobili  prodávati  po  málu  i  v  sklepech  svých.  Zajisté  že  prodávali 
aciněji,  nežli  mohl  na  krámě  kramář,  jenž  zboží  překoupil  od  kupce 
lomácího  nebo  cizího.  R.  1418  konšelé  staroměstští  to  zakázali; 
:upec  v  sklepě  prodávati  nesměl  pod  dvě  libry  koření  vzácného  a 
>od  čtvrt  centu  ovoce  jižního.  Chtěl-li  kupec  tak  prodávati,  musil 
tím  na  krám.*) 

Kroječi,  kupci  a  větší  kramáři,  jakož  vyloženo,  měli  na  péči 
»bchod  veliký,  dovoz  a  vývoz.  Obchodníků  drobných,  lokálních 
lylo  v  Praze  a  v  městech  venkovských  mnoho  a  všelikterakých, 
jskytují  se  v  pramenech  speciahsté,  jichž  dnes  není.  Pytlík  mandlí 
a  stolečku  a  mandlář  u  něho,  představují  speciální  obchůdek 
ramářský;  některý  takový  prodavač  držel  se  toho  onoho  koření 
a,  drobno  a  stal  se  kořenářem,  kořenářkou.  Tušíme,  že  asi  ne- 
řden  jehlář  (špendlíkář),  jenž  uveden  svrchu  mezi  řemeslníky,  jehel 
edélal,  ale  prodával  je  a  že  tudíž  náleží  mezi  specialisty  kramářské.  *) 

Některý  obchodník  měl  zboží  většinou  stejné  s  kramáři,  ale 
lěl  ho  tak  málo,  že  vešlo  se  i  s  ním  do  budky;  byl  to  kramář 
oudní,  boudník  (hurdler).  V  Praze  sedali  leckde  při  domech, 
le  hlavně  před  radními  domy,  na  trzích,  u  věží,  při  kostelích. 
L  1365  vymohli  kroječi  a  velkokramáři  (kupci)  těm  malým  kramářům 
ebo  boudníkům  přísný  rozkaz,  co  a  kolik  smějí  prodávati.  Nebylo 
m  povoleno  víc  vážiti  než  do  čtyř  lolů,  víc  měřiti  než  do  lokte, 
ři  tom  zakázáno  jim  vůbec  prodávati  některé  látky  (golč,  parchant, 
řndál,  hedvábí);  tkanice  černé  či  bílé,  stříbrné  či  zlaté  na  prst 
roké  smějí  prodávati  na  lokte,  které  tkanice  urobili  sami,  ty  mohou 
rodati  v  kusech  celistvě.  Fíky,  mandle,  rýži,  hrozinky,  olej  mohou 
rodávati,  ale  cukr  a  vosk  nikoli.  Tenkrát  na  to  nařízeni  dva  do- 
lédači  a  stanoveny  pokuty,  kdo  by  zákazy  přestoupil.*) 

Roku  1381  je  zapsán  mezi  staropražské  měšfany  Velislav,  z  Plzně 
)dák,  jenž   v  Praze  obchodoval  jen  papírem  (rysniy  vendens).  *) 


«)  Tomek,  D-  R,  IL.  407. 

')  V  Lanebúrku  byli  tou  dobou  SpendlíkáH  spojeni  s  kramáři,  což  podpo- 
je  poněkud  nade  mintoí.  Inama-Sternegg,  Wirtschaflsgcsch.  III.,  1,  52. 
')  Arch.  pražs.,  986,  116. 
*)  Arch.  pražs,  986;  v  seznamech  Teigových,  sir..  54. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


320  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

E  obchodníkům  buďtež  také  počítáni  prodavači  k n  i h  (libronim 
venditores),  z  nichž  jednoho  nalezli  jsme  v  Praze  r.  1391  (Havel) 
a  druhého  r.  1416  (Bálek).  *)  Jinače  prodávali  knihy,  jakož  jinde 
uvedeno,  ti  kdo  je  vázali,  tedy  řemeslníci. 

Z  textilních  obchodníků  větších  byli  plátenníci  (linicidae). 
jichž  bylo  v  Praze  tolik,  že  si  do  konce  století  vymohli  svoje  zvláštní 
stánky.  Len ,  tkadlcům  a  koudel  provazníkům  donášeli  obchodnici 
zvláštní.  Z  trhu  potravin,  v  némž  vždy  ženy  hojně  bývaly  zastoupeny, 
prameny  uvádějí  kuraře  nebo  kuřetníky  (pullatores),  jich  specialis> 
jsou  husáci,  *)  kachnáři,  kokotáři,  kteří  prodávali  Jen  ko- 
houty (a  snad  i  kapouny),  ptáčníci,  kteří  tržili  v  ptácích  snad 
jen  v  drobných;')  r.  1397  připomíná  se  v  Praze  též  „holubník- 
(t.  j.  holubář).  Uvádějí  se  zvláštní  kupci  vepřů  nebo  „svifiáci- 
(mercator  scropharum), *)  kravaři,  kozaři.  Byli  zvláštní  obchod- 
níci zvéřináři,  sýraři,  kteří  prodávali  i  máslo,  vaječníci, 
hrachovníci,  ovocníci.  Kdo  všeho  toho  trochy  měli  na  krámn 
sluli  jako  dnes  hokynníciihokenníci  (penestici),  jichž  nejnižší 
druh  byli  hrstníci  a  hrstnice,  prodávající  hrsti  soli,  semen,  obili| 
všelikého,  krup  a  uhlí. 

K  obchodu  s  potravinami  náležejí  mimo  rybáře  domácí  a  přes- 
polní, herynkáři  nebo  herynečníci  (vendentes  aleca),  jichž 
mnoho  bývalo  v  Praze  a  v  těch  městech,  kde  byly  nucené  sklady 
ryb,  pro  oblíbenost  jídla  herynčího. 

Z  obchodníků  se  zvířaty  buďtež  na  konec  uvedeni  v  tomlo 
pořadí  koníři  (mango),  kteří  vskutku  nebyli  obchodníky  posledními. 

O  senný  a  obilný  obchod  starali  se,  jako  v  předešlé  době,  mimo 
sedláky,  kteří  do  měst  vozili,  i  zvláštní  obilní  obchodníci  a  pícnici 
(pabulatores),  prodávající  seno  a  oves.  Jde-li  o  krmivo,  jest  uvésti 
i  o  trub  niky,   ale    těch   bývalo   nemnoho  a  snad  jen   v  Praze.  ^1 


*)  Jsou  uvedeni  v  Tomkových  Základech. 

•)  Jeden  husák  měl  v  Praze  Nové  r.  1409  dům.  Arch.  pražs.,  t  2100,  231. 
K  měšťanství  staroměstskému  dostali  se  v  XIV.  věku  4  kuřetníci  a  drAbežníci  d> 
seznamů  dra  Teigových. 

')  Shledali  jsme  r.  1411  Měřika,  píáěnika  králova,  v  kn.  arch.  pražs., 
C.  2100,  296;  ale  to  byl  bezpochyby  ělověk  ptáky  královské  chovsyíci.  Tomek 
v  sezname  ho  nemá. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  2095,  81.  Václav  mercat  scroph.  má  dům  na  Nov.  méfU 
r.  1394. 

•)  Jeden,  Duchek,  r.  1411  v  Tomkových  Základech. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obchodní  specialisté.  821 

tyli  zvláštní  obchodníci  chmelem  a  semeny.  Semenáři  prodá- 
ali  nejvíc  cibuli,  mrkev  a  česnek. 

Obchodem  železným  zabývali  se  jako  již  v  době  předešlé  ž e lez- 
li ci,  kteří  byU  specialisté  z  velkých  kupců.  DávaHtě  do  obchodu 
lemalý  kapitál  na  nákup  železa  v  hutích  a  starali  se  o  jeho  dovoz, 
^rodávali  železo  ve  sklepích  jako  velkokupci  zboží  svá.  Od  r.  1324 
iž  1393  přijali  tři  železníci  v  Starém  mésté  právo  měšťanské,  ne- 
>yli  tedy  hojni. 

Se  solí  obchodovali  i  v  této  době  s  lanař  i,  solnici,  cizí  i  do- 
oáci  dovozníci  i  překupníci.  V  Prachaticích  zajisté  již  v  této  době, 
;dyž  r.  1326  král  Jan  stvrdil  vysazení  města  a  obchodní  cestu 
Pasová,  propůjčenou  měšfanům  od  vrchnosti  vyšehradské,  *)  vznikli 
lánští  nákladníci  měšťanští,  kteří  měli  dovoz  a  obchod 
oli  v  rukou.  Nápodobně  obchod  solní  přiveden  k  nějaké  organisaci 
'  Litoměřicích,  když  byl  král  Jan  r.  1336  užitky  ze  soU  oddal  raě- 
íanstvu  a  obci  za  47  kop  grošů  pražských.  A  že  se  brzy  pletl 
f  obchod  ten  kde  kdo,  obec  asi  r.  1362  vydala  statut,  že  nesmí 
ioli  prodávat  na  Labi,  leč  jen  měštěnín,  dům  maje  za  10  kop  a  ze 
řičeti  hřiven  „šos"  dávaje ;  v  tom  obchodě  smí  měšf an  s  měšťanem 
ovaryšstvo  nuti,  ale  s  cizími  spolek  zapověděn.  *j  Snad  i  v  Lounech 
raiikli  měšfanští  slanci,  když  r.  1339  král  Jan  přepustil  měšfanům 
ižitky  solné.  *)  Není  pochyby,  že  všude,  kde  solný  obchod  měl  větší 
t)ziněry,  vyškytala  se  konsorcia  slanařských  měšťanův. 

Obchodu  dřevného  hleděli  si  nejvíce  plavci,  kteří  si  dříví  po 
rodách  pro  trh  splavovali.  Objevují  se  jakožto  nákladníci  a  samo- 
tatni  dřevm'ci  čili  kupci  dřev  (mercatores  lig  no  rum).  Plavci, 
)ražsti  měšfané,  měli  své  ohrady  dřevné  u  vody  v  Podskalí  a  byli 
íupei  v  lese  i  překupníky  na  vodě  a  při  břehu. 

Dřevěné  uhlí  do  měst  vozili  obchodnici,  uhlíři,  domácí  i  přes- 
)oIm.  S  uhlím  i  smůlu  dováželi.  V  Praze  od  r.  1348  do  1419  spo- 
Stáno  z  nahodUých  zpráv  21  uhlířů,  lidí  majetných.*)  Z  uhlířů 
iejvétši  důležitost  v  tomto  období  a  napořád  drželi  ti,  kteří  vozili 
i  báňským  městům,  zvláště  k  Hoře  Kutné.  Horští  uhlíři,  bytující 
)ři  lesích,  měli   obchodní  tovaryšstvo,  již  za  krále  Václava  11.  To 


')  Celakovský,  Cod.  H.,  206. 

*)  Emler,  Reg.  IV.,  142.  Celakovský,  Cod.  II.,  477. 

')  Kapitalni    archiv   v  Praze  VI.,   29.   B.  Opis  v  diplomat,  musejn.  Emler, 
Reg.  X\\  268. 

•)  Tomek,  D.  R,  II.,  384. 
Wlntflr,  IXjmT  Femeda  a  obchoda  v  Čechách  y  XIV.  a  y  XV.  yftku.  21 


Digitized  by  VjOOQ IC 


322  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

konsorcium  i  privilegia  jeho  král  Jan  r.  1327  schválil  zajisté  proto 
aby  huti  bez  nesnází  opatřovány  byly  uhlím.  Tou  příčinou  zakáziJ 
činiti  uhlířům  překážky  v  dodávání  potravin  z  města  kteréhokoli 
při  némž  les  (t.  j.  dříví)  koupili.  Les  mohou  zaplatiti  až  z  výtěžkí 
prodaného  uhlí,  kdo  jim  dlužen  a  neplatí,  toho  mohou  v  kterémkol] 
mésté  zatýkati  i  bez  rychtáře,  sami  však  pro  dluh  mohou  být 
obstavováni  „ne  u  větší  ceně,  nežli  uhle  na  voze  ležící  zdálo  by  sé 
za  to  státi."  Příčinou  dluhů  za  potraviny  byli  také  v  ochranu  bnini 
proti  libovůli  věřitelů.  Nad  to  uhlíři  privilegiem  učiněni  prázdni 
obecních  daní  a  berní  královských.  Cesty  mohh  si  k  vozbě  voliL 
nejkratší,  ale  beze  škody  osení.  I  to  se  dostalo  do  svobod  uhhřskýcL 
že  smějí  v  městech,  do  nichž  přijdou,  prvý  den  nositi  zbraň,  nieit 
nebo  kordy.  *) 

R.  1401  Jaroslav  z  Opočna,  jakožto  mocný  rozhodčí,  smloiiv 
uhlíře  s  horskými  rudokupci.  V  té  smlouvě  objevují  se  uhlíři  dvojí] 
„přední",  kteří  seděli  ve  vsích  Příbrami  a  v  Uhrově,  „zadní"  z  Bortř- 
vého  a  Perného.  Rozhodčí  kázal,  aby  obojí  spolu  v  jednotě  byli.  'l 

Majíce  dále  vyčítati  městské  obchodníky,  nemůžeme  zase  ne- 
zmíniti se,  že  také  kde  jaký  řemeslník,  pracuje  na  prodej,  spolu  byl 
obchodníkem,  držícím  se  městské  zásady,  že  práce  svojí  může  užívaíj 
k  trhu  přímo  bez  prostředkujícího  obchodníka.  Prodával  tedy  v  díln^ 
své,  nejeden  na  krámci  nebo  v  boudě.  Odtud  slul  i  „řemeslni^ 
b  o  u  d  n  í".  j 

Staré,  ochozelé  obnošené  zboží  řemeslnické  všelikerakého  zpQ^ 
sobu  t  a  n  d  1  é  ř  i  prodávali  na  tandlétě. 

Neposlední  mezi  obchodníky  byli  v  městech  jako  v  době  pre^ 
dešlé  a  za  kolik  století  potom  nákladnici  piv.  Vařiti  byld 
monopol  měšťanský  na  míli  kolem  města.  Vždy  ještě  i  v  této  periodě 
zůstávalo  pravidlem,  že  každý  měšfan  může  sladovati  a  vařiti  v  svéia 
domě.  Na  Starém  městě  Pražském  bylo  dle  zákazu  konšelského  r.  133(Í 
právo  pivného  obchodu  velmi  široké :  stojí  psáno  sic  jen  záponiéj 
kdo  nemá  měšťanského  práva,  že  nesmí  prodávati,  ale  plyne  z  toho] 
kdo  měšťanské  právo  má,  že  každý  smí;  tehdáž  také  přímo  zaptH 
vídá  se  šenk  ve  dvorech  panských,  kněžských,  v  domech  mnicbti 
a  jeptišek,  leč  by  za  ty  domy  placeny  byly  daně  k  městu  a  že  b^ 


•)  Emler,  Reg.  lil.,  ft.  1311.  Celakovský,  God,  IL,  244r-25a  Rukop.  strij 
hovský,  6.  172,  196.  i 

■)  Arch.  kutnolior.,  č,  13.  Opis  v  zemsk.  arch. 


Digitized  by  CjOOQIC 


Nákladnici  piv.  333 

domy  „trpěly  s  méstem".^)  V  zákaze  není  řeči  o  vaření,  ale 
mimi  se;  šenkoval,  kdo  vařil. 

Pozdější  prameny  výslovné  o  právu  várečném  uvádějí  zlatou 
lUi  Karla  IV.,  v  níž  vepsáno,  aby  všickni  měšťané,  na  kterýchž 
j  kolivék  nových  nebo  starých  městištěch  byh  osedlí,  rovnou  měli 
obodu  „povahu  nebo  polohem"  pivo  všelikého  jména  vařiti  a  pivo- 
irú,  sladoven  i  hvozdů  požívati.  *)  Tedy  všickni  měšťané  bez  zřetele, 
aji-li  dům  veliký  či  malý,  a  v  které  ulici  stojí.  Stejným  rozumem 
§té  r.  1383  král  Václav  potvrzuje  Novoměstským,  jimž  Staroměstští 
iřiti  bránili,  že  „všickni  usedlí  obyvatelé"  mají  právo  v  Novém 
ésté  vařiti  a  užívati  pivovarů,  sladoven  a  hvozdů.  *) 

Svrchu  jinde  již  dotčeno,  že  mezi  měšťany  a  řemeslnými  odbor- 
ly  pivovarskými  a  sladovnickými  v  této  periodě  nastal  zápas 
vaření  a  obchod  pivný.  Jest  patrno,  co  odborníky  bodalo :  byl  to 
rojí  důchod,  jemuž  se  měšťan  těšil,  neboť  jsa  pravovárečníkem 
K)lu  mohl  míti  jakékoli  řemeslo.  Tu  tedy  byl  při  obchodě  pivném 
lý  poměr  nežli  při  suknářském,  kroječ  obchodník  musil  přestati 
nom  na  svém  obchodě,  kdežto  várečnik  ne  tak.  Proto  sladovničtí 
pivovarští  odborníci  chtěli  monopolu,  měšťané  drželi  se  práva, 
iem  bez  rozdílu  platícího.  V  Staré  Praze  r.  1398  markrabí  Prokop, 
i  onen  čas  správce  zemský,  rozhodl  proti  technikům.  Ti  po  čase 
)rátili  se  ke  králi  Václavovi,  a  i  ten  rozsoudil,*)  že  vařiti  pivo 
iní  řemeslo,  ale  obchod,  kteréhož  se  každý  měšťan  svobodně  smí 
)lýkati. 

Kde  se  sladovníci  řemeslní  zmohli  na  cech,  tu  podařilo  se  jim 
)meziti  právo  měšťanů  ostatních  dosti  podstatně.  Je  to  patrno 
řádu  sladovníků  litomyšlských,  *)  souhlasného  s  chrudimským.  Sice 
tti  ještě  vždy  každý  měšťan  dělati  si  slady,  ale  musí  požádati  cech 
míru,  kolik  sladovati,  a  široké  právo  obchodu  pivního  zničeno 
m  článkem,  že  měšťan  smí  vařiti  jen  pro  svou  potřebu.  Ovšem 
roli  lomu  platilo  vždy  ještě,  že  sladovník  nemající  domu  nesmí 
ic  samostatného  podnikati.  Patrno,  kam  věc  směřuje  již  v  koncích 

*)  Jireůek,  Cod  IL,  8,  307.  ROssler,  Altprag.  Stadtreclit,  181.  Pozdější 
itanoveni  z  r.  1406  v  arch.  pražs.,  6.  993,  212.  Tu  se  k  mnichům  přidávají  též 
rároTé,  aby  nečepovali. 

')  Kn.  komoro,  soudu  óerven.  J.  1,  r.  1488.  Též  arch.  pražs.,  6  989,  A.  40. 

•)  Arch.  pražs..,  ft.  19.  Opis.  Celakovský,  God.  1.,  168. 

*)  Areh.  Ces.  IV.,  318.  Tomek  D.  P..  VUL,  369. 

•)  Arch,  litomySl.,  č,  115.  Výpis  Štépánkův.  Nejedlý,  Litomyšl,  315. 

21* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


324  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

lucemburské  doby:  snaží  se  strhovati  var  a  obchod  pivný  na  sd 
ti  měšfané,    kteří  mají  domy  a  jsou  spolu  sladovníky  nebo  sládk 

Ostatně  skutečná  možnost  sladovati  a  vařiti  byla  jen  tem  m 
stanům,  kteří  méli  na  to  v  domě  technickou  příležitost;  vsed 
domy  a  domky  měšťanské  nemohly  míti  sladoven,  a  ještě  méi 
jich  mohlo  držeti  pivovar.  Spočítáno-li  od  polovice  XIV.  věku  c 
r.  1419  v  obou  větších  městech  Pražských  ze  zmínek  nahodilýe 
86  sladoven  a  55  pivovarů,  ^)  je  to  na  pohled  veliký  počet,  ale  v  na 
příčině  to  ukazuje  světle,  že  poměrně  málo  který  dům  měšfanžl 
měl  sladovnu,  natož  pivovar ;  vždyf  bylo  domů  v  obojí  Praze  na  sti 
Stejně  tak,  spočítáno-li  v  Hradci  Králové  v  létech  1390—1403  je 
47  „nákladníků"  piva.*) 

I  pokračující  technika  řemeslná  obmezovala  široké  varné  i  ol 
chodní  právo  měšťanů :  bylo  potřebí  důkladnějších  sladoven  a  piv( 
varů,  již  nestačila  malá  pánvička  domovitá  primitivní.  A  s  takovo 
lepší  úpravu  technickou  byl  jen  možnější  měšfan,  onačejší  dům.  .\ 
nadarmo  zapisuje  se  při  trhu  takového  domu  kvasák,  •)  hvozd,  slí 
dovna,  pivovar.  Také  sobeckost  měšfanů  samých  obmezovala  široi 
právo  varné  a  obchodní.  Starousedlí  měšfané  časem  nedopoustě 
stejného  práva  měšf  anům  novým.  Takž  se  mohlo  státi,  že  na  příkla 
v  Příbrami  jen  domy  na  rynku,  jichž  bylo  r.  1379  málo  nad  3( 
sladovaly  a  vařily.*) 

Vrchnosti  měst  poddanských  pokládaly  právo  vařiti  za  svéjií 
dominii,  rázu  (v  této  starší  době)  soukromoprávního.  Než  nejedo 
vrchnost  dopouštěla  již  od  prvopočátku  každému  svému  měšfan 
var  pivní,  ale  konkurovala  s  nimi  všemi.  Některá  vrchnost  zřekj 
se  soutěže,  přenesla  své  právo  emfyteuticky  na  své  poddané  ^ 
úroční  nebo  jiné  platy;  jedna  vrchnost  tak  učinila  dřív,  jiná  velnj 
pozdě.  Na  příklad  Berka  z  Dube  v  Bělé  hned  při  novém  vysázet 
města  r.  1337  oddal  měšťanům  pivovarské  pánve  své,  r.  1334  Ješe| 
z  Michalovic  Mladoboleslavským  dal  pánve,  jež  náležely  „ad  doiui 
nium"  jeho.*)  Také  převor  řádu  sv.  janského,  Bavor,  dal  Strakq 
nickým   r.  1367   právo  várečné  a  obchodní.  *)  Ti  poddaní  měšfai^ 


')  Tomek,  D.  P.,  n.,  683. 

•)  Spiess,  Přjspévky  k  místopisu,  21. 

')  Nejstarší  kniha  t  Dvoře  Král.,  fol.  3,  r.  1417  >dům  s  kYasákem<. 

*)  Urbáře  Emlerovy. 

•)  Emler.  Reg.  IV.,  170,  9. 

•)  Arch.  mus.  Jistin,  Strakonice. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Nákladníci  piv.  325 

isili  od  varů  platit  vrchnosti.  Vilém  z  Landšlejna  r.  1398  pro- 
stil  právo  necelé;  dovolil  Ledenickým  vařiti  piva  bílá,  ale  jen 
řlastního  obilí  a  pro   domácí   potřebu,  a  šenk  piva  jim  obmezil 

jistý  čas  v  roce.  Ten  pán  tedy  konkuroval  s  méšfany  v  tom 
chodě  dál. ') 

Krčmy  panské,  klášterské,  jejichž  existence  také  plynula  z  do- 
nikálného  práva  vrchností  rozličných,  vůbec  překážely  městskému 
chodu  pivnímu  a  nebylo  lze  jich  potlačiti  snadno,  ani  když  rušily 
ivo  míle.  Některá  opatrná  vrchnost,  nespoléhajíc  na  své  soukromé 
ivo  dominikálné,  dala  si  již  v  této  době  od  zeměpána  dáti  vý- 
iu  na  var  i  šenk.  *)  Vzkazuje!  r.  1510  král  Vladislav  Olomouckým, 

nemůže  dopustiti,  aby  na  míli  okolo  města  nesměla  býti  čepo- 
na  cizopanská  piva,  poněvadž  by  to  bylo  proti  výsadám  starším 
thcným.')  Potlačeny  býti  mohly  krčmy  nové  vzniklé,  ale  staré 
»panské  výsadní  mohly  od  města  učiněny  býti  neškodnými 
1  koupením,  jakož  toho  příklad  r.  1377  v  Hostinném,  kdež  obec 
upila  od  bratří  Mikuláše  Kelnského  a  Volharta  z  Kotwic  právo 
tikovní  ve  vsi  Kotvici.*) 

I  v  Praze  přes  všecky  zákazy  konšelské  byly  v  domech  panských 
čmy  vyhrazené  a  překážely  měšťanskému  obchodu  pivnému.  Kon- 
lé  naposled  docílili  jen  toho,  že  panského  domu  krčmář  musil 
atili  k  obci.*) 

Který  měšťan  pravovárečný  chtěl  pivo  prodávati,  zarazil  v  domě 
ém  šenk,  čepoval  sám,  či  najal  šenkéře,  šenkéřku,  jakožto  čeledíny 
é,  nebo  vydal  šenkéři  své  pivo,  aby  je  šenkoval  samostatně  jakožto 
ijemník.  V  Praze  bylo  šenkéřů  (caupones,  pincernae) 
této  periodě  tolik,  že  je  shledáváme  již  roku  1367  sdružené 
bratrstvě  (fratemitas  cauponum).  ^)  Byli-li  v  bratrstvé  i  k  r  č- 
áři  (tabernatores),  nesnadno  říci. 


*)  Arch.  ledenický,  přivil,  z  r.  1568.  Opis  v  zemsk.  arch. 

*)  R.  1B60  Karel  IV.  vydal  nčkoiik  privilegií  pánům  na  krčmy  a  pivovary, 
kkiady  v  Habsch.  Gesch.  d.  bOhm.  Handels,  211. 

')  Formul.  mčsta  Oiom.  r.  1610  v  arch.  mésta  Brna.  Opis  v  zemsk.  arch. 
ském. 

*)  Hostinné,  arch.  měst.  Opis  v  zemsk.  arch. 

*)  Tomek,  D.  R,  635. 

•)  Arch.  pražs.,  C  987,  18ř?.  Tomek,  D.  P.,  11.,  534,  vykládá  caupones  za 
mkěře  vina.  Týž  (II.,  388)  napočítal  v  1.  1348—1419  šenkéřů  v  Praze  veSkoré  47, 
tmÁtd  63.  Arci  to  nejsou  čísla  daleko  úplná. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


326  Kniha.  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

Obchodem  svým  šenkéř  závisel  na  hospodáři  pravovárečném, 
ale  pravá  vrchnost  jeho  byli  konšelé,  oni  měli  policii,  oni  rozkazo- 
vali řád  v  šenku,  od  nich  vyšel  r.  1390  v  Praze  rozkaz,  aby  nádoby 
v  hospodé  mely  cejch  nebo  hřeb,  až  po  který  se  musí  nalévati,  ^l 
jimi  nařizováno,  kdy  z  hospody  ven.  Možná,  že  už  v  této  periodč. 
jakož  vidíme  polom,  šenkéři  náleželi  v  Praze  pod  správu  šestipan- 
ského úřadu  městského.  *)  A  také  možná,  že  už  v  této  době  šenkéři 
pražští  byli  zavázáni  konšelům  nebo  pánům  při  lovech  ryb  a  zajicii 
sloužiti,  nebof  v  dobách  potomních  vykládá  se  to  za  povinnu?! 
starodávnou.  Zajisté  lze  tušiti,  až  se  i  měšfanšlí  nákladníci  piv  nějak 
zorganisují,  že  i  oni  budou  se  snažiti  šenkéře  dostati  ve  svou  sprii\u 
a  tuhou  závislost. 

To  však  v  době  lucemburské  se  nestalo :  šenkéři  bratrstvo  muji, 
sladovníci  řemeslní  také,  méšfané,  piv  várečníci  a  obchodníci,  spolku 
ještě  nemají.  Jich  vaření  a  obchod  vlastně  konšelé  řídili,  oni  nařiz»>- 
váli,  kterým  pořádkem  domovití  várečníci  měšfanští  u  vaření  střídati 
se  mají, ')  aby  ta  živnost  se  rozdělila  rovnoměrně  bez  hádek  v  ubii. 
konšelé  upravovali  cenu  piva  prodejného  a  snad  již  v  této  dob^ 
zvykem  vyvinulo  se  pravidlo :  zač  strych  pšenice  nebo  ječmene  v  triu. 
o  čtyři  groše  dražší  aby  byl  věrtel  piva.*) 

Proti  měšfanům  pivo  vařícím  nemohli  konšelé  prováděti  př: 
svém  dohlede  nic  tuze  protimyslného,  nebof  várečníci  zasedali  saiiii 
také  mezi  konšely,  a  když  se  obec  sešla,  aby  ten  onen  řád  sl\TdiIa, 
veliká  část  přítomných  měšfanů  byli  zase  várečníci.  Ti  obojí  tak^- 
prováděli  na  zlepšení  svého  obchodu  to,  že  konšelé  vydávali  zákazy 
proti  dovozu  piv  cizích.  Nejstarší  takový  zákaz  jest  v  Praž*- 
r.  1330.  Hrozí  se,  že  cizí  piva,  z  nichž  uvedeno  jen  pivo  březnov- 
(márzbierj  budou  pobrána,  třetinu  z  nich  vezme  rychtář,  dvě  třetiny 
připadnou  městu  pokutou.  *)  Pozdější  zákazy  týkaly  se  cizích  piv 
vyjma  pivo  žitavské  a  svídnické,  ačkoli  r.  1375  Pražané  i  Žitavskýn. 
na   tři    roky    dovoz    zastavili.  ^    Jestliže  pintu  žitavského  prodiui/ 


*)  Z  kapitolního  arch.,  opis  dra  Teige. 

■)  O  ném  zmínka  prvá  (a  jisté  nahodilá)  r.  1406.   Tomek,  D.  P.,  II..  2H 

•)  Toto  pořádání  >střídy«  je  v  následující  dobé  nepochybné:  ie  néco  t«b 
již  v  periodé  lucemburské  bylo,  tomu  patrné  svédčí  statut  jihlavský  bez  dat-/. 
(asi  1349)  u  Jirečka.  Cod.  11.,  4,  360. 

*)  To  pravidlo  zove  se  v  XV.  stol.  starodávným,  ledy  snad  v  XFV.  jii  l»\- 
Rukop.  strahovský,  č.  172. 

*)  Jireček,  Cod,  II.,  3,  808. 

•)  Hnbsch,  1.  c,  271. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obchod  vinný.  327 

r.  1390  za  6  haléřů,  svídnického  pintu  za  8  haléřů  a  pražského 
za  6,  ^)  jest  snadno  představiti  sobě  těžkou  soutěž  domácího  piva 
3  cizím,  zvláště  předpokládáme-li,  Že  piva  cizí,  jsouce  skoro  stejně 
irahá,  byla  lepší.  V  Praze  také  pivo  turnovské  bývalo  propouštěno 
se  zákazu.  V  městech  venkovských  zakazován  prodej  všech  piv 
přespolm'ch.  *) 

Velmi  podobně  jako  obchod  pivný  zřízen  byl  obchod  vinný, 
enž  patm  jest  od  té  doby  (1368),  co  Karel  IV.  dal  výsady  na 
sřizování  vinic.')  Nákladníkům  slíbeny  pro  první  léta  všeliké  vý- 
íiody,  a  proto  vinice  o  překot  zakládány.  Též  Václav  podporoval 
sřizování  vinic.  Tak  vzešli  četní  nákladníci  v  Lounech,  na  Mělníce, 
r  Litoměřicích,  v  Žatci  a  j.  Byli  to  zemědělci  a  obchodníci  vínem, 
ído  na  vinné  hory  si  nakládal,  měl  právo  šenku  vinného  i  obchodu 
přespolního.  Svéprávný  méšfan  šenkoval  v  domě  svém  sám  nebo 
"eledínem  svým,  či  uvěřil  prodej  šenkéři  nájemnému  a  krčmáři. 
'.  v  městech  bez  vinic  kde  který  z  měšfanů  mohl  se  vinného  obchodu 
Jotýkati. 

Vrchní  správa  viniční  po  stránce  tržní,  soudní,  obchodní  nále- 
žela konšelům.  Pražští  na  to  volívali  od  r.  1358  úředníka,  jenž  je 
Kistupoval.  Slul  perkmistr ;  měl  při  sobě  konšely  (4),  měřiče  a  písaře. 
Perkmistrové  byli  také  v  Lounech,  Litoměřicích,  v  Žatci  a  zajisté 
inde,  kde  vinic  a  nákladníků  byl  znamenitější  počet.*)  V  příčině 
)bchodní  perkmistr  nebo  konšelé  rozhodovali  o  cenách  vína  domá- 
cího i  cizího ;  když  nákladník,  neb  obchodník  sám  neb  skrz  šrotéře 
)hlásil  víno,  městští  koštýři  „koštovali"  je,  a  úřad  pak  cenu  „usa- 
lovar*.  Jest  pochopitelno,  že  nákladníci  vín  byli  by  rádi  úplně 
)řekazili  dovoz  vína  cizího  na  prospěch  obchodu  vína  domácího, 
ile  úplné  zákazy  nebyly  možný  pro  lepší  kvalitu  vín  cizích  a  pro 
tělní  důchod  královský,  jenž  nechtěl  býti  zkracován. 

Takž  vymyšlena  cesta  střední,  aby  hověla  na  obě  strany. 
R.  1370  a  znova  r.  1373  dáno  Pražanům  královské  privilegium, 
ímž  se  zakazuje  dovoz  cizích  nebo  hostinských  vín  do  měst  hra- 
zených  od   vinobraní   do  pátku  po   provodu.   Ten  zákaz  neměl  se 


^)  Z  kapitul,  arch.  cca  1390.  Opis  u  dra  Teige. 
»)  Doklad  u  Nejedlého,  Litomyšl,  322. 
»)  Celakovský,  Cod.  L,  107. 
*)  Winter,  Obraz  II.,  367. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


328  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

týkati  měst  Hory,  Budějovic,  Písku,  Brodu  Německého,  a  Tyfiala 
z  něho  vůbec  drahá  vína  vlaská.  ^) 

V  době  lucemburské  o  nákladnické  organisaci  nikde  bezpeíně 
nevime ;  šenkéří  vín  v  Praze  byli  bezpochyby  v  společném  bratrstvé 
se  šenkéři   pivnými,    aspoň   v  XV.  století  bylo  tomu  tak  zajisté. '^i 

ftečeno  svrchu,  že  drobný  obchod  vázal  se  ke  krámům.  </> 
o  nich  položeno  při  periodě  předešlé,  platí  dále.  Ze  zásady,  aby 
prodej  byl  veřejný  a  policejní  kontroly  snadnější,  stejné  kráuiy 
obyčejně  bývaly  pohromadě;  vždyf  také  řemeslníci  příbuzné  práce 
táhli  se  do  jedné  ulice,  aby  práce  i  prodej  jejich  byl  snáze  ohle- 
dáván ;  řemeslník  pracoval  i  obchodoval  ve  své  dílně  a  zhusta  také 
před  dílnou  na  ulici. 

Krámy  bohaté,  na  nichž  konšelům  záleželo,  bývaly  u  radnic 
i  v  radnicích  samých;  takž  jsme  postřehli  krámy  suknářské  při 
radním  domě  v  Praze  na  Starém  městě,  v  Žatci,')  v  Hoře.*) 

I  na  dále  pravidlo  platilo,  že  krámy  na  půdě  veřejné  i  důchod 
z  nich  vlastně  náleží  vrchnosti.  Králové  v  městech  svých  povolo- 
vali stavbu  jejich  *)  a  důchod  z  krámů  zastavovali  *)  nebo  také 
darovali  klášterům  a  jiným  duchovenským  korporacím.  '*)  Karel  IV. 
r.  1362  dovolil  Mosteckým,  aby  si  postaviU  krámy  kupecké  (theatrum 
sivé  domům  mercatoriam)  a  úroční  platy  od  kupců  aby  si  nechali 
na  opravování  hradeb.  ^)  Jednothvci  i  obce  zakupovah  si  od  vrch- 
ností krámy  právem  zákupným  v  dědičné  držení  a  ovšem  s  povin- 
ností   úročního    platu.  ®)    R.   1410   krám    masný    v  Novém   městě 


»)  Celakovský,  Cod.  I.,  147,  153. 

")  Arch.  pražs.,  č.  994,  80. 

•)  Emler,  Reg.  IV.,  291. 

*)  Simek,  Arch.  Pam.,  XVllI.  Otisk  str.  4.  V  Hoře  nahodilým  zápisem  tv- 
skytují  se  velmi  pozdě,  ale  není  pochyby,  že  tu  bývaly  dávno. 

*)  Král  Jan  r.  1315  malostranským  kramářům  povoluje  přístavbu  dřou 
krámů.  Reg.  IIL,  107. 

•)  Na  př.  Jan  r.  1336  méšťanu  Frenclinovi  plat  zastavil  z  masných  krámu 
staroměstských  a  novoměstských.  Tomek,  D.  P.,  L,  307. 

'')  Na  př.  z  krámů  kramářských  v  Kutné  Hoře  brala  od  r.  1821  kapituL 
vyšehradská  ročně  20  hřiven  stříbra.  Tomek,  D.  P.,  I.,  425.  Z  krámů  masných 
v  Praze  bylo  dle  přivil,  z  r.  1359  platiti  z  každého  po  hřivně  nebo  66  grošicli. 
Karel  IV.  oddal  plat  z  masných  krámů  kláSteru  Slovanskému.  Arch.  prais.,  č.  iS. 
Srov.  Tomek,  D.  P.,  II.,  362. 

*)  Celakovský,  Cod.  U.,  568. 

•)  Konvent  (bezpochyby  minoritu  u  sv.  Jakuba  v  Praze)  bez  datum  macelJuL-i 
nostrum  ad  jus  et  proprieiatem  nostri  monasterii  pertinens  locavit  in  emphiteosir^ 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Krámy.  329 

prodán  za  10  kop  30   grošů;    pět   let   potom  půl    krámu   byl  za 
2kop.  *) 

Vlastník  krámu,  neobchodovaUi  sám,  najímal  ho,  komu  se  mu 
Idélo;  takž  i  obec  činila,  že  krámy  na  své  půdě  zřizovala  a  na- 
ímala.  Na  příklad  r.  1419  Staroměstští  dovolili  Chvalovi  kramáři, 
lby  si  upravil  nádherný  krám  pod  schodem  u  rathouzu,  ten  aby 
Iržel  dědičně  a  platil  z  něho  ročně  dvě  kopy  grošů.  *)  Některé  ře- 
Qeslo  jako  celek  najalo  si  krámy  obecní,  a  mistři  losovali  ročně 
>  tom,  kde  kdo  v  nich  má  po  celý  rok  sedati.  Slotě  o  místa  před- 
léjší  a  zadnější.  Není  pochyby,  kdo  sedal  v  zadu,  že  málo  prodal, 
^oto  bývaly  mrzutosti.  O  jedné  hádce  zapsáno  v  pražských  pra- 
tienech,  že  šlo  při  ní  až  o  zabíjení  (homicidia  timentes).  Pasíři, 
obolečníci  a  měšečníci,  sedící  při  kostele  Panny  Marie  Sněžné 
'  Praze,  hádali  se  tehda  o  přednost  míst.  Obec  přeložila  je  r.  1397 
Kllud  na  koňský  trh ')  a  postavila  jim  kotce,  a  když  se  losováním 
sorlis  missio  vulgariter  losování)  o  místa  nechtěli  upokojiti,  konšelé 
.  1409  nalezli,  aby  řemeslní  měšťané  usedlí,  kteří  od  starodávna 
'  obci  bydlíce  všecka  břemena  s  městem  trpěli,  drželi  v  kotcích 
nista  přední  před  mistry  mladšími  a  příchozími,  a  z  těch  míst, 
:terá  se  každému  z  nich  přikáží,  aby  nebyli  na  věky  puzeni.  Loso- 
ání  zrušeno.  Stanoven  trest  15  gr.,  kdo  by  se  hádal;  po  čtvrté 
:e  upadne  v  pokutu  pánům  konšelům.*)  Rok  potom  (1410)  mě- 
«čnikům  vydána  pravidla,  kdo  nechce  držeti  krámu,  aby  ustoupil 
inému  pozdějšímu;  také  ten  musí  krámu  se  vzdáti,  kdo  nechce 
lělati  řemesla ;  vdova  krám  dědí.  Rozluštění  toto,  zanechati  předních 
a-ámů  „Patriciům",  není  šCastno,  a  v  pozdějších  dobách  setkáváme 
le  vždy  zase  s  demokratičtějším  losováním  o  místa. 

V  trzích  dělo  se  občasné  i  stálé  soustřeďování  kupcův  a  pro- 
íavačů.  V  této  době  pozorovati  jest  již  valnou  specialisaci  trhů 
7  městech  lidnatějších,  arci  nad  jiné  v  Praze.  Jsou  trhy  vázány 
c  určitým  dnům  a  na  ustanovená  místa  v  městě.  Z  důležitějších 
sou  trhy  ryb  tunných,  totiž  sledí,  slanečků,  ryb  jiných  slaných, 


iive  ad  jus  theutunicum  viro  Johani  Pyroner  civi  et  heredibus  . . .  sub  census  . . . 
12  grošů  Člvrlletné,  což  má  platiti  i  dědic  každý.  Tadra,  Summa  Gerhardi,  469. 
íiný  doklad  o  takovém  prodeji  minoritu  z  r.  1383  y  Arch.  kapitul ;  opis  v  zemském. 

*)  Arch.  pražs.,  fi.  2100,  270,  C.  2079  F  14. 

«)  Arch.  pražs.,  6.  993,  128. 

•)  Arch.  mésta  Prahy,  2079,  fol.  G.  1. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  2100,  239. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


330  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

uzených,  sušených.  Na  Starém  rněsté  byl  ten  trh  u  sv.  Havía; 
r.  1367  Karel  dal  právo  takového  skladu  a  trhu  Novoměstským,  N 
konali  ho  na  svém  velikém  rynku  v  dlouhé  boudě.  Takový  tra 
Kolínští  měli  r.  1327,  kdy  se  jim  dostalo  práva  skladu  těch  ryb 
od  krále  Jana.  *)  Zajisté,  že  již  v  té  době  i  v  Hoře  a  Hradci  nad 
Labem  měli  své  undrláky  ryb  tunných,  o  jichž  hojnosti  z  pozdéjřích 
dob  tolik  zpráv. 

V  nejednom  městě  konány  občasné  trhy  na  živé  ryby; 
v  Praze  býval  trh  na  ryncích  Starého  i  Menšího  města,  ryby  vozili 
a  prodávah  hosté  i  tržily  v  nich  rybářky  překupnice.  Byly  lihy 
ovocné  (v  Praze  na  malém  rynečku),  k  u  r  n  é  (v  Praze  od  r.  1346 
na  Linhartském  náměstí);  ve  všech  snad  městech  zvláštní  trhy 
masné  konány  mimo  každodenní  prodej  v  krámech  řeznickýciu 
V  Praze  v  té  době  (r.  1367)  připomíná  se  trh  ž  i  t  n  ý  neb  obilný 
v  ulici  Žitné,')  ale  byly  takové  trhy  již  všude  jinde,  byC  nahodilé 
zmínky  o  nich  jsou  teprv  ze  století  následujícího  (v  Hoře  r.  1448).^! 
Speciálný  trh  moučný  a  chlebný  Novoměstští  obdrželi  r.  1393  íxi 
krále  Václava.*^)  Od  r.  1367  veliké  trhy  dobytčí  podnikány 
v  Novém  městě  na  rynku,  jenž  skoro  po  naši  dobu  odtud  měl  jméno 
trhu  dobytčího.  Čtyři  léta  před  tím  Domažličtí  obdrželi  privilej  na 
trhy  týdenní,  v  nichž  prodávati  se  měl  dobytek  veliký,  malý,  koně 
a  „valaši"  (spadones).  •)  Zvláštní  trh  koňský  byl  v  Praze  Xovť 
snad  již  od  jejího  založení  (1348),  připomíná  se  r.  1410  také 
v  Hoře.  ^)  Pražané  novoměstští  držívali  v  jedné  ze  svých  ulic 
trh  svinský,  od  něhož  ulice  i  brána  při  ní  obdržely  jméno. 
Senné,  ovesné,  picni  trhy  bývaly  od  r.  1360  na  Novém  měs-e 
Pražském  u  sv.  Jindřicha,  ®)  v  Hoře  a  zajisté  i  jinde.  Seno  prodá- 
váno v  senných  stanech  nebo  boudách.  V  Praze  bylo  několik  trhu 
na  dříví;  nejstarší  a  již  z  předešlé  doby  byl  v  Podskalí.  R.  1325 
král  Jan  ho  Staroměstským  stvrdil,  stanoviv,  aby  všickni,  kteří 
prameny  dříví  po  řece  ku  Praze  dodávají,  když  k  břehu  je  přistavili, 
aby  je  tu  skládali  a  za  tři  dni  měšťanům  prodávali  a  potom  teprv 


*)  Celakovský,  Cod.  I.,  144.  Ta  dlouhá  bouda  stála  jeáté  v  XIX.  veku. 

")  Emler,  Regesta  III.,  603. 

•)  Celakovský,  Codex  L,  144. 

*)  Šimek,  Arch.  Pam.  X\1II.  Otisk  str.  2. 

•)  Celakovský,  Cod    177. 

•)  Tamž,  II.,  590. 

')  Tamž,  II.,  1125. 

•)  Tamž,  1.,  123. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Trhy.  331 

•odskalským.  *)  Prodávána  tu  tedy  hlavně  drva  větší,  dlouhá,  pra- 
lenná.  Nějaký  trh  dřevný  byl  u  sv.  Valentina  na  Starém  městě, 
rh  na  drobné  dříví  připomíná  se  r.  1316  u  vápenice,*)  kde  Staré 
lésto  s  Novým  se  stýká,  trh  na  dřevěné  nádobí  byl  u  sva- 
?ho  Havla.  Odtud  r.  1372  privilegiem  královským  převeden  na 
iové  město. ') 

Z  privilegia  dovídáme  se,  co  se  na  tom  trhu  „prkenném"  pro- 
lávalo.  Byla  to  prkna,  žlaby,  tesanice,  roury,**)  okříny,  kolečka, 
ipálky,  oštipy.  Trhy  na  dříví  byly  tehdáž  také  v  Hoře  *)  a  v  Žatci, 
leboC  Zatečané  měh  plavbu  dřev  po  Ohři. •)  Uhelné  trhy  byly 
'  Hoře,  v  Praze.  Tu  převeden  r.  1367  trh  ze  Starého  města  na 
íové.  V  Hoře  a  v  Praze  byly  tou  dobou  stálé  trhy  na  veteš  — 
armarky,  tandléty. 

Jako  řemeslo  tak  stejně  i  obchod  byl  monopolem  měšťanů; 
té  příčiny  v  stálém  obyčejném  trhu  domácím  měšfané  nepouštěU 
likoho  z  přespolních  lidí  mezi  trhovce.  Jakožto  kupitele  při  nákupu 
ivšem  městský  řemeslník  a  trhovec  viděl  příchozího  venkovana  rád. 
Tesíian  pak  smíval  na  vsi  prodávat  jen  to,  co  v  městě  koupil. ') 
íyli-li  však  přes  všecko  právo  míle  po  vsích  řemeslníci,  ®)  a  jestliže 
idé  selští  sami  za  všecken  čas  vedle  své  práce  zemědělské  sobě  pekařili, 
ezniéili,  ba  i  krejčovali  a  ševcovali  a  ženy  zvláště  plátno  domáckou 
)raci  robívaly,  ký  div  potom,  snažil-li  se  venkovan  v  městě  také 
lěco  svého  odprodati.  Ký  div,  zašeHi  některý  městský  obyvatel  pod 
ajem  na  ves,  aby  laciněji  koupil  buď  surovinu®)  nebo  i  výrobek 
řeba  kvalitou  horší. 

Průmyslová  politika  městská  v  zásadě  musila  chrániti  svých 
idí.  Zvlášť  horlivě  řezníci  volávali  po  ochraně,  překáželif  jim  ven- 


')  Emler,   Reg.   IIL,   576.   Celakovský,  Codex  I.,  28.  O  trhu  tom  z  r.  1341 

•  arch.  pražs.,  C  993,  62.  Arch.  mus.  Opis  Rybičkův.  Plavci. 

';  Tomek,  Základy  U.,  272. 

•)  Celakovský,  Coď.  I.,  148.  Tomek,  D.  P.,  II.,  166,  226.  Arch.  pražs.,  C.  19 

•  opisech. 

*;  Cilindriorum  totiž  překládáme  roury,  trouby  k  vodovodům  a  ne  > válce 
í  rfjTnání  mlatů*. 

*)  Nahodilá  připomínka  r.  1410.  Celakovský,  Cod.  IL,  1126. 

•)  Celakovský,  Cod.  IL,  301. 

*}  Týž,  IL,  57. 

*)  JeSlé  r.  1407  Václav  IV.  nucen  zakazovati  řemesla  v  míli  mésta  2atce, 
Mfvslu,  Kadané,  Loun  a  Chomutova. 

')  To  zakazuje  pražský  řád  kožeSnický  z  r.  1404.  M^sts.  mus.  pražs. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


332  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské) 

kované  i  domácí  obyvatelé,  kteří  si  chovali  a  zbíjeli  dobytky. 
A  vrchnosti  i  rady  městské,  ukládajíce  řezníkům  zásobovati  město 
masem,  nemohly  jich  monopolu  trhového  nechrániti.  Také  král  jich 
chránil;  uvedli  jsme  již  svrchu  z  r.  1339  a  1341  příchrany  praž- 
ských a  plzeňských  řezníků,  aby  na  ně  nikdo  nevozil  mas  slaných 
ani  jiných  syrových. 

I  výrobky  průmyslové  žádaly  ochrany.  Vzpomínáme,  že  na 
příklad  r.  1364  konšelé  obou  větších  měst  Pražských  popudeui 
Karla  IV.  musili  přespolním  zakázali  dovoz  a  prodej  pásů^  tasvic, 
měšců  pod  trestem  pobrání. ')  Tenkrát  také  zakázáno,  aby  prodával 
ty  věci  ten,  kdo  jich  neumí  svýma  rukama.  To  patrně  mířeno  na 
kramáře  a  jiné  překupníky.  Pasířům  r.  1364  a  1383  dovoleno  chy- 
tati takové  zboží  cizí. 

Na  obyčejné  trhy  tedy  cizí  obchodník  stavu  selského  ani  měst- 
ského nesměl.  Vzácnou  výjimkou  jest  smlouva  Pražanů  s  Kutno- 
hořany  z  r.  1410,  *)  kterouž  se  dopouští  Horským  v  Praze  prodávali 
tak,  jako  by  byli  zdejšími  měšťany.  Za  to  Pražané  směli  provozo- 
vati hornictví  na  Horách  Kutných  jako  tamější  měšťané.  Měla-li  ta 
smlouva  praktický  následek  v  trzích,  nelze  říci. 

Obchodní  poUtika  vrchností  rozmanitých  a  městských  správ, 
majíc  také  na  očích  dobro  konsumentů,  nemohla  ve  všem  všudy 
podporovat  cechovních  lidí  egoism  tržní,  musila  býti  svobodomysl- 
nější a  zjednávati,  kde  potřebí  nějakou  nápravu.  Tak  vznikly  týdenní 
trhy  svobodné  (liberum  forum,  freimarkt),  k  nimž  přespolní  méli 
právo  docházeti  se  zbožím  svým.  ®) 

V  den  týdenního  trhu  svobodného  brány  městské  otvíraly  se 
všem  trhovcům  odkudkoli.  Až  na  několik  mil  cesty  dojížděli  a  do- 
cházeli k  nim.  *)  Trh  trval  někdy  za  celý  den.  Vybrán  a  nadán  byl 
k  tomu  den  kterýkoU  v  témdni ;  při  větší  populaci  určeny  mu  i  tři 
dni.  Obrala-li  sobě  dvě  sousedící  města  stejný  den  a  neporovnala-li 
se  po  dobrém  sama,  král  musil  opravovati.  Již  v  předešlé  době  vi- 
děli jsme  toho  příklad  v  Chomutově  a  v  Mostě.  Týmž  dvěma 
městům  zase  král  Jan  r.  1321  nucen  trh  překládati,  bezpochyby, 
že  prve  neposlechla.  Ústeckým  nad  Labem  král  Jan  r.  1327  překládá 

•)  Arch.  pražs.,  č.  2083.  P.  2. 
«)  Tomek,  D.  P.,  II.,  406. 

•)  Stejné  tak  ve  Francii  jako  v  Némecku  cizím  trh  otevírán  jen  v  jisté  dni. 
Lavisse  et  Rambaud.  Histoire  generále,  IL,  623. 

*)  Ke  krakovským  trhům  a;  6  mil  cesty  lidé  docházeli.  Kutrzeba,  I.  c  158. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Trhy  svobodné.  383 

trh  z  pálku  na  outerek,  aby  prý  stav  jejich  byl  zlepšen  (pro  meli- 
oralione).  Daleko  později  —  r.  1373  —  hádá  se  město  Perno 
s  Ústeckými  o  trhový  den,  jenž  byl  v  obou  městech  stejný;  císař 
Karel  nucen  rozhodnouti.  *) 

Šlo  vůbec  o  zabezpečení  dovozu^  šlo  o  vesúany  okolní,  aby  se 
?\'ými  věcmi  byli  k  trhu  připoutáni,  nebof  méštané  sami,  i  když 
namnoze  při  městě  sedlačili,  nemohli  stačiti  vždy  a  ve  všem,  zvláště 
když  v  době  mimořádné  vláda  jim  ukládala  chovati  větší  zásoby 
obilí  nebo  jiných  potravin.  *) 

Nejdříve  všech  týdenních  trhů  vznikl  asi  masný  trh  sobotní. 
Známe  ho  již  z  doby  předešlé.  Do  konce  XIV.  století  byl  ve  všech 
královských  městech,  však  přes  to  některá  města  obdržela  privile- 
gium na  ten  trh  teprv  na  hraně  XIV.  věku. ')  K  masu  záhy  přibyl 
svobodný  trh  chleba  a  v  posléze  dostaly  se  k  trhu  svobodnému 
i  tovary  řemeslné.  Žatečanům  povolen  svobodný  trh  chlebný  samo- 
statný r.  1380,  „na  polepšení  města  a  prospěch  chudiny.^  *)  R.  1386 
Václav  král  vysazuje  Kolínským  pondělní  trh  masný  a  chlebný,  oba 
pospolu;  r.  1398  Lounští  obdrželi  právo  svobodného  trhu  čtvrteč- 
ního, aby  na  něm  řezníci,  pekaři  a  „jiní  řemeslníci  přespolní"  (me- 
chanici extranei)  odkudkoli  příchozí,  přes  celý  den  stáli  a  prodá- 
vali. Týž  rok  Kadaňští  vymohli  si  trh  masa,  dobytkův  a  chleba; 
roku  následujícího  město  Ostrov  nadáno  pondělním  trhem  na  chleby, 
víno,  maso,  ovoce  a  jiné  potřeby  jako  prý  v  jiných  městech  krá- 
lovských. *) 

Všecky  speciálně  trhy  pražské,  uvedené  svrchu,  byly  takovými 
trhy  svobodnými,  stálými.  Trh  slaných  ryb,  chleba  a  mouky  na 
Starém  městě  byl  dokonce  i  každodenní.  Též  tak  svobodný  trh  sla- 
nečků v  městě  Novém  (obojí  r.  1393). «) 

Domácí  řezníci  a  pekaři  velmi  těžce  a  mrzutě  snášeh  týdenní  trh 
svobodný.  Proto  čítáš  skoro  v  každém  privilegium  královském,  aby 
se  nikdo   neosměloval  překážeti  trhu  takovému.    Konšelům   staro- 

>)  Cclakovskjr,  Cod.  II.,  194.  Týž,  286,  674. 

')  Na  přiklad  když  r.  1862  Karel  IV.  méstům  nařídil  zakládati  sklady  obilné 
pro  vojnu.  Celakovský,  Cod.  11.,  676. 

»)  Na  př.  Hradec  Král.  r.  1882,  Ústí  n.  Lab.  r.  1407.  Celakovský,  Cod.  II., 
741,  1079.  Ústecký  trh  týdenní,  o  némž  r.  1827  řeč,  byl  asi  na  vSecky  potřeby 
potravně. 

♦)  Celakovský,  Cod.  IL,  730. 

•)  Týž,  741,  909, 921. 

•)  Týž,  L,  177. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


334  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

méstským  Karel  IV.  při  vysazení  masného  trhu  sobotního  r.  1376 
nařizuje,  aby  s  tresty  přikračovali  k  těm,  kdo  by  se  stavěli  proti 
frajmarku.  ^)  Také  Kadaňským  r.  1398  zřejmě  ukládá  se,  aby  ne- 
dopouštěli překážek  „od  svých"  (nec  per  alios  vestros  impedire  per- 
mittatis).  Tof  míří  proti  domácím  masařům  a  pekařům.  Bezpečné 
víme  o  nich,  že  v  Lounech,  když  r.  1398  město  obdrželo  trh,  co 
týden  s  přespolními  trhovci  se  hádali,  rvali  (obprobrios  insullus. 
Magdeburští  kmete,  kamž  Lounští  se  o  radu  utekli,  odpověděli,  že 
mají  konšelé  stran  týdních  trhů  věc  rozsouditi  sami  „najmúdřejM 
radů",  a  to  tak,  aby  to  bylo  k  obecnému  dobrému  a  pekarům 
i  řezníkům,  spoluměšfanům,  neškodilo  tuze;*)  je-li  na  ten  Irh 
zvláštní  svoboda,  pak  ovšem  nutno  věc  rozeznati  dle  práva.  Jes^t 
zajisté  význačno,  že  král  Václav  IV.  r.  1417  řezníkům  staroměstským 
slíbiti  musil,  že  mimo  sobotní  trh  svobodný  u  sv.  Havla  (nyní 
ovocný)  žádný  jiný  masný  trh  svobodný  nebude  již  zřizován. ') 

Týdenní  trhy  svobodné  nepropůjčovány  poddanským  městůin, 
jež  byla  v  okruhu  mílovém  města  královského.  Na  prosbu  opata 
Racka  král  Václav  IV.  dal  týdní  trh  Kladrubskému  městu  r.  1399,  *) 
ale  v  malém  čase  odvolal  zase,  uváživ,  že  trh  ten  škodí  Stříbrským, 
jen  půl  míle  vzdáleným.  Af  prý  Kladrubští  všecko  všudy  i  pivo 
kupují  si  v  královském  městě  Stříbře. 

Tou  příčinou  nejtíže  bylo  v  Praze,  kdež  v  bezprostředním  sou- 
sedstvu shrnuta  byla  tři  města  královská.  Karel  IV.,  chtěje  nesou- 
sedské  škorpení  a  žárlení  měst  předejíti,  ustanovil  při  některém  Irfcu. 


')  Týž,  I.,  158.   fteznici  váude  pociťovali,   že  ten  volný  trh  jest   proti  nira 
svidnický  vévoda  v  mésté  svém  Svídnici  zřejmé  vyznal,  že  konSelů  radou  i  váech 
řemesel  a  pro  nesnáze,  které  chudý  lid  trpí,  nařizuje  freien  Fleischmarkt  Cek- 
kovský,  PovS.  déj.  pr.  666. 

*)  Psali:  >Und  haben  das  also  zcu  setczen,  das  esz  fur  das  gemeine  gul 
nutczlich  sey  und  den  egenanten  t>eckern  und  fleischern,  ewren  milburgerD, 
auch  nicht  alczu  nohstehe.<  Celakovský,  Cod.  II.,  910.  Připojen  k  néuieckéniu  pc» 
učení  magdeburskému  český  překlad  starodávný,  jenž  pravé  v  miste  svrchu  pi* 
loženém  zní  nemotorné;  >aby  to  k  obecnému  dobrému  bylo,  a  ti  jmenováni 
peckaři(!)  a  řezníci,  spoluměStěné  vaši,  nemají  se  proti  tomu  posaditi.<  AI*' 
přípisek  nad  tím  odbíhá  ještě  dále,  bera  frasi  némeckou  doslovné:  » nemají  od 
spoluméštěnuo  vašich  blízko  se  posazovati.<  Kdo?  Zajisté  přespolní  trhovci. 
Není  pochyby,  že  z  tohoto  nedobrého  překladu  pocházelo  v  Lounech  odstrkoTáaí 
přespolních  trhovců  na  místa  zadní. 

•)  Regist.  Sigm.  VI.,  v  kníž.  arch.  roudnic.  Opis  u  dra  Celakovského. 
*)  Celakovský,  Cod.  H.,  927. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Reglementace  trhová.  335 

fy  tři  dni  konal  se  v  Praze  Staré,  tři  dni  v  Nové  (trh  uhelný) ;  *) 
arteré  trhy  přeložil  na  Nové  mésto  docela,  jiné  zase  nechal  městu 
arému,  míně  tím  obě  města  v  obchodních  věcech  učiniti  jediným 
Ikem.  Ale  vždy  potom  naskytovalo  se  dosti  příčin  k  žárlivosti, 
ovoměstšlí,  začavše  z  mála  (kramářkami  na  stoličkách,  hrstnicemi), 
olna  vzrostem  způsobili  si  některý  speciální  trh,  jenž  příslušel  jen 
:aroméstským,  začež  Staroměstští  násilím  se  nad  nimi  vymstili 
době  následující. 

Trhy  stálé  a  týdenní  měly  svou  reglementaci.  Nejprve  byla 
n  určena  stálá  výsadní  místa,  „forum  ad  hoc  deputatum,  mani- 
stum,  publicum  **;  mimo  vysazené  místo,  po  straně,  v  ulici,  nesmělo 
^i  trženo.  Týmž  rozumem  stalo  se,  když  byly  některé  trhy  ze  Sta- 
ho  města  přeneseny  na  Nové,  že  král  r.  1367  uložil  rychtáři  staro- 
éstskému,  aby  vyháněl  lidi,  se  zbožím  do  Starého  města  příchozí, 
i  trhy  novoměstské,  na  místa  výsadní.  ^)  Zbožnost  doby  kázala 
íkonati  trhu,  když  padl  na  den  sváteční.  R.  1404  zapovídá  se  to 
tvcóm,  vetešníkům  pod  tresty  od  pěti  grošů  po  třicet.  ^  Při  vět- 
né trhů  speciálných  bylo  jasno,  které  zboží  k  nim  náleží.  Ale  při 
indlétě  vždy  bývaly  nesnáze,  vždy  byla  možná  hádka  o  to,  kdy 
k  počíná  býti  starou,  aby  slušela  k  tarmarku.  Řemeslníkům  za- 
izovalo  se,  aby  neprodávali  svého  díla  tandléři,  ani  aby  nevyná- 
íi  svého  zboží  nového  na  tandlét.  *) 

Svrchu  vyloženo,  že  cech  obmezoval  obchod  svých  členů,  pražský 
rejčí  neměl  vyložiti  víc  než  dva  kabáty  (1318),  ba  ani  ubohému 
žtešníniu  ševci  pražskému  řád  nedovolil  víc  vykládati  na  krám  než 
foje  škorně  (1404);  švec  litomyšlský  a  královéhradecký  smíval 
a  trh  nasazovati  jen  osmerý  škorně  a  osmerý  boty  (tedy  šestnácte 
Uouhého");  neměl-li  dlouhého,  směl  nasaditi  střevíc  a  „dětinského", 
olik  chtěl  (řád  z  r.  1413).  *)  Takovým  obmezováním  cechy  překá- 
?ly  většímu  oběhu  a  dusily  v  zárodku  všecku  soutěž  řemeslnickou. 
ťoti  tomu  městská  správa  nenamítala  ničeho.  U  věcech  potra- 
injiých  však  vší  silou  dbávala  o  to,  aby  byl  na  trhu  dostatek  pro 

')  Rukop.  strahovs.,  6.  172,  299, 

*)  Ceiakovský,  Cod.  L,  144. 

•)  Arch,  pražs.,  č.  2083,  P.  6. 

*)  V  statutech  sedlářů  malostranských  a  novomést.  z  r.  1410.  Arch.  pražs. 
.  2100,  264.  V  statutech  kožeSníků  novomést.  z  r.  1404.  Méstské  museum.  >Ut 
oTa  pellicia  venalía  in  foro  publico  dieto  talmark  non  portentur,  prout  id  ipsum 
Q  alionim  artificiorum  consuetudine  observatur.< 

')  Opis  prof.  Štépánkův  z  kn.  zápisů  č.  115  v  arch.  litomyšl. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


336  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

všecko  obyvatelstvo.  Tudy  chápeme  úmysl,  když  r.  1393  ciz! 
kupcům,  kteří  byli  vázáni  na  Staré  město,  dovoluje  se  slané  ni 
prodávati  volné  na  každodenním  trhu  v  mésté  Novém.  *)  Slané  rrl 
tehda  bývaly  jídlo  nezbytné  a  obecné. 

Stran  nákupu  zásada  městské  reglementace  tržní  byla  la. 
obec,  měšťané,  jakmile  vztyčen  praporec,  vích  nebo  jiný  znak  ohlas 
jící  počátek,  trhu  (frejmarku)*)  měli  právo  nakupovati  napřed,  městs 
konsument  měl  v  trhu  přednost, ')  šlo  o  přímé  získání  potřeb  koř; 
mentu  místních.  S  obcí  zároveň  přistupovali  k  trhu  ti  z  řemes 
kdož  chtěli  koupiti  surovinu  (říkali  tomu  forkaf,  vorkaf .  Nevin 
měli-li  u  nás  tou  dobou  jako  v  Krakově  řemeslníci  pro  svůj  fort 
přednost  před  obcí.  *)  Jen  o  staroměstských  kožešnících  něco  to 
jest  povédomo.  Ti  měli  v  statutě  r.  1418,  že  kupec  s  kožeini  int 
jim  přede  všemi  koupi  nabídnouti.  *)  Konšelé  zajisté  rádi  byli  torn 
když  dostatek  suroviny  přibyl  na  trh  pro  řemesla  domácí,  ale  so 
žením  bývalo  porovnávati  příbuzná  řemesla,  když  se  o  forkaf  h 
dala,  jak  to  často  bývalo  mezi  koželuhy  a  jircháři  pražskými  ] 
nákupu  kozí.  •) 

Po  snětí  praporce  nebo  svržení  víchu  překupníci,  obchodnj 
a  židé  smívali  činiti  svoje  nákupy  třeba  na  celé  vozy.  Tu  zvl;i 
volnost  měly  hokyně  a  jiné  překupnice  spižných  věcí.  Jinače  při 
kupování  zle  zakazováno.  Obchodní  politika  městská  viděla  v  př 
kupu  jednak  nepočestnou  soutěž  mezi  obyvateli, '')  jednak  poznával 
že  z  překupování  vzniká  drahota.  Neoprávněný  překupník  po  stra 
lacino  koupil  a  pak  draho  prodal  dále.  Také  řemeslnické  korpora 
zavrhovaly  a  trestaly  překup  svých  členů  jako  nepoctivost  a  zvliíž 
bránily  se  tomu,  aby  někdo  kupoval  surovinu  a  vedl  s  ní  obcho 
když  řemeslník  může  si  ji  koupiti  přímo  a  laciněji.   Téhož  rozuii 


*)  Arch.  pražs.  č.  993,  86. 

*)  V  Krakově  sloup  s  kloboukem  byl  trhovým  znamením,  Kutrzeba,  Han« 
Krakówa  18a  Srov.  Winter,  Obraz  I.,  696. 

•)  VSude  v  středověku.  Bocher,  Entsteh.  d.  Volkswirtsch.  54. 

*)  V  Krakově  >sier6  kozia  mog^,  kupowač  tylko  kapelu9znicy«.  Nebo  m^ 
aspoň  právo  odkupu,  totiž  kovářovi  musiJ  odprodati  ten,  kdo  koupU  ielei 
Kutrzeba,  1.  c,  175  a  násl. 

*)  >Vor  allen  andern  das  hantwerk  anbiten,  ob  sie  das  kawfíen  wollea 
Měst.  mus.  praž. 

•)  Arch.  praž.,  č.  2079.  J.  24. 

')  Inama-Sternegg,  Wirtsohaftsgesch.  IIL,  2,  262  uvádí,  že  v  insbrucW 
statutech  již  r.  1237  je  fttrkauf  vyložen  za  trestný  podvod. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Trhovci  pfespoJní.  337 

lařizení  učinili  Kutnohorští  r.  1401.  Prý  každý  host  z  kterýchkoli 
«mi,  měst  a  vlasti  může  do  města  kůže  voziti,  ale  žádný  domácí 
:oželuh  nesmí  od  nich  těch  koži  kupovati  pod  pokutou,  ševci  však 
i  vetešnici  i  pasiři  mohou.  Šlo  patrně  o  nákup  z  první  ruky  a  o  za- 
hánění překupu.  ^) 

Rozumí  se  samo,  že  překupování  nedělo  se  snadno  na  trhu; 
o  lakomstvo  pácháno  spíš  po  straně  v  domech,  kamž  zboží  zavle- 
eno  tajně,  ale  nejobyčejněji  podnikáno  vně  města,  před  branami ; 
idé  za  tím  ziskem  trhovcům  daleko  chodívali  naproti,  běhali  do 
si,  zanechávali  tam  peněz  na  tajný  nákup.  *)  Podskalští  překupníci 
laleko  proti  vodě  vybíhali  proti  horákům,  dříví  plavícím,  aby  si 
boží  zajistih,  nežli  přistane  v  městě. ') 

Ve  středověku  bylo  přesvědčení  o  škodlivosti  překupu  tak 
ibecné,  že  všude  dosti  brzo  dostaly  se  zákazy  jeho  ze  statut  měst- 
kých  do  řádů  zemských.*) 

Reglementace  městská  vyhověla  žárlivosti  domácích  trhovců 
>roti  cizím,  přespolním,  záhy  tím,  že  jsou  stavěni  v  trhu  na  místa 
adnější  a  vůbec  tam,  kde  je  domácí  řemeslníci  a  obchodníci  chtěli 
Qíti.  Tak  již  král  Jan  r.  1337  na  prosbu  řezníků  budějovických 
lařídil,  aby  řezníci  hosté  v  trhový  den  neprodávali  před  masnými 
irámy,  ale  v  nich.  *)  Lze  sobě  situaci  představili  snadno :  domácí 
ezníci  vedli  si  v  krámích  jako  domácí  páni,  a  řezníci  příchozí, 
lostinští,  v  hromádky  stěsnáni  k  zbylým  okénkům,  kdo  ví,  po  koliku, 
íe  nuceni  byli  za  místa  platiti  králi  nebo  obci,  toho  za  stížení 
íychom  nepokládali,  nebof  domácí  musili  platiti  z  kotců  a  krámů 
éž.  Ale  to  mohlo  býti  hostinským  řezníkům  nespravedlností,  že 
:aždý  musil  platiti  stejně,  •)  třebat  že  přišel  s  málem,  a  stlačili  ho 
:  jednomu  špalku  s  kolika  jinými. 

•)  Arch.  horský,  ft,  12.  Opis  v  zemsk.  archivu. 

*)  V  statutech  kožeSufků  novomést.  r.  1404,  nec  aliquis  ad  villas,  oppida  et 
ivltates  circumsedentes  et  adyacentes  pro  comparatione  seu  praeemptioue  cutium 
ebet  exire,  neque  aliquis  peliificum  homines  in  villis  et  opidis  pecunia 
ebent  subarcere  rogante  ipsos,  ut  pro  eis  cutes  reserventur.<  Mést.  mus. 

')  Z  r.  1316  Jan  král  zakazuje  plavcům  jíti  naproti  a  kupovati  palivo  na 
odé.  Celakovský,  Cod.  I.,  22.  Emler,  Regest.  III.,  126. 

*)  V.  Below,  ffist.  Zeitsch.  Sybel.  1895.  443. 

*)  KOp],  Urkundbuch  Budweis.  34. 

•)  V  Žatci  r.  1404  král  Václav  přepustil  vybírati  po  groSi  od  každého  řez- 
tika  na  svobod,  trhu  pisaH  méstskému  a  učiteli  Janu  ze  Šitbofe;  r.  1411  král 
lovolil,  aby  si  ten  plat  od  písaře  koupila  obec.  Celakovský,  Cod.  II.,  986,  1138. 

Winter.  Déjinv  řemesla  a  obchoda  v  Čechách  ▼  XIV.  a  v  XV.  Tiku.  22 


Digitized  by  VjOOQIC 


338  Kniha  11.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

Známe  případ,  že  nejen  prodavač  cizí,  ale  i  kupitel  host  byl 
stěžován  v  trhu:  v  statutě  vetešních  ševců  novoměstských  čteme 
rozkaz,  aby  host  (ad véna  veniens),  chtěj  ící  koupiti  boty  v  trhu. 
napřed  zaplatil  3  groše  konšelům  a  rychtáři,  pak  prý  af  kupuje, 
kolik  libo.  *)  Věc  skoro  nepodobna  víře. 

Obojí  hosté,  kupitel  přespolní  i  prodavač,  mohli  býti  v  trhu 
stížení  zatčením  (arestatio)  pro  cizí  dluh,  byl-li  neplatící  dlužník 
z  jejich  obce.  To  byla  velmi  nemilá  stránka  trhů  městských.  Byl 
to  právní  zvyk,  *)  a  nebylo  snadné  obrany.  Pokoj  byl,  jen  když  se 
oĎ  sousedé  smluvili,  jako  to  učinih  r.  1323  Žatečtí  a  Mostečtí. 'I 
Budějovickým  r.  1351  Karel  IV.  propouští  právo  urozené  dlužníky 
stavovati  pro  dluhy  jen  do  pěti  hřiven  bez  lotu,  jiné  mohli  držeti 
pročkoli  až  do  zaplacení.*) 

Policii  v  trhu  vykonávali  konšelé  svými  rozmanitými  zří- 
zenci; v  městech  malých  stačil  na  všecko  rychtář.  V  Pražských 
městech  některé  trhy  byly  řízeny  zvláštními  úředníky  a  správci, 
kterýmž  ukládáno  někoUk  úloh  zároveň ;  měli  dbáti  policejního  řádu 
tržného,  vybírati  poplatky,  sprostředkovati  obchod,  zabraňovati  pře- 
kupnictvu,  dbáti  dobroty  nabízeného  zboží  a  posazovati  cenu  cí 
aspoň  bdíli  nad  slušnými  cenami. 

Z  těch  zřízenců  městských  v  Praze  již  z  předešlé  doby  známe 
litkupníky  (subemptores),  obchodní  znalce  přísežné,  ročně 
k  určitým  trhům  od  rady  volené.  Byli  pod  rukojemstvím  v  knihy 
městské  zapisováni.  Bez  nich  koupě  s  hosty  vůbec  nesměly  bíti 
jednány ;  oni  prostředkovali  mezi  domácími  a  cizími ;  jich  svědeotví 
platilo.  V  nejstarší  knize  pražské  *)  htkupníci  zapsáni  jsou  od  r.  1340 
za  někoUk  let  potom  následujících  po  dvou,  i  po  šesti  a  osmi  až 
do  jedenácti;  jsou  litkupníci  nad  krámnými  věcmi  (inter  institas), 
nad  sukny  (subemptores  pannorum),  nad  koupěmi  zlata  a  stříbra; 
r.  1349  čteme  poprvé  o  litkupnících  na  plátna  (in  loynnot,  rauchwari. 
o  jiných  nad  cínem,  mědí,  voskem  a  kožemi  (chupfer,  wachs, 
heuten);   týž  rok  11  osob    zvoleno   super   mercimonia,   což  asi  týž 


O  Arch.  pražs..  6.  2083.  P.  6. 

■)  Král  Jan  dává  r.  1316  i  opatu  ve  Zdáře  právo  arestace  v  Irhoncli 
místech.  Emler,  Reg.  III.,  101. 

')  >SinguIi  et  universi  nostra  fora  possunt  Ubere  et  absque  omni  timore 
visitare,  non  obstante  aiiqua  arestacione.<  Čelakovský,  God.  II.,  276. 

*)  Celakovský,  God.  II.,  467. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  986,  150  a  násl. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Policie  tržní.  339 

řad  jako  svrchu  nad  krámnými  věcmi  a  kramáři;  r.  1350  poprvé 
tkupníci  nad  medem  se  vyskytují,  nad  kožešinami,  r.  1356  zapsáni 
ibemptores  in  cambio,  po  němečku  wechsel.  Tof  zajisté  týž  ouřad 
iko  svrchu  nad  zlatem  a  stříbrem.  Osm  mentlerů  (vetešníků)  za- 
sáno za  dohližitele  (bezpochyby  v  tarmarce).  Byli  též  litkupníci 
ři  trhu  koní,  chmele,  ovoce,  píce  a  dříví  (suberaptores  equorum, 
•ucluum,  lignorum). 

Jim  úlohou  podobní  byli  jiní  úředníci,  měřiči  a  vážní. 
oni  byli  kontrolními  zřízenci,  kteří  jako  litkupníci  byli  zárukou 
oclivého  tržení.  Vyskytuje  se  v  pramenech  mensurator  in  lela, 
léřič  plátna,  chmele  (r.  1348)  a  soli.  Solní  měřič  měl  při  sobě 
řístojící  (adstantes  circa  sal),  o  jejichž  funkci  neumím  vyložiti.  *) 
ti  nákupu  vina  byli  šrotéři  a  koštéři  vín  se  stejnou  úlohou 
iko  litkupníci  měli.  R.  1348  konšelé  staropražští  uložili  šenkéřům, 
feři  by  šrotéře  urazUi,  pokutu  jedné  kopy  grošů,  po  třetí  dejte 
esel  kop  a  rok  nečepujte;  který  šenk  by  šrotéře  uhodil  ranou, 
ned  na  poprv  dá  10  kop.*)  Viděti,  kterak  se  obojí  měli  rádi. 

Trh  rybí   a   trh   slaných   a  tunních   ryb  v  underláku  v  Praze 

pravoval  si   rychtéř    městský,   k  jehož   důchodu    porybné   a  plat 

underláku  náležely  až  do  časů  krále  Ladislava  v  době  následující, 

:dyž  obce  zakoupily   rychty  a  zřídily  si  porybného  a  underláčníka 

vého.5) 

Na  uhelném  trhu  staroměstském,  v  oněch  dobách  hojném 
L  důležitém,  vládl  uhlířský  rychtář  (judex  carbonum),  mající  po 
uce pacholky  své  (sein  eigne).  Stanoviště  jeho  byla  huf  uhelná, 
'  niž  uhlí  prodáváno  na  drobno  za  malé  peníze.  Před  hutí  v  trhu 
ffodáváno  milířské  uhlí  na  vozy,  polouvozy  a  pytle,  od  cizích  „uhlířů" 
lovážené.  O  řádu  uhelného  trhu  jsme  zpraveni  zevrubněji  nežli 
íjiných.  Pochází  z  let  1390,  1400  a  1406.  Rychtář  chovati  měl 
ispoři  30  pytlů  měrných  nebo  vzorných  (v  pozdější  době  dějí  se 
anínky,  že  byly  cejchovány).  Pacholci  měli  v  trhu  státi  při  sobě, 
lenabízeti  se  trhovcům;  kterého  rychtář  vyvolil,  ten  uhlí  snesl 
i  méřil  na  vzorný  pytel  a  pak  odnesl,  kam  bylo  potřebí.  Nalezena-li 
Díra  přivezeného  uhU  malou,  zlou,  trhovec  ztratí  svůj  nepoctivý 
?ytel,  ten  se  spálí,  po  druhé  sebéře  se  trhovci  uhlí,  po  třetí  zaplatí 


')  Jsou  psáni  v  téže  knize  6.  986,  při  r.  1348.  K  jakému  trhu  přísluší  v  té 
tnize  nadpis  >An  der  ain<,  nepodařilo  se  vysvětliti. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  998,  str.  177.  ROssler,  Altprag.  Stadtr.  7. 
•)  Tomek,  D.  P.  VIIL,  293. 

22* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


310  Kniha  II.  5   Obchod  doby  lucemburské. 

nad  to  5  grošů  pokuty,  po  čtvrté  odevzdá  se  nehodný  uhlíř  kon- 
šelům do  kázně.  Uhlíř  déle  nesměl  státi  v  trhu  nežli  Iři  dni.  Pc 
trhu  mohl  s  uhlím  choditi  po  domech.  Rychtáři  bylo  platiti  oc 
pytle  po  2  haléřích,  od  vozu  po  2  groších.  Kupitelé  platili  pa- 
cholkům mzdu  do  pokladnice  společné,  z  níž  konec  týdne  býval 
pacholci  rozdělováni  po  srážce  některého  groše  uhelnému  rychtáři 

Ten  rychtář  za  důchod  měl  výhradný  prodej  uhlí  v  ty  dni,  cc 
konán  byl  uhelný  trh  v  městě  Novém.  Kromě  uhlí  řídil  též  obchoc 
se  smolou.  Všecka  smůla  do  města  svezená  musila  k  jeho  váze 
Bral  rychtář  od  kamene  (25  lib.)  smoly  halíř.  *) 

Podle  vzoru  jiných  úředníků  též  uhelný  rychtář,  počítaný  vždj 
k  sluhám  městským  (servitor  noster),  huť  uhelnou  sobě  najímit 
a  vedl  všecken  obchod  na  svůj  oučet.  Rychtář  Zikmund  z  Jihlavť 
do  r.  1412  platil  ročního  nájmu  17  kop  grošů  pražských.  PráTí 
ten  rok  konšelé  svoliU,  aby  držel  ofíicium  carbonarie  zadarmo  pc 
šest  let,  protože  utrpěl  škodu  nějakým  ohněm.  *)  Uhelný  rychtář  -^ 
Racek  —  připomíná  se  r.  1396  na  Novém  městě;  zdá  se  ledy,  ži^ 
i  tam  bylo  zřízení  trhu  stejné  se  staroměstským. ') 

R.  1401  smluven  také  v  Kutné  Hoře  nový  tržní  řád  dovozí^ 
uhelného.  Uhlíři  předních  obcí  lesních  a  uhlíři  zadnější,  stavše  s^ 
konsorciem,  zavázali  se  jedni  bez  druhých  nestávkovati  dovozeiij 
uhlí;  svolili  se  spory  o  uhlí  v  rozsouzení  podávati  horským  úřadůii^ 
i  konšelům  městským,  ti  zase  slíbih  jim,  kterak  k  dluhům  za  uhl^ 
bezpečně  budou  docházeti ;  také  svolili,  aby  nová  truhla,  na  niž  s^ 
uhlí  měří,  měla  od  té  chvíle  moc,  stará  (bezpochyby  větší)  aby  s^ 
zbořila ;  čtyři  litkupníci  přísežní  (dva  od  hor,  dva  od  uhlířů  vydaníj 
měli  spravedlivě  obchod  uhelný  při  huti  řídili.  Smluveno  též  o  sou^ 
kromém  dovozu  jednotlivcům ;  uhlíři  veUcí  neměli  překážeti  uhlířuin| 
chudším,  kteří  vezou  uhlí  v  měších  pro  lidi  chudé.  Dále  stanovení* 
o  spravedlivé  míře ;  kdyby  rudokupec  žádal,  aby  mu  uhlí  bylo  pre-i 
měřeno,  uhUř  neměl  uhlí  „šturcovati"  (aby  v  pytU  víc  vydalo),  pře- 
měřování   mělo  se  díti  před  hutrajtéři,  a  těm  slušelo  trestati  proj 


')  flád  opsaný  z  kapitul n.  archivu  jest  u  dra  Teige.  ftád  z  r.  1406  je 
v  arch.  pražs.,  6.  993,  str.  174.  Tomek  v  D.  P.  II,  412.  ROssler  (Altprag.  Stadt- 
recht). 

*)  Arch.  pražs.,  č.  998,  sir.  113. 

•)  Arch.  praž.,  ft.  203,  2.  jest  o  nOYoměst.  rychtáři  uhelném  řeft  i  o  poklad- 
nici pacholků.  Ale  to  jest  ze  stol.  XVI.  Tomek,  D  P.  V.,  88  má  v  seznamech 
onoho  Racka,  ale  nic  o  řádu  uhelném  v  Nov.  méstě. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Policie  Mní.  341 

řpocfivou  míru.  Naposled  i  slíbeno  uhlířům  cesty  a  rnosty  spraviti, 
3y  uhlířští  vozatajové  snáze  mohli  k  městu.  *) 

Pražský  trh  ovocný  měl  svůj  řád  z  téže  doby,  co  trh  uhelný, 
zřízení  obou  trhů  sobě  se  podobá.  Na  správu  trhu  ovocného 
taven  od  obce  správčí,  jenž  si  úřad  i  zisk  z  něho  mohl  najmouti ; 
mu  k  ruce  byli  pacholci.  Hlavní  jeho  péče  měla  býti,  aby  nedělo 
í  překupování  ošemetné.  Host  s  ovocem  nemá  déle  tří  dnů  v  Praze 
zeli,  měšfané  kupují  napřed,  po  nich  ovocnice  nebo  hokyně.  Me- 
čové posazují  ceny  hned  při  otevření  trhu.  *) 

Pražský  trh  dřevný  měl  své  strážné  a  úředníky,  jimž  slušelo 
íiti  nad  tím,  aby  se  na  Vltavě  ani  na  Mži  nepřekupovalo  dříví 
v  trhu  drobném  aby  nikdo  nad  svou  potřebu  mnoho  dříví  ne- 
tipoval, a  měšfané  pražští  aby  v  trhu  měli  přednost  zákupu  před 
)dskalskými  překupníky,  od  nichž  bývali  často  oklamáváni  dle 
řtky  krále  Janovy  r.  1316.8) 

Policii  nad  řemesly  v  trhu,  pokud  bylo  které  řemeslo  již 
ichovné  organisováno,  provozovali  také  cechmistři.V  kožešnických 
atutech  novoměstských  z  r.  1404  čteme,  kdož  by  v  trhu  neposlechl 
řísežných  a  svědky  byl  usvědčen,  aby  trestán  byl  po  prve  pěti 
"oši,  pak  vždy  o  pět  grošů  víc,  až  po  čtvrté  af  pokutován  půl 
)pou.  Z  těch  pokut  díl  konšelům,  díl  rychtáři,  díl  přísežným  toho 
mesla  budiž.  ^)  Některá  řemesla,  bezpochyby  jen  hojnější,  měla 
é  přísežné  litkupníky  od  řemesla.  AspoĎ  r.  1418  v  řádě 
aroměstských  kožišníků  čteme,  že  cizí  kupec  nesmí  rozvazovati  na 
"odej  kožešiny  přivezené  bez  městského  hansgrafa  a  přísežných 
kupníků  z  řemesla  (des  handwerks  geswomer  underkawfel).  ^) 

Hannusgrafa,  jenž  nám  tu  vystupuje  s  určitou  úlohou,  nutno 
>necně  také  přičísti  k  trhovým  úředníkům  a  dohližitelům.  První 
slovná  ale  neurčitá  zmínka  o  hansgrafovi  jest  z  r.  1392.  ®)  Při 
•uhé  zmínce  rok  potom  vidíme  hannusgrafa,  an  v  službách  staro- 
ěstských  musí  s  pomocníky  honit  kupce,  kteří  určité  silnici  ku 
•aze  se  vyhýbali. ')  Svrchu  řečeno,  že  byl  při  rozvazování  zboží 
i  trhu. 


')  Arch.  katnohor.»  *.  18,  opis  v  zemsk.  Celakovský,  Cod.  II.,  247. 

•)  Arch.  prais.  993,  168.  ftád  pozdější  v  arch.  pražs.,  ft.  203,  14. 

')  PriTil.  Janova  1316.  Emier,  Reg.  III.,  126.  Celakovský,  Cod.  I.,  25. 

*)  V  mést.  museum. 

'í  Tami,  statuta  z  r.  1418. 

•)  Tomek,  D.  P.  II.,  294. 

•)  Celakovský,  Cod.  II.,  819. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


342  Kniha  11.  6.  Obchod  doby  lucemburské. 

Nejpronikavější  správní  úkon  bylo  ohledávati  zboží  k  trlrd 
přinesené  a  přivezené,  průmyslné  i  zemědělské.  O  prohledání  po- 
travin pečovala  městská  policie  svými  zřízenci  sama.  Dohled  nad 
tovary  necháván  řemeslům. 

DohUžitelé  ze  stavu  řemeslnického  pokládali  za  hlavní  úlohu 
svou  ohledávati  v  trzích  míry,  váhy  a  zboží  svých  i  cizích  trhovce 
Má  se  za  to,  že  řemeslníci  oněch  starších  dob  byli  samá  poctivost 
ale  ta  dobrá  pověst  spoléhá  na  nepevném  základě  tom,  že  ner. 
zpráv  zlých  ani  dobrých.  Technika  díla  i  obchod  zajisté  již  tehdj 
(jako  později,  odkudž  již  zprávy  máme)  k  lecjakés  šidbé  sváděly 
Ostatně  k  bedlivému  dozírání  na  prodejnou  práci  spolumislrů  cech 
mistři  nutili  se  zajisté  sami,  nebof  v  bedlivém  hlídání  řemeslný'-! 
produktů  byla  jaká  taká  legitimace  živnostenského  monopolu  a  privi 
legia  všech  řemeslníkův.  ^)  Že  ohledávky  zboží  přespolního,  na  tri 
voženého,  mohly  díti  se  na  příkoří  cizích  trhovníků  řenieslnýcl 
a  na  ubíjení  jejich  soutěže,  tof  jisto. 

Z  městské  trhové  politiky,  jež  chrániti  chtívala  konsumentd 
následoval  požadavek,  aby  ceny  v  trhu  byly  přiměřené.  Tou  při 
činou  v  Praze  již  v  předešlé  periodě  bylo  zřízeno  šest  méstskfcl 
pánů  (r.  1287),  aby  stanoviU  na  potraviny  a  jiné  věci  slušné  ceny.* 
V  jednotlivých  oborech  trhových  mimo  potraviny  řemeslní  cech 
mistři  k  cenám  dohlíželi.  Zdá  se,  že  v  Polště  králové  přiměji  a  bez; 
prostředněji  se  starali  o  sazby  tržné  nežli  u  nás.  Tam  jsou  «cerj 
niky"  královských  komisařů  známy  již  z  konce  XIV.  věku.  *)         ! 

Sazby  mohly  se  dotýkati  jen  prodeje  drobného ;  obchodu  velij 
kému  nebylo  lze  posazovati,  tu  cena  zboží  visela  na  okolnosteLi 
zahraničných.  Také  v  trhu  koňském  a  obilném  nebývalo  sazei 
z  příčin  na  snadě  jsoucích.  U  koní  byla  nestejnost  nabízenyci 
zvířat,  a  obilnému  trhu  při  nucených  cenách  venkovan  byl  by  d 
vyhnul.  Ostatně  periodické  trhy  městské  a  soutěž  v  nich  r^ulovalj 
ceny  samy. 

Dohližitelům  městských  trhů  bylo  také  dohledati,  aby  nebyli 
postranních  úmluv  ani  spolků  mezi  trhovci  na  zvýšenou  cenii 
řemeslní   dohližitelé   měli   zabraňovati,    aby  bohatší  mistr  nespolčí 


*)  Lavisse  el  Rambaud,  Hist.  Generále  11. ,  62G,  627.  Míní,  že  cechmisl^ 
vedli  si  při  obledávání  kamarádsky  a  přehledali,  jsouce  sami  chybni.  Nepoch.^ 
buje,  že  bylo  Spatného  zboží  vždy  dosti. 

')  Celakovský,  God.  L,  722.  | 

•)  Kutrzeba,  Rozprawy  Akad.  tímiejrtnoáci,  II.,  XIX.,  193.  ! 


Digitized  by  VjOOQIC 


Trh  výroční.  343 

e  tajné  s  chudým  a  nekupoval  forkaf  za  ného.  Ať  pak  by  potom 
racoval  s  hojnějším  materiálem  nežli  jiní  mistři,  či  af  pak  forkaf 
ropustil  chudšímu  na  dluh,  na  úvěr,  a  zajisté  za  cenu  větší  nežli 
oupil  sám,  obojí  kladeno  za  věc  nedovolenou. 

Nejsvobodnější  trh  byl,  jakož  víme  z  doby  předešlé,  trh  vý- 
ocní,  jarmark.  Podstatou  svou  byl  ten  trh  největší  protržení 
Donopolu  městských  trhovců.  Jakž  vyzvoněn  trh,  obvyklé  tržní 
ásady  ztratily  platnost  na  týden  i  na  čtrnácte  dnů,  než  zase  ozná- 
oeno  trhu  skončení.  K  těm  trhům  přicházeli  kupci,  kramáři,  ře- 
oeslníci  svobodně  z  daleka.  Bývali  mýt  a  celných  platů  v  městě 
ržním  i  na  některé  cestě ')  osvobozeni,  plat  z  místa  (tržné)  však 
Tchnostem  či  obcím  platiti  musiU.  *)  Jarmarky  byly  institucí  tak 
vobodnou,  že  v  nich  nemohli  býti  příchozí  zatýkáni  pro  dluhy  své 
lni  cizí.  Jasně  tu  zásadu  volnosti  Karel  IV.  vyřekl,  zakládaje  r.  1367 
rýroční  trh  kadaĎský :  kdožkoli  a  odkudkoli  k  trhu  přijdou,  za  osm 
lni  takových  nechf  požívají  pokoje  a  bezpečnosti  kromě  těch,  kteří 
iopQstili  se  zločinů  velikých  nebo  byli  vypověděni  z  města;  žádný 
lupec  ani  jiná  osoba  kteréhokoli  stavu  a  stupně  nechať  jiného 
čapce  ani  žádné  jiné  osoby  pro  dluh  kdekolivěk  zdělaný  neobstavuje 
mi  k  soudu  nehoní,  leč  by  dluh  vznikl  právě  za  trhu.  •) 

Ta  svoboda  tím  spíše  musila  platiti  kupcům  velikým,  zahra- 
liéným.  Norimberští  kupci  byU  přímo  nadáni  tím,  že  v  Praze  ne- 
budou zatýkáni,  připouštějíce  touž  svobodu  Pražanům  v  Norimberce 
aa  trhu.  *)  V  obyčejnou  dobu,  víme,  host  kupec  s  hostem  kupcem 
lesmél  obchodu  míti,  o  trhu  výročním  to  pravidlo  padlo  také, 
kupec  cizí  jednal  s  kupci,  *)  vždyť  proto  přijížděl,  aby  sjednávali 
)bchody,  dorozumívali  se,  vyrovnávali  počty,  účtovali  se  svými 
aktorjr,  čímž  jarmarky  zvláště  v  hlavním  městě  nabývaly  velikých 
rozměrů  obchodm'ch,  stávajíce  se  aspoň  po  jedné  straně  kupeckými 
Irhy.  V  jarmarku  bývala  volná  soutěž. 

Pokud  host  přivezl  tovar  v  obci  nedělány,  byl  vítán  ode  všech ; 
ptivezl-li  však  zboží,  jako  v  městě  děláno,  vznikala  ze  soutěže  žár- 

')  Král  Jan  r.  1335  zbavuje  ty,  kteří  pĎjdou  na  chomutovský  jarmark 
^<^Q  z  Příse6nice  k  Lounům,  všeho  cla  bez  překážky  EadaAských  a  Žateckých. 
CdakoTský.  IL,  763. 

')  K  1378  císařovna  Alžběta  zapovídá  purkrabovi  v  Hradci  Král.,  aby  si 
osoboval  vétsí  dftchod  z  jarmarku  nežli  jeho  předchůdce.  Celakovský,  Cod,  II. ,  714. 

•)  Celakovský,  Cod.  IL,  617. 

*)  Odvolávají  se  Norimberští  na  to  ješté  r.  1562.  Arch.  pražs.  6.  1236,  286. 

*)  V  Krakove  tak  i  jinde.  Kutrzeba,  Rozpravy  Ak.  Umiejetnoáci,  11.,  XIX.,  180- 


Digitized  by  VjOOQ IC 


344  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

livost  domácích  obchodníkův  a  řemeslníků.  Jsou  již  z  této  doby 
stopy  toho,  že  snažili  se  tou  příčinou  svobodu  všelijak  omezovali 
Netrpěli  ani  v  jarmárce,  aby  host  prodával  na  drobno,  než  jen  na 
velko,  na  baUky.  Úmysl  hostům  nepříznivý  jevil  se  v  trhu  již  tou 
malicherností,  že  domácí  lidé  pobrali  si  místa  přednější.  Nemalé 
příkoří  Domažličtí  sobě  vymyslili.  Snažili  se  cizí  trhovce  nutiti  k  tomu, 
aby  na  jarmark  dostavovali  se  týden  před  jeho  začátkem.  Na  stížnost 
Plzeňanů  král  Václav  r.  1384  jim  zakázal  tu  nepřístojnost.') 

V  svobodném  trhu  výročním  byla  svoboda  všem  prodávati 
všecko,  jenom  ne  zboží  falešné  (merces  falsas  et  zophisticas). ')  Zboží 
„sofistické"  mělo  se  pobrat  a  spálit.  *)  Nelze  pochybnost  míli,  že 
při  dohledech,  tou  příčinou  od  domácích  řemeslných  a  jiných  do- 
hližitelů  konaných,  snadno  bylo  možno  hostům  způsobiti  nejedno 
příkoří.  Ostatně  řemeslné  cechy  překážely  i  svým  lidem,  aby  jich 
svoboda  jarmarečná  nebyla  bez  mezí.  Na  příklad  r.  1410  pražským 
sedlářům  novoměstským  a  malostranským  se  v  statutech  sic  dovoluje, 
„že  každý  z  toho  řemesla  muož  jíti  na  svobodný  jarmark  a  tu 
prodati  komu  muož,"  ale  zakazuje  se,  aby  se  nikdež  nestavovalve 
vsích  a  tu  aby  neprodával  svého  díla  na  cestě,  „dokudž  by  nepřijel 
do  města,  v  kterém  jest  jarmark."  Tu  patrně  šlo  cechu  o  to,  aby 
postranním  obratným  prodejem  nekořistil  jeden  nad  druhé. 

Příkoří,  byla-li  kde  jaká  proti  hostům,  úhrnem  nemohla  býti 
tuze  veliká,  poněvadž  vrchnosti  všecky  všudy  o  výroční  frejmarky 
stály  a  tudíž  hostí  chránily.  Kterak  o  trhy  stály,  to  zřejmo  z  kusých 
zpráv  o  privilegiích,  na  trhy  takové  daných.  Města  prosila  snažlivě 
o  výsadu  jarmareční,  a  král  ani  kancelář  jeho  nedali  zadarmo,  ale 
dávali  ochotně.  Zajisté  král  Jan,  peněz  vždy  potřebný,  víc  vydal 
privilegií  jarmarkových,  než  se  zachovalo.  Kolín  byl  asi  z  prvních 
obdarovaných  měst.  Obdržel  r.  1310  list  na  trh  bartolomějský 
čtrnáctidenní.  R.  1335  privilegium  opakováno.*)  Mosteckým  Jan 
přeložil  r.  1315  trh  ze  dne  sv.  Jana  Křtitele  na  Letnice  a  zřejmé 
osvobodil  trhovce  cla.  ^)  Žatečané  obdrželi  r.  1331  trh  letniční  osmi- 
denní;  Čáslavští  nadáni  trhem  r.  1341,  ^  Novoměstští  r.  1347  listinou. 

')  Celakovský.  Cod.  U.,  692. 

")  Slova  z  řádu  Karla  IV.  daného  pasiřům.  Arch.  prafs.  č.  2088.  P.  2. 
•)  Páliti  nepoctivé  zboží  zvykem  i  ve  Francii.  Lavisse  et  Rambaud,  Histoire 
generále.  II.,  526. 

♦)  V  Privileg.  Celakovského,  II.,  166,  29§. 

•)  Tamž  172. 

•)  Emler,  Reg.  UL,  112,  710,  Celakovský,  Cod.  U.,  276,  359. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Trh  vj^roční.  845 

ikládající  město  jejich.  Nařídilté  Karel  IV.,  aby  svatovítský  staro- 
léslský  trh  výroční  přenesen  byl  do  mésta  Nového ;  Starému  méslu 
)yl  jen  trh  václavský. ')  R.  1351  obdařeni  Budějovičtí  jarmarkem 
tničním,  r.  1363  vysazen  čtrnáctidenní  trh  Plzeňským ;  v  privilegium 
ílás!  jmenuje  se  za  prodejné  zboží  železo  a  kůže  (usně,  coreum).  *) 
yž  rok  Domažličtí  obdrželi  svůj  trojický  trh  čtrnáctidenní ;  po  nich 

1367  KadaĎští,  r.  1378  Klatovští,    1390  Stříbrští,  1398  Lounští, 

1406  Vodóanští  a  Sušičtí,')  tato  čtyři  města  posléz  jmenovaná 
léla  konati  však  pouze  trh  osmidenní. 

Svědčí  o  pokroku  obchodním,  když  některým  královským  městům 
ostalo  se  od  krále  Karla  IV.  jarmarku  druhého  v  roce.  Takž 
[ostečlí    měli   od   r.  1370  dva   výroční    trhy,    Litoměřičtí    nadáni 

1372  druhým  čtrnáctidenním  trhem  jakubským,  pro  kterýž  trh 
lusil  novým  privilegiem  r.  1384  dosavadní  svatováclavský  trh  po- 
rčen  býti  do  listopadu.*)  R.  1398  město  Písek  nadáno  trhem 
3vým;  na  prahu  nového  století  král  Václav  Ústecké  nad  Labem 
Waroval  jarmarkem,  poněvadž  prý  v  nepokojích  předešlých  utrpěli 
:ody;  týž  rok  snad  z  téže  příčiny  Mělničané  obdrželi  hned  dva 
hy  najednou,  o  sv.  Havel  jeden,  o  sv.  Petr  a  Pavel  druhý.  *) 

Z  hrany  XIV.  a  XV.  století  již  také  poddanská  města  svými 
rchnoslmi  dobývají  sobě  královských  privilegií  na  jarmarky.  Takž 

1391  Mladoboleslavským  propuštěn  osmidenní  trh  na  žádost  Jana 
ilichalovic;  tři  léta  potom  Prachatičtí  na  žádost  své  vrchnosti, 
mcléře  Václava  Králíka  z  Buřenic,  obdrželi  jakubský  trh  osmidenní, 
erýžto  trh,  nevíme  proč,  musil  jim  r.  1401  od  krále  znovu  býti 
Tzen.  Týž  rok  se  připomíná  poprvé  jarmark  v  Litomyšli.  ^ 

Je  patrno  a  pochopitelno,  že  v  tom  větší  poddanská  města 
•áčejí  napřed.  Jiná  města  zajisté  zatím  spokojovala  se  s  trhem, 
nž  v  nich  shromažďoval  se  bez  privilegia  o  pouti,  o  posvícení, 
eztoho  že  trhy  i  privilegované  jarmarky  v  městech  královských 
mikly   z  poutí  a  z  posvícení '')    či   z  jiných    výročních    slavností, 


')  Celakovský,  Cod  L,  73,  80. 
')  Tamž,  Cod.  II.,  455,  6b3.  Strnad,  Listář,  č.  87. 
»)  Celakovský,  H.,  590,  617,  720,  819,  907,  1037. 
•)  Týž,  626,  648,  761. 
»)  Celakovský,  U.,  906, 1079,  1073. 
•)  Týž,  U.,  827,  861,  949.  Nejedlý,  LitomySl,  321. 

O  Na  ten  původ  ukazuje  i  zvyk  >vormarktu,  fraydunk,  freylink,  tarmark*, 
iba  to  veseJosti  a  pitek  nékolik  dní  před  jarmarkem. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


346  Kniha  II.  6.  Obchod  doby  lucemburské. 

byvše  na  časy  provozovány  bez  privUegia.  Takž  pro  doklad  posloa 
nám  Nové  město  Pražské;  svrchu  řečeno,  že  pK  založení  sTé] 
obdrželo  jarmark  privilegovaný.  Když  Karel  IV.  r.  1350  uložil  \i 
stavovati  svátosti,  ostatky  to  svétcův  a  kříže  i  klenotů  říšskýc 
ročné  v  pátek  po  nedéli  provodní,  vznikl  v  Novém  městě  při  toi 
shonu  lidí,  kteří  se  z  daleka  sbíhali  k  té  slavnosti,  trh  sám  seboi 
Z  r.  1407  víme  jisté  tu  význačnou  věc,  že  dluhy  bylo  platiti  o  rM\ 
svátostní"  jakožto  době  obchodní.  *)  O  jejím  privil^ování  nevím 
až  v  století  potom  (r.  1497),  když  se  už  svátosti  dávno  neukazí 
valy,  král  Vladislav  vyznávaje,  že  trh  „na  Svátosti"  trval  „od  slan 
dávna",  dává  mu  privilegium.*) 

Kde  byly  jarmarky  dva,  toho  čtoucí  všiml  sobě,  že  jeden  klad^ 
k  jaru,  druhý  na  podzim,  však  také  v  pozdější  době  vyskytuje  i 
jméno  „studeného"  a  „teplého"  jarmarku. 

Střediskem  trhu  byla  váhaměstská.  Ta  měla  význam  finančii 
úlohu  fiskální.  K  ní  musil  každý,  i  když  neprodal.  Šlo  při  ní  nejpi 
a  hlavně  o  clo,  o  důchod  obce.  Pak  ovšem  o  obchod.  V  Pražen 
náměstí  staroměstském  byla  váha,  které  říkali  malá,  poněvadž  j 
u  ní  vážilo  na  drobno.  Slula  též  váha  mezi  kramáři  nebo  krám 
Vážil  vážící  se  stuhami  svými.  A  co  vážili,  jsou  většinou  vé^ 
kupecké  nebo  kramářské.  Z  polovice  XIV.  století  (cca  1344)  znán 
soupis  toho,  co  k  váze  té  přísluší.  *)  Byly  to  mandle,  rýže,  vavři 
len,  rtuf,  měď,  pánvice  (snad  z  mědi),  semeno  cibulové,  česnekoT 
mrkvové,  proso  a  j.,  vosk  pokud  ho  pod  centnéř,  tabulový  vos 
af  ho  cokoU,  pepř,  zázvor,  muškát,  hřebíčky,  šafrán  a  vůbec  všed 
„specerei",  barvy,  af  jich  cokoli,  hrozinky,  fíky,  mýdlo,  síra,  pokí 
není  v  lákách  a  tůnách,  likořice  (laquariz),  kamenec,  kmín,  poko 
těch  věcí  není  na  pytle. 

VeUká  váha,  váha  kupců  a  velikého  obchodu,  byla  jakoj 
v  dobách  předešlých  v  Týně.  Náležely  k  ní  tytéž  věci  jako  jmen( 
vány  svrchu,  jenom  že  musily  býti  na  celé  láky,  pytle  a  nad  cenlné 
Mimo  ně   řád  asi    z  r.  1344^)    uvádí  ještě    cukr,   olej,    olovo,  é 


«)  Akta  konsistoře,  VI.,  66,  Tadra. 

•)  Celakovský,  Cod.  I.,  307.  Též  nápodobně  jinde.  Trh  stanislavský  v  fcj 
kove  vznikl  jisté  z  kostelní  slavnosti.  Kutrzeba.  Rozpr.  Ak.  Umiejetno^'i.  C 
XIX.,  186. 

•)  Isla  perlině nt  ad  pondus  civitatis.  Arch.  praf.  6.  993,  176.  ROssle 
Altprag.  Stadtr.  61.  V  tom  sezname  >suaden<  překládáme  prosem,  či  je  to  seno 

*)  Arch.  pražs.  993,  179.  Jmenuje  se  též  >calizenstein<  a  >cuppherwasserj 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Týn  pražský.  347 

ádlo,  lůj,  měď,  konopí,  koudel,  vinštýř,  vlnu,  kůže,  vše  na  balíky 
i  centy. 

Ovšem  nevozily  se  do  Týna  jen  věci  „krámné",  věci  na  váhu. 
Jem  bylo  dovážeti  a  dostavovati  víno  cizí  i  domácí,  med  a  medovinu. 
^roto  byl  tu  vedle  váhy  také  měrný  sud  čili  tina  od  starodávna.  Vozili 
;em  také  ještě  hedbávné  látky,  sukna,  sůl,  chmel,  slady,  ryby  a  přiháněli 
lobytek.  Na  zboží  loketní  tu  měli  měrný  a  vzorný  loket.  ^) 
ináče  zůstávalo  v  Týně  všecko,  jako  bývalo.  Sem  cizí  i  domácí 
:upci  musili  se  zbožím  za  příčinou  cla.  Co  den  sem  dojížděli.  Býval 
u  po  odbytí  cla  trh  denní,  celoroční,  trh,  jenž  nemohl  býti  vázán 
la  určité  dni.  Kdo  kdy  přijel,  rozvazoval.  Jen  o  svátky  klid.  Kupci 
losté  nuceni  vésti  si  posléze  podle  řádu  z  r.  1351,  svrchu  vyli  ce- 
lého. Na  pomoc  cla  i  obchodů  byli  tu  písaři,  měřiči,  vážiči,  litkup- 
líci,  vázači,  vozatajové,  nosiči.  O  čistotu  ve  dvoře  i  v  hospodě 
lospodář  se  staral. 

Z  TTýna  vždy  ještě  náležel  darem  Bořivojovým  kapitole  pražské 
iíl  požitků.  R.  1358  přinesl  Hanuš  z  Týna  sakřišfanovi  Ctiborovi 
)ro  kanovníky  43  kopy  (bez  věrdunku,  bez  15  grošů),  a  mimo  to 
19  liber  pepře,  z  čehož  patrno,  že  z  přivezeného  pepře  kupci  pla- 
ili  naturálně.  Mikuláš,  vážný  z  Týna,  přinesl  10  kop,  též  bez  věr- 
lunku.  V  kapitulních  aktech  zapsáno,  zeje  to  „census  sv.  Havla." 
Tedy  snad  ti  dva  byli  nájemci  kapitulního  důchodu.  V  censu  svato- 
irském  není  zapsáno  o  důchodu  týnském  nic.  Zato  zase  r.  1360 
,census"  sv.  Havla,  Hanušem  přinesený,  drží  28  kop  34  groše; 
tensus   vážného  opět  1 0  kop  bez  věrdunku.  *; 

Uvedli  jsme  zápis  co  do  věci  všecek,  poněvadž  je  vzácný.  Ale 
leni  světlý  dosti.  Ponderator  nebo  vážný  přináší  za  letní  polou- 
etí  po  obakráte  stejně.  To  svědčí  o  nějakém  smluveném  nájmu. 
Ue  proč  on  ani  Hanuš  za  polouletí  zimní  nedonesli  nic?  Hanuš 
po  prve  přinesl  dosti  mnoho  peněz  a  nad  to  pepř,  po  druhé  málo 
peněz  a  bez  pepře.  To  by  zase  svědčilo  o  důchodě  nahodilém,  při 
iemž  to  nepodobno  je  víře,  že  by  za  půl  léta  žádný  kupec  nepřijel 
byl  s  pepřem.  Nesnadno  vyložiti;  ale  to  jisto,  že  nemohl  v  této 
periodě  všecek  Týn  s  důchody  svými  náleželi  kapitule.  ^)  Poznáme 
Ihned  doleji,  že  peníze,  kteréž  oni  dva  mužové  donesli  do  kapituly 
p.  1358  a  1360,  svou  skrovností  nemohly  býti  všecek  důchod  týnský. 


*)  Vzorné  míry  ve  Francii.  Fagniez,  Études.  229. 
*)  Areh  kapitulní.  XII,  18.  Opis  v  dipl.  musej. 
')  Jakož  míní  Tomek  v  D.  P.  II.  147. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


848  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

Králové  zajisté  všeho  si  z  rukou  nevydali.  Vždyf  král  Jan  sohi 
vypůjčuje  na  důchod  týnský,  přepouští  ho  Staroměstským,  tedy  h( 
musil  míti.  R.  1316  jsou  pány  v  Týně  Staroměstští.  Jejich  kon- 
šelé (j^^^si^O  toho  roku  najímají  celní  důchody  jednotlivým  m€šfa^ 
nům,  k  nimž  se  připojil  i  žid  Jakub.  Šestero  ungeltů  najímají 
na  rok:  ungelt  z  ryb  za  32  kop  nájmu,  ze  soli  a  chmele  za 
40  k,  z  medu  (medoviny)  za  20  k,  z  dobytka  za  62  k,  z  kupe^ 
ckých  věcí  za  60  k,  z  vína  za  415  kop.  Ungelt  ze  suken  propou- 
štějí na  dobu  od  sv.  Jiří  do  Narození  Páně  za  36  kop,  a  ungelt 
z  piva  vaření  (tak  čte  se,  ale  bylo  to  clo  ze  sladu  na  prodej)  ^)  od 
neděle  Oculi  do  Narození  božího  za  142  kop.  *) 

Pronajali  tedy  konšelé  jednotlivé  ungelty  úhrnnou  sumniouj 
v  807  kopách,  a  kdybychom  ony  dvě  položky  ze  suken  a  pivaj 
prodloužili  poměrným  počtem  na  celý  rok,  vydal  by  všecek  nájem 
roční  nad  půl  devátá  sta  kop  grošů  pražských.  Tím  dokázáno,  žť 
svrchupsaný  příjem  kapitulní  nebyl  všecek  ungelt. 

A  ohledáváme-li  z  jakých  věcí  byl  tu  ungelt  pronajat,  vidíme, 
že  je  to  vlastně  všecko,  co  k  Týnu  náleželo,  a  to  všecko  že^^nále- 
želo  králi,  jenž  to  zastavil  obci,  načež  ta  dosazuje  nájemce  svoje. 
Roku  1318  král  Jan  po  druhé  Staroměstským  propouští  vybírati 
ungelt,  poněvadž  mu  půjčili  peníze;^)  r.  1329  král  postupuje  jim 
ungelt  z  vína  za  důvod  klada,  že  o  Prahu  jakožto  hlavu  měst  raiisi 
péče  býti,  a  při  tom  v  nepochopitelné  štědrosti  na  vždy  zříká  Sť 
všech  ostatních  ungeltů.*) 

Snad  Karel,  syn  Janův,  ujav  zanedbané  hospodářství  otcovo 
r.  1333,  důchod  ungeltni,  pokud  zastaven,  vyplatil,  a  pokud  zrušen. 
obnovil,  a  Týn  zase  připadl  králově  komoře.  Ale  ne  na  dlouho. 
R.  1339  Jan  opět  zastavuje  Staroměstským,  když  mu  půjčili  40CK^ 

')  Ctemeť  jinde  xie  braxaturís  cerevisiae*  a  výklad  u  toho  je,  že  platí  s^ 
>de  quolibet  brasco  yenali.<  Arch.  pražs.  č.  993,  176. 

•)  Arch.  praž.  ft.  986,  47.  Emler  Regest.  III.  141.  Ungelt  z  vina  konáel** 
propouštějí  méSfanu  Meinlinovi,  že  králi  za  obec  vyplatil  posléze  300  kop,  oi- 
jemcům  ukládají,  aby  z  platu  nájemného  vyplatili  rozmanité  obecní  dluhy  zlat- 
níkfim  a  židům  za  dary  klenotné  (jeden  poslali  králi  a  králové  k  božímu  Naro- 
zení), aby  zaplatili  na  stavbu  hradeb,  nékterou  sumu  také  na  protrávení  a  dj 
šaty  bláznům  nebo  žertéřům  (joculatoríbus),  naposled  i  rychtáfi  za  koné  ztrac*^ 
ného.  Z  tohoto  dluhu  soudíme,  že  také  méstský  rychtář  tou  dobou  hlídal  svým: 
lidmi  po  silnicích,  aby  kupci  nemíjeli  Prahy  a  cla.  Tím  snad  přijel  o  koné. 

»)  Arch.  pražs.,  ft.  993,  19.  Celakovský,  Cod.  I.,  26. 

*)  Celakovský,  Cod.  L,  32  >cassatum  omne  ungeltum«. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Nucené  sklady.  849 

op,  na  několik  let  ungelt  ze  suken,  z  kupectva  a  z  piva  (ze  sladu?); 
.1341  ungelt  z  vína.  Obec  čtyři  roky  potom  zříká  se  polovice 
ůchodů  ungeltních  na  prospěch  královské  komory ;  obec  tím  ochot- 
éji  tak  mohla  učiniti,  poněvadž  ji,  zadluženou,  král  osvobodil  na 
as  berní.  *)  I  hospodářský  král  Karel  r.  1365  zastavuje  ungelt  vinný 
bci  staropražské,  když  mu  půjčila  300  kop.  Naposled  vzdává 
í  i  král  Václav  IV.  r.  1388  ungeltů  kupeckých  na  tři  roky;  *)  a 
.  1405  činí  tak  zase,  o  čemž  nutná  zmínka  doleji. 

Není  pochyby,  že  Staroměstští  v  těch  letech,  kdy  drželi  Týn, 
osazovali  si  do  něho  svoje  zřízence.  Jistě  to  víme  z  let  šedesátých 
IV.  věku:  jednou  se  volí  od  konšelů  šest  osob,  aby  dohledali 
Týně  (in  Laeta  curia),  jindy  zapsána  volba  vážného  týnského* 
"ušíme,  že  také  onen  hanusgraf,  jehož  jsme  nalezli  při  rozvazování 
boží  kožesnického  r.  1418,  úřadoval  v  Týně. 

Stran  nucených  skladů  (nydrlag,  depositio),  mono- 
olů  to  obchodních  v  rozličných  městech  českých,  mnoho  nezmě« 
ilo  se  v  této  době.  Platí  o  nich  vždy,  že  založeny  jsou  sklady 
úmyslu  fiskálního,  šlo  o  clo  královo,  arciže  při  tom  také  město 
dadné,  když  tu  kupec  nucen  rozvazovati  a  nabízeti,  mělo  užitek 
bchodní,  mohlo  kupovat  a  svoje  věci  nabízeti.  Pražské  město 
étší  mělo  starodávní  sklad  zboží  kupeckého,  posléz  stvrzený  na 
imém  prahu  lucemburské  doby  r.  1304  králem  Václavem  11.  Ale 
upcům  a  jiným  obchodníkům  ten  pražský  sklad  nucený  často 
msil  býti  připomínán.  R.  1393  král  Václav  IV.  ho  zostřuje  žáka- 
ím,  že  cizí  kupec  v  jiném  městě  kterémkoli  mimo  Prahu  zboží 
)zvazovati  a  vykládati  nesmí.  *)  R.  1400  nařídil  týž  král,  že  kupci, 
ina  vezoucí  z  Bavor  do  Lužice  nebo  do  Slez,  musí  do  Prahy 
nimi.*)  Byla  tu  tedy  i  transitní  nucená  zastávka  pro  clo. 

Žárlivé  hádky  měst  o  sklady  vznikaly,  jakmile  udala  se  příle- 
tost  k  tomu  jen  poněkud  vhodná.  Již  v  předešlé  periodě  proni- 
ilo  sočení  Litoměřických  proti  Ústeckým.  Litoměřičtí  měli  mo- 
3pol  obchodu  labského  na  rozmanité  zboží,  měU  v  přístave  nebo 
„nákli"  *)  města  svého  sklad.  Sousedé  jich  v  Ústí  již  od  svého  vy- 
izení  také  měli  něco  toho  obchodu.  V  této  době  shořelo  jim  pri- 


»)  Týž,  68,  71. 

«y  Týž,  129,  176. 

•)  Celakovský,  Cod.  I.,  177. 

*)  Týž,  I.,  183. 

»)  Dle  Stránského,  Respubl.,  prekl.  Tonnerův,  53. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


350  Kniha  11.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

vilegium,  a  té  příhody  chutě  Litoměřičtí  užili  a  popírali  Ústecký 
právo.  Král  Jan  r.  1325  rozhodl  nejprv,  že  Ústečtí  mají  poživa 
v  obchodě  labském  týchž  práv  jako  Litoměřičtí,  jen  když  prý  Z2 
platí  clo.  Tu  tedy  labský  jich  obchod  ještě  neskrácen,  ale  k  cl 
přinuceni.  Tak  král  rozhodl  v  dubnu.  *)  Potom  v  máji  4.  dne  iéhc 
roku,  obnovuje  Litoměřickým  privilegia,  obmezil  Ústecké  víc.  Přizná 
Litoměřickým  sklad,  dovoluje,  aby  Ústečtí  samostatně  si  vozili  so 
ale  musí  ji  v  Litoměřicích  nabízeti  ke  koupi,  na  svých  ladech  ci 
zboží  pod  barvou,  jakoby  jejich  bylo,  voziti  nesmí,  obilí  a  kupeetv 
Ústečtí  že  mohou  kupovati  na  trhu  v  Litoměřicích  od  kupců  cizicl 
ale  až  když  nakoupili  Litoměřičtí,  a  dovoluje,  kdyby  Ústečtí  nějak 
sklad  založili  v  Lovosicích  či  kdekoli  jinde,  aby  Litoměřičtí  jii 
zboží  pobrali.  Ústeckým  skoro  týž  čas  král,  aby  konec  byl  sporůn 
dává  právo  skládati  a  nakládati  všude  nad  Litoměřicemi,  a  vola 
po  Labi  voziti,  jen  v  Lovosicích  nesmějí  prý  nakládati.  Jiný  skla 
mimo  solní  jim  nepuštěn. ') 

Litoměřičtí  pustili  se  v  polou  století  také  do  Mélničanů. 
měli,  jakož  víme,  od  Otakara  II.  právo  na  čtyřech  lodech  vozi 
obilí  a  kupectvo.  O  to  právo,  kterého  snad  nadužívali,  nastal 
různice  a  zlostné  dvojení.  Mělnických  ujala  se  královna  Anna,  ^mi] 
manželka  a  hospodyně"  Karlova,  vrchnost  jejich,  a  Karel  král  r.  135 
rozhodl  *)  o  plavbě  labské  tak,  že  Mělničtí  mohou  dolů  voziti  na  třec 
lodech  obilí  a  kupectva  cokoli,  ale  nahoru  zpět  smějí  jen  na  dvo 
lodech  dovážeti  sůl  a  kupectvo,  jenom  na  Iřetí  loď  mohou  si  m 
ložiti  co  libo,  nikoli  však  sůl ;  jestliže  nekoupili  nic,  af  ta  loď  zůstan 
prázdna ;  lodi  mělnické  nejsou  povinny  k  nucenému  skládáni  v  Lit< 
měřicích,  ale  clo  af  dávají,  kromě  toho  musí  býti  lodi  ty  v  Lit< 
měřicích  známkovány  nebo  cejchovány,  zajisté  proto,  aby  jich  m 
proklouzlo  víc  než  Iři.  Tu  tedy  obmezen  proti  předešlému  stav 
mělnického  obchodu  labského  počet  nákladu,  nařízena  kontroJ 
a  uložena  povinnost  celní.  Tof  výsledek  zápasu. 

Také  s  Roudnickými  měli  těžké  hádky  Litoměřičtí;  svýc 
Roudnických  arcibiskup  Jan  chránil,  i  pohnáni  jsou  jejich  sili 
protivníci  až  k  soudu  duchovnímu,  byli  v  klatbách,  ale  prý  pl 
svých  právech  proti  Roudnickým  přece  zůstaveni  jsou.*) 


O  Ceiakovský,  CocL  II.,  220. 

»)  Týž,  II.,  229,  234.  Lippert,  Socialg.  II.,  178.  Vacek,  Alelh.   lU.,  13L 

•)  Celakovský,  Cod.  II.,  477. 

*)  Tamž,  482. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Privilegované  cesty.  361 

Města  si  horlivé  hleděla  skladů  svých,  jakožto  pramenů  živ- 
osti, a  byla  sháňka,  šlo-li  o  ztrátu  takového  pramene  obchodního. 
[oUnským  r.  1310  král  Jan  vzal  sklad  kupecký  v  nemilosti  narok 
dal  ho  Nymburským;  asi  nebylo  bez  velikých  přímluv  a  peněz, 
e  jim  ho  týž  rok  vrátil.^)  Proto  také  bylo  králům  dosti  nesnadno 
akládíiti  sklady  nové,  aby  privilegiem  jedněch  nebylo  obmezeno 
rávo  jiných.  Není  mnoho  dokladů  z  doby  lucemburské  o  nových 
tíadech.  Čáslavští  r.  1383  obdrželi  právo  na  tři  dni  zastavovati 
bchodníky  s  vínem.*)  Budějovický  trojdenní  sklad,  jejž  město  ob- 
rželo  při  založení  svém,  musil  r.  1351  znova  tvrzen  a  připomínán 
ýti.')  Královéhradečtí  obdrželi  r.  1378  ungelt  solný,  aby  z  něho 
ze  šrůtky  opravovali  hradby.*)  Vozy  solné  musily  tedy  do  Hradce. 

V  Prachaticích  vyvinul  se  sklad  z  poměrů  takřka  přirozeně 
Lm.  Vysazení  městečka  stvrzeno  králem  Janem  1323,  tím  obdrželi 
tachatičtí  od  své  vrchnosti  (probošta  Vyšehradského)  i  starodávnou 
)lní  silnici  obchodní  na  Paso  v.  Pro  tu  cestu  usadili  se  asi  dávno  před 
m  soumaři  za  lesem  a  ti  nosívali  na  koních  sůl  nebo  též  jiné 
boží  „suché  nebo  mokré"  z  Pasová  přes  les  do  Prachatic,  platíce 
1  právo  skladové  ode  dávna.  Po  vysazení  města  sousedé  si  zorgani- 
)vali  obchod.  Zboží  soumarské  v  městě  nakládáno  na  vozy  a  voženo 
ak  dále  do  Cech,  i  do  Moravy.*)  Také  na  Kašperských  Horách 
yl  od  r.  1368  nějaký  sklad  zboží,  od  Pasová  se  beroucího.*] 

Privilegované  cesty  nucené,  souvislé  s  obchodními  sklady 
královskými  cly,  zůstávaly  i  v  této  době  co  do  hlavních  směrů 
rtéž  jako  před  tím.  Většina  směřovala  k  hlavnímu  městu.  Praha 
řed  obchodu.  I  transitní  obchod  musil  Prahou,  byf  měl  jinudy 
stu  kratší.  Jen  Vratislavští  prý  byU  vyňati  z  té  povinnosti;  aspoň 
1512  o  té  svojí  svobodě  starodávné  Pražanům  vzkazují,  jinač 
mávajíce,  že  jest  nucená  cesta  a  zastávka  v  hlavním  městě  proto 
obra,  aby  vozatajové  nejezdili  zemí  jako  stodolou.'') 

Ke  konci  století  XIV.  král  Václav  vyňal  z  nucené  cesty  pražské 
Dny  dobytčí  z  Uher  a  z  Rakous.  Seznav,  že  to  není  zemi  na  pro- 


»)  Tamž,  166. 
«)  Čelakovský,  U.,  763. 

•)  Tamž,  456.  Arch.  prachatic,  menSí  pamět.  kn.,  356.  Opis  v  zeins.  Kopl. 
rkndb.  Budw.,  67. 

*)  Celakovský,  H.,  714. 

*)  Arch.  prachatic.  Hemor.  z  r.  1622.  Opis  v  zemsk. 

*)  Httbsch,  Gesch.  d  Handeis,  214. 

Ó  Arch.  méstský  vratislavský,  NNN.  107.  Opis  v  Mus. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


352  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

spéch,  aby  všecek  dobytek  shrnoval  se  v  Praze,  r.  13í)0  povolí 
aby  honiti  se  mohlo  z  oněch  zemí  též  skrze  Budějovice  k  Pkn 
Jiné  však  zboží  musí  Prahou.")  Tři  léta  potom  znova  ostře  při 
pomíná,  aby  žádné  kupectví  nebylo  jinudy  vezeno  než  skrze  královští 
upřímou  silnicí  a  skrze  mosto  Prahu,  buďto  z  Bavor,  z  Rakoo! 
z  Uher,  Polsky,  z  Lužické  země,  z  Míšně  nebo  z  jiných  zem 
Kdoby  se  vyhnul,  toho  mohou  staviti  i  s  jeho  statkem,  jehd 
polovice  pokutou  bude  do  komory  královské,  druhá  Starém 
městu.*)  Není  pochyby,  že  touto  velikou  předností  města  hlavni 
trpěla  česká  města  některou  újmu,  nemohouce  soutěžiti,  ale  nei 
zpráv,  že  by  se  byla  tomu  vzpírala,  jako  louž  dobou  proti  Krako? 
pokoušela  se  o  zlomení  výhrady  města  sousední.') 

Změny  stran  starodávných  privilegovaných  cest  zemských  př 
házely  se  v  této  době  nejspíše  tím,  že  králem  nařizovány  od  přimýc 
směrů  odbočky  na  prospěch  toho  onoho  města,  jež  se  králi  bn 
hodilo  do  fiskální  politiky,  či  že  mu  chtěl  pomoci  k  rozkvet 
hospodářskému. 

Ohledáme  cesty  jihozápadní.  Tu  stále  platila  cesta  zPrai 
přes  Plzeň,  Přimdu  do  Bavor,  zvlášť  k  Norimberku.  Na  té  nucei 
cestě  v  době  lucemburské  těšilo  se  přízni  králů  město  Stříbro.  Ja 
i  Karel  vpravili  Stříbro  do  nucené  cesty.  R.  1382  král  Vádí 
úmyslem  svých  předků  nařizuje,,  aby  kupci,  vozatajové,  honáci,  o 
Tachova,  Přimdy,  Teplé  beroucí  se  ku  Praze,  vozili  a  honili  městei 
Stříbrem,  při  čemž  ukládá  konšelům,  rychtáři,  purkrabům  v  Donu 
žlicích,  na  Přimdé  dohledy.  Kdo  naopak  jede  s  obchodem  z  Pnih; 
z  Plzně,  z  Nepomuka  do  Bavor,  i  ten  musí  skrze  Stříbro.  Tolo  dí 
řízení  opakuje  r.  1385  zase.*)  Tím  cesta  z  Domažlic,  pohraničnýt 
Chody  hlídaná,  uchyluje  se  k  vůli  Stříbru  v  oblouk  a  není  nfi 
kratší  cestou  z  Domažlic  do  Plzně.  Snad  mínili  touto  privil^ovano 
cestou  králové  pomoci  Stříbru  pro  hory  stříbrné. 

Také  Rokycany  dostaly  se  r.  1381  výslovně  do  nucené  cest; 
Václav  IV.,  odvolávaje  se  k  ustanovení  Karla  IV.,  nařídil  k  prosí 
Rokycanských,  aby  zboží  kupecké  i  dobytek  a  koně,  od  Tachov 
Klatov,  Domažlic  a  Stříbra  do  Prahy  se  beroucí  Či  zpět,  procházd 


')  Celakovský,  Cod.  II.,  818. 
*)  Týž,  L,  177.  Arch.  pražs ,  993,  119.  Hořejší  slova  dostala  sa  i  dobpi 
kých  statut.  Rukop.  budidíns.,  XXXII.,  fol.  67. 

')  Kutrzeba,  Rozprawy  Ak.  Umiej^tnošci,  II.,  XIX.,  143  a  násl. 
*)  Celakovský,  Cod.  II.,  748,  765. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cesty  privílegotané.  853 

ístem  jejich.*)   Rokycany,  ležící  beztoho   na  staré  cesté  pražské, 
?zbudily  s  nižádné  strany  nepřízeň  k  svému  privilegium. 

Starodávná  prachatická  cesta,  vedoucí  z  Pasová  přes  les,  zůsta- 
la ve  své  způsobe  i  v  této  periodě,  kdy  ji  drželi  Prachatičlí.  Byla 
Išinou  úzká,  soumarská  (semita).  Z  okolí  Volar,  odkudž  vola- 
řé  povozy  (bezpochyby  volskými)  pracovali  vozíce  obilí,  byla 
zena  pohodlněji.  Král  Jan  r.  1327  ustanovil  v  příčině  jejího 
isiho  směru,  kdo  chce  ku  Praze  a  k  Hoře  se  solí  a  se  zbožím, 
i  že  musí  skrze  Písek,')  kdež  sobě  tudíž  zarazili  solný  sklad. 
\ek  měl  státi  se  na  privilegované  cestě  předním  emporiem.  Ale 
rozenými  poměry  vyvinula  se  z  Prachatic  odbočka  k  Volyni, 
říci  k  Plzni  přímo.  Volyňští,  jsouce  pod  stejnou  vrchností  s  Pracha- 
tými, brali  sůl  od  nich  a  chtěli  míti  k  té  silnici  právo;  také 
šičtí  a  Strakoničtí  vozívali  si  sůl  kratčeji  přes  Volyň,  než  aby 
ýbali  daleko  k  Písku.  Tím  vznikaly  u  Píseckých  kyselosti,  jež 
tuhý  spor  pukly  r.  1409.  Vzavše  na  vědomost  od  svědků,  že 
2ený  sklad  v  Písku  před  časy  nebýval,  smírčí  rozhodli,  že  Volyňští, 
coupíce  v  Prachaticích,  mohou  jezditi  svou  cestou.*) 

Víc  než  Volyňští  chtívali  Vimperští.  Ti  právo  si  činili  nejen  na 
)očku  silniční  k  svému  městu,  ale  snažili  se  i  Zlaté  stezky  užívati 
Pasová  stejně  jako  Prachatičtí.  Narazili  na  odpor.  Vrchnost 
ichatická,  probošt  Václav,  patriarcha  antiochenský,  r.  1404  se  dal 
>to  s  vrchností  vimperskou,  Hanušem  Kaplířem  ze  Sulevic,  na 
id  králův.  Václav  IV.  rozhodl,  že  Vimperští  smějí  z  Pasová  po 
íce  choditi  a  k  svému  městu  přiváděti  ne  víc  než  12  krosnářň 
solí.  Jinač  připomenuto,  kdo  by  překážel  Prachatickým  na  jich 
tě,  zaplatí  10  hřiven,  z  nich  padne  polovice  králi,  polovice 
řboštovi.*)  Prací  těch  dvanácti  krosnářů  mohl  vzniknouti  ve 
nperce  jen  malý  sklad. 

Na  jihu  českém  neobyčejné  přízni  králů  těšily  se  Budějovice. 
y  na  obchodní  cestě,  jež  z  Lince  přes  Cáhlov  vedla  do  Čech. 
•el  IV.  r.  1361  privileguje  tu  silnici,  stanovil,  kdo  od  Cáhlova 
Čech  jede,  že  musí   upřímo   do  Budějovic  a  tu  koupě  skládati. 

')  Tý2,  738. 

')  CelakoTský,  God.  II.,  242  Arch.  prachatic.  Mendi  pamět.  kniha  76.  Opis 
emsk.  arch. 

»)  Arch.  Ces.,  VI ,  17.  Teplý,  Volyné  88. 
*)  Celakovský,  11.,  982. 

^inter,  IXjiny  řemMla  a  obchodo  v  Čechách  v  XIV.  a  v  XV.  veku.  23 


Digitized  by  VjOOQ IC 


854  Kniha  11.  5.  Obchod  doby  lucemburské.  I 

Obnovuje  tedy  starší  trojdenní  nucený  aklačL^)  Václav  IV.  obnol 
výsadu  Karlovu  dvakráte ;  poprvé  r.  1393,  a  při  tom  zřejmě  uloi 
kdo  jede  z  Písku  nebo  i  z  Hradce  Jindřichova  do  Rakous,  že  mi 
Budějovicemi;  po  drahé  r.  1410,  tu  hrozí  těm  vozatajům 
chodním,  kteří  by  se  vyhnuli,  pokutou  půl  sedmé  kopy,  kleť 
připadne  obci  a  rychtáři  budéjovickém^.*) 

Výsada  budějovická  byla  protimyslna  Rožmberkům.  Viděli  v 
zkracování  svého  města  Trhových  Sviň  a  Třeboně.  R.  1378  Karel 
na  žádost  Rožmberků  povolil,  aby  směly  do  Třeboně  týdně  d 
vozy  solné  jezditi  přímo  z  Cáhlova  a  do  Sviň  jeden;  kdyby j( 
vozů  víc  nebo  vezly  jiné  zboží  než  sůl,  Budějgvidtí  mohli  | 
stavovati.') 

Do  nucené  cesty  z  Budějovic  a  Prachatic  ku  Praze  dostaly 
odbočkou,  k  Plzni  směřující,  Vodfiany.  R.  1335  král  Jan  jimi 
právo  znova  přičítá.*)  Gesta  vodňanská  a  vzrost  jich  mésla  p 
kážel  Píseckým.  Nastaly  hádky  hlavně  o  to,  kudy  se  má  bráti  obcn 
z  Prachatic,  do  Prahy,  do  Hory,  do  Plzně  směřující.  R.  14 
srovnávají  rozvaděná  města  úředníci  královi.*)  Rozhodnuto, 
kupečtí  vozatajové,  z  Budějovic  i  z  Prachatic  ku  Praze  či  k  PÍ 
se  beroucí,  musí  cestou  do  Vodíian  a  odtud  na  Písek.  Jen  když 
u  Vodůan  povodeň  bránila,  vozy  mohou  „zavinouti"  přímo  k  Rj 
neb  od  Písku.  K  Hoře  Vodňanští  mohou  jeti  cestou,  kudy  libo. 
vždy  jen  se  zbožím  svým,  ne  aby  vozili  cizí  pod  svou  barvou.  Kd] 
se  té  falše  dopustili.  Písečtí  smějí  pobrati  jim  v§ecko.  Hostinná 
nebo  kupeckého  zboží  nechf  do  Vltavotýna  nevozí,  sem  sn 
Vodňanští  jen  s  obilím  a  s  hokynskými  věcmi.  To  patrně  prt 
aby  Týnští  chodih  pro  kupectvo  do  Písku.  R,  1409  nové  srov 
vání  a  smlouvání,  obě  města  Písek  a  Vodóany  zavazují  se  dr 
cestu  k  sobě  navzájem  pod  pokutami;  pobrané  zboží  že  připai 
králi,  vůz  a  koně  obci,  která  by  neposlušného  vozataje  lapila.*! 

*)  ČelakoTský  II.,  458.  Arch.  prachatic,  menSí  kniha  pamét.,  316  i 
v  Zeinsk.  arch.  KOpl,  Urkundb.,  67. 

•)  Celakovský,  IL,  845,  1112.  Arch.  R,  XV.,  253. 

")  Arch.  mést.  v  Svinech.  Opis  v  zems.  Celakovský,  II.,  709.  Kopl..  Vrt 
147.  Starší  pmileg.  toho  rozumu  shledáno  podvrženým.  KOpl,  59. 

*)  Emler,  Reg.  IV.,  95.  Celakovský,  U.,  302. 

*)  Tadra,  Styky,  25,  má  rovnání  již  od  r.  1405. 

•)  CeJakovský,  Cod.  II.,  1074,  1077. 

Digitized  by  VjOOQ IC 


Gesty  prívilegoTané.  365 

\a  severozápadě  hlavní  cesta  nucená  vedla  od  hranic 
Lokti,  odtud  na  EadaĎ.  R.  1352  Karel  IV.  jen  to  proměnil,  že  po 
cestě  musí  se  jezditi  s  kupectvem  vzácnějším,  totiž  se  sukny 
irevnými,  kořením,  rumělkou,  kdežto  se  sukny  hrubými,  cínem, 
ovem,  železem,  mastnotami,  obilím  bylo  lze  uhnouti  se  k  Žlulicům. 
.  1366  v  privilegium  Karlově  udává  se  zřejmě  Cheb  za  východisko 
cesty,  jejíž  hlavní  stanice  byly,  jako  prve,  Loket  a  Kadaň,  kromě 
ho  jmenuje  se  ve  výsadě  Ostrov,  Zatec,  Louny  a  Slaný,  jenž 
hdáž  do  cesty  vpraven.  Za  to  výslovně  vyloučeny  Libochovice, 
ulice,  Chomutov,  Budyň.*)  Král  Václav  touž  cestu  r.  1391  Cheb- 
ým  stvrzuje,  jenom  některá  cla  jinam  překládá  (jedno  do  Slaného), 
privilegia  dovídáme  se,  že  cesta  pražskochebská  v  Němcích  do 
hovala  do  Frankfurtu  mohanského.*) 

Od  s  e  v  e  r  u,  z  Míšně,  vedla  nucená  v  Čechách  silnice  přes 
idaň,  Žalec,  Přísečnici.  Král  Václav  do  té  cesty  pojal  Chomutov, 
éslo  německého  řádu,  ale  r.  1401  zas  to  právo  odvolal.')  Sou- 
omá  cesta  z  Oseká  přes  Hroby  do  Míšně  stvrzena  králem  r.  1341 
inu  z  Riesenburka  a  schválena  se  clem  obmezeným  (z  potahu 
z  ryb).*)  Stará  cesta  z  Lužice  přes  Žitavu  do  Čech  a  dále  Jablonným, 
Qichovým  Hradištěm  k  Boleslavi  Ml.  a  odtud  ku  Praze  závodila 
cestou  přes  Liberec  a  Fridland,  nověji  zaraženou,  a  hynula.  Král 
n  r.  1341  cestu  k  Fridlandu  zakázal,*)  chtěje  prospěti  silnici  staré 
Žilavským,  za  to  prosícím.  Též  tak  Karel  učinil  r.  1351 ;  deset 
;  potom  (1361)  nařídil  pro  bezpečnost,  aby  ta  cesta  byla  zbavena 
'  stranách  křovisek  a  lesů  na  dohoz  kamene.*)  Ale  cesta  frid- 
adská  se  držela  přes  všecko  zakazování,  nebof  r.  1393  zase  král 
lelav  IV.  nucen  kupcům  německým  hájiti  cestu  přes  Fridland 
Turnov  ku  Praze.'') 

Ve  východních  stranách  českých  byla   stará  hlavní  cesta 

Jihlavy  přes    Německý   Brod   a   Čáslav  na  Kolín.    Král  Václav 

1394  nařídil   v   tom   změnu;   přeložil   cestu   tak,    že   Kolínští 


")  Týž,  n.,  487,  n.,  615. 

•)  Týž,  IL,  828. 

O  CelakoYský,  Cod.  U.,  945. 

*)  Emler,  Reg.  IV.,  ft.  991. 

•)  Emler,  Reg.  IV.,  č.  920. 

•)  MittheU.  f.  d.  Gesch.  d.  Deut.,  XVÍII.,  146.  Tadra,  Styky,  22. 

'}  Šimák,  Turnov,  87. 

28* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


356  Kniha  II.  &.  Obchod  doby  lucemburské, 

a  Čáslavští  i  každý  jiný  kupec  musili  se  zbožím   Horou  Kutnou.' 
Tím  chtél  král  svému  báňskému  městu  „polepšiti". 

Není  pochyby,  že  za  všecku  dobu  lucemburskou,  jako  předi 
a  po  ní,  vznikaly  leckteré  cesty  postranní  i  soukromé  na  ujmu  c« 
veřejných,  výsadních.  Vláda  zakazovala,  orgánové  její  a  mést§ 
hlídali,  aby  kupci  neuhýbali  bez  trestu  na  cesty  zapovéděné.  Hlídá 
a  trestati  nařizují  králové  purkrabům  svým,*)  rychtářové  mestš 
s  dráby  městskými  stráže  drží  po  cestách,  vyskytují  se  i  zvlasti 
strážcové  silnic  s  právem  zatýkati  ty,  kteří  by  braU  se  se  zbožii 
„furtim  per  vlas  insolitas".')  Z  pokut  peněžitých  přisuzují  privilegi 
královská  díl  rychtářům  za  jich  bedlivost,  díl  obci.  Z  půl  sedn 
kopy  pokutně  rychtář  budějovický  měl  bráti  od  r.  1410  třelim 
obec  dvě  třetiny ;  když  šlo  o  výpravu  na  silnici  se  žoldnéři,  rychli 
měl.  přispívati  také  třetinou.^)  Zboží,  pokutou  sebrané,  připadl 
obyčejně  králově  komoře,  vůz  a  koně  připadly  obci,  jejíž  lidé  voa 
taje  polapili.  Král  Václav  IV.  r.  1407  káže  i  to,  aby  všecko  zbo 
od  Píseckých  stavené  dováženo  bylo  do  Týna  v  Praze,  kde  ouřei 
níci  královští,  jimž  to  poručeno,  „s  takovým  statkem  řídili  bude 
podle  práva  a  obyčeje".*) 

Za  zvláštní  zmínku  stojí,  že  Karel  IV.,  jakožto  moudrý  hospoda 
staral  se  o  vodní  cesty  obchodní.  R.  1366  dal  rozkaz,  aby  pi 
pohodlnější  plavbu  jezy  měly  vrata  dvaceti  loket  zšíří,  a  sám  ni 
které  slavby  na  Vltavě  dal  provésti.^ 

Po  cestách  těch  hlavních  a  jiných,  pokud  hlavním  nepřeki 
žely,  veden  nejprve  obchod  meziměstský,  krajový,  v  oněch  dobáí 
neorganisovaný,  ponechávaný  sobě  samému  a  řídící  se  poniěi 
lokálnými.  Takž  dojížděli  sobě  měšťané  jednoho  města  do  nejbli 
ších  skladních  míst  pro  sůl  a  rozváželi  a  rozprodávali  ji  soukn 
mým  obchodem  do  svého  okolí  i  dále;  takž  obilí  na  vozech  v 
hledávalo  týdenní  trhy  a  s  ním  i  ostatní  plody  zemědělské,  ta) 
dobytky  hnány  z  trhu  na  trh,  takž  i  dříví,  jehož  soustředěný  ol 
chod  byl  v  Praze,   dováženo  sem  tam   po   městech,    i  pivo  a  vii 

•)  Celakovský,  II.,  853. 

•)  Celakovský,  C.  IL,  748. 

")  Palacký,  Formelb ,  U.,  138.  Tadra,  Styky,  29. 

*)  CelakoTský,  IL,  1112. 

•)  Týž,  1077,  1078. 

•)  Celakovský,  I.,  134. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Fondaoo  ▼  Benátkách.  857 

lomácí  (nejspíš  litoméřické)  *)  a  vedle  produktů  průmyslu  hospo- 
lářského  i  nékteré  tovary  práce  řemeslné,  zvláště  z  oboru  lextil- 
lího  voženy  po  domácích  jarmarcích. 

Po  cestách  oněch  privilegovaných  bral  se  stejně  jako  v  pře- 
lešlé  době  velkoobchod  dovozem,  vývozem  a  transitem,  maje  svá 
ýchodiska  i  konečné  stanice  daleko  za  českou  hranicí.  Naši  kupci 
lojížděU  především  do  Benátek,   a  vlaští  kupci  přijížděli  odtamtud 

nám.  V  Benátkách  bylo  světového  obchodu  jedno  z  hlavních 
hnisek.  Tu  byly  shromážděny  výsledky  obchodu  levantského  a 
rieniského  vůbec.  Naši  jezdili  do  Benátek  přes  Vídeň,  kdež  se  jim 
asem  daly  všelikteraké  překážky,  zvláště  pro  tamější  nucený  sklad. 
eprv  po  roku  1364,  když  politické  spory  mezi  Rudolfem  IV.  a 
!arlem  IV.  byly  položeny  smírem,  vévodové  jeví  se  k  českým  ob- 
bodníkům  příznivěji,  ale  plné  svobody  obchodní  nedopřávají.  *) 

Na  štěstí  mohli  naši  kupci,  bylo-li  zle,  Vídni  se  vyhýbati.  Za- 
sté  jezdívali   do  Itálie   též  Bavorskem    a   přes    sedlo   brennerské 

Tridentu.  Dáváf  biskup  tridentský  r.  1327  českým  a  polským 
apcům  volnost  cesty.  •)  Že  v  Benátkách  o  české  obchodníky  stáli, 
>ho  důkazem  i>ovědomá  smlouva  obchodní  z  r.  1368,  sjednaná 
lezi  Karlem  a  dožetem  Delfínem,  a  velmi  vlídné  pozvání  dožete 
omara,  když  se  r.  1366  někteří  kupci  pražští  rozpakovali  jezditi 
)  Benátek  pro  nebezpečí.^)  V  hostinném  dvoře  v  Benátkách 
ondaco  dei  Tedeschi)  byli  naši  kupci  oprávněni  stejně  jako  jiní 
^olani,  Ongari"  a  ovšem  i  Němci,  dle  jejichž  většiny  benátský 
fn  obdržel  jméno.  *)  I  někteří  sensálové,  pomocníci  a  tlumočníci 
ílkoobchodu  benátského  byli  původem  svým  z  Čech  a  patrně  na- 
pěni pro  české  obchodníky.  *)  V  zápisech  kupeckého  dvora  vysky- 
ji  se  jména  povědomých  pražských  rodin  obchodnických ; ')  jeden 
obchodníků  pražských,  Peyer,  byl  r.  1363  loupežně  zabit  neda- 


')  Jest  v  celném  řáde  moBtním  v  Praze  dotčeno  r.  1348. 

*)  Aivh.  pražs.,  fi.  993,  10.  Tomek,  D.  P.  II.,  897. 

*)  Emler,  Reg.  UI.,  545. 

*)  Arch.  pražs.  993,  86.  Tomek,  D.  P.  II.,  398.  Tadra  y  Stycích  (36)  vy- 
ídá,  jakoby  Čechové  tam  byli  zloupeni.  Toho  v  originále,   ani  u  Tomka  není. 

*)  Zprávy  o  kupeckém  dyofe  v  Benátkách  snesl  Tadra  v  Stycích  38  a  násl. 
co  u  Inama-Sternegga,  Wirtschaftsgesch.  III.,  284. 

*)  Nicbolo  Boemo.  Michael  deBohemia,  Joh.  de  Liberio  de  Bohemia.  Tadra, 
e.  39. 

*)  R.  1341  uveden  také  faktor  obchodnický,  rodem  bezpochyby  Cech,  Petra- 
ino  de  Bohemia,  že  utekl  s  dafránem  a  s  penězi. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


858  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucembanké. 

leko  Benátek,  z  čehož  se  poznává,  že  českých  kupců  rozpaky,  svrchi 
zmíněné,  nebyly  bez  podstaty,  a  že  na  druhou  stranu  ani  přísnj 
vláda  benátská  nedovedla  zabrániti  nebezpečenstvo  na  svém  úzerni 
Ostatné  nedivno ;  takový  stok  lidí  s  penězi  a  se  zbožím,  jaký  býra 
v  Benátkách,  lákal  vždy  všelikou   chasu  nebezpečnou  na   kořisf .  ^ 

Dosti  stop  o  tom,  že  naopak  z  Benátská  i  ze  západnéjši  kon 
činy  italské  obchodníci  vlaští  k  nám  chodili,  a  nejeden  Vlach  usadi 
se  tu  pro  obchod  stáleji.  Ze  znamenitějších  připomínáme  jen  Vak 
stera  z  Benátek,  královského  kupce,  jemuž  Jan  král  za  služby  po- 
skytl osvobození  všech  cel  a  mýt  v  Čechách.*)  Pražský  „drů 
Vlachů^S  než  dostal  se  r^  1348  do  rukou  kurfiřta  saského,  zajisti 
byl  hromadně  obýván  kupci  vlaskými.*) 

Zboží  z  Benátek  a  z  Janova  k  nám  dovážené  jest  úhrnem  toté: 
jako  v  době  předešlé  i  v  století  následujícím.  Jsou  to  všeliké  cukr 
a  věci  apoteční  i  speceraje  materialistů,  kadidlo,  myrrha,  kamfi 
terpentin,  gummi,  koření  asijská,  ovoce  jižní,  rýže,  barvy,  dřen 
cypřišová,  pušpanová  a  jiná,  fládry  z  těch  dřev  upravené,  *)  papir  ^ 
a  přede  vším  všecka  pestrá  výroba  hedvábná  od  prostéjší  látk 
polohedvábné  až  po  aksamity®)  a  koberce  nákladně  vyšívané-  Jso 
to  v  pramenech  připomínané  řecké  i  vlaské  cendáty  polohedvábn 
(na  podšívky  šatů),  cendelíny  a  jiné  lehké  tykyty,  hedvábí  těžM 
rudá,  jimž  naši  říkali  nachy,  šarlaty  (scarlatum  prý  z  perskél^ 
sakirlat)  *'),  nášeči,  pavlaky ;  jsou  to  bohaté  vzorkované  zlatohla^ 
a  stříbrohlavy,  baldekyny  (v  Bagdadě  robené).  Jsou  to  látky,  n 
nichž  vyšiti  lvíci  zlatí,  dravci,  psíci,  pávi,  jeleni,  zajíci,  bažani^ 
kohouti,  květy  a  jiní  všelijací  tvorové  z  přírody.  ®)  , 


')  R.  1359  i  néjaký  Némec  z  Čech  (Georg.  Theotonicus  de  Bohemia)  aál 
pátý  podnikl  do  Benátek  dokonce  i  zlodějskou  výpravu.  Byl  občSeQ  tam.  Jiném 
Němci  z  Kolína  v  Čechách  r.  1866  pro  krádež  vybodeny  obě  oěi.  Tadra,  1.  c  I 

')  Tadra,  Summa  Gerh.,  &  199. 

^)  Tomek,  D.  P.  IL,  111. 

*)  Lignum  íladrínum  et  buxinum  v  sazbě  celní  z.r.  1880 — 50.  Elmler,  Reg.,  I 
704.  Biskup  Jan  z  Dražíc  dal  si  přivésti  z  Benátek  prkna  cypřiSoTá  na  nti 
Fontes  rer.  bob.  IV.,  423. 

•)  Prý  Karel  na  robení  papíru  přivedl  do  svých  zemí  Vlachy.  V  Chebe  fá 
zaěali.  Halwich,  Oesterr.  in  Wort  u.  Bild.  Industr.,  Handei.  (Od  str.  €01.) 

•)  Samety,  řecký  vynález,  z  vlny  a  hedvábí,  byly  již  v  XIII.  veku  falešné 
bastard.  Heyne,  KOrperpflege  280. 

O  Tamž,  IL,  220. 

■)  V  kostelních  inventářích  té  doby  hojně  zápisů  o  tom.  Viz  též  Zibrt 
Děj.  kroje  228,  40a 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obchod  s  cidnou.  369 

Na  západ  obchod  český  dosahoval,  možná,  do  Francie; 
smělil-li  se  krakovský  kupec  až  do  Anglie  (r.  1383)  ')  nevíme, 
•roč  by  naši  nechodili  do  Francie,  nebof  s  ní  méli  naši  Lucem- 
(urkové  stále  spojení  živé.  Dozajista  víme,  že  šel  obchod  do  Elsas, 
la  Rýn,  a  zvláště  do  Flander,  do  Nizozemí,  kdež  bylo  druhé  ohnisko 
bchodu  evropského.  Do  Flander  konány  takřka  kárávaní  výpravy 
ro  sukna,  zvláště  pro  sukna  barvená  a  jemnější.  Mívali  tam  na 
Uadě  a  k  prodeji  též  anglická  sukna.  Z  Nizozemí  vozili  k  nám 
ikna,  nazývaná  po  městech,  v  nichž  je  robili.  Obchodníci  jazyků 
zích  zkroutili  po  svém  jména  nizozemská  tak,  že  někdy  ani  ne- 
hodneš,  odkud  sukno.  Obyčejně  vyskytuje  se  sukno  bruselské 
Jrychle,  Bruzle,  Bruchsel  a  jinač)  jakožto  nejdražší,  gentské  (gan- 
iviensis),  iperské  (de  Ypra),  lovanské  (de  Lew),  mechelské,  po- 
rinské  (de  Popring,  Poperlnghe),  turnajské  (de  Dorn),  *)  sukno  ka- 
rzie,  kyrsey,  látka  hrubší,  kterou  přiváželi  z  hrabství  Kentského  ^). 
týchž  dobách  XIV.  věku  v  krakovských  sklepích  soukenicích  vy- 
ytují  se  táž  jména  suken  flanderských  a  anglických,  ale  nad  to 
ště  některá  jiná.*)  Z  Porýnska  dováženo  k  nám  sukno  cášské 
ch)  nedrahé,  a  kolínské. 

O  tom,  kterak  valný  byl  dovoz  z  oněch  západních  končin  do 
ích,  není  zpráv.  Krakovský  dovoz  páčí  se  dle  celných  zápisů 
letech  1390 — 1405  ročním  průměrem  na  16.293  postavů;  bere- 
e-li  postav  za  35  loket  (30 — 44),  vydá  to  nad  půl  milionu  loktů, 
to  není  všecek  dovoz  sukna  do  Krakova.  Domácí  kupci,  cla  ne- 
atící,  v  listech  celných  se  svým  dovozem  psáni  nejsou.  Jich  ne- 
vědomý dovoz  onu  summu  ještě  zvyšuje.  *)  U  nás  pražský  dovoz 
byl  zajisté  menší  krakovského.  Bohužel  důkazů  není,  jsou  jen 
hady.  Takž  víme,  že  r.  1350  pobráno  kupcům  pražským  na 
sté  z  Flander  v  Norimberce  214  kusů  čili  postavů  sukna  turnaj- 
§ho.  Pražští  kupci  tedy  na  jediné  cestě  obchodní  dovézti  chtěli 
mů  7490  loket.  Nebylo  potřebí  jednotlivých  dovozů  o  této  míře 


')  Kuirzeba,  Rozprawy  krakow.  Akad.  II.,  XIX.  24. 

*)  Srov.  seznam  v  Zíbrtových  Děj.  kroje,  223. 

•)  Winter,  Déj.  kroje  116  a  Kutrzeba,  1.  c.  118.  Buchner,  Jura  municip. 
ikow. 

*)  Uvádějí  se  týnské  (de  Thuin),  dyllermondzkie  (Dendermonde),  lirské 
erre?)  kortrycké  (Korlryk),  hernentalské,  edynské  (Eysden),  beverlecké,  lon- 
iské  (lundense).  Kutrzeba,  Rozprawy  Akad.,  Krakow.  U.,  XIX.  27. 

*)  Kutneba,  L  c  118. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


360  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

příliš  mnoho  (66),  aby  obchodníci  pražští  sami  o  sobe  docílili  pf 
během  roku  veliké  číslo  úhrnného  dovozu  cizích  kupců  do  Krakov 
Mimo  sukno  naši  obchodníci  brali  v  onéch  západních  průra 
siných  krajinách  též  látky  jiné;  připomíná  se  v  dovoze  bokrai 
(bucharani),  jemné  plátno,  kment  francouzský  (golč,  kolč,  teia  gs 
lica)  *) ;  hedvábná  tkanina  haraš  (po  Arrasu  jméno)  a  šamlat  |ch 
melot),  látka  ze  srsti  velbloudí,  ale  též  z  jiné  příze  nápodobí 
tkaná,  *)  u  nás  čím  dál  víc  užívaná. 

Naši  dojížděli  i  na  střední  a  horní  Rýn,  a  to  nejen  pro  zba 
ale  i  se  zbožím.  Známotě,  že  r.  1361  byl  na  frankfurtském  tri 
oloupen  pražský  kupec  Rokycaner  o  sukna.  •)  Na  rýnských  a  tla 
derských  trzích  též  vína  rozmanitá,  některá  až  ze  Španělska  p 
cházející,  kupcům  se  nabízela.  Z  Wůrtemberska  dovážena  k  ná 
vína  „švábská",  z  Elsasu  „slašská".  Největší  však  dovoz  draí.vi 
vín  děl  se  z  Tirol,  kdež  ta  vína  urostla  nebo  kamž  z  Itálie  doT 
žena.  Jmenuje  se  víno  romány,  muškatel,  rayfal  nebo  rivoli  (z  Ve: 
lina),  pozner  nebo  počínské,  savernak,*)  vernatsch  i  malvazí,  které 
jak  se  zdá,  nemusí  býti  všecko  z  řecké  Monevasie. 

Bližší  obchodní  cíle  na  jihu  poskytovaly  našim  obchodníků 
Rakousy.  Do  hořejších  Rakous  chodilo  se  pro  sůl;  pro  drobm 
do  Gáhlova,  kdež  byl  nucený  sklad  již  od  r.  1277,  pro  velikou  ( 
Pasová.  Z  českých  obchodníků  byl  zisk  tak  vítaný,  že  r.  1362  p 
hádala  se  o  Čechy  obě  města  právě  řečená.  Z  téže  horní  zen 
snad  pocházelo  ono  „víno  must"  (mošt),  o  němž  hovoří  r.  131 
akta  konsistoře  pražské.  ^)  Dolejší  Rakousy  dávaly  vino  přirozen 
Nepochybnou  ujmu  trpíval  obchod  vinný  od  té  doby,  co  r.  13' 
Karel  IV.  dovoz  vín  rakouských,  moravských,  uherských,  švábský( 
a  elsaských  zakázal  na  každý  rok  od  počátku  vinobraní  v  Čechi 


*)  Nalezli  jsme  v  invent.  r.  1414  »linthamina  galiicane  maneríei*.  W]^f 
desk.,  C.  11.  C,  14.  Kolč  snad  je  totéž.  Čte  se  v  arch.  pražs.,  č.  343,  105.  r.  IS 
(golcz).  Vykládají  to  za  pruhatou  tkaninu  z  Kohna.  Zmíuéno  buď,  2e  tehda  j 
zkvetla  industrie  plátenická  ve  sv.  Havle  (St  Grallen),  takže  těla  galHca  i  (^itJ 
mohla  se  dovážeti.  Deutsch.  Geschichtsblatt.,  I,  206. 

")  Camelium,  franc.  forma  chamelot  ukazuje  k  velbloudu,  ale  rohiii  při 
též  z  beranní  srsti.  Deulsch.  Geschichtsbl&tter  II.,  220. 

•)  Tomek,  D.  P.  II .  395. 

*)  Schawernak  v  mosteckém  cle  z  r.  1348.  ROssler  (Altprag.  Stadtr.)  sdj 
se  v  předmluvě  to  cizinské  slovo  néjak  vysvétliti. 

*)  Tadra,  Soud.  Akta  I.,  235. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obchod  s  cizinou.  861 

až  do  Provodu.  Vyňal  jenom  vína  vlaská  a  jiná  cizí  drahá.  *) 
Zákazem  mél  býti  odstraněn  na  onen  určitý  čas  v  roce  též  inter- 
urbární  vinný  obchod  český.  Však  zákaz  nebyl  úplný.  Vyňala  jsou 
z  ného  mésta :  Hora,  kteráž  vedla  sama  veliký  obchod  vinný,  *) 
Budějovice  a  Písek,  pozdéji  Brod  Némecký,  kdež  patrně  víno  ne- 
rosilo. Po  prvním  svém  zákaze  brzo  (1373)  Karel  IV.  nařídil,  aby 
jeho  zákaz  importu  platil  po  celý. rok  (das  gancze  jaře)  a  ne  jen 
od  vinobraní.  Ale  tušíme,  že  tak  prudký  odraz  všeho  dovozu  na 
celý  rok  nebylo  lze  provésti.  Král  Václav,  nástupce  Karlův,  zase 
slevuje.  R.  1399  Žateckým  dává  právo,  aby  ročně  do  sv.  Jiří  nikdo 
k  nim  nevozil  vína  z  Čech,  z  Moravy,  Rakous,  Uher,  z  Franků, 
z  Švábů  a  z  Elsas  mimo  vína  drahá  vlaská. ') 

Nejbližší  obchodní  spojení  na  západní  stranu  bylo  s  Ba- 
vorskem. Odtud  voženy  zvláště  věci  textilní,  plátno  (bavaricalis 
Ihela);*)  jmenuje  se  také  železo  bavorské.*)  Z  Norimberka  zajisté 
už  v  této  době  byly  aspoň  začátky  k  vývozu  kovového  drobného 
zboží,  jež  brzo  v  XV.  stol.  docházelo  až  do  Polska  značnou  měrou*) 
a  povědomo  vůbec  pod  jménem  norimberského  „šmejdu". 

Na  jihovýchod  kupčilo  se  do  Uher,  ale  kupci  asi  nechodili 
za  Budín  dále.  I  v  této  periodě  hlavně  dováželo  se  odtamtud  zlato, 
stříbro,  měď,  vosk,  koně  a  dobytek  a  snad  již  také  víno,  kdyžtě 
víno  odtudž  do  Polska  voženo  již  od  r.  1310.')  I  do  Uher  táhl  se 
z  Orientu  obchod  a  není  pochyby,  že  východní  zboží,  zvláště  tu- 
reckou bavlnu  naši  odtudž  si  odváželi.  Kupci  čeští  těšili  se  zvláštním 
výsadám  králův  uherských.  Stejně  tak  norimberští.  R.  1336  králem 
uherským  Robertem  nově  určena  jim  cla  až  do  Budína,  nebot  byli 
dosavadními  neslušnými  cly  přetahováni;^)  privilegium  mírnějších 
cel  a  svobod  obnoveno  r.  1357  od  krále  Ludvíka.®)  R.  1365  týž 
král  i  kupcům  z  Chebu  dává  právo,  jako  Pražané   a  Norimberští 


'>  Arch.  pražs.  993,  60.  Celakovský  I.,  147,  163. 

')  Htlbsch,  Gesch.  d.  bOhm.  Handels,  249. 

•)  Celakovský  II.,  926. 

*)  I  v  řáde  kupců  pražských  »payeri9ch«  linwant<  r.  1351.  Arch.  pražský 
9'.»3.  .52.  Z  AugSpurku  r.  1363  nijaký  žid  prý  posílal  do  Prahy  hojno  prachu 
střelného.  Hobsch.  1.  c.  222. 

»)  Ceiakovský,  C.  11.  699,  13f]4. 

•)  Kutrzeba,  1.  c.  117. 

')  Týž  59. 

•)  Celakovský,  I.,  44. 

•)  Emler,  Reg.  IV.,  101. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


362  Kniha  O.  6.  Obchod  doby  lucemburské. 

mají,  prý,  když  poplatí  clo  a  třicátou  část  zboží,  mohou  všude 
volné  se  zbožím  procházeti.  To  privilegium  jim  obnovil  r.  1396 
Sigmund  jako  uherský  král.') 

Na  východ  kupci  naši  chodívali  přes  Krakov  do  Rusi 
haličské.  Vímef,  že  r.  1350  Krakovští  překáželi  českým  a  mo- 
ravským kupcům  bráti  se  na  Rus  a  do  Prus.  *)  Krakovští  vozili  si 
z  oněch  končin  kůže  a  dobytek,  vosk,  brali  dobytek  též  z  Rumun- 
ska'), a  jejich  obchodníci,  kolik  neprodaU  na  svém  trhu,  rádi  tran- 
sitem donášeli  a  dohánéli  sami  na  západ,  soutěž  cizích  nenávidíce. 
Jinače  z  Polsky  samé  obchodně  k  nám  vozili  velmi  mnoho  olova,*) 
médi;  na  trzích  našich  objevuje  se  hrubé  sukno  polské^),  a  bez- 
pochyby z  Polska  dovážena  i  látka,  které  jest  jméno  pokosín.  ^i 
Také  sůl  krakovští  kupci  posílaU,  ale  spíš  jen  do  Uber,  na  západ 
do  Moravy  ^)  a  bezpochyby  i  do  vfchodních  Čech.  Do  obchodu 
polského  dostala  se  též  vzácnější  dřeva.  Tisové  dříví  voženo  až  do 
Anglie. 

Našim  obchodníkům  bližší  nežli  Krakov  byla  Vratislav,  město 
od  lucemburské  doby  se  Slezskem  k  státu  českému  náležité.  Co  na 
skladě  mělo  emporium  krakovské,  všecko  nalezl  obchodník  ve  Vra- 
tislavi. Který  západní  obchodník  sám  nechtěl  dále  k  pramenům, 
kupoval  zde.  Vratislavští  závodíce  s  Krakovaný  obchodovali  přímo 
s  Lublinem,  jezdili  pro  „futra"  (kožešiny)  do  Litvy,  jezdívali  do 
Lvova  i  dále  na  Rus  pro  kupecké  zboží  východní,  perské  a  čínské. 
brávaU  také  dobytek  z  Multan,  kupovali  výborný  vosk  haličsky 
u  pramene ;  přiváželi  za  to  sukna  a  pivo.  ®) 

Specialitou  slezskou  a  lužickou  k  nám  dováženou  bývala  sukna 
vratislavská,  zhořelecká,  žitavská,  svídnická  a  opavská.  Sukna  la 
byla  hrubšího  zrna,  za  nejlepší  počítali  lužické  bílé  ze  Zhořelce  a 
zelené  ze  Žitavy.  Druhé  zboží  k  nám  pilně  dovážené  bylo,  jako  již 
v  době  předešlé,    pivo  svídnické   a  žitavské.     Ta  piva  zahraničná 

»)  Celakovský,  C.  II.,  607,  877. 

•)  Celakovský,  Cod.  II ,  446.  Obch.  do  Rus  v  Jirečkové  Cod.  2,  IIL,   343. 

■)  Kutrzeba,  Rozprawy  Akad.  Krakow.  II.,  XIX.,  82. 

*)  Do  Uher  též  drahné.  Kutrzeba.  61. 

»)  Polenisches  tuch  u  Celakovského,  Privileg.  II.,  699.  Emier,  Reg.  UL. 
269.  »panni  polonicales  albl.< 

•)  Buchner  (Jura  municip.  1367,  str.  Žl)  vykládá  pokoczin  za  dílo  rusktch 
sedláka  v  Pokucii. 

')  Kutrzeba,  1.  c,  82,  116. 

*)  Obšírně  Kutrzeba,  83  a  násl. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obchod  8  cizinou.  d6S 

byla  oblíbena  u  nás  tak,  že  r.  1330  vyňata  ze  zákazu  importního. 
Stejně  oblíbeno  svídnické  pivo  v  Krakově,  kdež  v  XIV.  věku  obec 
strhla  na  sebe  monopol  výčepu  jeho.  ^)  Také  prý  od  dob  Karla  IV. 
minium,  jehož  písaři  mnoho  potřebovali,  voženo  ze  Zhořelce,  kamž 
docházelo  ze  Sas  a  z  Polska;  v  Zhořelci  byl  již  z  doby  předešlé 
výsadní  sklad  na  barvířský  ret  neboli  boryt,  jehož  užíváno  k  bar- 
vení suken.*) 

Obchod  český  se  severem  zůstával  v  týchž  způsobách  jako 
v  době  předešlé.  Jezdívalo  se  do  Halle  pro  sůl,  do  Pema  a  dále 
pro  tunní  zboží  slané,  ryby  sušené,  uzené,  pro  vyzinu;  do  Míšně 
pro  medovinu.  Litoměřičtí  dojížděli  do  Magdeburka,  s  nímž  měli 
spojení  i  právní;  vožen  ze  všad  od  severu  též  vždy  jantar  hlavně 
na  dělání  růženců,  v  čemž  pátemíci  závodili  s  klášterskými  jich 
hotoviteli.  Severními  cestami  bral  se  k  nám  i  obchod  textilní  z  Ni- 
zozemí. 

V  době  lucemburské  byly  Čechy  sprostředkovatelem  obchodu 
na  všecky  strany.  Čechy  a  Praha  měly  svou  příčinou  evropský 
význam.  Naši  kupovali  v  daleké  cizině  a  prodávali  dále.  Cizí  dojí- 
žděli sem.  Sousedé  a  jiní  vzdálenější  projížděli  zemí  českou  k  svým 
vzdáleným  cílům.  Uherští  kupci  jezdívali  tudy  k  severu  a  do  Flan- 
der, slezští  brávali  se  Čechami  do  Rakous,  do  ItaUe  a  k  Rýnu,  *) 
rovně  tak  činívali  polští.  Nevěříme,  že  by  již  v  XIV.  věku,  chtějíce 
t  Norimberku,  polští  obchodníci  přenášeli  ruch  obchodní  místo  do 
Cech  na  dráhu  k  Vratislavi  a  odtud  přes  Sasy  dále.*)  Věříme  tou 
příčinou  zpravodajům,  jichž  se  věc  týče  přímo.  Jsou  to  Vratislavští, 
kteří  r.  1609  píší  Pražanům,  že  saská  cesta  (lipská)  a  poznaňská 
a  obchodní  stanice  tamější  vznikly  teprv,  když  vojnami  (husit- 
skými) posešly  cesty  staré,  vedoucí  přes  Vratislav  na  Prahu.*)  Ne- 
přeme však,  že  nějaké  počátky  směrů  polského  obchodu  přes  Sasy 
vznikaly  již  před  vojnou  husitskou. 


')  Kutrzeba,  1.  c.  85.  Dowožh  catymi  wozami  fudrami.  Sprzedig^  to  piwo 
v  piwnicy  pod  ratuszem,  zwanej  áwidnick^. 

*)  Hobsch.  Gesch.  d.  bOhm.  Handels.  194,  180,  250. 

')  O  opavských  zmínka  v  Emlerových  Regest.  III.,  486. 

*)  Jakož  tvrdí  Kutrzeba,  I.  c.  88,  91,  soudč  dle  pozdější  skutečnosti.  Píše: 
» Silný  ruch  handlowy  widač  na  drodze,  która  przez  Wroctaw  i  Saksoni^  szta 
do  Norymbergi.<  >Juž  w  tedy  pewnie  w  cz^sci  zwracat  si?  handei  na  Wroctaw. 
Ta  lez  drog4  idzie  odt%d  stale  na  Saksonl?.< 

*)  Měst,  archiv,  Yratisl«,  N.  N.  N.  106.  Opis  v  mus.  Diplomat 


Digitized  by  VjOOQ IC 


864  Kniha.  n.  6.  Obchod  doby  lucemburské. 

Transit  v  obchodě  českém  oněch  dob,  zdá  se,  měl  daleki 
valnější  význam  než  vývoz.  Aspoň  transit  dodává  obchodu  tehdef- 
šímu  charakter.  Co  do  předmětů  vývozných  zůstává  i  v  télo  dobl 
většinou  všecko,  jako  dosavad  bývalo.  *)  Z  Čech  šlo  obiU  ven,  ^j 
zvlášf  k  severu,  vosk  a  med,  kožešiny  (kozlečí,  ovčí,  jehenéí,  kuníi 
popelice  dospělé  i  popelice  „nečasné"  —  de  vano  pulcro),  ^)  peří, 
jehož  vývoz  do  Bavor  také  kdys  byl  stížen  zákazem,  ale  r.  1886 
odvolán;  z  Čech  vyháněn  na  tfi  strany  dobytek,  vyváženy  polty, 
sádlo,  lůj,  sýry  (jmenuje  se  „český  sýr"  zvlášt),  dříví,  smůla,  chmel. 
jehož  k  pivu  užívala  ode  dávna  města  přímořská  na  severu;*)! 
z  kovů  železo,  stříbro,  olovo  a  cín;*)  z  jiných  nerostů  křida 

Vývoz  průmyslových  výrobků  hospodářských  a  řemeslných 
v  té  době  se  zmnožil,  jest  ho  již  znáti,  ale  proti  ostatním  věcem 
vývozným  přece  většinou  zůstává  k  službě  domácí  v  místním  nebo 
krajovém  obraezení.  Vyváží  se  větší  měrou  jen  plátno  (až  do  Ham- 
burka  po  Labi)  •),  pivo,  hrnce,  kůže  vydělané,  české  nože '')  a  nejvíc 
asi  sukna.  Jsou  sic  prostější  nežli  drahá  sukna  nizozemská,  ale  od- 
važují se  až  na  trhy  porýnské  v  soutěž  mezinárodní.  Zajisté  sukno 
r.  1361  ve  Frankfurtě  na  trhu  pražskému  měšťanu  pobrané,  byl 
výrobek  český.  Naposled  uvésti  jest,  že  i  české  víno  se  vyváželo  na 
sever  a  též  chebská  medovina  bílá  a  povidla  (mus)*j  těšila  se  ex- 
portu, zvláště  na  Moravu,  kdež  měli  chebští  kupci  svobodu  čelnou 
od  r.  1342.  ^)  Jakž  viděti,  bylo  tehda  přec  již  nejedno  odvětví  do- 
mácí výroby  tou  měrou  silno,    že  zboží    české   mohlo   za    hranice. 


')  Zprávy  chudičké  roztroušeny  v  celnícb  fádech  a  v  privileg.  Celakovskt. 
C.  II.,  485,  Palacký,  Formelb.  V.,  136  (o  peří),  Emler,  Reg.  IIL,  589  a  j.  Srov. 
Tomek,  D.  P.  II.,  400. 

')  O  úrodě  českého  obilí  pojem  máme,  ale  kusý.  R.  1361  Karel  IV.  nařídí. 
kolik  obilí  města  msgí  míti  na  skladě  pro  vojnu.  Obsah  těch  skladů  žitných  je 
povědom  jen  z  12  měst  a  několika  kláSterů  (Celakovský,  II ,  676)  a  vydá  23050 
strychů.  Hubsch  (Gresch,  d.  flandels  245),  soudě  ze  známých  čísel  o  nesnámtch. 
počítá  celkem  100000  strychů  žita,  v  městech  tehda  složených.  To  drobet  po- 
učuje o  hojnosti  české  obilné  produkce. 

•)  Totiž  z  nedošlého  na  svět  zvířete,  fikali  té  kflži  spratek. 

*)  Haliman,  Stádtewes.  I.,  373. 

•)  Tadra,  Styky  46. 

*)  Hubsch,  Gesch.  d.  bOh.  Handels.  178. 

')  Kdys  v  Benátkách  zajato  4500  českých  nožů  kupci  v  dluhu.  Kutrzebi, 
Rozprawy  Akad.  Krakow.  II.,  XIX.,  174. 

•)  V  cle  žitavském  vařené  švestky  a  višně.  R.  1386. 

*)  Celakovský,  Cod.  II.,  368.  Hubsch,  Gesch.  d.  Handels.  194. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Fonna  stykův  obchodních.  366 

•dvážiti  a  rozhodnouti  po  rozumu  merkantilném,  byla-li  bilance 
bchodni  příznivá  či  nepříznivá,  na  to  není  bezpečných  číselných 
práv. 

Forma  styků  obchodních  a  provozování  obchodu  bylo  i  v  této 
obě  s  valnou  část  vždy  ješté  dosti  jednoduché,  ač  pokročilejší 
)nny  již  také  se  v  pamětech  historických  ohlašují.  S  valnou  část 
lyl  to  obchod  na  vlastní  účet,  rázu  místního  tak,  že  náš  obchodník 
lutoval  se  zbožím  a  pro  zboží,  náš  dojížděl  tam,  cizí  sem.  Své 
boží  naši  kupci  zasílaU  však  také  po  vozatajích,  formanech,  což 
iředpokládá  nějaké  úmluvy  s  kupci  míst  cizích,  takže  není  ne- 
Dožná,  že  tu  byly  již  začátky  nějakých  obchodů  distančních.  Vy- 
kyluje  se  též  stopa  obchodu  komisionářského,  ale  zdá  se  nám  vše 
)ýti  ještě  nějak  nesmělé.  Zachoval  se  totiž  doklad,')  že  bratr  bra- 
lovi  konsignuje  zboží  (cín)  z  venkova  (asi  z  Kadaně)  do  Prahy. 
Jralr  v  Praze  k  rozkazu  venkovského  bratra  komitenta  cín  pro- 
Jává,  jest  vůči  kupiteli  samostatným  obchodníkem,  prodává  jednou 
Jráž,  podruhé  laciněji,  oznamuje,  že  má  i  na  zbytek  cínu  kupce 
až  vyhlédnutého,  a  ptá  se,  má-li  ten  zbytek  prodati  či  uschovati, 
při  lom  radí  svému  komitentovi,  kdyby  se  doma  ptali,  má-li  v  Praze 
cín  na  skladě,  aby  zapřel,  ale  to  aby  pověděl,  že  neví,  má-li  snad 
tin  bratr  v  Praze.  Té  kupecké  politice  nesnadno  rozuměti. 

Zajisté,  že  v  té  době  skládaly  se  na  větší  výpravy  společnosti, 
a  není  nemožno,  že  tou  příčinou  a  příležitostí  vznik  brala  i  u  nás 
Déjaká  sdružení  obchodní  rázu  aspoň  poněkud  podobného  našim 
společnostem  komanditním.  Důkazy  však  o  „commendě*  známe 
teprve  z  doby  následující. 

Cizí  kupci  měli  u  nás  své  faktory  (ležáky),  kteří  transport  zboží, 
prodej  i  nákup  obstarávali,  rejstříky  vedli,  jsouce  obyčejně  v  slu- 
žebném poměru  k  svým  patronům.  Od  nich  se  zajisté  naši  obchod- 
nici lecčemus  přiučovali.  Zval-li  české  kupce  r.  1366  doze,  aby  při- 
jížděli se  svými  věcmi  na  trhy  benátské,  viděti  z  toho,  že  obchod 
jejich  měl  ráz  výměnný,  tehdáž  vždy  ještě  obvyklý.  Provozována 
byla  exlensivní  tržba  výměnná  s  nevalnými  zásobami  rozmanitého 
zboží  na  jednom  voze,  ačkoli  nepřeme,  že  některý  kupec  český 
držel  se  i  jen  některého  zboží  výhradně,  usiluje  o  velkotržbu. 

')  List  latinský  z  arch.  třeboňského  o  tom  Hobsch  v  Gescb.  d.  Handels 
W7.  uveřejnil,  ale  bez  datum. 


Digitized  by  VjOOQIC 


366  Kniha  EL  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

Obchod  veden  začasté  na  úvěr.  Městskými  knihami  zapisuje  » 
kupec  kupci  v  dluhu.  Na  příklad  pražský  kupec  Laurencius  smlouvá 
se  před  novoměstskou  radou  v  Praze  r.  1417,  že  bude  kupci  Barto- 
loměji ze  Zhořelice  spláceti  dluh  po  několik  roků  penězi  či  zbožím 
A  což  přisni  byli  v  těch  úvěrních  věcech!  Henrik  Stange,  kupec 
zhořelecký,  maje  spolek  s  kupcem  Grošem  z  Frankfurtu  oderského 
slíbil  zápisem  v  knize  města  Nového  r.  1415,  že  zaplatí  pražskému 
koníři  Hanuši  Longovi  v  určité  lhůtě  do  západu  slunce  povinny 
dluh.  A  že  přinesl  peníze  o  něco  později,  nepřyal  jich  koníř,  nej 
chtěl  pokuty  40  kop  a  pohnal  cizího  kupce  na  soud.  Novoměs*Jl 
to  některak  srovnali.*) 

Že  děl  se  velký  obchod  na  kredit,  o  tom  již  samo  sebou  svedá: 
ono  množství  privilegií  obchodních,  v  nichž  zřejmě  stojí,  aby  česky 
kupec  nebyl  stavován  pro  cizí  dluh.  Píše-li  tak  Ludvík  uherskj 
král  r.  1367,')  to  šlo  jisté  jen  o  dluhy  kupecké,  o  zboží  na  lívěj 
z  Uher  do  Čech  vydané.  Kdož  jiný  než  kupec  by  v  Uhrách  délaJ 
dluhy?  „Cizím"  dluhem  míní  se  osobní  úvěr  reálný  nespravedlivj 
a  dnes  nemožný,  jímž  věřitel  všeobecným  zvykem  a  právem  i^ 
stavním  konfiskuje  jmění  —  ne  dlužníkovo  (poněvadž  k  němu  nH 
může),  ale  jmění  jeho  nevinného  spoluměštana,  jenž  se  mu  (id 
rány  hodil.  I 

Kupec  cizí  a  domácí  i  velkým  pánům  dával  zboží  na  dluhq 
na  dlužní  úpis.  Forma  takových  obligací  jest  obyčejná  a  přirozený 
ta,  že  oba,  věřitel  a  dlužník,  se  zbožím  a  jeho  cenou  dlužnou  vy- 
stupují v  listě  bezprostředně.  Zachoval  se  z  r.  1364  úpis  benedik- 
tinů pražských,  jímž  vyznávají,  že  jsou  Gůnterovi  z  Žatce  12  hřiver 
dlužní  za  sukna  a  shbují  zaplatiti  o  nejbližší  termín  havelský;  toui 
dobou  vyznávají  jacis  urozenci,  že  60  kop  grošů  pražských  dluhuji 
Mikuláši,  pražskému  měšťanu,  za  čtyři  postavy  cášského  sukna 
dlouhého.  ^)  Až  i  do  knih  konsistomích  dostaly  se  takové  obligace. 

')  Arch.  pražs.  6.  2079,  F.  16. 

")  Arch.  pražs.  ft.  2079,  E.  10. 

•)  Celakovský,  C.  L,  101. 

*)  Král  Václav  rád  odkazoval  kupce  na  pokladnice  jiné;  r.  1413  rozka2Lj> 
Novoměstským,  aby  zaplatili  z  berní  za  ného  29  kop  kupcům  salcburskÝm,! 
Erasmu  Rittenbergerovi  a  Kundrátu  Fuchslerovi;  r.  1416,  aby  zaplatili  200  kopj 
kupcům  pasovským  Martinu  Stubnerovi  a  Václavu  Eygnerovi  Arch.  praia.,  Č.  989, 
A.  16,  A.  22. 

•)  Oba  úpisy  z  archivu  třeboň.  uveřejnil  Hubsch  v  Gesch.  des  bohm.  Han- 
deis.  161, 162. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Forma  stykftT  obchodních.  367 

R.  1394  Václav,  kněz  v  Pelhfimově,  zapisuje  se  ve  dvou  kopách 
a  18  groších  dluhu  Petrovi,  knih  prodavači  v  Praze,  a  slibuje  opla- 
titi na  lhůty.*)  R.  1407  16.  listopadu  zapisuje  se  Jan  z  Hazem- 
burka,  že  o  příštím  sv.  Jiří  zaplatí  povédomému  Křížoví  kramáři 
85  kop  a  24  groše  za  aksamit,  „postavci  pohanské"  (to  bylo  plátno 
snad  orícnlské,  od  pohanů),  kment,  prostěradla,  koltry  a  čalouny.') 

Bohužel,  že  pro  chudobu  zpráv  v  XIV.  století  velmi  nesnadno 
postihnouti  všecken  labyrint  lidské  činnosti  obchodní  u  nás.  Ani 
nevíme,  jak  hojné  mezinárodní  spojení  měli  kupci  naši  s  vlaskými 
bankéři;  uměli-li  sobě  zkracovati  způsob  placení  na  místa  daleká, 
jako  to  činívali  tou  dobou  vůbec  nizozemští  a  vlašští  kupci,  užíva- 
jíce směnek  obchodních  a  listů  neboli  poukázek  na  obchodní  dluž- 
níky míst  v  cizině  s  udáním  měny  peněz,  jakou  jest  platiti.  Že 
králové  užívali  služeb  bankéřských,  že  i  náš  Karel  IV.  r.  13G5  při 
splátce  dluhu  v  Avignone  užil  prostřednictví  bankéře  z  Lukky,  *) 
to  jisto ;  ale  když  i  studentům  českým,  v  Itálii  pobývajícím,  peníze 
byly  zasílány  prostřednictvím  bankéřů  benátských,  florentských  a 
jiných,  *)  smíme  snad  z  toho  souditi,  že  i  naši  kupci  s  oněmi  ban- 
kéři bývali  obchodné  spojeni  a  užívali  jich  prostřednictví  pomocí 
listů  směnečných.  Byli  také  bankéři  i  v  Němcích  leckde.*) 

Také  není  zapsáno,  měii-li  naši  obchodníci  nějaké  pravidelné 
rpoštovní"  spojení  již  v  XIV.  věku  s  blízkými  či  vzdálenějšími  em- 
porii,  zvláště  Praha  byla-li  pravidelnými  posly  spojena  s  Norim- 
berkem nebo  s  Vratislaví,  jakož  v  týchž  dobách  Augšpurk  vlastní 
poštu  vysílal  až  do  Benátek  v  určitých  lhůtách.  ^} 


*)  Soudní  akta  kons.  VIL,  163.  Tadra. 

')  Pro  »axamito,  postawczie  pohanské,  pro  lodicibus,  culcitris,  tapeciis, 
těla  dieta  kment  et  aliis  rebus.<  Tadra,  Soud.  akta  konsist.  VI.,  126. 

•)  Nováček,  C.  Mus.  1890,  170.  Srov.  Scliuite,  Gesch.  des  mittelalter.  Han- 
deis.  231.  R.  1380  arcibiskup  pražský  béfe  půjčku  u  penéinika  frankfurtského. 
Tadra,  akta  konsist.,  II.,  14. 

*)  Tadra,  Styky,  37. 

*)  Byli  mezi  nimi  lichevníci,  kteří  proti  zákazům  církevním  půjčovali  na 
lichvu,  Caorsinové  svrchu  již  dotčení.  Deutsche  Geschichtsbl&tt.  I.,  210  uvádéjí 
je  v  Némeích  r.  1854. 

•)  Janssen,  Gesch.  d.  deut.  Volk.  I.,  377.  2e  pražStí  kupci  r.  1349  mfili 
své  posly,  a  že  z  Norimberka  týdne  kotčí  posel  do  Prahy  dojíždčl  (Hobsch, 
Gesch.  d.  bOhm.  Hand.  183)  je  možno,  ale  není  doloženo. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


368  Kniha  II.  5.  Ofociiod  doby  lucemburské. 

Zmíněno  budiž  ještě  to,  že  někteří  bohatí  kupci  pra^í  brali 
podíl  též  v  nákladech  a  výtěžcích  stříbrných  hor  kutnohorských.*) 
O  Rotlevovi  a  jeho  ohromném  bohatstvé  vypravovány  povésti  skoro 
pohádkové.  *) 

Obchod,  af  již  byl  provozován  kupecky  prostě  nebo 
s  užitím'  všech  tehdejších  obratností,  míval  za  všecken  čas  nad 
rozumnou  míru  přemnoho  překážek  a  dusil  se  v  tržební  soustavě 
tehdejší,  jež  byla  svobodna  na  pohled  jen  v  principu.  Některé  pře- 
kážky a  nesvobody  jasně  vysvitly  již  z  dosavadního  Učení.  Byla  to 
především  dvojí  ona  snaha,  která  všude  obchod  tísnila :  jednak  aby 
panovník  získal  z  obchodu  co  nejvíc  na  clech,  a  druhé  aby  města 
lokálními  monopoly  kořistila  co  nejvíc.  Viděli  jsme,  že  vznikly 
z  toho  obojího  nucené  cesty,  nucené  sklady  a  zastávky,  řevnivost 
míst  tržebných,  veliká  a  zbytečná  námaha  vozatajův  a  kupců: 
s  těžkým  nákladem  po  zlých  silnicích  a  velikých  oklikách  a  úcliy!-: 
kách  od  cesty  přímé  a  ztráta  času  na  dni  a  týdny.  Ovšem  nebylo 
tak  jen  u  nás. 

Co  do  platů  celných,  jichž  bylo  ve  vnitř  země  tuze  mnoho, 
zakořenila  se  veliká  svévole.  I  leckdo  z  panstva  časem,  pleta  se 
v  regální  právo  královo,  zarazil  si  mýto  nebo  clo,  nezašed  příliš 
daleko  pro  legitimaci;  k  zřízení  cla  nebo  mýta  stačil  ten  onen 
můstek  a  cesta  na  panském  gruntě  s  důvodem,  že  pán  bude  je 
opravovati.  Král  Jan  zakazoval,  rušil  tu  a  tam  nemírná  cla,  ')  jednal 
i  u  sousedů  o  zmírnění  cel  nesnesitedlných.  *)  Sám  panstvu  cla 
bral,  ale  také  dával,  ^)  v  nouzi  cla  zastavoval,  *)  prodával  ^  a  do- 
voloval,* aby  jiní  mezi  sebou  cla  prodávali.  ®)  Neměl  král  Jan  eekél 
politiky  žádné,  a  lze  domysliti  se,  že  obchodníkům  tou  příčinou 
nevedlo  se  dobře.  | 

')  Na  př.  Welflovici  byli  obchodníky  a  penéžníky.  Jeden  z  nich  mél  ni\ 
sobe  úřad  urburéře  na  Horách.  Tomek,  D.  P.  IL,  8C6. 

•)  U  Zídka,  u  Sylvia  v  století  XV. 

•)  Pelzel,  Cai'l  I.,  78. 

*)  Celakovský,  Cod.  I.,  44. 

•)  Příklady  v  Celakovském  Cod.  II,  339.  R.  1325  dal  clo  v  Beroune  praá- 
skému  Rokycanerovi  i  s  rychlou. 

•)  R.  1319  v  LUoméřicích.  Celakovský,  U.,  183. 

*)  R.  1321  v  Lounech,  Celakovský,  II,  198.  | 

•)  R.  1327  clo  plzeňské.  Týí,  U.,  266. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cla.  3G0 

Za  Karla,  dobrého  hospodáře,  bylo  o  to  lépe,  že  nedal  vzni- 
li  libovolným  clům  a  starší  libovolná  cla  mocně  rušil. ')  Za  ná- 
ipce  jeho  Václava  pozorujeme,  že  vznikají  dovolením  královským 
56  cla  nová,  nebývalá.  Takž  Malostranští  obdrželi  r.  1383  clo, 
y  čistili  mésto  za  to,  r.  1390  Chebští  směli  zříditi  nové  clo,*) 
1396  Hradeckým  nad  Labem  povoluje  král,  aby  vybírali  ungelt 
suken  a  ryb  od  těch,  kteří  s  městem  netrpí  (to  byli  tedy  cizí 
pci),  ^)  r.  1400  král  Václav  propouští  Novoměstským,  aby  si  z  do- 
tká a  jiných  věcí  vybírali  „moderata  thelonea"  (mírná  cla)  v  bra- 
ch,*) tedy  jim  dokonce  na  vůli  nechává,  kolik  mají  vybírati, 
i  čemž  pojem  „mírných  cel"  jest  zajisté  velmi  relativný.  R.  1402 
latovským  povoleno  po  dvacet  let  vybírati  clo  z  koní,  z  dobytka 
z  kupeckých  věcí,  aby  sobě  z  užitku  jeho  opravili  hradby;*)  na 
ejný  účet  král  r.  1406  povoluje  nový  ungelt  z  obilí  (z  měřice 
déř)  Litoměřickým,^)  r.  1412  Nimburským  povoleno  clo  ze  soli 
ros  ze  strychu)  a  z  dobytka,  "'j  To  tak  jen  příklady  známé,  a  to 
§lě  nikoli  všecky. 

Rozumí  se,  že  i  tento  král  cla  zastavoval  a  pronajímal  Při- 
)inináme  za  doklad,  že  r.  1405  měšfanu  staroměstskému,  Janovi 
dnému,  oddal  vybírání  cla  a  ungeltu  na  Malé  Straně,  v  Modřa- 
ich,  v  Plzni,  v  Slaném,  v  Lounech  a  na  Žebráce  (a  též  na  Starém 
€sté,  jak  již  svrchu  dotčeno)  za  týdenních  20  kop  grošů  pražských, 
t  měl  odváděti  do  financí  královských.  Téhož  roku  1405  král 
islavuje  na  osm  let  ungelty  a  cla  v  Starém  městě,  na  mostě, 
branách  pražských,  a  v  týchž  svrchuřečených  městech  Mikuláši 
)dkomořímu  s  touž  povinností  20  kop.®) 

Již  znáti  zajisté,  že  na  tom  množství  cel  zakládala  se  valná 
isl  nesvobody  tržní.  Tíha  celní  ležela  na  obchodnících,  na  raě- 
anech,  na  lidu;  páni  a  kněžstvo  neplatilo.  Kupci  hosté  nad  to 
ckde  i  speciálním  clem   bývali  stěžováni.     Pravdaf,   zachovala  se 


•)  Cdakovský,  Cod.  L,  134. 
')  Hobsch,  Gesch.  d.  Handels.  262. 
•)  CelakoTský,  II.,  885. 
•)  Týi,  I.,  186. 
*)  Cclakovský,  II.,  971. 

•)  Týž,  IL,  1018.  Výsadu  opakuje  r.  1409.  Tamž,  1103. 
')  Týi,  n.,   1149. 
•;  Týi,  IL,  1013,  1020. 
^Inter,  Dějiny  femeBla  a  obchoda  v  Čechách  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  veku.  24 


Digitized  by  VjOOQ IC 


370  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

privilegia,  jimiž  někteří  kupci  buď  v  určitých  méstech  *)  nebo  do 
konce  po  vší  zemi*)  měli  býti  cebiých  platů  prázdni.  Ale  v  sku 
tečnosti  kupec  nebyl  propouštěn  lehce  beze  cla,  a  z  pozdější  dob 
víme  najisto,  že  „Norimberští  jsouce  ode  dávna  v  Praze  cel  prázdr. 
přece  dávati  musí."  *) 

Cla  co  do  povahy  byla  říčná,  čestná,  skladná,  co  do  smén 
v.  němž  zboží  se  pohybuje,  byla  přívozná  a  průvozná,  co  do  úče! 
a  stanoviště,  z  něhož  se  ukládala,  byla  fiskální,  a  co  do  platu  u 
turální  či  peněžitá.  O  clech  ochranných  z  účelu  hospodářsky  pol 
tického,  zvláště  na  výchovu  domácí  výroby,  v  oné  době  není  je^l 
řeči;  bylotě  patrně  cizího  zboží  potřebí,  a  veliký  náklad  na  tran: 
port  zboží  z  ciziny,  zdražuje  zboží  cizí  proti  domácímu,  působil  ji 
sám  sebou  skoro  jako  novověké  clo  ochranné,  a  bylo-U  přec  ni 
jaké  ochrany  potřebí,  jakož  jsme  svrchu  viděli  při  hospodářské  pře 
dukci  piva,  vydán  zákaz  dovozu.  Stejně  tak  byl  zakazován  dovc 
vína,  že  šlo  o  novou  kulturu  domácí.  Ke  clům  počítán  též  poplate 
z  koupě  a  z  prodeje,  bylo  to  clo  tržné.  Někdy  v  tarif  čelný  pojí 
i  plat,  jejž  bylo  dáti  měřičům  úředním  a  orgánům  celným. 

Ohledáváme-li  celní  sazby  z  této  doby,  nedopálráme  se ai 
v  jedné  z  nich  účelné  jednotnosti,  principu  při  všem  důslednéb 
Z  některého  zboží  platiti  jest  dle  vozů  velkých,  malých,  *)  z  jinéh 
dle  kusů  drobných  či  velikých,  *J  ze  soli  placeno  od  lodi,  z  méř 
(čtvrtně,  mensura),  z  beček  nebo  prostic,  dle  pytlů,  z  kupeckéh 
či  krámného  a  textilního  zboží  dle  vozů,  i  od  uzlů  (ligatura,  saun 
zom),  a  to  jinač  od  uzlu  vezeného,  jinač  od  neseného,  a  též  rcw 
dílně  od  uzlu  velikého,  jenž  dle  pozdějších  zpráv  držel  v  sobě  2 
i  víc  postavů  nebo  štuk  po  32  loktech,  a  od  břemene,  jež  se  na 
na  pleci ;  ze  zboží,  jež  se  vážilo,  platili  bylo  někde  dle  vozů,  jind 
dle  centnéřů,  kamenů  (20  liber);  z  tekutin  byl  plat  dle  džberi 
sudů,  láhví,  tun;  clo  ze  zvířat  bylo  dle  počtu  a  kusu.     A  néktei 

*)  Plzftané  r.  1341  osvobozeni  cla  v  Domažlicích,  na  Pfiindé  a  v  Tachor 
Strnad.  Listář,  6.  49.  R.  1327  Písečtí  osvobozeni  cel  ve  Volyni,  StrakonicicJ 
Netolicich  a  ješté  v  pěti  jiných  méstefikách.  Celakovský,  II.,  242. 

■)  Chebští  r.  1279  osvobozeni  cel  po  vší  říái  Aiinské,  r.  1330  obnoTen«| 
Celakovský,  II.,  94,  266. 

»)  Arch.  pražs.  324,  198. 

*)  Dle  uherského  přivil.  1336  vozili  nadi  na  vozech,  jež  listina  zove  >a^| 
zas.*  Emler,  Reg.  IV.,  102. 

^)  Sůl  v  Krakově  dle  »balvanů«,  banksalz.  Kutrzeba,  .1.  c   147. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Celní  řády.  371 

i  zase  deněny  podle  úhrnné  větší  či  menší  ceny  vezeného  zboží ; 
pod  určitou  cenou  vezeno,  to  cla  prázdno.  Hotový  výrobek, 
lotovar  i  surovina,  v  některém  tarifě  všecko  jednostejno.  Nedo- 
dáš se,  proč  některé  zboží  ze  cla  vyňato,  jiné  nikoli,  a  proč 
témž  zboží  v  jednom  tarifu  řeč  a  v  druhém  není.  Že  do  mýt  a 
I  pojat  poplatek  z  osob  některých,  zvláště  ze  židovských,  to 
ropský  zvyk.  *) 

Při  zmatku  tehdejších  cel  jediné  to  dobro,  že  sazby  celné  byly 
i  dlouho  ustálené,  takže  při  některé  zkušenosti  a  několika  škodách 
Dhl  obchodník  si  přec  učiniti  jak  tak  přesný  výpočet  nákladův 
tím  kalkulovati. 

Celných  řádů  ze  XIV.  století  zachovalo  se  u  nás  několik, 
bšírná  jest  z  r.  1341  sazba  cla  v  Habrech  povinného.*)  Drží 

5  větší  část  vozů,  a  vůz  platí  dle  průměrné,  relativné  ceny  zboží 
doženého.  Utvořili  jsme  si  tuto  stupnici.  Nejvíc  —  po  půl  hřivně 
ůl  kopy?)  —  platiti  bylo  z  vozu  suken  zavinutých  a  z  vosku. 
Qáč  z  postavu  sukna  nezavinutého  (t.  j.  bezpochyby  již  načatého) 
rte  platiti  2  peníze  a  z  centnéře  vosku  groš  (nebo  12  peněz), 
statní  sazba  z  vozů  jest  daleko  skrovnější.  Clíti  bylo  vůz  cínu  16 
ínézi,  vůz  zajícův  a  vyziny  po  12  p.;  vůz  vína  a  sladu  8  p ;  vůz, 
i  němž  se  kdo  stěhuje,  7  p.;  vůz  skelného  zboží  6  p.;  vůz  olova, 
rb,  kozí,  oceli  po  4  p.;  vůz  obilí,  česneku,  cibule,  stavebního  dříví, 
íleza,  dřevěného  nádobí,  barev,  klobouků,  nehotových  mečů,  kuřat, 
ijec,  ovoce  po  2  penězích,  jenom  ke  clu  z  kuřat  bylo  přidati 
sté  jedno  kuře.  Z  vozu  zajíců  mohl  dán  býti  místo  12  peněz  zajíc. 

Tozu  dřevěného  uhU  a  topiva  neplatilo  se  nic.  Měď,  bronz,  vlna 
ila  se  na  centy,  centnéř  (120  liber)  po  4  penězích,  váží  tedy  tarif 
ejné  cent  mědi  jako  vůz  olova  či  ryb.  „Krámské"  (kupecké)  zboží 
lilo  se  dle  uzlu  (v  něm  snad  22  štuk).  Uzel  vezený  platil  6  peněz, 
a  zádech  nesený  polovici.  Z  koně,  na  trh  vedeného,  dáti  bylo  2 
enize,  z  dobytka  velikého,  z  dvou  vepřů,  z  kýty  uzené,  z  kůže 
eliké,  z  bečky  soli  po  1  penízi.  Láhev  (láká)  olivového,  konopného 

makového  oleje  členěna  8  penězi,  každá  stejně  (láhev,  lage,  láku 
íhdá  počítati  jest  za  3  pinty  nebo  1 2  žejdlíků),  tůna  medu  a  postel 

')  Lavisae  et  Rambaud,  Histolre  generále  ÍI.,  490. 

*j  Emler,  Reg.  IV.,  424.  Vůz  sladu  počítá  v  8  groších,  to  je  chyba  místo 
8  penfaicb,  platit  se  od  půl  vozu  4  peníze.  Jireftek,  Cod.  2,  3.  362  otiskl 
ío  řád  také. 


24 


1* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


372  Kniha  11.  6.  Obchod  doby  lucemburské. 

peřin  4  penězi,  džber  medu  2  penězi,  byl  tedy  džber  za  půl  tůny. 
Plátno  clíti  bylo  dle  loket,  sto  loket  za  2  peníze.  Pocestný  člově 
af  jel  či  šel,  platil  v  Habrech  peníz.  Žid  též  tolik. 

Pestré  i  zmatené  jest  clo  litoměřické  z  r.  1352.*)  Sa 
obilí  a  herynk  clen  nákladem  lodním,  při  čemž  ta  podivná  věi 
že  měštěnín  litoměřický  nucen  platiti  víc  než  host.  Šlo  patru 
o  přilákání  importu  z  daleka,  ale  nač  domácím  obchodníkům  pří 
kaženo?  Z  veliké  lodi  solní  bylo  platiti  proboštovi  kostelnímu  1 
peněz,  purkrabovi  4  p.;  z  malé  lodi  vrchovaté  8  p.,  z  nevrchoval 
4  p.  Host  s  lodí  solnou  platil  „od  každého  pacholka"  po  4  penť 
zích  a  po  míse  soh;  z  menší  lodi  solné  nedal  nic.  Z  lodi  obiln 
veliké  bylo  clo  tří  šilinků,  čímž  se  tu  míní  bezpochyby  obyčejn 
groše  tři,^  z  menší  vrchovaté  18  p.  (což  je  půl  druhého  groše 
z  nevrchovaté  4  p.,  kterýžto  veliký  rozdíl  nebude  bezpochyb 
v  opisech  archivních  správný.  Při  lodech  s  obilím  nemluví 
o  hostech  neb  o  cizích  kupcích,  poněvadž  od  severu  k  nám  obi 
Jistě  nevozili.  Herynk  měl  totéž  clo  jako  obilí.  Hosté  však  plat 
od  „lastu"  herynků  po  2  penězích  a  po  dvou  heryncích,  ale  vi 
zouce  herynky  spolu  se  soh,   měli  platiti  pouze  z  jednoho  zbo; 

Domácí  víno  bylo  prázdno  cla,  patrně  na  prospěch  doirái 
kultury.  Od  polouvozí  vína  cizího  bylo  dávati  po  4  penězích.  C 
piva  tolikéž.  Na  kusy  clily  se  kůže,  a  při  těch  činěn  rozdíl,  poku< 
kůže  surovina,  pokud  polotovar.  Deset  peněz  bylo  dáti  od  sta  ho 
vězin  nevydělaných,  sedm  a  půl  groše  od  zlúžených  a  vydělaných 
Nejmenší  clo  bylo  od  ovčin:  4  p.  od  nevydělaných,  10  od  zlúže 
ných.  Kozletiny  dvénásob  ovčin  platily.  Kožešiny  cleny  počtem  a 
tisíc  kusů ;  kuniny  a  popelice  8 — 7  Vg  grošem  za  tisíc.  Polty  dví 
clily  se  penízem;  vepř  půl  penízem  (nebo  haléřem)  stejně  jak( 
v  tarifě  haberském.  O  jiném  dobytku  není  v  tarifě  řeči.  Hrnce  clen^ 
na  kusy,  z  kopy  bylo  dávati  4  hrnce ;  na  kopy  byly  i  plece,  z  tai 
byla  sazba  4  peníze. 


»)  Tůna,  tina  dle  rukop.  arch.  pražs.  993,  35  roku  1324  držela  v  sobť'  M 
pinet  po  4  žejdlících.  Ten  obsah  jí  zůstal  i  potom  vždy,  jenže  ponékud  zníťcíl^ 
jméno,  slovouc  >týnský«  (sud);  také  džber  jí  říkali.  Půl  týnského  je  vedro. 

■)  Celakovský,  Codex,  II.,  483. 

■)  Jest  počítati  šilink  (rakouský  a  némecký)  po  třech  groSích.  V  tom  pří- 
pade by  clo  nahoře  pravené  o  9  groSích  bylo  veliké  proti  dvéma  clům  ná^!e^ 
dujícím.  V  dobé  Karlově  >halský  šilink<,  soiidus  hallensis,  drží  v  sobě  14  peDíi 
(haléřů)  a  neliší  se  tudíž  mnoho  od  groše,  jenž  drží  12  penízů.  Tomek,  D.  P. 
U.,  414. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Celní  řády.  373 

Dle  obsažnosti  nádob  a  obalů  byl  členěn    med  či   medovina : 

Qny  2  peníze,  o  polovici  méně  než  v  Habrech.  Veliký  uzel  krám- 
:h  vécí  (kupeckých)  platil  cla  8 — Vl^  groše  (půl  vérdunku),  což 
proti  habrovskéniu  tarifu  neraimé  mnoho,  čtrnáctkrát  víc!  Na 
)ti  tomu  3  břemena  kramářských  vécí,  na  hřbetě  neseného,  pla- 
f  se  jen  4  peníze.  Z  uzla  suken,  „dlouhého",  řečeného  wal,  bylo 
I  sazby  16  peněz,  z  uzla  suken,  jenž  slově  zom,  4  peníze;  měl-li 
n  v  sobě  704  lokte,  držel  (dle  cla  počítáno)  wal  2816  loket  nebo 
8  postavů. 

A  zase  divná  věc :  z  pytle  chmele,  af  byl  veliký  či  malý,  pla- 
)  se  stejné,  po  penízi.   Dle  váhy  mělo   placeno  býti  clo  z  vosku 

kámen  vosku  I  penízem;  stejné  tak  10  kamenů  sádla,  smůly, 
e.  křídy.  Kdyby  však  měšťan  vezl  některé  to  zboží  spolu  se  solí, 
lá  nic.  V  tarifě  vytčeno  zvlášf,  že  od  sýrů  se  vůbec  neplatí.  Od 
íliké  váhy"  —  de  lasto  —  olova,  cínu  a  jiných  kovů  „půl  lotu" 
j.  snad  10  peněz),*)  od  ,malé  váhy"  týchž  vécí  jen  peníz  jeden. 
Dbní  clo  v  tarife  týče  se  jen  stěhování;  kdo  stěhuje  se  ven  ze 
Dě,  dá  z  nábytku  půl  vérdunku  (TV^ — 8  grošů,  počítá-li  se  na 
pu  64  nebo  60  grošů;  vérdunk  je  čtvrtka).  Kdo  se  stěhuje  do 
Qé,  nedá  nic. 

Clo  tržné,  ungelt,  obdrželi  Královéhradečtí  od  krále 
clava  IV.  r.  1396.  Ale  bylo  omezeno  jen  na  tržení  suken,  ryb 
ianečků.  Kdo  prodal,  platiž  z  kopy  grošů  půl  groše,  kdo  koupil, 
ilatiž  3  haléře  (peníze),  jichž  jde  12  do  groše.  To  clo  dáno 
idci,  aby  %\  pomohl  z  nouze  a  platiti  je  měli  jen  cizí,  s  městem 
rpící.  *)  Ty  trojí  příklady  uvedené  z  celnic  venkovských  nechat 
itači. 

Mimo  takováto  cla  vybírána  v  branách  městských  mýta,  jichž 
ežek  někde  náležel  vrchnosti,  někde  obci,  kteráž  za  to  povinna 
avoval  silnici  na  míli  cesty.  Některé  i  královské  město  obdrželo 

v  branách  teprve  v  století  následujícím.     Za  příklad  branného 

posluž  plzeňské  z  r.  1388.  Bylo  prosté:  z  koně  a  ze  skotu 
notlivého  po  haléři.  •) 

V  Praze  bylo  platiti  pravidelná  cla  na  kolikero.  Nejprve  ve 
anách.  Staroměstští  s  volí  krále   r.  1331  stanovili   (na  pomoc 

')  Lot  počítáme  přirovnáváním  ve  20  penézich ;  Tomek,  D.  P.  I.,  341  béfc 
ta  4  grode.  To€  rozdíl  veliký.  Ale  nád  výpočet  do  tarifu  se  hodí  spíš. 
■)  Celakovský,  Cod.  IL,  885.  Httbsch,  Gesch.  d.  Hand.  261. 
*)  Strnad,  Listáf  174.  >Na  clo  a  mejto  u  bran«. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


374  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

dláždění)  clo  branské  tak,  aby  z  koné,  zapraženého  k  vozu  kupec 
kérnu,  vozataj  do  brány  vcházející  platil  po  šesti  penězích,  niko! 
kupec;  z  koně,  jenž  obilí,  seno,  trávu,  dříví  veze,  peníz.  Za  sl/ic 
z  brány  ven  vezený,  dva  groše  bylo  dáti,  od  kamene  a  dříví  t 
stavbě  nic.')  Nejstarší  clo  z  malostranských  bran  jest  z  r.  138*: 
Je  prosté.  Z  koně  haléř,  veze-li  na  voze  co  pod  cenou  jedné  kopy 
G  haléřů,  veze-U  zboží  dražší ;  kamení  z  Petřína  osvobozeno.  Vezen-1 
živý  žid,  bylo  spraviti  z  koně  6  haléřů,  mrtvý-li,  bylo  dáti  grošJ 

Druhé  clo  bylo  na  mostě  pražském.  R.  1348  tarifováno  n 
pomoc  stavby  nového  kamenného  mostu.*)  Jeví  se  býti  již  dosl 
pestrým  a  nemalým.  Největší  sazba,  4  groše,  byla  na  vyzinu,  Iřeu 
groši  měl  clen  býti  sud  dvou  nejdražších  vín  (rivoli  a  bolzano 
tolikéž  měl  dáti  ten,  kdo  se  přes  most  stěhoval;  po  dvou  grošit 
byla  sazba  na  ostatní  vína  cizí  mimo  rakouská,  na  sud  oleje,  n 
sto  velikých  kozí  hovězích.  Po  groši  bylo  platiti  z  balíku  (ligalurs 
suken,  plátna  bavorského,  z  balíku  věcí  kramářských,  z  balík 
malých  kozí,  ze  sudu  rakouského  vína,  cizího  piva,  chebské  medo 
viny,  z  vozu  soli,  železa  a  z  vozu,  na  němž  nevěsta.  Půl  groše  neb 
6  haléřů  posazeno  na  sud  vína  litoměřického  a  na  kámen  mlýnský 
dva  haléře  na  láku  svrchupsaných  drahých  vín,  láku  oleje,  tůni 
herynků,  cent  vosku,  centnéř  vlny;  po  haléři  clen  postav  sukns 
centnéř  kovů  některých,  cent  dřeva  íládrového  a  pušpánu,  vůz  ka 
mene  stavebního,  vápna,  hlíny,  písku,  vůz  dříví  k  stavbě,  obil 
vůz  uhlí,  od  krávy,  vola,  od  šesti  ovcí  či  koz,  dvou  prasat  zrosUýd 
nebo  šesti  drobných. 

Třetí  clo  bylo  v  Týnském  dvoře.  Byl  to  ungelt  největší.  Znám 
je  z  doby  krále  Janovy  (rok  určitý  nepovědom).  Do  knihy  městské^ 
zapsáno  zajisté  v  tu  některou  dobu,  kdy  Jan  Staroměstským  unge 
zůstavil  (jistě  před  r.  1339).  Uvádí  se  v  tarifě  devatero  zboží,  den 
povinné.  *)  První  víno.  Činí  se  rozdíl,  chce-li  kupitel  víno  dále  pro 
dáti  či  sám  užiti.  V  tomto  případě  neplatí  ungeltu,  léčby  se  složil* 
na  koupi  sudu  víc  osob,   ty  pak  společně  ungelt  platí,   ač  člove 


»)  Arch.  pražs.,  fi.  998,  185. 

•)  Ceiakovský,  Co<L  L,  167. 

■)  Arch.  pražs.,  6.  993,  str.  177. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  993,  175. 

»)  Emler,  Regest.  IV.,  704.  Tu  je  položen  tarif  mezi  léta  1330 — ^135t».  Pc 
Qévadž  známe  z  r.  1339  tarif  vydSí,  nebude  lze  klásti  s  Emlerem  tarif  pny  ^ 
k  r.  1360. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cla  v  Praze.  375 

íhápe  proč.  Ungeltem  z  vína  vlaského  a  tirolského  jest  kopa 
)šů  pražských  za  sud;  z  rakouského  půl,  z  domácích  vín  čtvrt 
py.  Tento  nemalý  peníz  platí  ten,  kdo  víno  přivezl  na  zdejší  če- 
ráni.  Kdyby  to  byl  host  a  před  uplynutím  14  dní  neprodal,  smí 
10  vyvézti  z  Týna  i  z  Prahy  za  darmo  bez  ungeltu.  Po  14  dnech 
ilí.  i  kdyby  neprodal.  Při  prodeji  oba  kupitel  i  prodavač  povinni 
ládati  tržného  cla  z  hřivny  po  4  penězích.   Tedy  stejně  jako  sto 

před  tím.  Kdo  koupil  víno  na  vývoz  (ne  na  zdejší  čep),  platí 
i  ono  tržné  „právo",  totiž  4  peníze  z  kopy.  Při  suknech  a  při 
oží  „kramářském"  platí  všecka  ustanovení  jako  při  víně;  do  14 
lé  svoboda,  právo  tržné  po  4  denárech  z  hřivny.  Uvádějí  se  jen 
aiiá  sukna  nizozemská.  Ke  zboží  kupeckému  nebo  kramářskému 
>čitá  tarif  plátno,  kůže  všelikteraké  a  kožešiny,  řemeny,  íládr, 
tspán  a  semena  i  olej.  Při  tom  tarif  zvláště  dotýká,  co  by  kra- 
ářského  koupeno  bylo  pod  kopou,  z  toho  že  ungelt  se  nedává, 
vola,  z  krávy  jest  cla  tržného  po  6  penězích  od  obou,  kteří  trží; 
vepře  a  vepřové  plece  tři  peníze,  z  ovce  a  kozy  po  penízi. 
3upí-li  se  zvíře  pod  cenu  jednoho  věrdunku  (7V2 — 8  grošů)  ne- 
atí  se  clo.  Sůl  je  v  tarifě  spřežena  s  chmelem.  Ze  čtvrtce,  z  pro- 
ice  (mensura,  schedel,  scranna,  kuppa)  nechť  jsou  ty  míry  stejný 

ne,  z  každé  platí  kupitel  i  prodavač  stejně  po  1  penízi.  Z  chmele, 
t  hřivnu  prodaného,  oba  platili  po  4  penízech.  Med  měl  v  tarifě 
é  místo;  z  lůny  medu  kupitel  i  prodavač  af  dají  věrdunk, 
hrnce  medu  nic.  Ryby  a  vyzina,  na  vozy  kupované,  clí  se  z  hřivny 
)  4  penízích.  Slanečků  břemeno  (sarcina,  maysen)  platí  se  stejně 
i.  Zase  je  platí  oba,  kteří  tržili.  Kdo  neprodá  do  14  dní,  ne- 
Atí.  Konečně  určeno  ze  sladu  prodejného  platiti  po  2  groších. 

Tento  tarif,  jakž  v  pražské  knize  zapsán,  není  úplný,  již  proto 
2,  že  skoro  veskrz  týče  se  jen  cla  tržného  a  nezmiňuje  se  o  sklad- 
em ani  o  průvozném.  R.  1339  propůjčuje  král  Staroměstským  jen 
íst  týnského  ungeltu,  a  tu  čteme  i  o  cle  průvozném,  kdo  totiž 
ice  projíti  se  sukny,  v  Praze  nekoupenými,  af  poplatí  s  vozu  jen 

balíku   (ligatura)   po    15  groších    ungeltu.     KoupiUi  kdo   sukna 

Praze,  platí  dle  kupné  ceny  z  kopy  po  šesti  penízech  (o  peníz 
íc  než  v  tarifu  předešlém);  prodavač  dá  tolikéž,  z  balíku  žádný 
ic.») 

*)  Z  celních  vzácných  tarifů  tehdejších  jeSté  žitavský  stojí  za  zmínku,  po- 
t^^adí  Žitava  tebdáž  přísluSela  k  Čechám.  Tarif  ten  je  z  r.  1386.  Stvrdil  ho 
íarel  IV.  Je  zase  rozdílný  všech  předešlých  a  jak   v  celku   tak   v  jednotlivých 


Digitized  by  VjOOQ IC 


376  Kniha  IL  6.  Obchod  doby  lucemburské. 

Naposled  nelze  nezmíniti  se  o  speciálním  cle  z  dříví  —  vý 
loni  —  v  Praze  pod  Vyšehradem.  Než  sem  bylo  splaveno  s  hom 
Vllavy,  proběhlo  již  šest  celnic.  V  Praze  sedmá.  Dle  Karlova  taňft 
(z  r.  1366)*)  pod  Hlubokou  bylo  platili  z  10  dřev*)  dva  haléře 
z  kupectví,  jež  na  vorech  vezeno,  nic.  V  Újezdci  činěn  rozdíl  mez 
velkými  drvy  a  malými)  z  desátku  oněch  2  haléře,  z  těchto  1  halef 
Pod  Zvíkovem  a  Orlíkem  bylo  clíti  z  desátku  jakýchkoli  dřev  p< 
1  halíři.  V  Kamýku  od  celého  pramene  bylo  6  vídeňských,  kterýžto 
peníz  věru  nevíme,  kterak  do  českého  tarifu  náleží.  V  Bráníku  vy 
líti  bylo  ze  60  dřev  dlouhých  jedno  a  od  dvaceti  vorů,  v  nich 
každém  po  deseti  krátkých  drvech,  bylo  dáti  jedno  dřevo.  Ten  výtca 
brali  kanovníci  hradělí.  Pod  Vyšehradem  vybíralo  se  pro  kanovník] 
stejně  jako  u  Bráníka,  jenže  nad  výtoó  dřeva  bylo  ještě  po  2  a  p^ 
3  haléřích  platiU. 

Jest  již  s  dostatek  patrno,  že  množství  cel  a  nejistota,  nedů 
slednost  celných  tarifů  obchodu  cizímu  i  domácímu  byla  na  pře 
kážce.  Obchod  byl  nad  to  také  v  léto  době  stěžován  nestejnosti 
nejistotou  měr  a  v áh.  Co  do  váh  platilo  sic  v  Čechách  pravidlo 
že  8  lolů  jest  čtvrtce,  čtyři  čtvrtce  libra,  20  liber  kámen,  6  kamenť 
centnéř.  Ale  kupec  moravský  přijel  s  váhou  „moravskou",  vídeňsb 
s  „vídeňskou",  polský  s  „polskou"  a  jiný  s  jinou.  *)  A  polský  kupei 
nemohl  míti  každý  váhu  stejnou,  i  polské  váhy  od  sebe  se  dl< 
krajů  a  měst  lišily.*)    A  což  pestrost   německých  váh!     Sto  libei 


sazbách  bez  znatelného  principu.  Sestavil  jsem  ho  v  jakýs  pořádek  takto.  N^ 
prv  clo  dle  vozů.  Třiceti  groši  (!)  clen  vůz  vosku;  12 — 14  gr.  vůz  suSenýdi  rfh 
soli,  lnu,  dřev  oStépovJch,  6  groši  povidla.  Clo  ze  sudů:  12  grošů  (?)  z  \<a: 
vin  rýnských,  uhers.,  rakous.,  moravských.  Půl  fíidru  (as  860  pinet)  českéfa: 
vína  bylo  clíti  4  groši,  sud  vína  malvazí,  muškatele,  rívoli,  klaret  a  páleného 
vina  dvěma  groši,  vértel  piva  cizího  2  groši,  žitavského  2  penízi.  Balík  plátni 
6  gr ,  papíru  1  gr.  Centnéř  oceli,  síry,  mýdla  po  1  gr  Cent  křídy  4  haléře  : 
kus  křídy  nad  to.  Míra  semen  clena  4  haléři,  míra  jáhel  2  h,  obilí,  knipioe 
chmele,  řípy  1  hal.  Kámen  mlýnský  3  gr.,  sto  sobolů  a  lišek  13  gr.,  kopa  s-j 
šených  ryb,  kos  1  gr,  jehnétin  16  hal.,  šindelů  kopa  1  hal.  Haléřem  placetx 
též  od  hrnce  s  máslem  a  z  bochníku  českého  sýra;  z  koné  groš,  z  krávy,  vola 
z  2  ovci  po  2  hal.  Otiskl  Hobsch,  Gesch  d  bOhm.  Haud.  201.  Zdá  se,  že  chybné 

')  Celakovský,  I.,  134  Jirefiek,  Cod.  2,  3,  342. 

■)  Vor  byl  svázán  z  10  dřev,  60  vorů  byl  pramen. 

•)  Pondus  pragense,  moravicum,  polonicum,  vienense.    Emler,  Reg   III, 
ld2,  604- 

*)  Váha   >olkuska.   trzebiřiska,  chrzanowska,   krakowska<    v  on^h  dobicbi 
připomínají  se.  Kutrzeba.  Rozpravy  Akad    II.,  XJX.,  17u. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Míry  a  váhy.  877 

•ažských  uváděti  bylo  na  120  norimberských,  sto  norimberských 
i  llu  lipských,  a  takž  nestejně  bylo  počítati,  když  přišel  kupec 
jiného  německého  města,  nebo  kupec  náš,  když  přivezl  tam. 

Stejné  zmateni  bylo  v  měrách  nádobových.  Principem  v  Ce- 
lách bylo,  že  4  žejdlíky  jsou  pinta,  3  pinty  láhev,  24  pinet  vědro, 
I  pinet  džber,  tůna  nebo  týnský  sud,  dva  týnské  jsou  věrtel. 
cizí  bečky  dostaly  se  častým  dovozem  do  českých  měr.  Svídnický 
id  stal  se  tak  povědomým,  že  zobecněl  jako  míra  a  počítali  ho 
nás  ve  2  věrtelích  nebo  ve  4  týnských.  Nápodobně  sud  žitav- 
cý,  jejž  počítali  za  dvakrát  tolik.  Z  Němec  dostal  se  do  našich 
lěr  největší  sud,  jenž  obsahoval  10  týnských.  Říkali  mu  drejlink, 
iké  kauf,  obsahoval  640  pinet,  a  nebyl  asi  tuze  rozdílný  němé- 
cého  fudru,  jejž  brali  za  32  vědra.  Ale  což  nestálé  byly  jednotky 
«h  měr!  Jednou  vypočteš  vědro  za  24  pinet,  jindy  za  32.  V  ta- 
fech  čteš  prosté  o  sudu  (vas),  čteš-li  však  v  téže  sazbě,  že  „sud" 
lalvazí  clen  2  groši  a  „sud"  moravského  12  groši,  to  musíš  sou- 
iti,  že  není  sud  jako  sud,  ale  kolik  který  drží,  nevíš.  Vzájenmý 
m\eT  těch  nádob  nebyl  všude  a  za  všecken  čas  stejný  a  jako  po- 
íujerae  při  bádání  veliké  tou  příčinou  rozpaky,  tušíme,  že  stejně 
ik  na  zmatcích  byli  v  tom  i  naši  předkové. 

Míra  obilná  a  lokte  také  všecko  nestejný  byly.  V  pramenech 
radí  se  vedle  korce  pražského  (mensura,  kbelec)  i  korec  německý, 
nahodilým  zápisem  korec  mělnický,  lokální.  *)  Zajisté,  že  nebyU 
lélničtí  jediní  se  svým  korcem.  Loket  měl  délku  ustálenou  lokálně, 
dyž  cizí  obchodník  prodával  v  Praze,  musil  převáděti  na  loket 
ražský  a  nebyl  ani  ten  ve  všech  pražských  městech  stejný.  Proti 
emeckým  loktům  byl  staroměstský  kratší;  sedm  pražských  na  př. 
fdalo  6  norimberských. 

Stejná  neshoda  v  postavech  textilního  zboží;  naznačil-li  ob- 
íiodník,  že  postav  „dlouhý"  či  „krátký",  nepověděl  mnoho.  Nej- 
ratší  byly  postavy  anglické  (22  loket),  gdaňský  měl  30  loket,  bru- 
ílský  až  i  51  loket,*)  pražský  měl  loket  v  sobě  víc  než  moravský, 
le  nebylo  nikde  nic  stálého.  Také  byly  nejistoty  a  jsou  v  prame- 
ech  po  tu  chvíli  stran  balíku,  saumu;  jednou  to  počítají  za  22 
ž  56  štuk  a  jindy  za  4  centnéře.') 

')  Emier,  Reg.  IIÍ.,  109,  516.  Že  mensura  překládá  se  gbelcem,  viz  y  Soud. 
irt«ch  konsis.  (Tadra),  L,  278. 
■)  Kutrzeba,  1   c.  171. 
')  Archiv  for  Kulturgesch.  (Sleinhausen),  L,  335. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


378  Kniha  H.  5.  Obchod  doby  lucembnrské. 

Karel  IV.  snažil  se  o  nějakou  shodu  měr  a  váh,  nařizuje! 
r.  1352  do  Hradce  Králové,  aby  soukenníci  měli  stálé  váhy  a  po- 
stavy spravedlivé  délky  (justae  longitudinis) ;  ^)  od  něho  vyšlo  tak* 
nějaké  obecné  nařízení  stran  měr  a  váh,  nebof  zprávy  „o  císař- 
ských měrách"  tomu  nasvědčují,  ale  neujalo  se  nic  obecného.  Ani 
v  Praze  ne.  Staroměstští  zůstali  při  svém  způsobe,  a  když  r.  140? 
chtěli,  aby  sousedé  novoměstští  srovnaU  se  s  nimi,  odvětili,  že  se 
budou  drželi  míry  císařské,  nebot  by  prý  potom  Staroměstští  chtěli 
aby  novoměstští  strychové  byli  u  nich  měřeni,  čímž  by  Novoměslšt 
byli  ze  svých  svobod  a  práv  vyvedeni.  *)  Tedy  lokální  rozmani- 
tost měr  a  váh  jest  i  výron  lokální  autonomie! 

Což  obtížně  a  opatrně  při  tomto  zmatení  bylo  pořizovati  smlouvi 
obchodní !  To  aby  zevrubně  vždy  dohodly  se  strany  o  míru  a  váhu 
a  její  převod  na  jednotky,  oběma  stranám  srozumitelné.  A  nejer 
to.  Musily  se  dohodovat  i  o  minci,  nebot  zmatky  těžké  byly  i  v  a 
a  obchod  všecek  byl  tím  stěžován  neméně  než  nestálostí  a  nestejj 
ností  měr  a  váh.  Do  počátku  této  periody  lucemburské  zmizelo  ji? 
pravidlo,  aby  z  hřivny  stříbra  razila  se  kopa  nebo  60  grošů.  Byl(j 
čím  dál  hůř.  Přičinili  do  stříbra  víc  mědi  a  činili  rozdíl  inez^ 
hřivnou  těžkou  (marca  gravis)  za  64  groše  a  lehkou  (m.  levis)  zs 
66  grošů.  V  tom  již  bylo  obchodní  nepohodlí.  Za  časů  Šlítnélic 
bylo  za  hřivnu  již  72  grošů,  ba  dle  jeho  nářku  za  mincmajstr^ 
Rotlewa  za  půl  druhé  kopy  grošů  obdržel  člověk  ledva  hřivnij 
stříbra.  Za  krále  Václava  r.  1396  počítati  bylo  na  hřivnu  dokonej 
80  grošů.  Z  toho  patrno,  že  cena  groše  klesala  neustále.  Ale  kdyb^ 
pokles  byl  nějak  pravidelný,  aby  si  obchod  zvykl  na  proměnu.  TA 
dobu  panování  jednoho  krále  pokles  znáti  někoUkerý,  a  všecky  t^ 
mince,  lepší  i  horší,  byly  vedle  sebe  platidlem  a  měnidlem.  V  tonj 
ani  Karel  IV.  nic  nenapravil;^)  v  konec  života  snažil  se  řádem  min- 
covním, r.  1378  vydaným,^)  legování  kovové  pevně  stanoviti  (k  lOt 
hřivnám  čistého  stříbra  12  hřiven  mědi),  aby  mince  nebyla  kažena 
a  stala  se  v  obchodě  jednotnou,  pevnou.  Ustavil  na  dohled  tohq 
i  odpovědnost  dva  vardejny,  z  nichž  jednoho  af  jmenují  stavový 
zemští. 


')  Arch.  musej.  Pergam.  list.  6  julii  1352. 

V  Winter,  Obraz  II.,  487. 

■)  Byla-li  by  kopa  grošů  co  do  stříbra  původně  za  našich  44  korun,  a 
Karla  kopa  nejhorších  grošů  nevydala  víc  než  nadich  asi  26  korun.  Smolikj 
O  české  minci. 

♦)  Překlad  v  Httbschově  Gesch.  d.  Hand.  223.  ! 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Mince.  879 

Podle  nestejnosti  hřivny  a  mince  býval  zmatek  i  v  dílech,  na 
než  se  počítalo.  Méllé  groš  12  haléřů  a  také  14.  Byli-li  jsme  svrchu 
nejisti,  kolik  počítati  na  čtvrt  hřivny  (vérdunk,  vierding,  ferto), 
v  stejné  nejistotě  byli  předkové,  počítajíce  za  čtvrtinu  14,  15  i  16 
grošů.  Jen  zlatá  mince  česká  zůstávala  na  slušné  míře  prvotní, 
ovšem  pomér  její  k  minci  stříbrné  měnil  se  neustále  podle  trhu 
i  podle  špatnosti  stříbrné  mince. 

Obtíže  s  penézi  zvětšovaly  se  také  tím,  že  do  země  vnášena 
i  cizí  moneta  a  stávala  se  bemou.  *)  Nebylo  ani  zle  s  mincí  slez- 
skou, která  za  doby  lucemburské  držela  se  svomě  s  českou,  *)  také 
snad  nebyla  potíž  s  uherskými,  rýnskými,  benátskými  a  florentskými 
zlatými  neboli  dukáty,  ač  i  ty  cenou  se  měnily,  ale  již  moravská 
hřivna  byla  jiná  než  česká,  •)  a  nejhůře  bylo,  když  vnikala  sem 
všeliká  jiná  stříbrná  a  špatná  mince  německá,  všelijaké  šilinky. 

Poněvadž  při  pestrosti  mincí  bylo  nesnadno  uhodnouti  cenu, 
byli  v  tržních  věcech  po  stránce  mincovní  nutni  prostředkovatelé, 
penězoměnci,  penězovažiči  (campsores),  těm  byly  peníze  zbožím, 
jímž  obchodovali  sami.  Zajisté  nejvíc  jich  bylo  v  Praze.  Dbali  též, 
aby  v  tržbě  nebylo  peněz  falešných. 

Úřední  váhu  na  zlato  a  stříbro  v  Praze  Staré  držela  obec,*) 
jež  funkci  tu  spolu  se  zkoušením  a  sléváním  zlata  a  stříbra  nají- 
mala některému  měšfanu.  R.  1314  najímá  Jindřicha  Raubera  na 
obojí  váhu  a  na  rozpouštění,  slévání  a  přepalování  (cementování)*) 
zlata,  měštana  Konráda  na  tavení  stříbra.®)  Zlatník  řemeslný  slé- 
vati nesměl,  kdo  chtěl  ze  staré  mince  či  z  věcí  kovových  míti  čirou 
surovinu,  musil  do  slévárny  těch  dvou  mužů  a  zde  od  váhy  i  od 
práce  zaplatiti.  Co  slili  a  hodným  nalezli,  na  to  dali  cejch:  na 
zlato  hlavu  lví,  na  stříbro  hlavy  půl.  Kov  tak  cejchovaný  směl  býti 
pak  prodáván,  úřední  slévači  však  v  tom  obchodovati  neměli.  Aby 
si  vedli  správně,  obec  provozovala  kontrolu  skrze  své  litkupníky 
(subemptores  ín  cambio). 


*)  V  Krakove  platily  groszy  waluty  krakowskej,  grzywny  groszy  prask  i  ch, 
w^erskie  floreny.  Kutrzeba,  1.  c.  170. 

•)  Tak  to  praví  Vratislavští  r.  1612.  Arch.  Vratisl,  N.  N.  N.  107. 

•)  Moravici  ponderis  marca  v  Tadrových  Akt.  konsistoř.  I.,  181,   r.  1877. 

*)  Kterak  se  tento  regál,  vlastné  královo  právo,  dostalo  do  rukou  obce, 
nevi  se.  Tomek,  D.  P.  I.,  343. 

^)  Cementování  délo  se  pomocí  salmiaku,  soli  a  vápna. 

*)  Arch.  pražs.,  £.  998,  str.  177.  Emler,  Reges.  IIL,  94. 


Digitized  by  VjOOQIC 


380  Kniha  IL  5.  Obchod  doby  iucembnraké. 

Jakož  vyloženo  svrchu,  velikou  nesnází  obchodu  byl  onen  zvyk 
zatýkati  zboží  kupcovo  i  jeho  osobu  v  cizině  pro  dluh  jiného  ob- 
chodníka z  téhož  města.  Jest  to  jakás  repressí  obchodní,  počítající, 
jakoby  všickni  kupci  jednoho  města  byli  celek,  v  němž  jeden  za 
druhého  odpovídá.  Ale  nad  taková  zatýkání,  právmm  zvykem  schva- 
lovaná, horší  byla  zatýkám  zločinná,  jichž  se  v  zemi  i  za  hranicí 
dopouštěla  panská  i  sprostná  chasa  loupežnická.  Himější  lapkovť 
bylí  ti,  kteří  zboží  a  kupce  zatkli,  aby  se  vykoupil.  „Šacovali^  ho 
a,  když  zaplatil,  pustili.^)  Horší  byli,  kteří  zavraždivše  vozataje  a 
kupce,  zboží  uloupili.  Známo,  kterak  Karel  IV.  uměl  loupežnými 
rytíři  točiti,  kolik  hnizd  hradních  jim  pobořil.  A  podobnou  očistu 
Karel  provozoval  i  v  Lužici,  v  Šlezích,  všude  v  Němcích,  na  Rýně, 
dal  právo  Hamburským  ničiti  lupiče,  uložil  totéž  purkrabovi  norm- 
berskému,  r.  1356  badenského  markrabí  nutil  k  nahrazení  škody, 
kterou  kupci  —  i  čeští  —  vzali  na  jeho  gruntech,  a  takž  by  ještě 
leckterý  čin  bylo  lze  přivésti  za  důkaz,  že  král  ten  čistil  silnice  od 
loupežníků  jak  moha.  Takž  zdá  se,  byla  za  panování  jeho  jaká  taká 
bezpečnost. 

Hůře  za  Václava.  V  nepokojné  době  vyvstávali  odpovědnici, 
odbojníci,  kteří,  af  měli  proti  králi,  proti  zemi,  cokoli,  vždy  nejdříT 
se  svou  mstou  vrhali  se  na  kupce,  jenž  se  do  jich  okrsku  odvážil. 
Takž  r.  1388  Markvart  z  Vartenberka  zprotiviv  se  právu  země, 
škodil  kupcům  za  velkou  část  roku,  než  byl  válečné  přemožen;  za 
války  pánů  proti  králi  r.  1396  ani  biskup  Jan  v  Litomyšli  neostý- 
chal se  loupiti  pražské  kupce  novoměstské  (Václava  Obešlo  a  Jana 
Haléře),  začež  Pražané  vzali  odvetu  na  kupcích  litomyšlských.  Kníl 
Václav  pak  musil  smiřovat.  V  době  koncilu  kostnického  r.  1415 
Pražané  nuceni,  na  obhájení  obchodníků  žoldnéře  vyslati  proti 
Risenberskému  Tistovi,  jenž  seděl  na  Přimdě  a  škodil  všemu  plzeň- 
skému kraji.  Teprv  rok  potom  zvěšeno  v  Praze  na  třicet  služebnitú 
Tistových.  Týž  rok  bouřil  na  východní  straně  Čech  v  Náchodě 
Hynek  způsobem  stejným  a  po  něm  jiný  a  jiný,  až  r.  1418  učiněn 
pokoj.  ^) 

V  lé  nepokojné  době  města  a  stavové  pořádku  milovni  byli 
odkázáni  téměř  jen  na  svépomoc.  R.  1402  a  1404  učiněn  panský 
nález  proti  lapkům   a  zemským  škůdcům,   aby  nad  nimi  bylo  po- 

»)  Bylo  tak  vSude.  Ve  Francii  zlopovéstné  stanice  lapků  bývaly  v  XIV.  siol. 
v  Champagni.  Lavisse  et  Rambaud,  Hist.  generále  II.,  49i?. 

■)  O  tom  v  Tomkovi,  D.  Pr.  III.,  335,  388,  396,  619  a  násl. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ceny  zboží  kupeckého.  381 

•avováno.  Kdo  od  nich  přijímá  věci,  prohlášen  psancem  a  měl 
•dlo  ztratiti.  Král  Václav  r.  1405  panský  nález  schválil  a  do 
ech  královských  měst  poručil,  aby  pomáhala  stihati  lapky  a 
ůdce  zemské.  M  Téhož  roku  král  rozkazuje  do  kraje  žateckého, 
ly  všecka  města  a  městečka  učinila  jednotu  na  obhájeni  bezpeč- 
ili. *)  Není  pochyby,  že  takové  jednoty  též  jinde  byly  volány. 

Ceny  zboží  domácího  a  zahraničného  byly  zajisté  pod  vlivem 
ech  již  uvedených  obtíží  a  překážek,  jež  obchodníkům  uvnitř 
mě  a  za  hranicí  do  cesty  se  stavěly.  K  tomu  připočítati  bylo 
raty  dopravné,  které  nebývaly  skrovný,  nebo  jelo  se  vždy  o  dvou 

0  třech  párech  koní,  a  cesta  na  příklad  z  Prahy  do  Benátek 
?ala  při  nejmenším  10 — 14  neděl.  •)  Platilo  se  r.  1315  prázdnému 
)slu,  z  Prahy  na  Rýn  jdoucímu,  půl  druhé  kopy  grošů  pražských, 

1324  za  fůru  jen  do  Plzně  dána  kopa  20  grošů.*)  Což  nad  to 
)  Benátek !   Augšpurští  konec  XVI.  věku  musili  platiti  speditérovi 

1  4  centů  nákladu  do  Benátek  I6V2  zlatého  rýnského.  *) 

Pokud  soutěž,  nejlepší  regulátor  cen,  v  oněch  dobách  v  ceny 
isobila,  nesnadno  říci ;  že  neměla  dnešního  významu,  tof  při  teh- 
pí  nedostatečné  komunikaci  a  četných  lokálních  monopolech 
itmo.  Zdá  se,  že  z  těch  příčin  ceny  tvořily  se  nestejnoměrně,  a 
jednotlivec,  zvláště  obratný  host  neboli  kupec  cizí,  často  byl 
obchodní  převaze,  kteréž  vykořistil  v  trhu.  Domácí  obchodník  a 
lásté  kramář,  jenž  z  venkova  dojížděl  si  pro  kupecké  věci  do 
aby,  nahrazoval  si  obchodní  námahu  prodejem  na  drobno,  jímž 
dělával  zajisté  násobně  víc,  než  vydal. 

V  následujícím  přehlede  uvedeme  na  poznanou  některé  ceny, 
ak  při  tom  nutno  upozorniti,  že  vývoj  cen  nesnadno  se  stopuje 
o  tu  zlou   okolnost,  že  směnná  hodnota  peněz  se  měnívá,  a  ta 

*)  Zachovaly  se  listy  do  Cáslavé,  Budějovic,  do  Kadaně,  Klatov,  Koh'na, 
atimi,  Litom^c,  Loun,  Mostu,  Plzně,  Žatce.  Celakovský  God.  II.,  1000,  1006, 
)7,  1008,  1009,  1010,  1060. 

")  Tamž.  10-20,  1022. 

*)  Soudíme  dle  analogie  z  doby  pozdější.  Z  Augdpurku  do  Benátek  trvala 
pecká  cesta  v  konec  XVI.  věku  při  transportním  systému  (rodsystem,  když 
ií  speditér!  Jeli  s  >conduttou«  o  40 — 50  vozech  najednou)  až  16  týdnů,  jel-li 
pec  s  Tozem  sám  6,  7  neděl.  Z  Prahy  přes  Štýrsko  je  do  Benátek  dvakrát  dál. 
i  MoHer,  Augspurgs  Warenhandel  v  Steinhausenově  Archive  fur  Kulturgesch. 

m. 

*)  Emler,  Reg.  UL,  116.,  876. 
•)  Archiv  f.  Kulturgesch.  I.,  336. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


382  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

změna  vždy  působí  v  ceny  všelikého  zboží  a  všech  výrobků  prů- 
myslových, jež  se  dostávaly  do  prodeje.  Některý  čas  také  nedostatek 
peněz  se  přiházel,  a  tu  ceny  vyšvihly  se  do  výše  neobyčejné.  Byly-li 
ceny  poměrům  své  doby  přiměřeny  či  nebyly,  o  tom  nejbezpečnější 
soud  učiniti  lze  přirovnáním  jich  k  mzdám  tehdejším,  jež  byly 
skoro  za  celé  století  stálé.  Služ  za  příklad,  že  děvečka  u  boleslav- 
ského arcijahna  (r.  1378)  roční  služby  mimo  stravu  brala  30  grošů 
čili  půl  kopy,  a  tovaryš  předního  řemesla  (kamennického)  bral  denné 
k  stravě  po  2  groších  i  po  půl  třetím.  *) 

Všimneme  si  tedy  nejprv  kupeckého  zboží,  koření.  To 
bylo  proti  dnešku  draho.  Centnéř  pepře  v  druhé  půli  XIV.  věku 
počítali  za  13  kop  i  za  18  kop;  tof  libra  za  9  grošů  (dnes  libra 
za  63  kr.,  kilogram  1  zl.  12  kr).  A  pepř  koření  poměrně  nejlaci- 
nější. Libra  zeleného  zázvoru  (zinziber,  zingiber)  prodána  r.  1412 
v  pražské  apatyce  za  24  grošů.  *)  Nejdražší  byl  šafrán.  Býval  deseU 
krátě  i  čtrnáctekráte  dražší  pepře,  tedy  libra  za  půl  drubé  i  dvě 
kopy  ^)  Za  libru  pepře  byl  by  za  onoho  času  kamenník  pracovalj 
4  dní,  dnes  musí  vydělati  za  jediný  den  tolik,  zač  by  koupil  dvé 
libry  (kilogram)  pepře;  za  libru  šafránu  byl  by  tovaryš  délal  za 
oněch  dob  až  40  dní,  dnes  by  si  libru  šafránu  vysloužil  za  29  dní: 
stojíf  29  zl.  12  kr. 

Zbožím  velmi  hojně  dováženým  bývaly  ryby  slané.  R.  1416j 
prodal  kupec  pražský  tůnu  herynků  obci  novoměstské  za  pět  kop. 
Bohužel  nevíme,  kolik  tůna  ryb  v  sobě  držela ;  jindy  (ale  téhož  ještt^ 
roku)  prodal  jiný  kupec  obci  tůnu  slanečků  za  dvě  kopy  a  1 1  grošů, 
potom  však  hned  zase  jinou  tůnu  za  dvakráte  tolik  —  a  zajímau 
přípisek  nám  osvětluje,  proč  na  tůně  najednou  tolik  přiskočilo  — 
prý  to  byli  noví  slanečkové.  Tedy  čerstvé  zboží  dražší.*) 

Oblíbeným  zbožím  kupeckým  bylo  cizí  sukno.  Nejhoršího 
sukna  polského  loket  u  nás  počítán  r.  1320  po  3,   4  groších,  ^)  zei 


•)  Soud.  Akta  konsis.  I.,  287.  r.  1378.  Tadra.  Týž  VII.,  180. 

•)  Arch.  pražs.  č.  989.,  A.  18.  ! 

■)  V  Emlerových  Regest.  IIL,  při  r.  1324  (str.  875)  jest  sic  zapsána  lil>ri| 
Šafránu  jen  za  36  a  za  35  groSfty,  ale,  zdá  se,  že  to  byla  koupe  aúmorádno. 
nahodilá. 

*)  Arch.  pražs.  6.  989.  A.  16.  A.  26.  A  30.  >duin  príma  více  nova  aileca  hjk 
anno  fleri  inceperunt.« 

•)  Emler,  Reg.  IIL,  269.  Zhořeleckého  a  žitavského  loket  v  XIV.  rékn  braJ 
v  Krakovšté  po  6  groších   a  vratislavského  po  4  gr.  Kutrzeba,   Rozprawy  Aki* 
Krakow.  Ser.  II.,  tom  XIX.,  119. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ceny  zboii  kupeckého.  388 

lápadnich  fabrikátů  nejlacinéji  u  nás  prodávali  sukno  kolínské  a 
íásské  (postav  za  2  kopy  16  grošů), ')  loket  asi  po  půltřetín)  groši. 
Počíláno-li  v  týž  čas  sukno  kolínské  v  Krakove  po  6 — 7  groších 
loket,  mohli  bychom  ponékud  souditi,  oč  vzrostlo  dopravné  vzdá- 
enosli  od  Prahy  ke  Krakovu.  Bezpečný  soud  ovšem  nemožný,  po- 
lěvadž  nevíme,  byla-li  kvalita  kolínského  sukna  stejná  tu  i  tam. 
^'  další  a  vyšší  stupnici  je  turnayské  sukno  (de  Dorn).  R.  1321 
)očítán  loket  těžkého  asi  po  10  groších,  lehkého  za  polovici.*)  Nej- 
iražši  sukna  byla  bruselská,  mechelská,  gentská  a  yperská.  Ovšem 
něla  několikerou  kvalitu.  Počítán  v  první  půli  XIV.  veku  postav 
)d  6  V,  kopy  po  8  kop.  Tudíž  by  loket  byl  po  13  až  po  16  gro- 
iích.3)  V  Krakove  stála  nejdražší  sukna  po  18— 22  groších  loket.*) 
r  lom  zas  rozdíl  dopravních  útrat. 

Při  té  příležitosti  budiž  dotčeno,  že  se  tenkrát  v  obchode  tou- 
ala  také  flanderská  sukna  falešná,  stejně  drahá  jako  pravá.  Sou- 
:enníci  leckam  z  Flander  přistěhovalí  uměli  to  robiti.  Proto  Pražané 
lanovili  již  r.  1304,  aby  o  zboží  benátském  a  ílanderském  kupec 
Přinášel  si  vysvědčení,  že  odtamtud.  •) 

Hedvábí  v  první  půlce  XIV.  věku  bylo  obyčejně  tak  draho 
ako  sukna  nejdražší.  Zapsány  jsou  postavy  hedvábné  po  6 — 8  ko- 
kách. Ale  šarlat  počítá  se  až  i  za  16  kop,  tedy  dvénásob  nejdražšího 
ukna.  ^  Jiné  látky  jsou  daleko  lacinější.  R.  1321  platí  se  celý  postav 
ebo  štůčka  barchanu  za  19 — 24  grošů;')  štůčka  bukramu  (z  kozí 
rsti)  dokonce  jen  za  13  grošů. 

Několik  cen  vína  cizího  se  v  pramenech  zachovalo.  R.  1375 

očitá  se  sud  vína  rakouského  za  14  kop  20  gr. ;  sud  starého  rakou- 

íého  za  19  kop,  ale  nevíš,  kolik  pinet  v  sudě.   R.  1390  poručeno 

Praze  prodávati  pintu  rakouského  po  1  groši  i  po  2  groších.  Urči- 

íji  zní  téhož  roku  zpráva,  že  sud  gallského  (franc.)  vína,  jenž  v  sobě 


')  Palacký.  FormelbOcL  I.,  267. 

•)  Arch.  pražs.  993.  176.  Emler,  Reg.  111.,  49,  306,  IV.,  704,  U.  976. 

•)  Béřeme  k  svému  poCítání  postav  za  30  loket,  a6  víme,  že  nebyly  vSecky 
>stavy  na  lokte  stejný.  Tém  ttíceti  loktům  dostali  jsme  se  zprávou,  2e  postav 
ntského  sukna  stál  8  kop  (arch.  pražs.  993,  175)  a  druhou  zprávou  (v  témž 
ch.  ó.  987,  97),  že  loket  takového  sukna  stál  16  groáft.  Délením  vyjde  30  loket 
postave. 

*;  Kutrzeba,  I.  c.  119. 

»)  ROssler,  Altprag.  Stadtrecht  88. 

»>  Emler,  Reg.  IIL,  331.  Arch.  pražs.  993,  176. 

')  Emler,  Reg.  JÍL,  306. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


384  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

držel  24  týnských,  stál  48  kop.  >)  Smíme-li  počítati  týnský  za  (>4 
pinet,  bylo  by  v  sudé  1536  pinet  (dnes  2173  litry)  a  jedna  pinla  by 
stála  1  groš  a  1 1  haléřů.  Z  r.  1390  víme,  že  pintu  alsaského  vina 
bylo  v  Praze  prodávati  po  2  groších  a  pintu  vlaského  obyčejného 
po  3  groSích,  vína  romanye  po  4  gr.,  malvazí  po  5  groších.*) 
Z  toho  poněkud  vysvítá  výdělek  obchodníkův  při  onom  francouzském 
víně,  které  bylo  stejně  drahé  jako  obyčejné  vlaské :  obchodník  za  ne- 
celé dva  groše  dovezl  pintu  vína  a  za  3  prodal.  Do  vinného  ob- 
chodu vnikly  dosti  záhy  úřední  konšelské  sazby.  Zač  prodávati 
pintu  (4  žejdlíky),  to  konšelé  sadili.  Snad  vyslechli  kupce  a  povážili 
jejich  útraty. 

Zač  v  obchodě  bylo  pivo  cizí  (svídnické  či  žitavské)  na  sudy 
kupováno,  nevíme.  Však  sazba  konšelů  pražských,  zač  se  mělo  šen- 
kovati  na  drobno,  z  r.  1390  povědomá  jest  a  byla  již  svrchu  do- 
tčena. Pintu  žitavského  bylo  dávati  za  6  haléřů,  svídnického  za  í^J 
Tehda  šlo  již  14  haléřů  do  groše.  Měl-li  obchodm'k  něco  vydélatiJ 
zajisté  že  věrtel  (128  pinet)  svídnického  koupil  laciněji  nežli  za! 
73  groše  a  žitavského  věrtel  za  méně  nežli  54  groše.  Ku  podivní 
e  tehdejší  poměr  cen  piva  k  cenám  vína,  když  se  přirovnají  k  ny-! 
nějším.  Tehda  bylo  víno  aspoň  sedmkrát  dražší  piva,  dnes  průméniř 
čtyřikrát  jen. 

Ceny  surovina  produktů  hospodářských  do  lucemburské  doby 
stouply  podle  přirozeného  zákona,  že  jen  při  menší  kultuře  suroviny 
bývají  laciný.  Takž  při  hojnosti  českých  lesů  tehdejších  neni  do- 
konce nic  lacino,  stojí-li  r.  1394  v  Budějovicích  trám  2  groše,  v  Praze 
dub  za  12  grošů,  kopa  prken  v  Praze  r.  1375  za  65  grošů. ')  Kráva 
r.  1393  koupena  za  55  grošů,  r.  1408  za  45  grošů.  Vůl  r.  1408  za 
78  grošů,  r.  1418  za  105  grošů.  Tele  týž  čas  bylo  za  10  grošů- 
ovce,  koza  za  6,  prase  (asi  drobné)  za  8 — 9  grošů,  krmný  vepř 
skoro  třikrát  dražší,  *)  kdežto  r.  1284  koupen  vepř  za  vérdunl 
(15  grošů).  *j  Koně  vyskytují  se  v  zápisech  s  rozličnými  cenami: 
r.  1356  jeden  za  3  kopy,    1373  za  12  kop,  r.  1378  za  půl  čtvrté. 


*)  Arch.  kapitul,  pražs.  XXI.,  16.  O  jiném  sudé  v  témž  prameni  dí  se,  i^ 
držel  14  tinas  et  30  pintas. 

*)  Opisy  dr.  Teigovy  z  arch.  Httbsch,  Gesch.  d.  Handels  275--276.  Uki 
malvazí  r.  1416  koupena  v  Praze  za  půl  čtvrté  kopy.  Arch.  pražs.,  fi.  989.  A  v" 

■)  Neuwirth,  Gesch.  d.  bild.  Kunst.  369,  870. 

*)  Soudní  Akta  konsis.  Tadra,  VI.,  291.  Tomek,  D.  P.  II.  415. 

•)  Novák.  Formul.  bisk.  TobiáSe,  č.  264. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ceny.  385 

1384  za  sedm,  r.  1407  za  devět.  *)  Patmo,  Že  činěny  v  jakosti 
rete  veliké  rozdíly. 

Geny  obilné  tuze  závisely  na  úrodě  místní ;  dnes  při  výborné 
munikaci  rozhoduje  celkový  výtěžek  žní  všech  obilních  zemí  na 
^tě,  v  oněch  starých  dobách  ani  po  všem  království  českém  ne- 
)hly  býti  ceny  stejný ;  nebylatě  zemská  konjektura  vůbec 
>žnou.  Ze  skrovných  zpráv  vysvítá,  že  korec  nebo  strych 
:oro  hektolitr)  všeUkerého  obih  byl  po  nékohka  málo  groších 
i  2—10)  za  celé  století.  Kdykoli  neúroda  nastala,  ceny 
skakovaly  nepoměrné.  Některé  za  příklad.  Roku  1312  korec 
a  při  neúrodé  byl  za  30  grošů ;  r.  1341  při  neúrodě  Žito  vysko- 

0  na  kopu,  pšenice  platila  70  grošů,  ječmen  50.  R.  1361  zase 
úroda;  žito  platilo  opět  po  půl  kopě.  Proti  tomu  hned  roku  ná- 
dujíciho  po  veliké  úrodě  korec  prý  šel  po  jediném  groši.  Normální 
(ly  byly  asi  tyto:  R.  1382  počítán  kbelec  (mensura,  strych)  pše- 
íe  za  10  grošů,  r.  1400  žito  jen  za  4  groše,  oves  za  2,  r.  1407 
ych  ovsa  za  7  grošů,  strych  žita  za  5  grošů.  ^) 

Strych  chmele  r.  1366  koupen  za  8  grošů. ')  Za  haléř  byla 
vejce,  kuře  za  6  haléřů,  zajíc  r.  1341  poiítán  za  groš. 

Gen  ryb  domácích  z  oné  doby  neznáme,  ale  na  poučenou, 
nemohly  býti  skrovné,  slouží  zpráva,  že  r.  1380  čtyři  Udé  do 
olku  koupili  od  arcibiskupa  z  rybníka  v  Kyjích  ryby  za  sto  kop, 

1  je  peníz  valný ;  naproti  tomu  rok  potom  z  dvou  rybníků  kyj- 
ích koupeny  ryby  jen  za  40  kop,  a  roku  zase  následujícího  (1382) 
l)y  ze  tří  rybníků  tamtéž  koupeny  za  210  kop.*) 

Cena  průmyslových  výrobků  domácích  závisela  hlavně 
surovinách,  k  nimž  mistr  přidal  práci.  Konšelé  nejednomu  řemeslu 
ny  posazovali.  Tu  ještě  nejspíš  mohli  vsahovati  v  obor  soukromo- 
spodářský,  poněvadž  znah  náklady,  jednoduchou  technickou  stránku 
měli  přísežné  znalce  cechovní  při  ruce.  Rozumí  se,  že  při  cechov- 
íh  řádech  soutěž  cenami  nemožná.  Na  poučenou  některé  ceny 
cí  význačnějších.    R.  1394  počítá   se  loket  šerého  sukna  českého 

')  Arch.  pražs.,  ft.  98í ;  Tadra,  Akta  konsist.  I.,  287,  Vl,  36. 

*)  Akta  konsist.  Tadra.  II,  48.  VI.,  39.  HQbsch,  Gesch.  d.  Handels  172. 
tmelí  D.  P.  II.,  116. 

•)  Arch.  pražs ,  C.  987,  97. 

*)  Tadra,  Soud.  Akta  konsist.  II.,  72,  109,  198.  Osoby  kupitelů  zajímavý. 
tprvé  Svach  z  Podskalí,  MaSka,  rybář  z  Prahy,  Némco  z  ostrova  pod  moslem 
Praze)  a  jeden  z  Kyj.  Naposled  je  mezi  nimi  Heinclin,  drevník  z  Podskalí. 
Wmier,  Diji„y  rcmasla  a  obchodu  v  Cechách  v  XIV.  a  v  XV.  věku.  2ft 


Digitized  by  VjOOQ IC 


386  Kniha  II.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

po  8  groších;*)  ale  to  nemohlo  býti  nejhorší;  kladen  totiž  r.  140 
poslav  české  šerky  (panni  grisei)  za  90  grošů,  *)  tudy  loket  byl  by  i 
3  groše.  R.  1415  koupen  loket  až  i  za  13  grošů.  Mezi  těmato  dvéiq 
cenami  pohybuje  se  cena  českého  sukna. ') 

Geny  mužských  a  ženských  šatů  řídily  se  cenou  látky.  J 
zmínky  v  první  půli  XIV.  veku  o  mužských  sukních  po  9  gro&ící 
r.  1404  zastaveny  sukně  chodící,  kožešinou  lemované,  ve  2  a  n 
3  kopách,^)  a  skutečná  cena  sukní  (tunica)  kožešinných  odhadiu 
se  2 — 8  kopami.  *)  Roku  1372  platí  se  kováři  na  stavbě  sy.  Víí 
v  Praze  na  sukni  letní  kopa,  rok  potom  tesaři  za  sukni  zimní  je 
kopy  půl,  ba  jinému  dělníku  sukně  zimní  ze  šerky  stála  je 
15  grošů.  ®)  Nápodobně  bývaly  drahý  sukně  ženské ;  od  nékolit 
grošů  po  několik  kop ')  v  Praze  r.  1414  měšfanka  má  sukni  pod 
šitou  plátnem  za  50  grošů,  jinou' podšitou  běliznami  za  2  kopy| 
třetí,  popelicemi  podšitou,  za  8  kop.  ®)  Biret  červený,  notáři  veřej 
nému  náležitý,  stál  r.  1407  za  24  grošů,  ^)  rukavice  týž  čas  koii 
pěny  za  16  grošů.  ^")  Nejlacinější  kožich  byl  beránčí.  R.  1414  stj 
jeden  45  grošů.  Dostával-li  kolik  let  před  tím  mistr  Parléř  n 
stavbě  svatovítské  ročně  na  kožich  po  30 — 80  groších,^')  nemol 
si  koupiti  za  to,  než  beránčí  do  díla  všedního.  Škorně  a  vůb^ 
sprostná  obuv  placeny  2 — 4  groši,  střevíce,  obuv  lepší,  r.  141 
koupeny  za  7  grošů.  **) 

Ceny  zlatých  a  stříbrných  věcí  zachovaly  se  v  pami 
těch  dosti  často,  ale  jsou  to  prázdná  čísla,  poněvadž  nevíme  kví 
hty  díla,  za  ně  pořízeného.  Čteš-li,  že  r.  1323  pásec  stříbrný  stí 
půlpáté  kopy,  ^')  to  vždy  nevíš,  kolik  stříbra  na  pásku  bylo,  a  klen 
pracován.   Též  tak  při  koflících,  jichž  ceny  jdou  do  vysokých  ko] 

•)  Soud.  Akta  kons.  Tadra.  VU.,  168. 

■)  Arch.  pražs.  C.  3.7,  46. 

■)  Z  předešlých  zpráv   o  cizích  suknech   vysvítá,  že  sukno,  jehož  lokei 
13  grošů,  není  sukno  >obyCejné«,  jakž  míní  Tomek.  D.  P.  II.  416. 

*)  Emler,  Reg.  III ,  737.  Winter.  Déj.  kroje.  143. 

•)  Arch.  pražs.,  ft.  2079.  D.  11.  R.  1414. 

«)  Neuwirth,  Wochenrechnung.  26,  125,  262. 

')  Erben,  Hus.  I.,  223. 

•)  Winter,  Déj.  kroje.  119. 

•)  Tadra,  Soud.  Akta  VI.,  39. 
'•')  Arch.  pražs.  č.  989.  A.  2. 
")  Neuwirth,  Wochenrechn.  327,  365. 

**)  Arch.  pražs.,  989.  A.  19.  A.  18:  Sotularía  poslovi  za  2  grode. 
*■)  Emler,  Reg.  IBL,  331. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


židé.  B87 

Ceny  domácího  piva  jsou  psány  řídko  kdy.  Závisely  na 
inách  obilných.  R.  1400  placen  v  Praze  vértel  (128  pinet)  piva 
čného  35  grošů,  pšeničného  36  gr.  *)  Sazeno-li  pražským  šenkéřům 
ídlouho  před  tím  prodávati  pintu  po  6  haléřích,  to  vydělali  na 
iždé  pintě  skoro  2  haléře. 

Některé  ceny  známe  z  díla  stavebního.  V  první  půlce 
[V.  věku  tisíc  cihel  zdicích  sazbou  městskou  stanoveno  za  22  grošů, 
;ic  krycích  za  24  grošů;  začátek  XV.  věku  stoupla  sazba  na  půl 
ipy  (30  grošů);  lůna  vápna  r.  1372  byla  za  ly^  groše,  centn/íř 
ova  polského  29 — 36  grošů,  kopa  hřebů  do  prken  9  haléřů,  lato- 
ch  10  haléřů,  sto  šindelů  na  střechu  bylo  konec  století  v  Budě- 
vicích  za  10  haléřů,  v  Hradech  Nových  tisíc  za  11  grošů,*)  což 
proti  budějovické  ceně  mnoho;  stačilo  by  sedm  grošů.  Zámek 
t  vrat  r.  1310  pořízen  za  4 — 6  grošů.*)  Pluh  a  brány  s  dvěma 
lyky  r.  1408  ceněny  v  Křtěni  za  100  grošů.*) 

Drahým  zbožím  byly  knihy,  poněvadž  byly  psány  a  nezřídka 
malovány.  R.  1381  Přibislav,  arcijahen  horšovský,  dal  170  zlatých 
i  zakoupení  tří  knih  (Phnia,  Speculum  judiciale  a  Marka  Tullia).*) 
ilo  později  (1383)  Zdislavovi,  knihvazači  staroměstskému,  uloženo 
íclavem  z  Budce,  aby  prodal  biblí  za  půl  čtvrté  kopy  grošů 
ažských.*) 

Na  konec  nelze  pominouti  židů.  Do  řemesla  (mimo  řezničení)^; 
§sli  se  nesměli,  drželi  se  tedy  obchodu.  Právní  postavení  jich  bylo 
.  staletí  stejno,  jako  utvářilo  se  na  počátku  měst.  Byli  servi 
merae,  sluhové  komory  královy,  byli  autonomní  korporací  ná- 
ženskou  a  národní  po  vší  zemi  rozšířenou,  jejíž  střed  byla  staro- 
?slská  osada  pražská.  Bez  dovolení  králova  nesměli  nikde  usaditi 
Pro  zákaz  církevní,  šlechetně  míněný,  ale  nepraktický,  aby  totiž 
isfan  nepůjčoval  na  úroky  (na  lichvu),  židé  stali  se  v  společnosti 

')  HQbsch,  1.  c.  271. 

O  Tjž,  170.  Neuwirth  1.  c  869,  352,  dl/,  380. 

')  Emler,  Reg.  II.,  976. 

*)  Aratrum  et  brány  cum  duabus  trahis.  Tadra,  Akta  konsist.  VL,  354. 

*)  Tadra,  Soudní  Akta  konsis.  II.,  106.  Tomek  DP.,  II.,  417.  uvádí  117  flo- 
ů.  Nevíme,  kdo  chybil. 

*)  Soudní  Akta  kons.  II.,  233. 

^)  Bylo  to  příčinou  asi  vSude  podobné,  jako  nařízeno  r.  1357  y  Litomydli, 
žid  smí  maso  řezati  jen  z  druhé  ruky,  koupii-li  je  totiž  u  mistrů  řeznických 
nacích.  Jenom  v  posté,  kdy  křesCané  neměli  masa  jísti,  židovský  masař  smél 
ati  volné.  Nejedlý,  Litom.  814. 

25» 


Digitized  by  VjOOQ IC 


888  Kniha  li.  5.  Obchod  doby  lucemburské. 

nezbytnými.  Při  tehdejším  nevalném  obéhu  peněz  bylo  kreditu  z 
časté  potřebí,  bylo  ho  potřebí  řemeslníku  i  obchodníku.  A  žid.  ma 
na  lichvu  dovolení,  půjčoval  ochotně.  Půjčoval  na  listy,  základ 
rukojmí,  proti  neplatícímu  dlužníkovi  vedl  právo  i  na  tělo,  směl  I 
zavříti,  ale  ne  u  sebe,  než  u  poctivého  křesťana  či  v  šatlavě,  b 
si  ji  na  ten  konec  zřídili.*) 

V  Židovském  městě  Pražském  byly  sklady  základů  neboli  zást 
všelikterakých,  propadlé  zástavy  tu  nabízeny  a  prodávány,  do  Zii 
zanášena  veteš  i  krádeže,  a  vznikl  tu  sám  sebou  tarmark  všech  ve 
Zámožnější  židé  dávali  se  na  obchody  vekslířské,  u  nich  byl  obcht 
zlatem  a  stříbrem  a  všech  věcí  z  drahých  kovů  robených.  I  Pral-l 
město  samo  u  nich  objednávalo,  všickni  králové  lucemburského  ro( 
si  u  nich  dlužili. 

Židé  v  předešlé  době  chráněni  byli  privilegiem  Otakara 
(1254) ;  v  této  době  výsady  Otakarovy  stvrdil  jim  král  Jan  i  Kai 
(r.  1356).*)  Václav  IV.  r.  1393  privilej  jim  sesílil,  stanové,  že  pá 
zemští  nemají  nad  židy  ani  nad  jich  obligacemi  dlužními  soudi 
než  to  že  náležeti  má  zvláštním  úředníkům  královským ;  kromě  ioi 
král  pojal  v  privilej  některé  nové  ochrany  půjček  židovských  a  d 
volil,  aby  směU  hojiti  se  na  rukojmech,  a  zakázal,  aby  postupová 
zastaveného  statku  nedělo  se  na  ujmu  židovu.^)  Méli  tedy  židé 
všecken  čas  mocnou  právní  ochranu  při  své  hchevní  a  obchod 
činnosti.  Ovšem  ne  zadarmo.  Platih  králi  zvláštní  bemi  vsick 
pospolu  po  vší  zemi  a  začasté  donucováni  byli  k  velikým  půjčka 
bez  valné  naděje  na  zaplacení  dluhu.  Někdy  král,  nemoha  nel 
nechtěje  dluhu  platiti,  odpustil  židům  na  rok  i  na  déle  berni,*)  a 
celkem  pravda,  že  svou  ochranu  židé  platili  dobře. 

Také  vrchnosti  světské  i  duchovenské  stály  o  židy,  aby  mě 
z  nich  užitek.  Král  Jan  dovolil  Rožmberkům  držeti  4  židy  (rodinj 
a  r.  1355  Karel  přidal  jim  k  tomu  ještě  dva.*)  1  některá  mé? 
o  židy  stála.  Na  př.  r.  1341  král  Jan  Budějovickým  dává  „právc 
držeti  v  městě  dvě  rodiny  židovské  a  výročního  platu  z  nich  užívá 

•)  Na  Novém  městé  méli  Šatlavu  diužnickou  dfív  než  v  Starém.  Toniř 
D.  P.  II.,  336. 

■)  Celakovský,  Cod.  1 ,  99. 
»)  Tamž,  179. 
♦)  Tomek,  D.  P.  II.,  516. 
•)  Tadra,  Styky.  48. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


2idé. 


dobru  města.  Aby  je  přilákal  do  Budějovic,  král  slíbil  přislěho- 
lýiu  svobodu  berní  na  deset  let.*) 

Ale  přes  to,  že  ti  oni  o  židy  stáli,  přízně  neměli  u  nikoho, 
névadž  nemilosrdně  provozovali  lichvy  a  očividně  bohatli,  nad- 
ívajíce privilegia.  Známo  z  veřejných  dějin,  kterak  lid  židy  časem 
Tal,  a  kterak  mocní  páni  shromážděné  ouly  židovské  vybírali. 
3diIo  jedno  zlo  druhé.  Žid,  nejsa  majetkem  přes  všecka  privilegia 
zpečen,  snažil  se  zásoby  i  náhrady  nasbírati  co  nejrychleji  a  cestou 
zohlednou  i  nečestnou,  načež  pak  msty  přicházely.  Karel  IV.  pro- 
11  jedenkráte  židům  násilný  kousek,  jenž  se  podobá  Solonově 
sachteji.  Vyzval  r.  1361  všecky  věřitele  židovské,  aby  předložili 
ižní  úpisy  pražské,  že  s  nimi  naloží  na  dobro  měšťanů  po  své 
losti,  které  úpisy  nebudou  do  lhůty  předloženy,  že  ztratí  platnost.*) 
iu  jediným  aktem  královským  setřeseno  křesťanských  dluhů  na 
len  ráz! 

Lze  kapitolu  o  obchodě  zavříti  posudkem  vratislavských  konšelů 
r.  1509.  Ti  vzpomínajíce  starých  dob,  píší  do  Prahy,  že  obchod- 
ú  o  zrost  měst  daleko  větší  zásluhu  mají  nežli  řemesla.  Píší  po 
mecku,*)  že  „toto  královské  město  Praha  a  stejně  Vratislav  od 
^ho  počátku  obchodem  kupeckým  rostlo,  mohutnělo,  a  tak  bohatě 
lo  stavěno  .  .  .  Obchodník  v  obou  městech,  v  Praze  a  ve  Vrati- 
ivi,  usazoval  se  ne  pouze  jako  host,  ale  jako  pravý  skutečný 
^tan,  získával  tu  živnost,  oženil  se,  znamenitá  zboží  dovážel, 
ecné  měšťany  mnohým  užitečným  obchodům  učil,  a  tím  města 
c  patrně  rostla  a  zdobně  byla  stavěna  .  .  .  Skvostné  stavby  chrámů, 
išterů  a  měšťanských  domů  nevznikly  polnostmi,  vinicemi,  vařením 
r  ani  živnostmi  řemeslnickými,  ale  s  větší  díl  obchodem  kupeckým."  *) 

Není  pochyby,  že  obchod  —  aspoň  v  hlavním  městě  —  byl 
ervus  reipublicae." 


O  KOpl,  Urkundbch.  Budweis.  89. 

•)  Arch.  pražs.,  6.  998,  70.  Celakovský,  Cod.  I.,  125.  Tomek,  D.  P.  371. 

*)  Měst  archiv  ve  Vratisl.  sign  N.  N.  N.  106.  Opis  v  diplom,  musejn.  v  Praze. 

*)  »Sollich  reichliche  erbauung  der  gotteshauser,  closter  und  burger- 
hnungen  nicht  ven  eckern,  weingart,  birbreuen  und  handwergsnahrungen, 
idern  ?on  kaufmannshandel  zum  mehren  teil  aufgericht  sein.< 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


KNIHA  TŘETÍ. 


Řemeslo  a  obchod  doby  husitské. 

(1420—1526.) 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Řemeslo  české. 

Dobu.     husitskou  v  této  práci  počítáme  poněkud  libovolné  od 

rpixknutí   houří  až  po  nastoupení  Ferdinanda  I.  Je  to  doba,  v  níž 

g^^ek    áůvot  našich  předků  městských  byl  skoro  naskrze  český,  tudíž 

texx^iosl^   mělo  ráz  český,  zastoupeno  jsouc  za  celou  tu  dobu  lidmi 

ětšinou   českými.  V  předešlé  periodě  poznali  jsme,  kterak  Čechové 

řemeslech  a  živnostech  pronikali  a  v  popředí  se  tiskli  pozvolným 

přirozeným   rozvojem.    Dokonalé    vítězství    jich    uspíšila   bouře 

usitsl:á.  Němci  byli  protivní  českému  hnutí  reformnímu  a  tím  při- 

odili    konec  svého  dosavadního  panství  a  nadpráví.^)    Města  téměř 

a.  ráz  stala  se  českými.  Po  vyhlášení  křížové  vojny  proti  Čechům 
íémci  jali  se  r.  1420  z  hlavního  města  utíkati,  doufajíce,  že  s  vf- 
ézTiým  Zikmundem  se  vrátí  zas.  Ovšem  se  nevrátili.  V  červenci 
.  1420  obě  veliké  obce  Pražské  učinily  nálezy,  kteří  sousedé  utekli, 
e  se  vypovídají  na  vždy.*)  Odběhlé  statky  jejich  zabaveny.  Roku 
lásledujiciho  (1421)  opakováno  obecní  nadepsané  usnesení  s  do- 
oženim,  aby  odběhlíci  držáni  byli  věčně  za  bezectné  i  za  ztracence 
:ší  obce  toho  města,  napotom  aby  v  Praze  Němec  nesměl  držeti 
rrimly  ani  jich  děditi,  vyjma  ty  Němce,  kteří,  srovnavše  se  u  víře, 
iťLstali  v  městě.  *)    Přišed  nezdarem  války  proti  Čechům   aspoĎ  na 

')  Poláci  začali  emancipovati  svoji  řemeslnou  práci  od  némeckých  lidi 
>  sto  let  pozdéji.  V  Krakove  hnutí  proti  némeckým  řemeslníkům  vzniklo  v  po- 
čátcích XVí.  veku.  R.  1601  rozpuStén  >herberk<  kloboučníků  pro  nesnášenlivost 
lémeckých  mistrů.  Codez  picturat.  Buchner. 

*)  Arch.  Cesk.  IIL,  217.  Utíkali  Uké  čedti  katolíci.  Připomínáme  řezníka 
Bohunka,  jemuž  Pražané  potom  sebrali  krámy.  Arch.  praž.  2082.  B.  28. 

')  Obšírně  u  Tomka  IV.,  168. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


394  Kniha  m.  1.  ftemeslo  české. 

oko  v  smírnější  náladu,  Zikmund  r.  1436  povolil  královským  slovem, 
kdo  odběhli,  aby  nebyli  víc  k  statkům  vracováni ;  uznal  také,  že 
v  Čechách  jen  Čechové  mají  bývati  v  úřadech.*) 

V  městech  venkovských  Němci  snadněji  zmizeli  nežli  ze  Staré 
Prahy,  kdež  byli  velmi  mocni  a  zasedělí.  Města  venkovská  ochotně 
se  hlásila  k  hnutí  proti  cizozemcům  i  domácím  „nepřátelům  prard 
božích.*)  I  Hora  Kutná,  jež  měla  v  sobě  Němce  fanatické,  po  vy- 
pálení ŽiŽkou  zčeštila  se  dokonale.')  Kalich  stal  se  a  zůstával  potom 
na  časy  hlavni  ochranou  českosti  měst.  Kdo  se  nesrovnal  u  víře 
s  kališnými,  nebyl  přijat  za  souseda,  a  ovšem  ani  do  řemesla. 
I  to  městské  rozhodnutí  Zikmund  r.  1435  uznal  za  platné.^)  Příkaz 
kalicha  v  husitském  století  leckdy  opakován  znova,  zvláště  když 
začalo  ustydati  nadšení  kališné.  Připomínáme,  že  na  příklad  r.  1470 
obec  malostranská  se  zase  snesla,  aby  žádný  nebyl  přijat  za  sou- 
seda, ba  ani  za  podruha,  který  by  nechtěl  srovnati  se  v  přijímáni 
těla  a  krve  Kristovy.*)  Také  Kutnohorští  r.  1476  snesli  se,  aby 
„Říměníné^  nebyli  přijímáni  do  obce  ani  cizozemci,  kalichu  od- 
porní.*') Do  mnohých  řádů  řemeslných  dostal  se  kalich  jako  ne- 
zbytná podmínka  přijetí  v  cech.  Proto  doktor  Zídek,  smělý  a  ne 
vždy  pravdomluvný,  v  spise,  králi  Jiřímu  podaném,  hněval  se,  že 
Čechové  neberou  mezi  sebe,  než  kdo  srovnává  se  u  víře,  a  tím  že 
hynou  řemesla.^) 

Jest  však  zajímavo.  Že  i  v  katolických  městech  královských 
(v  Plzni  a  v  Budějovicích)  zmizelo  německé  sousedstvo  a  řemesl- 
nictvo.  Tu  rozhodovalo  patrně  hnutí  národní,  které  se  v  těch  městech 
těšilo  výsledkům  zjevným  již  před  husitskou  bouří. 

Kolik  německých  měšfanů  a  řemeslníků  odešlo  z  českých  m&t 
nelze  shledati.  Jest  známo,  že  němečtí  badatelé  tvrdívají,  jakoby 
řemeslníků  bylo  odešlo  tolik,  že  řemesla  pohynula.®)  Tato  kapitola 
vyvrátí  důkladně  klam  těch  badatelů.   Ukážeme,  že   v  řemeslech 


O  Celakovský,  Godex  L,  219.,  320. 

*)  Snem  pisecký  r.  1426. 

')  Simek,  Arch.  Pam.  XIV.,  73. 

^)  CelakoTBký,  Cod  I.,  218. 

•)  Arch.  pražs.,  6.  2080.,  241. 

')  Nejstardí  kniha  kutnoh.  z  r.  1426.,  fol.  R.  XXXI. 

O  SpráYOvna  v  univ.  knih.  17.  D.  2,  str.  26. 

*)  Prokop,  Hfthren  in  kunstgeschich.  Bezieh.  664  míní,  že  pro  nedostatek 
uměleckých  sil  nutno  bylo  volati  cizince  do  Cech.  To  jeden  po  druhém  opisuji 
ale  do  městských  knih  se  nepodívali. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Odchod  německých  femeslníkftv.  396 

není  odchodu  německých  lidi  nikterak  znáti.  Snad  v  nejprvnější 
chvíli  néco  toho  v  některém  řemesle  bylo,  přiznávat  Tomek,  že 
z  Prahy  odešlo  mimo  znamenitější  počet  bohatých  hospodářův 
zvláště  mnoho  lidi  o  železe  pracujících  v  ulici  platnéřské.')  Ale 
necht  odešlo  jich  kolik  odešlo,  všecka  řemesla  zůstávají  v  Praze 
i  nadále  zastoupena,  provozuji  se  a  plni  se  i  rostou.  Ostatně  uŽ 
samo  to  mluví  jasně,  že  právě  řemeslníci  spolu  s  lidem  způsobili 
ono  husitské  hnutí  národní  a  sociální  pod  formou  náboženskou; 
zajisté  nebyli  bydžovští  ševci  a  soukenníci  jediní,  kteří  r.  1415  vybili 
kněze  a  klášter.*)  Na  sladovníka  Jana  Bradatého,  purkmistra  staro- 
městského, přímo  sváděno,  že  štval  k  bouři  proti  kněžím  po  smrti 
krále  Václava.**) 

Že  řemesla  po  odchodě  Němců  zůstala  ve  své  celosti,  o  tom 
některé  zprávy  rázu  obecnějšího  svědčí.  Na  příklad  hned  při  prvním 
zápise  měšťanském  v  pražské  knize  při  r.  1424  stojí  psáno,  že  za 
Petra  krejčího  ručí  řemeslo,  mistrové,  roku  následujícího  zase  ručí 
za  kohosi  totum  artifícium  freniflcum  (všecko  řemeslo  uzdářské),^) 
r.  1427  nožíři  žádají  o  potvrzení  cechu  svého,  již  r.  1422  konšelé 
pražští  viděli  v  řemeslech  svého  města  politickou  sílu  takovou,  že 
nuceni  byli  naříditi,  aby  každé  řemeslo  obzvlášt  učinilo  slib  o  za- 
chování pořádku  i  aby  v  každém  řemesle  čtyři  mistři  byli  ustano- 
veni k  dolilídce;  slibováno  při  tom,  že  buřičové  budou  hnáni 
z  řemesla  i  z  obce.^j  S  demagogem  Želivským  r.  1422  drží  řemesl- 
níci; Jakub  helméř  a  Antoniš  knihař  pro  něho  stati.  Také  jest 
známa  r.  1423  účast  řemeslníků  o  pohřbu  krále  Václava,  jehož 
účastnili  se  „všickni  cechové" ;  po  vojně  vítají  všichni  cechové  pod 
korouhvemi  a  se  svícemi  krále  Albrechta  v  Praze;  právo  řečené 
Soběslavské,  jež  ve  vojně  či  hned  po  ní  vzniklo,  uvádí  pod  třinácti 
korouhvemi  42  řemesel  v  Praze.*) 

Již  tato  data,  většinou  vůbec  známá,  mohla  varovati  německé 
badatele  předpojatého  soudu,  že  u  nás  řemesla  odchodem  Němců 
velikou  utrpěla  ujmu. 


*)  Tomek,  D.  P.  IV.,  167,  169.  Cislo  veliké,  jež  uvádí  (1400),  se  nám  ne- 
podobá. Y  Č.  C.  Mus.  r.  1845  244  uvedl  asi  400  hospodářův. 
")  Časop.  Mus.  1858.  Kadpar,  Pam6ti  Bydi.  18. 
")  Tomek,  D.  P.  IV.,  2. 

*)  V  seznamech  Teigových  (Alman.  m.  Prahy). 
*)  Tehda  Slo  o  uznání  Korybuta.  Tomek,  D.  P.  IV.,  628. 
•)  Arch.  praís.,  ft.  998,  266.  Rukop.  Neuberkův,  fol.  16—17. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


396  Kniha  III.  1.  Řemeslo  fieské. 

Ale  snad  přišla  ujma  aspoň  některým  řemeslům  samou 
husitskou  reformací.  Už  Milic  označil  některé  živnosti  a  řemesla  za 
lstivá  a  nehodná,  a  jest  povědomo,  že  od  r.  1364  odříkali  se  lidé 
těch  řemesel,  jichž  nemohli  provozovati  prý  „bez  podvodu''.^) 
Kazatel  Waldhauser  zase  kázal  proti  obrazům,  relikviářům,  sochám, 
vůbec  proti  malbě  i  plastice.  Hus  nebojoval  proti  těm  věcem  sie 
tak  ostře,  ale  i  on  vystříhal  jich  zneužíváni.  Želivský  byl  po  té 
stránce  ráznéjší.  Kázal  proti  hříšným  řemeslníkům,  jmenuje  zvláště 
krejčí  a  lútečníky,  kteří  šidí  chlapce  o  vejce,  starší  o  peníze 
a  bohaté  o  domy  a  vinice.*)  Konečné  i  do  povědomých  čtyř  artikulů 
pražských   pojat  zákaz  řemesel   a  obchodů    škodlivých  a  lstivých. 

Táboří,  berouce  věc  do  opravdy,  zakázali  svým  provozovati  živ- 
nost hudebnickou,  lútečnickou,  lékovnickou,  mýtných,  celných,  trž- 
ných, katů,  zakazovali  řemesla,  která  dotýkají  se  uměleckých  věci  a 
slouží  k  okázalosti.  I  medníkům  a  pemikářům  chtěU  práci  slaviti,  po- 
něvadž se  o  perníky  na  památku  hraje  v  kostky.  Táborům  bez  hříchu 
bylo  jen  rybářství,  zemědělství  a  řemeslo  tesařské,  barvířské,  mlynářské, 
pekařské,  pivovarské,  soukennické,  ševcovské,  krejčovské  a  řeznidcé.  ^) 
A  skutečně  dali  se  všude  do  boření  uměleckých  památek,  jejichž  shro- 
maždiště bylo  v  kostelích.  Na  Pražanech  a  jejich  ženách  chtěli  r.  1420, 
aby  nenosiU  skvostných  oděvů,  rouch  kropených,  krumplovaných,  dra- 
hých pásů;  trhali  ženským  perlové  věnce  s  hlav,  z  čehož  znáti, 
že  řemesla  krumpéřského,  věnečnického  také  mezi  sebou  netrpéli. 
Tenkráte  od  lidí  po  táborsku  smýšlejících  mnoho  věcí  uměleckých 
zničeno,  z  kalichů  lita  mince,  a  Pražané  za  přítomnosti  Tábora 
raději  užívali  v  chrámech  kahchů  cínových,  věci  toho  způsobu 
dražší  všecky  poschovavše.  *) 

Ohlasy  názorů  táborských  dostaly  se  až  i  do  práva  Soběslav- 
ského, v  ty  doby  vzniklého.  Čteme  tam,  že  měštan  nemá  nosili 
dražšího   pásu    než  za  dvě   hřivny,    měšfanka  za  jednu   hřivnu  a 


•)  Tomek,  D.  P.  ffl.,  297. 

■)  Truhlář  Jos.,  C.  Historie.  IV.,  199.  Lúteftníci  jsou  vlastné  zhotoTitelé 
panáků  (loutek),  ale  tu  znamená  to  dprýmaře,  komedianty,  jakž  zdá  se  rf- 
svítati  ze  seznamu  zapo vedených  živností  na  Táboře  Také  tomu  zdá  se  oa- 
svědčovati  přídavek  Želivského,  že  Sidbu  svrchu  psanou  provoz^'!  příchozí  Némci 
(theutunici  advenae),  tedy  nějací  tuláci. 

•)  Arch.  Pam.  VI.,  161.  Arch.  Český.  III.,  224. 

*)  2e  nebylo  vše  rozbito,  ale  mnoho  poschováno  do  lepSi  doby,  o  tom 
zápisky  v  pražských  knihách  městských. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Pražské  řemeslo  p.  1427.  897 

žádný  řemeslník  aby  nechodil  v  stříhaném  rouše.  To  tedy  čelilo 
proti  drahým  dílům  pasířským  a  krejčírským. 

Snad  tedy,  jakož  řečeno,  vzešla  ujma  řemeslům  následkem 
těch  idejí  táborských  ?  K  tomu  lze  odpověděti,  že  ani  v  těch  něko- 
lika městech  táborského  smýšleni  řemesla  ujmy  nedožila  se  značné, 
jich  malíři  sic  nemalovali  obrazů  svatých,  ale  malovali  pavézy  a 
štíty,  a  takž  obdobně  jiní  dali  se  na  díla  jiná  potřebná. 

Tvrdíme,  že  všecka  řemesla,  jak  hojně  byla  specialisovaná 
v  periodě  předešlé,  stejně  zůstávají  i  v  době  vojny,  takže  odchodem 
Němcův  ani  překážkami  táborskými  mezer  nedopátráš  se  v  prame- 
nech oné  doby.  Yýborným  a  bezpečným  zpravodajem  jest  nám 
Maropražský  Uber  coUeclarum  z  let  nejprudší  války.  *) 

Staroměstští  totiž  roku  1427  podnikli  sbírku  berničnou,  o  níž 
se  zachovala  pamět.  Zapsali  si  ji  dle  domů ;  těch  spočítal  jsem 
pouze  799;  skutečně  bylo  domů  víc,  ale  byly  bezpochyby  bez 
domácích  pánů,  jež  vyhnalo  náboženství  či  hnutí  národnostní. 
Měšfané,  v  těch  domech  psaní  a  platící,  uvádějí  se  po  všech  všudy 
řemeslech  a  živnostech,  přemnozí  však  bohužel  jsou  zapsáni  i  bez 
řemesla,  pouhým  jménem,  takže  skutečnost  byla  nad  moje  počítání 
naší  otázce  ještě  příznivější.  Mezi  potravináři  jest  24  řezníků,  17 
sladovníků,  4  sládci,  drobník,  pernikář  Jakeš,  15  pekařů,  4  rybáři, 
3  mlynáři,  2  zelníci,  2  kuřetníci,  zvěřinář,  sýrař.  K  nim  druží  se 
2  svícníci  a  4  mydláři ;  v  textilním  odboru  zapsáno  25  soukenníků, 
barchentník,  vinař,  suken  postřihač.  Soukenníci  mají  i  tato  jména 
česká:  Hrnček,  Pytel,  Zajíc,  Jíra  z  Mělníka,  Máček,  Bartoš,  Drlice, 
Viha,  Slon  a  j.  Krejčířů  měšťanů  zapsáno  20,  po  jednom  měšečník, 
drásník,  váčkář,  ornátník,  tkaničník,  6  rukavičníků,  kloboučník  a 
slojí řnice  Anna  z  Hradce  Kr.,  koželuh  psán  není,  ti  byli  na  Novém 
městě,  za  to  kožešníků  uvedeno  7,  uzdařů  10,  sedlářů  6,  tlumočník 
jeden,  ševců  21,  po  jednom  vetešník  ševcovský,  barvíř  kozí  (?)  a 
2  vazači  knih  (Blažek).  O  hlíně,  peří,  dřevě  a  skle  pracovali  ten 
rok  na  Starém  městě  mezi  měšfany  hrnčíři  2,  peřinečník,  bečvářů 
13,  koláři  3,  dřevník,  sífař,  číšíř,  stolaři  3,  kolebečník,  lukař,  tesařů 
7,  sklenář.  Z  kovodělných  měšťanů  jest  v  soupise  berní  staroměst- 
ských zapsáno  kovářů  13,  nožířů  8,  zámečníků  6  (jeden  sluje  Kade- 
řábek),  platnéřů  8,  jichž  některá  jména  jsou  Kříž,  Jindřich,  Bartoš, 
Blažek,  Tomáš,  Dobrým  Pivce   a  Matiaš  Polonus,   který  byl   bezpo- 


*)  Arch.  pražs.,  t    20.  Opis  též  v  musej.  diplomaiáH. 

Digitized  by  VjOOQ IC 


898  Kniha  III.  1.  ftemeslo  fieské. 

chyby  Polák.  Poláci  se  do  Čech  táhli  ve  válce  a  po  ní  počlem 
v  městských  knihách  patrným.  *)  Dále  uvádějí  se  ostrožnici  3,  orloj- 
níci  dva  (Martin  a  Albert),  puškařík  Janko,  brníři  3,  mečíř,  pasíř, 
kotláfi  nebo  médikovci  dva  (Kunc  a  Wais,  dle  jména  Némci),  cínař 
Leupold,  asi  též  Němec),  šípař,  jehlář  a  4  šlejfiři ;  zlatníků  zapsáno  5. 
Z  řemesla  stavebního  psáni  jsou  4  zedníci  (Jan  Fait,  Petr,  Vít,  Jan), 
3  kamenníci  (Beneš  Straka,  jenž  byl  v  Praze  od  r.  1417 — 36,  Jíra 
a  Staněk,  kterého  tu  znánie  již  z  r.  1421);  pokrývač  uveden  jeden, 
skřidlař  též  tak.  O  mistru  Benešovi  zřejmě  psáno,  že  slaví  dům, 
tedy  v  kruté  době  války  nebořili  jen.  Malíři  jsou  v  měšíanah 
čtyři  (Prokop,  Kunc,  Václav,  Jan  Lutka),  illuminator  jeden,  Stefan. 
Z  živností  služebných  uvádí  soupis  berní  5  apatékářů  jmen  pouze 
křeslných,  jeden,  psán  Ludvík  Angeli.  Lazebníci  uvedeni  4,  barbiř  1 
a  chirurg  (cirolog)  1,  slul  Prokop. 

Nepočít áme-li  obchodníků,  shledáváme  tedy  v  sezname  berní 
r.  1427  73  rozUčných  zaměstnání,  řemeslníkův  a  živnostníků  30'" 
osob  v  jediném  Starém  městě.  Podstatné  řemeslo  nechybí  žádné  I 
A  počet  roste;  v  rejstříku  z  r.  1429  již  je  10  zámečníků,  k  zedníkům 
přibyl  mistr  Šart,  platnéřů  jest  o  dva  víc  než  před  tím.  Z  rejstříku 
právě  řečeného  velmi  sytý  a  jasný  obraz  řemesla  a  živností  praž- 
ských lze  sobě  učiniti,  spočítáme-li  „obyvatele"  (inquilini),  tedy  po- 
druhy, při  nichž  jest  udáno  zaměstnání. 

Jest  jich  zapsáno  739,  ale  s  řemeslným  nebo  živnostenským 
zaneprázdněním  jen  331 ;  tedy  při  většině  bohužel  nepraví  se  nic 
než  holé  jméno.  Ale  přes  to  331  řemeslník  a  živnostník  podružný 
v  jediném  Starém  městě  velice  silně  doplňuje  celkový  obraz.  Všecka 
řemesla  a  živnosti,  jakž  jsme  je  svrchu  nalezli  a  uvedli  při  měšfa- 
nech,  shledávají  se  při  „obyvatelích"  zase,  a  některá  i  počtem 
hojným.  Tak  na  příklad  sladovníků  spočítáno  15,  sládků  14,  krej- 
čířů  32,  jsou  mezi  nimi  také  ženské,  ševců  42,  i  v  jejich  počte  jsou 
ženy,  které  vedou  řemeslo,  řezníků  10,  pekařů  7,  kolářů  5,  kože^ 
níků  1 1  (jeden  z  nich  Polán  rodem,  Rudolf  Polonus),  mydláři  4. 
postřihači  suken  4,  bečvářů  7,  pernikáři  2,  sklenář  jeden,  Mika. 
ostrožnici  3  (jeden  sluje  Duchek),  mečířů  5  (mezi  nimi  Barloši. 
nožířů  10  (mezi  nimi  Hoch,  Staněk,  Carda,  Miksa,  Slavík),  konTar 
jeden  (Háj),  platnéři   2  (Svatoš),  zámečníci  4  (Franěk,   Kulhánek. 


O  Na  př.   v  knize  arch.    pražs.    t.  2082.    Polán  Simon  Svinak   kupuje  si 
r.  1437  na  Nov.  méste  dům.  Fol.  O.  16. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Aemeslníci  t  mWanstri.  399 

Vaněk,  Kmoch),  šípaři  4,  brníř,  zlatníků  7  (v  nich  PolStář,  Hanuška, 
ale  také  Michal  Peyr,  Temlin,  Kunc,  asi  Němci),  pasifů  10,  kotláři  2, 
malíř  jeden,  Franciscus;  o  Strnadovi,  při  němž  písař  nedbale  na- 
psal pitor,  nevíš  byl-li  pekařem  (pistor)  či  malířem  (pictor).  Kamen- 
níci  psáni  2  (jeden  sluje  Šebek),  zedník  jeden,  Zdenko. 

V  rejstříku  obyvatel  však  nad  živnosti  a  řemesla  již  uvedená 
Fyskytují  se  nová,  takže,  postřehl-li  čtoucí  v  sezname  z  r.  1427 
3řec  nějakou  mezeru  v  živnostech,  v  sezname  z  roku  1429  má  ji 
Tplněnu.  Jsou  mezi  obyvateli  psáni  řemenáři  (5  osob),  dlažič 
Sulek  sluje),  válec  nebo  valchář,  lojovník,  provazníci  (2),  nožíkář, 
iinolaři  (2),  strhaři  nebo  prknaři  (2),  tkadlci  a  tkadlice  (5),  pečetnik 
sigiliator  Laurentius),  olejnici  (3),  spělač,  pomahači  (snad  pivo- 
-arstí,  25),  šrotéř,  austrakař  (nosič),  kuchaři  (4),  písaři  veřejní  (3), 
mozkové  (8)  a  kámik. 

Oba  seznamy  uvádějí  tedy  640  osob  řemeslných  a  živnosten- 
kých  v  Staré  Praze  v  létech  1427 — 29.  Zastoupeno  jimi  dvaa- 
levadesátero  zaměstnání.  Kdožby  po  tom  našem  počítání  směl 
estě  na  dále  odvažovati  se  tvrditi,  že  husitskou  bouří  pohynula 
'  hlavním  městě  řemesla  a  nastal  nedostatek  řemeslných  a  umě- 
eckých  sil? 

A  když  v  oněch  640  osobách  spočítali  jsme  jen  12  jmen  ně- 
aeckých  (počítáme  i  Linharta,  Alberta,  Faita,  Peyra  [ač  pejr  je 
aké  české  slovo]  za  Němce),  trváme,  že  dokázána  jest  českost 
emesla  za  nových  poměrů  husitské  doby.  Arci  pravda  to,  že  valná 
étšina  jmen  jsou  prázdná  jména  křestní  (Petr,  Michal  atd.) ;  v  pře- 
ešlé  periodě  jsme  z  jmen  křestných  nesoudili  o  národnosti,  v  době 
§to  však,  kdy  Němci  z  Pražských  měst  odešli,  musí  býti  dovoleno, 
e-li    všecko,    aspoň  valnou   většinu  těch  jmen,   přiříkati  Čechům. 

O  pestrosti  a  českosti  řemesla  pražského  v  době  válečné  pře- 
vědčíme  se,  vezmeme-li  do  ruky  seznamy  měšfanů  staropražských, 
let  1424 — 1436. ')  K  méšfanství  a  k  domům  přistupuje  v  těch 
2  letech  25  mistrů  textilníků  (barchaníci,  soukenníci,  postřihači), 
rej  čí  18  (jeden  Polán),  pracovníků  kozí  85  (kožešníků  11,  jirchářů 
koželuhů  6,  rukavičniků  5,  řemenáři  2,  sedlářů  5,  měšečnik  1, 
ívců  15,  prtáků  29,  uzdářů  10);  kovoděbiíků  43,  (zlatníků  7,  ko- 
áři  3,  nožířů   5,  platnéřů  6,  ostrožníci  4,  zámečníci  3,  brniřů   5, 


')  Lze    kontroloTati    podle    mědCanských    seznamů    TeigOTýcb,    tisiéných 
Alman.  Prahy. 


Digitized  by  VjOOQIC 


400  Kniha  III.  1.  flemeslo  fteské. 

mečířů  6,  konváři  3,  jehláři  a  pasíři  po  jednom);  o  dřevě  pracu- 
jících mistrů |měšfanů  zapsáno  12  (nejvíc  bečvářů);  z  umělců  jsoí 
tu  dva  malíři  (Václav  1429,  Matěj  z  Rakovníka  1436)  a  illuminato! 
(Šimon  Šicha  z  Loun  1435) ;  na  konec  stal  se  měšťanem  také  štitaJ 
a  knihvazač. 

Že  v  řemeslech  potravin  se  týkajících  mezi  měšťany  v  dobí 
válečné  není  mezery,  to  lze  věřiti  bez  důkazu.  Ale  spočítali  jsmí 
ty  lidi  v  létech  1424^-36  přec.  Sladovníků  měšťanů  shledáno  2i\ 
jeden  mistr  pivovarský,  řezníků  10,  pekaři  3,  olejník  1.  Naposlec 
zmíniti  se  jest,  že  měšťanem  stal  se  také  dlažič,  4  mydláfi,  lazebnil 
Benda  i  jeden  strunař,  jenž  svědčí,  že  ani  v  době  vojny  nebývalc 
pořád  smutno.  Mezi  těmi,  kdož  za  nové  měšťany  ručili,  jsou  psán! 
řemesla  ještě  jiná,  na  příklad  pokrývači ;  vyskytuje  se  také  nékobl 
nově  jmenovaných  zlatníků,  Slavus  a  Jan  Pecka. 

Tedy  zase  patmo,  válčící  Čechové  pražští  nepostrádali  nižádné 
práce  řemeslné.  Aby  odchodem  německého  řemesla  nebylo  prázd- 
noty, o  to  postarali  se  oni  čeští  řemeslníci,  kteří  za  panství  něme- 
ckého krčili  se  v  podruží,  a  ostatek  vyplnili  příchozí  z  venkova 
vyrozumíváme  ze  seznamů  měšťanství  staropražského,  že  v  dobí 
války  do  r.  1436  do  Prahy  přišlo  usadit  se  několik  soukenníkí 
z  Mělníka,  z  Klatov,  krejčí  z  Příbrami,  Litoměřic,  koželuh  z  Vožicv 
ševci  z  Berouna,  z  Mýta,  ostrožní k  Duchek  z  Loun,  zámečník  i< 
Žalce,  ze  Slaného,  mečíř  z  IQatov,  kožešník  z  Litomyšle. 

Veliká  část  staroměstských  řemeslnických  měšťanů  válečné  dob} 
(do  r.  1436)  zapsána  v  knihách  zvykem  své  doby  pouze  jniénv 
křestnými,  z  nichž  ovšem  národnost  mistrova  nevyzírá,  ale  stejri 
mnozí  mají  jadrná  jména  česká.  Na  příklad  mezi  soukenníky  Suk 
Vojánek,  Boreš,  Krásná  Káče  Mikuláš.  Mezi  postřihači  Vlček,  Bradalv 
Petřík;  mezi  nožíři  Sedláček,  Zajíček;  z  tesařů  Nemluva,  Gert:  zti 
zlatníků  mimo  některé  již  svrchu  uvedené  Ponipek  a  Jíra ;  z  pasířn 
Chyba.  Mezi  měšťany  do  r.  1436  v  Staré  Praze  přyatými  jest  jedinj 
soukenník  Gruner  bezpečný  Němec.  O  něm  psáno  r.  1431,  že  vzal 
„na  milost".  Patrně  přijal  kalich,  vrátiv  se  do  města.  Mezi  kože^- 
níky  jest  Guterman  Němec  a  snad  i  Wolf  z  Nového  Kolína;  mez 
krejčíři  Lipold  a  Theutonicus  budou  Němci,  v  uzdářích  vyskjiuji 
se  tři  německá  jména,  z  nožířů  Ssad  snad  Němec,  v  brnířích  a 
v  zlatnících  dva  Kuncové  jsou  Němci.  Naposled  vyskytuje  se  mezi 
řezníky  jedno  jméno  německé,  mezi  sladovníky  jména  dvě.  Tedy 
z  230  mistrů  svrchu  vytčených  pouze  14  německých  a  r.  1436  pft 


Digitized  by  VjOOQ IC 


řemeslnici  v  kondelslvé.  401 

ito  V  Staré  Praze   za  měšťany;    počet  tak  nepatrný,    že  bez  nich 
eské  řemeslo  bylo  by  zajisté  obstálo. 

V  době  války  husitské  také  na  lavicích  konšelských  v  Praze 
e  všech  třech  městech  řemesla  jsou  tak  četně  a  rozmanitě  zastou- 
ena,  že  nevidíš  ani  v  kusých  o  tom  záznamech ')  nižádné  mezery, 
dchodem  německého  řemeslnictva  vzniklé.  Takž  od  r.  1420 — 1436 
lezi  konšely  staroměstskými  zastoupeno  sedmadvacatero  řemeslo; 
něm  nově  se  vyskytují  voštnik  a  misař.  Z  vzácnějších  řemeslníků 
Lsedali  mezi  konšely  v  oněch  létech  vojny  Jakub  helméř  (1422), 
aihař  Antoniš  (1422),  platnéř  Vůz  (1423),  brníř  Mařík.  Nejvíce 
)ukenniků  dostalo  se  mezi  konšely  (8),  po  nich  krejčí,  sladovníči  a 
izníci  (po  5),  pak  řemenáři  (4).  To  byla  bezpochyby  nejhojnější 
imesla. 

Na  Novém  městě  zasedalo  v  konšelství  od  r.  1420 — 1436 
yřiadvacateré  řemeslo.  Ze  vzácnějších  uveden  (r.  1420)  kamennik 
říž  a  Petr,  z  knihařů  Jiří  (1420),  z  kotlářů  Mika;  nově  uveden 
irgamenik,  drástník,  mazanečník,  vápenník,  šípař  a  plátenník. 
ejvíc  soukenníků  jest  mezi  konšely  (11),  po  nich  řezníci  (8),  pak 
ikaři  (6);  po  nich  pasíři  (b  osob),  kožešníci  (4),  sladovníči  (4)  a 
)želuzi  (3). 

Malá  Strana  začala  se  po  svém  vypáleni  osazovati  sic  ještě 
době  vojny,  ale  teprv  kolem  r.  1426.  Proto  seznam  řemeslnických 
tnšelů  zde  nepatrný.  Uvádí  se  pouze  sedmero  řemeslo,  v  něm 
řidiař  Beneš  a  toulař  Srch,  oba  z  r.  1430.  Také  zámečníci  Tomáš 
425)  a  Křížek  (1432)  stojí  za  zvláštní  zmínku.  Jest  ouhrnkem  132 
meslníků  ve  všech  třech  městech  Pražských  mezi  konšely  zapsáno, 
všickni  jsou  přirození  Čechové.  Jenom  dvě  jména  (r.  1424  Hikl, 
voměstský  soukenník  a  r.  1436  Pikl,  tamž  pasíř),  jsou  německá. 
Koho  dosavad  nepřesvědčil  seznam  berniční,  seznamy  měštanů 
konšelův  o  tom,  že  od  počátku  války  až  do  jejího  konce  v  Praze 
seka  řemesla  i  po  odchodě  Němců  dobře  byla  zastoupena,  ten 
chC  vezme  k  ruce  pražské  knihy  smluvně  a  kšaftovné  a  v  nich 
jde  bez  valné  námahy  všecka  i  nejvzácnější  řemesla,  a  při  ře- 
íslech  již  sobě  povědomých  shledá  se  s  osobními  jmény  mistrů 
se  docela  novými.  Jest  tudíž  soud  na  snadě,  když  každý  který- 
li  pramen  vždy  nová  data  přináší,  a  pramenů  z  válečné  doby 
šachovalo  se  mnoho,  že  bylo  v  skutečnosti  řemesel  a  řemeslníků 
tě  víc,  než  kusé  prameny  v  sobě  drží. 

)  Seznamy  u  Tomka,  D.  P.  V. 
Winter,  Dějiny  Femeala  a  obchoda  ▼  ČeehÁch  v  XIV.  a  ▼  XV.  Teka.  26 


Digitized  by  VjOOQ IC 


402  Kniha  II.  1.  ftemeslo  teské. 

Jen  letmo  z  pražských  knih  *)  uvádíme  (obyčejnější  řemesla  i 
živnosti  zanechávajíce  stranou)  barchaníky,  barvíře  koži  (jeden  sIum 
Dobrý  1432  na  Nov.  méstě),  barvíře  pláten  (Beneš  1434  N.  m.\ 
brníře,  cínaře  (Štěpán  1426  N.  m.),  dýĎaře  (VácL  Starosta  143^ 
N.  m.)i  faacníka^  jenž  šil  háce  (spodky),  horníka  (sluje  Dráb),  bel 
máře  (Václav  1429),  illuminatory  (na  Star.  městě  Michal  1433 
Ghalan  do  r.  1433;  Janek  r.  1422  v  Nov.  městě);*)  jircháře  (Húj 
sera,  Sopuch  a  j.),  kabátníky,  kamenm'ky  (mezi  nimiž  mimo  naai 
uvedená  jména  několik  nových).') 

Jdouce  dále  po  abecedě  nacházíme  zapsané  konváře,  kramplife 
kotláře  (Beneš  r.  1426  na  Nov.  m.),  krumpUře  (Wilhelmus  143z 
Janek  1432  N.  m.,  Michálek  1433  N.  m.),  leštíce  kovů  6i  kamerJ 
(Henricus  1434  N.  m.),  lazebníky,  z  nichž  jeden  sluje  ČvaĎhal 
lukaře  (Bušek  a  Boreš),  malíře,  mezi  nimiž  mimo  jména  svrchi 
dotčená  vyskytuje  se  několik  nových.*)  Dále  jsou  v  knihách  psári 
několikrát  mečíři,  mědnáři  (aeripercussor),  nožíři  (jeden  1434  Guil 
gmach  zajisté  Němec)  r.  1420  nádobník  nebo  neckář,  r.  1421  ohál 
něčník  Petr,  orlojník  Václav  (1433  St.  m.),  ostrožníci  (jeden  Šinioi 
z  Klatov  r.  1432  N.  m.),  pergamenníci  (Pavel,  Ghristofor  1426 
Tomáá  1434,  Fenclaw  1433,  Havel  1434,  většina  na  Nov.  městé] 
pilaři,  pasíři,  přezkař  (feruncator  Jíra  1430  N.  m.),  platnéři  (md 
nimiž  Lekeš  1424  St.  m.,  Makovec  1429  St.  m.,  Štěpán  1429  St.m. 
Ocásek  1436),  puškaři  (Niklík  a  Nicolaus  —  asi  týž  —  14261 
rourník  (aqueductor  Petr  Srb  r.  1427  N.  m.),  sklenáři  (Janek  roki 


*)  Arch.  prais.  6.  2079,  2082,  2102,  2096,  2253. 

•)  Sem  by  náležela  také  zmínka  o  illuminatorovi  Janovi  z  Prahy,  j» 
r.  1435  maloval  fteskou  biblí,  teď  ve  dvorní  knih.  chovanou.  Chytil,  Arch.  Pan 
XIIL,  362. 

")  Zapsán  nové  Petr  Kuchta  r.  1420  na  Nov.  mésté.  Nádoba  r.  1424  N.  m 
Jedek  1425  St  m.,  PeSkové  dva,  jeden  na  Si,  druhý  na  N.  m.  1430,  Petrli 
(Parléřův  r.  1430,  tedy  nevrátil  se  do  Prahy  teprve  se  Zikmundem  1436),  Mu 
holt  r.  1430  St.  m.  (asi  Némec),  Petr  1432  Malá  Strana,  Bened  1433  N.  xl 
Stefan  1434  Malá  Str ,  Jaked  1483  St.  m..  Miked  1433  St.  m.,  Yanék  1435  N.  zi 
Michal  1436  St  m.,  Kunc,  Václav,  oba  1436  St.  m.,  Erazim  1436  v  Novém  n 
Janek  Bílý  na  Hrad6anech« 

*)  Jsou  mezi  nimi  tři  Vaňkové  (1427 — 35)  na  Starém  a  Novém  mésté  i  ■ 
Hrade,  Tomádek  (1426  N.  m.),  Mikuláš  Rohlík  (1429  St.  m.),  MikuS  Zvoiinsk 
(1428  St  m),  Leonard  (1431  St  m.),  Marquard  (1481),  mablka  Katrude  {^ 
vdova  řemeslná  1430),  Petrus  (1433),  MikSik  nebo  NikuS  (1483),  Jan  (1483  S; 
m ),  Jakub  (1433  St.  m.),  Martin  Lazebka  (1433  St.  m.),  Mrva  (1434;,  Erarií 
(1435  N.  m.). 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Řemesla  venkovská.  40S 

34  N.  m.),  slrunař  (Jakeš  do  r.  1432  N.  m.),  soukenníci  (r  1433 
i  na  Starém  méslě  jich  25  osob),')  mistrová  šnůředlnice,  lúlaři, 
oecníci  nebo  čepčaři  (Erasmus  parans  crinalia,  crinalista  1421), 
rhanář  (Jan  r.  1432  N.  m.),  loutník  (Jan  1432  N.  m.),  vazač 
ih  (Pelr  1430  N.  m.,  Jan  1434  N.  m,),  zámečníci  (mezi  nimi 
iriin  Slánský  r.  1425  N.  m.  a  Mikeš  ze  Slaného  1429),  zedníci 
nichž  v  každém  Pražském  mésté  vyskytuje  se  néjaký  Pelr,  mimo 

jsou  dva  Pacákové  1429,  1433  St.  m.,  Martin  Pořádek  1429 
.  m.,  Pliskáček  1435,  Hanuš  J429  St.  m.,  Mařík  1435  N.  m., 
olf  1434  N.  m.),  zlatníky  (mezi  nimiž  mimo  nékolik  jmen  křeslných 
ízdných  vyskytuje  se  Mikuláš  z  Plzné,  Petřík,  Ješek,  Pilz,  jenž 
Kpochyby  Němec),  naposled  shledali  jsme  v  knihách  ještě  zrcadl- 
cy  (Oswaldus  1426,  Laurentius  1430,  z  nichž  prvý  mohl  by  býti 
fflec,  druhý  nejistý)  a  zvonaře  Havla  Rybu. 

Na  venkově  v  městech  proměnu  na  česko  v  řemeslech  proto 
ke  postihnouti,  že  již  před  husitskou  bouří  řemesla  byla  českými 
siry  dobře  obsazena.  Mimo  to  nebývalo  před  tím  ani  za  klidné 
by  řemeslo  venkovských  mést  z  míry  pestré  a  specialisované, 
[že  odesel-li  některý  řemeslník  německý  pro  víru  nebo  z  nechuti 
rodní,  Cechové  vyplnili  místo  snadno.  Pokud  chudé  zprávy  z  doby 
léčné  (1420 — 36)  po  ruce  jsou,  ve  všech  městech  shledáváš  řezníky, 
ráře,  pekaře,  mlynáře,  plálenníky,  krejčí,  bečváře,  ševče,  kožišníky 
íladovníky.  Soukenníky  a  postřihače  nacházíš  v  městech  mnohých. 

přiklad  tato  nadepsaná  řemesla  všecka  zapsána  jsou  v  knihách 
sta  Stříbra ;  v  Plzni  nahodile  zapsáni  jsou  kožešnici,  stolař, 
nici,  sladovníci,  soukenníci,  pekaři,  brníři,  lazebníci  i  zlatník 
niund  se  uvádí  r.  1433  mezi  konšely.  *)  Kdož  v  Plzni  katolické, 

české,  nemohli  zůstati  pro  kalich,  odešli  jinam;  v  Praze  shle- 
i  jsme  se  s  Jechem  soukenníkem  plzeňským  a  jeho  ženou 
1436. ») 

V  rakovnických  chudičkých  zápisech  právě  v  době  vojny  shle^ 
řáš  se  s  bečváři,  sládky  a  sladovníky,  s  řezníky,  soukenníky, 
lěiíolika  hrnčíři,  ševci  a  krejčími  (po  7,  8  osobách),  s  kováři, 
lichž  jen  na  rynku  byli  tři,  se  zedníky,  tesaři,  koláři,  se  stolařem, 
delářem,  koželuhem,  s  tkadlcem,  provazníkem,  hřebenářem,  my- 
tém, Yoskařem,  dvěma  lazebníky  a  šesti  mljrnáři. 

')  Počítáno  v  knize  arch.  pražs.  6.  20, 

'I  Dle  Strnadova  Listáfe  1420—1436,  str.  301— )85. 

')  Arch.  prais   6.  2096,  novomést.  kniha,  fol   A.  7. 

26* 

Digitized  by  VjOOQ IC 


404  Kniha  III.  1.  ftemeslo  6eské. 

Na  Táboře  shledáno  v  knize  z  r.  1432  zapsaných  41  řemesl 
ných  zaměstnání.  Jsou  v  nich  všecka  obyčejná  svrchupsaná  a  mim- 
né  vyskytuje  se  tu  flašnéř,  kutnéř  (který  sukno  délá),  truhláři,  šíd 
deláři,  nožíři,  hlinák,  dlažič,  střelci  (nebo  kušaři),  šipař,  toulaJ 
mečíř,  platnéř,  puškař,  kulér,  a  ostrožník.*)  Z  těchto  příkladů,  jich 
netřeba  rozmnožovati,  vysvítá,  že  v  městech  venkovských  po  vy 
puknutí  bouře  a  vojny,  když  Čechové  stali  se  pány,  řemesla  nť 
zbytná  všecka  byla  zastoupena  a  dále  provozována  jako  jindy 
z  řemesel,  pro  odbyt  vzácnějších,  v  každém  městě  se  vyskytuje  Lě 
které,  tu  jedno,  tam  jiné.  Také  všude  postřehnete  řemeslaíky  v  kon 
šelstvě  a  v  radách.  V  Brodě  Česk.  hned  r.  1421  jsou  dva  postřihať 
suken  konšely,  r.  1426  čtyři  řezníci,  r.  1444  lukař  Václav,  14S 
mydlář  Tomáš  a  j.  *)  Jenom  lazebník  Johannes,  jenž  se  v  Kouřiir 
r.  142 1  dostal  do  rady,  mohl  by  sváděti  k  myšlence  snadno  omylní 
že  v  Brodě  byl  řemeslníků  nedostatek,  když  vzat  v  konšelstvo  mu 
z  řemesla  nejzadnějšího.^) 

Úhrnem  lze  s  rozhodností  tvrditi  na  základě  i  kusých  zápisč 
že  tvrzení  některých  historiků,*)  jakoby  řemeslo  v  Cechách  boui 
husitskou  bylo  utrpělo  nějakou  ránu  smrtelnou,  jakoby  všecken  jeh 
rozvoj  byl  zastaven,  nesrovnává  se  s  pravdou.  Na  nás  činí  pramen 
dojem,  že  v  řemeslech  všecko  šlo  svou  cestou  dále.  Ovšem  to  při 
znáváme,  že  vojna  nemohla  přispívati  klidným  zaměstnánim,  uzná 
váme,  že  přes  všecka  světoznámá  vítězství  česká  dosti  lidi  i  ze  stav 
řemeslného  bylo  v  poli  ubito,  a  některá  města  (Vyšehrad,  Mal 
Strana,  Hora),  jsouce  pobořena,  přestala  býti  na  čas  krátký  čini 
tělem  hospodářským.  I  také  chápeme  příčinu,  když  r.  1430  pražsl 
malíři  naříkají,  že  počtem  sešli,  chápeme  a  nezapíráme,  že  od  dob 
válečné  vyskytují  se  v  knihách  městských  odkazy  na  „chudé  mistry 
řemeslnické.*) 

Tedy  vojnou  některá  ujma  sdělána,  tof  úděl  každé  vojny,  od 
chodem  Němců  ubyl  zajisté  také  tu  a  tam  člen  některého  řemesla 


*)  Z  nejstarší  knihy  gruntovní  v  C.  Museum  vypsal  Kolář  v  Prograini 
gymn.  táb.  1871. 

•)  Schulz,  Véstník  Spoieč.  Nauk.  1899.  Z  nejstarších  knih  Brodu  C. 

')  Možná,  že  byl  Johannes  osobné  zdatný  a  protlaMl  se  do  předu.  Prol 
nedostatku  v  řemeslech  mluví  fakt,  že  hned  po  vojné  roku  1437  Brod  stal  s 
méstem  královským.  Celakovský,  Cod.  II,  Seznam  mést 

*)  Nejdůsledněji  tak  tvrdí vá  v  mnohých  svých  publikacích  Hallwicb.  Dm 
slalo  se  to  i  do  díla  Osterreich  in  Wort  u.  Bild. 

')  Na  př.  arch.  pražs.  č.  2096.  C.  4. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ftemeslo  po  vojné.  405 

e  řemeslo  zůstalo  ve  své  celosti,  není  v  ném  mezer  patrných  ani 
době  nejkrutější  války.  Kterak  po  vojně  se  množilo,  o  tom  doleji. 

Zbývá  učiniti  ještě  úhrnné  slovo  o  německém  řemesle. 
a  venkove  v  některých  městech  za  dlouhá  léta  není  o  Němcích 
opy.*)  Chrudimští  r.  1465  dovolili  svým  řezníkům,  aby  nebylo 
cechu  žádného  Němce  kromě  těch,  kteří  dotud  přijati.*)  Čtoucí 
)fitřehl,  že  během  války  i  v  Praze  vyskytl  se  nejeden  mistr  ně- 
eckého  národa  v  řemesle  českém.  E  tomu  výklad  je  ten,  že  husité 
íhledéli  k  národnosti  tou  měrou,  jako  k  náboženství.  V  Praze 
ICO  málo  Němců  zůstalo  i  po  vypuknutí  bouře,  vždyť  jim,  pod- 
lojíin,  oddán  kostel  sv.  Ducha.  Než  i  o  těch  Němcích,  kteří  při- 
li  kalich,  platilo  nové  právo,  že  musí  každý,  chce-li  v  ouřad 
ěslský,  uměti  česky.  Tím  se  Němci  zcestovali.*)  Nových  Němců 
podmínkou  kalicha  a  českého  jazyka  za  války  přijato  v  Praze 
aré  málo;  od  r.  1424,  kdy  zápisy  se  začínají  zase,  o  53  nových 
íšfanech  shledáváme  jen  dva  Němce  jisté,  ale  od  r.  1427  do  konce 
jrvY  1436  mezi  412  už  jich  25.*)  O  všech  téch  domníváme  se, 
vyplnili  podmínky  svého  přijetí.  Kteří  nově  časem  přicházeli, 
nemínili  kalichu  přijmouti  a  tudíž  ani  měšťanství,  ti  směli  uží- 
ti toliko  práva  pohostinského. 

Ale  zdá  se,  že  časem,  zvláště  při  řemeslech,  v  tom  prakse 
téla  ostydnouti;  aspoĎ  r.  1439  kněžstvo  kališné  snaží  se  o  to, 
y  přijetí  v  řemeslo  bylo  závislo  na  zkoušce  z  víry,  kteráž  by  se 
!i  konala  u  kněze.*) 

Kterak  řemesla  zastoupena  byla  v  hlavním  městě  Českého 
ílovství  počtem  svých  členů  od  konce  husitské  války  (1436) 
do  r.  1600,  o  tom  knihy,  v  nichž  zapisují  se  trhy  domů,  po- 
iraji  obraz  pro  nahodilost  zápisů  sic  neúplný,  ale  i  ve  své  ku- 
ti poučný  a  zajímavý,  zvláště  tím  důležitý,  že  řemeslníci  v  kni- 
ch  zapsaní  jsou  lidé  zámožní,  takže  i  tu  padá  badatelů  něme- 
řch  předsudek,  jakoby  v  XV.  století  řemeslo  české  i  po  stránce 
^podářské  bylo  velmi  schátralé.  Spočítali  jsme  za  ona  63  léta 
r.  1600  mistrů  řemeslníků  a  živnostníků,  kteří  přišli  ke  knihám, 
mem    1483.  «) 

•>  Arch.  Pam.  XIX.,  44.  Barefl 

')  C    Ceak.  Mus.   1863,  213. 

")  Obšírné  u  Tomka,  D.  P.  VIIL,  142,  417. 

•)  Sezaamy  v  arch.  pražs.  ft.  986  a  dra  Teige  v  Alm    inésta  Prahy. 

*)  Arch.  pnžs.  č.  993,  266. 

•j  Počty  lze  kontrolovati  v  Tomkových  Základech. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


406  Kniha  III.  1.  Aemeslo  fieské. 

V  řemeslech  a  živnostech,  potravin  a  nápojů  se  týkajících,  ne 
časléji  zapsáni  řezníci  (135),  po  nich  sládkové  a  sladovníci  (105 
pak  pekaři  (71);  mlynáři  vyskytují  se  počtem  malým  (14).  Ostalkei 
vyskytují  se  v  knihách  ještě  členové  jedenáctera  speciálných  řemes 
z  té  kategorie,  ale  všecko  jen  počtem  malým.  Úhrnný  počet  yšw 
jest  375  osob.  Těch,  kdo  zacházeli  s  tuky  všelijakými,  zapsáno  v  dol 
svrchupsané  46  mistrů.  V  nich  mydlářů  nejvíc  (20).  V  ostatní 
čtverém  řemesle  jen  olejnici  mají  počet  deseti. 

Textilníků  a  jim  příbuzných  přišlo  k  pražským  knihám  úhrne 
275;  v  nich  nejvíc  soukenníků  (100),  krejčí  (71),  postřihačů  (3^ 
Ostatek  uvedeno  ještě  devatenáctero  řemeslo,  ale  počtem  ()sí 
skrovné.  Jen  tkadlci  objevují  se  ještě  počtem  12,  k  tomu  dvě  „přádl 
a  kabátníků  10.  Řemeslníků  blinou  a  sklem  pracujících  spocit 
jsme  37.  V  nich  hrnčířů  13,  ostatní  devatero  příbuzné  řeniťs 
zastoupeno  málo  lidmi.  Kteří  kůže  robili  a  z  kozí  pracovali,  \^ 
v  knihách  trhových  346;  z  nich  nejvíc  ševců  (127),  po  nich  poct*' 
menší  jsou  koželuzi  (56),  kožešníci  (56),  po  nich  uzdáři  (23),  m 
šečníci  (19),  řemenáři  (13)  a  sedláři  (12).  Skrovněji  zastoupei 
devatero  řemeslo  příbuzné.  Dřevem  pracujících  mistrů  přišlo 
knihám  do  r.  1500  celkem  140;  z  nich  je  nejvíc  bednářů  (45) 
tesařů  (30);  menším  počtem  psáni  střelci  (lukaři  a  kušaři)  [V 
koláři  (15).  Dvanáctero  ostatní  řemeslo  vyskytuje  se  po  jednn 
mistru  jen. 

Kteří  pracovali  kovy,  těch  psáno  229.  Nejvíc  nožířů  (47).  k 
vářů  (43),  pasířů  (28),  zámečníků  (20),  platnéřů  (18),  zlatníků  il 
ostrožníkův  a  kovářů  (po  8).  Uvedeno  ještě  dvacatero  řemeslo,  ko^ 
dělnické,  ale  zástupci  jeho  trousí  se  po  málu,  i  po  jednom.  Zedník 
a  kamenníků  (stavitelů)  zapsáno  s  domy  41,  malířů,  illuminaio 
a  štitařů  21,  a  těch,  kdož  měli  živnosti  služebné,  zapsáno  při  < 
mech  74  (nejvíc  vozků  28,  lazebníků  11a  šrotéřů  10). 

Komu  by  se  uvedené  počty  zdály  býti  malými,  ten  považ, 
to  jsou  vlastně  počty  domácích  pánů,  kteří  buď  kupovali  či  pi 
dávali  domy.  Tedy  celkový  obraz  to  nevydá,  jest  taková  zpra 
jen  částkou  obrazu,  jehož  vyplňování  musíme  sháněti  v  pramene 
nejrozmanitějších.  Pak  počty  rostou  znamenitě;  na  příklad  niíí 
41  zedníkův  a  kamenníků  shledáš  do  r.  1500  těch  stavitelsky 
řemeslníků  v  Pražských  městech  daleko  nad  sto  (viz  přílohu  I 
a  V.  této  knihy). 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ftemesla  po  vcjné.  407 

Abychom  postihli,  kterak  po  válce  husitské  řemeslníků  při- 
bývalo, kterak  zastoupeni  byli  v  řemesle  Čechové  a  jiní  národové, 
t  tomu  poslouží  nám,  jako  posloužily  v  periodě  předešlé,  především 
I  s  jakou  takou  bezpečností  měšťanské  knihy  staroměstské.^)  Slabá 
jtránka  toho  počítám'  jest  opět  ta,  že  mezi  měšťany  nově  přyatými 
nnoho  jest  jmen  bez  označení  živnosti.  Musili  jsme  tedy  počítati 
m  ty  osoby,  při  nichž  zřejmě  stoji,  že  jsou  řemeslo.  Jistá  věc,  že 
)ohodlností  písařovou  nám  uklouzlo  mnoho  řemeslníkův,  a  Že  tudíž 
lislo  naše  úhrnné  jest  menší,  nežli  byla  skutečnost.  Při  počítání  co 
lo  národa  opakuje  se  zase  povědomý  ouraz.  Většina  řemeslníků  jest 
)sána  pouhým  křestným  jménem,  z  něhož  národnosti  nepoznáš. 
U)ychom  se  vyhnuli  výtce  strannickosti,  počítali  jsme  každé  jméno 
tflěné  (i  Václavy)  za  znamení  nejistá,  takže  v  těch  jménech  jsou 
)řirozeni  Čechové  zastoupeni,  a  ovšem  snad  i  Němci,  ale  nám  všecko 
lepovědoraí.  Budou  tedy  naše  čísla  i  v  tomto  případě  menší,  nežli 
>yla  skutečnost.  Ale  poměr  (a  o  ten  jde  hlavně)  bude  poctivě 
.  světle  patrný. 

A  takž  spočítali  jsme  od  r.  1437  do  roku  1617  1295  mistrů 
emeslníků, .  kteří  byli  v  Staré  Praze  přijati  za  měšťany.  V  nich  bylo 
lesporných   Čechů   442  a  bezpečných  Němců  jen  25,  Poláků  13 

ostatek  816  bylo  lidí  národností  nejistých.  Stojí-li  442  jistých 
lechů  proti  25  Němcům,  kteří,  chtějíce  býti  měšťany,  musili  na- 
čití  se   česky,  je   zajisté   i    v  tom   podán    nezvratný   důkaz,    že 

hlavním  městě  království  Českého  za  celé  XV.  století  řemeslo 
lělo  český  ráz,  že  bylo  české  skoro  výlučně. 

Příhlédneme-li  k  číslům  zevrubněji,  shledáváme,  že  v  první 
esítce  let  po  vojně  (1437 — 1446)  v  době  anarchie  jen  hrstečka 
dí  řemeslných  stála   o  měšťanství.    Za  deset   let   bylo  jich   46,*) 

nich  5  Němců  (tři  mezi  brníři,  po  jednom  mezi  platnéři  a  zlat- 
íky).  V  tom  počte  zastoupeno  sedmnáctero  řemesel,  každé  po  málu 
sobách,  jen  ševci  vetešní  (prtáci),  samí  Češi,  došli  čísla  14  osob. 
a  to  v  druhém  desetiletí  (1447 — 1456),  kdy  Jiří  vzal  Prahu  a  za- 
edl  řád,  zapsáno    185  řemeslníků   mezi   měšťany  novými.    Čechů 

')  Když  jsem  tuto  stát  psal,  dr.  Teige  v  Almanachu  m.  Prahy  uveřejnil 
iéšfany  zatím  jen  do  r.  1490.  Od  toho  roku  musil  jsem  počítati  v  pramenech 
imých,  y  knihách  arch.  pražs.,  Č.  986  a  č   534. 

*)  Všech  Tdudy  méštanů  i  s  řemeslníky  zaonéch  10  Jet  bidy  a  nepořádků 
ině  Menhartoyých  zapsáno  pouze  65.  Arch.  pražs.,  6.  986.  Seznamy  Teigovy 
Alman. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


408  Kniha  III.  1.  ftemesto  české. 

V  tom  67,  Němců  5  a  Polák  1.  Všech  5  Némců  zase  mezi  bmil 
Zastoupeno  43  řemesel  rozmanitých,  nejvíc  sladovníků  (21),  krq 
(14),  bmířů  (11),  soukenníků  (11),  kožešníků  (10).  Potom  za  spofi 
daných  poměrů  vlády  Jiřího,  gubematora  a  pak  (od  r.  1468)  král 
zůstává  počet  nově  přijímaných  měšfanů  řemeslnických  po  dvaci 
let  dosti  hojný,  ačkoli  nespravedlivou  vojnu  křižáckou  a  uherskc 
v  tom  poctě  znáti.  Od  r.  1457 — 1466  totiž  přijato  lihmem  1 20  misti 
mezi  měšfany,  v  nich  jediný  Němec  (zlatník)  a  dva  Poláci:  c 
r.  1467 — 1476  zapsáno  134  osob  řemeslných,  v  nich  Němec  žádo; 
Polák  jeden.  V  první  právě  psané  desítce  zastoupena  čtyHcatei 
živnost,  nejvíce  sladovníků  s  pivovarníky  (19)  a  kožišníků  (11 
Počet  6  zlatníků  stojí  také  za  zmínku.  V  druhé  desítce  uvedei 
zastoupena  44  řemesla;   nejvíc  kožešníků  (17)  a  soukenníků   (11 

Za  vlády  polského  Vladislava  v  desítce  následující  (od  r.  141 
až  1486)  jest  počet  řemeslných   měšfanů   největší.    Jest  jich   28* 

V  nich  Němců  11,  Poláků  6  a  Cechů  bezpečných  123.  Zastouper 
56  řemesel  rozmanitých,  důkaz  to,  kterak  řemesla  v  první  dol 
vladislavské  se  rozhojnila.  Mezi  řemesly  těmi  největší  počet  měsfai 
ských  míst  zaujali  sladovníci  (24),  po  nich  nožíři  (23),  ševci  (2ž 
vetešníci  —  prtáci  (18),  kožešníci  (15),  pasíři  (13).  Patmo,  že  množi 
se  hlavně  řemeslníci,  jichž  dobrá  hospodářská  existence  závisí  t 
vzrůstu  populace.  Lze  tedy  souditi,  že  v  prvních  letech  Vladislavoi 
vlády  populace  rostla. 

V  desátku  let  následujícím  (r.  1487 — 1496)  do  měšťanství  stan 
pražského  vstoupilo  lidí,  řemeslem  zřejmě  označených,  171.  Tet 
pokles.  V  nich  zjevných  Čechů  42,  Němci  2  (švec  a  pekař),  Poláci ! 
Jmen  křestných,  z  nichž  přemnohé  ukazuje  na  Čecha,  spočítáno  12; 
Zastoupeno  54  řemesel,  tedy  specialisace  řemesla  se  drží  na  téá 
míře  jako  v  desátku  předešlém.  Nejvíc  sladovníků  (20)  a  kožešm^ 
(21),  po  nich  sestupem  pekaři  (14),  koželuzi  (8)  a  kloboučníci  (7 

V  desítiletí  následujícím  odr.  1497 — 1506  182  mistrů  řemeslnickyc 
stalo  se  měšfany.  Z  nich  50  Čechů,  jeden  Polán,  žádný  Néniť 
a  131  lidí  národa  nejistého.  Zastoupeno  pouze  .39  řemesel,  nejv 
osob  ze  sladovníků  (13),  kožišníků  (11)  a  krejčí  (11).  Je  v  tec 
úhrnných  malých  číslech  znáti  nepokojnou  dobu  bouří  stavovskýd 
v  nichž  se  zvláště  venkovským  mistrům  nechtělo  stěhovali  i 
do  Prahy. 

Zůstává  nepatrné  číslo  přírůstku  mesiánského  v  Praze  Slat 
i  v  následujícím  desátku  (1507 — 1516)  z  téže  příčiny.  Spočítali  jsn 


Digitized  by  VjOOQ IC 


statistické  výsledky.  409 

imeslníků  jen  175,  v  nich  Čechů  48,  Němce  jediného,  Poláka 
idného.  Ostatek  jsou  křestní  jména,  jichž  v  národnostní  příčině 
spočítáme.  Mezi  nimi  malíř  Stanislav  (r.  1510)  mohl  by  býti  Polán, 
asloupeny  54  živnosti  a  řemesla,  tedy  v  malém  poctě  rozmanitost 
dika.  Sladovníci  (18),  řezníci  (13),  kožešníci  (12)  a  pekaři  (9)  drží 
ad  jinými  vrch.  Mezi  pekaři  jest  onen  jediný  Němec  (Hezel). 

V  posledním  desítiletí  před  nastoupením  Ferdinanda  I.,  jímž 
ičíná  i  po  této  řemeslné  a  národnostní  stránce  jiná  doba,  stalo  se 
10  mistrů  staropražskými  měšťany.  V  nich  spočítali  jsme  Čechů 
28,  Němců  pouze  24.^)  Zastoupeno  v  tom  úhrnném  poctě  49  ře- 
leslných  živností,  nejvíc,  jak  obyčejně,  sladovníků  (36),  pekařů  (24), 
tóiřů  (23),  koželuhů  (21).  Čísla  tohoto  období  jsou  znamenitě  vehká 
im,  že  tehda  byla  dvě  města  Pražská  spojena,  a  jsou  tu  tedy  psáni 
ttéštané  řemeslníci  dvou  měst  pospolu. 

Konečnou  úvahou  čtoucí  musí  býti  přesvědčen,  že  v  hlavním 
Qěstě  českém  znamenitý  počet  mistrů  řemeslníků  byl  v  měšťanství 
i  v  zámožnosti,  pozoroval  v  každém  desetiletí  přírůstek  nových 
I  čísle  dosti  pravidelném  od  120 — 185  osob,  jen  v  jedné  desítce 
Tfšvihl  se  počet  na  282  osob  a  na  konec  po  sloučení  Nového 
i  Starého  města  dospěl  až  k  mimořádnému  číslu  410.  Čtoucí 
hledal,  že  mezi  měšťany  plnoprávné  a  vlastníky  domů  dostávali 
e  nejrozmanitější  řemeslníci  (objevujet  se  v  jednom  desítiletí  až 
ftstapadesátero  řemeslo!),  tuší  z  toho  zajisté,  že  byla  práce  prů- 
nyslná  v  XV.  a  na  počátku  XVI.  století  rozvinuta  bohatě,  a  z  čísel 
iárodnostních  vzal  na  vědomost,  že  to  rozvinuté  řemeslo  bylo  až  do 
iasloupení  Ferdinanda  I.  českým  skoro  naskrze.  Němci  (asi  vesměs 
latolíci)  poněkud  znatelněji  vyskytují  se  v  Praze  na  Menším  městě 
i  na  Hradčanech  teprve  za  panování  krále  Vladislava.*)  Že  mezi 
ilaroméstské  měšťany  značnějším  počtem  Němci  nevnikli,  toť  z  našich 
Hsel  a  zpráv  nadepsaných  přec  světle  patrno.  Poněkud  by  mohlo  býti 
podezřelým,  že  r.  1505  cechmistři  mečířští  vydali  od  sebe  tovaryšům 
nijaký  list  český  a  německý  —  první  to  zmínka  o  němčině  v  cechu ;  *) 
ale  ta  zmínka  nepřesvědčuje  nás  o  německém  návale  do  řemesla 
mečířského.  Takový  ústupek  cizímu  jazyku  byl  u  nás  možný  i  pro 
jediného  nebo  dva  Němce  ve  spolku. 

')  A  to  jsme  k  nim  počítati  i  Jošta,  Jiřiho  Fridrycha,  Saka,  i\rnošta,  Franze, 
Paprle,  Blažka  Svaaka  a  Jiřího  Némce,  z   nichž  o  néklerém  mohl  býti  by  spor. 
')  Tomek,  D.  ?.,  VIU.,  418. 
•)  Arch.  pražs.,  C.  1128,  63. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


410  Kniha  lil.  1.  Řemeslo  fieské. 

Němci  stěhovali  se  do  Pražských  měst  asi  větší  měrou  za  poah« 
„objn^atele",  za  podruhy  bez  měšťanského  práva;  některým  takovým 
hostům  proti  všem  cechovním  řádům  nepřekáželo  se,  chytalí-li  se 
řemesla.  Aspoň  r.  1603  Mikuláš  Odrole,  kovář,  když  ho  nožiřj 
vinili,  že  dělá  tesáky  jim  na  škodu,  odvětil  v  staroměstské  radě,  té 
by  měl  býti  při  tom  zanechán,  „poněvadž  Němcóm  a  jiným  hostem 
se  to  přeje."  *)  Než  ani  těch  při  zlé  Žárlivosti  cechovních  řemeslníků 
nemohlo  býti  mnoho.  Němečtí  hosté  a  podruzi  pletli  se  spíš  v  ob- 
chody a  v  šenky  nežli  v  průmysl  český.  Touží  na  to  starý  leto^ 
pisec'),  a  zapsáno  to  v  městské  knize  pražské  slovy,  „že  někteřil 
(Němci)  dali  se  v  obchody  městské,  hosti  chovají,  šeftky  vedú/'^! 
Někdo  připsal  k  tomu  „ležáci". 

Spíše  do  měst  českého  severu  koncem  naší  periody  némeólí 
řemeslníci  ze  Sas  a  odjinud  se  tlačili;  také  zdá  se,  že  městskéj 
vrchnosti  učinily  s  nimi  nemilé  zkušenosti,  aspoň  tím  odůvodňujeme 
usnesení  konšelů  litoměřických  z  r.  1514,  že  nesmí  u  nich  žádný 
Němec  státi  se  měšfanem,  čímž  vyloučen  byl  z  řemesla  již  napřed.*i 

Židé  i  v  této  periodě  byli  od  průmyslné  práce  naprosto  puzeni. 
Jen  v  živnost  řeznickou,  obmezenou,  směli  se  ve  své  ulici  dávati. 
Ale  jsou  zmínky,  že  se  židé  i  do  jiných  řemesel  tiskli.  V  řádě  krejčí 
strakonických  r.  1482  čteme,  aby  židé  nebyli  řemeslu  vyučováni, 
jak  tomu  „chtějí".*)  Tedy  se  o  to  pokoušeU.  O  nějakém  poku5ť 
jejich  svědčí  také  snesení  mečířů  staroměstských  r.  1509,  že  židé 
nesmějí  mečů  dělati  ani  prodávati.^ 

Přihlédněmež  zevrubněji  k  jednotlivým  řemeslům  a  živnostem 
této  husitské  periody  stoleté. 


O  Arch.  pražs.,  fi.  1128,  A.  2. 

•)  Stafi  Letop.,  39. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  994,  86. 

♦)  WlDter,  Obr.  I.,  152. 

•)  Arch  mus.  Opis. 

^  Lobkovic,  knihov.  Rukop.  *.  72,  řád  11. 


Digitized  by  VjOOQIC 


n. 

Řemeslnictvo,  obrábéjlcí  suroviny  zvfřecf  a  rostlinné. 

-V  oboru  řemesel  a  živností,  jež  strojily  potraviny  a  nápoje, 
setkáváme  se  se  starými  známými.  Nejprv  s  mlynáři.  Ti  i  v  této 
periodé  zůstávají  na  mnoze  v  témž  zvláštním  právním  a  hospodář- 
ském postavení,  jako  bývali.  Obecně  uznává  Jan  z  Pernštejna 
r.  1514,  že  mlynáři  „mají  Živnosti,  v  kterých  jsou  rozdílní  od  mést- 
ských  živností."  *)  Ješté  dost  bylo  i  v  této  periodé  mlynářů,  kteří 
byli  pouhými  nájemníky  mlýnů  panských,  měšťanských  a  obecných. 
V  léto  periodě  obce  městské  spíš  než  před  tím  kupují  nebo  zřizují 
si  mlýny  vlastní ;  ale  především  zůstaly  obcem  mlýny  odběhlé  nebo 
zabavené  po  vypuknutí  bouře  husitské.  *) 

Mlýny  nebyly  laciný.  V  předešlé  době  (r.  1377)  koupen  mlýn 
na  Zderaze  pražském  za  55  kop  českých;')  v  této  době  za  stejný 
peníz  byly  na  příklad  rakovnické  nevehké  mlýny  na  nejisté  a  ne- 
patrné vodě;  chodilytě  po  100 —  40  míšeĎ.  kopách.  V  Praze  jen 
malé  mlýnce  březni  s  jedním  kolem  byly  po  50 — 60  kopách.*)  Po- 

•)  Arch.  Ces.  XX.,  281. 

*)  V  Praze  na  příklad  mlýny  kláštera  Zderazského,  Kladrubského,  kapituly 
Vyšehradské,  v5e  u  sv.  Vojtécha. 

*)  Tadra,  Soudní  Akta  I.,  192.  Mlýn  na  Vltavě  u  Zbraslavi  trojkolní  r.  1407 
prodán  byl  dědičné  za  20  kop  a  na  roční  plat  Šesti  kop.  Tadra,  list.  kláStera 
Zbrasl.  214. 

*)  Mlýnee  pod  Vyšehradem  r.  1461  za  50  kop  č.  Nepatrný  Skrták  v  »zadnim 
řádu«  na  Pořítí  v  týž  Cas  za  80  kop  éesk.  (Arch.  pražs.  ft.  89);  v  hořejším  řádu 
Mauric  Pivo,  pekař,  koupil  břežný  mlýn  za  83  kop  r.  1462  (Arch.  pražs.  £.  2085, 
N.  3,);  Petr  Precli6ek  r.  1476  koupil  mlýnec  na  Zderaze  za  60  kop  (6.  2087, 
K.  11.);  r.  1478  mlýn  v  Radotíné  o  2  kolech  byl  za  80  kop  českých  a  80  groSů 
ročního  platu.  Tadra,  Listy  kláSt   Zbrasl.  263. 


Digitized  by  VjOOQIC 


412  Kniha  Tlí.  ?.  Aemesla  s  materiálem  zrířecim  a  rostlinný. 

čátkem  XVI.  století  ír.  1511)  koupen  mlýn  na  Botiči  za  125  kop 
českých;  Malostranští  získali  k  obci  mlýn  kartouzský  r.  1525  za 
410  kop  míš.;  obec  novoměstská  r.  1500  skoupila  si  „mlýny  nové*' 
na  Poříčí  dokonce  za  1000  kop  č.  grošů ;  Kouřimští  koupili  r.  1509 
malý  mlýn  k  obci  za  224  kop  míšeňských,  později  (r.  1532)  veliký 
mlýn  za  1200  kop  míš.*)  Uvádíme  tu  příklady  proto,  aby  bylo 
znáti,  kterak  nesnadno  bylo  pro  vysoký  peníz  řemeslnému  mlynáři 
získati  mlýn,  vlastní  provozovnu. 

Také  města  poddanská  vymáhají  v  této  době  úsilněji  než  před 
tím  dovolení  stavěti  sobě  mlýny  ovšem  pod  úroční  plat  vrchnosti. 
A  při  všech  takových  mlýnech  obecních  mlynář  byl  nesamostat- 
ným pachtýřem,  takřka  zřízencem,  služebníkem  obecním.  Nejsou 
takoví  městští  mlynářové  nijaká  nižší  sociální  třída,  jsou  mistry 
jako  jiní,  ale  služebnost  jest  jich  hospodářský  charakter.  Některý 
se  uvázal  nájmem  na  delší  čas  s  výpovědí  obyčejně  roční.  Byla 
najímána  i  jednotlivá  kola.  *)  Nájmy  se  děly  na  čtvrtý,  také  i  na 
třetí  díl.  Mistr  totiž  měl  onen  díl  z  užitku  celkového,  ale  týmž 
dílem  byl  povinen  nésti  náklady  na  mlýn.')  Jinač  byl  v  něm  ^moc- 
ným hospodářem."  Časem  oblibovány  a  převáděny  smlouvy  z  třetin 
a  čtvrtin  na   roční   pevný  plat,   který   odváděl   mlynář   vrchnosti 


')  Arch.  pražs.,  ft.  2091.  N.  8,  ft.  2212,  E.  16,  Tomek,  D.  R,  Vni.,  191. 
Lib.  contract.  v  Kouřimi,  fol  95,  916. 

*)  Na  pfíklad  r.  1509  Petrovi  mlynáfi  z  Serlinku  osadní  sv.  Michala  a 
Martina  v  Praze  najali  kolo  mlýnské  páté,  aby  jeho  užíval  do  10  let,  dá  z  néfao 
3  kopy  míš.  v  rok,  k  tomu  obdržel  některé  nádobí  (9  vodkrdů,  sochor  a  palice 
železné,  tři  provazy,  3  kusy  řetézů  a  ždíř.)  Arch.  pražs.,  ft.  2079,  116. 

■)  Vzor  smlouvy  na  fttvrtinu  z  r.  asi  1489  jest  v  knize  novoméstské  6.  át  79 
(nepagin.  uprostřed  knihy).  Formulář  ten  ukládá  mlynáři  opravy  i  zhotoTeni 
nových  kusů.  Za  to  užívá  8  strychů  na  chléb,  čtvrtý  grod  z  prodeje  bráti  bude, 
z  lososů,  ryb  čtvrtý  díl,  od  dlejfiřů,  ze  sladů,  od  pekařů,  krupníků,  od  toho 
vdeho  fttvrtý  groš;  od  pily  za  prkna,  lidem  zdělaná,  polovici;  také  na  opraTti 
pily  dej  polovici;  na  krmení  dobytka  dá  groS  fitvrtý  a  o  něj  péči  má  míti  do 
prodeje,  z  prodaného  4tý  groS  vezme;  sobě  může  vykrmiti  8  vepřů  do  roka. 
Podle  nákladů  panských  (obce)  čtvrtý  groS  nebo  čtvrtou  kopu  na  potřeby  má 
dávati.  Na  konec  vyjmenována  řada  těch  potřeb,  mezi  nimiž  i  strava  písati 
tovaryšům  dvěma  a  mládku.  —  Kterak  se  mlynáři  při  třetinách  chovati  máji, 
o  tom  zápis  v  lib.  document.  z  r.  1446,  I.,  103  v  mus.  Hradce  Král.  Je  z  roku 
1628,  ale  praví  se  býti  starodávným  zvykem.  Každý  mlynář  třetí  groS  na  koné, 
vozy,  dělníky  dávati  má,  bylo-li  by  potřebí  k  opravě  lesa  (dřeva),  úředník  2  dílj 
z  mědce  obecního  a  mlynář  třetí  díl  dá.  Když  mlynář  v  některém  mlýně  obecním 
udělá  tři  kola  (mimo  palečné),  má  mu  dáno  býti  ode  dvou.  Kola  peřiti,  lopatky 
dělati  musí  bez  záplaty. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Mlynáři.  413 

panské  nebo  méstské.  Byl-li  mlýn  při  méstě  poddanském,  mlynář 
plat  musil  odváděti  městu  i  vrchnosti  nad  městem.  R.  1494  Krum- 
lovští s  dovolením  Petra  Rožmberského  postavili  si  mlýn,  a  mly- 
náři uloženo,  aby  do  komory  páně  i  k  obci  platíval  po  15  groších 
českých.^) 

Přechodní  formou  k  samostatnosti  jest  onen  právní  poměr, 
když  vlastník  mlynáři  přepustí  mlýn  svůj  buď  za  určitý  smluvený 
peníz  nebo  i  za  darmo,  ale  vždy  s  povinností  platiti  z  něho  ročně 
lomu,  kdo  ho  přepustil,  či  jeho  dědicům  (úroční  plat).  Mlynář  stal 
?e  tu  již  vlastníkem,  ale  jen  požitků,  vrchní  vlastnictví  (dominium 
iirectum)  ovšem  nebylo  při  něm.  Takž  v  Rakovníce  r.  1408  „prodán" 
Dd  vdovy  Kláry  mlýn  s  grunty  „v  právě  purkrechtním**  tak,  aby 
nolynář  úročil  jí  a  dědicům  po  3  kopách  pražských.  Kdyby  neza- 
platil některý  ten  úrok  „vladař"  mlýna,  má  původní,  vrchní  vlastník 
právo  „rentovati"  cokoli  a  zastaviti  to  v  křesťanech  nebo  v  Židech.*) 
Pokud  mlynář  a  jeho  dědicové  platili  úrok,  měli  purkrechtní  držení 
mlýna  dědičně.  Vilém  z  Pernštejna  r.  1603  přepustil  týmž  právem 
mlýn  svůj  mlynáři  v  Přerově  na  roční  plat  20  kop  pražských 
v  držení  dědičné,  ale  prodati  ho  volně  nesměl  bez  dovolení  a  vě- 
lomí  panského.')  R.  1439  v  Dvoře  Králové  Mach  Smetana  koupil 
1  zaplatil  v  mlýně  jediné  kolo,  a  to  kolo  mu  zapsáno  v  knihy 
městské  „k  pravému  dědictví  purkrechtnímu",  a  to  kolo  prodáváno 
pod  týmž  právem  volně.  *í  Konvent  kláštera  Chotěšovského  dal 
r.  1434  mlynáři  grunt,  aby  si  na  něm  mlýn  postavil  sám,  za  to 
le  bude  platit  jen  polovici  ročního  platu  obyčejného.*)  Je  patmo, 
te  na  jedno  brdo  ty  poměry  nájemné  nebyly. 

Také  znáti  jest,  že  tyto  všelijaké  poměry  právní,  v  kterých 
)yli  mlynáři  s  valnou  část,  nesou  na  sobě  znamení  odvislosti  ho- 
ipodářské  i  sociální.  Vedle  odvislých,  služebných  mlynářů  byli,  jako 
iž  v  předešlé  periodě,  mlynáři  samostatní;  zajisté  nejeden  z  mly- 
lářů  nájemných  časem  probral  se  k  samostatnosti.  Některá  pří- 
inivá  toho  způsobu  proměna  udala  se  bezpochyby  již  po  vypuk- 
mtí  bouří  husitských.  DržeHi  který  mlynář  mlýn  klášterský  nebo 
luchovenský  právem   zákupným   před  bouří  husitskou,    když  bylo 


')  Gross,  Archae.  Pam.,  XIX.,  534. 

«)  Levý,  Rakovník  42. 

•j  Arch.  v  Přerove.  Opis  v  zemsk.  arch.  Též  A.  Český  XVII.,  39 

♦)  Nejstarší  dvorská  knih.,  fol.  9.  Na  fol.  30  r.  1466  odkazuje  se  takové  kolo. 

•)  Z  arch.  Taxis,  v  Aezné,  Opis  v  zemsk.  archivu. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


4t4  Kniha  III.  2.  ftemesla  s  materiálem  zvířecím  a  rostlinným. 

bouřkou  po  klášterech  vela,  šfaslný  mlynář  některý  podržel  miýi 
v  svobodném  držení.  *)  Obce  též  časem  prodávaly  svoje  mlýny  yi 
vlastnictví  soukromé.  Nacházíme  mezi  bohatými  kupci  niéstskýcl 
mlýnů  spis  řezníky,  pekaře,  sladovniky  i  kramáře,*)  řídko  šlechtice.' 
ale  mlynář  odborník  vyskytne  se  taky  jakožto  kupec.  Ovsem  tai 
bohatých  mlynářů,  jako  byl  Benák  z  Poříče,  jenž  při  počátku  bouř 
měl  tři  mlýny,  ^)  nebývalo  mnoho.  Ale  k  samostatnosti  hospodářské 
stačilo  naposled  i  jedno  kolo  mlýnské. 

Počet  mistrů  mlynářů  sám  o  sobě  není  malý,  uvážíme-li.  U 
na  přiklad  ve  vůkolí  poddanského  města  Rakovníka  při  skrovnc 
vodě  potoční  13  bývalo  mlýnů,  ale  proti  jiným  řemeslníkům  pře« 
byl  vždy  skrovný.  Jest  významno,  že  v  této  periodě  (1420 — 1526 
v  staropražské  měštanství  první  mlynář  hlásí  se  teprve  v  desítiletj 
1487 — 1496,  ledy  koncem  XV.  věku!  Potom  již  trousí  se,  aledc 
konce  periody  není  jich  ouhrnem  víc  než  13.  Mezi  konšely  Praž- 
ských měst  nenajdeš  mlynáře  za  celou  tu  dobu.  Jen  14  mlynářj 
v  knihách  pražských  zapsáno,  že  kupovali  či  prodávali  dům.  Mes 
měštany,  kteří  r.  1524  v  Praze  přísahají  přísahu  o  své  kališné  víře 
spočetli  jsme  jen  sedm  mesiánských  mlynářů.  To  jsou  vesmés 
čísla  skrovná. 

Na  konec  o  mlynářích  tehdejších  zvlášt  jest  dotknouti,  že  musili 
rozuměti  i  uměti  lecco  jiného,  nežli  jméno  jich  ukazuje;  mlynai 
snad  každý  byl  zároveĎ  tesařem,  *)  ve  všech  smlouvách  nájemných 
určeny  bývají  mnohé  tesařské  a  jiné  technické  práce,  jimiž  mlynál 
povinen.  **)  Známe  mlynáře,  že  byl  roumikem,  ^)  jiné,  kteří  dělali 
rybníky.*)  Při  mlýnech  bývaly  speciálně  odbočky,  stoupy,  valchy, 
bnisy,  těm  všem  musil  mlynář  po  technické  stránce  rozuměti: 
někdy  sic  ty   vedlejší    podniky    mlýnské    obce  oddaly    speciálným 

*)  Tomkovi,  D.  P.  Vlil.,  162  jsou  toho  příkladem  mlýny  kartouzské  t  Pnz^ 
které  ditelo  5  mlynářů  emfyteusi  a  pak  svobodné. 

')  Na  přiklad  MikeS  Šeriiok,  řezník,  kupuje  si  mlýn  pražský  s  třemi  kol} 
od  Scxastnika  r.  1434.  Arch.  pražs.,  č.  2082.  G.  90.  O  Sitkovi,  jeni  dodnes  za 
nechal  svoje  jméno  shluku  mlýnů  pod  Zderazem,  nerim  bezpečné,  byl-li  kra- 
mářem ti  sladovníkem,  či  obojím.  KSaíl  jeho  (?)  v  arch.  prais  ,  20^.  R.  10.  P.  S. 

*)  Novoměstské  mlýny  driel  do  r.  1496  ValdStýn.  Kn.  č.  2133,  80. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  2079.  K.  21. 

*)  Pražský  mlynář  Hřídel  r.  14d5  piSe  se  v  knihách  tesařem  i  mlyniffo). 

*)  Mlýn  musil  umet  přistrojiti  až  do  zamlenL 

*)  Mlynář  mrmeyster  r.  1510  v  knize  arch.  prais.,  č.  2079,  121. 

*)  Při  mčsté  Rakovníce  délali  rybníky  Jíra  mlynář  r.  1493 ;  r.  147S  mlynií 
Vacek  a  j.  Arch.  rakov.,  kn.  grunt  Levý,  Rakovník  132. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kroupnici,  pekaři.  415 

řmeslfim,  či  femeslo  šije  koupilo  (soukennfci  často),  ale  někdy  si 
í  najal  a  sprayoval  mlynář  sám.  *) 

Specialisaci  řemesla  mlynářského  jsou  i  v  této  periodě  nemnozí 
rupéři,    kroupníci*)     (polinitarius).     Činnost    jejich    vylíčil 

1525  Jan  kroupnik  y  Praze:  „Mám  kroupník  (mlýn)  najatý  od 
onšelů  z  deseti  kop,  kupuji  ječmen,  pšenici  a  všeliké  kroupy  dělám 

prodávám  i  prachy  prodávám."  •)  R.  1524  v  Praze  zapsán  také 
kroupník  dětinský"^  to  jest  mlynář  krupice  na  dětskou  kaSi. 
hledáme  se  s  kroupniky  při  obchodě  zase. 

Z  potravinářů  ne  všude  stejné  hojně  bylo  v  této  periodě  řemeslo 
ekařské.  Ve  Dvoře  Králové  nejsou  ani  ještě  na  počátku  XVI. 
ěku  uvedeni  mezi  hlavními  řemesly.  Také  v  Náchodě  prý  jich  bylo 
lálo.*)  Sousedé  v  Brandýse  nad  Labem  ti,  „kteří  chléb  pekou," 
eméli  (až  do  r.  1531)  žádného  pořádku;*)  proti  tomu  v  malé 
kamenici  České  již  r.  1483  pekaři  zorganisováni  byli  v  societu.  ^ 
)všem  nemusí  jich  býti  na  to  mnoho.  V  táborské  knize  gruntovní 
ejstarší  (1432)  zapsáno  9  pekařů  jen. '')  V  Rakovníce  v  XV.  věku 
eméli  víc  než  6  krámů  pekařských;  v  Hoře  roku  1437  bylo 
7  chlebme.®)  Do  staroměstského  měšfanství  vstoupilo  od  r.  1427 
lo  1526  úhrnem  78  mistrů  pekařských,  většina  z  venkovských  měst 
až  z  Domažlic,  tři  Němci  mezi  nimi).  Z  novoměstských  znameni- 
ějších  pekařů  budiž  uveden  Hereš,  dvorní  pekař  krále  Václavův, 
?nž  v  Novém  městě  žil  do  r.  1443,  přečkav  válku.  *)  Mezi  kon- 
ely  novoměstské  dostalo  se    11  pekařů,    mezi  nimiž  Václav  Cvok 

Poříče,  jemuž  r.  1437  náležela  ves  Libeň.  Býval  primasem  novo- 
Qěstským.  Na  Starém  městě  pouze  jeden  pekař  mezi  konšely,  na 
ialé  Straně  žádný.  R.  1524  k  přísaze  náboženské  povoláno  z  obou 

')  Svrcha  řečen;^  áilhan  v  Přerove  najal  si  od  PernStejnského  Viléma  mlýn 
>dubníkem  Ševcovským,  s  valchu  súkeniční,  s  brusy,  s  stupami  olejnými 
jáhel  nými.«  Arch.  přerovský.  Opis  v  zemsk.  Arch.  Č.  XVII.,  89. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  994,  98,  zapsáno  vdeho  všudy  5  kroupniků. 

')  Arch.  pražs.,  &  10i7.  L.  8.  Jiný  kroupnik,  Jakub,  r.  1717  na  dolejší 
nlýo.  novomést.  ro6né  10  kop  platí.  Arch.  pražs.,  £.  S133,  84. 

*)  Hrade,  Náchod.  461. 

')  Pamčtn.  kn.  brandýs.  14. 

*)  Arch.  kamenic.  Opis  v  zemském. 

')  Dle  pofitu  Kolářova.  V  Progr.  gym.  1871. 

•)  Areh.  horsk.,  ft.  40. 

')  Kšaft  jeho  v  kn.  aich.  pražs.,  t.  2096.  H.  8.  Jiný  kšaft  před  tím  r.  1442. 
la  foi.  6.  3.  Ze  zápisu  vidéti,  že  pekař  má  přikrov,  mšál,  ornát  zlatohlavový  a 
hce,  aby  se  to  plotovalo  kostelu.  Snad  ve  vojné  to  získal. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


416  Kniha  111.  2.  Aemesla  s  materiálem  zvířecím  a  rostlinným. 

větších  mést  Pražských  mistrů  pekařských  61.  Je  patmo,  i< 
v  hlavním  městě  to  řemeslo  bylo  zastoupeno  valně. 

Nejeden  pekař  držel  mlýn.  Pekař  Matěj  z  Poříče  do  r.  147i 
držel  tři  mlýny.  *)  Svrchuřečený  Cvok  měl  v  Libni  mlýny  a  v  Praž* 
mlýn  na  Kameni  a  jiný  na  Poříčí.  *) 

Pekaři  a  jich  tovaryšové  v  Praze  pletali  se  mlynářům  v  řemesli 
tak  tuze,  že  r.  1478  byly  z  toho  až  soudy,  o  čemž  položíme  doleji 
Pekaření  bylo  i  v  této  periodě  dělilo  se  jako  v  předešlé  stejné 
Specialisté  pekařští  byli  ze  starší  doby  koláčníci  a  mazané 6 
nic  i  (placentarius).  Čtyři  mazanečníci  dostali  se  i  mezi  konšel] 
novoměstské. ')  Jinače  pekaři  robili  mazance  sami.*)  Oplatečníc 
a  pecnáři  také  byla  dvě  řemesla  odbočná.  Pecnáři  směli  pekat 
jen  hrubý  chléb  a  bývali  trhem  obmezováni.  Shledáá  je  i  v  malýcl 
městech  na  př.  v  Úterém,  kdež  směli  péci  chléb  jen  po  penízi  (po 
peněžný)  a  nejvýše  po  dvou  penízech.  *) 

Nově  se  nám  vyskytuje  jako  speciální  řemeslo  „pekař  boží" 
Ten  pekal  hostie  do  kostela.  V  jiných  zemích  „pistor  Dei"  nic  nec 
tou  dobou  nového.®)  Do  oboru  pekařského  příslušejí  pernikáři 
kteréž  nalézáme  teď  i  v  menších  městech  venkovských.  ^  Ale  nikdí 
jich  nebylo  mnoho.  Objevují  se  jen  jednotlivě.  Bývají  přílepken 
pekařů,  k  samostatným  societám  nemajíce  nikde  počtu  dostateč- 
ného. **)  V  měšťanství  staroměstské  v  léto  periodě  první  pernikál 
hlásil  se  teprve  po  roce  1447.  Do  konce  periody  (1526)  zapsáno 
jich  všeho  všudy  7.  Jeden  slul  Otčenáš.  Mezi  konšely  pražskými 
za  všecku  dobu  bylo  pernikářů  pět.  Roku  1524  přísahá  na  víro 
v  obou  Pražských  městech  pernikářů  9.  Tedy  ani  v  hlavním  městé 
nebylo  mistrů  toho  řemesla  mnoho.  K  té  kategorii  práce  mohoj 
přičteni   býti  jakožto   řemeslo  nové  konfektáři,    kteří  medem  a 


')  Arch.  mést.  Miscel.  z  desk  26.  (2094)  foi  6.  5.  Při  mlýnech  mél  Tepf<^ 
12-1.  FL  1478  zahynul  zasutím  a  zřícením  domu  svého  na  Pořítí. 

■)  Káaft  jeho  v  kn.  arch.  pražs.,  č.  2096  V.  7,  r.  1465. 

•)  Viz  seznamy  u  Tomka  v  D.  Př. 

*)  Dorota  >prodaya6ka  mazanců  Burede  pekaře<.  Roku  1523  Arch.  pra)< 
č.  1047.  C.  3.  Latinské  jméno  placentarius,  dávané  mazanečníkovi,  naSel  jsftn 
T  knize  arch.  praž.,  C.  2095.  A.  20. 

•)  Diplomat  mus.  Opis  z  Teplé. 

')  Pekař  boží  novomést.  zapsán  y  kn.  Arch.  pražs.,  2092,  193.  R  1685. 

^)  V  Heřmanové  Městci  má  1501  pernikáf  dům.  Arch.  méstský.  kniba 
purkrecht.  20.  Opis  v  zemsk. 

')  Ani  v  Kutné  Hoře  v  stol.  XV.  není  cechu  pernikářského. 


Digitized  by  VjOOQIC 


neznící.  417 

kry  i  moukou  robili  konfekty  všelijaké.  Těch  bylo  také  pořídku,  ^) 
boí  obyčejně  vyráběli  konfekty  apotekáři.  Poprvé  r.  1602  vystu- 
ge  v  Praze  řemeslo  cukrářské  a  zůstává  vzácným.  Cukrář  slul 
ites  a  měl  dům  na  Malé  Straně  roku  nadepsaného.  *) 

První  místo  mezi  potravináři  drží  zase  řezníci.  Byli  obyčejně 
měrem  k  populaci  přiměřeně  početní,  'j  ale  byla  městečka,  že 
^la  nedostatek  řezníků  ještě  v  XVI.  věku.  Za  takové  městečko 
isti  jest  na  příklad  Brandýs  labský,  jenž  měl  na  počátku  XVI. 
ku  jediného  řezníka  osedlého.  Ještě  r.  1531  Arnošt  z  Krajku 
aví,  že  v  obci  řezníků  málo.  *)  Také  v  městě  poddanském  Ronově 
1511  byly  jen  čtyři  masné  krámy  na  rynku, ''^)  ale  proti  tomu 
Trhových  Svinech,  městečku  také  nevelikém,  bylo  aspoň  tolik 
míků,  že  r.  1520  se  zoi^anisovali.  •)  V  Rakovníce  bylo  r.  1436 
slnácl  řeznických  krámů;  od  r.  1470  20;')  na  Táboře  počítá  se 
půlce  XV.  stol.  31  řezníků,  *)  v  Litoměřicích  bylo  koncem  dotče- 
ho  století  nad  50  řeznických  krámů.  ^  Přibylo  jich  tu  proti  době 
edhusitské  aspoň  10. 

To  však  oznámiti  jest,  že  v  této  době  řezníků  v  některých 
fetech  bývalo  vždy  o  něco  víc  nežli  krámů.  Jest  vůbec  činiti 
zdil  mezi  řezníkem  „krámským"  a  lakovým,  jenž  krámu  (pro  jich 
mezený  počet)  nemohl  dojíti.  Takový  prodával  doma  a  byl  krámu 
katel.  Řád  pardubický  z  r.  1484  přímo  stanoví,  aby  nový  řezník 
unu  došel,  až  jiný  krámu  odumřel ;  v  Litoměřicích  se  snesli 
1528,  aby  nových  krámů  nebylo  přistavováno,  krám  aby  dědičně 
dl  na  syna  mistrova,  a  není-li  toho,  af  přistoupí  k  němu  nej- 
irši  7  řemesle.  Proti  takovým  zásadám  zase  bylo  ustanovení  chru- 
nské  z  r.  1455,  že  totiž  řezník  smí  i  dva  krámy  míti.*®) 

')  Jana  Kumpána  konfektáfe  stihli  jsme  pH  kdaflé  v  Praze  r,  1520  v  knize 
^142.  E  17,  arch.  prate.,  a  jedté  roku  1582  na  Starém  méstě.  Arch.  pražs. 
2095.  D.  13- 

■)  Arch.  pražs.,  ft.  2211.  G.  6. 

•)  Arch.  Ces.  VII.,  8*24. 

*)  Památní  kn.  brandýská  81,  15. 

*)  Archiv  ronoYský.  Opis  v  zemsk. 

")  Cod.  rosenberg.  Diplomat,  mus.  zemsk. 

*)  Ngstardí  kniha  po6tů  y  arch.  rak.  r.  1440  po£itá  jen  14  krámů*  Sroyn. 
*  RakoTOik  39. 

")  Kolář,  Program  reaL  gym.  y  Táb.  1871. 

•)  Dle  >Protok.  ab  anno  1661<  y  arch.  litoměřic.  bylo  y  polou  XVL  veku 
70krám(L 

*•)  Obšírné  Wlnter,  Kult.  ob.  II.,  300.  Kn.  litoméHc.  v  mus.  sign.  3.  E.  3, 12. 

Wmter,  DéjÍDy  fsmeBla  a  obeboda  ?  ČMhácb  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  veko.  27 


Digitized  by  VjOOQ IC 


418  Kniha  11 L  2.  Aemesla  s  materiálem  zTÍřecím  a  rostlinným. 

Krámy  řeznické  platily  po  venkově  po  5 — 10  kopách  v  půlcJ 
veku  XV.  Potom  mnohem  víc.  Též  v  Praze  ješté  r.  1452  bylo  Iz 
koupiti  novoměstský  krám  řeznický  po  10  kopách,  brzo  potom  cenj 
vystoupily  na  20  i  více  kop. ')  V  Pražských  městech  bylo  z  pfd 
dešlé  doby  214  masných  krámů.  Kterých  odběhli  němečtí  lidé.  t 
obec  ujala  a  prodávala  českým  mistrům.  Někteří  (hned  r.  142(1 
kupovali  i  jen  polovice  a  čtvrtky  krámu  po  5  kopách  pražských,  i 
Jméno  „německých"  krámů  podle  českých  zůstalo  na  dále  histd 
rickým  zvykem.  Byli  v  Praze  řezníci,  že  měli  víc  krámů  nežli  jeder 
Mnozí  měli  tři,  dva  neb  aspoň  půldruhého  krámu,  ^)  r.  1451  Dorol| 
Poláčková,  městka  Starého  města,  zanechala  muži  svému  sedu 
masných  krámů,*)  ba  Pavel  Henrych,  novoměstský  řezník<»  r.  152< 
odkazuje  čtrnácte  masařských  krámů  a  čtvrt !  *)  Rozumí  se,  i\ 
vlastník  většinu  svých  krámů  pronajímal  jiným  řezníkům. 

O  měšťanství  Starého  města  přihlásili  se  od  r.  1420 — 152 
73  mistři,  číslo  ani  ne  tak  valné,  jak  by  člověk  čekal,  někdy  t 
celých  deset  let  jen  dva  řezníci  vstoupili  mezi  'měšfany,  arci  jindy  al 
14,  15.  V  celé  summě  jsou  jen  3  Němci.  Do  konšelstva  v  Starém  měst 
dostalo  se  řezníků  16  (jeden  slul  Hladomře),  v  Novém  26  (mezi  ninc 
r.  1459  Jan  Vodička,  po  němž  dotud  ulice  nese  jméno),  *)  na  Mal 
Straně  17.  V  Praze  spojené  (od  roku  1518)  čtyři  řeznici  zasedá 
v  městské  vládě.  Ta  čísla  již  dobře  ukazují  mocnost  řemesla.  Tak 
v  knihách  pražských  při  smlouvách  o  domy  (od  r.  1420 — 1500 
řezníků  počet,  136  osob,  není  právě  malý  a  ukazuje  hospodářsko! 
sílu  těch  lidí.  Na  kališnickou  víru  r.  1524  přísahá  novoméstskýci 
a  staroměstských  řezníků  97.  ^    Tu  bychom  čekali  víc.     Nékler 

*)  Manuál  6.  b9.  v  arch.  prais. 

')  Kn.  arch.  pražs.,  (Miscell.  13.)  &  2081.  Na  fol.  18  jest  jedenáct  zipis 
za  sebou  z  r.  1420.  Ti  fezníd  slují  Chrt,  Job,  HanuSek,  Pivce,  Lanrín,  Lalb 
Útrata,  Želé,  SiSe,  Húska. 

•)  Arch.  prais,  č.  2119.  R.  9.  č.  2096.  R.  10.  R.  7.  NoromMský  řezd 
Pavel  1452  tři  masné  krámy  beze  čtvrti. 

*)  Arch.  prais.,  č.  992,  244. 

*)  Arch.  prais.,  č.  2142.  R  7. 

•)  Byl  asi  jen  tím  znamenitý,  ie  mél  pivovar,  2  domy  (u  SteigrA),  4  půlk; 
masných  krámů  a  dva  celé.  Mezi  konSely  u  Tomka  víckrát  se  ui  nečte,  k^ 
svatební  smlouva  v  manuál,  novomés.,  č.  ^,  52.  R.  1447. 

^  Čisla  shledáváme  jako  svrchu  v  Teigových  seznamech  (Almanach),  v  knir 
arch.  prais.  986.  534,  991:  v  Tomkových  seznamech  kondelských  i  v  knihácl 
smluv  a  trhových. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


HuntéH.  419 

řezníků  pražských  byl  královským  řezníkem.  R.  1477  uvádí  se 
•avel,  královský  řezník  a  méšf an  novoměstský ;  *)  po  něm  Jan, 
ezník  královský. 

K  řezníkům  pražským  tentokrát  přičísti  jest  i  židovské  mistry ; 
f  XV.  století  židé  mají  krámy  masné  své  vlastní  i  šlachtatu ;  ■)  na 
enkově    byli    však    obmezeni;    v    Chrudimi    směl    žid    sice    bíti 

obecném  kutlofé,  ale  kupovati  dobytek  musil  jen  od  křesfan- 
kého  řezníka.') 

Podle  řezníků  ve  všech  městech  objevují  se  huntýři  počtem 
étším  než  v  periodě  předešlé;  soutěž  jejich  stává  se  řezníkům 
elmi  nepohodlnou,  vznikají  třenice  a  smlouvání.  Jakož  řečeno,  přes- 
olni  řezničtí  huntéři  smívali  do  města  k  trhům.  Ty  návštěvy  konšelé 

obec  ráda  viděla,  šlo  o  bezpečnější  a  hojnější  zásobování  města, 

také  pocifovala  se  zdárnost  konkurence.  Časem  usadil  se  přespolní 
untýř  v  městě,  zprvu  bez  práva  měšťanského.  Huntýř  jakožto 
byvatel  města  nebyl  plnoprávný  řezník,  nebyl  v  organisaci,  neměl 
tálého  krámu  každodenního,  neučil  se  řemeslu,  umění  svého  nebyl 
ikomu  povinen  ukazovati.^) 

V  Praze  Nové  po  všelikých  nesnázkách  r.  1446  stalo  se  svolení 
aezi  řezníky  a  huntéři  takovéto,  že  huntéři  nemají  jiný  den  bíti 
obytka  než  v  pátek  a  v  sobotu  mají  v  trhu  prodávati,  však  nikdež 
o  hospodách;  pakli  by  jinak  učinili,  maso  se  jim  pobéře  a  dá  do 
pitála  chudým,  „jakož  bylo  za  starodávna."  *)  Tato  úmluva  byla 
.  1521  obnovena  po  různicích  nemalých.  Huntéři  vydali  od  sebe 
onižené  přiznání  k  staré  smlouvě.  •)  „Poznali  jsme,"  píší,  „že  páni 
eznici  mají  smlúvu  s  huntéři,  předky  našimi.  I  přišU  jsme  jedno- 
lysině  ku  pánům  řezníkům  a  žádali  jsme  jich,  aby  páni  řezníci 
lěli  k  nám  dobru  vuoli,  přízeň  a  lásku,  že  my  huntéři  podle  toho 
ipisu  prvního  chceme  se  zachovati  nyní  i  na  časy  potomní." 
L  opět  upisují  se,  že  nebudou  porážeti  než  k  sobotě  a  ten  sobotský 


')  Ten  řezník,  jsa  s  králem  ▼  poli  u  vojšté  u  vsi  Sedly  mezi  Hradcem  a 
ystfící,  učinil  poslední  vůli,  z  níž  jde,  že  mu  kuchmistr,  panoS  Václ.  ze  Svarová, 
i  krále  dlužen  25  kop  za  maso,  jež  v  rozličných  dobách  od  řezníků  v  krámech 
ral.  Zápis  kSaftu  r.  1477.  Mise.  26.  F.  26.  Arch.  pražs.,  č.  2094 

•)  Tomek,  D.  P.  VUL,  145. 

>)  Casop.  C.  Mus.  1863.  212. 

*)  Pamétní  kn.  brandýs.,  fol.  81. 

•)  Arch.  pražs.,  ft.  2083,  f.  O.  19. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  2099,  f.  1018. 

27* 


Digitized  by  VjOOQIC 


420  Kniha  IIL  2.  Aemesla  s  materiálem  zvífecím  a  rostlinným. 

den  že  na  vysazeném  trhu  u  sv.  Havla  budou  prodávati.   Při  lorq 
dopouštějí,  aby  řezníci  jich  zboží  ohledávali. 

Pražské  pravidlo  stalo  se  pravidlem  i  v  méstech  venkovdcýchj 
„Hostinští  řezníci  nebo  huntéři  v  den  trhový  mají  hnáti  a  bíti  a 
prodávati,  to  jim  hájeno  býti  nemá,''  tak  snesli  se  MladobolesIaTšli 
r.  1494.  *)  Když  v  Plzni  nemohh  se  srovnati  obojí,  král  rozhody 
r.  1490  ve  smyslu  pražského  řádu,  že  „lidé  hostinští^  nebo  domácí 
huntéři  mohou  v  sobotní  frejmark  volně  prodávati,  a  obec  *by  jim 
na  to  nadělala  krámců  za  týdenní  činži  1  groše  6.  *)  Výplně  pod- 
mínky, huntéř  mohl  v  organisaci  řeznickou  přejat  býti.  Při  lom 
Mladoboleslavští  radí  r.  1494  svým  řezníkům,  „aby  nepřijímali  bez^ 
děčné,  než  který  by  byl  hodný,  jako  na  to  slušL"  *)  Jakž  viděti, 
byl  hlavni  rozdíl  mezi  řezníkem  a  huntéřem  po  stránce  živnosten^ 
ského  práva;  co  do  provozování  byh  obojí  řemeslo  stejné.  Zvláštní 
volnější  postavení  měli  huntéři  tam,  kde  bylo  řezníků  mála  Za 
příklad  jest  Brandýs  n.  Labem.  Tu  kdys  na  počátku  XVI.  věki^ 
pan  Kunrat  z  Krajku  přímo  nařídil,  aby  huntéři  okolní  do  mést^ 
dobytek  hnali  na  živě  i  aby  sem  vozili  maso  dvakrát  v  témdni, 
v  úterý  a  v  sobotu  a  v  krámech  aby  prodávali.  Když  se  později 
usedlí  řezníci  poněkud  rozmnožili,  srozumívajíce  se  s  huntéři,  „na^ 
tahovali^  trhy  tak,  že  sama  obecní  správa  u  vrchnosti  nuceni 
žalovati.  *) 

Huntéři  nebyli  chudáčkové  všickni.  K  pražským  domům  dostalo 
se  od  roku  1420 — 1500  třináct  jich  a  po  r.  1517  tři  doáli  v  Starém 
městě  měšťanství.  *) 

Dobytek  chovali  si  řezníci  v  domech  svých,  pražští  něktefi 
měli  dobytčata  velká  i  drobná  také  na  chování  po  vsích.  Ale  v  tělo 
době  shledáváme  v  Praze  zvláštní  kra  vaky,  kteří  chovajíce  krávy, 
bezpochyby  též  mlékařili  a  robili  tvarohy  a  sýr.  Také  poprvé  se 
vyskytuje  v  Praze  nunvář  (castrator).  Je  to  r.  1436  Sigismundus 
„medicus"  a  „castrator  juvenum".  Jinač  provozovali  práci  nunváN 
skou  pastuchové  a  rasové;  tu  se  dal  na  to  lékař. 


')  Kd.  smluv.,  č.  1,  25.  Arch.  mladobol. 
•)  Listář  plzeň.  v  mus.  Winter,  Obraz  II.,  298. 
')  Kq.  smluvní  6.  1,  25. 
*)  Památní  kniha  Brandýs.  31,  15. 

")  Arch.  pražs ,  6.  534.  Kolik  jich  bylo  v  Praze,  nevíme,  r.  1524.  14  hualéřÉ 
přísahá  na  víru  kalignou. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Drobnici,  rybáfi.  421 

Mezi  specialisty  řeznickými  vyskytují  se  i  v  této  době  vždy  ti, 
kdož  dotýkali  se  jen  drobů  zvířecích,  drobnici  a  drštkáři.  Ti 
byli  v  organisaci  řeznické,  *)  a  nejeden  pražský  drobník  byl  zá- 
možný muž.  Pomním  onoho  Michálka  drobníka,  jenž  r.  1449  od- 
kazuje peníze  na  opravení  týnského,  haštalského  a  jakubského 
kostela.  *) 

I  v  této  periodě  vyskytují  se  v  pramenech  sádelníci  a  lo  j  o  v- 
líci,  za  to  zmizelo  jméno  starodávné  arvinarii  (uzenáři)  docela. 
Velze  však  pochybovali  o  tom,  že  masa  udili  i  v  této  době.  V  me- 
dech venkovských  i  v  Pražských  provozovali  to  řeznici;  jisto,  že 
la  příklad  v  Hradci  Jindřichově  (r.  1484)  řezníci  prodávali  „pálené 
naso^,  a  řezníkům  klatovským  se  r.  1488  ukládá,  aby  mívali  maso 
,dobře  udlé**.')  Tehdejší  řezníci  prodávali  i  mýdlo,  svíce,  husy.*) 
Jpecialisté  potravinářští  jsou  zase  rybáři,  kteří  všude,  kde  voda, 
yby  chovali,  lovili,  prodávali,  V  Praze  usazeni  byli  rybáři  nejvíce 
la  oslrovech,  pod  mostem  a  v  Podskalí.  Mezi  měšfany  staroměstské 
lostalo  se  do  r.  1526  8  rybářů,  z  nichž  jeden  pocházel  z  Hradce 
LTál.  Přespolní  nejbližší  rybáři  chodívali  do  Prahy  z  Holešovic, 
Bubenče,  z  Podolí  a  Dvorců  i  od  Sedlce.  Znamenité  bylo  rybář- 
tví  v  Hradci  Králové,  kdež  bylo  mimo  říční  vody  rybami  hojné 
o  polou  XVI.  století  sedm  rybníků.  ^)  Vůbec  lze  postřehnouti,  že 
a  hraně  XV.  a  XVI.  věku  při  mnohých  městech  zdělávají  se  ryb- 
íky  asi  vzorem  panstva.  I  malý  Rakovník  počítal  si  dvanáct  ryb- 
íků,  většinou  v  tu  dobu  napuštěných  v  luka.*) 

K  živnostníkům  o  potravinách  pracujícím  slušno  přidati 
lačníky  měst  venkovských,  kteří  na  čihadle  lapali  pláky  a  pak 
rodávaU. '')  Bylo  by  je  spíš  počítati  k  obchodníkům. 

Do  řady  potravinářů  příslušejí  v  této  době  hojní  sýrníci  a 
ýrnice.  V  Praze  pět  sýrníků  nalezli  jsme  mezi  domácími  pány 
lo  r.  1500).  Dále  sem  náležejí  mistři  vinaři  (vinitor)  a  jich  čeleď; 


*)  Arch.  pražs.,  £.  2119.  G.  2.  Drobník  odkazuje  cechu  řeznickému  peníze 

•)  Tami.  C.  1. 

*)  Cechovní  řád  y  museu  pardubic.  a  řád  řezníků  klatovských.  Opis  u  dra 
ilakovského. 

*)  Fragment  knihy  litoméřic.  v  Česk  Mus.  r.  1515. 

')  Ub.  docum.  I.,  163  v  Hradci. 

*)  Arch.  rakovn.,  knihy  gruntovní  z  let  1482  a  násl.  Též  Levý,  Rakov.  151. 

^)  V  Rakovníce  ptá&ník  Perek  měl  r.  1520  čihadlo  v  chvojinách,  z  kteréhož 
atil  na  znamení  odvislosti  (že  grunt  není  jeho)  ro6né  jedním  čížkem  a  sýkorou, 
grunt,  knihy  rakovn. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


422  Kniha  III.  2.  Aemesla  s  materiálem  zTÍfecím  a  rostlinným. 

pět  vinal^  jsme  shledali  (do  r.  1526)  mezi  měštany  Starého  města 
sem  patří  i  zahradnici  a  jich  odštěpenci  zelnici,  cibulnici 
chmelaři  a  jeden  melounik  (dýňař).  Pražští  zahradnici  pésto 
váli  svoje  zemědělské  produkty  nejvíc  za  Poříčskou  branou  M  < 
u  Smíchova  ^v  zahradách"  až  za  Zlechov.  Mezi  majiteli  domi 
pražských  shledali  jsme  do  r.  1600  4  zahradníky,  potom  jich  palm< 
přibývá;*)  zelníky  tolikéž  4,  k  měšfanství  staroměstskému  dosta 
se  po  r.  1507  zelník  jeden  stejně  s  cibulářem.  Také  chmeUře  jed 
noho  shledali  jsme  v  konšelech  novoměstských.  Jiří  král  měl  svéb 
zahradníka  královského,  Mikuláše.  V  městech  venkovských  vétšíd 
(na  př.  v  Plzni)  tou  dobou  zahradníci  bývali  •).  V  menších  sotva.  Ti 
si  sousedé  pěstovali  chmely  a  jiné  porostliny  vedle  svých  jintcl 
Živností  sami  bez  odborníků.  I  v  Praze  většina  pivních  nákladníki 
měli  své  chmelnice  ve  vlastní  správě  a  péči  hospodářské,^)  takž 
chmeUři,  svrchu  řečení,  kdo  ví,  nejsou-li  chmelem  obchodnici  i 
nikoli  jeho  pěstitelé. 

Potraviny  strojili  kuchaři  akuchynníci  (na Moravě  kuchj 
náři),  kteří  k  veřejnému  prodeji  ve  větších  městech  měli  kuchytt| 
jako  nějaké  krčmy  své  nebo  najaté.*)  Obojí  —  kuchaři  i  kuchynm( 
latině  se  zovou  coqui.  Vzrostem  populace  množili  se.  Vímeí.  2 
r.  1469  Kutnohorští  se  snesli,  aby  nebyla  jedna  kuchyně  obecn 
ale  aby  jich  bylo  což  nejvíc,  nebof  „obec  sílí  se,  a  lidu  mnohei 
více  přibylo  a  přibývá."  Z  dalšího  snesení  vysvítá  konšelský  ůrayá 
aby  rolníci  a  dělníci  (pro  něž  kuchyĎky  byly)  netoliko  pečité  al 
i  vařené  maso  a  kury  míti  mohli.  Tenkráte  také  poručeno  pekí 
řům  a  pivovarníkům,  aby  vepřů  z  města  neprodávali  mimo  řezník 
a  kuchynníky  domácí  pod  trestem.  Těm  aby  prodajný  dobytek  ni 
bídnut  byl  nejprv.  *)  V  Praze  i  Malostranští,  sesílivše  populaci  svo< 

>)  Arch.  pražs.,  6.  2119.  V.  1.  r.  1481. 

'}  Patrné  je  to  v  knize  arch.  pražs.  6.  2092.  Na  fol.  5.  a  6.  jsou  hned  á\ 
za  sebou  na  Novém  městě. 

■)  Strnad  v  Plzni  je  uvádí.  Soukromý  seznam.  Kolář  na  Tábofe  v  XV.  sti 
letí  jich  nezná.  Program  1871.  V  Rakovníce  jich  nebylo. 

^)  Viz  v  knize  kdaft.  £.  1096  nejeden  kSaíl  sladovníkův.  Z  knihy  arci 
pražs.,  ě.  2133  dovídáme  se,  že  strych  chmelnice  byl  r.  1489  u  Prahy  kopoW 
od  obce  za  7—12  kop,  rofině  se  z  něho  k  obci  platilo  po  10  groSícli.  Strych  obi 
ěejného  póle  byl  tou  dobou  za  2—3  kopy,  ro6ně  se  platilo  k  obci  po  3  groSi^l 
Fol.  4,  7. 

*)  R.  1507  za  roční  kopu  mid.  Arch.  pražs.,  č.  2183,  18. 

*)  V  archive  6esk.  mus.  Opis. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


SladoTníci,  sládkové.  423 

T  konec  století  r.  1499  staví  na  rynku  velikou  kuchyni  novou,  tu, 
z  které  po  čtyřiceti  létech  a  dvou  oheĎ  vyšlý  popálil  Hrad. ')  Že 
kuchynníci  prodávali  také  masa  syrová,  z  toho  r.  1430  pokřik  od 
řezníků.  Konšelé  takový  prodej  zapovédéli  „mistrům",  kteří  ku- 
chyně drží.*) 

Kuchařův  a  kuchynníků  mezi  měštany  Starého  města  shledali 
jsme  za  celou  periodu  osm,  byli  mezi  nimi  také  někteří  kuchaři 
královi;  jednoho  kuchaře  (Jiříka)  nalezli  jsme  r.  1515  mezi  kon- 
šely malostranskými.") 

Sladovníci  a  pivovarníci  nebo  sládkové  již  napořád 
jsou  trojí  sociální  povahy.  Jedni,  kteří  měštanům,  majícím  sladovnu 
a  pivovár  (nákladníkům),  sloužili  a  tudíž  prese  všecko  misterství 
své  přece  jen  k  čeledi  hospodářově  náleželi;  k  nim  by  mohli  slu- 
žebným rázem  svým  přičteni  býti  též  panští  a  klášterští  sladovníci, 
pokud  který  v  městě  sloužil.  Také  král  měl  svého  sladovníka.  *) 
Zhusta  je  službou  zastal  i  sladovnický  tovaryš;  čtemet  v  řádě 
krumlovských  sladovníků  r.  1516,  kdo  sladovnu  má  a  není  v  cechu 
řemesla,  musí  najmouti  sladovníka  tovaryše  před  mistry.  *) 

Druzí  sladovníci  jsou  samostatní,  to  ti,  kteří  majíce  dům 
várečný,  byli  sladovníky  i  zároveň  nákladníky.  Ti  vedli  obchod  ná- 
kladnický  a  výrobek  si  hotovili  řemeslně  sami.*)  Mezi  čeledními 
a  domovilými  sladovníky  byli  třetí,  kteří  si  sladovny  cizí  jen  nají- 
mali. Řád  pražský  r.  1456  nařizuje,  že  sladovník,  chtěje  pracovati 
řemeslo,  musí  sobě  sladovnu  koupiti  či  najmouti. ') 


*)  Dali  ji  s  výhradným  právem  kuchynníci  Markétě  v  nájem  za  roCní  plat 
dTou  kop  mís  Arch.  pražs.  C.  2211.  F.  12.  Tomek,  D.  P.  VIII.,  29.  Mela  si  ji 
»ustaYÍti«  a  žádný  >nemá  míti  kuchyné  svobodné  ji  na  překážku.  < 

•)  Arch.  pražs.,  ft.  2099,  216. 

')  Známe  Yojtécha,  kuchaře  krále  Jiřího,  jenž  r.  1461  kup.  dům  na  Nov. 
mésté  (£.  2081,  158),  Matesa,  kuchaře  královny  Johanky,  který  týž  rok  koupil 
iům  tamž  (č.  2085,  M.  9.),  r.  1469  druhý  dům  (6.  2086,  M.  28);  z  r.  1489  ku- 
puje dům  Václav,  kuchař  králův  (ft.  2089,  P.  17),  Tomkovy  Základy  uvádéjí 
r.  1485  král.  kuchaře  Drobila  Matesa.  Týž  uveden  v  List.  kládt.  Zbrasl.  267. 
Fadra. 

*)  Matéj,  královský  sladov.  r.  1487  u  Tomka,  D.  P.  IX.,  262. 

*)  Gross,  Arch.  Fam.  XIX.,  310. 

*)  Z  pražských  byl  na  příklad  Jan  Heim  (f  1447)  nákladnikem  v  domě, 
jenž  má  po  ném  jméno  do  té  chvíle,  tu  býval  svým  sladovníkem  a  hotový  slad 
svařuje  byl  i  svým  pivovarním  mistrem.  Umíraje,  nechal  po  sobe  15  varů  piva 
a  slady.  Arch.  pražs.,  6.  2096.  M.  2. 

')  Arch.  pražs.,  Miscell.  15.  P.  15. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


424  Kniha  111.  2.  ftemesla  s  materiálem  zvířecím  a  rostlinným. 

Sladovníci  v  této  periodě  docházejí  k  hospodářské  samostat- 
nosti větší  měrou  nežli  v  předešlé,  nebot  z  nejednoho  města  led 
známe  jich  organisace,  kteréž  předpokládají  znamenitéjši  počet 
mistrů.  Počtu  se  nedobereš  spolehlivého,  máš-li  i  počet  samostat 
ných  sladovníků  a  pivovarníků,  vždy  budou  scházeti  mistři  služební, 
čelední.  Počítá-li  se  na  příklad  na  Táboře  v  polou  XV.  věku  1 
sladovníků,  ^)  tof  jsou  zajisté  měšfané,  kteří  živili  se  řemeslem  sla- 
dovnickým a  byli  odborníci.  Se  sladovníky  služebnými  bylo  na 
Táboře  toho  řemesla  zajisté  násobně  víc. 

V  Praze  shledáváme  počty  samostatných  řemeslníků  tohoto 
odboru  dosti  značné;  k  měšťanství  na  Starém  městě  sladovníků 
přistoupilo  do  r.  1626  úhrnem  190.  Mistrů  pivovarských  za  touž 
dobu  v  měšťanství  přijato  pouze  15.  Silný  počet  sladovníků  vy- 
hrne se  nám  náhle  a  najednou  z  obou  měst  Pražských  (Star.  a  Not.) 
r.  1524  při  náboženské  přísaze.  Jest  jich  151.  A  to  zase  nebyli 
ani  všickni  sladovníci!  Číslo  přes  to  však  veliké,  víme-li,  že  touž 
dobou  (r.  1600)  Mnichov  bavorský  měl  sladovníků  jen  38-  *)  Ve 
správě  městské,  mezi  konšely,  „slovutné"  řemeslo  sladovnické  bývalo 
yšude  zastoupeno.  V  Praze  spočítali  jsme  jich  mezi  konšely  do 
r.  1626  13   v  městě  Starém,  •)    na  Novém  19,    na  Malé  Straně  2. 

Pivovarských  mistrů  jest  proti  sladovníkům  všude  málo.  To 
tím,  že  sladovnu  i  v  této  době  každý  hospodář  měl  při  svém  dome 
a  k  ní  měl  najatého  sladovníka ;  proti  tomu  pokrokem  technickým 
a  větším  odbytem  piva  nemohlo  se  již  vařiti  na  malých  pánvích 
při  domech  kde  kterých,  některý  hospodář  pořídil  si  pivovarskou 
pánev  znamenitější  a  k  tomu  jeho  pivováru  shrnovali  se  ostatní 
pravovárečníci.  Také  obce  si  pořizovaly  větší  pánve,  a  tak  vznikaly 
soukromé  i  obecní  pivováry  jakožto  větší  provozovny,  ačkoli  nt>- 
smíme  pojem  jich  velikosti  přepínati,  chodilytě  v  té  době  pivováry 
po  30 — 40  kopách  českých  a  v  Praze  i  s  domem  koupen  jeden 
r.  1523  za  150  kop  č.  *) 


')  Kolář  v  Program,  tábor.  7118. 

*)  Inama-Sternegg.  Wirtschaftsgescli.  III.,  98. 

')  Ze  znamenitějdích  jest  Reftek,  pHvrženec  Zikmundův,  r.  1436  dosazeoy 
primasem.  Po  ném  slula  jedna  z  kolejí  studentských  Rečkovou,  Zikmund  mc 
zastavil  ves  Michl  r.  1436  ve  400  kop  ftesk.  Arch  pražs.,  t  992,  182. 

*)  Obec  Střibrská  koupila  r.  1523  >pÍT0vár<  za  80  kop  groSů;  z  toho  ne- 
valného peníze  viděti,  že  vdecek  pivovár  byla  asi  veliká  pánev  k  vara  a  nékteri 
káď  v  budové  dosti  chatrné.  Arch.  pize  A.  kn;  stfíbr.  kn.  zápisů  fol.  238.  Y  Praze 


Digitized  by  VjOOQ IC 


VinopaloTé.  4'ib 

Nebylo  tedy  v  městech  pivovarů  již  tolik,  jako  bývalo,  ak  za 
to  byly  zřízeny  na  větéí  vaření.  V  Rakovníce  na  příklad  jich  po- 
Mtali  v  XV.  stol.  8,  v  Stříbře  6.  Mél-li  tedy  každý  hospodář  k  své 
lomácí  sladovně  sladovnika,  měl  mistra  pivovarského  jen  ten  ho- 
>7>odář  (obec),  který  zřídil  a  držel  pivovár  a  nad  to  některý  mistr 
3ivovarský  řídil  i  víc  pivovárů  pospolu;  řád  novoměstský  r.  1456 
lechce,  aby  pivovarník  víc  než  dva  nebo  tři  pivováry  najímal, 
Iržel  nebo  spravoval.  *)  Proto  je  pivovarníků  daleko  méně. 

Se  sladovníky  m^jí  co  činiti  sladomelci  (sladomelové),  kteří 
dužbou  svou,  mlíti  slady,  byli  přikázáni  k  mlýnům. 

Pivovarníkům  nejblíže  stojí  nové  v  té  době  odvětví  žívno- 
;tenské:  „paliči  vína"  nebo,jakjim  také  říkáno,  vínopalové, 
n  n  o  p  a  1  i  č  i ;  latině  slul  takový  živnostm'k  sublimator,  ustor  fecum, 
istor  vini  sublimati,  ustor  fecum  Bacchi  et  Cereris.  Vínapaliči  za- 
iříváním  a  ochlazováním  lihových  pár  či  destiUací  dobývali  lihu 
i  dělali  kořalku.  Pálili  „žžené  víno"  z  piv  dobrých  nebo  poruše- 
lých,  z  vína  zkaženého,  pomoci  droždí,  kvasnic  pivných  a  vinných, 
e  sladů  kvaSených  a  zapařených.  Že  pálili  spíše  pivo,  měli  slouti 
)becněji  pivopaly;  všaktě  r.  1523  také  ta  jména  obě  vyskytují 
e  vedle  sebe  jako  souznačná;  pivopalové  nebo  vinopalové. ')  Také 
Inli  pro  svoji  techniku  s  pivem  „mořipivové."  •) 

Od  r.  1450  kupují  vínapaličové  domy  pražské.  Tedy  vznik 
oho  průmyslu  klásti  jest  před  ten  rok.  Pak  jich  přibývá,  že  to  až 
lije  v  oči.  R.  1478  Hanuš,  palič  vina,  stal  se  obětí  svého  řemesla: 
hořel  s  ženou,  s  dětmi  a  s  celým  domem,  který  v  Jámě  si  byl 
oupil  osm  let  před  tím.^)  Roku  1469  kupuje  si  na  Novém  městě 
ům  také  Sigismundus,  vínapalič  z  Kadaně,  nevíme,  byl-U  Němec. ^) 
'  témž  městě  jeden  z  pozdějších  vinopalů  slul  Žižka;  roku  1482 
mohl  se  také  na  dům.  ^)  Patrně  řemeslo  bylo  zištné.  Od  r.  1477 
o  r.  1526  dvacet  vinopalů  stah  se  měštany  usedlými  na  Starém 
lěstě.    Nejvíc  jich   hlásilo  se   k  měšťanství  po   r.  1517,   totiž  10, 


oupen  na  Nov.  mésté  r.  1608  pivovár  za  40  kop  (arch.  pražs.,  6.  2091.  G.  18), 
Den  8  domem,  r.  1523  u  sv.  Yojtécha  koupený,  zapsán  v  kn.  arch.  pražs., 
2093,  125. 

O  Arch.  prais.,  Blisc  15,  P.  15.  Arch.  Ces.  XIV.,  467. 

")  Arch.  prats.,  t.  1129,  385. 

Ó  To  jméno  psáno  v  arcb.  pražs.,  6.  1129,  188. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  2087.  P.  30.  Dům  kupuje  r.  1470.  č.  2086.  O.  4. 

■)  Arch.  pražs.,  ft.  2086.  N.  6. 

•)  Tamž,  č.  2088.  G.  16. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


426  Kniha  III.  2.  Aemesla  8  materiálem  zTÍfecím  a  rostlinným. 

mezi  nimiž  tři  Němci.  R.  1524  k  přfsaze  náboženské  z  obou  praž* 
ských  měst  (Star.  a  Nov.)  přišlo  17  vinopalů  měšfanů.  Do  r.  148Í 
v  Praze  bylo  již  měšťanských  i  neměšfanských  provozovatelů  novť 
té  živnosti  tolik,  že  obec  žalovala,  i  sladovníky  popadala  žárlivost. 
Obec  žalovala.  Že  sladovníci  pivo,  patoky  dobré  i  slady  prodávají 
těm,  kteří  „víno"  pálí,  a  to  že  je  ke  škodě  obcem.  Král  Vladislav 
tehda  nařídil,  aby  starší  sladovnického  řemesla  dohledali,  by  dobře 
pivo  nebylo  vinopalům  pod  pokutou  5  kop  prodáváno,  než  to,  kter^ 
by  porušené  a  zkažené  bylo.  Rok  potom  král  zmátl  nařízení  nadd 
psané  rozkazem  novým ;  prý,  kdo  z  piva  ne  z  dobrého  než  z  pcn 
rušeného  víno  pálí,  af  to  za  žžené  víno  neprodává,  než  za  žžen^ 
pivo,  jinač  aby  za  falešníka  jmin  byl.  *) 

Je  patrno,  že  dvojí  kořalku  paliči  vyráběli,  jednu  z  dobrého 
materiálu,  druhou  ze  zkaženého.  R.  1523  zase  žaloby  tc  nesnáze.  Prj 
ujma  se  děje  obecnímu  lidu,  že  někdy  dobrá  piva  a  patoky,  jako  bj 
se  odbýti  mohly,  vinopalové  vykupují  a  pálí  a  mnoho  hospod  drží 
Tehda  konšelé  rozhodli  ve  smyslu  prvého  nařízení  VladislavoTa. 
aby  sladovníci  dohledali,  nedopouštějíce  prodávati  a  páliti  dobrýci 
piv.  *) 

Vedle  nové  živnosti  musíme  na  konec  uvésti  ještě  také  staroij 
živnost  medařů.  Vzrostem  sladovnictví  a  pivovarství  niedařenil 
jež  provozovali  medníci  a  mednice,  hynulo  palmě,  ale  opojná  nie^ 
dovina  robí  a  prodává  se  za  celou  periodu  pořád.  V  Praze  naleíll 
jsme  medaře  i  mezi  konšely  staroměstskými,  r.  1502  měli  dom] 
na  rynku  medáři  dva,  a  r.  1524  k  přísaze  víry  na  rathouz  dosta- 
vili se  rovněž  dva.  R.  1448  Petruše,  mednice  staroměstská,  majíd 
medu  mnoho  v  kbelcích  a  v  hrncích,  odkazuje  kalich  a  pusku  ác 
Betlémské  kaple. ')  Na  venkově  tou  dobou  vždy  ještě  dobrou  povési 
měli  medníci  chebští. 

V  odboru  řemesel  s  tuky  zacházejících,  jsou  nejpn 
my  diář  i,  kteří  se  v  této  době  objevují  častěji  a  na  více  míslecli 
nežli  před  tím.  Ale  mnoho  jich  nikde  není.  Na  Táboře  v  poloii 
XV.  věku  uvozuje  se  jeden.  *)  V  Praze  na  Starém  městě  přistupuji 

')  Kn.  komor.  soud.  fierv.  r.  1488.  J.  1.  Velmi  nejasné  o  tom  vypraTují 
starý  Letopisec  (ezempl.  NeuberkAv  108),  tak  nejasně,  že  Tomek  (D.  P.  VIU.,39i; 
nemaje  jiného  pramene  při  ruce  tomu  neporozuměl,  prayif :  Staré  letopisy  pr> 
náSeji  >také  cosi  o  pálení  piva  místo  yína.« 

•)  Arch.  pražs.  ft.  1129,  385. 

^  Arcli.  praž.  C.  2119,  fol.  4. 

♦)  Kolář,  Program  1871. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


MydiáH,  Yodtnici.  •  427 

k  měšfanství  sic  hned  při  r.  1427,  ale  do  konce  periody  (1626) 
není  jich  víc  nežli  15.')  V  pražských  knihách  smluvných  zapsáno 
při  trzích  domovitých  úhrnem  20  mydlářů,  r.  1624  z  obou  větších 
mést  pražských  přísahalo  při  sporech  náboženských  14  mistrů  my- 
dlářských. 

Vzrostu  mydlářů  ještě  vždy  hospodyně  překážely,  vaříce  si 
mýdlo  samy,  a  řezníci,  kteří  svíčky  i  mýdlo  robili  a  prodávali. 
Litoměřickým  řezníkům  nucen  úřad  městský  ještě  r.  1516  nařizo- 
vali, chtějí-li  prodávati  svíčky  a  mýdlo,  aby  to  kupovali  u  mydlářů.*) 

Daleko  řidčeji  vyskytují  se  svícníci  (candelator)  jakožto  ře- 
meslo samostatné.  V  Praze  přicházejí  k  měšfanství  Starého  města 
teprve  od  r.  1467,  a  do  konce  periody  spočítali  jsme  jich  pouze  12. 
K  přísaze  r.  1624  přišli  na  radní  dům  staropražský  jen  dva.  Pa- 
trno,  Že  buď  proti  předešlé  periodě  nic  nevzrostli,  nebo  že  se  v  pra- 
menech pokrývají  mezi  mydláři. ")  Z  měst  venkovských  nevíme 
o  nich.  Poněvadž  pražská  svícnice  Dorota  dle  kšaftu  z  r.  1519  za- 
nechala po  sobě  sedm  centnéřů  „osku",  vidíme  v  tom  důkaz,  že 
svícníci  robili  také  svíce  voskové  vedle  lojových.  *)  Té  svícnici  byli 
dlužni  lidé  v  Slaném,  v  Rakovníce,  v  Brodě  Českém,  ve  Velvarech, 
v  Kostelci,  ve  Veltrusích  a  j.,  kupovali  tedy  z  těch  měst  voskové 
svíce  v  Praze.*) 

Voštiny  po  včelařích  sháněli  voštináři  a  prodávali  je  vo- 
skářům  nebo  voštníkům,  kteří  vosk  lili,  upravovali  a  bílili. 
O  zvláštním  privilegovaném  bělidle,  jako  bylo  v  Praze  v  stol.  XIV. 
v  léto  periodě  již  není  řeči.  Celkem  není  těchto  živnostníků  mnoho, 
ale  některého  voštináře  najdeš  i  v  Praze  a  voštníka  časem  i  na 
venkově.  *) 

Olej  ní ků  (oleator)  bylo  v  Pražských  a  jiných  městech  vždy 
některý  počet ;  byli  i  na  vsích. '')  Deset  jich  zapsáno  v  pražských 
knihách  smluvných.  V  polou  XV.  věku  jsou  tu  zorganisováni  (1462),*) 


')  Jeden  přibyl  z  Rakovníka,  jiný  z  LitoměHc. 

')  Fragment  knihy  iitoméř.  v  Cesk.  Mus. 

')  O  jednom  mistrovi  pražském  di  se  >SYÍcnik  nebo  mydlář«.  Ale  nadii 
jsme  to  iepnr  p.  1640  V  kn.  6.  2212.  N.  6. 

*)  V  Opavé  cech  mydlářský  a  svícnikářský  mél  jeStě  dle  statut  z  r.  1611 
právo  délati  voskářská  a  lojová  díla.  Arch.  minister.  vnitra  IV.,  D.  7.  fasc.  422. 

*)  Arch.  pražs.,  ft.  2142,  fol.  A.  13. 

•)  Na  př.  v  Rakovníce.  Levý,  Rak.  40. 

O  Např.  ve  vsi  Lovosicích.  Arch.  Ces.  XVin.,  299.  R.  1498. 

■>  MiscelL  v  arch.  pražs.  ft.  16,  fol.  P.  14.  Arch.  C.  XIV.,  464,  r.  1462. 


Digitized  by  VjOOQIC 


428  Kniha  111.  2.  Aemesla  0  materiálem  zvířecím  a  rostlinným^  , 

ledy  jich  byl  větší  počet,  než  se  jeví  v  knihách.  Známe  jich  society 
také  z  Hory,  z  Kolína*  ^)  Olejníci  na  mlýnech  v  stoupách  dobývali 
z  rozličných  mastných  semen  olej  tlučením  a  lisováním.  Mimo  to 
však  olejníci  prodávali  i  hrách,  jáhly  robené  v  stoupách  jahelných, 
kroupy,  semenec,  proso,  roubení,  mák.*) 

Shledáváme  v  odboru  potravinářském  úhrnem  Sfi  řemeselných 
živností  a  6,  jež  pracují  tuky,  tedy  živnost  celkem  jedenačtyKcateni. 

V  širokém  oboru  textilním  na  prvém  místě  soukenníci. 
V  této  době  pozorujeme,  že  povědomá  troje  názviska  —  soukennikú. 
suken  kroječů  a  suken  postřihačů  —  začasté  splývají  v  jedno  a 
zastupují  se,  nebof  ta  řemesla  obchody  skutečně  se  slučují  v  jedněch 
osobách. 

Soukenniky,  kteří  sukna  robili,  nalezli  jsme  touto  dobou  všude 
po  městech  královských  bez  výjimky.  Na  Táboře  koncem  husitské 
vojny  soukenníci  mohli  si  od  krále  Zikmunda  uštědřiti  dáti  privi- 
legium vývozu,  jež  jim  Ladislav  r.  1464  potvrdil. ")  Tehda  bylo 
mistrů  asi  28.*)  Značným  sdružením  vynikali  soukenníci  v  Lounech,*! 
v  Hoře,  v  Plzni,  v  Čáslavi,  v  Žatci,  v  Chrudimi ;  i  v  Kouřimi  a  ve 
Dvoře  měli  society.  V  Chebe  soukenníci  r.  1487  postavili  víc  střelců 
ze  svého  řemesla  nežli  řezníci.  •)  V  komorním  městě  Rakovníce 
v  XV.  věku  nalezneš  víc  než  deset  soukenníků  v  každý  čas. 

V  panských  a  poddanských  městech  byli  už  v  předešlé  době 
leckde  soukenníci  značným  počtem,  v  té  době  ohlašují  se  noví. 
mezi  nimiž  na  příklad  bělští  a  nad  jiné  častěji  broumovští,  kteří 
svými  sukny  obchodují.^  Zvláště  Rožmberkové  snažili  se  tím  ře- 
meslem zvelebiti  svá  města.  Nejstarší  český  list  Oldřicha  Rožmber- 
ského z  r.  1430  týče  se  soukenníků  krumlovských,  jimž  propuštěno 
užívati  růže  za  cejch.  ^)  Týž  Oldřich  r.  1443  rozděluje  soukenniky 
v  barevné  a  šeré.  „Barevm'"  zajisté  byli  sukna  kroječi,  kteří 
obchodovali  sukny  barevnými.  Šeří  byli  soukenníci  domácí.  Asi  ne- 

*)  Lib.  memorab.  t  arch.  kutnob.  z  r.  1480.  Též  soukrom.  soupis  řemes., 
propi>j£ený  mi  prof.  Hejnicem. 

'}  Z  řádu  noYoméstk.  olejníkA  r.  1452. 

')  Arcb.  táb.  Opis  t  zemsk.  1454. 

*)  Kolář,  Program  Táb.  1751. 

•)  Arch.  místodrž.  T.  46/2. 

*)  Arch.  Egrae.  Opis  v  zemsk.  1487. 

O  Arch.  prais.  6.  2119.  H.  10.  Ku.  smluv  ▼  arch.   mladoboiesl.  č.  1,  ^ó 

•)  Gross,  Arch.  Pam.  XDL,  195. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soukenníci.  429 

oálo  soukenniků  bylo  v  Soběslavi.  ^)  V  Hradci  Jindřichově  dostává 
.  1461  societas  mechanicorum  pannifícum  alias  knapponim  duchovní 
ttdulgence  jakožto  řemeslo  před  jinými.  *)  I  malá  Volyně  má  své 
oakenniky,  kteří  zásobují  šerkami  pošumavské .  Podlesí  všecko.  ') 
le  Sedlčan  soukenník  Blažek  r.  1478  rozstonal  se  v  Praze  a  učinil 
u  kšaft.  *)  Trváme,  že  nebylo  města  bez  soukenniků.  ^) 

V  Pražských  městech  bylo  ve  válce  i  po  válce  vždy  soukenniků 
irahně.  I  Malá  Strana  po  svém  vypálení  má  již  r.  1448  zase  svoje 
oukennické  rámy  při  hradbách.^)  Při  vší  kusosti  pramenů  nemalé 
sou  počty  soukenniků  v  pražských  knihách.  E  měšťanství  jediného 
ttésta  Starého  přistoupilo  od  r.  1420 — 1626  74  soukenniků;  nejvíc 
'  desítkách  let  1427—36,  1476—86.  Mezi  těmi  suknáři  všeho  všudy 
&n  dva  jistí  Němci.  K  trhům  pražských  domů  za  touž  dobu  při- 
toupilo  nad  100  soukenniků;  jeden  novoměstský  r.  1469  slul  Václav 
3oděj.  ^  R.  1524  k  přísaze  o  náboženství  na  radní  dům  přišlo 
:  obou  větších  měst  Pražských  45  soukenniků.  Soukenníci  v  obcech 
^ražských  měli  vážnost.  Mezi  konšely  staroměstskými  spočítali  jsme 
ich  od  r.  1420—1518  21,  na  Novém  24,  na  Malé  Straně  3.  Hráli 
ilohu  v  politických  dějinách.  Připomínáme  jen,  že  v  nezdařeném 
wkuse  o  vzetí  Prahy  proti  samozvanci  Pesíkoví  r.  1440  tři  sou- 
:enníci  byli  niezi  vůdci.') 

Ke  konci  periody  lze  pozorovati  poklesnutí  řemesla  v  Praze. 
lemet  v  nářku  soukenníkův  pražských,  do  krejčovské  soutěže  r.  1526 


')  Diplomat.  Cod.  Rosenberg,  1581. 

*)  Listina  t  arch  mus.  16.  Januar  1461.  Obyčejné  se  knapové  vykládigí 
I  lorarySe  soukennické,  taky  jsou  to  mistři  soukenníci. 

*)  Teplý,  Volyné,  128. 

•)  Arch.  pražs ,  č.  2094,  G.  10. 

')  Z  počátku  doby  následi^íci,  z  r.  1530  máme  seznam  soukenniků  mést 
mkoTských,  kteří  byli  dlužní  novopražskému  soukenniků  Blažkovi  za  vlnu. 
minujeme  se  o  nich,  nebof  náležejí  do  periody  naSí,  a  seznam  je  poučný. 
M^  dlužno  15  lidi,  kteří  byli  bezpochyby  vdickni  soukenníky.  Z  jmen  né- 
né:  Sedlskoné,  Kohout,  Červk&,  Pukatý,  Kačirek,  Krojirek.  Z  Litomyfile  étyřl. 
Pardubic  jeden,  soukenník  Matéj  na  předméstí.  Z  Rychnova  čtyři  »rukú  ne- 
<dílDÚ€  63  V,  kop  míd.;  z  Cáslavé  3  (Čapek,  Svach,  Vnučků)  též  rukou  neroz- 
Idou  dlnžni  za  vlnu ;  z  Benedova  4 ;  z  Vrchlabí  5  osob,  ale  ty  nebyly  souken- 
^  vSecky.  Ze  Staré  Boleslave  dlužen  Zima.  Ten  snad  soukeničil.  Arch.  pražs. 
2095.  C.  2. 

•)  Tomek,  D.  P.,  Vm.,  45. 

')  Arch  praž.  č.  2080,  226. 

')  Arch.  pražs    6.  1128^  64. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


430  Kniha  IIL  3.  ňemesla  s  materiálem  zvířecím  a  roeUinným. 

Žalujících/)  že  sic  mnoho  lidí  se  v  tomto  městě  řemeslem  sooken- 
nickým  živí,  ale  ti  že  zahynou,  nebot  „mistrů  téhož  řemesla  při 
spojení  města  (Star.  s  Nov.  1518)  víc  než  na  osmdesát  bylo  a  již 
jich  není  než  něco  o  třiceti."  Nářek  na  krejčí  byl  krátkozraký;  ře- 
meslo soukennické  konec  XV.  stoL  trpělo  ujmu  jinou  příčinou,  a 
nejen  u  nás.  Byla  to  cizí  soutěž  anglická  a  flanderská  čím  dál 
tím  mocnější.  Proto  také  mezi  soukenníky  české  vpadly  zájmy  ob- 
chodní, nejeden,  zanechav  výroby  vlastm',  raději  kupoval  sukna  cizi. 
aby  jimi  obchodoval.  Nemohl  a  nechtěl  s  pokročilejší  technikou  a 
s  lepším  materiálem  cizích  soukenníků  zápasiti.  Takž  se  stalo,  že 
nám  patrně  mizí  obchodnické  jméno  sukna  kroječů;  bohatý  sou- 
kennik  sám  stává  se  raději  kroječem  a  bohatne  ještě  víc.  Ten  Bartoš 
„soukénník",  jemuž  byl  král  Jiří  r.  1458  dlužen  200  dukátů  uher- 
ských, ^)  jistě  byl  zároveň  obchodník  sukny  cizími,  za  sukna  domácí 
král  tolik  sotva  byl  by  dluhoval. 

Dělba  práce  samotných  mistrů  v  suknářském  řemesle  jeví  se 
hlavně  v  Praze  a  ve  větších  městech.  Na  malém  městě  soukenník 
od  hrubé  vlny  až  do  apretury  konečné  robil  si  všecko  sám  nebo 
pomocí  tovaryšů,  v  jednotlivých  dílech  obeznalých.  Ostatně  i  v  mě- 
stech větších  snažil  se  soukenník  celý  průběh  výroby  držeti  ve  své 
ruce  a  správě,  najímaje  specialisty  do  své  čeledi.  I  u  pražskýci 
soukenníků  nalezneš  v  inventáři  kolovraty,  „jako  vlákna  předou*, 
stavy,  brda,  presy,  štětky,  „šertiše"  a  nuže  postřihačské,  kteréžto 
nástroje  dobře  ukazují  na  to,  že  celý  průběh  produkce  děl  se  pod 
jednou  střechou  u  téhož  mistra.  Ze  samostatných  mistrů  tu  a  tam 
udrželi  se  i  v  této  době  především  vlnotepci,  vinaři,  vkterémž 
jméně  tají  se  i  obchodníci  vlnou.  V  práci  řemeslné  jsou  to  ti,  kteří 
vlnu  čistí,  tepají,  upravují  k  prádlu  (lanifices).  V  Praze  v  této 
periodě  čtyři  vinaři  drželi  domy.  Z  nich  jsou  krámpléři  (česáíil, 
kteří  vlnu  česali.  Na  Táboře  jim  říkali  kutnéři.^  Přípravnou, 
tovaryšskou  práci  u  soukenníka  zastávaly  mykačky;  předláci 
a  předlice  nebo  přádlí  (mimo  služebné  u  mistrů)  žili  též  na 
předměstích  i  po  vsích,   a   co  příze  upředli,    odváděli   mistrilm  do 


*)  Jan  Pfespole,  Ambrož,  Václ.  Pivo.  První  stet,  druzí  vypovédéni.  Tomet 
D.  P.,  V.,  84. 

•)  Arch.  pražg.  C  2119.  J.  8. 

•)  kolář,  Program  1871. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soukenníci.  481 

lésta  jakožto  podnikatelům. ')  Byli  tedy  v  jaké  také  samostatnosti, 
'kadlci  vlny  byli  většinou  tovaryši  u  soukenníka,  ale  samostatné 
tadlce  i  tkadlice  shledáváme  v  pramenech  též,  jenže  z  holého 
néna  lextor,  textrix  neuhodneš,  pracoval-li  ten  řemeslník  o  sukně 
i  o  plátně.  Pochybnost  zmizí  hned,  čteš-li  určitý  název  textor  telae, 
)f  ovšem  plátenník. 

Valcháři  vyskytují  se  v  této  periodě  nájemní  a  služební. 
Tchnosti  panské  i  konšelé  královských  měst  propouštěli  souken- 
líkům  jakožto  societě  valchy  panské  a  obecní  při  mlýnech  *)  a  ne- 
htěl-li  mlynář  váleti  soukenníkům  sám,  zjednal  si  buď  on,  buď 
ookenníci  všíckni  pospolu,  služebného  valcháře,  či  valchu  valcháři 
tajaii  jakožto  nájemci.  V  Hoře  soukenníci  r.  1465  smluvili  s  kte- 
ýms  mlynářem,  že  budou  u  něho  váleti,  mlynář  aby  dal  potřeby, 
•  groše  obdrží  od  sválení  postavu,  sválí-li  sám,  pakli  valcháře  bude 
Díti,  tomu  soukenníci  dají  po  4  penězích  od  postavu  a  od  praní 
10  penízi.*)  Tu  byl  by  valchář  sluhou  mlynářovým.  Dávno  před 
ím  (r.  1428)  staroměstští  soukenníci  pražští  smluvili  se  o  valchu 

Vaňkem  z  Langberka,  mlynářem,  a  to  v  městské  radě.  Prý  Vaněk 
olfny,  povodní  zkažené,  na  svém  dědičném  dně  vlastními  náklady 
novu  zdělal,  k  čemuž  všickni  soukenníci  založili  ho  patnácti  kó- 
tami českými,  žádajíce  ho,  aby  jim  při  mlýně  válec  udělal  jako 
tyla  prve;  to  slíbil  učiniti,  a  soukenníci  budou  z  postavu  dávati  po 
O  penězích  jemu  nebo  tomu,    který  by  tu  válec  najímal  od  něho 

jeho  potomních;  také  slíbili,  že  jinam  nebudou  nositi  suken  než 

němu;  čím  ho  založili,  to  že  si  zvolna  srazí.*)   V  případě  tomto 

v  předešlém  byl  by  valchář  nájemcem. 

V  předešlé  periodě  byli  barvíři  suken  vzácni,  to  důkaz,  že 
oukenníci  robili  nejvíc  sukna  šerá,  či  že  si  je  barvili  sami.  Stejně 
ak  i  v  této  periodě.  Mezi  měšťany  staroměstskými  nalezli  jsme 
trvního  barvíře  (colorator  panni)  teprv  r.  1487,   r.  1489   druhého 


')  Zřízení  mést.  Pardubic  1612.  Arch.  Ces.  XVIL,  166.  >Předlice  na  vsích 
*Qé<  (Vilém  z  Pernštejna). 

*)  R.  1621  Rychnovští  obdrželi  od  vrchnosti  pernStýnské  valchu  za  roftní 
infí  I  V,  kopy,  a  k  Špitálu  2o  gr.  vSe  fteských-  Arch.  Ces.  XX..  808.  R.  1522 
ratři  z  Weitmile  (Sebast.  a  Petr)  dávají  soukenníkům  chomutovským  valchu; 
každého  postavu  zval  chovaného  budou  platiti  po  2  bílých  penézích  vrchnosti 
•  nad  to  TQtni  Činže  15  groSA  bílých.  Arch.  Egrae.  Opis  v  zems.  Tot  za  příklad 
.  doklad. 

*)  Diplomat  mus.  1465.  Opis  z  arch.  horského. 

*)  Arch.  pražs.  fi.  2099.  Z  výpisft  dra  Teige. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


433  Kniha  IIT.  ?.  Aemesla  s  tnateriáleái  zvířecím  a  rostlinným. 

na  Novém  městě.*)  Zůstávají  mezi  měšťany  dosti  osamělými.  Tu 
a  tam  i  na  venkově  v  městech  shledáš  barviře.')  Barevny  bývaly 
ustaveny  vedle  valch.*) 

Postřihačské  řemeslo  drží  .se  samostatnou  prací  (úpravou 
sukna),  áč  již  také  dosti  často  splývalo  se  soukennickým  řemeslem 
a  ještě  častěji  vybíhalo  v  obchod.  Leckdy  v  pramenech  shledáš^  že 
táž  osoba  zove  se  jednou  postřihačem,  po  druhé  soukenníkem^  a 
nejčastěji  kroječero.^)  Zvláštní  služebné  postaveni  měl  postíihač  tu 
a  tam  v  menších  městech;  býval  k  službě  všech  krejčí,  kteří  ho  na 
to  jednali.')  Někde  bývalo  postřihačů  málo.  V  Rakovníce  připomi-| 
nají  se  dva  pospolu;  na  Táboře  pět;^  v  Brodě  Českém  šest;*) 
v  Přibyslavi  jediný  (1«504);^  místy  však  jich  bylo  přece  aspoíil 
toUk,  že  se  zi;aohli  na  sdružení.  V  Hoře  uvádějí  se  jednou  societou 
samostatnou,  jindy  sloučeni  jsou  s  jinými  řemesly. ')  V  Plzni  v  XY. 
století  drželi  si  spolek.  ^^) 

Celkem  k  počtu  soukenníkA  jsou  postřihači  v.juěstech  venkov- 1 
ských  zastoupeni  vždy  nepoměrně  skrovně.^*)  Na 'odpor  tomu  v  Praze 
je  početný  poměr  postřihačům  daleko  příznivější.  K  domům  praž- 
ským do  r.  1500  zapsáno  jich  34  (soukenníků  100);  v  měštanstvi 
staroměstské  dostalo  se  jich  od  r.  J420 — 1526  61  (souk.  74),  mezil 
nimiž  sotva  tři  bezpeční  Němci  ;^'j  někteří  vstěhovali  se  do  Prahy 
z  Klatov,  z  Plzně,  z  Dačic,  z  Hradce  Kr.  E  přísaze  náboženské 
r.  1524  přišlo  jich  z  obou  měst  Pražských  větších  26  (souk.  45). 
Mezi  konšely  za  husitské  války  byli  postřihači  v  Starénn  m.  dva. 


')  Arch.  praž.  6.  2089,  P.  14, 

*)  Na  př.  y  Rakovníce  barvi]    sukna   v  XV.  stol.  Vác).  ze   2atce.     Levý, 
Rakov.  39. 

*)  Kniha  kouřims.  rudá.  1554,  fol.  33. 

*)  Arch.  praž.  Miscell.  26.  G.  12.  Kšaft  Klimenta  2aluda,  postfiha^e  a  kra- 
je6e  suken.  1478.  Tomek,  D.  P, IX.,  272.  Silvestr,  postfihač,  suken  krojen.  1481 

O  Arch.  Ces.  XX.,  421,  1588.  Tak  v  Kojetíne  moravském;  u  nás  v  PHbv- 
slavi  při  krejčovském  cechu  jediný  postHha&.^Arch.  Pam.  XV.,  834.     ftezní^f^k 

•)  Levý,  Rakov.  39,  Kolář,  Progr.  táb.  1871. 

')  Ty  shledal  Midkovský.  Nade  Listy  XXL,  35. 

•).ftezní6eL  Arch.  Pam.  XV.,  884. 

*)  Kutnoh.  arch.,  kniha  memorab.  1480,  foL  22  a  násl.    Též  Týpisy  Hcj- 
nicovy. 

*•)  Výpisy  Strnadovy  z  arch.  plzeĎ. 

**)  Chebští  soukenntci  r.  1487   vystrojili    15  střelců,   postřihafti  2*     V  tem 
jisté  pomér.  Arch.  Egrae.  Opis  v  zems. 
'■)  Fencl,  Frydrych,  Franz. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


'.Ai.  Rukayienlk,  kloboučník.  483 

Novém  jeden;  potom  do  konce  periody  naší  zasedalo  jich  v  radě 
taroměstské  7,  na  Novém  městě  a  na  Malé  Straně  po  jednom, 
lenší  počet  postřihačů  v  obou  menších  městech  Pražských  lze  vy- 
biti Um,  že  Staroměstští  vždy  stáli  podle  majestátů  na  tom,  aby 
okno  se  postřihovalo  a  krájelo  jen  u  nich.  ^)  K  pražským  postři- 
ačům připojiti  lze  zase  rej f éře  suknářské,  ale  samostatných  těch 
krabáků  nebylo  asi  mnoho. 

K  suknářům  i  v  této  periodě  lze  zase  přičísti  rukavičníky, 
Bgellator,  cirothecarius)  pokud  nesešívali  rukavic  z  kozí,  ale  hoto- 
ili  rukavice  tkané  a  soukenné.  Na  venkově  nenajdeš  rukavičníků 
nadno,  nejsou  ani  v  seznamech  plzeňských,  ba  ani  v  kutnohor- 
kých.*)  V  Praze  mezi  měšfany  staroměstskými  do  r.  1526  zapsáno 
ihrnem  11  rukavičníků  v,  ovšem  nevíš,  pracovali-li  z  kozí  či  z  vlny; 
obou  měst  Pražských  (Nov.  a  Star.)  r.  1524  přišlo  na  radní  dům 
O  rukavičníkůVr 

Sem  sluší  také  řemeslo  kloboučnické,  pokud  dělalo  klo- 
K)uky  z  příze  vlněné  a  nejen  z  bobrův  a  z  jiných  kožešin.  Klo- 
toučníky  najdeš  po  venkovských  městech  spíš  nežh  rukavičníky. 
^de  jich  není,  tam  robi  klobouky  soukenník  a  kožešník  jako  za 
ilarodávna.  Známe  kloboučníky  z  Loun,  z  Tábora,  z  Plzně.')  V  Hoře 
množili  se  tou  měrou,  že  r.  1506  již  mají  societu.^)  V  Praze  bylo 
ich  na  radním  domě  u  přísahy  r,  1524  z  obou  větších  měst  42, 
r  nichž  pět  s  jmény  německými.  R.  1516  nalezli  jsme  jednoho 
nezi  konšely  novoměstskými.  Měšťanství  staropražského  došlo  jich 
>d  r.  1424—1526  29,  nejvíc  pHbralo  se  jich"  do  Prahy  v  1.  1466 
iž  1486.  Bezpečného  (dle  jména)  Němce  mezi  nimi  není,  za  to 
eden  je  z  Polska  a  sluje  Malina;  dva  kloboučníci  přišli  ze  Žlutic. 
^.  1500  vyskytuje  se  v  Praze  Nové  pileator  pavonum,  „pá- 
'Ový  kloboučník;"  po  něm  hned  druhý,  třetí.  Ti  robili  klo- 
>oiiky  pávové.  *)  Tedy  specialisté,  řemeslo  nové,  jež  v  následující 
>eriodě,  přiberouc  ještě  jiné  ozdobné  práce,  rozmůže  se  hojně  pod 

')  Strahov,  knih.  X.,  111,  20. 

')  V  HeJDicově,  Strnadové. 

')  V  plzeňském  sezname  Strnadové  jsou.  Na  Táboře  r.  1432  jeden.  Z  Loun 
Úoboučník  Blažek  r.  1473  rozstonav  se  dělal  v  Praze  kdaft.  Arch.  praž.,  é.  2119. 
^  U. 

*)  Lib.  memorab.  arch.  horského. 

')  Arch.  pražs.,  č.  2090,  182;  č.  2092,  126;  6.  2079,  94. 
Winter,  Dijiny  řemesla  a  obchoda  v  Čechách  v  XIV.  a  v  XV.  Tiko.  28 

Digitized  by  VjOOQ IC 


434  Kniha  ni.  2.  ftemesla  8  materiálem  zrífecím  a  rostlinným. 

jménem  šmukařů  nebo  šmukýřů,    ale  první  šmukýř  v  Praze  za- 
psán již  při  r.  1623.') 

Novým  odštěpením  od  soukenníků  jsou  plstnáři,  kteří  dělali 
plsti  sedlářské  a  ševcovské.*)  Spíš  ke  krejčím  nežli  k  suknářůmpři- 
slušejí  biretníci,  čepičníci  (čepičáři)  i  čepčáři  (crinalista) 
obojího  pohlaví,")  s  kterými  jsme  se  potkali  už  v  periodé  předešlé. 

Vedle  textilníků,  kteří  pracovali  materiálem  a  nití  ze  zvířeny 
vzatou,  vyrůstá  v  této  periodě  řemeslo  Inářsfcé,  jež  pracuje  niti 
rostlinnou,  Inem.  Jenže  k  dokonalému  vzrostu  a  k  úplnému  sou- 
střeďování řemesla  vždy  ještě  vadila  práce  paní  a  panen  mesián- 
ských, které  si  robívaly  plátno  samy.  V  inventářích  města  kde  kte- 
rého touto  dobou  nacházíš  „vobláče".  „klouby"  a  „klubka"  lnu. 
štuky  příze,  přádena  lněná  ^)  a  trouby  hotového  plátna,  po  domácku 
zrobeného.  Také  byly  četní  tkadlci  poddanští  na  vsích  *)  a  zvláště 
v  horách,  jichž  plátna  hotová  skrze  obchodní  plátenníky  dostávala 
se  do  měst  na  trhy.  Přes  to  však  Inářský  průmysl  tkalcovský  ted! 
již  častěji  ohlašuje  se  v  městech  nežli  v  periodé  předešlé.  Do  r.  1526 
t kadlce  nebo  snovaře  (textor  telae)  •)  již  ve  všech  městech  na- 
cházíš, byf  počtem  někde  jenom  řídkým.  V  Rakovníce  asi  jen  dva. 
tři  pospolu  bývají;')  v  Plzni  se  někteří  uvádějí,  ale  k  societě  ne- 1 
stačuje  jich  počet.  *)  Na  Táboře  r.  1432  jest  jich  pět.  •)  Ale  v  Hoře 
r.  1480  již  jsou  sdruženi,  i<^)  stejně  tak  v  Kouřimi  r.  1489,")  ba 
i  v  Oustí  nad  Orlicí  r.  1512^*)  a  ve  Dvoře  Králové  r.  1516.  "> 
V  Praze  k  domům  dostalo  se  12  Ikadlců  od  r.  1420—1600,  jenže 


•)  U  Tomka,  D.  P.,  VIII.,  392.  Je«že  Tomek  spojuje  to  řemeslo  s  kniah 
perským,  a  toho  není.  Šmukéf  měl  živnost  nynéjSích  modistek. 

■)  Miscell.  15.  P.  7.  Arch   pražs.  r.  1446. 

•)  Cepičnice  Dorota,  vdova  po  čepienikovi,  r.  1436   v  arch.  prai.   č.  2082. 
L.  21. 

*)  Kn.  litomyšl.  6.  118,  35,  44.  Kn   kouHms.  z  r.  1511. 

■)  Do  tkadlců  vesnických  naříkají  třebíčtí  tkadlci  jefité  r.  1547.  Arcb.  Ct<. 
XX.,  508. 

*)  Nékdy  označen  plátenník  pouhým  jménem  >textor<,  což  k  jasnosti  ne 
přispívá.  Důkaz,  že  samotné  textor  je  plátenník  viz  v  arch.  pražs.  t.  2095  Bl8. 

')  Dle  grunt,  knih  arch.  rak.  Též  Levý,  RakoT.  4C, 

•)  Soupis  Strnadův. 

•)  KoJář,  Program  1871. 

*•)  Lib.  memor.  1480,  22,  v  arch.  horsk. 

•»)  Kn,  kouřim.  v  mus.  Cesk.  24,  F.  22,  fol.  1,  2. 

•■)  Zeiner,  Ústí  70. 

»■)  Kn.  dvorská,  f.  237.  Opis  v  zemsk. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Tkadlec.  436 

U2e  při  čtyřech  jest  nepochybno,  že  to  byli  tkadlci  plátna.  E  mě- 
instTÍ  na  Starém  městě  (1420—1526)  došlo  22  tkadlců,  v  jichž 
éně  řemeslném  (textor)  vždy  nejistota.  Také  jedna  „tkadlice 
itna",  panna  Barbora,  r.  1507  obdržela  městské  právo,  aby  mohla 
neslo  provozovati.  ^)  Panna  měštanka  je  rozhodně  zajímavá. 
inoho  tkadlce  plátennika  nalezli  jsme  v  konšelstvi  malostranském 
1521.')  R.  1524  přišlo  na  radní  dům  k  přísaze  v  hnutí  nábo- 
nském  z  Nového  a  Star.  města  26  tkadlců  pláten. 

Počtem  nemnozí  jakožto  samostatní  mistrové  byli  běličové 
ítna.  Jeden  z  nich  Pabeš  měl  r.  1454  dům  na  Poříčí. «)  Též 
lei  jsou  barvíři  a  mandlíři  pláten  j akožto  samostatní.  Mezi 
ažskými  majiteli  domů  jen  dva  mandléře  jsme  shledali  do  r.  1500. 
)yčejné  bílil,  barvil,  mandloval  služebný  tovaryš  tkadlcův.  Jednoho 
rviře  pláten  shledah  jsme  v  staroměstské  radě  (1489);  r.  1518 
lí  se  zmínka  o  jakémsi  sdružení  barvířů  pláten,  *)  to  jich  tedy 
'  té  doby  přibylo  dost.  R.  1524  přišlo  na  radní  dům  10  barvířů, 
í  byli  mezi  nimi  i  barvíři  kozí.  Bělidlo,  mandl  nebo  barevna  do- 
tena  v  Praze  pod  Letní  již  v  půlce  XV.  stol.*) 

V  Praze  i  v  této  době  barchetníci,  kteří  snovali  len  s  ba- 
sou, vyskytují  se,  ale  řídko.  Jen  jeden  zažádal  si  r.  1424  v  Starém 
tetě  za  měšťanství.  Byl  z  Chomutova.  V  držení  pražských  domů 
lézáme  do  r.  1500  barchentníky  pouze  tři.  Odjinud  o  nich  ne- 
ne,  ale  tušíme,  že  psáni  bývaU  pod  širokým  jménem  tkalců  a  že 
h  bylo  víc,  nežli  jsme  oznámili.  Vyskytují  se  v  Praze  niíaři, 
''  nad  ně  častěji  tkaničkáři  (tkaničníci),  šnůředlníci 
aoraři).  Některý  je  zámožný.®)  R.  1451  šnorař  Vaněk  v  Praze 
ře  se  zároveň  barvířem.'')  Jim  blízci  byli  stuhaři  (praetextas 
wrantes)  ^  a  drástníci,  pokládáme-h  drástníky  za  nějaké 
Maře. ») 

')  Arch.  pražs.  C  986,  197. 

*)  ZoTe  se  jednou  tkadlec,  po  druhé  plátenník.  Tomek,   D.  P.,  IX.,   311. 

")  Arch.  pražs.  ft.  2096.  T.  2. 

')  Arch.  pra28.  č.  1046,  175. 

•)  Tomek,  D.  ?.,  VUI.,  64. 

O  Arch.  pražs.  6.  10.  B.  19.  Arch.  Ces.  XVm.,  356,  1487.  Tři  jsme  na- 
ti do  r.  1500  mezi  pražs.  domác.  pány. 

*)  Arch.  pražs.  č.  2096,  Q.  10. 

*)  Veoceslaus  llteratus,  praetextas  laborans,  kupuje  na  Nov.  mésté  dům 
H59,  arch.  pražs.  ft.  2085.  H.  14.  G.  23. 

*)  Možná,  že  se  mýlíme  a  že  drástníka  odvoditi  jest  od  drásty  (třísky)  a  pak 
drástníci  náleželi  jinam. 

28* 

Digitized  by  VjOOQ IC 


436  Kniha  HI.  2.  Aemesla  s  materiálem  zvířecím  a  rostUaným. 

K  jemným  tkadlicím  lze  počítati  roušnice,  šlojířník 
nebo  šlojířnice,  jejichž  živnost  byla  obchodem  i  řemeslem.  Re 
bili  šlojíře  z  pláten,  z  jemné  příze  lněné,  hedbávné  i  pouze  bavL 
néné.*)  V  méstech  venkovských  bylo  samostatných  šlojiřnic  asi  málo 
možná  však,  že  již  v  této  periodě  byly  začátky  šlojířnictví  v  Kla- 
tovech,  jež  později  stane  se  proslulým ;  kromě  toho  uvádějí  s< 
sdružené  tkadlkyné  šlojířné  v  Hoře  r.  1444.*)  V  Praze  jen  dva  šlo 
jířníci  drželi  domy  za  celou  tu  periodu.  Nebylo  jich  palmě  au 
v  hlavním  městě  mnoho.  Vzácná  specialisace  této  živnosti  jet 
zlatopřádka,  kterou  jsme  nalezli  na  Novém  městě  právě  v  polut 
XV.  věku.») 

Jako  v  periodě  předešlé  i  teď  krumpéři  (vyšívači)  vyskytuj 
se  v  pražských  pramenech  dosti  často.  Proto  nesnadno  vyložili 
co  přimělo  pověstného  doktora  Židka  k  tomu,  že  tvrdil  králi  J: 
římu,  jakoby  Cechové  byli  neschopni  řemesla  krumpéřského.  Vlastni 
dotěrný  ten  muž  líčil  králi,  jakoby  Čechové  hloupi  byli  „na  mnohá' 
řemesla,  ale  jmenoval  jen  „hory"  a  krumpéřstvo.  *)  Jak  to,  že  ne- 
znal svého  vrstevníka,,  pražského  krumpéře  Jiříka,  jenž  dělával  ai 
do  r.  1465  mnohá  díla  pánům  urozeným  i  bohatým  méšfanům 
Pan  Zdeněk  ze  Šternberka,  Zbyněk  z  Hasenburka  a  jiní  ze  šlecht] 
zůstali  mu  až  do  smrti  jeho  dlužní.  Jeden  u  něho  místo  peněz  za- 
stavil  i  knihy  dvoje  o  alchymii.  ^)  Byla  to  tedy  osoba  v  Praze  jistí 
dobře  známá,  jen  Židek  o  ní  nevěděl.  Nedoslechl  nic  o  Janě  imm- 
péřce,  která  na  Novém  městě  vyskytuje  se  r.  1460  s  domem. ^  Jinj 
krumpéř  touž  dobou  kupuje  v  Praze  dům.  Před  Židkem  žil  v  Novť 
Praze  za  dlouhá  léta  (od  r.  1436)  krumpéř  Jan,  r.  1440  pracoval 
v  Praze  ve  dvoře  králově  na  Starém  městě  krumpléř  Petr.  "O  Za 
panování  Vladislava  krále  v  1.  1477 — 86  staroměstskými  měšfan] 
stali  se  krumpéř  Václav  a  „seydenhefter"  jeden  de  Hesperk,  asi 
Němec;®)  na  Malé  Straně  v  Praze  byl  krumpéř  Leonard  (Linhani 
jejž  r.  1500  vinil  Hynek  Valdštýn  ze  svěřené  sukně,  i)erd  a  ková- 


')  y  Podébradech,  na  po6.  následigící   periody   připomioají  se  roinšky  h> 
vlněné.  Reg.  žlutá,  38.  v  arch.  poděbr.  r.  1538. 
•)  U  Kořínka,  Pam.  164. 
■)  Arch.  pražs.  č.  2096,  T.  7. 
*)  Správovna.  Univ.  knih.  17,  d.  2,  26. 
•)  Arch.  pražs.,  ft.  2119,  N.  14. 
•)  Arch.  pražs.,  6.  2086.  L.  28. 
♦)  Arch.  pražs.,  č.  2082.  L.  7,  6.  2083.  B.  28,  B.  16. 
■)  Seznamy  Teigovy  v  Almanachu  Prahy. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


KrumpéH.  437 

íčka;  *)  vedle  ného  současně  žil  na  Malé  Strané  krumpéř  Mikuláš; 
fiý  krumplíř  souvěký  je  Stanek  a  Hanuš,  který  čini  r.  1600  na 
enším  městě  poslední  svou  vůli ;  ■)  r.  1506  na  Novém  městě 
rumpéř  Martin  kupuje  dům,')  do  r.  1621  žije  a  pracuje  na  Malé 
traně  krumpéř  Kašpar,  r.  1624  vyskytuje  se  tamž  krumpéř  Fa- 
ián/)  a  takž,  trváme,  že  není  Praha  v  žádný  čas  bez  uměleckého 
imesla  krumpéřského. 

A  kdo  ví  kolik  dělníků  neměšfanských  zabývalo  se  vyšíváním 
•umpéřským,  vždyf  za  Jiřího  a  po  něm  bývalo  tu  nádhery,  až  ne- 
loudré  dost  a  dost.  E  tomu  zase  jest  podotknouti,  že  nmoho 
•umplířstva  i  v  této  periodě  bylo  v  soukromých  bytech  u  méšfa- 
ík,  šlechtičen,  ba  i  při  paních  dvora  královského.  Víme  jistě,  že 
nna  Jagailovna,  dobrá  královna  česká,  od  svého  mládí  vyšívala 
atem  a  stříbrem  sama  i  s  pomocí  odbornou.  R.  1527  jen  na- 
jdou zapsána  v  pražských  knihách  „králové  Její  Milosti  krum- 
ířka."*)  Také  kde  jaký  klášter  ženský  v  Čechách,  všude  v  něm 
fla  ženská  škola  vyšívačská.  *) 

Na  počátku  XVI.  věku  připomínají  se  krumpéři  („tkalci  kteří 
alými  nitěmi  prošívají  látky")  též  v  Kutné  Hoře, ')  a  možná,  že 
jH  také  jinde,  jenže  pod  jménem  jiného  řemesla. 

R.  1481  naskytl  se  nám  mezi  konšely  malostranskými  také 
den  hedbávník  (Petr).  Spřádal  hedbáví  jako  tkadlec  či  je  to 
ké  krumpéř,  jenž  vyšívá  hedbávím  ?  Také  jednoho  kolt ráře  na- 
zli  jsme  mezi  majiteli  domů  pražských.  Jakého  rázu  koltry  šil, 
rl-li  spíš  vyšívač  anebo  snad  krejčí,  nelze  říci.  Že  takových  tkalců, 
eří  robili  kobercové  koltry  (gobelíny)  u  nás  byl  nedostatek,  to 
a  souditi  z  denníku  českého  poselstva  ku  králi  francouzskému 
1464.  Poslové  naši  v  městě  Bourges  najali  dva  Franky,  aby 
íllry  a  koberce  v  Čechách  dělali,  ale  ti  potom  utekli.®) 

')  Kn.  komor,  soudu  čerr.  Slul  Longmantl,  mél  n  1498  dům  na  Malé  Str. 
ch.  pražs.  č.  2211,  F.  7. 

•)  Arch.  praís.,  ft.  2211,  F.  27,  F.  28,  C.  27. 

Ó  Arch.  pražs.,  ft.  2091,  D.  18. 

*)  Arch.  pražs.,  t.  2212,  B.  26,  E.  15. 

»)  Arch.  pražs.  ft.  1046,  Q.  27— R. 

•)  Od  jeptišek  krumlovských  vyšívané  véci  z  doby  vladislavské  v  poklade 
atovílském.  Viz  Podlaha,  Sittler,  Poklad  98. 

')  Šimek.  Arch.  Pam.  XV.,  156. 

•)  Arch.  Český  Vn.,  441. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


438  Koiha  ni.  2.  Aemesla  s  materiálem  zvifecím  a  rostliniiým. 

Oděvnictví  lze  připojiti  k  živnostem  textilním  tím  spis,  ž 
soukenníci  Šili  šaty  též  a  leckde  —  i  v  Praze  —  snažívali  se,  ab 
krejčíři  byli  jim  poddáni.^)  Řemeslo  krejčovské  v  této  peňoá 
zastoupeno  již  všude  a  jak  se  zdá,    k  počtu   obyvatel   přiméřent 

V  Rakovníce  na  příklad  jest  při  147  domech  a  chalupách  v  X\ 
věku  8 — 10  mistrů  krejčí  asi  právě  dost.  Na  Táboře  (kteréž  měst 
bývalo  za  dva  Rakovníky)  k  polou  toho  století  (XV.)  spočítáno  1 
krejčí.*)  V  Hoře,  v  Plzni,  v  Hradci  a  jiných  předních  a  živnýc 
městech  bylo  krejčí  tolik,  že  zřizovali  society  nebo  stará  sdružei 
z  předešlé  periody  si  udržovali.  Society  ohlašují  se  nám  i  z  menšíc 
měst;  r.  1484  na  příklad  z  Kouřimi,  r.  1468  z  Náchoda,»)  r.  149 
i  z  Hořic,  r.  1604  i  z  Přibyslavě  a  nedlouho  potom  (1523)  z  Xc 
vého  Bydžova.  Proti  tomu  divno  je,  že  v  Pardubicích  asi  ješřl 
r.  1512  krejčí  počet  nebyl  k  spolku  dostatečný,^)  kdežto  v  Hořicic 
na  sdružení  stačilo  r.  1491  osm  mistrů.*) 

V  Staré  Praze  vstoupilo  od  r.  1420—1526  86  mistrů  krejčoi 
ských  mezi  měšťany.  Nejvíc  se  jich  přihrnulo  na  počátku  a  na  koni 
naší  periody,  totiž  mezi  léty  1427—1436,  17  (někteří  z  Příbram 
z  Litoměřic,  jeden  z  Polska)  a  mezi  léty  1516 — 1526    16   mistrů 

V  onom  poctě  86  mistrů  (až  na  tW,  k  nimž  počítáme  i  Fencli 
není  jména  německého  bezpečného  ani  jednoho  víc,  všecko  san 
Čech ;  někteří  z  Moravy  a  dva  Poláci.  Mezi  konšely  Starého  a  N< 
vého  města  shledali  jsme  do  r.  1518  úhrnem  po  šesti  krejčici 
mezi  nimiž  Hedvika,  jenž  za  husitské  vojny  (od  r.  1422)  hraje  nepi 
slední  úlohu  radikálnou  v  dějinách  veřejných.  Na  Malé  Strai 
8  krejčí  dostalo  se  do  rady,  z  nich  Hanúšek  za  množství  let  (14^ 
až  1476)  byl  primasem.  R.  1524  k  přísaze  z  obou  těch  měst  dost 
vilo  se  na  radní  dům  49  mistrův.  Tedy  po  všech  stranách  objevu 
se  krejčířů  počet  dosti  znamenitý.  Podotknouti  jest,  že  i  dvůr  m 
své  krejčíře.  ^ 

1  v  této  periodě  shledáváme  se  s  povědomými  specialisty  kw 
čovskými  zase;   vyskytují  se   kabátníci,  jimž  v   Praze  r.  14^ 

')  Jan  Kláoice,  soukenník  (r.  1527)  mluvil  Ranhoufovi  krejčímu :  >Vy  ná 
musíte  poddáni  b^.€  Arch.  prais.,  6.  1048,  H.  11. 

•)  Kolář,  Program  1871. 

»)  HraSe  Náchod,  467.  Arch.  mus ,  č.  24,  F.  22. 

*)  Arch.  Pam.  VII.  Zřízení  mésta  Pardub. 

*)  Orígín.  cech.  řádu  v  flořicích,  opis  u  dra  Celakovského. 

•)  V  1.  1460—71  jen  u  Jiřího  krále  krejftí  Martinek  neb  MarUa.  An 
pražs.  t.  2085,  M.  7.  Má  dům  na  Nov.  městé. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Krejčí.  439 

>rodukce  žalobou  krejčířů  uskrovněna,  směli  pak  šíti  jenom  kabáty 
Murchanové,  bílé  a  černé,  kožené  i  cvilinkové,  jak  zachovávali  prý 
(a  krále  Václava;  tedy  nedovoleno  jim  z  látek  dražších  šíti.^) 
ř  Praze  bylo  jich  asi  hojné,  nebot  r.  1448  mají  spolek  na  Novém 
nésté  a  činí  spolková  sneseni,  jež  si  vkládají  do  knih  městských.') 
h  Starém  městě  hlásil  se  o  měštanství  za  celou  dobu  jen  jediný 
!na  poč.  XVI.  věku).  Domácích  pánů  bylo  mezi  nimi  po  vší  Praze 
|do  r.  1500)  deset.  Na  venkově  nevystupují  samostatně,  jsou  při 
krejčích. 

Vyskytují  se  v  řemesle  krejčovském  ky  tléři,  jichž  jméno  praví, 
le  šili  kytle,*)  i  hacníci  (caligatores),  kteří  robili  kalhoty  (háce 
ilouhé).*)  I  v  této  periodě  v  posledním  jejím  čase  nalezli  jsme  mezi 
pražskými  měšťany  ornátníka,  slul  Gruber  (byl  Němec).  O  tom 
už  jisto,  že  byl  krejčířský  specialista,  předělávaltě  u  sv.  Víta  ně- 
kolik ornátů.*) 

Ku  krejčím  a  kabátníkům  přičísti  jest  vetešníky  (fulones), 
kteří  šili  pouze  na  šatech  starých  a  robili  oděv  z  látek  ne  nových. 

V  této  periodě  častěji  čítati  jest  o  švadlinském  řemesle. 
Švadlinky  vystupují  z  ústraní,  najímají  si  krámce  a  stolice  švadlské 
a  berou  děvčata  do  učení.  Některá  i  statkem  požehnána.  Dlouhé 
jest  poslední  pořízení  pražské  švadlí  Nithy  (1520),  plné  zapsanými 
vécmi  šatnými  a  domovitými.  Nechala  po  sobě  za  kopu  nití,  z  čeho 
palmo,  že  měla  práce  dosti ;  něco  odkázala  do  Templu  Martě  slepé, 
která  „niti  přede".  Učitelé  svatohavelští  byli  jí  dlužní.*)  K  š vádiím 
lze  přičísti  r.  1457  Zuzku,  která  na  Novém  městě  opravuje  staré 
kožichy.  ^ 

V  oboru  textilném  a  v  jeho  příbuzenstvu  jest  tu  přivedeno 
iliroem  40  řemesel  a  živností. 

')  Arch.  pražs.  6.  992,  215. 

*)  Arch.  pražs.  č.  89.  R.  1453.  Byli  mezi  nimi  zámožní  lidé  jako  onen 
iohannes  jopulator,  jenž  r.  1475  mél  dům  a  zahradu  na  Fluorenci  v  Praze,  Arch. 
prais.  MiBcel.  L  26,  G.  9. 

')  Tomek,  D.  P.,  Vm.,  368  mini,  že  kytláři  jsou  pozdéjSi  jméno  kabátníků, 
íoíni,  ie  to  při  některém  krejčím  živnost  jedna,  ale  práce  je  dvojí :  kabát  vždy 
byl  tvrdáí,  kytle  lehká  řasnatá,  tudíž  dělali  to  lidé  dvojí. 

•)  Jeden  caligator  MikuláS  r.  1461  na  Malé  Str.  Arch.  pražs.  č.  2080,  168. 

')  Svatovít.  poklad.  Podlaha,  ŠitUer,  100. 

*)  Arch.  pražs.  Miscel.  92.  Sídlela  u  bab  v  tarmarce  v  podruží. 

')  Arch  pražs.  ft.  2094,  A.  28. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


440  Kniha  lil.  2.  řemesla  s  materiálem  zvířecím  a  rostlinným. 

V  průmyslu  konopném  vyskj^ují  se  tou  dobou  provai 
níci  po  venkovských  méstech  častěji  nežli  v  periodé  předchoz 
Mnoho  jich  ovšem  nebývá.  Na  Táboře  na  příklad  byli  r.  1432  dví 
též  tak  v  Rakovníce,  v  Plzni  nebylo  jich  v  XV.  stol.  na  zaloien 
cechu  dostatek;^)  proti  tomu  v  Hoře,  která  do  díla  horského  p€ 
třebovala  mnoho  provazů,  bylo  řemeslo  to  za  celou  dobu  tak  hojné 
že  r.  1480  vidíme  je  mezi  societami  samostatnými.^) 

V  Praze  měli  cech  již  z  konce  doby  předešlé  a  udrželi  si  ti 
valným  počtem  však  provazníci  nevynikají:  k  měšťanství  Staréh 
města  až  do  r.  1526  přišlo  jich  jen  sedm.  Jeden  také  z  Chorai] 
tova,  slul  Růžený;  mezi  konšely  staroměstské  dostal  se  jedin 
(r.  1436);  k  přísaze  náboženské  r.  1524  z  obou  měst  Pražskýc 
přišlo  jich  pouze  sedm.  O  jednom  provazníkovi  pražském  r.  146 
dí  se,  že  dělá  „sítě,  ježto  v  nich  srna  zůstati  může,  i  sítí  pěnkaví;"' 
ale  touž  dobou  hlásí  se  o  měšťanství  staroměstské  specialista  sífaj 
Na  Malé  Straně  má  r.  1474  sífař  dům.*)  Jiný  provaznický  specia 
lista  byl  po  pružní  k  (popruhař).  Známe  jednoho,  Jana,  i  v  Krá 
love  Hradci  z  r.  1456.*)  Také  vyskytují  se  koudelníci  jakožl 
řemeslo  i  obchod;  jeden  z  mistrů  koudelníků  (stupám  vendens 
Velek  z  Březnice,  byl  vojenským  hejtmanem  Sirotků  (1429).^ 

První  vzácné  zprávy  o  českých  papírnách,  v  nichž  papi 
ze  šatů  starých  byl  roben,  náležejí  této  periodě.  Nejstarší  zprávj 
zachytili  jsme  z  r.  1499.  Král  Vladislav  dává  povolení  mlyná| 
opata  Zbraslavského,  aby  šatů  starých,  kteréž  k  dělání  papíru  pří 
slušejí,  jinam  ze  země  voziti  nedopouštěl,  než  aby  je  sám.  kupo?^ 
a  papír  z  nich  pro  obecný  užitek  země  české  dělaL ')  Z  téže  a^ 
doby  pocházela  papírna  pražská  při  mlýnech  kamenských  na  Poříčí 
Náležela  i  s  mlýny  obci  Staroměstské,  od  níž  byla  najímána  paj 
pírnikovi  k  výhradnému  provozování  řemesla.  ^)    Na  venkově  uvo 


*)  Nejsou  Y  seznam.  Strnadových. 

")  Lib.  memorab.  arch.  Kutnoh.  1480,  22. 

■)  Arcli.  pražs.  ft.  2119,  N.  8. 

*)  Arch.  pražs.  ft.  2080,  292. 

*)  Připomíná  se  v  kšafte  pražském  v  kn.  arch.  pražs.  6.  2119,  H.  4.  Hanuj 
popruhař  má  r.  1447  na  Novém  mésté  dům.  Arch.  praž.  ft.  2084,  B.  3. 

•)  Tomek,  D.  R,  IV.,  418. 

')  Registra  král.  Vladisl.  Stát.  arch.  č.  201,  Nro.  194. 

•)  V  Chaosu  rerum  mem.  v  arch.  pražs.  je  smlouva,  ale  teprv  z  r.  1534| 
Viz  Tomek,  D.  P.,  VlU.,  393. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Provaznici,  kožeSnici.  441 

uje  se  v  této  dobé  papírna  u  Trutnova  r,  1521  ;*)  pozdéji  z  Ústí 
jabského  a  z  některých  jiných  míst  severu  Českého. 

V  průmyslu,  jenž  pracoval  o  kožich,  i  v  této  periodě  nezten- 
enému  květu  těšili  se  kožešníci,  nebof  kožešiny  domácí  i  cizí 
ta  šatech  obojího  pohlaví  vždy  bývaly  v  létě  modon  a  v  zimě  po- 
řebou.  Kožešnici  upravovali,  barvili  kožešiny  a  podšívali  jimi  oděvy, 
r  městech  venkovských  byli  snad  již  všude.  V  Rakovníce  v  XV.  stol. 
)ývalo  po  čtyřech,  pěti  mistrech,  na  Táboře  r.  1432  bylo  jich  12, 
ř  Pardubicích  nestačili  však  ani  ještě  r.  1512  na  sdružení,*)  proti 
omu  i  v  neveliké  Kouřimi  a  ve  Dvoře,  •)  onde  r.  1489,  tu  r.  1519 
)bjevují  se  již  kožešnické  pospolnosti. 

V  Pražských  městech  bylo  kožešníků  tou  dobou  tak  drahně, 
te  ulice  na  Novém  městě  od  r.  1471  po  nich  zvána  (na  Star.  měli 
kožešnickou  ulici  již  v  předešlé  době);  kotce  své  kožišníci  měli  na 
Starém  městě  u  sv.  Havla.  Do  r.  1500  zapsáno  v  trhových  knihách 
56  kožišníků,  měšťanství  staropražského  nabylo  do  r.  1526  úhrnem 
mistrů  kožešnických  121,  což  patrně  svědčí  o  velikosti  toho  řemesla. 
Xékteří  mistři  přistěhovali  se  do  Prahy  ze  Žlutic,  z  Mělníka  (Žák), 
z  Landškrouna  (Duchek,  dle  jména  nikoli  Němec),  z  Litomyšle ; 
dva  byli  mezi  nimi  Poláci  a  dva  Němci  (r.  1436).*)  K  přísaze  na 
radní  dům  r.  1524  z  obou  měst  Pražských  větších  dostavilo  se  79 
mistrů,  a  jakkoli  to  nejsou  všickni  pražští  kožešníci,  přec  i  to  číslo 
důkazem  o  velikosti  řemesla.*)  Mezi  konšely  staroměstskými  17  ko- 
žešníků zasedali  do  r.  1518;  mezi  novoměstskými  20,*)  na  Malé 
Straně  není  kožešníka  v  konšelech;  po  spojení  Pražských  měst 
(1518—27)  čtyři  kožešníci  v  radě  se  udrželi.  Tu  viděti,  že  členové 
toho  řemesla  uměli  se  přivésti  v  obci  k  platnosti. 

')  Arch.  Ces.  XV.,  466.  V  Némcích  první  papírnu  prý  méli  v  Norimberce 
u2  r.  1390.  M6la  vedle  několika  némeckých  délníků  tři  vlašské  (Inama-Sternegg 
Wirtschaflsgesch.  III.,  91),  což  ukazige,  kdo  učil  Němce  té  nejmladší  industrii 
středověké. 

*)  Arch.  C.  XVIL,  165. 

')  C.  Mus.  24,  F.  22,  fol.  1,  2.  Arch.  dvorský,  nejstarší  kniha  pamět.  239. 
Mimochodem  na  přirovnanou  dotýkáme,  že  v  Mor.  Třebové  r.  1626  dočítali  jsme 
«  10  kožešníků.  Kn.  třebov.  opis  v  zems.  arch. 

*)  Jeden  kožiáník  slul  podivné  Zavřiústa  (po  r.  1477),  jiný  Neřád  (t  1477), 
byl  zámožný.  V  arch.  pražs.  MiscelL  z  desk  č.  26. 

')  Z  jmen  tato:  Bouře,  Biskup,  Pspež,  Plichta,  Rukavice,  Smeták,  Miku- 
landa,  MojžíSek,  Slovák. 

•)  V  nich  Páral,  Vrtilka  a  Mrlík,  patrně  přezdívky,  Mrlík,  že  bére  kůže 
I  mrch,  mriin. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


442  Kniha  III.  2  Aemesla  8  materiálem  zriřecím  a  rosUinným. 

Odvětvím  kožišniků  byli  z  kloboučníků  ti,  ktefí  pošíyali 
klobouky  kožešinami,  zvláště  bobrovou.*) 

Kůže  tříslem  upravovali  si  prvotně  ševci  jakožto  surovinu  pra 
svá  díla;  ale  již  v  předešlé  periodě  kvalitativný  a  zjemňující  rozroj 
potřeb  připravil  odvětvení  nového  řemesla  koželužského*)  (ko- 
žoluzi).  To  řemeslo  usamostatnilo  se  k  speciálně  práci,  ale  ddejí 
uvidíme.  Že  bývalo  se  ševci,  kteří  nechtěli  přestati  kozí  vydělávali.  | 
v  této  periodě  na  mnohých  místech  nesnází  nemálo.  V  Opavě  se 
koželuzi  od  ševců  odtrhli  právě  teprve  v  této  době  (r.  1455),  a  to 
tak,  „kdo  se  přihlásil  ke  koželuhům,  nesměl  ševcovati."') 

Koželuhy  nebo  smraďaře  (kteréž  jméno  není  nadávkou)*)  na- 
cházíme v  městech  českých  teď  častěji  a  hustěji  nežli  předešle. 
V  menších  městech,  jako  byl  Rakovník,  víc  jich  pospolu  nebývalo 
nežli  5  osob;  ani  na  Táboře r.  1432 nespočteno  jich  víc  než  sedm :^i 
ale  již  v  Kouřimi  (1489),  v  Slaném,  v  Čáslavi,  v  Plzni  a  ovsem 
v  Kutné  Hoře  měli  tou  dobou  organisace.  V  Praze  na  Starém  městé 
od  r.  1424—1526  k  měšťanství  se  dostalo  koželuhů  66,  tot  proti 
předešlé  době  rozmnožení  až  velmi  význačné.  A  ze  seznamu  patrně 
pozorujeme  od  r.  1424  vzrůstající  tendenci:  v  prvním  čase  hlási 
se  jeden  koželuh,  v  1.  1427 — 36  šest  mistrů  (jeden  z  Vožice),  pai 
do  r.  1467  žádný,  odtud  přibývají  v  každé  desítce  let,  až  na  konec 
v  1.  1517 — 26  zapsáno  jich  21.  Mezi  nimi  jeden  Polák,  bezpečný 
Němec  žádný  za  celou  dobu.  Z  obou  větších  měst  k  přísaze  r.  1524 
přišlo  mistrů  koželuhův  61,  Tot  počet  veliký,  v  něm  pouze  dvé 
jména  německá.^  V  konšelech  pražských  mimo  nadání  shledáváš 
se  pouze  s  třemi  koželuhy  v  Novém  městě,  a  to  jen  do  r.  1436. 
Pak  nic.  Za  zvláštní  zmínku  stojí,  že  jeden  z  koželuhů  novomést- 
ských  z  r.  1439  byl  Vlach  z  Říma,  slul  Ondřej.^)   Odvětvím  kože- 

^)  R.  1451  hádají  se  kloboučníci  t  Nov.  méstě  o  klob.  bobrové.  Manuál 
«.  88,  68i. 

*)  V  ToyatoYé  do  r.  1535  nebylo  koželuha.  Toho  roku  pozván  koieluh 
k  usazení,  ale  mél  býti  y  prodeji  na  devcich  závislý.  Arch.  Cesk.  XX.,  884. 

*)  Věstník  Mat.  Opav.  1892,  45. 

*)  >SmradaH«  není  nadávkou.  Jiří  Libra  mčSečník  v  poslední  vůli  U73 
vyznává  vážně,  že  je  dlužen  11  kop  Kyskovi  smraďaři.  Arch.  pražs.,  £.  2119, 
Q.  14.  A  sv.  Vojtěch  v  Smraďaři ch  bylo  obecné  jméno  čtvrti  pražské. 

•)  Levý,  Rakov.  39,  Kolář,  Progr.  táb.  1871. 

•)  Z  jmen  fieských :  Bosák,  Moudrý,  Rzaun,  Tvarůžek,  Nechuta,  Hubioek, 
Vrtoch,  Zíval,  Zub,  Cbamtoia,  Křivonoska,  Voftko  atd.  V  Novém  mésté  má  roh 
1460  koželuh  >Eozdras<,  význačné  jméno.  Arch.  pražs.,  6.  2094,  C.  4. 

')  Arch.  pražs.,  6.  2096,  E.  2. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Koželuzi,  jircháH.  443 

luhů  jsou  v  léto  dobé  nemnozí  u senní ci,  kteří  krájeli  usne  a  pro- 
dávali na  kusy  pasířům  a  jiným  řemeslům  kožemi  pracujícím.  *) 
Prodával-li  koželuh  kůže  celé,  byli  usenníci  spíš  tedy  koželuhů  od- 
větvím po  stránce  obchodní. 

Usenníci  a  koželuzi  vydělávali  kůže  na  rudo,  jircháři  (též 
bělokožci)  robili  kůže  pomocí  „alúnu'^  (kamence)  na  bélo,  jako  již 
v  dobé  předešlé  (albicerdones).  Ti,  kdož  robí  „kůže  alúnové",  také 
objevují  se  na  venkove,  ale  jen  v  městech  větších  a  počtem  malým. 
Na  Táboře  r.  1432  shledáni  dva.  Někde  splývá  jméno  jirchářovo 
s  koželuhy.*)  V  menších  městech  jirchářů  nebylo,  koželuh  je  zastal. •) 
Za  to  v  Praze  jich  byla  hromada.  Organisaci  měli  už  v  předešlé 
dobé  a  udrželi  se  v  ní  i  teď.  Kterak  přibývali  na  Novém  městě, 
hlavním  sídle  svém,  toho  za  nedostatku  měštanské  knihy  z  té  doby 
nevíme,  zdá  se  však  z  nahodilých  zápisů,  že  jich  bylo  drahně, 
na  př.  r.  1505  zapsáni  v  měšťanství  hned  čtyři  najednou.  *)  Na  Starém 
méslě  teprve  po  r.  1517  devět  se  jich  usadilo  za  měšfany.  K  pří- 
saze r.  1524  dostavilo  se  jich  z  obou  měst  najednou  35,  což  po- 
měrně počet  znamenitý.  *)  Od  počátku  XVI.  věku  jmenuje  se  okres 
jirchářský  u  sv.  Vojtěcha  při  vodě  mimo  starodávné  nazvisko  ve 
Smraďařích  začasté  v  Ealabří  (Calabria).  Onen  svrchupsaný  koželuh 
z  Říma,  v  Praze  usazený  a  zápisem  archivním  doložený,  vybízí 
k  domněnce,  že  snad  přece,  ne-U  za  Karla  IV.,  to  teď  přišli  jir- 
cháři někteří  z  ItaUe,  z  Ealabríe,  kdež  jemnému  koželužství  naučili 
se  od  sicilských  Saracenů.*) 

Huti  a  studnice  alúnové,  bez  nichž  řemeslo  jirchářské  nemohlo 
byli,  v  této  periodě  připomínají  se  nejčastěji  v  Přílepíeh  a  náležejí 
léž  pražským  měšfanům,  kteří  nebyli  jircháři.^ 

Zvláštní  odvětví  koželuhů,  štumfaři,  v  předešlé  periodě  kve- 
toucí, v  této  době  mizejí.  Byli  to  koželuzi,  kteří  kozí  nemazali  tuky. 


O  Arch.  Ces.  XIV.,  466,  1468. 

*)  Tak  na  př.  v  Plzni.  Dle  seznamů  Strnadových. 

')  y  Náchode  do  r.  1618  není  po  nich  stopy.  HraSe,  Nach.  485. 

*)  Arch.  pražs.,  £  2091.  G.  1.  Slují  Kapalín,  Teyřový,  Chvátal,  Smolík. 

*)  Jména  némeckého  v  nich  není.  Z  českých:  Prchal,  Pitera,  Vrchda, 
Hlávka,  Drfttka,  Srb,  Vajyoda,  Jelito,  Jalověj,  Mazánek  a  p.  Z  kn.  arch.  pražs., 
t  2079,  152,  z  r.  15  i  6  známe  jedté  jircháře  Vraždu,  Zemana,  Bezrukého. 

•)  Tomek,  D.  P.,  Vin.,  162,  vyznává,  že  pojmenování  ono  neumí  si  vy- 
militi. 

O  Arch.  pražs.,  6.  2119,  fol.  3,  1448  a  1456,  fol.  H.  8.  První  studnice 
alúnové  náležely  mčdfanu  FalkenawrovL 


Digitized  by  VjOOQ IC 


444  Kniha  III.  2.  řemesla  s  materiálem  ZTÍfecím  a  rostl inaým. 

To  řemeslo  dle  svědectví  z  r.  1446  v  Pražských  městech  sešlo,  ^) 
kdyžtě  mazali  kůže  ševci  i  koželuzi.  Štumfaři  dlením  doby  stali  se 
celými  koželuhy.  Za  to  barví řů  kozí  přibylo  značně.  Ti  také 
sami  vydělávali  kůže  k  potřebám  jemnějším  a  barvili  z  nich  zvláště 
řemení,  vstuhy  a  kusy  na  měšce  a  tašky.  Ze  starších  specialistů 
řemesla  barvířského  zámišnici,  dělající  ^samiš^  na  žluto,  v  léto 
době  objevují  se  už  i  na  venkově;*)  a  od  barvířů  odštěpuje  se  nové 
řemeslo  barvířů  kozí  pruských')  (colorator  cutium  prulena- 
rum).  Barvířů  koží  bylo  v  Praze  do  r.  1463  již  tolik,  že  stačili  na 
organisaci,  společně  však  již  r.  1435  vystupují  hádajíce  se  o  dílo 
s  jircháři.  ^)  Mezi  měšfany  staroměstské  dostalo  se  za  celou  dobu 
do  r.  1626  barvířů  jen  16,  což  není  počet  valný.  Víc  jich  bylo  asi 
v  městě  Novém.  Někdy  vyskytne  se  mistr,  jenž  sliye  barvířem  koii 
i  plátna.*) 

Kůže  napouštěli,  černili,  mazali  a  sešívali  u  výrobek  ševci. 
Pokud  pracovali  kožemi  novými  k  výrobku  původnímu,  sluli  i  v  této 
periodě  vždy  novinníky,  novětníky,  novědlníky,  nováky: 
pokud  opravovaU  obuv  vetchou,  sluli  vetešníky.  Novětníci 
byli  všude  v  městech.  I  z  malých  obcí  tou  dobou  jsou  povědomý 
organisace  ševcovské,  tak  z  Kouřimi  (1489),  z  Dvora  (1616),  z  Krum- 
lova (1481).^  V  Rakovníce  sice  v  XV.  věku  pospolu  nebývalo  víc 
ševců  než  8—10,  ale  v  Táboře  r.  1432  bylo  35  mistrů,  v  Moravské 
Třebové  40  (1626).^)  V  Starém  městě  pražském  od  r.  1424—1526 
přijalo  81  ševců  právo  městské;  nejvíc  se  jich  sem  přistěhovalo 
(22)  v  letech  1477 — 88.  Jediné  jméno  mezi  nimi  nalezeno  německé. 
R.  1624  z  obou  měst  Pražských  přihlásilo  se  k  přísaze  67  ševců.^ 


')  Manuál  novoměst.  v  arch.  pražs.,  č.  89.  Též  v  Arch.  Ces.  XIV.,  465. 

■)  Na  př.  v  Pardubicích  Kroupa  zámiSnik    r.  1528.    Arch.  Ces.  XX.,  317. 

*)  Na  Nov.  méstě  v  Praze.  R.  1463.  Purkmistr  a  obec  dali  povoleni,  aby 
Jacub,  barvíř  koží  pruských,  délal  slup  proti  domu  svému  na  ohbi.  Arch.  prats. 
č  10,  B.  99.  Téhož  r.  1463  uvádějí  se  v  téže  knize  (B.  12)  barvíH  koží  pruských 
Václav,  r.  1473  Cristofor  a  Jan  Veliký.  Miscell.  t.  26  pfi  deskách.  Ted  v  arch 
pražs. 

*)  Miscell.  č.  14,  fol.  J.  8,  arch.  pražs. 

•)  Miscell   26  v  arch.  pražs.  na  př.  Tomáá  r.  1478. 

•)  Arch.  Pam.  XIX.  Gross.  316. 

^)  Z  knih  méstsk.  již  citován. 

*)  Jeden  slul  starodávným  jménem  Plekno.  Jinač  jsou  mezi  nimi  Votava, 
Cibulka,  Hlava,  Hlinka,  Krása,  Knoflíček,  Slovák,  Pilát,  Kavka,  Straka,  Zvoničfk. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ševd,  řefnenáH.  445 

Mezi  konšely  do  r.  1526  mnoho  se  ševců  nedoslalo.  Na  Starém 
městé  3,  na  Novém  2,  na  Menším  5.*) 

Ševci  vetešníci  (refléři,  leHíři,  prtáci,  ševci  „obuvi  veteš- 
ného",*)  renovatores  sotularium)  objevují  se  v  této  periodě  daleko 
častéji  a  hustěji  nežli  před  tím.  Že  v  Hoře  refléři  a  podešev- 
kraječi*)  měli  (r.  1480)  cech  a  zvána  po  nich  ulice  leHířskou, 
to  nedivno  při  množství  dělnického  lidu  horského,  ale  i  v  menších 
městech  již-  organisováni  byli,  takž  v  Kouřimi  (1477 — 1526);  ve 
Slaném  (1511)'*)  a  j.  V  Praze  ve  Starém  městě  dostalo  se  jich 
k  méšfanství  do  konce  doby  (1626)  117,  tedy  o  36  víc  nežli  ševců 
nováků.  Nejvíc  jich  přibylo  hned  po  skončení  husitské  války  (29  osob, 
některé  z  Berouna,  z  Mýta,  také  dvě  jména  německá  Lipold  a  Theu- 
tonicus  se  vyskytují,  jediná  v  celé  periodě).^)  R.  1624  bylo  u  přísahy 
na  radním  domě  z  obou  měst  Pražských  60  vetešníků   pospolu.  •) 

Industrie  kůže  spracujíci  zahrnovala  v  sobě  dále  řemenáře 
nebo  rýmaře  (raymar),  kteří  zhotovovali  ze  surové  kůže  řemeny,^) 
ale  nejeden  vydělával  si  surovinu  po  koželužsku  také  sám.  Asi  na 
darmo  rýmař  staroměstský  Petr  Parízek  r.  1465  neodkazuje  svému 
synu  Václavovi  „dva  tále  nejvyšších  dvou  studnic  alounových 
u  Přílep".®)  Na  venkově  i  v  této  periodě  zastupoval  řemenáře  vždy 
ještě  koželuh  či  ze  specialistů  uzdář ;  v  Praze  proti  tomu  řemenářů 
samostatných  bylo  r.  1441  aspoň  tolik,  že  žádati  mohli  staro- 
městskou obec  za  vysazení  krámů.  Ukázáno  jim  tehda  místo  vedle 
kotců  soukenných.^)  Mezi  měšťany  Starého  města  dostalo  se  jich 
za  sto  let  této  periody  jen  devět,  všecko  Čechové.  Mezi  konšely 
téhož  mésta  pozorujeme  čtyři  řemenáře  již  za  války  husitské,  pátého 
louž  dobou  známe  v  Novém  městě.  Pak  se  ztrácejí  bezpochyby 
v  uzdářích. 


')  Z  těch  sluje  jeden  r.  1487  Fres.  Asi  Némec. 

■)  To  jméno  tak  v  kniz.  arch.  praž.  č.  2096.  fol.  V.  4,  r.  1454. 

')  Arch.  faorsk.  6.  40.  Opis  y  zems. 

*)  Arch.  pražs.  č.  93.  Z  pamét  kn.  kouř.  1492,  opis  v  zemsk.  Lacina, 
Slaný,  I.  49. 

*)  Nebyli  chuďasové.  Mnozí  měJi  domy.  Viz  kSaft  vetedníka  Lekede  v  Noy. 
městé  Pražském  r.  1477.  Miscell.,  6.  26  v  arch.  pražs. 

*)  Jména  některých:  Voves,  HuJka,  Cáp,  Noha,  Hrůza,  Koza,  Telátko,  Oliva, 
Trnka,  Kožich,  Kule. 

O  Arch-  praž.  ft.  993,  217  r.  1467. 

•)  Arch  praž.  6.  2141,  69. 

•)  Miscell.  při  desk.  &.  31,  497.  Ted  v  arch.  pražs. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


446  Kniha  III.  2.  fiemesla  8  materíálein  ZTÍfecim  a  rosUinný^m. 

Uzdáři,  udidlnici  strojili  k  svým  dílům  kůži  i  řemeny. 
z  těch  pak  robili  popruhy,  pásky,  tašky  a  na  koné  postroje.  Uzdáři 
vyskytiyí  se  nemnohými  osobami  teď  i  v  městech  venkovských.  | 
známe  je  z  Plzně,  z  Čáslavě ;  po  jednom  i  z  Mladé  Boleslave,  z  Ra- 
kovníka a  z  Pardubic.')  Podivno,  že  jich  v  seznamech  kutnohorských 
není.  Na  Starém  městě  přijalo  do  r.  1526  25  mistrů  měštanstvi, 
z  nichž  dva  byli  bezpochyby  Němci.*)  K  přísaze  r.  1524  přišlo  i 
spolu  s  „raymaři^  12  mistrův.  Které  krámy  uzdáři  pospolu  měli 
podle  kostela  sv.  Linharta  v  předešlé  periodě,  ty  připomínají  se  ješté 
r.  1456,')  ale  v  málo  létech  potom  rozptylují  se  po  městě. 

Sedláři,  kteří  dtíes  robí  i  kočáry,  za  onoho  času  povlékali 
a  pobíjeli  dřevěná  sedla  kozí  či  jinou  látkou,  a  zhotovovali  tašky 
a  výstroj  koĎský,  čímž  přibližovali  se  nepříjemně  k  uzdářům. 
V  městech' venkovských  je  to  řemeslo  zastoupeno  tak  skromně  jako 
uzdářské.  Na  příklad  v  Mladé  Boleslavi  byl  r.  1518  mistr  jediný,*) 
v  seznamech  horských  není  žádného.  V  Plzni  se  uvádějí  spolu  i  uz- 
dáři jakožto  podružní  společníci  zámečníkův.*)  Tedy  jich  bylo  málo. 
Na  Starém  městě  v  Praze  za  celé  desítky  let  přibývá  mezi  měšfany 
sedlářů  jen  po  dvou,  ba  po  jednom ;  do  konce  naší  periody  jest 
jich  zapsáno  20 ;  tedy  méně  než  uzdářů.  Němce  mezi  nimi  patrného 
není.  Z  obou  měst  Pražských  větších  r.  1624  dostavilo  se  na  radnici 
sedlářů  jen  sedm.^  Mezi  konšely  všech  tří  měst  Pražských  byli 
4  sedláři,  5  uzdářů;  jeden  staroměstský  r.  1459  slul  Hus. 

Rukavičníky,  kteří  šili  rukavice  z  kozí  a  hotovili  také  kožené 
polštáře,  musíme  v  této  kategorii  řemesel  představiti  zase.  Podle 
nich  sem  příslušejí  měšečníci,  váčkáři,  kteří  barvili  kůže 
a  dělali  z  nich  i  z  jiných  látek  měšce,  váčky  i  rukavice;  k  nim 
druží  se  příbuzní  jejich  tobolečníci  (taškáři,  tlumočníci, 
tašvičníci,  mošnaři),  kteří  všeho  způsobu  tašvice  a  tlumoky 
robili  z  kůže  a  ovšem  i  z  jiných  materií.   V  městech  venkovských 


*)  Arch.  Pam.  VII.  Zřízení  Pardub.  Sedláček,  CásL,  Plzeňský  seznam 
Strnadův.  Horský  seznam  HeJDicůy,    Kn.  mladobolesl.  6.  A.  10,  fol.  7.  R  1518. 

■)  TH  z  nich  pHjali  ještě  za  války  (1427—36)  Niklové  dva  a  Knab;  r  1483 
zapsán  Krištof  de  Mnichov,  ten  může  býti  Cech  z  některého  naSeho  MnichoTa 
a  ne  z  bavorského. 

•)  Arch.  pražs.  ft.  2119.  H.  8.  Tomek,  D.  P.,  VHI.,  122. 

*)  En,  mladobolesl.  arch.  A.  10,  7. 

•)  Seznam  Strnadův. 

*)  Jeden  s  podivným  jménem  Brutii  Jinač  je  tu  Kakas,  Mhourek  a  jitu 
česká  jména. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


UzdáH,  sedláH,  taflkáH.  447 

těchto  řemeslníků  nenajdeš  snadno.  Tu  zajisté  dělal  kožené  stuhy 
i  tašky  pro  domácí  sprostnou  potřebu  švec.  V  Praze  spočetli  jsme 
>d  r.  1424 — 1526  mezi  novými  měšťany  21  váčkářův  a  9  tašvič- 
liků.  Mezi  těmito  jediné  jméno  německé,  v  oněch  též  tak.  Také 
eden  Polák  mezi  měšečniky.  Zajímavo,  že  k  přísaze  r.  1Ď24  do- 
;tavilo  se  do  radnice  36  měšečnikA  a  tobolečník  žádný.  Bezpochyby 
sou  obojí  zahrnuti  pod  týmž  jménem.  Obojí  měli  kotce  v  Praze 
;polu  s  pasíři,  o  místa  losovali  v  starší  době,  1.  1473  však  v  kšafte 
íana  Libry  měšečníka  čteme,  že  odkazuje  dvě  místa  v  kotcích  jakožto 
;vé  vlastnictví.*) 

Od  tašvičnfků  odštěpené  řemeslo  byli  toulaři  (toulečníci), 
:teří  hotovili  touly  na  šípy  a  holstra  na  střelnou  zbraň.  Nebyli 
ršude.^)  R.  1430  túlař  Vaněk  dostal  se  mezi  konšely  na  Malé 
Urane.*) 

Pergamen íci  drží  se  i  v  této  periodě  na  míře  bývalé.  Robili 
)ergamen,  do  oken  mázdry,  které  ještě  dlouho  zastupovaly  sklo,*) 
i  strouhah  kůži  na  zámiš.*)  Ale  mnoho  jich  nebylo.  V  Praze  jen  tři 
d  do  r.  1500  jsou  psáni  při  tvrzích  domovitých;  do  měšťanství 
taroměstského  vstupuje  za  celou  periodu  jediný  Duchek  r.  1607; 
íc  jich  bylo  v  Novém  městě,  kdež  drželi  se  v  ulici  Charvátově.*) 
I  zápisech  novoměstských  objevuje  se  v  polou  století  několikrát 
>ergameník  Havel  (Gallus),  jenž  r.  1464  zanechává  po  sobě  hromadu 
:nih,^)  takže  se  nám  zdá,  jakoby  tento  pergameník  spolu  byl  kni- 
lařem. 

Enihaři  (knihvazači  i  zároveĎ  knihkupci),  kožemi  při  vazbě 
nih  pracujíce,  náležejí  také  do   oboru  industrie  kožní.   Bylo  jich 


')  Arch.  praž.,  č.  2119,  Q.  14.  Srovn.  Tomka  v  P.  D.  VIII.,  871. 

*)  Kolář  ▼  Progr.  Tábor.  1871  UTádí  jednoho  na  Táboře  r.  1482. 

•)  Arch.  pražg.,  C  2080,  16. 

*)  V  misceil.  £.  31,  404  Jedté  při  r.  1435  jsou  mázdry  pergamenové  ve 
Tétuici  Tedle  skelných  oken;  ba  Loundtí  kupuji  mázdry  k  oknům  jeSté  r.  1519 
Lrch.  loun.,  £.  1,  E.  11. 

*}  U  pergamenika  Duchka  r.  1514  y  Praze  v  pozůstalosti  shledány  dy6 
osy  >jak2  jimi  zámis  strouží«.  Arch.  praž.,  6.  8,  10. 

•)  Tomek,  P.  D.  VIIL,  168. 

^)  Foliových  16,  in  copertoriis  11;  mezi  nimi  »pustilly<,  Česká  Husova, 
lostilla  studentium  Pragae  universitatis,  Sermones,  traktáty,  Eicerpta  z  Tomáde 
Lquinského,  Psalterium,  Liber  Mag.  Jacobi  De  pueris,  6eský,  atd.  Arch.  pražs., 
.  2096,  T.  6.  Na  listě  P.  10  zase  Gallus  pergamenista.  Nebožtík  Tůma  připom. 
e  jako  pergameník  r.  1474  v  kn.  novomést.,  6.  2119,  fol.  R.  14. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


418  Kniha  III.  2.  Aemesla  s  materiálem  zrířecim  a  rostlinným. 

málo.  V  Praze  veškeré  od  r.  1420 — 1500  jen  4  jsou  psáni  jakožto 
majitelé  domů;  k  měštanství  staropražskému  za  touž  dobu  dostali 
se  3,  z  nichž  dva  Cechové  a  Pohrl  z  Týna  (snad  z  Horšova  Týna) 
Némec.  Dva  (Jiří  1420  a  Antoniš  1422)  byli,  jakož  svrchu  praveno, 
konšely  v  Praze  v  době  vojny.  Později  připomínají  se  ligator  Blažet 
jenž  měl  dům  u  mostu  a  r.  1435  vinici  koupil  a  vrstevník  jeho 
Matěj,  jenž  r.  1457  odkázal  k  Betlému  knihy  kázaní  a  jiné  aby  se 
prodaly  na  chudé.  ^)  Jiný  Matěj  (z  Mezříče)  r.  1521  kupuje  na  Novém 
městě  dům.'")  Mezi  protestanty  prvm'mi,  z  Prahy  r.  1524  vypovědě- 
nými, byl  knihař  Jakub. 

V  průmysle,  jenž  užíval  jiných  rozmanitých  surovin  z  těla 
zvířecího  —  žíní,  kostí,  střev,  štětin,  peří,  vyskytují  se  v  této 
periodě  tíž  řemeslníci  jako  v  předešlé.  Jsou  tu  hřebenáři,  robici 
hřebeny  z  robův,  ale  též  z  pušpánu  i  z  kosti  slonové.  Na  venkově 
jsou  vzácni  (v  Rakovníce  byl  za  celé  století  nalezen  jeden),  v  Praž- 
ských městech  4  jsou  psáni  v  knihách  při  koupích  domů  od 
r.  1420 — 1500;  na  Starém  městě  k  měšťanství  dostali  se  za  celou 
dobu  jen  tři.  Tedy  lze  souditi  o  slabosti  řemesla  toho.  Strunaři 
(cordalor)  vyskytují  se  snad  jen  v  Pražských  městech.  Robili  struny 
k  hudebním  nástrojům,  ale  i  na  řičíce  a  sej  ta.  Tři  jsou  připsáni 
k  pražským  domům  (do  r.  1500),  dva  došli  za  celou  dobu  k  mě- 
šťanství staroměstskému.*) 

Také  řídce  mezi  měšťany  vyskytují  sehřebelečníci,  štět- 
káři  (kartáčníci,  strigillorum  laboratores,  setistratores),  a  to  jea 
v  Praze.*)  Nelze  pochybovati,  že  bylo  takových  a  podobných  specia- 
listů víc  mezi  obyvateli,  kteří  do  knih  se  nedostali.  Mezi  málo 
živnostníky  i  v  této  době  jsou  v  Praze  někteří,  peřináři  nebo 
peřinečníci,  kteří  čistili  peří  k  prodeji.*)  Řídko  kdy  naskytne  íe 
i  ohánečník  (fochéř),*)  neboť  oháňky  z  peří  pro  ženskou  zdobu 
zhotovoval  leckdo  jiný. 


')  Arch.  pražs.,  č.  2002  a  č.  2119,  J.  8. 

")  Arch.  pražs.,  6.  2092,  68. 

•)  Strunař  Kříž  má  r.  1450  dům  u  poříftské  brány.  Arch.  praž.,  C.  2084,  D.2S. 

*)  R.  1458  Anton  šiětkář,  vicínus  y  malostran.  knize  £.  2080,  182.  R.  147S 
Sulek  Stétkáf  y  staromčst.  knize,  č.  2119,  R.  11.  Jakub  dtětkář  v  kn  C.  1046, 137. 
Jméno  cecistrator  y  kn.  6.  2253,  88. 

')  Hanud  pefinečnfk  y  Noy.  méstč.  Arch  pražs,  6.  2082,  D.  5,  r  143:> 
2081,  80.  MikeS  peMnefiník  na  Noy.  m.  1426. 

*)  ťocbéř  z  Dlaženého  y  Praze,  MikuláS,  připomíná  se  náhodou  r.  14é<(. 
Arch.  pražs.,  ft.  2119,  K.  17. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Stolaf,  truhláf.  449 

Celkem  shledali  jsme  v  oboru  průmyslu  konopného,  průmyslu, 
jenž  pracoval  hadry,  kožemi  a  jinými  látkami  ze  zvířat,  třicatero 
řemeslo. 

V  průmysle  dřevném  periody  této  nejprv  uvedeni  budtež 
s  tolar  i  (mensator)  a  truhláři  (cistator),  jejichž  řemesla  drsnější 
původce  byl  tesař.  Truhláři  dělali  také  stoly, 'a  stolaři  robili  truhly 
i  všecken  nábytek  domovitý,*)  i  protož  rozdíl  mezi  jmény  leckdy 
mizí,  a  jména  se  zaměňují.  Jméno  stolařovo  však  naskýtá  se  častěji. 
V  Staré  Praze  spočítáno  mezi  novými  měšťany  do  r.  1626 
přijatými,  jedenáct  slolařův  a  truhlářů ;  jeden  (r.  1477)  byl  z  Mýta, 
jiný  (Petr  r.  1517)  ze  Šfávnice.  Němce  mezi  nimi  s  jistotou  nalézti 
nelze.  Na  Malé  Straně  nalezli  jsme  jednoho  r.  1507.  Byl  to  cistator 
Markus,  rodem  ze  Šváb  z  Bílého  Rohu.*)  V  trhových  smluvách 
o  pražské  domy  zapsáno  mezi  r.  1420 — 1500  truhlářů  9,  stolařů  7. 
Obojích  spočítáno  r.  1524  ze  dvou  Pražských  měst  14.  Je  to  tedy 
řemeslo  co  do  počtu  ze  znamenitějších,  a  jeví  se  v  tom  proti  pře- 
dešlé době  valný  pokrok.  Na  Hradčanech  vynikal  stolař  Bartoš 
z  Tachova;  býval  konšelem;  r.  1495  činí  kšaft  a  zanechává  „nádobí 
stolařského"  synu  svému  Krištofovi.')  Některý  stolař  a  truhlář  byl 
jemný  řemeslník,  který  se  znal  v  kolika  odvětvích  dřevné  práce, 
lištoval  pokoje,  stavěl  a  opravoval  varhany,*)  robil  i  soustružnické 
dílo,  rámy  a  kalamáře,  ba  na  venkově  posloužil,  i  když  chtěli  na 
něm  dřevěný  zámek  do  dveří.*)  V  Krakově  stolaře  počítali  k  cechu 
malířskému,  nebyli  tedy  řemeslo  zadní.*)  V  Praze  vyskytuje  se  samo- 
statný cech  truhlářů  koncem  naší  periody  (1524).'') 

Ve  větších  městech  venkovských  stolaře  (v  Plzni  sluU  „  stola- 
ři ci")  najdeš  snad  již  všude,  ale  nebývalo  jich  pospolu  mnoho. 
V  Rakovníce  mívali  jednoho,  na  Táboře  spočteni  r.  1432  tři.  Nejvíc 
iich  bylo  v  Hoře,  kdež  r.  1481  objevuje  se  samostatná  truhlářská 
)rganisace.®)  R.  1485  v  soupise  cechů  kutnohorských  zmizeli  truhláři, 
i  na  jich  místě  jsou  stolah,   tři  léta  potom   vystupují   v  pamětní 


')  Némecký  Schreiner  délal  také  stoly. 
■)  Ten  rok  činí  kSaft   Arch.  pražs.,  C.  2311,  J.  5. 
»)  Arch.  pražs.,  2253,  64. 

*)  Notuláf  prachatický  z  r.  1S28.  Opis  v  zemsk.  arch.  1561.  Stolaf  Lorenc 
)pravige  r.  1487  varhany  v  Hradci  Jindř.  Soupis,  XIV.,  222. 
■)  HraSe,  Náchod,  513. 
•)  Kraków,  Rocznik  Krakowski,  VI.,  289. 
')  Arch.  pražs.,  č.  1047.  Fol.  G.  8. 
*)  Lib.  memorab.  z  r.  1480  arch.  kutnoh.  a  výpisy  prof.  Hejníce. 

Winter,  DéjiiiT  řemesla  a  obchoda  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  Tfika.  29 


Digitized  by  VjOOQ IC 


460  Kniha  III.  2.  Řemesla  s  materiálem  zvířecím  a  rostlin  njm. 

knize  stolaři  i  truhláři  pospolu  s  bednáři  a  koláfí  jako  societa  jedini 
Roku  pak  1500  societa  právě  řečená  zase  rozběhla  se,  Inihláři 
osamostatnili,  stolařů  jméno  zmizelo.  Eu  konci  periody  naší  (r.  1518) 
jsou  truhláři  v  spolku  s  bednáři  a  koláři  zas,  a  o  stolařích  neni 
stopy.  Tyto  zevnější  proměny  ukazují,  že  se  počet  mistrů  v  měslé 
za  těch  skoro  40  let  měnil,  ale  co  a  jak  bylo,  nesnadno  hádati. 
Jakožto  specialisté  truhlářů  zvláště  v  době  Jiřího  krále  vyskytuji  se 
postelníci  (spondista)  nebo  lůžkaři  a  loculifices,  kteří 
snad  robili  rakve  či  nějaké  skříně.^)  Připomíná  se  také  t  r  uhlí  ční  k 
(cístulator),  jenž  hotovil  malé  truhlice  (cistula)*);  stoličnik 
(r.  1466  jeden  z  nich,  Duchek,  slul  Stolička),  a  kolebečnit'} 
v  jichž  jménech  jest  obsažena  speciálná  práce;  tu  a  tam  objevuje 
se  také  lištář,  lištéř  i  lištýř,  umělecký  to  truhlář,  jenž  hotovil 
v  pokojích  táflování  zdí  a  stropů  vykládání.*) 

K  těm  specialistům  lze  připojiti  také  varhaníky,  jichž  ře- 
meslo v  této  periodě  jest  v  Praze  hojnější  nežU  v  předešlé:  na 
venku  opravu  ba  i  stavbu  varhan  podnikali  začasté  stolaři,  ale  měli 
varhanáře  v  Budějovicích  (Wolfganga  1511)  i  v  Českém  Brode 
(v  XV.  stol.)  slul  Mikuláš  Badák.*)  Mezi  měšťany,  do  Starého  města 
do  r.  1526  nově  přijatými,  shledali  jsme  čtyři  varhaníky,  pnrni. 
r.  1438,  byl  z  Mosta  Augustin,  druhý  po  r.  1447  Johannes,  posléi 
po  r.  1417  Čert  a  Chrysostom.  R.  1504  také  mezi  rukojměmi  mé- 
šfanskými  čte  se  jméno  varhanáře  Václava.  Zajisté,  že  to  nejsoa 
všickni  varhanáři  staroměstští.  Nahodile  v  knihách  právních  vy- 
škytá se  ještě  leckterý.  Takž  r.  1437  zapsán  Václav  Nůžka  organi?t. 
že  kupuje  dům  u  Betléma.*)  V  knihách  novoměstských  je  zapsán 
r.  1465  Jan  Kočička  organista,  r.  1483  kupuje  varhaník  Maiiit 
dům  a  r.  1493  jiný  dům,  vše  na  Novém  m.')  Na  Hradčanech  nalezli 
jsme  varhanáře  Jana  r.  1475.®) 


*)  Spondista  nékolikrát  v  novomést.  knize,  t.  2087,  L.  4.  Loculifer  t  ka. 
č.  2086,  A.  18. 

*}  R.  1465  cístulator  Venceslaus,  r.  1470  cístulator  Georgius,  oba  na  Mti 
Straně  (ft.  2080,  180,  247  arch.  pražs.). 

•)  R.  1461  Jakub  kolebefiník  na  Star.  méstě  v  Praze.  Arch.  prató.,  t  ŽUS. 
L.  7.  V  nOToméstské  knize  č.  2083  jest  nékolik  koiebečníků  zapsáno  při  smlourácL 

*)  Ondráček,  lifitář  r.  1495  a  Bartoá  r.  1614  v  C.  C.  Mus.,  1848.  L,  5!ri 

»)  Soupis,  XIV.,  233.  MiSkovský,  NaSe  listy,  XI..  č.  21. 

•)  Arch.  praž.,  ft.  2102,  408. 

')  Arch.  pražs.,  t.  2084,  H.  36.  C  20b8.  M.  26,  ft.  2089.  V.  18. 

•)  Arch.  pražs.,  2268,  22. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Varhaník,  tesař.  451 

Prkna  truhlářům  strojili  pilaři,  prknáři,  strhaři  nebo 
Iruhaři,  povědomí  již  z  periody  předešlé.  Pilaři  nebo  prknáři 
yli  buď  majitelé  pily  *)  a  obchodníci  prkny,  či  byli  k  službě  na 
Qq  najímáni.  Někdy  byl  pilař  dokonce  v  podruží  mlynáře,  jakožto 
feence  obecního.')  Strhaři  strouhali  prkna  do  hladkosti.  Na  prodej 
abízeli  všeliká  prkna  pilař  i  struhař.  Na  malostranském  rynku 
1446  strouhal  i  prodával  prkna  struhař^;  na  Novém  městě 
tofili  se  pilaři,  prknáři  a  strhaři  v  společnou  organisaci,  měli 
rbářské  boudy  na  rynku  a  prodávali  tu  prkna,  žlaby,  kládí, 
ndele,  mísy,  kolečka,  necky  a  kopí.*)  Byli  mezi  nimi  lidé  poměrně 
kmožni.  E  domům  pražským  do  r.  1500  připsáno  6  strhařův 
jeden  pilař.*) 

Kutnohorští  říkali  těm  živnostníkům,  kteří  stávali  na  „holc- 
íarku"  s  prkny  a  Jiným  lesem",  lesáci.*)  Specialistu  strhařů 
alezli  jsme  v  Chebu.  R.  1476  totiž  chtěl  Jan  z  Lobkovic  z  dotče- 
ého  města  nějakého  „stubenschabera",  aby  mu  „strouhal"  a  opravil 
okoj.^ 

Odvětví  prknářů  a  lesáků  byU  šindeláři.  Po  jednom  i  po 
tech  byli  v  městech  venkovských  snad  všude,  byli  i  v  Praze  ne- 
začni, poněvadž  vždy  většina  domů  kryla  se  šindelem. 

Tesaři,  nejpůvodnější  dřevařské  řemeslo,  dělali  krovy,  ale 
ylo-li  kde  potřebí,  roubili  celé  domy,  chalupy,  a  hotovili  z  trámů 
selico  i  praky  vojenské,  ba  o  tesaři  Mikuláši  zaznamenáno,  že 
ělalr.  1451  radní  světnici  novoměstskou  „krásným  dílem".®)  Tesaři 
lou  všude  a  počtem  poměrně  hojným.  Na  Táboře  r.  1432  spo- 
ttáno  deset  tesařů,  v  Rakovníce  o  něco  později  9.  V  měšťanství 
taropražské  do  r.  1526  vstoupilo  21  tesařských  mistrů.  Nebylo 
íezi  nimi  ni  jediného  Němce.   K  přísaze  r.  1624  přišlo  jich  deset. 

')  Ve  Dvoře  Král.  r.  1483  Petr  pilař  prodává  mlýn  s  pilou  za  200  kop 
s  grunty.  Nq'starSí  kniha  paméti  dvors.  Opis  v  zemsk.  arch. 

•)  Nájem  ditkovského  mlýna  v  Praze  r.  1629.  Václav  mlynář  úřadem  flesti- 
ADsk^m  Da  místé  rady  učinén  » mocným  hospodářem  na  Čtvrtý  díl  nákladův 
užitku,  jen  při  pile  má  dávati  polovic  nákladů  a  polovic  užitku  bráti,  pilaře 
lá  choTati  na  své  ztravé,  ale  obec  bude  pilaře  platiti. «  Arch.  pražs.,  £.  2183,  86. 

*)  Tomek,  D.  P.,  VUL.  30. 

*)  Miscell.,  č.  15,  P.  17,  nová  sign.  v  arch.  praž.,  č.  2083. 

')  Dle  Tomkových  Základů. 

*)  Arch   kutnoh ,  ft.  40.  V  opis.  arch.  zemsk. 

')  Arch.  Eger.  Opis  v  zems.  arch.  1476. 

•)  Tomek,  D.  P.,  VlH ,  364,  104 

20* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


452  Kniha  III.  2.  Řemesla  s  materiálem  zvířecím  a  rostlinným. 

Z  tesařů  „králových"  uveden  budiž  Jan  Brankytle,  jenž  činí  r.  14a 
na  Novém  městě  poslední  pořízení.*) 

Jméno  tesařských  mostníkův  a  rourníků  nemizí  ani  v  tél 
periodě, *)  Hojné  bylo  řemeslo  bednářův  a  bečvářů;  tito  robil 
bečky,  sudy;  onino  též  jiné  nádobí  dřevěné.  Nebylo  snad  mésti 
bez  nich.  Souviseli  s  větší  nebo  menší  produkci  piva.  Někde  jicl 
bylo  až  k  utvoření  organisace  dostatek.  Tak  v  Hradci  KráL  jes 
koncem  naší  periody  societa  bednářská,  před  tím  r.  1481  samo 
statný  cech  mají  v  Hoře,  kdež  v  předešlé  době  byh  s  jinými  po 
hromadě ;  v  Plzni  mají  v  XV.  věku  cech  bečváři ;  v  něm  byli  bez 
pochyby  spolu  s  bednáři,  jimž  tu  říkají  pintéři  (stejně  jako  v  Cheb 
pinter).    Na  Táboře  bylo  r.  1432    12  bednářů   a  jen   dva   bečváři 

V  Praze  obojí  řemeslo  shrnováno  pod  jméno  bečvářů  (doliatores' 
Cech  již  měli  v  době  předchozí.  V  této  době  mezi  měšťany  staro 
pražské  vstoupilo  38  mistrů  bečvářských,  všickni,  pokud  lze  soudit; 
Češi  až  na  Pintwana  (r.  1617),  jehož  jméno  trochu  po  uherski 
O  síle  řemesla  svědčí,  že  r.  1524  k  přísaze  přišlo  na  radní  důi 
28  bečvářů.^)  Mezi  nimi  byli  Němci  tři.  Bečvář,  jenž  dělával  krá! 
Jiřímu,  slul  Mikuláš.*) 

Specialisty  v  odboru  bečvářském  byli  neckaři  a  jiní  všelii 
nádobníci,  jichž  několik  málo  vyskytuje  se  v  Praze.  K  bečvářúi 
jest  připojiti  smolaře,  o  nichž  v  té  době  zřejmě  víme,  že  vylévá 
sudy  smolou. 

Znamenité  řemeslo  byli  koláři,  pod  kterýmž  jménem  v  lét 
době  shrnují  se  i  ti  všickni,  kdo  dělali  nápravy  (nápravnící 
podstavce  a  kostry  do  vozů  a  do  saní  (v  následující  době  sla 
řemeslo  korbařské  nebo  štelmařské,  také  podstávkářské).  Vůbe 
pozorujeme,  že  kolář  hotoví  teď  již  celý  vůz.  Jméno  vozáků  zmizel< 

V  onačejších  městech  všude  byli  koláři.  V  Rakovníce  aspoA  ti 
bývali  pospolu,  na  Táboře  r.  1432  bylo  jich  pět,  v  Hoře  mé 
societu,  jinde  zahrnuti  bývají  v  cechu  kovářském  či  jiném.  V  Prai 
svoji  organisaci  samostatnou  mají  při  konci  této  periody.  Do  Sta 
rého  města  10  kolářů  za  dobu  celou  vstoupilo  v  měšťanství,  jedť 


«)  Arch.  praž.,  č.  2094,  D    61. 

•)  Několik  mostníků  konec  XV.  stol   v  Beroune   Vávra,  Beroun,  65. 

')  Jména:  Pletínoha,  Drtina,  Trnka,  Mřenék,  Zlouie,  Diblík,  Vošiejc 
a  nahoře  psaný  Pintwan. 

*)  R.  1473  Y  kdafté  se  pHpomíná,  Že  král  mu  dluhuje  za  prád  3  kop; 
Arch.  praž.,  č.  2119,  R.  8. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Koláf,  soustružník.  453 

íctý  zove  se  zřejmě  nápravníkem  (1617);  12  kolářů  přišlo  r.  1624 
přísaze  na  radní  dům  a  nápravník  jeden.  Čtyři  koláře  vyčetli 
me  si  z  konšelů  malostranských,  dva  z  novoměstských.  Na  Starém 
lěstě  koláře  v  radě  není.  V  Praze  vyskytují  se  specialisté  kolářů, 
olečníci  (rotulifices),  kteří  robili  kolečka  nebo  trakaře.^) 

Dosti  veliká  specialisace  jeví  se  v  oboru  jemnější  práce  ze  dřeva, 
ú  jsou  nejprve  soustružníci,  kteří  hotovili  nádobky,  šachy, 
tetena,  kolovraty,  knoflíky  a  kdo  ví  co  ještě  jiného.  Byli  počtem 
Idy  ještě  nemnozí.  Z  venkovských  měst  jich  neznáme ;  v  Praze  za 
dou  dobu  jen  dva  stali  se  na  Starém  městě  sousedy,  oba  jistí 
echové  (1497,  1617);  na  Novém  městě  kupuje  r.  1479  sústružník 
ichal  dům  *) ;  k  přísaze  náboženské  r.  1624  přišel  jediný.  K  umělcům 
iležejí  řezáči  (řezbáři),  řemeslo  po  některých  znameních  ne- 
)jné.  Vždyf  v  Pražských  městech  jenom  dva  řezáči  přišli  k  přísaze 

1524,  a  jen  tři  řezáky,  a  to  teprve  v  posledním  desítiletí  této 
iriody  (1517 — 26),  nalezli  jsme,  že  vstupují  do  měšťanstva  staro- 
léstského.  Na  odpor  tomu  vyhrne  se  z  knih  města  Nového,  do 
ichž  zapisigí  se  koupě,  pak  také   z  knih  viničních   za  dobu  od 

1504—1526  dvacet  tři  jména  řezáčů,  což  jest  počet  zajisté  zna- 
lenitý.*)  Před  dobou  krále  Vladislava  asi  skutečně  bylo  v  Praze 
ízáčů  nemnoho.  Z  doby  dotčené  uveden  budiž  zvláště  mistr  Hanuš, 
už  na  Hradě  pražském  pracoval,  jsa  bezpochyby  mistrem  krá- 
Hřským,  nebot  kdysi  Vladislav  král  rozkázal,  aby  mu  každý  týden 
ugeltu  půl  kopy  grošů  č.  až  do  jeho  živnosti  bylo  vydáváno,  r.  1611 


•)  Jeden  r.  1464,  arch.  praž.,  č.  2084,  H.  12.  Nékterý  v  kn.  C.  209  \  č.  2091 

•)  Arch,  pražs.,  C.  2088,  C.  9. 

')  Jména  řezáčů  následigicí  jsou  sestavena  ze  sbírky  mojí  a  sbírky  dra  J. 
Imáka.  Ten  má  v  tom  podíl  vétflí.  R.  1604  Jan  Erchovský,  méi  dům  v  Opa- 
mcích  na  krchové,  odtud  Krchovský,  2091,  A.  8,  J.  27;  Matiád,  Matéj,  dům 
I  Senném  trhu  2091,  A.  18  —  1618;    1609   Václ.   ftezáč,   dům    ve  SmeCkách 

091,  E  8.  Dudek  Pfíhoda,  Jan  z  Veleslavína,  oba  kupují  vinice  2006,  44,  86 ; 
510  Jan  řezá6  na  RybníCku  2079,  122;  1611  Váciav,  svéd6í  1046,  68;  1612  Jan 

Křoupne  ulici,  2091,  O.  28,  f  1621;  1612  Prokop  na  Nov.  m.,  2006,  169; 
ianus  mistr  řezáč,  t  1623  na  Hradčanech,  2006,  16tř;  1613  Matú8  řezáč,  2006, 
77;  neví  se,  z  kterého  mésta  Pražského;   1614  jiný   Matúá   od  Svinské  brány. 

092,  67;  1516  Vavfínec  Vávra  na  Nov.  m.,  2092,  111,  dům  u  Horsk.  brány, 
W2,  149;  1616  Jan  řezáč,  na  Nov.  m ,  jiný  předefilých  Janů,  2006,  273.  R.  1617 
'anék  na  Nov.  m.,  2079,  153;  jiný  Vanék  a  Kuba,  oba  řezáči,  ale  podruzi,  1046, 
35;  Jan  z  Obory  sv.  Jana,  2006,  281 ;  Václav,  dům  měl  u  Koiis.  brány,  2092, 
61.  R.  1519  Váfta,  1523  Prokop,  1626  Jakub,  vSickni  tH  na  Florenci,  2006,  361, 
!W3,  135,  201;  1525  Mikuláš  Zhorský  u  sv.  Martina  na  Nov.  m.,  2093,  202. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


464  Kniha  III.  2.  Aemesla  s  materiálem  zvířecím  a  rostlinným. 

však  řezák  si  vyprosil  od  krále  pro  dávní  služby  to,  aby  i  manželce 
a  dítkám  jeho  král  i  nástupcové  jeho  vydávali  týdně  půl  kopy  až 
do  vyplnění  jednoho  sta  kop.*)  Podotknouti  jest,  že  i  mezi  malíři 
byli  mistři,  kteří  řezali  plastiky.  Připomínáme  jen  pražského  malíře 
a  řezbáře  Augustina  z  r.  1479.  Proto  asi  řezáči  vystupují  v  Praze 
tak  řídko  samotně,  že  mizejí  mezi  malíři.  Z  Hory  na  začátku  XV.  věku 
jest  znám  slavný  řezák  Jakub.  V  Jindřichově  Hradci  r.  1604  pra- 
coval sochař  Hanuš.')  V  jiných  městech  skryti  jsou  takoví  uměld 
mezi  stolaři  a  truhláři. 

Sem  náležejí  dále  kopytáři,^)  dřevákaři,  vřetenáři,*)  pa- 
ter ni  ci  (v  té  době  již  dosti  vzácní)  a  mísaři,  pokud  obojí 
pracují  ze  dřeva,  oni  růžencové  kulky,  tito  mísy.*)  Ve  Vídni  počítali 
mísaře  (schůssler)  mezi  soustružm'ky.*)  Sem  by  náležeU  též  čí  šíři, 
kteří  hubatky  robili  dřevěné.  V  Praze  za  celou  dobu  aspoň  4  číšíři 
v  knihách  trhových  zapsáni.')  Sera  příslušejí  loutnaři  nebo  či- 
tá mí  ci  (cithareda),  kteří  hotovili  dřevěné  nástroje  hudebné,  stru- 
něné  i  foukací.  Dva  takoví  řemeslnící  dostali  se  (r.  1466  a  1463» 
mezi  měšťany  Starého  města;  na  Novém  městě  r.  1478  kupuje 
citarista  Mikuláš  dům.®) 

I  v  této  době  činni  jsou  střelci,  děhcí  se  co  do  práce  v  In- 
ka ře  (balistaríi) ;  vždy  ještě  oblíbenou  zbrani  byl  luk  a  kuše  nebo 
samostříl,  obyčejně  z  dřeva  tisového  robený.  Pro  doklad  pohlédněmež 
jen  k  vojsku  městskému,  jež  město  Slaný  vysýlá  r.  1469  do  Moravy. 
V  soupise  jeho  zbraní  samá  pavéza,  samostříl,  některá  píštala  (pra- 
chová střelba)  některý  cep.  Již  to  také  význačno,  že  se  ten  voj  děli 
v  kušaře  a  pavézniky.^j  V  Pražských  městech  střelci  dle  privilegia 
Karlova  a  Václavova  pořade  seděh  na  hradbách  a  věžích  se  svou 

')  Leminger,  Arch.  Pam.,  XIV,  626  a  násl.  Teige,  Method,  XXX.,  90. 

»)  Soup.  Akad.  XIV.  233. 

•)  Kopytář  Vidlák  r.  1463  mél  dům  na  Nov.  m.  Arch.  pral.,  č.  2084,  F.  31 

*)  Na  Nov.  méste  r.  1601  vřetenář  Václav  mé  dům.  Arch.  pražs.,  t  20791 
93,  fi.  2090,  262.  Mikuiáá  upálen  r.  1626  v  Praze  pro  viru.  Bartod,  IV.,  7,  8,  9. 

*)  Dřevené  mísy  v  inventáři  kouřimském  (lib.  testam.  z  r.  1508);  y  inventáři 
mésta  Litomyšle  6.  118,  74  r.  1606.  Paterník  PMbek  r.  1476  konSelem  na  Nor. 
mésté. 

')  Jahrbuch  der  Samml.  Kaiserhaus.  XVII.  R   1451. 

')  Dle  Tomkových  Základů. 

•)  Jeden  má  jméno  křténé,  druhý  sliye  Václav  Motýl.  Seznamy  dra  Teige. 
Má  dům  na  Star.  m.  r.  1468.  Arch.  praž.,  £.  2103,  101.  Gitámík  Motýl  těl 
u  Tomka,  D.  P.,  VIIL,  íSi,  Onen  novoměstský  zapsán  v  k.  ft.  2087.  P.  80 

*)  Vojens.  poCet  slánský.  Arch.  slans«  Opis.  v  zemsk.  1469. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


střelci.  456 

dědí,  provozujíce  řemeslo  a  střehouce  zdi.  Veřtaty  nebo  „labora- 
oriuia  arcuficum"  kupoval  střelec  po  střelci  za  nestejný  peníz, 
tlrné  dle  toho,  kterak  veřtat  byl  zřízen,  a  byla-li  při  ném  za- 
ffádka  či  nic.  R.  1439  střelec  Matiáš  koupil  laboratorium  a  dům 
se  zahrádkou  při  brané  Horské  od  vdovy  střelcovské  za  75  kop; 
ýž  rok  jiné  laboratorium  u  brány  Svinské  bylo  za  42  kop  a  třetí 
1  brány  KoĎské  za  46  kop.  Na  proti  lomu  r.  1446  byl  „veřtaf 
i  dům  střelcovský  koupen  za  10  V^  kopy,  a  r.  1466  koupen  takový 
Imn  u  brány  Vyšehradské  za  17  kop  a  jiný  s  véží  za  30  kop.*) 
Střelci  cech  meh  již  v  době  předešlé  a  v  něm  trvali.*)  Lukaři 
íydlili  také  vnitř  města,*)  a  nejeden  sloužil  jako  tovaryš  u  sed- 
ářův.*)  Do  měšfanství  staropražského  za  celou  dobu  dostali  se 
lukaři  čtyři,  kušař  (balistator)  jeden.  Slul  Jakub  od  brány  Kutno- 
horské (de  porta  Montana  r.  1483).  V  Hoře  Kutné  střelci  vystupují 
r.  1481  jakožto  societa*);  na  Táboře  provozovali  r.  1432  řemeslo 
střelci  dva;  nějací  byli  r.  1491  v  Litomyšh,  po  jednom  vyskytují 
se  v  Pardubicích  *)  a  jinde  tu  tam. 

Na  konec  do  oboru  toho  buďtež  přičteni  košnaři,  košináři,') 
košíkáři  a  řešetáři  (cribra  parantes),®)  aspoĎ  řešetáři  se  vždy 
počítali  k  „řemeslu  od  dřeva".*)  Pražští  košináři  najímali  sobě 
lahy  po  Vltavě  daleko,  aby  s  nich  snímaU  vrbové  proutí.  *•) 

Uzavíráme  tento  okruh  industrie,  položivše  v  něm  o  třicaterém 
a  čtverém  řemesle. 


O  Arch.  praž.,  č.  2082,  S.  9,  11,  T.  4,  t.  2084,  A.  14,  č.  2086,  B.  19,  29. 

*)  Střelec  z  brány  Kartouzské  r.  1473  dává  pásy  a  peníze  (byl  boiiat) 
sehovali  starším  řemesla  střelcovského. 

*)  Ziga  lakař  r.  1431  na  maiostransk.  dlážení.  Arch.  praž.,  6.  2089,  26. 
Arch.  praž.,  ft.  2119.  Q.  9. 

*)  Arch.  praž.  Miscell,,  16,  P.  14. 

*)  Kn.  memorab.  arch.  horsk.  z  r.  1480. 

*)  Lib.  inscríption.  arch.  litomyd.  Výpis  prof.  Stépánka.  Arch.  Česk.,  XVII. 
R.  1512  Zřízení  mésta  166. 

*)  Kodináf  Jan  na  Star.  mésté  1480.  Arch.  pražs ,  č.  2119,  T.  11. 

*)  a  1442  též  fešetářka.  Arch.  praž.,  č.  2088,  £.  10. 

*)  Arch.  pražs.,  t,  1166,  98. 

'•)  Tamž.  t,  2138,  24.  R.  1608. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


m. 

Řemesla  od  kovů  a  Jiných  surovin  minerálných. 

Mezi  kovodělnými  řemesly  na  prvním  místě  uvedeni  budlež 
kováři,  jakožto  nejstarší,  nejpůvodnější  řemeslo  o  železe  pracující. 
Železo  jest  surovina  tak  rozmanitě  upotřebitelná,  že  již  v  předešlé 
době  odvětvilo  se  od  kovářů  nejedno  řemeslo  speciálně,  ale  přes 
to  kovář  v  této  době,  zvláště  kovář  venkovský,  vždy  ještě  byl  ře- 
meslný všeuměL  V  Berouně  kovář  Matouš  na  počátku  XVI.  věku 
vrtal  i  pušky. ') 

V  Praze  po  kovářích  a  jejich  specialistech,  kteří  všickni  své 
výrobky  kovali,  slula  novoměstská  ulice  jedna  vždy  ještě  kovářskou. 
Vlastních  kovářů  bylo  v  Praze  již  v  předešlé  periodě  dostatek 
k  organisaci,  tu  sobě  na  Starém  městě  i  po  vojně  udrželi,  a  v  No- 
vém vznikla  r.  1446.  *)  Do  měšťanství  staropražského  dostalo  se  od 
r.  1424—1526  úhrnem  36  kovářů,  jeden  z  počátku  XVI.  stol.  slul 
případně  Sudlice.  Mezi  konšely  Starého  města  kováře  jsme  neshle- 
dali, za  to  v  Novém  spočítáno  jich  za  tu  periodu  6,  mezi  nimiž 
i  Martin  krále  Vladislava  kovář,  *)  na  Malé  Straně  9  kovářů  v  radť 

')  Dle  Ú6etní  knihy  taméj.  arch.  z  r.  1608. 

")  Arch.  pražs.,  t.  2096.  M.  9.  Z  novoméstské  knihy.  Arch.  pražs.,  (.2096 
R.  6.  Zdá  se,  že  některý  pofiet  kovářů  shrnul  se  před  novoméstský  radní  dům. 
Známe  z  r.  1444  kováře  Polívku,  že  mčl  výheň  v  domku  proti  samému  rathouzu, 
vedle  výhné  kováře  Mú6ky;  r.  1506  Ján  Hora  ujal  tamž  nedaleko  chrámku 
Božího  Téla  místo  a  postavil  domek  s  výhní  kovářskou,  měl  z  toho  platit  1  gr. 
obecní  berně  a  druhý  groS  suchých  dní  úředníkům  obecním  Šestipanským.  Arth. 
pražs.,  6.  2133,  14. 

')  O  tomto  král. kováři  několik  zápisů  v  pražs.  knih,  ft.  2088.  K.  4.  Ku- 
puje dům  (r.  1482);  2089.  A.  14  zas.;  2091.  H.  24;  r.  1610  ůini  kšafl,  ě.  2095. 
F.  11. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kovář.  467 

isedali,  r.  1485  byl  jeden  z  nich,  Sigmund,  primasem.  K  přísaze 
áboženské  r.  1524  pfiSlo  z  obou  větších  mést  najednou  39  kováfů^ 
fl  tedy  počet  toho  řemesla  ze  znamenitějších.  Mezi  zapsanými  ko- 
íři  není  bezpečného  Němce/)  proti  tomu  r.  1437  dvorský  kovář 
[atouš  byl  Italián.  *) 

Na  venkově  nikde  nebyU  a  nemohli  býti  bez  kováře;  na  Tá- 
Dře  r.  1432  bylo  jich  pospolu  13,  v  Rakovníce  asi  6,  v  Berouně 
483—1526)  18,  *)  v  Hoře,  kdež  pracovah  k  horám,  měli  v  této 
3bě  mocnou  organisaci,  i  v  Kouřimi  r.  1489  a  v  Čáslavi  r.  1523 
7IÍ  svým  jménem  všecko  řemeslo  želei^ářské,  v  Mladé  Boleslavi 
v  menších  městech,  na  Mělníce  (1521),  v  Turnově  (1519),  v  Ko- 
elci  Labském  (1521)  jsou  na  počátku  XVI.  věku  ta  řemesla  tak 
Iná,  že  mohla  zakládati  sdružení. 

S  kováři  v  jedné  družině  byli  tu  a  tam  kosaři,*)  a  z  jiných 
>eeialistů  kovářských  drží  se  i  v  této  periodě  hřebičníci  (cla- 
)rum  fabricator)  a  jehelní ci.  Že  by  jich  bylo  v  Praze  mnoho, 
říze  říci.  V  pramenech  zapsán  hřebičník  řídko  kdy  který.  *)  Je 
sto,  že  pražští  a  venkovští   kováři  dělali  hřebíky  obyčejně  sami.*) 

některém  hřebičnikovi  máme  důkaz,  že  hřebíků  vůbec  ani  ne- 
ilal,  on  je  sám  kupoval  a  prodával,  slovem,  že  nebyl  to  řemeslník 
fhrž  obchodník,  a  proto  se  tentokrát  s  hřebičníky  shledáme  při 
)chodě  zase. ')  Stejně  tak  s  jehláři,  jedni  obchodují  jehlami,  druzi 

dělají  (acufex).  Řemeslných  jehlářů  však  bylo  v  Praze  tolik,  že 
ačili  k  organisaci,  jejíž  stopy  jsou  z  r.  1436  a  1464.*)  Do  mě- 
anství  staropražského  vstoupilo  v  naší  periodě  9  jehlářů,  z  nichž 
den  Polák  (Řehoř)  z  Poznaně  (r.  1459),  jiný  ze  Střelína. 


^)  Jména  deska  tako?álo:  Masopust,  Ďáblický,  Babka,  2áža,  Anieka,  Pi- 
tek,  CbřeD,  Lahvička  a  p.  Arch.  pražs.,  6.  994,  98. 

•)  Tomek,  D.  P.,  IX,  262. 

»)  Vávra,  Beroun  66. 

*)  Arch.  mladobolesl.  A.  10,  fol.  7.  ňád  kovářů  z  r.  1518. 

^  Arch.  prais.,  ft.  2119,  S.  14  r.  1477  Mikuláš,  hfebiCnik  staroméslsk}' 
uten  za  plech;  1495  hřebi£nik  na  Hradčanech  jeden  u  Tomka  v  D.  P.,  ViII., 
;.  K  domu  pražskému  od  r.  1420—1500  připsán  jediný  (Tomkovy  Základy). 
i  Hradčanech  jeden,  Mikulád  r.  1495,  2253,  55. 

•)  Tomášovi,  kováH  z  Podskalí,  jsou  r.  1521  lidé  (až  tfi  Sázavy)  dlužni  za 
ebíky.  Arch.  pražs.,  ft.  2142,  C.  18. 

O  Na  př.  hfebičnik  Fryc  r.  1468  dlužen  kupci  Kyserovi  z  Ghba  za  půl 
sáta  tisíce  hřebíků  černých  a  jiných.  Arch.  pražs.,  č.  2119.  M.  13. 

•)  Miscell.  č.  16,  H.  16  pH  dskách.  Ted  v  arch.  pražs.  Vidimus  priviL 
mést.  mus   1436. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


4r»8  Kniha  IIL  3.  Aemesla  surovin  minerál ných. 

Jakožto  specialisované  řemeslo  kovářské  poprvé  vyskytují  se 
řetězníci;  jeden  z  nich  r.  1470  přijal  méstské  právo  na  Starém 
městě  Pražském. 

Plechem  pracovali  flašnéři  (ars  flaškarioram)  již  z  předešla 
periody  povědomí.  Hotovili  lucerny,  láhve  a  jiné  všelijaké  nádoby 
z  plechu  černého  i  z  bQého.  Na  Novém  městě  v  ulici  kovářské  na- 
byli od  půlky  XV.  věku  většiny,  takže  odtud  již  obyčejněji  ulice 
ta  slula  flašneřskou  nebo  flaškářskou.  Na  Starém  městě  bylo  jich 
nemnoho.  Mezi  měšťany  novými  shledali  jsme  (od  r.  1424—1526) 
jen  dva.  Mistr  Duchek,  jenž  r.  1614  na  Novém  městě  kupuje  důni 
a  sluje  „lahvičníkem",*)  dělal  snad  pouze  láhve;  byl  by  tudíž 
z  flasnéřů  specialista.  Od  ílašnéřů,  nevíme  kdy,  oddělili  se  ti,  kteří 
pracovali  jen  bílým  plechem  (klempíři).  Asi  mnoho  práce  obdr- 
želi flašnéři  rozkazem  konšelů  novoměstských  r.  1508,  aby  nebylo 
dlouhých  žlabů  na  domech  k  vylévání  nečistot,  ale  místo  nich  aby 
byly  „trúby"  dolů  při  zdech.  *)  Na  venkově  flašnýři  byli  řídko  kde. 
Jednoho  známe  v  Táboře  (1432);  práci  jejich  zastupoval  zajisté 
kovář.  Dobří  klempíři  byli  v  Ghebě;  jsoutě  r.  1498  zváni,  aby 
v  Praze  na  novém  paláci  na  Hradě  pobili  pět  střech  plechem  po- 
cínovaným. •) 

Bílé  dílo  plechové  robili  struhadlníci  jakožto  odvětví  klem- 
pířů. Byli  asi  jen  v  Praze.*)  Utěšeně  rostlo  v  této  době  řemeslo 
zámečnické  (serifex,  serator),  osamostatnělé  odvětví  to  kovář^té. 
Organisaci  z  předešlé  periody  si  v  Praze  udržují  na  dále.  K  mi- 
šfanství  v  Starém  městě  přistoupilo  jich  do  r.  1626  22,  počet  dosti 
značný ;  některý  přibyl  ze  Žatce,  ze  Slaného,  z  Turnova,  z  Klatov. 
z  Jaroměře,  z  Poličky  a  z  jiných  českých  měst;  všickni  (>chovť 
přirození,  aspoft  bezpečně  německého  jména  mezi  nimi  není.*)  Jeden 

')  Arch   pražs.,  č.  2092.  ^0. 

*)  Arch.  pražs.,  2138,  26. 

■)  Zval  je  Andreas  Skalský  z  Ratiboře,  žádaje,  aby  poslán  byl  jeden  či 
dva  >blechmeister«  nebo  »hammerschmiede«.  Arch.  chebsk.  Opis  v  zemsk 

*)  Arch.  pražs.,  č.  2089,  T.  22  Viktorin  struhadlník  kupuje  dům  ▼  Noven) 
m.  Jiný  C.  2079,  68.  R.  1498. 

•)  Z  českých  jmen:  Lékařík  (1498),  Císař  (1616),  Křepelka,  Karas,  Turíl 
(po  1617).  Kšaft  Kulhánkův  r.  1466  v  kn.  t.  2119.  O.  6.  Mimo  ty  uvidí  í< 
v  knihách  staromést.  bohatý  zameč.  Václav  Uscal,  jehož  kSaft  z  r.  1474  t  t- 
č.  2141,  423;  zámečník  Janek  r.  1467,  č.  2119,  J.  3.  Z  raalostraMkých  lime^ 
níků  častéji  psán  v  knihách  Václav  (1476),  Gallns,  dictus  Paflek  (UTl 
Arch.  pražs.,  č.  2080,  302.  Na  Novém  méslé  vyskytují  se  zámečnici  při  koupici 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Fladnéř,  zámečník,  orloj  nik.  459 

Z  nich,  Hanuš,  přijatý  do  města  r.  1462,  mohl  by  býti  slavný 
orlojník.*)  Mezi  konšely,  podivno,  nalezli  jsme  zámečníky  dva  jen 
na  Malé  Slrané.')  K  přísaze  v  náboženské  bouři  r.  1624  přišlo 
z  obou  měst  Pražských  na  radní  dům  19  mistrů  (ale  byli  s  nimi 
i  oslrožm'ci).  Též  v  zánovní  straně  protestantské  bylo  kolik  zámeč- 
níků, kteří  arci  k  přísaze  kališnické  nepřišli. 

Na  venkově  v  městech  větších  zámečníci  již  byli  všude.  V  Hoře 
byli  r.  1481  zorganisováni,')  v  Plzni  (1488),  v  Slaném  (1469)*)  při- 
družili se  touž  dobou  k  jiným  kovodělníkům  r.  1518  sdružili  se 
v  Boleslavi  Ml.,*)  též  tak  v  Čáslavi  a  jinde.  I  v  malém  Rakovníku  bylo 
v  každý  čas  aspoĎ  po  dvou  zámečnících,  a  snad  i  víc,  kdyžtě  roku 
1525  připomíná  se  společná  všech  zámečníků  dílna  při  zdi  městské; 
v  Pardubicích  uvádí  se  jeden  (kol  r.  1500),^  v  Jindřichově  Hradci 
zapsán  r.  1494  zámečník  Michal,  že  dělá  pero  k  cimbálu,'')  v  Ná- 
chode r.  1446  zámečník  Matěj  opravuje  a  opatruje  hodiny;®) 
stejnou  práci  s  hodinami  má  r.  1508  v  Berouně  zámečník  ^Kolda.**) 

Odvětví  kovářské  či  zámečnické,  orloj  ní  ci  nebo  hodináři, 
v  předešlé  době  dosti  vzácní,  od  pol.  XV.  věku  rozhojnili  se  poněkud. 
V  Praze  Staré  uvádí  se  r.  1436  orlojník  Martin,  r.  1439  Václav;^®) 
r.  1462  stal  se  měšťanem  Jeroným  horologista,  zakoupiv  si  dům 
na  masném  trhu.  *')  Později  slovutným  se  stává  v  témž  Starém 
ffiéstě  orlojník  Hanuš,  rodák  z  Hradce  Králové.")  Ten  zhotovil  kdys 
kol  r.  1490  hvězdářské  hodiny,  pověstný  orloj  pod  věží,  dosavadní 

domoviltch  dosti  často.  Až  na  Frice  (1467)  samí  Cechové  (HanuS  Turek,  Moul- 
^ic€,  Bartoš  r.  1457  v  kn.  č.  2086,  E.  4,  D.  80  a  j.  r.  1508  Pavel  Trnka  v  kn. 
č  2091,  E  16).  Také  mezi  osedlými  Pražských  mést  časem  přihodí  se  nékterý 
timeíník;  r.  1456  jeden  zove  se  Štormpaitl.  Ten  snad  Némec  rodem   (&.   2119, 

H.  2). 

')  iakoi  míní  dr  Teige  ve  svých  Seznamech  méStanských  (Almanach). 
')  Kn.  arch.  pražs.,  č.  2080,  29. 

')  Kn.  memorab.  arch.  kutn.  r.  1480,  Též  Seznam  Hejnicftv. 
*)  Slánské  počty  vojenské  1469.  Opis  v  arch.  zems. 
*)  Kn.  mladobolesl.,  č.  A.  10,  7. 

•)  Arch.  Ces.,  XVII.  Dle  urbáfe  cca  1500.  Rakovn.  Levý,  166. 
')  Refpst  purkmistr  z  r.  1487  v  arch.  hradec.,  foi.  41. 
•)  Hraáe,  Náchod,  493. 
*)  Kn.  počtů  arch.  beroun.  1508. 
'•)  Arch.  pražs.,  č.  2099,  418,  482. 
")  Arch.  pražs.,  č.  2103,  98. 

*")  Dle  Tomka,  D.  P.,  DL,  278.  Klade  Hanuše  mezi  roky  1476—97.  O  uém 
»«í  T  VOL,  61,  397. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


460  Kniha  III.  3.  (řemesla  surovin  minerálnýcb. 

klenot  pražský.  R.  1493  i  Jindl4chohradeckým  postavil  na  věži  za 
18  kop  míš.  orloj,  jehož  ústrojí  dávno  rozházeno.*)  Kdo  ví,  kam 
ještě  jinam  ho  volali  k  práci.  I  v  Slaném  měli  orloj,  prý  podobný 
pražskému.  V  Starém  městě  v  ulici  platnéřské  dům  má  r.  151t^ 
orlojník  Jakub  *)  a  na  konci  periody  n  1626  vyskytuje  se  tu  orloj- 
ník  Johannes,  jemuž  příbuzný  kněz  Jakub  z  Hradce  Král.,  znaje 
jeho  počestný  život,  kupuje  dům  u  prstenů  proti  hřbitovu  sv.  Jiljí.'» 
Na  Novém  městě  měli  orlojníka  VaĎka,  jenž  r.  1460  již  byl  mrtev. 
r.  1474  v  témž  městě  kdosi  činí  odkaz  orlojníku  Ondřejovi;  r.  1475 
uvádí  se  tu  s  domem  hodinář  Pavel.*)  Na  Menším  městě  byl  orloj- 
ník Ondřej  (r.  1507 — 1519),  o  jehož  statek  po  smrti  se  hádají, 
dále  uvádějí  se  orlojníci  Baltasar  (r.  1521 — 1530)  a  Franc  (1523).'i 
O  venkovských  orlojnících  málo  zpráv.  R.  1511  Kouřimští  ho  měli, 
slul  Ondřej;  toho  roku  spravoval  „neobyčejný"  orloj  v  Kolíně :*i 
jiný  Ondřej,  odkudsi  orlojník,  r.  1524  dělal  orloj  v  Rakovníce  na 
Vysoké  bráně,  ale  špatně,  orloj  po  roce  nešel,  a  Rakovničtí  žádali 
vrácení  vydaných  peněz.') 

Specialisté  od  zámečníků  odštěpení,®)  ostrožní c i,  v  této  dobt' 
hustěji  se  objevují  než  v  předešlé.  Měšťanského  práva  v  této  periodť- 
nabylo  v  Starém  městě  26  ostrožníků,  mezi  nimiž  jeden  Němtr 
z  Rakous  (po  r.  1477),  a  jiný  s  cizejším  jménem  Martan.  Jináí 
všecko  Cechové,  přibyvší  do  Prahy  z  Loun,  z  Mělníka,  z  Prachatic. 
Jeden  z  nich  (Franěk)  dostal  se  mezi  konšely  staroměstské.^)  To 
řemeslo  bylo  již  r.  1441  tak  silno,  že  se  zámečníky  mohlo  podnik- 


')  Soupis  Akad.  XIV.,  261.  Novák.  Registr,  purkm.  v  panském  archivu 
hradeckém. 

■)  Arch.  pražs.,  č.  2108,  176. 

»)  Arch.  pražs.,  6.  2108,  147.  Dům  za  80  kop   č 

*)  Arch.  pražs.,  ft.  2086,  K.  26,  č.  2087,  G.  8,  J.  1 

•)  Arch.  pražs,  2211,  L.  14,  O.  11,  J.  6.  Baltasar  mél  dům  na  rynku - 
r.  1630  mrtev,  2212,  H.  19.  Tomek,  D.  R,  IX.,  294,  VIII.  397. 

•)  Arch.  Cesk.,  XVIII.,  630. 

')  Leyý,  Rakovník,  122. 

•)  Mistr  Strejček  (1462—1488)  v  Praze*  Staré  zove  se  jednou  zámetínikenK 
jindy  ostrožníkem.  Arch.  pražs.,  6.  2119.  M.  6,  V.  12. 

*)  R.  1480  dělá  kdaft,  mél  dům  v  Železné  ulici  u  6ern.  medvěda,  dlnžea 
mu  byl  Beneš  z  Weytmile  104  kopy,  kondelé  70  kop.  Arch.  prais.,  C.  2119, 
T.  15.  V  též  knize  ostrožník  Bobík  1480  (T.  V),  Havel  1474  (R.  18):  ▼  male- 
strans.  kn.  ft.  2080  Franék  1447  (92),  1468  (216)  atd.  O  Václavu  Fresserovi, 
staroměstském  ostrožníků,  Némci  a  človéku  surovém,  (t  1627)  data  u  Simáta 
ve  Zprávách  o  mah'řích,  19. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ostrožnik,  nožíf.  461 

noati  živnostenskou  hádku.*)  V  některých  méstech  venkovských 
ostrožníci  vyskytují  se,  ale  nevalným  počtem,  obyčejné  po  jednom 
(Tábor,  Rakovník).*) 

Nad  ostrožníky  daleko  silnější  bylo  řemeslo  nožířské,  na 
Novém  městě  organisované  již  v  periodě  předešlé,  na  Starém  sdru- 
žené ještě  za  války  r.  1427.  K  měšťanství  staropražskému  přistou- 
pilo v  naši  periodě  do  r.  1626  76  nožířů,  mezi  nimiž  sotva  dva 
Němci  a  tři  Poláci.')  Přibyli  do  Prahy,  pokud  to  zapsáno,  z  Pří- 
bramě, z  Domašína,  ze  Slaného,  z  Knína,  Chlumce,  Bystřice.  Mezi 
konšely  staroměstskými  v  této  periodě  shledali  jsme  osm  nožířů,^) 
na  Novém  městě  dva,  z  nichž  jeden  Rechthaba  byl  r.  1483  pri- 
masem, na  Menším  městě  pět,  z  nichž  dva  (Bartoš  1600  a  Ondřej 
1517)  byli  primasy.  Některý  z  nožířů  zapsán  jakožto  obchodník 
nožů  (cultel.  venditor).  Za  všecku  dobu  ve  všech  pražských  knihách 
potkáváš  se  s  nožífí,*)  pročež  nedivno,  když  voláni  jsou  r.  1624 
k  přísaze  na  rathouz,  že  z  Nového  a  ze  Starého  města  přihrnulo 
se  jich  86!  A  ti,  až  na  dva  Němce,  všecko  Češi.*^)  V  straně  pro- 
tivné, z  města  hnané,  také  byl  některý  nožíř.  Vzpomínáme  Jana 
Kalence,  jenž  byl  cejchován  a  mrskán,  že  podával  z  kalicha  pry- 
skeřicí  vylitého  a  kázal.'')  V  Praze  bylonožíře  také  za  všecken  čas 
znáti;  přes  tu  chvíli  se  v  živnostenských  příčinách  s  některým  ře- 
meslem hádali,  jakž  o  tom  na  svém  místě  se  položí.  Právali  se 
však  i  z  osobní  bujnosti.  Toho  rázu  nejtužší  různice  až  i  vraždy 
sběhly  se  mezi  nimi  a  sladovníky  r.  1600.  Mnozí  z  hněvníků  proto 
vypověděni  z  Prahy.®) 

')  Arch.  pražs ,  &  992,  205.  Arch.  Ces ,  XIV.,  489. 

*)  Y  seznamech  kutnohorských  (Hejnic)  ani  ▼  plzeňských  (Strnad)  nena- 
lezli jsme  jméno  toho  řemesla. 

•)  Česká  jména:  Cibulář  (po  r.  1497),  Švestka,  OprSal  (po  r.  1607),  Válený, 
Stastný,  Čejka,  MenSík  (po  1617),  německé  jméno:  Ssad  (1427). 

*)  Příjmení:  Stfhlayec,  2ampach,  Trubka,  Chochol,  Zají6ek.  Toho  Zajíčka 
k^aft  z  r.  1470  v  kniz.  arch.  pražs.,  6.  2119,  P.  9. 

')  Néktefi:  R.  1460  Jan  od  zajíce,  1460,  61,  Kokysl  (Kakysl)  a  syn  jeho 
Janek,  noiíř  Petr  1449,  Labutský  1462,  Mikulád,  Kumpán,  Surovec  1488,  For- 
mánek 1614  (v  knize  arch.  pražs ,  *  6.  2119  C.  8,  E.  4,  M.  4,  V.  8,  16.  V  knize 
í  8,  7);  v  novoméstské  knize  2148  nožíř  Chochol,  v  C.  2079  r.  1614  Plachý, 
1516  2ák  aid. 

•)  Příjmení :  Chlevec,  Turek,  Klika,  Neftista,  Pudík,  Vepřek,  Udlý,  Filiauá, 
Smažil,  Schromý,  Křtalt,  Sváskáček,  Človíček,  Far^,  Ztekly. 

*)  Bartod.  rV.  kniha. 

^  Dle  Hájka,  Kron.  464,  1489.  Staří  Letop.  vypravují,  že  r.  1601  v  pondélí 


Digitized  by  VjOOQ IC 


462  Kniha  III.  3.  Aemesla  surovin  mínerálných. 

V  městech  venkovských  větších  v  této  periodě  nebylo  bez  no- 
žířův.  Byli  v  Hoře,  v  Plzni,  na  Táboře  (r.  1432  6  mistrů),  r.  1618 
zúčastňují  se  spolku  s  jinými  kovodělníky  v  Boleslavi  MladéJ) 
byli  v  Berouně,*)  nožíře  měli  i  v  Rakovníce,^)  r.  1453  v  Náchod^. 
kdež  se  jeví  dle  jmen  býti  Němci  (Erhart,  Kyntar),*)  ba  i  v  malé 
Chocni  (r.  1626).*) 

Drobné  odvětví  nožířů  byli  nožíkáři  (kteří  robili  nůžky)  a 
šípaři,  kopinníci,*)  kteří  hotovili  hroty  šípů  a  kopí.  Pokud 
obojí  řemeslo  kupovalo  hotové  hroty  od  kovářů  a  robilo  jen  dh^- 
věnou  a  koženou  úpravu  ratiště,  slušelo  by  uvedeno  býti  jinde  než 
mezi  kovodělníky.  R.  1624  přišli  v  obojí  Praze  (Staré  a  Nové)  čtytí 
šípaři  k  přísaze  v  náboženském  hnutí.  K  domům  pražským  doslali 
se  za  celou  dobu  šípaři  tři.  Je  tedy  starodávné  to  řemeslo  nehojné, 
ale  k  vymření  se  ještě  nemá.  Venku  zastával  šípaře  kovář,  ale  Tá- 
borští r.  1432  měh  svého  šípaře;  v  Berouně  šípař  na  počátku 
XVI.  věku  prodává  šípy,  seká  na  trúbách  a  dělá  kuše  k  střelbe/l 

Bližší  příbuzní  nožířů  byli  mečiři  (fabri  gladiorum),  kterých 
v  této  periodě  vojnou  patrně  přibylo  v  řemesle  českém.  Měšťanství 
Starého  města  přijalo  do  r.  1626  18  mečířů,  z  nichž  jeden  přisel 
z  Klatov,  jiný  z  Nymburka;  jeden  mečíř  byl  Polák,  jeden  snad 
Němec  (Kedrle  po  r.  1617).  Při  svrchupsané  přísaze  r.  1624  vysky- 
tuje se  nám  z  obou  mést  jen  8  mečířů,  což  zajisté  málo;  zdá  se 
však,  že  ostatní  mečiři  byli  při  straně  protestantské,  a  ti  na  radni 
dům  přísahat  nešli.®)  Mečířů  v  samém  Starém  městě  bylo  jistě  víc 
vždyf  se  tu  r.  1609  sdružili  v  societu.  V  městech  venkovských 
zastoupeni  jsou  jako  nožíři;  leckde  jen  po  jednom.®) 

velikonoční  sladovníci  přišedše  z  Obory   spili   se  a  vpadli   do    ulice    nožířsko' 
Datum  1600.  Tomek,  D.  P,  X.,  152. 

')  L.  c.  a  v  knize  arch.  bolesl.  £.  A.  10,  fol.  7. 

•)  Jeden  z  berounských  nožiřCi,  Václav,  r.  1616  v  Praze.  Arch.  prais- 
ó.  2079,  160. 

•)  Levý,  Rakov.  Seznam  řem.  z  XV.  stol. 

♦)  HraSe,  Náchod  606. 

*)  Barvíř,  Choceň  30. 

*)  Gailus,  kopinik  v  Nov.  mésté  r.  1438.  Kn.  arch.  praž ,  &  2082,  K.  li 

')  Arch.  ber.  kn,  počtů  z  r.  1608. 

•)  O  Vítovi  mečíH  to  víme  jisté.    Z   knih  městských  známe  jeSté  meí*? 
Jánka  Zajíčka  na  Star.  mésté,  jenž  činí  kdaft  r.  1466  (č.  2119,  Q.  4.  Arch.  prai 
novoméstského  BartoSe  1499  (č.  2090,  49),  Tomu   Výstřeika,  jenž  r.    1600  řin. 
kSafl  (č   2096,  D.  7)  a  Václ.  Kožmína  z  r.  1614  (č.  2079,  189). 

•)  Na  př.  na  Táboře  r.  1432  (Program  gym.  1871),  v  Rakovníce,  v  Pírda- 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Me«if,  plainéf,  brnif.  463 

Podle  mečířů  nalezli  jsme  v  Praze  za  celou  dobu  také  jednoho 
čepelníka,*)  tedy  méně  jich  nežli  v  dobé  předešlé.  Platnéři, 
kteří  již  y  předešlé  době  měli  na  Star.  městě  organisaci,  drží  se 
v  Praze  statně  i  v  této  české  periodě.  Mezi  měštany  Starého  města 
přibylo  do  r.  1626  mistrů  26.  Jeden  z  Vlašimi  (po  r.  1477).  Mezi 
všemi  jediné  jméno  německé.*)  V  konšelství  nalezli  jsme  platnéře 
dva,  a  to  jen  na  Starém  městě.')  V  knihách  městských  nejsou 
platnéři  vzácni ;  nalézáš  je  mezi  zámožnými  měšťany  v  každý  čas,*) 
ale  k  přísaze  r.  1524  z  obou  Pražských  měst  dostavili  se  jen  čtyři. 

V  městech  venkovských  platnéřů  nebylo  nikde  mnoho  pospolu,  vy- 
skytují se  jen  jednotlivě;  na  Táboře  r.  1432  měU  jediného;  v  konec 
století  XV.  jest  ten  onen  platnéř  už  i  v  Berouně ;  z  Hradce  Jindři- 
chova známe  platnéře  Václava,  jenž  r.  1483  byl  v  Praze  dlužen.*) 

Odvětví  platnéřského  řemesla,  helméři,  vyskytují  se  v  Praze,, 
ale  po  řídku,  obyčejné  platnéř  robil  lebky  oceUvé  sám.*^  Jednoho 
helméře  (Jakuba)  nalezU  jsme  r.  1422  mezi  konšely  Starého  města 
a  druhého  (Martina)  r.  1495  mezi  konšely  malostranskými.  Brnířá 
patrně  ubývá  od  polou  XV.  věku ;  drátěná  brně  se  zvolna  odkládá. 

V  Praze  Staré  za  celou  periodu  (do  r.  1526)  k  měšťanství  při- 
stoupilo 25  brnířů,  což  by  nebyl  počet  právě  malý,  ale  v  tom^ 
kterak  přistupovali,  jeví  se  úbytek;   v  desátku  let  1427 — 37  přišlo 


bicích  (1612),  do  Stříbra  přiSei  meCíř  Václav  ze  Žlutíc  r.  1606.  Z  knihy  střib. 
Opis  v  zem.  arcii.;  víc  jich  bylo  v  Plzni.  Z  Litoměřic  známe  mečíře  Jana,  jenž 
r.  1461  v  Praze  se  soudil.  Arch.  pražs  ,  2263,  18.  V  Náchode  první  mečíř  r.  1629 
Eliá$  2id.  HraSe,  Náchod,  606.    Hraše  mysli,  že  byl  žid. 

O  Arch.  pražs ,  ft.  2083,  L.  16,  r.  1444.  Nové  mésto. 

•)  Z  jmen  óeských:  Stomíl  (po  r.  1477). 

*)  Jeden  z  nich  Vůz,  svrchu  jíž  uvedený. 

*)  Uvedeme  některé  jménem  a  6asem  pro  důležitost  toho  řeínesla :  H.  1439- 
Henrícus  Hemrle ;  má  dům  v  Ostrožnic.  ulici.  Arch.  praž ,  6.  2102,  424.  Od 
polov.  stol.  XV.  byl  tu  Křiž  thorifex,  statek  jeho  r.  1463  stal  se  odmrtnýuu 
Arch.  praž ,  2103,  102.  R.  1464  Janek  Legát,  (jeho  kšaft  v  arch.  praž.,  t.  2119, 
li.  8),  1463  platnéř  Vocásek  (tamž  M.  18),  r.  1464  Smetana  (N.  13),  1472  Skoda 
fč.  2106,  296);  1473  platnéř  Duchek  Popel  (č.  2119,  R.  9),  Šimon,  thorifex 
iictus  Albus  Leo,  Star.  mést,  6.  2106,  346.  1477  Havel  Kabele,  Cabela  (S.  14), 
lýž  Cabela  mél  s  Duchkem  spolefině  koupený  nákovadlen  (£.  1  r.  1461),  1479 
Pivce  Václav  (kšaft  T.,  4),  Jan  Dúbek  (tamž),  1483  Sladký  (V  12),  jiný  Plvce, 
lan,  snad  syn  Václavův  r.  1616  (6.  8,  foi  16).  Z  platnéřů,  pouhých  obyvatelů, 
uveden  r.  1486  Jan  Biberka,  který  nekale  utekl  z  mésta  Nového.  Arch.  praž.,^ 
i    11,  fol.  S.  16.  Z  r.  1464  jest  povédoma  též  platnéřka  Ktížová  (6.  2141,  138). 

»)  Arch.  pražs ,  &   2094,  H.  7. 

*)  V  kdaftě  platnéře  Legata  1464  je  o  tom  důkaz.  Arch  praž ,  6.  2119,  6.  8. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


464  Kniha  III.  3.  Řemesla  surovin  mineráiných. 

jich  do  Prahy  pět  (z  nichž  Gunz,  jakož  svrchu  přiznáno,  může  býti 
Němec,  „Jíra"  z  Lipého  Cech);  v  desátku  následujícím  (1437 — 47 
•šest  bmířů  přibylo,  z  nichž  tři  Němci,  v  desetiletí  potom  (1447 — 57 
jedenáct  brnířů  jsme  spočítali,  mezi  nimiž  dokonce  5  Němců.  Te 
byl  vrchol  jich  počtu  v  Praze.  Od  r.  1457  'za  10  let  pfi^  jen  dva 
pak  až  do  r.  1517  žádný  a  na  konec  periody  jeden.  Za  viecki 
•dobu  (1420 — 1500)  zapsáni  jsou  k  domům  pražským  toliko  tř 
brníři ')  a  k  náboženské  smlouvě  a  slibování  proti  protestantští 
r.  1524  nepřišel  žádný.  V  městech  našich  venkovských  brníře  řidk< 
najdeš.*)  To  vše  svědčí  o  zániku  řemesla,  ačkoli  mělo  ještě  při  r.  145^ 
v  Praze  svou  organisaci.  V  Němcích  i  jinde  hynuli  stejné.  V  Norinh 
bérce  pancířníci  přestali  býti  societou  r.  1497,  odtud  živořili  jei 
jednotlivě.')  Že  se  k  nám  v  první  půli  XV.  století  přihnalo  r.e 
•meckých  brnířů  značnější  počet,  to  právě  svádíme  na  hynutí  toh< 
řemesla  v  Němcích. 

Pomahači  platnéřů  byli  puléři  (jiní  než  puléři  kamenů),  al 
víme  v  Praze  jen  o  třech  z  r.  1446  (Šimon)  a  1464  (Hanúšefc 
a  z  r.  1460  (zase  Šimon). ^)  Ti  po  našem  mínění  pulérovali  neb( 
leštili  zbraně  a  zbroj. 

Řemeslo  puškařské  a  ručnikářské  (bombardista)  v  hu 
•sitském  století  nemohlo  než  růsti  a  kvésti.  Střelba  prachem  na 
híjená,  af  ze  železa  af  z  bronzu,  právě  husitskou  válkou  zobecněla 
vznikaly  malé  pušky,  ručnice  palné,  a  na  vozech  Žižkových  byl 
místo  a  úloha  pro  houfnice  většího  rázu.  V  husitské  válce  pražšl 
puškaři  lili  o  překot  pušky  v  Ungelte  a  v  klášteře  Sv.  Jakuba,' 
není  pochybnosti,  že  také  po  venkově  puškařské  řemeslo,  jež  are 
leckde  za  nebjrtí  speciaUstů  provozoval  zámečník,^)  kovář  i  konvá 
a  zvonař,  čile  přičiňovalo  k  obraně  národa.   Mezi  méšfany    staro 


*)  V  knihách  smluv  a  kSaftů  pražských  potkáš  se  s  brníři  pr&Té  jen  á 
r.  1460  fiastéji,  pak  jsou  vzácní.  V  kn.  ft.  2119  uvádí  se  Šimon  r.  1452  (F.  ^ 
ftehoř  r.  1464  (fol.  G.  8  též  v  kn.  2141,  138),  téhož  r  1454  brníř  Reinhai 
(fol.  G.  3). 

*)  Strnad  v  plzeňských  seznamech  brníře  má. 

■)  Inama-Sternegg,  Wirtschaftsgesch.,  III.,  116.  Weigel,  Abbildungen  át 
fiauptst&ade,  56. 

*)  Arch.  pražs.,  C.  2096,  L.  7  a  ft.  2119,  G.  7,  6.  2085,  G.  18.  Je  to  tt«ti 

*)  Tomek,  D.  P.,  Vlil.,  74,  76. 

*)  Zámefcník  Petr  Kulhánek,  ředitel  střelby  pražské  kol  r.  1450.  Toroe) 
B.  P.,  VIII.,  356.  I  v  pražských  pamětech  (arch.  zemsk.  ft.  4,  573)  6teme,  i 
zámečníci  mést  Pražských  »od  starodávnac   délali  ručnice  zapalovací  (r.  1555 


Digitized  by  VjOOQ IC 


PudkaH.  465 

Děstské  vstoupilo  od  r.  1457  do   konce   periody   (1526)   puškařů 
m  7.  Počet  nevalný.   Víc  jich  bylo  asi  na  Novém    městě.   Jeden 

puškařů  (qui  pixides  laborat)  byl  r.  1457  Matěj,  rodilý  Polák. 
[  domům  v  Pražských  městech  připsáno  za  celou  periodu  jen  pět 
•uškařů,  z  nichž  jeden  zove  se  střídavě  i  zvonařem  i  puškařem  (Havel 
lyba  r.  1434).  E  náboženskému  slibu  na  radnici  r.  1524  přišlo 
ch  také  jen  pět.  Jest  poněkud  významno,  že  v  XV.  století  potkáváš 
B  v  zápisech  pražských  častěji  s  puškaři,  kteří  měli  jméno  po 
uškách,  po  velikých  střelbách;  proti  tomu  od  počátku  XVI.  věku 
astěji  nacházíš  ručnikáře,  jimž  bylo  jméno  od  střelby  malé,  ruční.*) 
onévadž  puškař  uměl  dělati  obojí,')  lze  ručnikářství  pokládati  za 
dštépeni  puškařského  řemesla. 

Města  Pražská  i  venkovská  najímala  si  puškaře  v  službu  ou- 
jdm',  aby  lil  pušky  i  řídil  střelbu  po  vojensku.  Ten  městský  puškař 
racoval  při  své  úřední  povinnosti  i  zákazníkům  z  obce,^  na 
radech  byli  puškaři  jakožto  správcové  střelby,*)  a  krbové  měli 
iké  své  dvorské  puškaře.*)  V  městech  venkovských,  i  v  malých, 
sdézáme  v  této  době  řemeslo  puškařské  aspoů  jedním  mistrem  za- 
oupeno.  Takž  na  příklad  r.  1453  i  v  Náchodě  a  v  Rakovníce; 

Pardubicích   mají    kolem   r.  1500   Jiříka,   jenž    „hákovnice  dělá 


')  Tomek  (D.  P,  VlIÍ.,  892)  bére  ru&nikáře  též  za  tkalce  ruCníkfi.  Při 
určitosti  jmen  nepfeme  toho,  ale  v  knize  arch.  pražs.,  ft.  2183,  fol.  68  je  důkaz, 
ručaikář  délá  ručnice  a  >tluCe  pracb<.  Z  puškařů  pražských  tito:  Mikuláš 
1425  arch.  praž.,  č.  992,  92;  r.  1468  Jíra,  Jiří  bombardist  kupuje  dům  na 
)T.  mest.  2086,  L.  20,  2087,  E.  26,  1478,  jiný  v  Pasířs.  ul.  2087,  P.  8.  Na 
ar.  mčstč  r.  1482  JaroS  puškař  2106,  105.  1488  Jíra  puškař  a  syn  Martin 
19,  V.  7.  1489  Václav  bombardista  na  Nov.  m.,  ten  lil  také  zvony  2089,  N.  5; 
n  z  Vodflan  r.  1609  (Tomek,  D.  P.,  VIIL,  356).  Václav,  Vaněk  puškař  i  ručnikář, 
^1  dům  na  Širok.  ul.  2110,  88;  r.  1626  Cini  kšaft,  z  něho  jde,  že  robil  hákov- 
ce  (č.  9,  123).  Z  ručnikářů  novoměstský  Vavřinec  Kulhánek  1609—1616  v  kn. 
106,  fc.  2079,  148;  Beneš  niftn.  1614  (ft.  1046,  99  a  v.  č.  2148,  C.  XX.).  R.  1616 
v  Praze  též  nějaký  norimberský  puškař  ftinný.  Tomek,  D.  P.,  V.  357. 

*)  R  1626  uvedený  Vaněk  »puSkař<  dělal  hákovnice  i  ruftnice.  Arch. 
až,,  e.  9,  foL  123. 

")  Puškař  staroměstský  Mikuláš  r.  1426,  Tomek,  D.  P.,  V.,  76.  Ten  Ci 
no  nástupce  to  byl,  co  r.  1434  nepřátelsky  střílel  na  věž  Panny  Marie  Sněžné 
urazil  tam  uši  zvonu.  Tomek,  D.  P.,  IV.,  636. 

*)  Připomínáme  puškaře  Zeleného  u  Roháče  na  Sioné  1437,  byl  s  Roháfiem 
ťSen  v  Praze. 

»)  R.  1444  Václav,  puškař  krále  Zikmunda.  Tomek,  D.  P.,  IX.,  262;  r.  1468 
orgius  de  Chlum,  machinarum  seu  bombardarum  regis  Greorgii  artifex,  v  kn. 
:h.  pražs. 

Winter,  Déjiny  řemesla  a  obcholo  v  Čechách  v  XIV.  a  v  XV.  věku.  30 


Digitized  by  VjOOQ IC 


466  Kniha  III.  3.  Řemesla  surovin  minerálných. 

a  má  šliíernu".  Ve  Vodňanech  byl  puškař  Jan,  který  r.  1505  lil 
děla  Petru  Rožmberskému,  ale  r.  1509  jest  v  Praze.*)  V  Hradd 
Králové  počátkem  XVI.  věku,  uvádějí  se  puškaři  Michal,  Matiás 
a  JiH  (1509—1616).*)  Podivno,  že  na  Táboře  r.  1432  shledán  jen 
jediný  puškař.')  Tu  bychom  jich  čekali  víc.  Arci  paměti,  zachoYané 
z  té  doby,  jsou  všude  kusé  a  chatrné.  Tím  si  také  vykládáme,  že 
v  plzeňských  seznamech  *)  XV.  věku  nalezeno  dosavad  málo  puškaři 
leč  by  se  kryli  mezi  konváři.  V  Hoře  Kutné  také  není  dosavad  stopy 
po  jméně  puškařově,  ale  víme  bezpečně,  že  horský  mistr  Matuš 
r.  1507  prodává  Kaňko vským  hákovnice,  *)  tedy  v  Hoře  odbomik 
byl.  Možná,  že  v  Hoře  puškaři  sluli  střelci,  jako  toho  doklad 
v  Rakovníce,  kdež  r.  1456  mistra  Kazka  jednou  psali  puškařem. 
podruhé  střelcem.^)  Tomu-li  v  Hoře  tak,  to  by  pospolu  s  kusaři, 
kteří  také  střelci  slují,  byli  hojným  řemeslem  v  cechu,  jenž  se  při- 
pomíná tam  r.  1481.  ^)  I  v  Berouně  bylo  „střelců  a  puskařů**  na 
hraně  XV.  a  XVI.  věku  tolik,  že  jim  spolek  vysazen  kdysi  za  kral( 
Ludvíka.  ^ 

K  puškařům  budiž  dovoleno  připojiti  živnost  prachařů 
a  sanytrníkft,  kteří  robili  prach  střelný.  V  Praze  strouhali 
břehy  kolem  rasovny  a  katovny  proti  Letné  a  v  hutích  tu  vařili 
sanytr  a  hotovili  (také  na  mlýnech)  prach.  Zdá  se,  že  výroba  ne^ 
byla  nikdy  zůstavena  soukromé  činnosti  zhola,  ale  že  od  počátkii 
právo  propůjčovali  konšelé,  berouce  z  toho  zisky  k  městu.  Nájemný 
smlouvy  o  tu  živnost  s  úřadem  městským  jsou  hojnější  teprv^ 
z  konce  periody  této.  R.  1614  zvonař  Bartoš  n^al  si  od  úřadi^ 
šestipanského  „stroj"  k  dělání  prachu  na  dolejších  mlýnech  na  ses! 
kop  grošů  ročně;  nad  to  byl  povinen  zdělati  k  pbci  ročně  centnti 
prachu,  ale  z  městského  („panského")  salnitru.  ^)  Jest  znáti,  že  byl 
zvonař  Bartoš  zároveň  puškařem.*®)  Martin  Holubář  nsgal  r.  151' 

»)  HraSe,  Náchod,  491,  Levý,  Rakov.  Arch.  Čes.,  XVIL  a  XVI ,  399. 

•)  Soiař,  Hradec.  648,  Švenda,  Obraz  II.,  60,  130,  C  2141,  87. 

•)  Kolář,  Program,  1871. 

*)  Strnadovy  výpisy  archivní.  Strnad.  Listář  II.  676. 

')  Kniha  kaAkovská  z  r.  1506. 

•)  Levý,  Rakov.  40. 

'')  Kn.  memorab   1480,  fol.  22.  Též  seznam  Hejnicův. 

•)  Arch.  zems.  Kn.  4.,  str.  678.  Stvrzení  Ferdinandovo  r.  1630  v  Jahrbuchii 
d.  allerhoh.  Kaiserh.  X.,  6.  5926. 

•)  Arch.  pražs.,  6.  2133.  48. 

»")  Víme  urCitě,  že  BartoS  r.  1526  délal  tarasnice.  Arch.  Třeboftský.  Opi^ 
v  zemsk.  arch. 


é 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Sanytrnik.  Hamry.  467 

d  městského  úřadu  lázni,  aby  v  ní  sanytr  dělal,  do  roka  na  půl 
edraé  kopy  činže.  Úřad  mu  postoupil  nádobí. ")  Nově  se  v  této 
eriodě  naskytuji  heverníci.  Jeden  z  nich  Janek,  má  na  Novém 
lésté  r.  1497  dům.  Dělali  hevery,  jsouce  velmi  blízcí  zámeč- 
íkům.  •)  Roku  1510  jakoby  na  ráz  vystupuje  v  Praze  nové  ře- 
leslo  složeného  jména  „kotlářů  pánví  železných^.  Tušíme,  že  byli 
lávno  dřív,  nežU  se  stal   o  nich  nahodilý  zápis  v  městské  knize.') 

Shrneme-li  řemesla  o  železe  pracující  v  přehled,  shledáme,  že 
ic  hlavní  větve  jsou  všecky  zdárně  zastoupeny,  ale  nejdrobnější 
pecialisace  že  jest  v  této  době  o  něco  menší,  nežli  byla  v  pře- 
eslé.  To  však  jen  na  oko.  Zajisté  i  v  této  době  byli  nějací  drátníci, 
)patmci,  specialisté,  kteří  robili  sídla  a  jiné  nástroje,  kteří  dělali 
)rmy  na  oplatky,  pánvice  a  jiné  všelikteraké  věci,  jen  že  do 
ramenu  se  nedostali  svými  speciálnými  jmény.  Byl  kovář  jako 
ovář. 

Železo  české  z  rud  tavilo  se  pomocí  uhlí  dřevěného  v  h  u  t  í  c  h, 
iko  za  starodávna,  a  v  hamrech  se  upravovalo  u  veliké  kusy 
formy,  jakých  by  byl  městský  kovář  nezdělal  ve  své  obmezené 
élnici.  Arci  že  dělány  v  hamrech  také  drobnější  kusy,  radlice, 
ánve,  hřebíky,  dráty  a  jiné  potřeby.  Hamry  byly  zřízeny  s  kolem 
ta  spodní  vodu,  kolem  zdvihá  se  kladivo  na  kovadlinu  dopadající 
>ro  spracování  surového  železa  byla  tu  ovšem  také  výheĎ.  Huti 
tržely  se  ještě  vždy  lesů  pro  topivo*)  a  držely  se  nálezišf  rudy. 
{ylo  jich  asi  po  vší  zemi  víc,  než  se  zdá,  jenže  to  byly  podniky 
lalé,  ale  v  některém  zajisté  už  tehdy  byl  zárodek  velkovýrobny, 
luti  a  hamry  nepodléhaly  hornímu  regálu,  byly  v  držbě  majitelů 
ůdy,  a  ti  začasté  pronajímali  hut  pachtýři,  jenž  si  technickou 
právu  s  dělníky  vedl  sám,  nebo  zůstav  podnikatelem,  najal  sobě 
odřízeného  mistra  hutníka.  Z  této  periody  jsou  nad  jiné  pově- 
omější  huti  a  hamry  v  Náchodště,  o  nichž  jsou  zprávy  z  r.  1442, ') 

')  Dva  kotly  médéné,  pánev  železnou,  17  strokvasú,  9  poioustrokvasft, 
knku  k  laytrování  (čidténí),  džbery,  škopky  na  vodu,  trůftky,  czempret,  na  ném 
inytr  suSí,  a  stoHce.  Spočetli  mu  okna  >stklenná<  v  té  provozovně  —  bylo 
eh  5,  3  dole  2  nahoře.  Arch.  pražs ,  č.  2183.  37. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  2090.  F.  IC 

")  Arch.  pražs.,  č.  1128.  A.  30. 

*)  Kamenné  uhlí  z  Ldticha  dostalo  prý  se  k  topení  vestfálských  a  rýnských 
utí  již  v  XIII.  a  XIV.  veku,  Inama-Sternegg.  III.,  144.  U  nás  bylo  dle  pově- 
omé  nejstarší  zprávy  uhlí  kamenné  r.  1463  nalezeno  u  Přílep. 

•)  Hrade,  Náchod  511.  V  následující  periodě  zaSly. 

30* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


468  Kniha  IIL  8.  ftemesia  surovin  minerálních. 

nám  podařilo  se  najíti  kusou  zprávičku  o  hammících  v  Sedlčanech 
r.  1514.  ^)  Eolem  Přibyslavi,  Ronova  a  Polné  byli  hammici  a  hut- 
níci s  dělníky  —  šmelciři,  kováři,  kolšíry  (topiči)  —  měli  organisaci. 
nadáni  jsouce  svobodami  r.  1480  listem  Viktorína  Minstrberskébo. 

V  Polné  na  zámku  byl  měmý  koš,  dle  něhož  uhlíři  lesní,  hamrnikĎni 
měli  bez  šidby  prodávati  uhlí.  *) 

Nejdůležitější  huti  a  hamry  byly  ve  středu  Čech,  kdež  v  Brdech 
na  dlouho  nevyčerpatelné  ložisko  železné  rudy ;  huti  tu  byly  po 
Berounce  vysoko.  To  byly  huti  krále  českého,  který  je  dával  v  dě- 
dičný pacht  některému  mistu  hutníkovi.  Takž  známe  z  pramenů, 
že  hut  a  hamr  pod  Eskovem  u  Berouna  (Hýskov)  držel  Mikuláš 
Replik,  který  roku  1483  dvěma  synům  podnik  odevzdal  v  ceně 
1400  kop  míš.  Ti  r.  1601  chtějí  kšaílovati.  To  král  dovolil,  ale 
s  připomenutím,  že  držitelé  vždy  musí  podle  listů,  které  mají  od 
králů,  platiti  železem  na  zámky  královy  v  okolí.*) 

Zajímavo,  že  v  této  periodě  i  v  samé  Praze  vyskytují  se  hamry 
jakožto  veliké  kovářské  provozovny.  Jeden  hamr  byl  r.  1519  na 
Poříči  u  sv.  Klimenta.  *)  Druhý  byl  založen  na  ostrově  při  jezu, 
nad  mostem  proti  mlýnům  obecným.  Tenkrát  konšelé  staroměstští, 
znajíce  „mnohá  potřebná  díla  opatrného  mistra  Wenzlava,  jimiž 
rozhčným  řemeslem  netohko  tohoto  města,  ale  téměř  všech  jiných 
království  Českého  měst  pohodlen  jest  a  v  časech  budoucích  po- 
hodlnější bude  moci  býti,  když  pro  čest  města  i  pro  takové  ře- 
meslníkův potřeby  při  tomto  městě  bytem  svým  obdržán  by  byl"*: 
vysadili  jemu  „  a  dědicům  jeho  k  věčnosti"  na  dotčeném  ostrově  městiště 
pusté,  plotem  opletené,  tu  aby  mohl  sobě  dům  a  dělnici  ke  kováni 

*)  Pražský  kotlář  Vávra  r.  1614  dí  v  kSaflě,  že  má  dvé  pánve  v  SedlCan«h 
u  bamrníkĎ,  dvé  doma,  u  týchž  hamrnikA  Že  má  také  nékterý  a  třicet  plecht 
v  Milevštč  u  Kalousů  má  pánev,  nákovadlinu,  rohatnik  a  nuže,  na  Písku  u  bratr* 
3  pánve.  Možná,  že  i  v  MilevSté  a  v  Písku  byl  hamr.  Arch.  pražs ,  C  2095.  F.  li 

•)  ftezníček  o  tom  obšírné  v  Arch.  Pam.  XV,,  94  a  násl.  Hammici  ir>.: 
Své  starSí  s  jurisdikcí,  druhou  instancí  byli  konSelé  v  Přibyslavi,  a  vrchní  prúvo 
mél  panský  úředník  v  Polné. 

•)  Arch.  Ces.  XVIIL,  271.  O  hamrech  u  Berouna  Tomek  D.  P,  VUI.  4S1 

V  pražské  knize  6.  2119.  T.  15.  r.  1481  objevují  se  dva  hutníci  od  Berouna 
(rodem  z  Popovic),  jsou  oba  dlužni  staroměstskému  ostrožníkovi  Fraňkovi,  hutoik 
mistr  Mates  112'/,  kopy,  a  mistr  Replik  78  kop.  Z  textu  patrno,  ie  jeden  :' 
Staré  Huti,  druhý  z  Nové  od  Nižbora. 

*)  Půl  toho  hamru  právě  psaný  rok  Regina,  kotlářka  odkazige  se  4  náko- 
vadlněmi,  4  rohatinami,  dvěma  nůžema  a  s  dvěma  měchy.  Archiv  pralsi>. 
č.  2142.  A.  19. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Konvaři,  zronaři.  469 

a  broušeni  a  jiných  potřeb  děláni  postaviti  a  při  jezu  dvě  kola 
udělati,  kterýmiž  koly  všecka  díla  má  dělati,  jen  mouku  mleti  nesmí. 
K  úřadu  mostnímu  měl  platiti  ročně  čtyři  kopy  grošů  miš.,  jinač 
byl  platů  prázden ;  kdyby  chtěl  dům  a  dílnu  prodati,  má  jí  konšelům 
nabídnuti,  nechtějí-li,  at  ji  prodá  člověku  dobrému,  jenž  by  se 
pánům  hodil.  *) 

Na  konec  budiž  ještě  připomenuto,  že  množství  železa  cizího 
?ždy  bylo  k  nám  dováženo,  poněvadž  valný  obsah  fosforu  a  síry, 
jejž  z  českých  rud  tehdáž  neuměli  vyháněti,  bránil  zdárné  soutěži 
5  cizím  materiálem. 

Cínem  a  smíšeninou  jeho  s  jinými  kovy  pracovali  cínaři, 
tteří  se  v  této  periodě  skoro  vždy  vůbec  zovou  jen  konváři,  ale 
přečasto  týž  mistr  byl  spolu  konvářem  i  zvonařem.  Lití  kovu 
činilo  to  řemeslo  stejnými,  protož  dobře  a  srozumitelně  podpisoval 
56  slavný  kutnohorsko  Ondřej  Ptáček,  jenž  sléval  cínové  křtitelnice 
bronzové  zvony  a  bezpochyby  i  pušky,  „artis  fusoriae  magister" 
—  mistr  slévačského  umění.  K  staroměstskému  měšfanství  dalo  se 
sapsati  od  r.  1424 — 1626  29  konvářův  a  zvonaři  dva;  tot  počet 
proti  době  předešlé  znamenitý.  V  náboženském  hnutí  r.  1624  spo- 
utali jsme  z  dvou  větších  měst  Pražských  3  zvonaře  a  13  kon- 
řářů.  *) 

Škoda,  že  zevrubně  neznáme,  kolik  konvářů  nebo  zvonařů  na 
ííovém  městě  vstoupilo  do  svazku  měšťanského.  V  tom  městě  byl 
ich  počet  nade  všecku  pochybnost  větší  nežli  v  Starém  městě, 
rždyf  tu  po  nich  jedna  z  hlavních  ulic  (nyn.  Široká)  slula  Kon- 
rářskou  a  Zvonařskou.  R.  1484  byli  tři  zvonaři  pospolu  v  městské 
adě  (Jakub,  Jíra,  Jílek).  Ze  smluvných  a  kšaflovných  knih  pražských 
ihledali  jsme  si  mezi  1.  1420 — 1526  ze  všech  tří  měst  Pražských 
lad  sto  konvářův  a  zvonařů,')  z  těchto  nejznamenitějšími  se  nám 
)ýti  vidí  z  Nového  města  konvářská  a  zvonařská  rodina  Rybůí 
lijící  a  pracující  za  celou  naši  periodu.  Na  slovo  brán  býval  z  nich 
lejvíc  Jílek  (Egidius),  „náměstek  Havla  Ryby",  od  něho  zachoval 
e  do  té  chvíle  zvon  v  Dřínově  z  r.  1496;*)  r.  1489  slil  zvon  do 
^Izné  za  300  kop.    Dle  kšaftu  z  r.  1500  zůstali  mistru  dlužní  na 

O  Arch.  pražs.,  C.  2106,  fol.  VI.  Též  v  knize  mostecké  ft.  42,  foi.  2. 
')  Jména  jich  větSinoa  křténá.  Příjmení:   Mrkvička,   Beran,  Husař,  zyonař 
Toman,  Bartoš* 

■)  Viz  vložku  6.  L  na  str.  471. 
*)  Vele,  Soupis,  Slaný,  XV.,  27. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


470  Kniha  IH  3.  ftemesla  suroTin  minerálných. 

Mělníce,  v  Hořoyicich  drahně  kop,  zajisté  byl  jim  zhotovil  zvony. 
Jinač  byl  to  bohatý  pražský  hospodář,  na  hotovosti  nechal  po  sobe 
1950  kop  míš.,  měl  dvůr  v  Slušticích,  lesy  a  dědiny  v  Březím  a 
v  Strašfně.  Poněvadž  mu  syn  Václav  umřel  záhy,  odkázal  dům 
s  nádobím  zvonařským  vnuku  svému  Janovi.  Ten  zvonařil  šfastne 
dál;  r.  1614  učinil  poslední  pořízení,')  z  něhož  se  dovídáme,  že 
má  v  dílně  nadělané  mědi  6  centnéřů^  zvonců  udělaných  půl  dru- 
hého centu  a  10  liber,  cínového  díla  6  centů,  nedělaného  cínu 
10  centů,  moždířů  půl  čtvrtá  centu  a  30  liber,  což  činí  dojem  zá- 
vodu dosti  vehkého.  „Instrumenta"  nebo  nádobí  k  řemeslu  kon- 
vářskému  a  zvonařskému  poroučí  synu  svému  Prokopovi  a,  kdyby 
ten  umřel,  necht  nádobí  dědí  poloubratr  Václav.  Roku  1515  již  byl 
mrtev,  a  statek  jeho  dělen.  Do  r.  1521  i  sirotci  vymřeli.  •) 

Podle  Rybu  slynuli  dva  zvonaři  Hanušové  na  Starém  městé, 
starší  od  r.  1453,  mladší  od  r.  1465;  jich  zvony  byly  v  Řísula-h 
(z  r.  1492)  a  jiné  visí  dosud  v  Mochově  a  v  Hradci  Jindřichově;^! 
v  1.  1470 — 1491  žil  Jeroným,  též  staroměstský  konvář,  jehož  zvony 
do  té  chvíle  v  Pelhřimově,  v  Třeboni  a  veliký  zvon  u  sv.  Jiljí 
v  Praze  z  r.  1487.  Další  vynikající  zvonař  byl  Jíra  na  Novém 
městě ;  od  něho  povědom  veliký  zvon  ve  Slaném  a  nad  jiné  zna- 
menitý a  opěvaný  zvon  rakovnický  z  r.  1495,  jemuž  říkají  Žebrák, 
a  druhý  tamtéž  zvon  menší.*)  Za  ty  zvony  mu  slíbili  Rakovničtí 
600  kop.  *)  Z  kšaftu  mistra  Jiříka  viděti,  že  dodal  zvony  i  do  Bu- 
dějovic, do  Sedlčan,  Oráčova,  do  Odoleny  vody  a  v  Praze  k  sv. 
Martinu.  Všude  mu  zůstah  dlužní  průměrně  po  třiceti  kopách.  Mistr 
Jíra  umřel  r.  1495.  Svědčí  o  dobrém  srdci,  že  zanechal  učedlníkovi 
Matěji  pět  kop. 

Slavný  byl  od  hrany  XVI.  věku  (1498—1530)  na  Novém  mé^^ 
zvonařský  mistr  Bartoš  nebo  Bartoloměj  z  Berouna,  jenž  i  v  dějích 
veřejných  byl  činným.  Známotě,  že  r.  1510  zemský  soud  z  nenávisti 
k  měšťanům  málem  by  byl  odsoudil  Bartoše,  předního  z  měšfanu, 
jakoby  spolek  byl  měl  s  paliči.    Soud  přinutil  mistra,    že  zaplatil 


*)  Arch.  pražs.,  6.  2095.  G.  6. 

•)  Tamž  6.  2092,  116. 

•)  Soupis  MV.  a  Soupis  XX.,  204. 

*)  Soupis  XV.,  243,  402,  333.  Levý,  Rakovn.,  176. 

•)  Arch.  pražs.,  6.  2095.  Tím  se  nejasná  zpráva  Pamétí  rakov.  (vycL  Emlei^a 
ve  Věstn.  Spol.  nauk  1894,  10.)  a  zpráva  Levého  (Rakov.  176)  opravuge  nebo  $t 
jeSté  více  zamotává.  Obé  uvádéjí  730  kop  za  zvony  zaplacených. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  konvářův  a  zvonařů.  471 

100  kop  pro  nic  za  nic. ')  Zvony  z  huti  Bartošovy  dosud  zvoni 
rŘenčově  (z  r.  .1606),  v  Skůrech  (z  r.  1510),  v.Slaném  (z  r*  1608), 
re  Vepřku  (z  r.  1622),  ve  Vraném  u  Slaného  (z  r.  1515),  V  HobSo- 
idch  (1523),  v  Kmetinévsi  (z  r.  1535),  v  Knovízi  (r.  1528),  v  Li- 
ttišíně  dva  (z  r.  1504  a  1536),  v  Neprobilicích  (z  r.  1510)  a  kdo 
rí,  kde  jinde  ještě.*;  Mistr  Bartoš  vstupuje  se  svou  činností  do 
triody  následující;  pracuje  v  huti  na  Široké  ulici  do  r.  1530, 
ihmem  uvádí  se  nad  60  zvonů  od  něho  ulitých,  mezi  nimi  i  Pa- 
ronus,  jejž  slil  spolu  s  Ptáčkem  ke  kostelu  sv.  Víta  na  Hradě 
•.  1509.  V  kšafte  svém  Bartoš  dí  o  tom  zvoně  „královském",  že 
ná  naň  listy  knížete  Karla  Minstberského  (patrně  smluvčího  krá- 
OTa),  že  mu  za  dílo  mělo  dáno  býti  tisíc  kop  míšeňských,  ale  ,,na 
ýž  zvon  že  mu  nic  dáno  není".  Listy  na  ten  zvon  odkazige  man- 
lelce,  aby  upomínala. 

Vložka  č.  I. 
Soupis  pražských  konvářův  a  zvonařů  od  r.  1420—1526. 

Seznam  tento  i  následující  všecky  jsou  zdělány  z  knih  pražského 
archivu.  Materiál  současně  se  mnou  sbíral  p.  dr.  J.  Šimák  a,  ochotně 
tni  ho  zapůjčiv,  doplnil  tím  sbírky  moje.  Seznam  nemůže  býti  úplný. 
Také  nebude  bez  chyb,  zvláště  tam,  kde  se  v  knize  sešlo  několik 
lánů,  Jakubů   bez  zřejmějšího  označení.   To  platí  i  o  následujících 

seznamech. 

1422  Brikci,  konvář  na  Nov.  m,  sfat  v  bouřích.   Rybička  ho   po^ 

kláda  za  předka  rodiny  zvonařů  Brikcích. 
1424  Leupold  a  Pú.uluSj  konváři,  ručí.  Arch.  pražs.,  č.  2099.  1114. 
1424  Petr,  konv.  přijal  městs.  právo  na  St.  m. ;  r.  1455  dům  vedle 

zlat.  žáby  2103.  60.  2105.  43.  r.  1456  zmínka  2103.  64. 
1424  Hanuš,  konv.  přijal  právo  na  St.  m.  2099.  1114. 
1426  Štěpán,  cínař  na  N.  m.         . 
1429  Hé^,  obyvatel  St.  m.  Arch.  praž.  č.  20. 
1431  Petřík,  konv.  na  St.  m.  2080.  27.  Snad  to  týž,  jenž  výskyt. 

se  ještě  r.  1451  v  kn.  2119.  G.  6,  r.  1456  poručníkem  2119. 

H.  9.  Měl  syna  Jana  konváře.  2119.  V.  8.   Dům  vedle  čem. 

žáby  2102.  420,  429. 

O  Toinek,    D.  R,  X.,  300.    Jiné  zprávy  o  ném  Tomek,   D.  P.,    VIIL,   396 
^  Rybitky  chyba,  že  žil  do  r.  1533.  Kšaft  v  č.  2096.  B.  11. 
*)  Zvony  ty  v  Soupise,  fi.  XX. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


472  Kniha  III.  8.  ftemesla  surovin  minerálných. 

1434  Havel  Rjba,  zvonař,  žil  na  Nov.  m.  již  za  války,  slově  též 
puškař.  Arch.  Pam.  XIV.  271.  Mrtev  r.  1459,  vdova  Kateřina, 
syn  Janek.  2085.  G.  20. 

1442  Jan  Trefan  (Trefanovský),  konv.,  z  Úterého,  kupuje  domy 
1445  v  Celetné  ulici,  1443  na  schodci,  1461  prodává  dům  vedle 
králové  dvora,  r.  1468  dédí,  1459  prodává  krám  2105.  102: 
r.  1465  prod.  dům  2105.  158;  r.  1467  jsou  o  ném  zminkr 
v  knize  2102.  434,  438;  2103.  4,  43,  81,  110;  2003.  93: 
r.  1468  mrtev  2105.  232,  241.  Syn  jeho  Kylián,  jenž  uvádi 
se  r.  1457,  zvonařil-li  či  ne,  nelze  říci.  2105.  83. 

1445  Thoman,  konv.  přijal  právo  měst  na  St.  m.,  kup.  dům  2102. 
450.  Bezpochyby  od  tohoto  Tomáše  je  z  r,  1448  křtitelnice 
v  Roudnici. 

1445  Pavel,  konv.,  na  St.  m.  2103.  2.  Žena  Markéta,  rukojmím 
1452  986.  200.  1455  mrtev  2105.  43. 

1450  Vávra  (Laurentius),  konv.  rukojmím  2099.  1116;  měsfan  na 
Star.  m.  2099,  146. 

1450  Martin,  konv.  měšfan  na  St.  m.  2099.  1116. 

1452  Jan,  konv.,  žena  Dorota,  dům  na  Ovoc.  trhu  Star.  m.  2103. 
37,  r.  1455  dům  u  černé  růže  2105.  43;  r.  1456  mrtev  2105. 
141.  Syn  Štěpán.  Rozdělení  statku  2141.  375. 

1452  Janek,  konv.  na  Star.  m. ;  zet  Petra  pekaře  2119  F.  4.  Cini 
r.  1456  kšaft  2119.  H.  6. 

1453  Vit,  konv.  na  Star.  m.  986.  202.  Machna  žena  2105.  82. 

1453  Hanuš  Múřenin,  Hanuš  Starý,  konv.,  stal  se  měšf.  na  Star. 
m.  986.  201.  Žena  Elška,  dům  v  Železné  ulici  u  žlutých  dven, 
2103.  83.  2105.  91,  kup.  vinice,  pole,  1472;  2004.  A.  2,  A.  4. 
B.  1,  kup.  dům  1472  2087.  A.  24.  Živ  ještě  1488,  2004,  M.  19. 

1454  Mikuláš  Žebrácký  na  Star.  m.  Žena  Elška,  dům  u  černé 
žáby,  2105.  31;  2103.  60.  Jiné  zmínky  z  1.  1464,  1485  2119. 
N.  5,  S.  8.  1476  žena  Anna,  kup.  vinici  2004.  D.  1.  1487 
oba  kup.  a  prod.  dům  na  Botiči,  2087.  F.  12.  Brzy  poton 
Anna  vdovou. 

1454  Jakub,  zvonař  na  Nov.  městě  2084.  H.  6,  Týž-li,  jehož  vdova 
vyplacena  r.  1491  od  synů  Jiřího  a  Ondřeje  konvářů  na 
Nov.  m.  2079.  13. 

1455  Petr,  konvař  na  Star.  m.,  přijal  právo.  986.  206.  R.  1462 
uvádí  se  jeden  z  Petrů,  konvářů  pražských,  s  jménem  „Hezká 
konve".  Rybička.  25. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  konvářAv  a  zvonařů.  478 

1456  Mikuláš,  konv.  na  Star.  m.,  žena  Machna;  činí  kšaft  2119. 
H.  9- 

1457  Jiří,  zvonař,  syn  Jakuba  zvonaře,  žena  Kateřina,  kup.  dům 
v  ulici  Gharvátské  na  Nov.  m.  2085.  D.  27.  1464  kup.  dům 

2086.  D.  7.  1484  zmínka  2089.  A.  7.  1492  Kateřina  vdovou 
2089.  S.  15.  Dceři  Kateřině,  ženě  Jiřího  z  Humpolce,  odevzd. 
peníze  2089.  T.  20.  Zvon  v  Mněteši  u  Roudnice  z  r.  1467. 
Georgius  campanator  dělal.  Rybička.  Zvonař.  72. 

1458  Prokop,  konv.,  přijal  právo  Star.  m.  986.  207. 

1458  Štěpán,  syn  konv.  Jana,  obdržel  po  otci  nádobí  konvářské. 
2141.  375.  Konvařil  na  St,  m.  1475  činí  kšaft,  měl  dům 
u  černé  hvězdy,  dvůr  v  Bělči,  ženu  Dorotu,  syna  Jánka  a  j. 
2119.  S.  8.  1481  vdova  2106.  79. 

1459  Blažek,  zvonař  na  Nov.  městě  2085.  G.  25. 

1459  VinceDC,  konv.  pražský,  uvádí  se  s  Vítem,  svrchu  psaným. 
Rybička  24, 

1459  Jílek,  Egydius,  zvonař  na  Nov.  městě,  náměstek  Havla  Ryby 
zvonaře,  odtudž  slově  též  Rybou,  smlouvá  se  s  vdovou  Kate- 
řinou a  synem  Havlovým  2085.  G.  20.  Žena  Kateřina;  r.  1462 
poručníkem  2094.  G.  25;  2086.  A.  23,  2094.  E.  40;  1466 
kup.  dům  na  Písku  2086.  H.  26.  1475  připovídá  se  k  domu, 
1484   kupuje  s  Kateř.   od  Jana  z  Valdštýna  právo  mlýnské. 

2088.  N.  24.  2089  A.  1.  1489  kvituje  za  zvon  do  Plzně  300  kop. 

2089.  N.  8.  1489  Valdštýn  kup.  od  něho  podU  na  mlýn  na 
Poříčí.  2090.  61.  Zmínky  jiné  v  kn.  č.  2119.  C.  16.  2079.  53. 

2087.  J.  21.  1490  konšel,  kup.  právo  mlýn.  2004.  S.  17.  2089. 
R.  15.  1493  žení  se  s  Annou,  někdy  Augustinovou  2089. 
T.  30.  Zapisuje  věno  na  vsi  Slušlicích  2089.  T.  30.  1499  pro- 
najímá řeku  1046.  15.  1500  činí  kšaft  2095.  G.  16.  1502 
Anna  vdova  2090,  301.  1512  prod.  důra  2091.  O.  15. 

1459  Mikuláš,  konvář  z  Hory,  na  Nov.  m.  2085.  H.  20.  Snad  to 
ten,  jenž  měl  dům  „v  Kostele"  2087.  J.  28;  r.  1482  již  mrtev 
a  vdova  Anna  r.  1484  vdává  se  za  Jakuba  konváře.  2088. 
N.  26. 

1460  Jan,  zvonař  na  Nov.  m.,  připomíná  se  mrtvý.  2085.  K.  4. 
1462  Janek,  konvář,  rukojmě  na  St.  městě.  986.  200. 

1464  Jan  Livata,  konvář.  na  Star.  m.  bére  právo  měšf.  986.  209. 

1464  Jan  Husař,  konv.  na  Nov.  m.,   žena  Dorota,  kup.    a  prod. 

domy  2086.  G.  2.  2089.  A.  19.  2105.  252.  R.  1466  činí  otec 


Digitized  by  VjOOQ IC 


474  Kniha  III.  3.  ftemesia  surovin  mineralných. 

jeho,  Matěj,  kšaft  2094.  D.  65.  1482  dlužen.  1483  postup. 
dam  v  ul.  Široké  2088.  K.  25.  1496  dlužen  2079  49. 
1465  Hanuš  ze  StřelínHy  Hanuš  „mlazší,''  bére  práyo  na  Star.  m. 
986.  210.  Rukojmím  Jan  Hanuš  tchán.  Žena  Machna.  1466 
kup.  dům  proti  sv.  Mikul.  2103.  106.  2105.  355;  yinici  1480: 
2004.  G.  8,  Q.  9.  Zmínka  2119.  T.  4.  94.  58.  R.  1491 
má  dům  v  Želez,  ulici  u  žlut.  dveří.  94.  85.  2004.  Q.  27. 
S  ženou  Máchnou  r.  1493  nékterý  dluh  a  koupe  vinic  94.  58. 
2004.  Q.  9.  1508  zmínka  94.  99. 

1468  Jan  z  Klatov,  Klatovský,  syn  Mikul.  Vejvara,  konv.  na  Nov. 
městé,  dům  2086.  L.  7. 

1469  Jan,  konvář,  méštan  Star.  m.  986.  212.  Manželka  Anna,  1479 
Anna  dědí  94.  17;  dům  u  Sv.  Mikul.  2105.  361.  2103.  136. 
1483  kšaft  konv.  Jana,  snad  téhož  2119.  V.  8. 

1470 — 149Í  Jeroným  de  Praga,  od  něho  r.  1487  zvon  u  sv.  Jiljí 
v  Praze.  Rybička.  Zvonař.  25.  72.  a  Věstn.  spoL  nauk 
1887.  176. 

1472  Jakub,  Kuba,  konvář,  fusor  campanarum  i  cuprifaber,  přijal 
právo  na  Star.  městě.  .986.  213.  2094.  F.  20.  První  žena 
Marta;  1473  dlužen  2087.  D.  1.  Dům  u  hlium  2108.  216. 
1472  dům  na  Nov.  m.  2089.  C.  22.  2004.  H.  3.  1484  právo 
bére  na  Nov.  m.  2088.  N.  25.  1487  „náměstek  Mikuláše  kon- 
vaře",  jehož  vdovu  Annu  pojal,  2089.  F.  19.  S  ni  dům 
„Kostel".  1495  dům  u  radnice  Nov.  m.  2089.  y.  8.,  od  14S> 
úředn.  u  sv.  Štěpána  na  Rybníčku  2089.  K.  20.  1603  konšel 
2006.  D.  17.  1514  kšaft  2095.  F.  19.,  dle  něhož .  dlužen  mu 
105  kop  povědomý  Václav  Řepnice  v  Litoméř.  1514  Anna 
vdovou,  2091.  M.  13;  její  kšaft  1521  2142.  G.  19. 

1472  Matěj  Berúnský,  konv.,  přijal  právo  Star.  m.  986.  213. 

1472  Hanuš,  konv.  v  Želez,  ulici,  žena  Víta,  dům  koup.  v  Nefcí- 
zané  ul.  2087.  A.  24.  Dluhy  1477,  1481  v  kn.  č.  94.  42.  8ó. 

1474  Václav,  zvonař,  ftisor  campanarum,  zeť  ševče  Žaluda,  na 
Nov.  m.  dům  u  P.  Marie  Sněžné,  žena  Markéta.  2087.  G.  16. 

1474  Šimon,  zvonař  u  mostu  na  Mal.  Str.  2080.  295. 

1476  Petr,  fusor  campanarum,  žena  Dorota,  dům  na  Příkopě  Nov. 
m.  2087.  U  4.  1482  kšaft  činí  2094.  H.  9.,  ale  tu  je  žena 
Kateřina.  Veřtat,  kdyby  děti  umřely,  odkazuje  bratru  Toma- 
novi. 1489  sirotci  jsou  u  konv.  Jana  2089.  M.  10. 

1481  Prokop,  konv.,  žena  Marta,  kup  dům  na  Florenci.  2088.  D.  26. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  konvářAv  a  zvonařů.  475 

1482  Jakeš,  konv.  v  Železné  ulici,  dlužen  za  méď  2094.  H.  8. 

1482  Martin  de  Rožmitál,  přijal  právo  na  Star.  m.  986.  221.  Snad 
to  týž,  jenž  slově  Holubářem;  1489  dům  v  Platnéř.  ul.  2106. 
254.  1491,  1493  dlužen  94.  101.  84.  R.  1517  dělá  sanytr, 
byl  asi  spolu  puškařem.  2133.  37. 

1483  Mikuláš^  konv.,  zef  Vrabcové,  činí  kšaft,  je  snad  bez  Ženy, 
nemluví  o  ní.  Zanechal  díla  nového  2  centnéře,  2  V,  kamene 
starého,  84  konve,  57  mis.  2119.  X.  7. 

1484  Matbias,  Matěj,  konv.  na  Nov.  m.,  přijal  právo  měst.  Žena 
Kateřina  kup.  dům  na  Senném  trhu.  2088.  M.  25.  1491  kup. 
dům  2098.  R.  19. 

1485  Jobannes  de  Hradišť,  konv.  na  Nov.  m.  přijal  právo  2089. 

B.  15. 

1486  Petr  de  Alta  Muta  (z  Mýta)  konv.,  přijal  na  Star.  m.  právo  . 
986.  223.  Robil  zvony  v  Mýtě  již  r.  1456.  Rybička.  62. 

1486  Já/2,  syn  Blažeje  ze  Star.  m.,  přijal  právo  městs.  na  Nov.  m. 
2089.  C.  24. 

1486  Hanuš  de  Liběsovic,  konvář,  přijal  na  Star.  m.  právo.  986 
223.  Snad  to  ten,  jenž  byl  pak  v  osadě  sv.  Mikuláše,   1492 
měl  ženu  Annu   2004.   Q.   27;    1493   dlužen   mu   Hanuš  ze 
Želez,  ulice  2004.  R.  20.  1495  Anna  vdovou ;  prodává  vinici 
Křižovníkům  nad  Hloupětínem.  94. 

1486  Václav,  §yn  Jilka  Ryby,  konv.  na  Nov.,  m.,  činí  kšaft  2095. 

C.  17.  Vdova  po  něm  Kateř.  vdala  se  hned  2089.  C.  22. 

1487  Jiři,  konv.  na  Star.  m.,  přijal  právo  986.  224. 

1487  Jan  Janotka,  konv.  v  Praze,  uvádí  ho  Rybička  ve  svých 
Zvonařích,  25. 

1487  Tboman  de  Kyšic,  Toman  na  Nov.  m.  konvář  a  zvonař, 
přijal  právo  městské  2089.  F.  27.  Žena  Marta,  1494  dům  na 
Koňs.  trhu  2089.  X.  13,  Y.  4.  1499  dlužen  2079.  70,  74. 
1498  kup.  dům  2090.  67.  1502  Řehoř  Hrubý  z  Jelení  kup. 
od  něho  dům  na  Koď.  trhu  2090.  298.  1502  kup  dům  v  ul. 
Konvář.  2090.  276.  1504  dlužen  2090.  360.  1512  se  žení 
s  Janou  2091.  Q.  13.  1516  rukojmím  2092.  116.  1516  kup. 
dům  v  ulici  Zvonař.  2092,  154.  1520.  Matouš  syn  se  žení 
2098.  100.  1521  kup.  dům  2093.  73;  zahradu  2093.  73.  1522 
dům  synu  Václavovi  2093.  93,  2109.. 246.  1525  dědí  534.  51. 

1488  Matiáš  de  Mladic,  konv.  na  Noy.  m.,  bére  právo  20>^9.  L.  6. 
1488  Jan,  konv.  na  Nov.  m.,  s  Kateř.  ženou  kupují  dům  „Kostel", 


Digitized  by  VjOOQ IC 


476  Kniha  III.  3.  Řemesla  suroyin  minerál ných. 

odtudž  slově  Jan  de  ecclesia,  ž  Kostela-Kostelák,  2089.  L  22. 
1489   přijímá    sirotky    zvonaře   Petra.    2089.   M.    10.    Zmínky 

o  jméní  jeho  1491.   2089.   R.  20.  2089.  Y.   21.    1509  prod. 

dům  v  ulici   Konvář.   2041.   H.   21.   Poručník  2091.   H.  17. 

1511,  1512  poměry  jmění  2191.  P.  9.  N.  16.  14.  1516  s  Kateř. 

dlužni  zeti  svému  2079.  145.   1521    mrtev.  534.  24(?)  1616 

zvon  od  něho  na  Zbraslavi.  Rybička.   Věstn.  spol.  nauk  1887 

179.  Od  něho   dělán   r.    1516  k  sv.  Mikul.  v  Praze;    teď  je 

v  Lohvicích.  (Soupis,  Rokycan)  IX.,  34. 

1488  Vavřinec,   Laurentius  Brčál,  konv.  na  Nov.  m.,   bére   právo 
2089.  L.  22;  1489  kup.  dům  na  Senném  trhu  2089.  M.  11. 

1489  Martin,  koňv.  na  Nov.  m.,  žena  Anička  2089.  M.  27.  | 

1489  Václav,  bombardista  (puškař)  na  Nov.  m.,  -prodal  zvon.  za- 1 
jisté  svou  práci,  Jetřichu  Bezdružickému  za  60  kop   2089.  N.  5. 

1490  Václav  z  Mlad,  Boleslave  jinak  z  Buková,  konv.  na  Star.  m., 
přijal  právo  2098.  P.  13. 

1490  Jira,  zvonař,  syn  Kubův,  na  Nov.  m.,  žena  Magdalena,  kup. 

1493  dům  na  Bojišti  2089.  V.  10,  9;  1495  prod.  dům  ten 
2089.  Y.  21.  1495  kšaft  činí  2095.  A.  13.  1496  vdova  Magdal. 
2096.  A.  40.  Bére  si  Bartoše  zvonaře  a  soudí  se  o  kšaft 
Jírův.  2090.  133. 

1491  Jan  Trefan,  konv.   na  Nov.  m.  2089.  R.  27,   dlužen    1492, 

1494  2079.  17,  32.  1504  kup.  dům  v  Jámě.  Žena  Zuzana. 
2091.  A.  9. 

1491  Bartoš,   konv.   na  Nov.  m.,  bére  právo,  žena  Dorota  2089. 

R.  13,  dům  v  Širok.  ul.  1506  již  mrtev  2091.  G.  24,  vdova 

jeho  ještě  r.  1520  2109.  102. 
1491  Matiáš,  konv.  a  zvonař,  na  Nov.,  m.,  žena  Marta,  dům  v  Pasiř. 

ul.  2089.  R.  12,  dlužen  r.  1496,  1498,  1499  2079.  49,  69,  71. 

1501  prodal  dům  v  Pasíř.  ul.  2090.  262,   360.  1510  zmínka 

2091.  L.  26.  1513  svědčí  1046.  85. 

1491  Jan  z  Města  Heřmanova,  konv.  a  zvonař,  na  Nov.  m.,  přijal 
právo  2089.  R.  20. 

1492  Matěj,  konv.   na  Nov.  m.,   dům  v  Ghudobicích   koupila   mu 
matka  2089.  T.  2.  1496  prodala  dům  2090.  A.  27. 

1494  Petr,  konv.  na  Nov.  m.,   sororinus  Georgii   canulatorís,    běře 
dědictví  2079.  38. 

1495  Řehoř  Doubek,  konv.  na  Nov.  m.,  dům  na  Poříčí  2079.  47. 
Matka  jeho  prodlužila  dům  svůj  v  Pasíř.   ulici  2089.   Y.  2. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  konváfŮT  a  zTonafů.  477 

Délal  zvon  do  Vepřku.  1496  vdova  po  ném  Magdalena 
2079.  52. 
1495  Jiři,  konv.  řečený  Bilek  na  Nov.  m,,  žena  LidmUa,  1495 
dlužen  94.  127,  143;  1503  dům  v  Pasíř.  ul.;  1507  kšaft  činí 
2095.  D.  20.  Snad  od  něho  jsou  zvony  na  Sedlčansku  z  1.  1494, 
1507.  Soupis  UL,  34.  67.  103. 

1495  Václav  Smok  (Zmok)  na  Nov.  m.  konvář,  žena  Anežka,  kup. 
dům  a  přijímá  měst.  právo  2089.  Y.  20.  1501  má  Annu, 
dceru  Řehoře  Karbana  konváře  2090.  267.  1501  dům  v  ulici 
Pasíř.  1503  zmínka  2079.  97.  1514  ručí  2079.  135.  1528 
činí  kšaft,  tehdáž  měl  ženu  Annu,  syna  Rafaele,  kněze,  za 
něhož  nechce  platit  dluhů.  2095.  A.  12. 

1496  Matěj,  konv.  na  Star.  m.,  žena  Markéta,  kup.  dům  v  ulici 
Konvářské,  1511  dům  proti  koUeji  všech  Svatých  2108.  87. 
1513  prod.  vinici  2006.  164,  145.  1519  dům  2093.  14. 

1496  Gregor,  Řehoř  Karban,  konv.  na  Nov.  m.,  žena  Dorota, 
1500  umřel  bez  kšaftu  na  Moravě,  po  zaplač,  dluhů  zbylo 
statku  za  350  kop.  míš.  2090.  167.  2091.  D.  12. 

1496  P^r  z  Otvojovic,  konv.  na  Star.  m.,  přijal  právo  986.  228. 
Tohoto  či  předešlého  Petra  týkají  se  data:  1521  hádka  o  zeď 
2153.  33.  1525  liředn.  kostela  sv.  Mikuláš.  534.  77.  1527 
mezi  staršími  9.  132.  163.  1525  opravuje  u  sv.  Mikul.  dům 
2155.  107.  1531  rukojmí  534.  C.  9.  Sluje  též  Pešek  2142. 
N.  10.  Od  něho  snad  je  křtitelnice  ve  Vrbně  n.  Lesy  (1511) 
se  staroměstsk.  znakem  (Soupis  U.,  92.)  a  zvon  v  Hůrce  (Su- 
šicko) z  r.  1517  (Soupis  XII.,  60.). 

1496  Petr,  konv.  na  Nov.  m.,  umřel,  nelze  najíti,  je-li  to  některý 
z  uvedených  Petrů.  Nechal  Jana  syna  2090.  A.  32.  Petr 
„campanator''  na  Zderaze  uvádí  se  již  r.  1486  2089.   C.  25. 

1497  Jan  Vladjka,  na  Star.  m.  konvář,  bére  právo  měšťan.  986. 
233,  r.  1498  Jan,  konv.  Staroměstský,  dědí  zahradu  na  Nov.  m. 
a  jest  tam  připuštěn  k  právu  měst.  2090.  95.  Snad  to  týž. 
Od  něho  z  r.  1493  křtitelnice  u  Trinitárů  v  Praze  a  zvon  na 
Smíchově. 

1498  Bartoloměj,  Bartoš  Berúnský,  zvonař,  konv.  na  Nov.  m., 
přijal  právo  2090.  57.  1498  žena  Magdalena  (vdova  po  zvon. 
Jiříkovi)  2090.  C.  14.  „Successor  Jiřího".  1499  dům  v  ulici 
Zvonařské  2090.  150.  2133.  12,  od  r.  1503  konšelem  1046. 
24.  1507  dům  na  Karlově  2091.  E,  6.  1508  kup.  pole  2006. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


478  Kniha  III.  3.  flemesla  surovin  minerálných. 

10.  Dům  v  ul.  Konvářské  2091.  G.  23.  1511  prod.  dům 
v  Konvář.  ul.  2091.  O.  4.  1512  kup.  vinic.  2006.  157.  1514 
vdává  dceru  Magdinu  Annu  za  Klimenta  od  Beránků  2141. 
224.  1517  koup.  statek  v  Nuslích  1128.  F.  15.  2092.  216. 
1519,  1520  vinic.  2006.  360,  379,  1520  vdává  dcera  Martu 
534.  8.  1521  úředník  špitálu  534.  23.  1522  úřed.  sv.  Štěpána 
2093.  101.  1522  vyhnal  Kliment  Annu,  dceru  Bartošovu,  že 
mu  strojila  o  hrdlo.  Soud.  1129.  12.  1523  Marta  vdala  se  po 
druhé  (sluje  Markétou)  za  Ondřeje  99.  149.  1524  táhne  se 
k  nějakému  dědictví  1129.  41.  1524  vdává  dcera  Zuzanu 
534.  26.  1528  kup.  dům  v  Široké  ul.  2093.  301.  1529  je  dlužen 
židům  200  kop  č.  na  12  V,  kopy  lichvy  čtvrtletní  2098.  379. 
1530  činí  kšaft.  Syn  Ondřej  2095.  B.  11.  1530  Magda  vdovou 
2093.  300. 

1499  ŘebDř,  konv.  na  Star.  m.  bére  právo  méšfan.  986.  233.  Dům 
v  Platnéř.  ul.  2109.  164.  1520  úředník  sv.  Mikul.  534.  22. 
Žena  Barbora,  sklep  postřihačský  mají  2109.  164.  1527  Barb. 
vdovou  2109.  103. 

1500.  Matláš  Mašek,  konv.  na  Nov.  m.,  přijal  právo ;  žena  Anna, 
dům  na  Široké  ul.  1508  již  vdovou.  2090.  190,  220. 

1500  Andreas,  Ondřej,  zvonař  v  Praze,  uveden  od  Rybičky  ve 
Zvonař.  26  Od  něho  zvony  v  Bobrové  a  v  Mlečicích  (r.  1511). 

1501  Jan,  vnuk  Jilka  Ryby,  zvon.  na  Nov.  m.,  obdržel  dům 
v  ulici  Konvářské  2090.  450.  1506  kvituje  poručníky  2091. 
G.  12.  D.  5.  2079.  108.  Žena  Magdalena  1514  činí  ksatt 
2095.  G.  6.  Děti  Prokop  a  2  dcerky.  1516  odhad  statku  Jana 
Ryby  2092.  116.  Do  r.  1521  vymřely  děti.  Vdova  Magdal. 
vdala  se  r.  1516  za  Pavla,  snad  konváře. 

1501  BaHoš,  konv.  na  Star.  m.  pHjal  právo  986.  235.  1620  kup. 
vinici  2006.  390.  1523  prod.  dům  u  sv.  Jindř.  2109.  100. 
1526  kostelníkem  u  sv.  MikuL  534.  91.  1529  dlužen  2155. 
101.  1531  ještě  živ.  534.  108.  2142.  D.  3. 

1502  Vavřinec  z  Meziříčí,  konv.  na  Star.  m.,  přijal  právo  měst. 
986.  235. 

1502  Tomáš  Souček,  konv.  na  Star.  m.,  přijal  právo.  986.  235. 
1516  svědčí  na  Nov.  m.  1046.  122.  Zvony  jeho  již  zr.  1497, 
1505  ve  Všeradicích,  Psářích.  Rybička  26.  73.  1524  mezi 
cechmistry.  994.  92. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  konváfŮY  a  zvonafA.  479 

1502  Jan,  konv.  „od  sv.  Mikuláše"  na  St.  m,,  spor  o  jeho  kšaft 
po  smrti  1128.  A.  22.  Snad  je  to  Jan  Vladyka. 

1504  Jan  Klatovský,  konv.  na  Star.  m.  žena  Anežka,  úředník  kost. 
sv.  Havla  94.  97.  89.  Dům  v  Želez,  ulici,  poručník  1514  8,  9. 
1609  kup.  vinici  2006.  31.  1519  poručnikem  534.  11,  654.  9 
1520  soudcem  menším  2142.  B.  9.  1527  Anežka  dědí  2142. 
L.  8.  2006.  403;  žije  ještě  1532  534.  139.  1536  Anežka 
vdovou.  634.  161. 

1505  Jan  Paber,  konv.  na  Star,  m.  Žena  Markéta,  dům  u  sv.  Jin- 
dřicha 2091.  G.  7.  1515  mrtev;  8.  31.  Prod.  se  dům  po  něm 
r.  1517.  2092.  180.  R.  1511  na  křtitelnici  v  Slaném  je  podle 
Jana  i  Paulus  Faber.  Snad  bratr. 

1505  Šimon  Žalud,  konv.  na  Star.,  m.  přijal  právo  měst.,  986.  237. 
Žena  Anežka;  dlužník,  sedí  pro  dluhy;  také  jeniu  r.  1629 
dlužni  20P8.  306;  jsou  o  něm  zprávy  ještě  z  r.  1545.  2134. 
47,  87,  389,  398.  534,  162. 

1507  Václav  z  Mělníka,  konv.  na  Star.  m.,  přijal  měst.  právo 
986.  238. 

1507  Púvel  Beran,  konv.  na  Nov.  m.,  kup.  dům  na  Malé  Straně 
2211.  J.  2.  Žena  Dorota,  r.  1510  kup.  dům  v  ul.  Konvářské 
2091.  M.  2.  1512  prod.  dům  na  Malé  Str.  2211.  K.  3.  1514 
kup.  dům  na  Nov.  m.  2092.  34.  vinici  2006.  208.  1515  přij. 
právo  méšf.  2092.  71.  1520  dlužen  2098.  169.  1522  prod. 
dům.  2093.  101.  1529  dlužník.  2098.  306. 

1510  Bartoš,  konv.  „z  Nekázané  ulice"  106.  143.  1511  2091.  O.  4. 
r.  1528—30  zmínky.  2093.  39. 

J510  Jan  Karban,  konv.  na  Nov.  m.,  106.  145.  u  P.  Marie  Sněžné. 
1527  dědí  2142.  M.  4.  Ještě  1532.  534.  117. 

1511  Vavřinec,  konv.  na  Star.  m.,  přijal  právo  986.  242. 

1511  Hanuš,  konv.  na  Star.  m.  Zabitý  v  hádkách  řemeslníků  1128. 
1513  Mikuláš  Plankl,  konv.  na  Nov.  m.  Žena  Lidmila,  kup.   dům 

2091.  R.  6.  1516  rukojmím.  2092.  116. 
1516  Jan  Husař,  konv.  na  St.  m.  Žena  Uršula,  kup.  vinice  2006. 

268.  348.   1524  dům  u  sv.  Štěpána  ve  zdi  2110.  61.    Snad 

to  týž,  jenž  má  r.  1526  ženu  Magdu,  a  dlužen   2098.  208. 

1536  dlužen  židům  2134.  198. 
1516  Jan  Nosal,   konv.  na  Nov.  m.,  dům  v  Pasíř.  ul.  1046.  125, 

2079.   160.  2093.  143. 
1516  Fáciav   Mrkvička,   konv.    na   Nov.    m.,    2092.    116.    1517 


Digitized  by  VjOOQ IC 


460  Kniha  IIL  3.  ftemesia  suronn  minerál ných. 

rukojmím  2079.  147.  Žena  Anna;  1621  dlužen  2142.  G.  19. 
1523  dům  u  Koňské  brány  2093.  139.  Mistrem  již  od  r.  1500 
1046.  38. 
1517  Jan  Klatovský,  konv.  „ze  Zahrad  od  sv.  Jakuba"  (Smíchov), 
žena  Anna,  kup.  vinici  2006.  287.  1520  připom.  se  v  knize 
2006.  400. 

1517  Jan  Husař,  konv.  na  Nov.  m.  Žena  Marta,  obdrželi  vinici 
2006.  276.  1518  kup.  dům  v  ulici  Zvonařs.  2092.  220. 

1518  Stanislav,  konv.  na  Nov.  m.,  stannifusor,  rodem  Polák,  Žena 
Kateřina,  kup.  dům  od  Anny,  vdovy  po  konv.  Jakubovi, 
v  ulici  Zvonařské  2092.  212.  1527  přišel  o  dům  v  dluhu 
2110  226.  1531  získává  „pro  chudobu"  lehčí  terminy  v  dluzích 
2134.  76.  1533  dlužen  za  hranici  2134.  123,  238.  1534  dlužen 
do  Štýru;  prý  to  oddélá  cínov.  nádobím  2134.  167,  267, 
1536  připomíná  se  v  dluzích  2134.  211,  83.  Rybička  uvádi 
ho  již  r.  1516.  23. 

1518  Matěj  Matura,  konv.  na  Star.  m.  2155  1. 

1520  Matúš^  Mat^\  Matbias,  konv.  na  Star.  m.,  přijímá  právo  534. 
A.  6.  1524,  žena  Anežka,  kup.  dům  v  Žabovřeskách  2109. 
292.  1530  rukojmě  534.  C.  8.  1542  činí  kšaft,  má  dva  domy. 
Anežka  vdovou  ten  rok  2142.  W.  20. 

1621  Mikuláš,  konv.  na  Star.  m.,  žena  Anežka  2142.  C.  17.  534. 
32.  1623  kup.  dům  2110.  1. 

1524  Zikmund,  konv.  na  Star.  m.,  2153.  160.  1626  přijímá  právo 
měšf.  554.  14. 

1526  Jiřík,  konv.  na  Star.  m.,  bére  právo  554.  17 ;  syn  Jana  Kla- 
tovského, po  němž  r.  1636  obdržel  dědictví  634.  159. 

Tento  počet  svrchupsaný  —  že  Praha  měla  ve  stu  letech  nad 
sto  konvářův  a  zvonařů  —  mluví  sám  o  znamenitém  provozování 
zvonařslví  v  Praze ;  při  tom  památno,  že  ta  produkce  byla  českou, 
nebof  v  onom  stu  mistrů  nalezeni  jenom  dva  jmen  německých 
(Leupold  1424,  Plank  1513)  a  jeden  Polán  (Stanislav  r.  1518). 

Societu  měli  pražští  konváři  již  v  periodě  předešlé  a  udrželi 
si  ji. 

Věhlasně  kvetlo  řemeslo  konvářské  a  zvonařské  v  Kutné  Iloře. 
Tu  byla  přede  všemi  rodina  slavných  Ptáčků  zvonařů.  Byl  tu  otec 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ZTonaH  TenkoTftti.  481 

Prokop,  syn  Ondřej,  z  nejznamenitějších  zvonafů  v  Čechách  (1470 
až  1511)/)  od  něhož  nad  40  zvonů  se  uvádi.*)  Hut  jeho  byla  asi 
z  největších  v  Čechách.  Sléval  také  křtitelnice  a  hotovil  nádobí  cí- 
nařské,  na  jehož  prodej  měl  krám  v  tarmarce  horském.  Synové 
jeho  byli  zvonaři  Jakub  a  Michal.  Huf  Ptáčkovská  přešla  do  pe- 
riody následující  (do  r.  1539).  Z  jiných  mistrů  v  Hoře  uveden  budiž 
Jan  Bradáč,  od  něhož  zvon  v  Litomyšli  (1463 — 70),  Vavřinec  Vo- 
pálový  (1462),  Václav  Kmoch  nebo  Vávra  (1495—1618),  mistr 
Daniel  (1520 — 1540),  jehož  zvon  v  Hlinsku,  mistr  Jan  (1515), 
mistr  Tomáš,  od  něhož  zvon  v  Moticích  z  r.  1504  a  některé  zvony 
na  Lounsku.  *)  V  pražských  knihách  nalezli  jsme  Hanuše,  konváře 
od  Hory  r.  1456,  z  téže  doby  Mikuláše  konváře  odtudž.  ^)  Na  samém 
konci  periody  r.  1524  vystupuje  v  Hoře  Jiřík  Klabal,  zakladatel 
ZYonařské  huti  klabalovské,  jejíž  sláva  náleží  do  periody  následu- 
jící. *)  Spolu  se  zlatníky  konváři  horští  měli  cech  již  r.  1480,  a 
Ptáček  mezi  cechmistry.  •) 

V  této  periodě  uvádějí  se  konváři  ve  větších  městech  dosti 
zhusta  a  začasté  i  v  menších.  Byli  v  Plzni  (proslul  mistr  Egydius, 
Jiijí  v  letech  1479 — 1639;  od  něho  zvony  v  Polení,  v  Předslavi, 
v  Slivici);^)  v  Hradci  Králové  měli  zvonaře  Filipa  (1430),  Václava 
a  Ondřeje  Žáčky  (od  r.  1473),  kteří  lili  zvony  do  Bydžova,  Králové 
Dvora;  od  nich  zvon  též  v  Rosicích,  v  Plotišti  a  j.;  dále  tu  měli 
zvonaře  Tomáše,  od  něhož  zvon  z  r.  1500  v  Černilově,  zvonaře 
Augustina  (1508),  konváře  Václava  Tvrdočela,  od  něhož  křtitedlnice 
v  Jaroměři;  r.  1523  uvádí  se  na  zvoně  v  Boharyni  zvonař  Diviš 
Hlaváč,  jehož  většina  prací  spadá  v  dobu  následující.*)  V  Litomě- 
řicích pracoval  asi  od  r.  1491  zvonař  Tomáš,  od  něhož  zvon  dotud 
zachovaný  v  Srbči  z  r.  1515  a  druhý  tamž  z  r.  1527.    Jiný  zvon 


*)  Z  toho  roku  poslední  vůle  jeho.  Arch.  kutnoh.,  ka  kdaft.  12.,  1488. 
C.  VU. 

«)  Ryblfika,  Vésln.  Uč.  Společ.  1887,  180,  181.  Téhož  Zvonaři,  46. 

»)  Týž  v  díle  o  zvonař.  45,  48.  Soupis  XI.,  12.    Soupis  L,  76,  II.,  68,  83. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  2119.  H.  6,  H.  9.  Oba  jsou  dlužní  pražským  konvářAm 
za  čistec 

•)  Leminger,  Arch.  Pam.  XVII.,  28. 

*)  Arch.  kutn.  knih.,  memorab.  1480,  fol.  22. 

')  Seznam  Strnadův;  Rybička  66,  Soupis  VIL,  140,  144,  XIII.,  148. 

»)  Solař,  Hradec,  646.  Cechner,  Soupis,  Hradec.  4,  7,  166.  Rybička  (Zvon. 
53)  uvádí  jeSté  Matouše   od  r.  16C0,   Petra  od  r.  1461  a  Jana  Hlaváče  r.  1626. 

Wiater,  Déjiny  fetnosUi  a  obchoda  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  Tékn.  31 


Digitized  by  VjOOQ IC 


483  Kniha  IIÍ.  3,  Řemesla  suroTÍn  mineráJných. 

od  něho  v  Čemovsi  (1524),  v  Budyni  (1518)  i  na  Řípu  (!5ÚfM.  M 
Tento  litoměřický  zvonař  spíš  než  jiní  dával  na  zvony  nápisy  ceske. 
V  témž  městě  uvádějí  se  r.  1501  Václav  Zlatník  a  Rachlab-kv. 
kteří  ulili  zvon.')  Možná,  že  onen  Václav  skutečně  byl  zlatnikeni. 
Měli  Martina  konváře  v  Litomyšli,  *)  r.  1456  byl  konvář  Mikuláš 
v  Žebráce,  Vaněk  Čapek  konvář  v  Klatovech.  *)  Mimo  Čapka  nitH 
v  Klatovech  mistra  Jana,  od  něhož  dosavad  zvon  v  Svojšicích  (14791: 
snad  týž,  snad  jiný  Jan  to  jest,  jehož  jméno  na  zvonech  v  Zbyniei 
a  jinde  ve  vsích  k  Šumavě;  v  témž  městě  pracoval  mistr  Daiii»M. 
jehož  zvony  v  Sušici,  ve  Velharticích  (1487)  a  j.;  v  konec  periody 
byli  tu  mistři  Jakub  Strakonický  (1501)  a  Pavel,  jejichž  díla.  krti- 
iedlnice  a  zvony,  zachovaly  se.  *)  Nějaký  mistr  toho  řemesla  byl 
r.  1512  v  Pardubicích,^)  r.  1498  v  Stříbře  byl  konvář  Martin." 
Jorgl  v  Mostě,  "*)  r.  1500  Budějovičtí  objednávají  zvon  u  Václava 
konváře  ve  Vodíian(*ch.  Tu  byli  od  r.  1472  dva  Augustinové  kon- 
váři,  otec  a  syn,  odtudž  byl  puškař  Jan,  jenž  slil  r.  1509  v  Praz^ 
houfnici.  ^)  Budějovičlí  měli  také  konváře  svého,  Mikuláše  Buxa. 
od  něhož  zvon  v  Boršově  (149o).>®)  V  Mýtě  měli  r.  1466  Pelni 
konváře,  jenž  jim  lil  zvon;'*)  snad  Johannes  cantarista,  psaný 
r.  1497  na  zvoně  v  Pelhřimově,  byl  tamější  mistr;**)  v  Lounech 
byl  r.  1518—1530  konvář  Václav. '«)  Zlobo,  že  Kouřimští,  Jičínští 
a  j.  dávají  si  líti  zvony  u  Hory,'"*)  nelze  snad  souditi,  že  by  ne- 
měli svých  konvářů.  Onoho  Buriana  Seria  (1494),  od  něhož  zvony 
na  Jičínsku,  snad  možno  klásti  do  Jičína  samého.  V  Hradci  Jin- 
dřichově měli  r.  1493  zvonaře  Václava,  od  něhož  asi  pocházel  ve- 
liký hradecký  zvon  Knaur,  a  dolud  jsou  zvony  ve  Veselí  a  jinde 
na  Třeboňsku.  V  Písku  byl  r.  1505  zvonař  Blažek,  v  Strakonicích 

')  Soupis,  Slaný,  XX,  326,  IV.,  51,  116. 

*)  Rybička  o  zvonař.  61. 

»)  Archiv  tamřjší,  č.  118,  54. 

*)  Jsou  uvedeni  jako  dlužníci  pražského  konváře  v  kn   ft.  2119.  H.  6. 

•)  Soupis  Vil.,  105,  131,  185,  188,  XII.,  147,  136,  165. 

•)Arch.  Tlesk.  XVII,  165.   - 

').Kn,  stríbr.,  íbl.  4.  Opis  v  zemsk.  1498. 

•)  Ten  dlužen  v  Praze  za  čistec    Arch.  pražs.,  Č.  2119.  H.  9. 

•)  Arch.  mus.  korrespond.  Budřjov.  Rybička,  Včstník  1887,  180. 
«•)  Soupis.  VIII,  6,  17. 
")  Lehner,  Method  XXX.,  1. 
•■)  Soupis,  XVIII.  Soukup. 

'»)  Soupis  IL,  29.  Arch.  pražs.,  ft.  8,  64,  č.  534,  130. 
**)  Věstník  Učené  Spol.  1899,  31.  Schulz.  Testament  Ptáčkův,  1.  c. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kotláři.  483 

)už  dobou  (1601)  Jakub,  na  Táboře  Šimon,  v  Chrudimi  Jíra  (K510), 
říjmením  Dobrýdilo,  od  něhož  několik  zvonů  v  Chrudimště  zacho- 
alo  se  dotud.  Jsou  povědomá  mnohá  jména  konvářů,  ale  o  hutích 
jich  neví  se,  kde  byly.  Takž  na  příklad  uvádí  se  mistr  Andreas 
1458  na  zvoně  v  Pecce,  r.  1515  na  Slansku  Štěpán,  na  zvoně 
Polné  z  r.  1514  psán  Jan  Maňas,  na  křtitelnici  v  Bydžově  1489 
[atouš  a  Jan  Colinii.  *)  Dle  Soupisu,  Akademií  naší  vydávaného, 
a  zvoně  v  Střížové  je  psán  auklorem  Crux  r.  1428,  na  zvoně 
(černoušku  r.  1467  Georgius;  na  Mělnicku  jsou  práce  zvonařské 
i  mistra  Hanuše  (1484),  od  Jana  konváře,  jemuž  k  zvonu  v  Ne- 
uželech  Blažej  Holý  (dle  nápisu  na  zvoně  asi  z  r.  1497)  dělal 
>rmu,  Janové  zvonaři  vyskytují  se  svými  jmény  na  zvonech  v  Li- 
miěřicku  (1504),  v  Rokycanště  (1514),  v  Bechyni  (1501,  v  Pří- 
raniště  (1511).  V  Lašovicích  (Milevsko)  jest  na  zvoně  psán  canta- 
sta  Johannes  Markolt,  o  němž  jako  o  žádném  z  předcházejících 
í  neví,  kde  zvony  lili.  Při  Slavkově  (Schlaggenwald)  překvapuje, 
?  zvon  si  dali  r.  1522  do  Norimberka  líti.*)  Což  neměli  ještě 
uli  doma? 

Za  zmínku  stojí  jakožto  specialisté  konvářů  dva  konvičkáři, 
íavd  a  Laurentius,  kterých  jsme  r.  1453  a  1454  nalezli  na  Novém 
lěstě.  3) 

V  této  periodě  nalezli  jsme  v  Praze  také  specialistu,  mísaře*) 
byčejně  mísy  robil  konvář;*)  ale  vyskytují  se  mísy  „žluté  a  jiné 
nové",*;  proto  soudíme,  že  jeden  mísař  byl  odštěpenec  cínařský, 
aý  mísař  odštěpil  se  od  kotlářů. 

Méď  spracovávali  kotláři,  (kováři  mědi,  kovotepci), 
už  v  té  době  říkáno  zhusta  po  česku  nečesky  rodšmidi;  jim 
ik  nejblíže  příbuzní  byli  mosazníci.  V  žádném  oboru  kovo- 
ílném  neshledáš   tohk   odvětví,    tohk    specialisace  jako   v   tomto. 


')  Data  jsou  vzata  z  Rybičky,  ale  neruCíme  za  né.  Zvony  clirudimského 
ry  uvedeny  v  Soupise  XI.,  68.  200;  zvony  hradeckélio  Václava  jsou  v  Soupise 
,  21,  108,  XIV,  380. 

*)  Arch.  taméjsí.  Opis  v  zrmsk 

*)  Arch.  pražs.,  č.  2í'84,  F.  84,  H    7. 

*)  Holec  misar  r.  1448  v  pražs  knize  č.  2119,  A.  7  Týž  staromóslským 
iri>elem  r.  1433. 

*)  Viz  kšaft  Mikuláše  konváře  z  r  1483,  zanechal  67  mis  Arch.  pražg. 
2119,  V.  7. 

«>  Arch.  pražs.,  č    2096.  R.  9,  K.  1452. 

31* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


484  Kniha  II.  3.  fiemesla  suroyin  minerálních. 

Mistr  sluje  kotlář  nebo  rodšmid  a  dělá  kotle,  pánvice,  jiný  kotlá 
robí  jen  formy,  třetí  je  pouze  litcem,  jiný  soustružníkem,  jeden  roi 
svícny  či  pouze  váhy  a  závaží,  jiný  čepy,  třetí  toliko  přezky  a  kruh 
či  pouze  mísy.  Někdy,  ale  jen  řídko,  najdeš  takovým  kotlářům 
mosazníkům  speciálně  jméno  svícníků,  mísařů  a  kruhař 
(též  kroužníků  nebo  rynkéřů). 

K  staropražskému  měšťanstvu  přibylo  za  celou  dobu  do  r.  15á 
jen  9  kotlářů;  ^)  desátý  rodšmid  (ten  po  r.  1477);  šest  kotlářů  co 
stavilo  se  ze  dvou  větších  měst  Pražských  r.  1524  k  slibu  o  nábo 
ženství.  To  není  počet  valný.  V  zápisech  domů  pražských  do  r.  150 
je  měďnařů,  kotlářů  a  kroužníků  úhrnem  16.  Na  venkově  kotlái 
s  tímto  zřejmým  jménem  jsou  ještě  řídci,  snad  se  pokrývají  širokýi 
názviskem  kovářů.  Neshledali  jsme  „kotlářů"  ani  v  Hoře  ai 
v  Plzni.  *)  Na  odpor  tomu  r.  1479  měli  kotlářskou  dílnu  i  v  Sedl 
čanech')  a  r.  1443  kotlářku  (vdovu  po  kotláři)  v  Čáslavi.*) 

Sem  mohou  zase  připočteni  býti  oni  trubači,  kteří  san 
robili  a  letovali  trouby  hudebné.  O  královském  trubači  (tibicení 
Janu  Ursákovi  to  víme  jistě,  Že  vedle  svého  hudebního  uměni  prc 
vozoval  řemeslo;  zanechaltě  po  sobě  r.  1471  nádobí  za  pět  koj 
„ježto  sám  trúby  dělal  a  letoval."  Měl  také  „kamení  k  pulérovái 
i  s  nádobím".*) 

Doktor  Židek  vykládal  králi  Jiřímu,  že  bývalá  ulice  zlatník 
v  Praze  Staré  stojí  pusta.  Jako  mnoho  jiného  u  toho  doktora  i  lot 
tvrzení  bylo'  smělé  a  přemrštěné.  My  v  pramenech  pražských  nevi 
díme,  že  by  v  této  periodě  řemeslo  zlatnické  bylo  kdy  scházei* 
Neseděli-li  zlatníci  v  ulici  své  starodávné,  seděli  jinde.  ^)  V  kšaflec 
již  před  nastoupením  Jiřího  k  správě  zemské  (před  r.  1448)  čas{ 


*)  Martin  kotláf  ve  FlaSnéřské  ulici  r.  1477  kdafl  6iní.  MiscelL  26,  t  ard 
pražs.  Reginé  kotlářce  r.  1619  náleží  hamr,  o  ném2  svrchu  řeCeno.  Arch.  pral 
ft.  2142,  A.  19.  Vinice  kupi:gí  r.  1436  Jan  kotláf,  r.  1438  Mika  kotltf,  č.  200 

•)  Seznamy  Strnadovy,  Hejnicovy. 

*)  Zmínka  o  něm  y  arch.  pražs.,  č.  2119,  T.  6. 

*)  Pražský  řezník  Hnátek  r.  1443  poroučí  kSaftem,  aby  té  kotlářce  zapl 
ceno  bylo  20  kop  za  pánev,  kterou  u  ní  koupil.  Arch.  pražs.,  č.  3096.  foL  2. 

')  Archiv  pražský,  6.  2094,  E.  20.  Jiná  data  o  tom  trubači,  jenž  znél  ( 
r.  1459  na  Nov.  m.  dům,  viz  v  arch.  £.  2086,  H.  28,  6.  2086,  B.  21. 

*)  Ukázal  na  to  již  Tomek  v  D.  P.,  VlU.,  121,  že  zlatnici  ode  dávna  miTi 
v  své  ulici  ševče  a  nožífe,  tudíž  nebyli  nikdy  samL 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ZlatDÍd.  485 

lati  jest  odkazy  na  kalichy  kostelní,*)   lidé  kšaftujíci   přec  musili 
pe  nežli  Židek  vědéli,  že  tu  jsou  zlatníci,  kteří  ty  kalichy  udělají. 

Toho  sic  nepřeme,  že  za  krále  Jiřího  umělecké  to  řemeslo  se 
Ivihlo  (nápodobně  jako  jiná  řemesla  za  lepší  vlády  královy),  ale 
toho  neplyne,  že  by  před  tím  bylo  řemeslo  zlatnické  nebývalo  k  ni- 
muž.  V  zápisech  měšťanských  jest  v  Praze  od  počátku  vojny  vždy 
itníků  počet  slušný.  Hned  v  prvých  letech  válečných  (od  r.  1424) 
i  zlatníci  vstupují  mezi  staroměstské  mistry  v  měšfanství;  v  de- 
ce let  od  r.  1427 — 37  čtyři;  v  následujících  dvaceti  létech,  za 
Larchie,  nedivno,  že  přibyli  do  Prahy  zlatníci  jen  dva  (jeden 
Plzně,  Jan)  od  r.  1467 — 67  přihlásilo  se  za  správy  a  vlády  Jiřího 
3t  zlatníků,  *)  kterýžto  vzrostlý  počet  význačný.  V  desátku  let  1477 
1487,  tedy  v  zánovní  vládě  Poláka  Vladislava,  do  Staré  Prahy 
loupili  za  měšfany  čtyři  zlatníci.  Byl  to  Vojtíšek  (Adalberlus), 
itnik  od  černé  hvězdy,  Šimon  ze  Stříbra,  Ambrož  z  Bavorova  a 
jmec  z  Pasová  Metmpek  (r.  1481).  I  v  následujícím  desítiletí  čtyři 
ibyli,  důkaz  uměleckého  ruchu  doby  vladislavské.  Ale  v  poslední 
acítce  let  (do  r.  1526)  jen  tři  zlatníky  nalezli  jsme  vstupující  do 
^tanství  staroměstského.*) 

Celkem  za  všecku  periodu  zapsáno  v  Staré  Praze  nových  zlat- 
lů  26,  což  svědčí  o  poměrné  hojnosti  toho  řemesla.  K  přísaze 
fooženské  r.  1624  dostavilo  se  pospolu  9  zlatníků.^)  Ale  to  nebyli 
ickni.  Z  těch,  kteří  jakožto  protestante  z  města  byli  vypuzeni, 
ime  také  zlatníka.  V  pražských  knihách  při  rozličných  příleži- 
;teeh  potkáváš  se  ještě  se  zlatníky  jinými,  kteří  dosavad  nebyli 
edeni.  Sestavili  jsme  jich  od  konce  vojny  (r.  1436)  do  konce 
iody  (1626)  nad  sedmdesát,^)  aniž  smíme  tvrditi,  že  jsme  na- 
li  všech.  Mezi  zlatníky,  ve  vložce  uvedenými,  jest  jen  asi  sedm 
mců,  většinou  vyskytují  se  od  začátku  XVI.  století. 


>)  Viz  jen  kn.  arch.  praž.,  č.  2119. 

*)  Jeden  Němec  mezi  nimi;  jiný  zlatník,  Otlík,  Némec-li,  těžko  rozhodnouti. 
en  nové  příchozí  (r.  1466)  zlatník  byl  z  Libochovic;  slul  Sigmund  O  ném 
rch.  pražs.,  č.  2211,  A.  18  r.  1483. 

')  Jmény  křestními  jsou  uvedeni  (Johannes,  Caspar  atd.)- 

*)  Z  jmen:  Valentin  Mocz  v  Krolop,  HanuS  Knakr  (Němec)  v  knihách 
itských  o  něm  r.  1532,  1540.  Arch.  pražs.,  2212,  L  24,  N.  10.  Se  ženou  svou 
*kétou  Swainfortovou,  krumpéfkou  smlouvá  se  o  peníze  r.  1587  6.  2212,  M.  6. 

*)  Viz  vložku  č.  n.  na  str.  486. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


486  Kniha  III.  3.  Řemesla  suroYÍn  mineráiných. 

Vložka  č.  U. 

Zlatnicí  pražští  od  r.  1436-1526. 

1434—36  Tomáš  na  St.  měslé  (2099.  368). 

1435—43  Hanuško  na  St.  městé,  délá  pás,  je  dlužen  (2099.   4<)á 

463). 
1438  Mikul.  Rokycanský  na  Nov.  m.  konšel  (č.  88.  653). 
1438  Petr  Ilrzicz  na  St.  m.  soudí  se  o  klenoty  (2099.  455). 
1438  Petr  dictus  Veliký  na  St.  méstě  soudí   se   o  prsteny  (2099 

458). 
1438  Mikul.  Gloger  z  Vratislavě  na  Star.  m.  cech  ho  nechce  an 

ješté  r.  1444;  dopustil  se  falše  (2099.  463,  M.  99). 
1440  Michal  na  Star.  m.  (2099.  490). 

1442  Václav  natus  Fetrlonis,  na  St.  m.  dédí  (2099.  M.  4). 

1443  Mikul  Okáč  na  St.  m.  (2099.  534). 

1444  Lorenc  Hrbek  na  St.  m.  smlouvá  se  (2099.  635). 
1417  Václav  Šváb  na  St.  m.  kup.  dům  (2099.  M.  37). 
1448  Jiřík,  Jíra  (arch.  praž.,  č.  2119.  E.  4). 

1448  Stanislav,  zlatník  (č.  2119.  D.  4)  na  St.  ra. 

1449  Vaněk  Herynk  na  Nov.  ra. 

1452  mistr  Václav,  aurifaber  na  Nov.  m    činí  kšaft  (2084.  E.  44 

1452  Vávra  zlatník  v  témž  méstě  (2084.  J.  16). 

1452  Vávra  též  na  St.  m.  nějaký  Vávra  ještě  r.  1461  (2141.  14S! 

1457  Jan  z  Plzně,  zlatník  na  St.  m.  (2103.  72). 

1458  Kůtek  zlatník  na  St.  m.  (2119.  K.  3). 
1461  Jan  Hloušek,  dům  na  St.  m.  (2103.  95.  116). 
1461  mistr  Václav  na  Hradčanech  (2253.  18). 
14G1  Matouš  prodává  zahradu  na  Pohořelci  (2253.  19). 
1463  Michal  z  Chotěbuze  (Tomek,  D.  R,  Vllf.,  120). 

1465  mistr  Martin^  jehož  práce  dosud  v  poklade  svatovít.   (Podlaha 
Šittler,  Poklad  94,  Soupis  11.,  71). 

1466  Jíše,  Jiša  na  St.  m.  (2103.   107),  nové  připomíná  se  r.  14^ 
(2119.  X.,  1). 

1467  Petr,  žena  Kateřina,  dům  na  St.  m.  (2103.  111). 

1470  Georgius,  žena  Anna,  dům  u  zlatého  orla  na  St.  m.  (210o 

125). 
1472  Bartoš,  zlatník,  kupuje  dva  krámy  zlatnické    na  Nov.  mť< 

(2087.  C.  30). 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  zlatníků  pražských.  487 

1472  Šváb  zlatník  připomíná   se  jako  mrtvý;   byl   to   syn  Němce 

z  mésta  odběhlého;  r.  1454  hlásil  se  k  domům  otcovým,  ale 

neobdržel  (214  .  108.  133). 
1476  Okáč  zlatník  na  St.  m.  (2141.  174). 
1476  Mathias,  žena  Magda,  dům  na  St.  m.  (2103.  136);  kup.  dům 

pro   Ješka,   vnuka,   u  Adama   a  Evy   v  Zlatnické  ul.   (1103. 

177). 
1481  Stanislav  na  St.  m.  (2103.  161),    r.  1486    zmíněn  v    kšafte 

kutnohorském  (č.  236,  opis   v  arch.  zemsk.),    1489   má   dům 

na  Malé  Str.  (2211.  C.  27),  je  živ  ještě  r.  1508  (2211.  J.  15), 

ba  ještě  1520  (5H4.  12). 
1486  Johannes,  žena  Marta,  dům  od  hircos  na  St.  m.  (2103. 178). 
!489  Kašpar  na  Malé  Str.  (2211.  C.  24). 
149H  Beneš,  zlat.  na  Malé  Str.  činí  kšaft  (2211.  D.  25). 
1493  Křižek,  Michal  Řehoř,  Jan  na  Malé  Str.(  2211.  G.  22). 
1493  Jiri,  zlatník,   žena  Magdalena,   dům   na   St.  m.  (2103.  205). 

1496  Kašpar,  zlatník  na  St.  m.,  žena  Marta  (2103.  215). 

1497  Václav  na  rynku  malostranském  (2211.  E.  23). 

1497  Klement,  zlatník  staroměst.,  (2103.  216),  má  dům  na  Malé 
Straně  (2211.  E.  23). 

1498  Václav  z  Olomouce  na  Malé  Str.  (2211.  F.  7). 

1499  Jan,  zlatmk  konšel  hradčanský  (2253.  63,   ě.  72.  67). 
ir>On  Zikmund  na  Malé  Str.  1518  prod.  dům  (2211.  N.  29). 

1500  Jan  Ryneš  na  Malé  Str.  činí  kšaft  (2211.  F.  23,  J.  15). 

1501  činí  na  Malé  Straně  kšaft  jiný  zlatník  Jan  (2211.  F.  35). 
1.^.01    3/iJta,  Mikuláš  Puch  z  Glauchova,  zlatník   na   Malé  Straně 

(2211.  F.  23);  r.  1502  viní  Firšice  z  Nabdina,   že   mu   unesl 
ženu  (Re^.  komor,  soudu  24.  A.  6.  188),  1505  konšel  malo- 
stran.  (2211.  H.  24),    1520  pochován   u   sv.   Tomáše   (2212* 
B.  1).^ 
1503  Jan  Žamberský  na  St.  m.  (986.  236). 

1505  Šimon  na  Nov.  m.  (2079.  106.  124),  1511  již  nebožlíkem 
a  Martin,  opat  Slovanský,  stěžuje  si,  že  mu  dal  stříbro  na 
dělání  kalicha  a  že  neudělal  nic  (1046.  65),  měl  dům  na 
krchové  P.  Marie  Sněžné. 

1506  Hanuš  Port,  klenotník  na  Malé  Str.  (Tomek.  VIII.,  39). 
1508  Jiří  Penízek,    zlatník  na  Nov.  m.;    zprávy   o   něm   r.    1515 

(č.  2079.  141,  č.  106.  125.  174). 
1510  Šebestián  na  Malé  Str.  (2211.  K.  7). 


Digitized  by  VjOOQ IC 


488  Kniha  III.  3.  ftemesla  surovin  minerálných. 

1511  FBLbián  na  Malé  Str.  (22Í1.  K.  16). 

1512  Petr  z  Vyšehradu  (č.  106.  172). 

1512  MaHin  na  Malé  Str.,  přísežný  konšel;  živ  ještě  1625  (č.2211. 

L.  25.  F.  14). 
1515  Václav  Černohorský  na  Nov.  m.  (2092.  103). 
1615  Vit  z  Veleně,  zlatník   na  Malé  Straně,  připomíná  se   mrtvý 

(2211.  M.  3),  r.  1512  byl  konšelem. 
1515  Ambrož,  zlat.   na  Malé  Str.,   činí  kšaft,   odkazuje  Lorencovi 

učedníku,  nádobí  veřtatnf  (2211.  M.  5). 

1517  Paulín,  Pú^ulus  na  Malé  Straně,  mél  dům  také  v  Pomberce 
(Bamberg?)  (2211.  N.  6). 

1518  Anthoň  na  Malé  Str.  (2211.  O.  8). 

1518  Mates,  Mathuš  na  Malé  Str.   (2211.  O.  2),   týž  1521    (2212. 

B.  9),  1524  konšelem. 
1518  Šimon  z  apoteky,  zlatník  na  St.  m.  Živ  ještě  1627  (564.  1., 

534.  62.  2110.  137). 
1518  Valentin  na  Malé  Str.,  žena  Anna  neb  Anežka,    měli  dům: 

mrtev  r.  1527  (č.  2212.  G.  20.  G.  5.  č.  2211.  O.  2). 

1520  Felix,  zlatník  na  Malé  Str.,  žena  Apolona,  činí  kšaft;  Jan 
z  Zelené  Hory  dlužen  mu  za  koflíky  (č.  2212.  A.  21). 

1521  Jan  Přibram  na  Starém  m.,  žena  Lidmila,  dům  u  Vodéncť 
(Č.  534.  17.  53,  č.  2110.  9),  r.  1624  z  Prahy  vypověděn  pro 
víru. 

1524  Hanuš  Honzlis,  zlatník  z  Hradu,  prodává  dům  na  Malé  Str. 

(2212.  F.  g.). 
1527  Foltin  na  St.  m.  umřel  (č.  2110.  226). 

1527  Tomáš  na  Malé  Str.  (2212.  G.  5). 
1629  Matúš  na  Louži,  na  St.  m.  (2110.  314). 

1528  MaHin  Koš,  zlatník  na  Malé  Str.,  prodává  dům  (2212.  H.  1). 

1529  Tomáš  Čečula  na  Mal.  Sir.,  toho  bére  si  Mi^da,  vdova  po 
zlatn.  Vítovi  z  Velené  (2212.  H.  10). 


Jedna  zpráva  při  tehdejších  zlatnících  překvapuje.  Týče  se 
dvou  měšťanů  pražských,  že  dali  děti  své  na  učení  řemeslu  zlat- 
nickému do  Němec.  Byl  to  r.  1501  Hanuš,  nahoře  psaný  krumpéř. 
jenž  poručil  syna  svého  Jana  dáti  do  Normberka  na  zlatnictví,  a 
druhý  dávno  před  tím  byl  zlatník  Jíra  od  zlatého  orla,  měšfan 
staroměstský,    který  do  Němec  poslal  syna  Jánka.    Krumpéř  snad 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zlatníci  venkoTdti.  489 

byl  Némec,  a  tudíž  ani  luze  div  lo,  že  neměl  důvěry  v  česko  mistry. 
Proti  tomu  otec  Jíra,  český  zlatník,  z  výsledků  onoho  učení  v  Ném- 
zích  se  trápil  do  smrti.  Syn  jeho  tam  totiž  odstoupil  „od  krve  boží 
přijímání  pod  spósobem  vína  z  kalicha,  k  veliké  to  učiniv  hanbě 
letoliko  otce  svého,  ale  i  všeho  království  Českého  a  markrabstvi 
iíoravského,  křestanských  lidí  množství,  kteříž  tu  velebnou  svátost 
}od  oboji  spósobú  jakožto  pravú  a  nejstarší  křestanskú  víru.  Synem 
)ožím  vydanú  a  také  otcem  Svatým  s  koncilium  basilejským  za 
ipasitedlnú  vysvědčenu,  první  sv.  církve  šlápějí  následujíc,  řádně 
)řijímají".  I  protož  otec  rozhněvav  se,  zjevně  mluvil,  že  nehodnému 
ynu  nedá  dílu  ze  statku  svého.  Když  pak  ho  porazila  smrtelná 
nrtvice,  a  konšelé  r.  1473  sami  projednávali  o  pozůstalosti,  při- 
ilásíl  se  Janek  a  dostal  část.  Celá  věc  je  význačná  pro  tehdejší 
myšlení  a  poměry.  *) 

Že  zlatníci  staropražští  cech  svůj  z  předešlé  periody  udrželi, 
o  jen  mimochodem  budiž  vzpomenuto.  *)  I  novoměstských  zlatníků 
»ylo  časem  tolik,  že  r.  1478  vznikla  tu  societa;  zlatnické  krámy 
tály  u  hřbitova  Matky  boží  Sněžné.  Mezi  konšely  nalezli  jsme 
Starém  městě  za  tu  dobu  pět  zlatníků,  tolikéž  na  Menším  městě, 
sak  na  Novém  jen  dva. 

Z  měst  venkovských  přede  všemi  slynula  Hora  svými  zlatníky. 
lylo  jich  tu  aspoň  tolik,  že  již  r.  1481  v  pramenech  nahodile  ob- 
ívuje  se  jich  sdružení  živnostenské,  společné  s  konváři, ')  societa, 
terá  mohla  býti  v  městě  stříbrných  dolů  zajisté  starší.  Z  mistrů 
nenovitě  se  uvádí  Jan  zlatník  (r.  1476),  jenž  byl  též  královským 
regířem;  Mikuláš  zlatník  (r.  1477),  mistr  Beneš  z  Trničí  (1486), 
in  Charvát  (1486),  Zikmund  z  Liboslavě  (1606),  Petr  zlatník 
1509).*)  Jediný  Němec,  Bartoň  Ways  r.  1496  dostal  se  mezi  mistry 
»ské.  *)  Zlatníka  známe  z  Budějovic,  Václava,  jenž  r.  1486  zhotovil 


*)  Arch.  pražs.,  ft.  2141,  260.  Miscell.,  6.  87,  260. 

«)  mpomíná  se  r.  1461  v  Arch.  pražs.,  6.  2119.  D.  4. 

*)  Vysazení  kondeiské  r.  1498,  v  Arch.  Pam.,  XI.  uvedené,  tímto  se  uvádí 
.  pravou  míru.  Viz  kn.  memorab.  arch.  kutnoh.  z  r.  1480,  fol.  22. 

*)  Toho  zlatníci  nechtéli  pro  nesludnou  ženu  jeho  přijmouti  mezi  sebe,  ale 
Asili  důvodem  mincmistra  Bernarta  z  ValdStejna,  že  zlatníků  v  Hoře  není 
aoho.  Šimek,  Arcb,  Pam.,  XV.,  161. 

*)  Jména  zlatn.  horských  nékterá  u  Šimka  1.  c.  Jiná  nalezli  jsme  v  opisech 
ircli.  kutnoh.  z  zemsk.  archive. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


4!tO  Kniha  III.  3.  ftemesia  surovin  minerál ných. 

rozkazem  královským  hermu  do  Pokladu  svatovítského.  *)  Možná, 
že  žil  a  pracoval  v  Praze. 

V  Plzni  mívali  zlatníků  aspoň  tolik,  že  v  XV.  veku  stačili  na 
societu.  Nékolik  jich  známe  jmenovitě:  Jílek  a  Jakub  uvádějí  se 
r.  1504  ve  smlouvě,  kterouž  si  Stříbrští  objednávají  monstranci 
v  Plzni.*)  Se  zlatníkem  plzeňským  Zikmundem  potkali  jsme  se 
v  pražské  kšaftovní  knize,  když  byl  mistr  v  Pražských  městech 
r.  1458  nemocí  poražen.  ^)  Zmíněno  buď,  že  Slánští  objednávají 
r.  1450  monstranci  v  Praze  u  mistra  Herynka.  *)  Snad  tou  dobou 
byli  bez  zlatníka.  V  Rakovníce  (za  celé  XV.  stol.)  ani  na  Táboře 
(r.  1432)  v  seznamech  řemeslnických  zlatník  není  nalezen.  Z  ně- 
meckých mést  víme  jen  o  Chebských,  že  měli  r.  1489  zlatníka 
Veita;  ten  nechtěl  Karlovarským  dodělati  kříž,  na  nějž  mu  dali 
stříbro  a  dukát.  *) 

Rozdílu  mezi  zlatníky  a  stříbrníky  v  této  době  nepostřehujeme. 
Za  to  pozorujeme,  že  zlatníci  vždy  ještě  jsou  zároveň  rytci, 
šmelcíři  emailů  a  klenotníky.  Specialisté  jejich  mohli  by 
býti  češíři,  robící  číše  z  kovů  drahých  i  nedrahých,  ačkoli  cíše 
byly  také  ze  dřeva,  a  tudíž  shledáme  se  s  češíři  jinde  ještě.  Jsouce 
rytci,  zlatníci  řezali  a  ryli  pečetidla  všeliká,  a  jestliže  si  král  La- 
dislav dal  r.  1452  pečetidlo  rýti  v  Norimberce,  nelze  z  toho  sou- 
dili, že  by  toho  byl  u  nás  žádný  zlatník  neuměl  a  že  v  těch  věcech 
byla  závislost  na  Německu,  jak  se  nedobře  tvrdívá.  Pražský  niěšfan 
Hnátek  znal  kotlářů  dost,  a  přece,  jak  svrchu  dotčeno,  r.  1479 
dal  si  dělati  kotel  v  Sedlčanech.  Z  takových  případů  neplyne  nic 
bezpečného. 

Jsouce  rytci,  zlatníci  byli  zaniěstknáváni  při  mincovnách 
zhotovujíce  punce,  stanzy,  razítka,  kolky.  Povědom  jest  v  Hoře 
r.  1477  zlatník  Říha,  jenž  k  své  práci  v  mincovně  tamější  byl  vzat 
(bezpochyby  jako  jiní  všickni)  pod  přísahu;  znám  jest  zlatník 
Zikmund,  již  svrchu  uvedený,  že  ryl  kolky  k  mincovně.  A  takž, 
kdo  ví,  kolik  jiných  zlatníků  pracovalo  v  minci  za  tu  dobu.  Byli 
také  činni  v  mincovně  soukromé,  jež  r.  1519  vznikla  v  Jáchymové 
podnikem    hrabat  Šliků.    Tu   razily  se  těžké    groše    (tolary,  tálské. 


•)  Podlaha    Sitller.  Poklad,  98. 
•)  Kniha  slříbrs.,  t.  XXV.,  fol.  34. 
»)  Arch.  pražs.,  ó.  2119.  J    10. 
*)  Manuál  novomest.,  č.  88. 
•)  Arch.  Egrae.  Opis  v  zemsk. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Rytci,  zlalotepci.  491 

Jachimslhaler) ;  a  při  jáchymovském  medajlerství,  jež  pékné  kvetlo 
od  počátku  XVL  století,  *)  zajisté  že  ze  zlatníků,  af  našich,  at 
cizích,  vyvinuli  se  specialisté. 

Jinače  budtež  tu  pro  úplnost  tehdejší  práce  uvedeni  též  ostatní 
délníci  při  mincovnictví  zaměstknaní ;  byli  to  především  kováři 
prutů  stříbrných  (cánů);  když  stříbro  úředníky  (prubeři)  na 
zrno  vyzkoušeno,  mincíři  vykovali  plechy  určité  tlouštky,  klo- 
píři  z  plechů  vyrazili  nebo  vystříhali  okrouhlé  mincovní  plíšky 
a  na  konec  pregéři*)  vybili  obsah  a  nápis  na  minci.  Při  tom 
všem  bylo  pomahačů  a  knapů,  zvlášť  v  Hoře,  drahné. 

Další  kovodělníci,  pracující  zlatem  a  stříbrem,  byh  již  z  pře- 
dešlé periody  známí  zlatotepci.  Tepali  drahé  kovy  v  tenké  plá- 
tečky  na  postříbrování  a  zlacení,  robili  cetky  vénečníkům.  Nebylo 
ani  v  Praze  řemeslo  zlatotepců  tuze  hojné,  což  lze  souditi  z  toho, 
že  k  měšťanství  staroměstskému  za  celou  dobu  nepřišel  z  nich 
žádný,  a  k  přísaze  náboženské  r.  1524  dostavil  se  z  obou  měst 
Pražských  jediný  Bartoš.')  V  knihách  kšaftovnich  vyskytuje  se  jich 
v  druhé  půlce  periody  několik.  R.  1474  Jaroš  zlatotepec,  r.  1479 
Ambrož,  jemuž  mnoho  malířů  dlužno  za  pozlátko  a  nějaké  ženské 
za  cetky,  r.  1483  Jan,  syn  Šermeřův,  všickni  tři  na  Starém  městě.*) 
R.  1510  byl  zlatotepec  Žamberský  konšelem  téhož  města.*)  R.  1439 
nalezli  jsme  také  zlatolijce  (aurifusor),  slul  „Vlk  vel  Wolf",- po- 
cházel z  Brabancie  z  města  Distu.  Roku  nadepsaného  prodal  mu 
kdosi  dům  na  Hradčanech.  •) 

Zrcadelníků,  kteří  by  robili  zrcadla  z  hlazených  ploch  ko- 
vových v  léto  době  již  neshledali  jsme;  bezpochyby  dělal  takového 
způsobu  zrcadla,  bylo-li  jich  potřebí,  zlatník. 

Budiž  ke  kovodělníkům  přičteno  i  řemoslo  pasířské,  a  to 
tím  spíše,  že  nádherné  pásy  kromě  pasířů  robili  i  zlatníci. ")  Jinače 
jsou  pasíři  vlastně  specialisté  cínařů  a  mosazníků,  poněvadž  nej- 
větší počet  pásů  robili  z  těch  dvou  kovů.    V  Praze  Nové  měli  so- 

»)  FiaJa  v  Arch.  Pam.  XV.,  AS^  a  násl. 

*)  Pregéř  Michal  r.  1471  stal  se  ni^Sfanem  Star.  in^sta;  r.  J476  koupil  dům 
v  Celetné  ul.  Arch.  pražs.,  C.  2103,  135. 

■)  Arch.  pražs.,  č.  994,  101. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  2119.  R.  13.  T.  1.  T.  8. 

•)  Vyskytuje  se  však  již  r.  1483  v  knize  arch.  pražs.,  C.  2119.  V.  16. 

•)  Arch,  pražs.,  č.  2253,  9. 

"^  Důkaz  z  r.  1435  v  staromOsl,  knize  č.  87,  48.  HanuSko  aurifaber  přijav 
od  ženy  Petfikovy  hfivnu- stříbra,  shbil  v  čas  zhotoviti  pás  na  pentli  hedbávné. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


492  Kniha  III.  8.  ftemesla  suroTin  minerálnýclt 

cietu  již  v  době  předešlé;  tu  jim  stvrdil  r.  1437  císař  Zikmund.  Dle 
privilegia  nemělo  se  řemeslo  pasířské  jinde  provozovati  než  v  Novém 
městě,  ale  již  v  předešlé  periodě  dost  pasířů  nalezli  jsme  mezi 
staroměstskými  měšfany,  a  v  této  době  (do  r,  1626)  27  mistrů  jsme 
spočítali,  že  přijali  měšfanstvi  dotčeného  města.  Jsou  mezi  nimi 
jen  dva  Němci.  Někteří  mistři  přibyli  do  Prahy  z  Kynšperka,  ze 
Žatce,  z  Krumlova  (Farář  a  Duchek  po  r.  1477) ;  jeden  byl  Polák 
rodem. 

Mezi  konšely  staroměstskými  do  r.  1526  spočítali  jsme  3  pa- 
síře,  mezi  novoměstskými  6,*)  což  svědčí,  že  na  Novém  městě  přece 
bylo  pasířů  víc  než  na  Starém.  Z  předešlé  periody  zůstával  v  Novém 
městě  německý  pasíř  Huncledr,  ale  r.  1441  ho  vyhnali  pro  tajné 
spolky.  ^  R.  1524  zapsáno  při  náboženské  přísaze  z  obou  měst 
Pražských  17  pasířův.^)  Počet  slušný,  ale  nevalný.  S  ním  dobře 
souhlasí  obsazení  nových  pasířských  krámců  u  Matky  boží  Sněžné 
na  Novém  městě  r.  1514.  Sami  „sousedé  řemesla  pasířského"  do- 
žádali se  zřízení  takových  krámců  k  stávání  s  pásy  a  slíbili  ročně 
z  nich  k  obci  platiti  po  40  groších  míš.  Tedy  lze  souditi,  že  se  do 
nich  vstěhovali  pasíři  všickni  —  a  bylo  jich  šest  vil  krámcích.*) 

V  městech  venkovských  pasíři  byh  tu  a  tam.  Známe  je  v  Plzni,*) 
v  kutnohorských  seznamech  nejsou,  proti  tomu  v  Hradci  Králové 
(r.  1509)  tvoří  s  uzdáři,  sedláři  a  měšečníky  societu.*) 

Materiál  našim  zlatníkům  a  řemeslníkům  jim  příbuzným  po- 
skytovaly české  doly  nestejně.  Zlato,  z  primitivních  ložisek  dobý- 
vané (zlato  „horní")  v  Kníně,  v  Krasenských  Horách,  v  Jílovém, 
na  Červeném  Dole  nad  Štěchovicemi  a  jinde,  na  rýžích,  potocích 
a  řekách  okolo  těch  měst  a  tu  a  tam  na  Otavě  rýžované  („potoční 
zlato")  nikterak  a  nikdy  nestačilo. '')    Sigmund  dává   r.  1437  Jílo- 

*)  Jména:  Štépánek,  Kabát,  Velyar. 

■)  Tomek,  D.  P.,  VI.,  92. 

*}  Jmen,  mimo  Skopka,  samých  křtěných.  Němec  bezpefiný  žádný.  Archi? 
pražs.,  994,  92. 

*)  Po  jednom  krámci  ujal:  Jiřík  zlatník  (dělal  asi  pásy),  nějaký  Eostelák, 
pak  5^  mistrů  zřejmě  označených  za  pasíře  (Mikunda,  PeSata,  ftiba,  Valenta, 
Franz,  Petr);  Elidka  barrířka  pláten,  posel  páně  purkmistrův,  a  naposled  nějaká 
žena  (snad  vdova  pasiřská?)  Arch.  pražs.,  ě.  213S,  24. 

')  Seznam  Strnadův. 

*)  Seznam  Domeěkův. 

')  O  místech  zlatonosných  viz  dr.  Barvíře  v  Uornick.  a  hutnick.  list  IV 
O  rýžováni  dr.  Aug.  Krejčí,  Rozpravy  Akad.,  JI.  tř.,  XIIL,  8.  O  Červ.  dole  v  arch. 
praž.,  č.  2098,  529.  Zlato  u  Břežan.  Tadra,  Listy  kláSi  Zbrasl.  207. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Rournfci.  498 

vému  prívilej,  chce,  aby  všecko  zlato  z  Knina  bylo  nošeno  jeho 
ouředniku  v  Jílovém ;  král  Jif i  r.  1461  obnovuje  privilej,  ale  praví, 
že  skoro  nižádní  požitkové  z  dobýváni  zlata  mu  nevycházejí.  *)  Za 
to  stříbra  bylo  zvláště  v  Kutné  Hoře  dost.  Kutnohorské  dolování 
sic  vojnou  husitskou  zastaveno,  mésto  katolické  a  německé  vylid- 
něno, noví  Kutnohořané  čeští  musili  město  postaviti  většinou  znova, 
nežli  mohli  na  doly  pomysliti.  Sigmund  r.  1437  majestátem  snažil 
se  horníky  a  jich  práva  uvésti  v  staré  poměry,  ale  opravdové  zlep- 
šení a  bývalý  květ  hor  stříbrných  nastal  teprve  za  Jiřího  a  pokra- 
čoval za  Vladislava  krále,  od  něhož  jest  rozšířen  Vlaský  dvůr  ja- 
kožto zevnější  znamení,  že  také  práce  a  výsledky  horské  rozšířeny. 
K  dolům  v  předešlé  periodě  jmenovaným,  přidati  nově  doly  v  Já 
chymově,  které  byly  hojné,  pak  doly  u  města  Stříbra,  v  nichž  dělo 
se  dolování  stejné  jako  kolem  Příbrami  *)  a  v  jiných,  ještě  menších, 
nalezištích  primitivně  a  skrovně.  Skrovnost  patrná  již  ze  smlouvy, 
kterouž  Stříbrští  r.  1498  pronajali  místo  pro  huť  Martinu  probéři  •) 
a  Martinu  konváři  pod  roční  plat  80  grošů  míš.,  (!)  mimo  to  s  nimi 
smluvili,  že  z  každé  hřivny  udělaného  a  prodaného  stříbra  sleví 
obci  zlatý  uherský  nebo  kopu,  totiž  tak,  co  by  stříbra  dali  jinému 
za  6  kop,  to  dsgí  obci  za  pět.*)  Dělné  havíře,  co  vysekávali 
v  stříbrných  dolech  království  Českého  rudy,  hutníky,  kteří  rudy 
pálili,  a  kyséře,  kteří  slévali  kov,  mistry  i  dělníky,  abychom  k  této 
přehledné  stati  o  české  práci  připojili  také. 

Na  konec  budiž  propuštěno  do  kategorie  kovodělníků  vpraviti 
nové  v  této  době  živnostníky,  rourníky,  kteřížto  jako  specialisté 
mohou  býti  uvedeni  mezi  cínaři,  konváři,  ale  mohou  příslušeti  též 
k  řemeslům,  jiný  materiál  obrábějícím,  nebot  roury  na  vedení  vody 
po  městě  byly  ze  železa,  ze  dřeva,  ano  i  z  kamene.  Jest  však  při 
stejném  jméně  činiti  rozdíl:  mimo  rourníky,  kteří  roury  dělali,  za- 
čali býti  v  městech  této  periody  rourníci,  kteří  vedení  vody  po 
trubách,  vodní  věže  a  všecko  technické  zřízení  vodárenské  spravo- 
vali; byli  to  techničtí  ředitelé  k  službě   obecní   najatí  na  smlouvu 

')  Arcb.  kutnoh.  lib.  sentenc.  z  r.  1620,  fol.  G.  8.  Opis  y  zemsk.  arch. 
Arch.  horský;  oddél.  mincov.,  ft.  4. 

*)  Pečef  horního  bratrstva  příbramského  z  r.  1524  svédčí,  že  se  nezačalo 
v  Příbrami  dolovati  teprve  r.  1633,  jakž  se  obyčejné  psává.  Viz  Soupis  Akad. 
Xni.,  177. 

*)  ProbéH  byli  při  mincovné  kutnohorské  a  pražské  ti,  kteří  směs  mincovní 
(legování)  zkouSeli. 

*)  Kniha  stříbrská,  fol.  4.  Opis  v  zemsk  arch. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


494  Kniha  III.  3.  ňemesla  surovin  minerálných. 

a  na  plat.  Říkali  jim  také  rúrmistři,  raurmajstři.  Rúrmislr 
Matouš  na  příklad  r.  1498  smluvil  s  Novoměstskými,  že  bude  spra- 
vovati roury  k  vedení  vody  do  pivovárů  a  kašen,  „aby  ten  užitek 
a  důchod  mohl  k  obci  jíti",  za  tu  „službu  a  živnost"  že  má  míti 
týdne  půl  kopy  grošů  českých,  nebude-li  moci  pracovati  sám,  dá 
zástupce,  dělníky  k  práci  dají  konšelé,  kdyby  podnikl  práce  víc  než 
povinen,  nedostane  „nad  lůn"  (mzdu)  nic  víc.  ')  V  Starém  městě 
zřídili  vodárnu  r.  1489,  v  Novém  r.  1495;  na  Malé  Straně  kdys 
kolem  1502.  Ale  první  v  Praze  rourník.  Vavřinec,  psán  v  pramenech 
již  r.   1476.*) 

Venkovská  mosla  kráčela  v  tom  příkladem  pražským.  Z  r.  1509 
známe  „rernmajstra"  Jana,  „mistra  v  stavbě  vodních  trub*'  na  Tá- 
boře, jenž  volán  na  takovou  práci  do  Kouřimi.^) 

V  kovodělném  průmysle  shledali  jsme  úhrnem  řemesel  a  živ- 
ností nad  padesátero. 

V  obmezenějším  oboru  práce,  jež  dotýkala  se  hlíny,  jsou  hrn- 
číři nejprv.  Ti  robili  všecko  nádobí  z  hlíny,  ozdobné  kusy  a  kamna. 
V  Pražských  městech  bylo  jich  drahně :  vždyf  k  přísaze  náboženské 
r.  1524  přišlo  jich  20,*)  ale,  zdá  se,  že  jich  byla  většina  na  Xovéiii 
městě,  neboť  k  staroměstskému  měšfanství  přibyli  za  celou  periodu 
jen  dva  (r.  1517)  a  v  Novém  městě  sdružuji  se  již  r.  1488  v  spolek. 

Keramický  průmysl  hojně  byl  zastoupen  nu  venkově.  Pravda, 
začasté  pobýval  v  menším  městě  hrnčíř  jen  jeden, •'^)  dva,  ale  vý- 
znamno  pro  český  ten  průmysl  zeminný,  že  v  této  době  nebude* 
města  bez  hrnčíře.  V  Hoře  do  r.  1501  rozmnožil  se  počet  mistrů, 
že  mohli  vystoupiti  jakožto  sdružení  organisované.  ^)   Také  v  Plzni 


')  Arch  pražs.,  č.  2079.  V  zadu  nepagin.  Pozdčji  připomínají  se  na  Novém 
mósté  roumíci  MatouS  1504,  Jan  1510.  Jsou  též  v  kn.  č.  2091.  L.  11,  12,  13. 
Týž  rok  uvádí  se  raurmaystr  Kříž,  že  kupuje  chmelnici.  Arch.  praŽs.,  č.  2133, 
fol.  7,  32.  Rourník  Matouš  dostává  méstiSté  u  mlýnů  pod  Zderazem,  aby  si  tu 
postavil,  co  chce.  Tamž  79.  R  1516  přistoupil  Smola,  aby  spravoval  vodní  kolo. 
véži  a  roury  všecky  po  mčsté  (Novém),  a  mlynář  mu  postoupil  řetézy,  lopaty, 
nosatcf,  klamry,  kolečka,  nosidlo.  .Arch    pražs.,  Č    2133,  29. 

*)  Tomek,  D.  P.,  Vlil.,  332,  VA,,  278. 

•)  Arch.  Čes.,  XVIII,  473. 

*)  Jména:  Koštoval,  Facylet,  Vidláček,  Tesánek,  Pecka,  Pavézka.  Arrhiv 
pražs.,  C.  994,  93.    . 

*)  Na  př.  v  Pardubicích  cca  I5('0;  v  Prachaticích  jeStč  v  periodé  následu- 
jící mívali  jediného  hrnCíře.  Z  Notuláře  prachat.  od  roku  1528,  fol.  132,  Opis 
vzemsk  arch. 

*)  Seznam  Hejnicův. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Hrnčíři.  495 

méli  v  XV.  věku  cech.  *)  V  Čáslavi  objevuje  se  organisace  r.  1623,') 
v  Ledči  mají  hrnčíři  cech  již  r.  146G, ')  i  v  Ronové  nalezli  jsme 
r.  1488  hrnčířskou  organisaci.  V  Rakovníce  bývalo  jich  druhdy 
11  pospolu/)  na  Táboře  r.  1432  shledáno  jich  8,*)  v  Slaném  bylo 
jich  řemeslo  r.  1469  tak  slino,  jako  řemeslo  krejčí  nebo  koželužské;*) 
berounské  řemeslo,  v  XVI.  veku  daleko  proslulé,  melo  již  v  léto 
dobé  zajisté  svQj  lokální  vzrost,  nebof  uvádéjí  se  tu  v  konec  XV. 
století  hrnčířské  krámy  s  podivným  jménem  lampánků  (lehmbánke, 
jehož  německý  původ  by  svědčil  o  začátcích  v  starší  době.')  Stejně 
slavné  řemeslo  v  Hlinsku  mělo  r.  1488  již  svou  organisaci;®)  ke 
konci  periody  proslaveno  bylo  hrnčiřství  v  Náchodě;  mistra  Jiříka 
Stvořila  volali  r.  1530  do  Nového  města  Hradiště,  aby  tu  dělal 
kamna  polívaná.®)  Z  německých  měst  v  Čechách  Česká  Lípa  měla 
koncem  XV.  věku  rozvinuté  hrnčířstvo ;  mistři  taniější  cechovní  list 
mi4i  již  r.  1462.  Také  Cheb  měl  asi  poměrně  slušný  počet  hrnčířů 
(hofner),  nebof  r.  1487  postavili  z  povinnosti  3  střelce  vedle  jiných 
řemesel,  která  postavila  střelců  méně.  ^*^) 

Specialista  hrnčířský  byl  mísař,  jehož  pojmenování  jsme  po- 
ložili již  při  kovodělnících.  Zde  je  klademe  zase  a  tím  směleji,  že 
v  Náchodě  hrnčířům  vůbec  říkali  mísaři.  Stejná  věc  zdá  se  býti 
s  nádob  niky,  kteří  nádobí  hotovili  mohli  po  hrnčířsku  i  ze 
dřeva.**) 

Hlínu  připravovali  h  li  naci,  a  stejně  tak  stuliti  dělnici,  kteří 
světnice  i  domky  lepili,  sluli  léž  hlinomazy.  V  Praze  r.  1436 
platí  městský  úřad  mostní  „hlinakóm  stube" ;  ti  vymazávali  zajisté 


*)  Seznam  Strnadův. 

■)  Čermák,  Arch.  Pam.  XVII.,  215. 

■;  Připomíná  se  v  arch.  pražs.  Miscell.  22,  46. 

*)  P».  1431  je  v  pražs.  knize  Č.  999,  134  záznam,  že  hrnCíři  rakovničtí  platí 
ze  soukromého  pole,  z  nčhož  berou  hhnii,  ročnč  půl  třetí  kopy. 

•)  Kolář,  Program  Táb.  1871. 

•)  Vydali  hrnčíři  na  vojnu  t.  r.  jednoho  vojáka  jako    nadepsaná   femesla; 
řpzííici  vydali  4. 

')  Vávra,  Beroun  03. 

")  Adámek.  YOstník  Spol.  nauk.  1809,  37. 

»)  Hraše,  Náchod   518 

'•)  Borovský,  (Vchy>  Středohoří  147.  Arch.  Fgrae.  Opis  v  zemsk.  arch. 

")  Nádobník  Váček  připomíná  se  mrtvý  r.   1444  v  Praze  Nové.  Arch.  pražs., 
č.  '^096.  K.  6. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


496  Kniha  III.  3.  ftemesla  surovin  minerálných. 

světnicí  nějakous)  Jednoho  hlináka  známe  z  Tábora  r.  1432.' 
Cihly  z  hlíny  robili  cihláři  (tihlaři  na  Moravé. *)  Všude  pl 
městech,  kde  byl  schopný  zemitý  materiál.  Cihly  vyráběny  na  stavbi 
a  na  krytí,  ale  specialisace  cihlářů  „krycích''  v  této  periodě  jsm< 
již  nenaSli.  Také  jsme  nenalezli  za  celou  dobu  ni  jediného  ciblářd 
aby  se  stal  měšfanem  v  Praze.  Byla  to  patrně  živnost  pcNlružn^ 
služebná.  Obce  měly  své  cihelny,  také  soukromníci  drželi  cihdny 
a  k  těm  si  najímali  cihláře,  kterýž  si  shledal  tovaryše  a  pomoc 
niky.  Stejně  tak  se  to  má  s  vápenniky.  Jediného  jsme  nalc^ 
mezi  měšťany  a  konšely  novoměstskými  v  době  husitské  války 
a  ten  asi  byl  majitel  vápenice  a  nikoli  mistr  služebný. 

V  Praze  byly  cihelny  a  vápenice  jako  v  předešlé  i  následujíc 
době  od  nynějších  Voršilek  až  k  Žofínu,  mimo  to  jsou  na  obvodi 
města  při  zdech  městských  na  místech  dosti  četných.  Na  venkovi 
měli  huti  cihelné  za  městem  při  hliněném  poli.  Z  Kouřimi  znán^ 
z  r.  1511  nájemný  poměr  obce  k  cihláři.  Cihlář  Pangráci  najal 
byl,  aby  cihly  pálil  na  poli,  obci  polovice  měla  jíti  a  jemu  druhá 
Jiného  cihláře,  jenž  byl  člověk  poddaný,  ujímá  se  právě  psanéh< 
roku  vrchnost  jeho,  pan  Jindřich  Hložek  ze  Žampachu,  prý  člove) 
ten  dal  náklad  do  cihelny  znamenitý,  a  Kouřimští  mu  pobrali  jeh^ 
polovici,  totiž  7600  cihel  a  nic  mu  nedali.*) 

Vzácná  jest  zpráva,  že  by  cihlář  vynikl  tak,  aby  si  ho  k  práč 
volali  cizí  přes  pole.  To  stalo  se  chebskému  cihláři,  že  na  zavo- 
lanou dělal  cihly  na  Krivoklátě,  při  kteréž  práci  r.  1493  umřel 
Chebský  ten  cihlář  slul  pěkně  česky  Jiřík  Hudec.*) 

Pokrývačů  střech  kůrkami,  jeptiškami  a  jinými  cihlami  kry 
čími  nikde,  ani  v  Praze,  nenajdeš  mnoho.  K  měšťanství  staromtst 
skému  přibyl  za  celou  dobu  (do  r.  1626)  jediný,  při  zápisech  do 
movitých  po  vší  Praze  zapsáno  jich  do  r.  1506  jen  pět,  přísaha 
o  náboženství  r.  1524  přišel  jediný.  V  řemeslnických  seznamecl 
plzeňských,  ba  ani  v  kutnohorských,  neshledáš  pokrývače,  ačkol 
v  těch  i  v  jiných  mnohých  městech  stavělo  se  velmi  mnoho.  Pra 


')  Účty  mostecké  v  arch.  pražs. 

')  Kolář,  Progr.  Táb.,  1871. 

*)  Monum.  rea.  boh.  morav.  II.,  322,  1508.  Tka6.  Cihla  =:  tegula,  tíhla. 

*)  Arch.  Cesk.,  XVIIL,  629. 

')  Arch.  Egrae,  1493,  opisy  v  arch.  zemsk. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Pokrývači,  skalnici.  497 

měny  jsou  ovšem  z  těch  dob  kusé  a  zápisy  nahodilé,  ale  kdyby  to 
řemeslo  bylo  hojné,  přece  by  častěji  „architector"  byl  v  zápisech 
uvízl.  V  Stříbře  pokrývač  Beneš  r.  1499  kryl  bránu  za  10  kop 
mís.  a  za  vértel  piva,  *)  jenže  neuhodneš,  byl-li  ten  pokrývač  mistr 
domácí  či  přespolní,  povolaný.  Podobné  vidí  se  nám  při  jménech 
několika  pokrývačů,  kteří  kryli  brány  rakovnické  na  konci  naší 
periody.  Vůbec  zdá  se,  že  mistr  pokrývač,  v  některém  městě  sedící, 
jezdíval  po  práci  široko  daleko.  Na  panství  Švamberském  ke  konci 
periody  žil  nějaký  pokrývač  všeuměl.  Slul  Jiřík,  a  purkrabí  švam- 
berský  píše  o  něm  r.  1530  vrchnosti  rožmberské,  že  chce  podniknout 
ten  pokrývač  „dílo  stavení  rybníků  i  vyhlídání  jich"  a  že  Vlachů 
na  to  není  potřebí.  *) 

Odvětvím  pokrývačů  byli  skřidláři,  kteří  pokrývali  kamennou 
skřldlou,  přibíjenou  zvláštními  hřebíky  skřidelnými.  Mezi  staro- 
pražskými  měšťany,  v  této  periodě  do  města  přijatými,  dva  skři^ 
diáře  jsme  shledali.  Na  Malé  Straně,  jakož  jinde  praveno,  byl 
r.  1430  skřidlář  (Beneš)  konšelem.  Na  Novém  městě  byl  snad  také 
některý  mistr  toho  řemesla,  ale  zaráží  poněkud,  že  na  práci  na 
radním  domě  r.  1455  voláni  jsou  dva  skřidláři  z  Vltavská  (jeden 
Tomek  z  Nelolic).  S  nimi  smluveno,  že  za  71  kop  přikryjí  věž 
skřidlou  i  rathouz,  arkéře  jeho  a  dole  stříšku  nad  pavláčkou,  vše 
svými  hřeby,  skřidlu  že  si  nalámou  sami,  ale  páni  že  ji  dají  do 
Prahy  dovézti.*) 

Kámen  vápenný  a  stavební  lámali  skalnici,  lamači  ka- 
mene (fractor  lapidum),  jimž  bývá  také  jméno  havířů.*)  Pražští 
skalnici  pracovali  na  Petříně,  v  lomech  nad  Strahovem.  Venkovské 
obce  městské,  jsouce  v  držení  lomů,*)  najímaly  si  skalníky  k  službě 
své.  Vyskytuje  se  r.  1508  také  skalník  (Adam)  v  službách  krá- 
lovských. •) 


')  Kniha  stříbrská,  fol.  11.  Opis  v  zemském,  arcb. 

«)  Mareš,  Arch.  Pam.,  XVI.,  469. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  2084   J.  29.  U  Tomka  D.  ?.,  VIII.,  147,  neúplné. 

*)  Havéři  dva  r.  1524  při  slibu  náboženském  t  Praze  arch.  pražs.,  6.  994, 
93;  po  r.  1507  stal  se  jeden  havíf  mědCanem  staroměstským;  r.  1517  druhý. 

')  V  dobé  yladislavské  za  staveb aí ho  ruchu  nejvíc  se  snažily  obce  o  získání 
lomů.  Nešlo-li  jináfi,  i  kupovaly.  Na  pf.  KouHmďtí  kupigí  r.  1506  k  obci  >štam. 
proch«.  Opisy  kouHmské  v  arch.  zemsk.  Lib.  contract.  88. 

•)  Má  dům  na  Pohořelci.  Arch.  pražs.,  2253,  79.  Tomek,  D.  R,  IX.,  262 
Winter,  Déjinv  řemesla  a  obchoda  t  Čechách  y  XIV.  a  ▼  XV.  Teka.  32 


Digitized  by  VjOOQ IC 


498  Kniha  lU.  3.  flemesla  surovin  mineráinýcb. 

Byli  skalnici,  kteří  si  skálu  najímali  či  dokonce  koupili  k  vlast- 
nímu podniku.  ^)  Právnicky  zajímavou  smlouvu  s  Janem  Špánem 
ze  Záhoří  učinili  r.  1455  dva  pražští  skalnici  (Hanuš  a  Havel),  že 
v  skále  Eavčí  nebudou  jinému  lámati  kamene  nežU  jemu.  léčby 
dovolil,  zase  on  že  nemá  jinde  kamení  bráti  než  u  nich,  kdyby 
potřebovali  peněz,  že  je  založí,  a  oni  že  budou  mu  dávati  lod  ka- 
mene po  osmi  groších.  *)  Jsou  tedy  skalnici  trojí :  majitelé,  služební 
mistrové  a  dělníci  nádenní.  Skalníků,  jakožto  samostatných  mistrů 
a  držitelů  skály,  dostalo  se  do  slaropražského  měšfanství  za  tuto 
dobu  úhrnem  9,  jeden  z  nich  byl  Polák  rodem. 

Ze  skalníků  ti,  kdož  kámen  k  potřebě  stavební  a  dlažebné 
upravovali,  sluli  tesáky  kamene,  ba  druhdy  též  kamen  niky. 'I 
kteréžto  jméno  může  sloužiti  k  nepříjemnému  zmatení  s  těmi  ka- 
menníky,  kteří  byli  stavitelé  a  umělci.  Kamenníci  v  skále  přitesá- 
vali  materiál  hlavně  ve  formu  kvádrů  („kamenní  quadratie").  *) 
V  Táboře  měli  r.  1432  také  specialistu  kulére,  jenž  tesal  koule 
kamenné  k  prakům  a  puškám.  *)  Jiný  specialista  skalnických  ka- 
menníků  byl  žerno  v  nik,  jenž  robil  žernovy  k  mlýnům.  Jeden 
žerno  vnik  jest  r.  1438  purkmistrem  malostranským.^ 

Jsme-li  v  průmysle  kamenném,  nelze  tu  nezmíniti  se  o  dolo- 
vání abroušení  granátů  na  Třebenicku,  Třebivlicku,  v  Tur- 
nově. Že  nalezeny  rosety  s  broušenými  granáty,  náležející  patrné 
XV.  století,  z  toho  se  činí  soud,  bezpochyby  správný,  že  ta  živnost 
ne-li  dřív,  to  jisté  v  tom  věku  byla  v  oněch  místech  provozována: 
dolování  bylo  velmi  asi  primitivné  —  udělána  díra  v  poli  až  na 
podmol  k  vrstvě  granátové  dosahující  —  a  nalezené  granátky  brou 
seny  ještě  dosti  nedokonale  po  domácku  a  v  Turnově  snad  už  po 
řemeslníčku. ')  „Řezáče  kamení",  umělce  shledali  jsme  v  Praze  na 
samém  prahu  periody  následující  (r.  1529). ") 


*)  V  novoměstské  knize  č.  2133,  fol.  2,  r.  1492  kupiiýe  skalník  oborencHi 
skálu  vápennou.  Také  dva  mistři  se  k  podniku  skládali:  Ctemet  v  té2e  kniz?. 
ale  z  doby  již  následující:  > Přijal  Kohout  Petra  havíře  na  polovici  k  stík 
(u  Podola).<  Fol.  86. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  2086.  H.  27. 

•)  V  účtech  mosteckých  pražských  z  r.  1436  v  arch.  města  Prahy. 

*)  Takž  slige  r.  1454  v  kn.  arch.  pražs.,  fi.  2119,  fol.  G.  8. 

*)  Kolář,  Progr.  Táb.  1871. 

•)  Jakobus  Stephanus,  žernovník,  arch.  pražs.,  6.  *2080,  71. 

*)  JareS,  Přednáška  y  mus.  obchod,  komory. 

»)  Slul  Stefl,  534.  C.  7. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Dlaždifii,  sklenář!.  499 

Dlažičů  v  Praze  a  po  městech  bývalo  poměrně  asi  tak  málo 
iko  pokrývačů.  Dlažilo  se  sic  po  celou  dobu,  nebof  ve  všech 
lěstech  (i  v  Pražských)  nejedná  část  vždy  čekala  na  dlažbu,  ale 
a  tu  práci  stačilo  málo  mistrů  dlažičů,  jezdících  sem  tam,  kde  je 
dali.  V  staroměstské  měšťanství  do  r.  1526  vstoupili  jen  tři  dlaži- 
ové.  Táborští  měli  r.  1432  svého  dlažiče.  *)  O  jiných  venkovských 
ro  kusost  pramenů  nevíme. 

Sklenáři*)  jsou  stejně  jako  v  době  předešlé  dvojí,  ti,  kteří 
klo  sázeli  v  okna  (vitra  parans),  malovali  je,  rýsovali.  Ti  i  v  této 
iobé  počítali  se  k  umělcům  a  sdružovali  se  s  malíři.  Mívali  krámy 
,  krámce  a  byli  zároveň  obchodníky  skelnými.  Druzí  sklenáři  jsou 
kláři,  a  ti  dělali  sklo  tabulové  i  duté.  Obojích  proti  předešlé  pe- 
iodé  přibylo  rostoucí  potřebou  a  kulturou.  Sklenářů  prvnějších  do 
něšfanství  na  Starém  městě  vstoupilo  do  r.  1526  deset;  vstupují 
lastné  teprv  od  polovičky  XV.  století  (od  r.  1447),  tedy  po  vojně, 
(lyž  bylo  jich  hodně  potřebí.  První  slul  Sigismund ;  i  ostatní  jsou 
ivedeni  jmény  křestnými.  K  přísaze  r.  1524  přišlo  šest  mistrův, 
nichž  jeden  sluje  příjmením  Klouček  Václav;  ten  býval  cech- 
nistrem  v  societě  maléřův.  *)  Z  několika  pražských  pramenů  (kromě 
júh  měšťanstva)  sebrali  jsme  od  r.  1420  do  1526  12  sklenářů 
domy,  či  mistrů  jinak  v  obci  předních.  *)  Zajisté,  že  těch  sklenářů, 
iefi  se  do  knih  nedostali,  skutečně  bylo  mnohem  více. 

V  městech  venkovských  větších  tou  dobou  spíš  nalezneš  skle- 
láre  nežli  v  době  předešlé;  byllě  i  v  Pardubicích  a  v  Rakovníce, 

O  Kolář,  Progr.  Táb.  1871. 

*)  V  pramenech  obyčejně  se  píše  s^klenáři,  s^klo,  což  ukazuje  s?6tle  na  původ 
lova  ze  steklo,  sklo  =  slitina.  Némci  prý  nazvali  tu  slitinu  dle  lesku  —  Glas 
k1  glánzen. 

*)  Kniha  t,  2.  v  Jednot  Krasoumné,  str.  82. 

*)  Alexius  a  JakeS(?)  v  knize  bratrstva  malířského,  kdys  kol  r.  1420;  Janek 
laN.  més.  143i  již  svrchu  uvedený;  r.  1435  Smolař  vitreator  (kn.  arch.  praž., 
5.  2002);  r.  1468—69  Michal  na  Malé  straně  stklenář  (C.  2080,  129.  224); 
-.  1462  Petr,  sklenář  staroměstský,  odkazuje  dětem  svým  tři  krámy  se 
>tUeniceini  a  stklem,  jež  pokládá  v  8  kop.  groSů  česk.  (č.  2119.  L.  11); 
.  1469  senior  cechu  Tomáflek  vitreator  (kn.  bratr,  malíř);  1474  Jeroným,  stklenář 
ttaroméstský  (č.  2119.  R.  14);  1480  kšaft  stklenáře  TomáSka  řečeného  Šťastného 
asi  stejná  osoba  s  TomáSkem  seniorem  (ft.  2119.  T.  9.),  r.  1483  sklenář  Šimon 
la  dlážení  (Hradftan.  kn.  2253.);  r.  1502  Jindřich,  cechmistr  (6.  2107.  225); 
íartin  sklenář  r.  1509,  ve  svatovítských  úCtech.  Mezi  novoměstskými  konSely 
)yi  r.  1489  ski.  Sekule. 

32* 


Digitized  by  VjOOQ  IC 


500  Kniha  III.  3.  ftemesla  surovin  minerálných. 

V  městech  poddanských,  ovšem  ne  zadních.  V  Rakovnice  b 
sklenář  Wolf  r.  1512  konšelem.  *)  Zdá  se,  že  koncem  periw 
této  také  židé  chytali  se  toho  řemesla  a  obchodu.  Aspoň  v  Xáchoi 
r.  1529  vyskytuje  se  sklenář  Majer  žid.  *) 

Sklo  vyráběno  v  hutích  šumavských,  krušnohorských  a  kit< 
nošských,  vůbec  pohraničných,  jako  v  předešlé  periodě:  bylo 
vždy  spíše  vitrum  Silvestře  sivé  montanum,  sklo  z  lesů.  Xa  lesK 
byly  sklárny  rožmberské,  r.  1443  objevují  se  sklárny  u  Falknov 
v  století  následujícím  (r.  1514)  vznikly  sklárny  v  Chřibské  a  j. 
Průmysl  sklářský  začíná  se  bráti  od  hor  do  vnitř  země.  Až  náh 
vyskytuje  se  v  samém  středu  jejím.  R.  1443  uvádějí  se  v  pražský( 
knihách  Petr  „parans  vitra"  a  jiný  Matiáš,  s  týmž  označením.  T« 
Matiáš  vykládá  se  za  skláře,  a  jeho  buf  v  Praze  u  Odrané  bi 
za  jednu  z  nejstarších  městských  skláren  dokumentovaných.  *)  Pr 
tomu  výkladu  ozvaly  se  námitky,*)  které  nás  nepřesvědčují, 
u  Prahy  nemohlo  býti  lesů  dostatek  na  takový  podnik,  pak  pj 
není  v  pramenech  ani  v  místopise  o  sklárně  té  nikde  stopy, 
mený  jsou  vůbec  kusy,  a  lesa  u  Prahy  nebylo  na  malou  hut 
třebí,  paliva  se  navozilo  za  všecken  čas  do  Prahy  dost.  •)  Na  dru) 
straně  nesnadnou  věcí  bylo  by  dokázati,  že  „parans  vitra"  vž( 
značí  skláře.  My  po  svých  zkušenostech  na  stálý  a  pevný  význa 
slov  oné  doby  nedáme  nic.  Ná.s  však  udržuje  u  víře,  že  v  Pra 
sklárna  byla,  hlavně  ta  skutečnost,  že  ve  Vídni  sklářskou  huť  mi 
r.  1486, ')  a  že  v  následující  periodě  v  Praze  buf  sklářská  jest  be 
pecně  dokázaná;  měli  ji  dominikáné  u  sv.  Anežky  (1572).  ^  Nevin 
tedy,  proč  by  nemohl  býti  tu  podobný  podnik  dříve. 


•)  Arch.  Cesk.  XVII.  Dle  urbáře  cca  1500.  Rakov.  kniha  kSaflů.  Oj 
v  arch.  zem. 

')  HraSe,  Náchod  512. 

")  Horčička,  Mittheilung.  XXIX.,  247—263.  MareS,  České  sklo,  RozpM 
I.  tr.  Akad.  II.  1.  Na  str.  11  a  12  seznam  skláren. 

*)  Hor(^ička,  1.  c.  251  na  to  připadl  (onoho  prvnéjSího  Petra  vgak  přeLled 
dovozuje  že  >parans  vitra <  tehdáž  znamenalo  jen  výrobu  skla,  a  ne  úpraru  ski 
náfskou. 

»)  MareS,  České  sklo,  str.  12. 

•)  Námitky  Marešovy  vyvrátil  KOpl  v  >Glashtltten  in  Prag,<  brotura,  otis 
z  Mittheil.  XXXIV.  370. 

')  KOpl,  tamž,  372. 

•)  Kvardián  u  sv.  Jakuba  téhož  roku  chtél  stavěti  huti  skelné,  arcibisb 
se  přimlouvá  u  komory  král.  Arch.  arcib.,  opis  v  zemsk.  arch. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Sklárny.  501 

V  této  době  užíváno  již  hustěji  zrcadel  skelných,  olovem  pod- 
ných,  *)  a  tudíž  nelze  znova  tu  neuvésti  zrcadlníka  jakožto 
ialistu  řemesla  sklenářského.  Dva  zrcadlníci  byli  nalezeni  v  Praze 
r.  1500)  mezi  domácími  pány.  Jinde  než  v  Praze  jsme  toho  ře- 
la  nenalezli. 

V  oboru  hlíny,  kamene  a  skla  shledáváme  úhrnem  patnáctero 
ostí. 


*)  Prý  užíváno    takových  zrcadel   již  v  XIV.  veku.   Engeimann,   Gesch.  d 
Ws  116. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


IV. 
Řemesla  umělecká  a  knihotisk. 

Nade  všecko  očekávání  veliký  objevuje  se  počet  řemeslnil 
odboru  malířského.  S  počátku  periody  sic  ještě  ne.  Byla  vojn: 
V  ní  r.  1430  malíři  naříkají,  a  rada  staroměstská  dovoluje  jii 
válkou  zhubeným,  aby  dávali  příště  v  rok  jen  8  pavéz  místo  des 
povinných.  ^)  R.  1458  jim  konšelé  konečně  odpustili  vydávati 
bránám  devět  oděnců,  čímž  bývali  povinni  od  počátku.  *)  To  od 
pustili  jim,  aby  se  mohli  v  městě  lépe  „saditi". 

Po  skončené  vojně  a  pak  v  době  Vladislava  krále  rozmnožil 
se  řemeslo  na  podiv.  Patrně  bylo  všudy  dost  výdělku ;  jestliže  v  dob 
předešlé  dvůr  a  šlechta  objednávala,  teď  města  a  měšfané,  nabývá 
jíce  zápasem  s  urozenými  velikého  vědomí  o  své  sile,  vstupují  v  kul 
turní  závodění.  Doba  se  umělecky  skvěle  vypjala  a  umění  se  roz 
šířilo,  zdemokratisovalo.  Mezi  měšťany  Starého  města  Pražského  p 
vojně  od  r.  1436  do  r.  1526  vstoupilo  21  malířů;  byli  to:  mist 
Štěpán  (1454),  jenž  později  stal  se  starším  cechu  (1465),  Hanů^ 
(1454),  Zikmund  (r.  1462),  jenž  držel  dva  domy  a  býval  staršia 
cechu  (r.  1462),  Michal  (1471),  Matěj  (1472),  Petr  Slovák  (1477 
jenž  vyženil  dva  domy,  kupoval  vinice,  ale  naposled  (1483)  vsecid 
poručil  zbožným  a  humánním  účelům;  kostelům  odkázal  korouhve:^ 
byli  to  dále  mistr  Johannes  (r.  1478),  Matěj  z  Loun  (r.  147S1 
mistr  Augustin  (1479)  zřejmě  označený  jakožto  malíř  a  řezbá 
(pictor  ac  sculptor  imaginum),   jenž  později  stal  se  měsfanem  No 


»)  Arch.  pražs ,  č.  2099,  296. 

•)  Lib.  vetustiss.  arch.  praž.,  pag.  225.  Arch.  Ces.  XIV.,  474. 

»)  Arch.  praž.,  C.  2119.  V.  16. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


MaliH.  503 

vého  města;  malíř  Martin  (r.  1482),  Šimon  z  Rokycan  (r.  1488), 
Michal  Sobek  (1490),  jenž,  jak  se  zdá,  zabýval  se  spíše  tržením 
domů  než  malováním;  dáleJohannes  (1491),  Stanislav  (1610),  jenž 
již  od  r.  1502  žil  na  Malé  Straně,  malíř  Jakub  (1514),  Matěj  Hasík 
(Hasil),  jenž  r.  1511  stal  se  měštanem  novoměstským  a  naposled 
1514  staroměstským.  Zemřel  r.  1421.  Měl  tři  syny,  jeden  (Jakub) 
se  mu  na  mnoho  let  ve  světě  ztratil,  ale  vrátil  se  r.  1521  na  krátko 
zase  a  byl  zabit.  Ostatní  dva  bratří  byli  rvaví  a  soudní;  Václav 
Hasil  byl  malířem  jako  otec,  a  Krištof  bezpochyby  též,  aspoň  se 
malovati  učil.  V  posledním  desetiletí  naší  periody  měšfany  na  Starém 
městě  stali  se  mistři  Ondřej  (1512),   Filip   (1523)  a  Hanuš  (1625). 

Že  by  mezi  těmito  21  mistry  byl  bezpečný  Němec,  toho  nelze 
říci.  Snad  jen  nadepsaný  Ondřej  byl  národa  německého.  *)  Tedy 
jediný,  a  to  nejistý,  z  tolika. 

Mimo  tyto  mistry  sousedy,  do  Starého  města  přijaté  a  jiné, 
kteří  byli  již  dotčeni  v  době  vojny  (do  r.  1436),  shledali  jsme  si 
z  pražských  knih  a  cechovních  pamětí  ještě  nad  50  jmen  malířů, 
kteří  od  r.  1436—1526  žili  ve  třech  Pražských  městech. 


Vložka  č.  III. 

Soupis  malířů  pražských  od  r.  1420— 1526| 

sestavený    z  knih  archivu    města   Prahy  a  dle   seznamu    Šimákova 
v  Archaeol.  Památk.  XVIII. 

1417  Pavlík  na  Nov.  m.,  arch.  pr.  č.  20. 

1423  Václav  na  Star.  m.,  žena  Kateřina.  Přijala  peníze  2099.  127. 
1429  bére  měšfan.  právo  na  Star.  m.,  1436  dům  u  Betléma 
2102.  398.  2082.  T.  1,  1459  Kateřina  vdovou  2103,  88; 
2141,  308. 

1424  Michal  na  Star.  m.  bére  si  vdovu  Magdu  po  malíři  Leonar- 
dovi,  2099.  378. 

1426  Tomášek  na  Nov.  m. 

1427  Vaněk  Václav  na  Star.  m.,  na  Nov.  i  na  Hradě. 
1427  Prokop  na  Star.  m.  č.  20. 


')  Simák  ve  Zprávách   o   malířích  str.  18  soudí   tak  z  toho,  že  několikrát 
ručil  za  Nečechy,  do  mésta  se  hlásící. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


504  Kniha  III.  4.  ftemesla  umělecká. 

1427  Kunc,  dvorský  malíř  na  Star.  ra.  č.  20.  1437  mrtev  2102. 
399.  Syn  Vátiav. 

1427  Jan  Lútka  na  Star.  m.  č.  20. 

1428  Mikuláš  ZvoUnský  na  Slar.  m.  č.  20. 

1429  Mikuláš  Rohlík  na  Slar.  m.  č.  20.  Pracoval  již  v  předešle 
dobé  (r.  1413).  Jednoho  z  těch  Mikul.  týče  se  zpráva  v  kn. 
č.  2102.  442  z  r.  1445. 

1429  Franciscus^  obyvatel  na  Star.  m.  č.  20. 

1431  MarkvaH  na  Star.  m.,  psán  ještě  1443  v  kn.  č.  2102.  442; 

bratr  jeho  mydlář  Jiří. 
1433  Petrus  na  Star.  m. 
1433  Mikšik,  Mikuš  na  Star.  m. 
1433  Jan  na  Star.  m.;  1437  dům  u  Týna  2102.  404. 
1433  Jakub  na  Star.  m.;  snad  to  Jakub  Pecka,  jenž  r.  1435  ručí 

za  Šimona  Šícbu,  iUuminatora ;  r.  1445  prod.  dům  a  Betléma 

2103.  4.  1455   má   dům  u  Zderaz.  brány  v  Star.  m.    2103. 

54.  R.  1464  vdova  po  něm,  Dorota,  prod.  dům  2105.  210. 

1433  Martin  Lazebka  na  Star.  m.  1435  ručí  za  Šíchu. 

1434  Mrva  na  Star.  m. 

1435  Šimon  Šícha  na  Star.  m.  zove  se  střídavě  illuminatorem  a 
malířem.  Viz  o  něm  v  násled.  seznamu  illuminatorů.  R.  1464 
mrtev. 

1435  Erazim,  Erazmus,  r.  1439  kup.  dům  na  Nov.  m.  (2081.  98). 

1436  Matěj  z  Rakovníka,  bére  právo  na  Star.  m.  Snad  jeho  týká 
se  zpráva,  že  prod.  dům  u  Betléma  2102.  408. 

1436   Václav,  žena  Anna,  kup.  dům  na  Star.  m.  2102.  494.  1442 
.  některý  z  Václavů  kup.   vinice   2002.   2102'.   430.    R.    1460 

uvádí  se  nějaký  staroměst.  malíř  Václav  mrtvým. 
1436  Michal  na  Star.  m.  Markéta  žena  2102.  393.  1442  v  e.  2102. 

431.,  1469  kup.  dům  2105.  110. 
1436  Blažko,  malíř  na  Nov.  m.,  dlužen  č.  2082.  L.  10. 
1436  Hanuš  Wolkenstern  na  Star.  m.  bére  právo.  Snad  je  malíř. 

ručí  zaó  malíři. 
1436  Mikuláš  Slavus,    na   Star.  m.    vyskytuje    se  ještě    r.     1461 

v  kn.  č.   2103.   94.    Snad  to  onen   Mikuláš  Kulhavý,     proti 

němuž  se  vzbouřili  tovaryši  obou  měst  Pražských  r.    1462. 
1442  Prokop  na  Star.  m.  v  Geletné  ul.,  žena  Kateř.  2105.  435.  1445 

uveden  v  knize  cechovní.  1454  kup.  dům  2105.  20.  Zmínlcy  až 

do  r.  1460.  R.  1461  Kateř.  vdovou,  syn  Lukáš  2105.    147. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


MalíH.  505 

43    \ácl€i\r  na  Nov.  m.  (2083.  J.  3). 

46  ŽÁk  malíř  na  Dlážděném,  o  něm  zmínka  y  2096.  L.  5. 

47  \^ác/a.v   (Vanék)   Skřítek,    uveden   mezi  illuminatory   2099. 
1116- 

47   ^AmbjrosíiiSy  Brosius,  Brožek   na  Star.  m.,  kup.  dům  u  sv. 

Klimenta  na  Star.  m.  2103.  13.  2103.  18;  žena  Regina  2119. 

E.    4.    1452  má  s  cechem  potyčku.  1460  kup.  dům  2105.  116. 

1464:     prodává  2105.  205.   1466   kupuje   :íl03.  108.    Dlužen 

1460    2119.  K.  9.  Jiné  zprávy  v  kn.  č.  2103.  107;  2105.  204. 

2141  ;    65,  320,  423,  328.  1472  vdova  2105.  314. 
toO   jrsLiiGk:  na  Nov.  m.  1463.  2084.  D.  37. 
[52  I^ulus,  Pavel  na  Nov.  m.  kup.  dům  2084.  E.  37.  Jiná  zmínka 

r.    1495  v  téže  knize  fol.  H.  45.  Kšaft  jeho  1462  v  č.  2094. 

G.    22;   r.  1461  dědí  Paul  malíř,  syn  Hanuše  propruhaře,  po 

otci    dům  2085.  L.  7.  Snad  to  týž. 
>54   StSpÁn    na   Star.,  m.    pfijal  právo  (Teige,  Almanach).    1465 

sta.rši  cechu ;  bydlil  v  domě  uroz.  p.  Jiříka,  správce,  u  sv.  Anny. 

Dlužen    za  víno  3  kopy.   2096.    R.  9;    má  dům  2105.  205. 

1463    dům  u  sv.  Jiljí  2105.  185.  Jiné  zprávy  má  Šimák  z  kn. 

2141. 

154  V^dTrřinec  Hřeblo  uveden  v  knize  bratrské. 

1:54    M&t^y     mistr   na  Malé  Str.    Tomek,  Základy.  Arch.  pražs., 

e.    2O80,  132,  197. 
t54    fíéinúšek,  přij.  právo  měst.  na  Star.  m. ;  Kateřina  žena,  dům 

XX    sv.    Havla  2103.  62.    Byl  ještě  r.  1479  živ  a  dlužen  2119. 

X.    1-    V.  8.  1474  byl  mezi  cechmistry. 

155  ^&kuh  na  Nov.  m.,  syn  sladovníkův,  kup.  dům  2084.  J.  23. 
Manda  žena,  bydlí  na  Dláženi.  Zmínky  o  něm  1459  2085. 
G.  27 ;  1461  pracuje  na  BuStěvsi  dle  kn.  bratr,  malíř.  (Pa- 
tera, Tadra,  78),  1464  kup.  dům;  1465,  1469,  2086.  E.  10. 
G.  13.  H.  14  M.  22.  Dlužen  zlatotepci  2119.  R.  14.  T.  1. 
V.  8  ;  1471  dědí  a  1474  kup.  dům;  na  trhu  Senném  2087. 
B-  23.  F.  27.  1488  již  mrtev  2089.  C.  3.  J.  14.  Jiné  zprávy 
2087.   B.  23.  2088,  L.  26. 

tóo   «7«o   I^^b  na  Star.  m.  2105.  80.  1458.  Žena  Dorota.  2103.  80. 
t5o    Krištan    na  Star.  m.   připomíná  se  mrtvým;  vdova  Lidmila, 
ď&m  u  sv.  Štěpána  ve  zdi  2105.  36. 

156  c/an    na  Nov.  m.    dům   na  Dláždění,    žena  Kateřina,    dlužen 
2085.  B.  18.  E.  2;  1459  kup.  dům  2085.  6.  26.  Jiné  zprávy 


Digitized  by  VjOOQ IC 


506  Kniha  III.  4.  ňemesla  umělecká. 

nové  o  něm  2085.  G.  28.  L.  22;  2086.  A.  10.  M.  8;   1463  ku^ 

dům  2086.  B.  20,  28;  r.  1465  mrtev. 

1457  Jan  Hasík  na  Nov.  m.,  kup.  dům  na  Senném  trhu.  2085.  L  i 

1459  Beneš  Drástnik  na  Nov.  m. ;  nová  zpráva  2094.  G.  58.  Ký 

sedlář  mu  odkazuje  20  kop.  Dlužen  1474.  2119.  R.  14.  Umř^ 

1486.    Data  o  ném  již   známá  jsou   v  knihách  2086.  F.  i 

a  násl.  2094  B.  12;   2088.  G.  2.  J.  19  a  násl.  2089.  A.  11 

E.  7  a  násl.  2004,  2087,  2091. 

1459  Blažek  ze  Srbée  na  Nov.  m.  měl  po  otci  dvůr,  dědiny  v  Srtw 

ale  uchvátil  mu  je  Vilém  Ilburg  z  Ilburka.  R.  1459  činí  klafl 

2094.  B.  8. 

1459  Mikeš,  Mikuláš,  na  Malé  Str.  malíř  králův.  Tomkovy  Základ] 

1462  Petr  Slovák   na  Star.  m.,    žena  Gertruda,    1474   dům  prol 

klášteru  s v.  Anny  2105.  171.  213.  r.  1477  přijal  právo;  147( 

2103.  138.  1479   dlužen  zlatotepci  2119.  T.  1.    Nové  zpra^ 

2103.  138.  2105.  343.  1483  poručníkem  2119.  V.  12.  Zlého 

roku   kšaft  jeho   2119.    V.  16.    1483    kšaft   Gertrudin,   tam 

V.  13.    Odkazuje  vše  mateři  a  po  její  smrti  kostelu  sv.  Jilj 

Jiná  data  o  majetku  uveřej.  Šimákzknih.  2141,  2004,  210? 

94,  2211.   Gechmistr  malířů   r.  1474  Petr  Skřeta  byl  berp<i 

chyby  Petr  Slovák.  Skřetové  někteří  přišli  ze  Slovenska. 

1462  Zikmund,  na  Star.  m.  přij.  právo.  (Teige  v  Alman.);  bývJ 
starším  v  cechu  1462.  Kn.  bratrstva  malíř.  č.  2.  165.  Zprát 
o  jeho  osobé  a  majetku  vytiskl  Šimák  z  knih  městských :  210J 
2141,  94,  986,  2106,  2107,  2108.  Nové  zprávy  v  č.  2l0í 
387.  1469  dům  za  Týnem  2105  260.  1470—77  úředník  kostel 
týnsk.  2103.  122.  1473  poručník  2119.  R.  6.  1501   mrtev. 

1463  Toman  na  Star.  m.  obdržel  odkaz  2119.  M.  9. 

1465  Jan  Bruncvik,  Brunclík,  na  Nov.  m.  vyskytuje  se  jak 
dlužník.  K  datům  Šimákovým  přidej,  že  r.  1473  dlužen  zlatí 
tepci  Jarošovi  dvoje  knihy  stříbra,  knihy  lehkého  cwisgolti 
dal  na  to  zlatý  uherský  2119.  R.  13.  Dlužen  zlatotepci  An 
broži  11  kop  41  groš,  2119.  T.  1.  Zlatotepci  Janovi  dlužei 
2119.  V.  8.  Jiná  data  2086,  F.  23;  N.  9;  2088,  G.  20,  K.  2^ 
Zprávy  o  něm  ještě  r.  1488. 

1471  Michal  na  Star.  m.,  přijal  právo,  malíř  a  sklenář  (pictor  < 
vitreator);  1472  kup.  dům  za  sv.  Mikuláš.  2105.  315.  147; 
Žena  Uršula,  kup.  dům  2105.  333.  1474  zahradu  2105.  34í 
Zmínka  v  č.  2102.  431. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Malifí.  507 

1472  Matbias,  Matěj,  na  Star.  m.  přij.  právo,  žena  Marta,  kup. 
dům  proli  sv.  Klimentu  2105.  344.  314.  1477  kup.  dům  2103. 
137;  1473,  1482  poručníkem  94.  26.  2119.  R.  6.  Zpráva 
o  něm  ješté  r.  1488.  Data  Šimákova  z  knih:  986,  2103,  2106, 
2004,  214]. 

1473  Václav,  mistr  na  Star.  m.,  činí  kšaft.  Je  syn  Duchka  kra- 
máře, má  polovici  platu  ve  všech  Dušnících  a  Všestudech  po 
otci,  odkazuje  vše  ženě  Dorotě  a  synu  Václavovi ;  kdyby  umřel, 
af  dědí  záduší  týnské.  Dlužen  mu  „za  ledra"  Burian  Leskovec, 
Jiřík  za  korouhve,  on  sám  dlužen  zlatotepci  Jarošovi  2119.  R.  6. 

1473  Jan  Rudnický  malíř;  r.  1474  mezi  dlužníky  zlatotepce  Ja- 
roše; dlužen  za  10  knih  cwíšgoltu  a  za  knihu  lehkého,  dal 
na  to  4  fl.  uhers. ;  r.  1479  je  mezi  dlužníky  zlatotepce  Am- 
brože s  3  kopami  2119.  R.  13.  T.  1.  Žena  Barbora;  1485 
Dorota;  kup.  vinici  2004.  K.  5. 

1473  Michal  na  Malé  Str.  Tomkovy  Zákl. 

1474  Hanuš  na  Nov.  m.  kup.  dům  2087.  F.  22. 

1474  Šimon  Popelka  na  Star.  m.  „malíř  od  mostu",  jest  mezi 
dlužníky  zlatotepce  Jaroše ;  dlužen  200  listů  fayngoltu,  šestery 
knihy  stříbra,  osmerý  knihy  lehkého  cwišgoltu  2119.  R.  13. 
R.  1497  jiný  podobný  dluh  2119.  T.  1.  1500  věřitelem  94. 
48.  Žil  ještě  r.  1511,  jsa  tehdáž  cechmistrem.  Jiné  zprávy 
o  jeho  majetku  v  kn.  2004,  2079,  94.  Asi  1517  umřel. 

1474  Michal  Sobek,  malíř,  vyskytuje  se  mezi  dlužníky  zlatotepce 
Jaroše  2119.  R.  14.  Jiný  dluh  1479  v  2119.  T.  1.  R.  1490 
přijímá  právo  na  Star.  m.  Zabýval  se  spíš  tržením  a  prodejem 
domů  než  malováním.  Byl  v  Praze  již  1462.  Zpráva  o  něm 
ješté  r.  1497.  U  Šimáka  jsou  zprávy  o  jeho  majetku  z  knih 
2211,  2106,  2089,  2079,  2090  a  z  Tomkových  Základů. 

1474  Jan  Lankáš  na  Star.  m.,  „mistr  Johannes"  r.  1478  přij. 
právo,  snad  to  Lankáš.  1489  Jan  Lankáš  pictor  prodává 
zahradu  na  Pohořelci  2263.  46.  Od  r.  1495  žije  na  Nov.  m. 
Dlužník  častý.  U  zlatotepce  Jaroše  dlužen  za  4  „legy  fayn- 
goltu" 2119.  R.  13.  1502  nezachoval  se  čestně,  vykradl 
v  cechu  truhlici  a  zastavil  pečeť  v  Židech.  Jiná  data  č.  94 
foL  92  a  násl.  2089.  X.  26;  2079,  16;  2107,  225. 

1474  Matěj  Popel  mezi  cechmistry  malířskými. 

1474  Pech  mezi  cechmistry  malíř.  Snad  to  některý  z  předešlých 
Petrů. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


508  Kniha  III.  4.  Řemesla  uméiecká. 

1475  MaHin  na  Malé  Str.,  měl  3  domy  2080,  358;  2211  A.  14. 
anád.  Zprávy  z  r.  1488  2089.  J.  14.  K.  19;  r.  1511  Dorota 
vdova  po  ném  2211.  K.  29.  2079.  64. 

1478  Matěj  z  Loun  na  Star.  m.  přijal  právo.  Dům  u  sv.  Jilji 
2106,  27. 

1479  Augustin  raislr,  malíř  a  řezbář,  na  Star.  m.  přijal  právo. 
Potom  1494  na  Nov.  m.  2089.  V.  22;  2090.  A.  26.  B.  27, 
2079,  101,  314.  Byl  živ  ještě  1507. 

1479  Šimon,  na  Star.  m.,  syn  Penízka  provazníka  2141.  267. 
1482  Martin    na  Star.  m.   přijal  právo.  1503  svědkem.    1046.  22. 

Data  o  staroměst.    Martinovi  u  Šimáka  z  knih  2106,  2004. 

2005.  To  kupoval  vinice. 

1482  Řehoř  z  Kutné  Hory,  na  Nov.  m.  2088.  H.  10. 

1483  VáLclav  na  Malé  Str.  2211.  A.  14. 

1487  Jiří  na  Malé  Str.  i  na  Star.  m.  měl  několik  domů.  Umřel 
1496.  2211.  B.  25  a  násl.  2106,  197,  302;  č.  94,  97. 

1487  Hanuš  na  Star.  m.,  otec  zlatotepce  Jaroše ;  může  býti  nékterv 
z  předešlých  Hanušů.  Žena  Markéta  2106.  200. 

1488  Šimon  z  Rokycan,  na  Star.  m.  přijal  právo. 

1491  Jan  Humpolecký  vstupuje  do  cechu  staroměst.,  jehož  se  stal 
po  letech  cechmistrem. 

1491  Jobannes  na  Star.  m.  přijal  právo.  1513  žena  Anna,  kup. 
dům  2108.  126.  Asi  týž,  jejž  Šimák  uvádí  1513  jako  nového. 

1491  Jakub  Sekule  na  Nov.  m.  syn  sklenářův.  1496  dům  na  Koň- 
ském trhu.  2095.  B.  3.  Jiné  zprávy  2089.  S.  24 ;  T.  29.  a  násl. 
2090.  G.  9.  2004,  S.  29;  2005,  A.  30.  O.  10.  Umřel  kolem 
1514  2079,  142. 

1498  Ondřej,  Ondráček  na  Nov.  m.,  majetný.  R.  1510  je  v  cechu 
staroměstském  a  bére  městské  právo.  Data  o  jeho  majetku 
snesl  Šimák  z  knih:  2079,  2005,  2090,  2108. 

1499  Šimon  na  Nov.  m.  2090.  C.  17. 

1500  Jiři  Vodička  na  Nov.  m.  Zprávy  z  r.  1506  a  z  1513:  2090. 
188,  372;  2006,  9  a  násl. 

1502  Šimon  Láb  na  Malé  Straně.  Domy  měl  i  na  Nov.  m.,  1510 
prod.  dům  v  ul.  Konvářské  2091.  M.  2.  Byl  hospodářem 
domu  Viléma  Černína  z  Chudenic.  Žena  Kateřina.  Umřel  1612. 
Kšaft  v  2211.  L.  7. 

1502  Stanislav  na  Malé  Str.  od  r.  1510  měšfan  na  Star.  m.,  zprá\7 
o  jeho    majetku   v  knize:    2211,    2108.    Žena   Helena.  Jiné 


Digitized  by  VjOOQ IC 


MalíH.  509 

zprávy  o  majetku  vydal  Šimák  z  knih:  2090,  2091,  o  vdové 

2079,  2142.  Žil  do  r.  1514. 
1502  Román  Vlach,  maloval  pokoje  v  Oboře.  Snad  malíř  králův. 

Leminger  ho  našel  v  repslr.  horských.  Arch.  Pam.  XIV.  626. 

Je  zapsán  i  v  cechu  pražs.  kn.  bratr.,  č.  2. 
1502  Jan  Labuška,    malíř   připomínaný   v  knize    cechovní    č.   2. 

V  arch.  Krásoum.  Jednoty. 

1505  Matěj  Hasik,  Hasil  na  Malé  Str.,  pak  na  Nov.  m. ;  r.  1507 
zahradu  na  Pohořelci  kup.  Hasík  pictor  tunc  judex  Minor. 
civ.  2263.  77 ;  jiné  koupě  a  prodeje  na  Hradč.  v  2253.  87.  98. 
r.  1512,  1515.  1514  přijal  právo  na  Star.  m.  Synové  Václav 
aKrištof.  Kšaft  Matějův  1519,  1521  č.  2142.  G.  20.  R.  1625 
psán  mezi  dlužníky  2142.  H.  10.  Data  od  Šimáka  již  uveřejA. 
jsou  z  knih:  2211,  2091,  2108,  2092,  2093,  2079,  1046. 

1506  mistr  Jan,  žena  Marta,  na  Malé  Str.  kupují  domy.  2211. 
K.  29.  Jeden  malíř  Jan  sluje  Novoměstským ;  do  cechu  staro- 
městského přijat  1503. 

1506  Hanuš  Elferder,  maloval  archy  v  Praze,  oltář  sv.  Zikmunda 
u  sv.  Víta,  1511  přijat  do  cechu  staroměst.  1615  dělal  archu 
u  sv.  Jakuba  v  Hoře.  Pak  mizí. 

1507  Gangolf  z  Mostu  jest  psán  mezi  dlužníky  truhláře  malo- 
stranského Markusa,  s  ním  i  malíř  Hasík.  2211.  J.  5.  Od 
r.  1517  psán  koUkrát  v  knize  bratrstva  č.  2.  1525  dlužen 
zlatotepci  Bartoši.  2142.  H.  10.  Žil  ještě  za  Ferdinanda. 

1508  Vaciav  na  Nov.  ni.  Živ  ještě  1513,  viz  2091.  Q.  23. 

1511  Bartoš,  Bartošek,  Bartoloměj  na  Malé  Str.  Nová  zpráva 
v  2142.  N.  7.  Jiná  data  v  2211.  O,  3.  2007.  200.  230  a  násl. 
1242.  H.  10.  Žil  ještě  1539. 

1511  Mikuláš  Hořovický  (v  knize  cechovní  č.  2),  ač-li  není  ven- 
kovan. 

1514  Jatub  na  Slar.  m.  přijal  právo.  Před  tím  r.  1511  malíř 
Jakub  Škaredka  urazil  cech.  Snad  to  týž.  Jeden  z  Jakubů 
byl  dvorským  malířem  krále  Ludvíka  I.  r.  1522. 

1517  Ondřej  na  Malé  Str.  (Tomek,  D.  P.,  VUI.  39.)  1522  žena 
Marta,  prod.  dům  na  Malé  Str.  2212.  G.  3. 

1518  Vaciav  Hasik,  syn  Matěje  1520.  Dům  na  Koňs.  trhu,  míval 
rvačky;  pře  jeho  s  cechem  v  arch.  Krásoum.  Jedn.  č.  2* 
Zprávy  o  něm  ještě  v  knize  2093,  55Í,  2007,  2029,  2163, 
2142.  Žil  asi  do  r.  1531. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


510  Kniha  III.  4.  ftemesia  umělecká. 

1520  Jiří  Škaredka  vyskytuje  se  v  cechovní  knize,  ale  jen  králce. 

1621  Jakub  Hasik  vyskytuje  se  v  cechov.  knize  na  krátko.  Zabit 
r.  1622,  2098.  135. 

1622  Ondřej  (Endres)  na  Star.  m.  přijal  právo.  Snad  to  předešlý 
Ondřej.  Žil  do  r.  1539.  Býval  cechmistrem.  Je  to  asi  onen 
Endres,  jenž  s  Vrtílkem  maluje  v  kostele  lounském,  Arch. 
Pam.  XVn.,  336.  Data  o  něm  v  kn.  634,  2007. 

1523  Filip  na  Star.  m.  přijal  právo. 

1624  Burian  na  Malé  Str.  Žena  Lidmila,  kup.  dům.  2212.  D.  15. 
1629  LidmQa  prodává  dům  (muž  ještě  živ)  2212.  H.  5. 

1524  Ludvik  malíř,  Němec,  povědomý  z  Bartošovy  kroniky  (T*-. 
kap.  22)  že  pro  nábožen.  hádku  z  města  vymrskán. 

1524  Lukáš  Pirovský  zapsán  mezi  slibujícími  víru  994.  93.  Byl 
to  asi  týž,  jenž  v  knize  bratr,  malíř.  (č.  2)  sluje  Lukáš  PoIéJc. 

1525  Hanuš  na  Star.  m.  přijal  právo.  R.  1627  zove  se  Hanuš  ma- 
lířem knížete  Karla,  měl  dům  na  Malé  Str.  2212.  G.  5. 

1626  Jan  z  Olomouce  na  Star.  městě,  přijal  právo.  Je  psán  v  cechu. 
1626  Matěj  malíř,  svědek  1047.  R.  19.  Snad  některý  z  předešlých 

Matějů. 
1626  Michal  na  Star.  m.  1533  činí  kšaft.    Zprávy  o  něm  v  2134. 

44;  2142,  P.  8.  SmluvU  se  r.  1630  dodělati  Pavlu  illumina- 

torovi  tabuli,  ale  nedodělal ;  za  to  povinen  obnoviti  obraz  na 

týnské  škole. 


Známe  tedy  již  nad  sto  malířů,  kteří  v  Pražských  městech 
pracovali  od  r.  1420 — 1526.  To  je  při  uměleckém  řemesle  počet 
přeskvělý!  Arci  největší  počet  jich  náleží  době  krále  Jiřího  a  době 
jagellonské,  které  tím  nabývají  netušeného  slavného  rázu.  PH  tom 
pro  dějiny  české  vzdělanosti  potěšitedlno,  že  v  tom  velikém  poctě 
jest  asi  sedm  Němců  bezpečných,  mimo  ty  jeden  (Marquart)  snad 
Francouz,  jeden  Vlach  a  dva  Poláci.  Celé  století  husitské  až  do  na- 
stoupení Habsburků  jest  tedy  doba  české  práce,  české  produkce 
umělecké. 

Počet  našeho  soupisu  může  se  dalším  bádáním  snadno  ještě 
zvětšiti,  ale  i  kdyby  se  zmenšil  nálezem  a  důkazem,  že  několik  těch 
Janův  a  Ondřejů  či  jiných  mistrů,  křestným  jménem  uvedených, 
byla  vskutku  osoba  jen  jediná,  čtoucí  i  rychlým  zrakem  postřehne, 
že  mnoho  jmen  našeho   soupisu  tím  nikterak  neubude.     Vždy  jich 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Malíři.  511 

mstane  počet  tak  valný  a  pK  stálých  pomluvách,  že  Čechové  v  hu- 
sitském století  poklesli,  tak  překvapující,  že  se  jím  česká  kulturní 
historie  směle  může  pochloubati. 

Kolik  mistrů  malířských  Žilo  a  pracovalo  v  městech  Pražských 
pospolu  a  v  stejný  čas,  toho  se  ani  z  našeho  seznamu  nedopátráš  ; 
neboť  mimo  malíře,  kteří  chodili  k  pozemkovým  a  jiným  knihám, 
bylo  asi  dosti  malířů  „obyvatel",  kteří  o  knihy  nezavadili.  R.  1524 
přišlo  jich  ze  Starého  a  Nov.  města  k  přísaze  náboženské  i  s  illu- 
minatory  12.  V  zápisech  bratrstva  malířského  o  suchých  dnech,  kdy 
se  scházeli,  bývá  jich  psáno  podivně  málo.  R.  1491  zapsáno:  se 
sklenáři  o  jedněch  suchých  dnech  12  mistrů,  o  druhém  kvartále 
10:  r.  1496  jen  9;  r.  1601  jen  8;  r.  1511  dokonce  jen  6;  r.  1527 
líí:  r.  1528  12,  z  nichž  jen  při  čtyřech  stojí  jméno  malíř,  při  pěti 
sklenář;  ostatní  nejsou  po  řemesle  jmenováni.*) 

Jménem  známe  velikou  řadu  mistrů  malérů,  ale  bohužel  o  prá- 
cech  jejich  řídko  kdy  co  zapsáno,  takže  k  otázce,  který  z  nich  do- 
týkal se  velikého  umění  a  který  se  živil  jen  prací  sprostnou,  ne- 
umíme odpověděti.  O  mistru  Jakubovi  již  uvedeno,  že  maloval 
r.  1461  na  Buštěvsi.  O  Petru  Slovákovi  víme,  že  maloval  r.  1483 
néco  v  Týně;*)  r.  1490  Zikmund  malíř  maluje  orloj  na  radním 
domě  novoměstském.*)  Jan  Lankáš  maluje  r.  1492  archu  do  kostela 
sv.  Jindřicha  za  260  kop,  *)  před  tím  r.  1480  Skřítek  maloval  Pannu 
Marii  k  sv.  Vítu.  O  dvou  malířích  Jakubech  psáno,  že  malovali 
podobizny  (pictor  personarum  r.  1488,  1499;)*)  o  Šimonu  Popel- 
koví zapsáno  v  smlouvě  r.  1501,  „kdyby  se  mu  nahodilo  dělati  dílo 
znamenité ;"  •)  o  mistru  Hanušovi  (Elferderovi)  dovídáme  se  z  listu 
probošta  Duchka,  kutnohorským  r.  1506  zaslaného,  že  byl  umělec 
znamenitý.  Chtěje  totiž,  aby  mu  Horští  svěřili  malování  archy 
Y  kostele  sv.  Jakuba,  probošt  píše,  že  mají  v  Praze  mistra  Hanuše, 
~ malére  ruky  dovedné  a  v  umění  řemesla  maUřského  dospělého, 
ježto  všeliké  dílo  mateřské  lepě  a  čerstvě  po  mírách,  zvláště  pak 
vobrazy  dělá,  jehožto  dovedné  ruky  několik  arch  malých  i  velkých 
v  Praze  mají,  a  nyní  znamenité  archy  dílo  na  Hradě  Pražském  a 

•)  Kn.  bratrstva  6   2  v  arch.  Krasoumné  Jednoty  158,  163,  166,  127. 

•)  Method  XXIX.,  78. 

')  Tomek,  D.  P.,  VIII.,  148. 

♦)  Šimák,  Zprávy  o  malířích,  9. 

•)  Tomek,  D.  P.,  VUI.,  402. 

•)  Simák,  1.  c,  23. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


512  Kniha  III.  4.  Aemesla  umělecká. 

voltář  sv.  Zikmunda  koná,"  ^)  Mistr  Hanuš  pražský  skutečné  pi 
r.  1515  byl  do  Hory  povolán  s  tovaryši  svými  a  tu,  jsa  hosta 
obce  horské,  bezpochyby  maloval  onu  archu  u  sv.  Jakuba.')  Té 
či  jiný  Hanuš  touž  dobou  maloval  pokoje  na  zámku  Pražskén 
Naposled  ještě  o  malíři  Michalovi  (1526)  povědomo,  že  malovj 
tabule,  freska,  olivet.  *) 

Tedy  jen  o  desíti  nebo  jedenácti  umělcích  víme  z  celého  vel 
kého  počtu.  Ale  to  nás  nemate.  Nemusili  bychom  věděti  ani  o  téct 
beztoho  jsou  zprávy  jen  nahodilé.  Řemeslo  tehdáž  vždy  ještě  splj 
válo  s  uměním,  protož  jest  zbytečno  všecko  těch  mistrů  od  sá 
oddělování;  ani  dovedný  a  „dospělý"  mistr,  jenž  maloval  obrar 
nepohrdal  prací  sprostnou,  a  bylo-li  mu  potfebí,  chutě  obarvil 
ozlatil  cokoli.  I  protož,  najdu-li  při  některém,  že  maloval  „tašky*^,^ 
ledra,  že  odkazuje  někomu  korouhve,^)  že  byl  dlužen  zlatotepci  z 
pozlátko,^)  již  proto  nemíním,  že  nezabýval  se  uměním  velikýn 
Mistrové  malovali  všecko,  a  my  lidé  potomní  zatím  spokojme  s 
oslňujícím  počtem  našich  malířů  pražských  v  století  husitskén 
Umělecká  práce  jejich  musí  posouzena  býti  celkem,  kdyžlě  neznám 
individualit. 

Všimneme-li  sobě  při  malířích  pražských,  jakž  jsme  při  jinyc 
řemeslech  činili,  na  konec  i  toho,  kterak  byli  zastoupeni  v  úřadec 
veřejných,  naskytne  se  nám  nevysvětlitelný  fakt,  že  jediný  všech  - 
Bartoš  —  r.  1524  dostal  se  do  rady  malostranské,  a  že  mistr  Bene 
Drástník  stal  se  r.  1480  novoměstským  rychtářem,^)  což  vlastn 
nestojí  za  řeč;  byltě  rychtář  městský  neyalný  pán. 

Z  měst  venkovských  máme  zprávy  o  malířích  nahodilé,  al 
i  ty  při  své  kusosti  svědčí,  že  v  této  periodě  již  nebyl  malíř  a 
venkově  vzácným;  najdeš  ho  i  v  městečku,  kde  bys  ho  ani  netušil 
Malíři  byli  v  Plzni.*)  V  Hradci  Králové  mají  malíře  Racka  či  Ráčks 
(Raczek);  ten    a  malíř  Matúš  připomínají  se  r.  1524  jako  dlužnic 

*)  Arch.  kutnoli.  Opis  v  arch.  zemsk. 

')  Ohec  platila  za  stravu  jeho  u  Adama  Kurvymatefe.  Arch.  kutnoh..  kr 
smluv,  fol.  C.  4,  1516. 

•)  Arch.  pražs.,  2142.  P.  8.  Simák,  1.  c,  18. 

*)  Kn.  bratrstva  malíř.  č.  2,  72. 

»)  Arch   praž.,  6.  2119.  R.  6. 

•)  Tamž.  V.  8.  T.  1. 

')  Tomek,  D.  ?.,  IX.,  292. 

•)  Dle  seznamu  Strnadova. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Maljfí.  513 

)ražského  zlatotepce.  Kostel  sv.  Ducha  maluje  jim  tam  v  době  Ji- 
iho  krále  maliř  Laurencius,  snad  mistr  domácí.*)  V  Lounech  2il 
r  rozhraní  periody  této  a  příští  Jan  Vrtilka,  mistr  znamenitý,  jenž 
le  hlásil  k  societě  pražské  jakožto  člen  přespolní  nebo  hostinský.*) 
Ten  podle  úsudku  znaleckého  vyrovnal  se  všem  mistrům  německým 
;vé  doby  (mimo  Důrera);')  v  Litoměřicích  měli  r.  1506 — 1516 
nalíře  Mikuláše;^)  v  Kutné  Hoře  shledáni  v  těch  dobách  malíři 
Linhart,  Zikmund,  Jiřík  Kvida,  Šimon  Mikuláš,  Michal;*)  dva  z  nich 
vyskytují  se  i  v  pražských  pramenech:  r.  1491  Šimon  „od  Hory" 
i  v  1.  1505,  1510  a  potom  ještě  r.  1528  Michal  od  Hory.«)  Oba 
ř  Praze  ob  čas  pracovali.  V  Budějovicích  byl  malíř  Jan,  jehož 
máine  z  r.  1525  jakožto  dlužníka  pražského  zlatotepce.  ^)  Bylo  však 
r  Budějovicích  malířů  při  r.  1499  drahně,  nebot  toho  roku  obdrželi 
sajisté  k  své  žádosti  cechovní  artikule  z  Prahy.®)  V  Hradci  Jindři- 
chově měli  r.  1463  mistra  Tomana,  ^  v  pozdějších  letech  mistra 
Honza  nebo  Hanuše,  jenž  roku  1489  ručí  za  chebského  malíře 
Pavla;*®)  r.  1493  maluje  Hanuš  v  Hradci  tabuli  na  hodiny  a  roku 
1495  „nasazuje,  obnovuje  a  zavěšuje  na  rathouze  hákovnice  a  ma- 
luje korouhvice."^*)  Trváme,  že  Hons  je  Hanuš.  Byl  asi  Němec. 
Třeboň  měla  r.  1458  svého  malíře  Jindru,*^  z  Krumlova  víme 
o  knězi  Bartoši  Trnkovi,  jenž  na  hraně  naší  periody  maloval  obrazy 


')  Arch.  pražs.,  6.  2142,  H.  11.  Dlužen  pozůstal  16  kop.  Cechner,  Soupis 
Hradec  41. 

*)  Rukop.  6.  2  ▼  Krásoum.  Jedn.,  fol.  127. 

*)  Dr.  Chytil  psal  o  ném  v  Arch.  Pam.  XVI.,  557  a  shledal  jeho  práce. 

*)  Dlužen  r.  1616  v  Praze  2  kopy  raiS.  Arch.  pražs..  &.  8,  fol.  17.  Chytil, 
Vyroj  miniat.  68. 

*)  ftehák,  Kutnoh.  Přispěv.  40. 

•)  Rukop.  č.  2,  127,  158  y  Krásoum.  Jedn. 

^)  Stojí  sic  při  jeho  jméné  (arch.  pražs.,  t.  2142,  H.  11)  >z<  Budéjovic, 
ale  víme  ze  zkušenosti,  že  písařové  tehdejSi  neužívali  důsledné  předložek  >z<  a 
>v«  při  udáni  místa.  Proto  klademe  toho  Jana  do  Budějovic  a  ne  do  Prahy 
(Srov.  Šimák,  Zprávy  9).  Také  psychologie  kSaílu  zlatotepce  Bartode  vede  k  tomu ; 
napřed  jsou  dlužnici  pražští,  pak  Racek  a  po  něm  Jan  »z«  Budějovic. 

*)  Diplomat,  mus. 

•)  Dovídáme  se  o  něm  z  kSaftu  Víta  Foyta,  měStana  Hrad.  Jindřichova, 
jenž  se  v  Praze  rozstonal.  Malíř  byl  jeho  kmotr.  Arch.  praž ,  ě.  2119,  M.  9. 

'•)  Arch.  Egrae.  Opis  v  zemsk.  arch.  Eger  1489.  Tím  opravuje  se  zpráva 
Novákova  v  Soupise  XIV.,  261,  že  Hanud  byl  v  Hradci  teprv  od  r.  1493.  Svrchu 
řeCený  Pavel  byl  r.  1487  od  Beneše  z  Waitmile   volán  k  práci  do   Chomutova 

*')  Arch.  hradeck.  Registr,  purkmistr,  z  r.  1487. 

")  Mareš.  Arch.  Pam.  XVI.,  146. 

Wiater,  Déjiny  řemesla  a  obchodn  y  Cechách  v  XIV.  a  y  XT.  yěko.  33 


Digitized  by  VjOOQ IC 


514  Kniha  ÍIL  4.  ftemesla  uméiecká. 

(Spasitele,  sv.  Jeronýma  a  jiné  kusy)  ;*)  v  Rakovníce  pobýval  v  konec 
doby  malíř  Jan;*)  v  Kouřimi  připomíná  se  r.  1606  malíř  Víl;^) 
v  Kadani  byli  r.  1515  mistři  Toclar,  Jan  Kurbicer;*)  roku  1491 
v  Blatné  vyskytuje  se  malíř  Jakub;  později  r.  1515  tamž  i  v  Boru 
mají  nějaké  mistry  malířské,  kteří  měli  zlatili  vůz  na  Zvíkově.') 

V  knize  bratrstva  malířského  v  Praze  zapsáni  jsou  mezi  přes- 
polními malíři  ještě  někteří  (na  př.  Panenka),  ale  nevíme,  kde  žiU. 

V  odvětví  malířském,  jež  týče  se  malby  drobné,  vyhrne  se 
v  této  periodě  také  valný  počet  illuminatorů,  bylotě  v  husitské 
té  době  potřebí  neustále  biblí  a  časem  pák  oblibováno  pořizovali 
malované  kancionály.  Ovšem  nezamítal  illuminator  malovati  ani 
jiných  drobných  věcí ;  i  na  taškách  malovali  ozdoby.  •)  Ale  to  jisto, 
že  jméno  illuminator  spíše  značí  samo  sebou  umělce,  nežli  široké 
jméno  malířovo. 

I  v  této  době  spojovalo  se  malování  knih  s  krasopisným  jich 
pořízením:  nejeden  illuminator  byl  spolu  písařem,  kraso- 
piscem  té  knihy,  kterou  illuminoval.  Arci  ozdobné  psaní  kancio- 
nálů bylo  také  živností  o  sobě.') 

Mezi  měšťany  Starého  města  v  této  periodě  dostali  se  jen  čtyři 
illuminatoři.  To  by  neslibovalo  hojnost   toho    malířského   odvětví. 
Z  těch  měšťanů  mimo  Šimona  Šíchu  z  Loun,   r.  1435  přijatého  a ' 
již  svrchu  zmíněného,  byl  to  Václav  Skřítek  r.  1447,    „illuminator 
et  pictor",  r.  1477  Valentin  Noh  z  Hradce  Jindřichova,  tvůrce  kan- 


')  KSaft  jeho  (f  1683)  z  KrumloT.  knihy  z  r.  1615  dr.  Nováček  uveřejnil 
v  Methodu  Lehnerově  XXIX^  74.  Zajímavý  malíř  ten  byl  rodák  lukavický,  ka- 
planoval v  Krumlově  a  malováním  vydělával ;  měl  dosti  knih  a  nářadí  (nádobii 
železné,  mosazné  a  dřevěné,  jež  sluší  k  vázání  a  ozdobení  knih,  6ímf  se  asi 
také  zabýval.  Obraz  Spasitele  odkázal  do  kláštera  Třeboftského;  sv.  Jeronýma 
»na  púáf  do  Hayrafle«.  Barvy,  muSle,  třípky,  penzlíky  poručil  p.  Oldř.  SpanoT- 
skému.  Šatů  měl  málo,  »nebo  si  jich  nevážil. < 

*)  Zapsán  r.  1628  v  rukop.  Krásoum.  Jedn.  č   2,  127. 

■)  Lib.  contract.  v  Kouř.  Pag.  34. 

*)  Šimák,  Zprávy,  24.  Rukop.  Krásoum.  Jedn.  č.  2,  127.  Toczlara  naleii 
jsem  r.  1516  mezi  dlužníky  malostranského  zlatníka  Ambrože.  Archiv  pražský, 
ě.  2211,  M.  6. 

•)  Rukop.  Krásoum,  Jedn.,  6.  2,  127.  Arch.  Český,  XV,  107. 

')  Důkaz  z  r.  1446  v  kn.  arch.  pražs.,  6.  2096.  L.  6. 

')  Duchek,  novoměstský  měSťan,  jenž  Činí  r.  1446  kSafl  (kn.  arch.  pražs« 
6.  2096.  L.  6)  zove  se  jen  >písařem<;  praví,  že  má  bibli  >bez  mála  celu  roku 
mú  psanú<,  druhé  bible  půl  na  pergamene,  ale  z  kSaílu  viděti,  že  byl  s  iUumi- 
natorem  Michalem  v  spojení,  snad  v  živnostenském. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


lUuminatofí.  515 

cionálu  kouřimského,  hradeckého,  kolínského  a  kutnohorského,  ^) 
r.  1494  Vavřinec  Humpa  (Laurentius,  Vávra),  syn  jircháře,  ručil 
za  ného  slavný  stavitel  Rejsek,  od  r.  151S  měšťan  Nového  mésta, 
později  zvaný  „tlustý  iUuminator."*)  Ke  konci  života  spíš  obcho- 
doval nežli  maloval.  Říkali  mu  proto  také  kramář  (f  1530). 

Hustěji  vystupují  odborní  tHo  malíři  v  smluvných  a  pozem- 
kových knihách  pražských ;  také  na  některé  práci  umělecké  zacho- 
valo se  jméno  illuminatorovo.  Takž  podařilo  se  sebrati  ještě  asi 
sedmnácte  jmen  z  rozličných  pramenů. 


Vložka  č.  IV. 

Soupis  illuminatorů  pražských  od  r.  1420—1516 

sestavený  dle  Chytilova  Vývoje,   Šimákova  seznamu  v  Arch.  Pam. 
XVin.  a  z  knih  archivu  města  Prahy. 

1422  Janek  na  Nov.  m.  Uveden  v  texte  za  husit.  války. 

1427  Štefan,  Štěpánek  na  Star.  m.  Arch.  praž.,  č.  20. 

1433  Michal  na  Star.  m.  1439  žena  Barbora,  dům  u  sv.  Klimenta. 

2102.  426.  1442.  2102.  433.  1446  zove  se  zesnulým,   nechal 

po  sobě  pulpit  a  malované  tašky  za  kopu  grošů    2096.  L.  5. 
1433  Cbalan  na  Nov.  m. 
1435  Jan  z  Prahy,   Arch.  Pam.  XlIL,  362.  Snad  to  Janek  illumi- 

nator  uvedený  v  pramenech  r.  1445   a  mezi  malíři  r.  1470. 
1435  Šimon  Šícba  z  Loun  na  Star.  m.  bére  právo,  je  malíř  i  illu- 

minator,    žena  Uršula,    dům   u  sv.  Jiljí,    dům   u  žluté  růže, 

2102.  412.  437.  2103,  87.  1445  starší  cechu;  jiná  data  2102. 

447.  1462  činí  kšaft  2119.  L.  9.  1464  mrtev  2105.  207.2103. 

105.  1468  Uršula  kšaft,  2119.  O.  14. 
1437  Jan   Aliapars  z   Prahy,    dělal    biblí    hejtmanu    táborskému. 

Chytil,  Vývoj.  2.  Pam.  Arch.  XIH.,  364. 
1441   Václav  na  Nov.  m.    prodává   domek  střelecký   a  kup.  jiný 

2083.  G.  5.  G.  17.  Žena  Barbora. 
1447  Václav  (Vaněk)  Skřítek  (Skřet),  „illuminator  et  pictor"  na 

Star.  m.  bére  právo  měst.   2099.  1116.   1455  žena  Barbora; 

*)  Data  o  ném  snesl  Chytil  ve  Vývoji. 
•)  Arch.  pražs.,  6.  1047.  R.  17. 

33* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


516  Kniha  III.  4.  flemesla  umélccká. 

146o  mají  dům  2103.  74.  1479  dlužen  zlatotepci  2119.  R.  14. 
T.  1.  1480  maluje  u  sv.  Víta.  Podlaha,  Šiltler,  Pokl.  %. 
1495  svědek  2079*  43.  Uveden  již  mezi  malíři. 

1464  Jakub  „scriplor  ac  illuminator"  na  Nov.  m.  2086.  G.  9.  Die 
Šimáka  byl  živ  ještě  1495.  2004.  S.  27. 

1465  Jonáš  na  Nov.  m.  2086  F.  21.  1489  dědí  94.  48.  Žil  1511. 
2088,  E.  14,  G.  27. 

1468  Václav  od  Slona,  z  Chvališova  2141.  168.  Dluminator  Slov- 
níku Ladisl.  Pohrobka.  Viz  Archiv  pro  Lexikogr.  III.  tř.  Čes. 
Akad.  Zahradník,  15. 

1470  Valentin  Noh  z  Hradce  Jindřichova,  na  Star.  m.  Toho  roku 
malov.  kouřimský  graduál  (Chytil,  Vývoj);  1477  přijal  právo 
měst.  na  Star.  m.,  žena  Marta;  dům  v  ul.  platnéř.  2105. 
387;  vinice  2004.  M.  1.  1487  mrtev.  Vdova  v  nouzi  přijde 
o  dům  2103,  137.  Jiné  zmínky  v  kn.  2106,  83,  193,  a  násl. 
•       2107. 

1475  Václav  na  Meduláně  na  Nov.  m.  Od  něho  biblí  dlouhoveska 
v  univ.  knih.  Chytil.  Vývoj.  10. 

1483  Martin  Loudek  na  Star.  m.  kup.  vinice  ještě  r.  1495.  2004. 
R.  19  a  násl.  Poprvé  zapsán  v  dluhu  za  knihy  stříbra  u  zlato- 
tepce  Jana  1483.  2119.  V.  8.  Tenkrát  bydlil  na  Malé  Str. 

1485  Petr,  illumin.  de  Praga,  dělal  misál  plzeňský.  Chytil,  Vývoj.  11. 

1485  Jiři,  syn  Pavla  písaře,  na  Star.  m.  Žena  Markéta,  2106. 
197;  dům  na  Louži  a  jiný  u  sv.  Ducha.  2103.  178.  Žil  do 
1499.  Zprávy  o  něm  v  2106,  166,  174;  2107,  142. 

1486  Jan  z  Humpolce,  dělal  misál  do  Hory.  Možná,  že  to  Humpo- 
lecký, uvedený  mezi  malíři.  Chytil,  Vývoj.  11.  Mádl,  Arch. 
Pam.  XVII.,  617. 

1487  Václav  Lipský  na  Nov.  m.  může  to  býti  svrchu  řečený 
Václav  na  Meduláně,  dům  na  Příkopě,  na  Senném  trhu,  vi- 
nice. 1521  ještě  žil.  Zprávy  o  něm  v  kn.  2089,  2004,  2090, 
2106,  2079,  2142. 

1490  Matheus,  Matěj,  Matouš  na  Star.  m.  maluje  kancionál  Smis- 
kovský  (Chytil,  Vývoj  63)  dům  na  Uheln.  trhu;  Magdalena 
žena,  1496  umřel.  Data  u  Šimáka  z  knih:  2107;  94. 

1491  Vavřinec  Humpa,  Vávra  Laurin,  na  Nov.  m.  r.  1494  přijal 
právo  na  Star.  m.  Žena  Regina,  měl  dům  i  na  Malé  Str. 
1507  dům  v  ulici  Platnéřské,  1513  dům  u  bQ.  kříže;  1513 
přijal  právo  na  Nov.  m.,  druhá  žena  Lidmila.  1525  kup.  vi- 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Illuminatoři.  517 

nice.  Data  jsou  v  kn.  2089,  2211,  2107,  94,  2090,  2091, 
2095,  2108,  2109,  2153,  2007,  2142.  1530  umřel.  Nějaký 
Vávra  ze  Slaného  přijat  do  cechu  malířů  r.  1493. 
1492  P&vel  Mělnický  na  Star.  m.  dům  v  ulici  Nožířské,  1513 
v  Platnéřské,  obecním  starším  1518 — 1628,  dům  u  Týna 
1526,  umřel  1533.  Zhotovitel  kancionálu  plzeňského  a  loun- 
ského (1527,  1530).  Kšaft  jeho  v  č.  2142.  P.  8.  OUštěn 
u  Chytila.  Nová  zprávička  v  2110.  290.  Známé  zprávy  u  Ši- 
máka  z  knih:  2107,  94,  534,  2142,  2110,  2134. 

1495  Bartoš  na  Star.  m.  Spořádav  toho  roku  věcí  dědické,  odešel 
dle  mínění  Šimákova  (4)  z  Prahy.  Data  o  něm  v  arch.  pražs. 
2107.  83. 

1496  Havel  na  Star.  m.  Žena  Kateřina,  dům  u  sv.  Linharta;  1504 
Kateřina  vdovou.  Data  v  rukop.  2107,  114;  2090,  380. 

1498  Matěj  illuminator,  připomíná  se  při  trhu  několika  vinic  až 
do  r.  1522 ;  nelze  uhodnouti,  z  kterého  města  Pražského  byl. 
Data  v  kn.  2005,  2007. 

1504  Martin  Mládek  na  Star.  m.,  čtverým  manželstvem  zbohatl 
velmi.  Dům  na  Uheln.  trhu;  psal  „listy  s  karaktery";  1514 
dům  na  Nov.  m.,  1524  přijal  s  vdovou  po  Mládkovi  statek 
i  jméno.  Obecním  starším  od  r.  1524,  úředník  kostela  sv. 
Jindřicha;  stranník  Paškův,  starokališník,  umřel  1534.  Data 
Šimákem  uvedená  jsou  z  knih:  2107,  2108,  1128,  2092,  2142, 
2153,  2155,  534,  554,  1129,  2098,  1047,  994,  2007,  2093, 
2110,  99. 

1505  P&tr  Lexa  na  Nov.  m.  Toho  roku  přijat  do  bratrstva;  dům 
na  KoĎsk.  trhu.  Žena  Kateřina.  1510  kup.  pole,  vinici;  jmění 
mu  roste.  Od  r.  1510  hádá  se  se  sousedy  o  zeď,  r.  1513  shání 
dluh  za  voly  2097.  33.  1523  starším  obecním.  Hospodářsky 
klesá.  1513  dlužen  Kuchyníkovi  8  kop  al2  zlat.  uhersk.  2095. 
F.  13.  Dluhy  r.  1533  v  kn.  č.  2098.  768.  828.  Živ  ještě  1534. 
Data  o  majetku  jeho  u  Šimáka  z  knih:  2091,  2092,  2079, 
2006,  2007,  1047,   2091,  2155,  2098,  534,  99,  554. 

1524  Vavřinec  Knoflíček,  dům  na  Star.  m.  2152.  C.  15. 
1526  Maiěj  od  Hory  na  Nov.  m.  1047.  P.  17. 

Uvedli  jsme  tudíž  od  roku  1420  za  celé  období  do  r.  1526 
dvacet  sedm  illuminatorů.  Není  mezi  nimi  bezpečného  Němce.  Ten 
počet  již  sám  sebou  dává  tušiti  značnou  českou  produkci  uměleckou 


Digitized  by  VjOOQ IC 


518  Kniha  III.  4.  ftemesla  umělecká. 

a  ovšem  i  percepci  uměleckých  výtvorů.  Pražští  illuinínatoři  stejné 
jako  malíři  málo  dotýkali  se  v  městě  hodností  a  úřadů  yeřejných: 
nalézáme  jen  Martina  Mládka  (1524),  Pavla  Mělnického  (1518)  a 
Petra  illuminatora  (r.  1523)  mezi  obecními  staršími  Nového  města. 
Týž  Mládek  stal  se  spojené  Prahy  konšelem  r.  1627. 

O  illuminatorech  venkovských  měst  zpráv  málo,  ztráceli  s^ 
mezi  malíři.  Povědom  jest  nad  jiné  slavnější  iUuminator  JanMiku> 
v  Hradci  Králové  („civis  hradecensis"),  písař  i  malíř,  od  r.  1461 
bakalář  a  tudíž  i  básník  latinských  veršů,  jakž  jeho  kouřimský 
graduál  (z  r.  1470)  ukazuje.  Od  něho  jest  i  kancionál  hradecky 
(1471),  připisuje  se  mu  také  zpěvník  kolínský  a  ještě  některé  práce, 
teď  v  Českém  Musei  složené.*)  R.  1482  přijel  do  Prahy  s  pannou 
Johankou,  dcerou  kdys  Vavřince  Žáka  z  Hradce,  teď  svojí  pastor- 
kyní (privigna  sua),  kvitovat  nějaké  dědictví.*)  Tvůrce  mladobole- 
slavského kancionálu  (r.  1505)  byl  illuminator  Janíček  Zmilely 
z  Písku  —  a  snad  žil  v  Písku.')  V  Kutné  Hoře  žQi  illuminatoři 
Jan  Čert  (1504),  Jan  Kropáč,  písař  a  opravovatel  kancionálu 
(1497—1522),  Václav  illuminator  (1500).  Zdá  se,  že  také  slavný 
Matheus,  právě  když  pracoval  o  kancionále  Smíškovském,  do  r.  1491 
žil  v  Hoře,*)  Mimo  Prahu  kdes  pracoval  illuminator  Hájek  i^ 
Sedlčan,  od  něhož  zachoval  se  pěkný  brevíř  z  r.  1488.  Z  našich 
umělců  Duchek  z  Mníšku  maloval  na  Moravě,  jestit  od  něho  bibb 
v  Kroměříži  z  r.  1433;  proti  tomu  zase  olomoucký  Moravan  Jakub 
r.  1499  maloval  na  Bechyni  Ladislavovi  ze  Šternberka  graduál  a 
Slezan  Jiljí  Ratibořský,  umělec  Františkán,  témuž  Štemberkovi 
r.  1505  zhotovil  mimo  Evangelia  i  znamenitou  knihu  o  životě  sv. 
Františka.  Žil  v  Plzni.*) 

Illuminatoři  malovali  hrací  karty.  ^)  Specialistu  k  a  r  t  á  ř  e  I 
(kartýř)  Jakuba  nalezli  jsme  mezi  staroměstskými  měštany  v  po- 
sledním desítiletí  této  periody  (po  1517);  týž  kartéř  Jakub  přísahali 
s  kališníky  proti  protestantství  na  radnici  r.  1524.')  Také  illuminator  | 
Martin  Mládek,  jenž  r.  1508  komusi  psal  „listy  s  karaklery**  nebyli 


O  O  ném  Chytil  ve  >Vývoji«.  6-10. 
•)  Arch.  pražs.,  6.  94,  27. 
•)  Chytil,  Vývoj,  24. 
*)  ftehák,  Kutnoh.  Příspév.  41,  42. 
»)  Chytil,  Vývoj.  11,  43  a  Příloha. 

*)  Matéj  illuminator  od  Petra  illuminatora  svédčí  r.  1523 :  Přišel  jest  Luk^ 
písař  huhňávej  k  nára,  abych  mu  dal  karty.  Arch.  praŽs,  6.  1047.  B.  14. 
^)  Jest  v  sezname  v  arch.  pražs.,  č.  994. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Stitatí.  619 

i  malování  karet  tuze  dalek.*)  Ve  Vídni  bylo  tou  dobou  kartářů 
c,  zřizujíf  si  r.  1525  samostatný  cech,  kdežto  dotud  byli  v  malíř- 
em bratrstvé  sv.  Lukáše.*) 

Specialisté  malířů  —  štítaři  —  i  v  této  periodě  seděli  a 
•acovali  při  věžích  městských  jako  v  době  předešlé,  z  níž  měli  na 
oje  bydla  i  práci  královská  privilegia.  Jen  to  nově  při  nich  jest 
)zorovati,  že  se  brání  všech  povinnosti  k  Novému  městu,  ale  ne- 
rhraji,  r.  1458  nuceni  uvoliti  se,  že  budou  odváděti  ročně  po  Vá- 
)cech  k  novému  létu  jednu  pavézu  „pánům  a  městu  ku  potřebě 
í  cti  i  k  kráse". ")  Mezi  měšťany  staroměstské  vstoupil  jediný  štítař 
ítr  kdys  po  r.  1436. 

Na  konec  uvésti  jest  za  pomocníky  malířů  cuprejtýře  (zu- 
íreiter),  kteří  pokládali  půdu  k  obrazům  křídou  a  zlatem.  Ti  spolu 
řezáky  bývali  malířům  k  službám  tovaryšským  a  činili  (v  Praze) 
nimi  cech  společný. 

S  malířským  odborem  poněkud  souvisí  tisk  dřevěnými  nebo 
)vovými  deskami.  Aspoň  kdo  řezal  na  desku  obrázek,  musil  býti 
resliřem,  a  kromě  toho  tištěný  obrázek  býval  barvami  pokládán 
isto.  Podle  příkladu  kovodělných  umělců,  zvláště  zlatníků,  kteří 
rli  do  kovu,  zajisté  u  nás  jako  jinde  některý  malíř  „karakterů", 
eklerý  kartéř  byl  zároveň  řezákem  do  dřeva,  xylografem,  nebot 
dnak  tisky  takových  desk,  obrázky  posvátné  a  jiné,  byly  od  půlky 
Y.  stol.  čím  dál  tím  oblíbenější,*)  a  kromě  toho  jeden  takový 
brázek  české  práce  nedávno  skutečně  nalezen,  *)  a  některé  kolo- 
)vané  dřevoryty  (Madonna  a  jiné)  nalezeny  v  kapitolní  knihovně 
Praze.  Pocházejí  z  XV.  věku.  Není  tudíž  možná,  aby  řemeslných 
mélců,  kteří  je  robili,  u  nás  nebylo.  Bohužel  bude  materiál  k  stu- 
imn  těch  vécí  a  osob  vždy  vzácný :  papírové  obrázky  tištěné,  ma- 
ce malou  cenu,  pohazovány,  skoro  zázrak,  zachoval-li  se  který 
alepený  ve  vazbě  knih.  V  Hollandště  a  jinde  i  knížky  vznikaly 
eskoliskem;  z  nich  povědomá  i  malá  mluvnice  (Donat). 


')  Arch.  pražs.,  1128.  A.  17. 

')  Jahrbuch  der  Samml.  des  Kaiserhaus.  XVIIl ,  16638. 

')  Arch.  pražs.,  č.  89;  poslední  list. 

*)  Bucher  v  Gesch.  d.  techn.  Kttnste  III.,  18.  dí,  že  nejstarší  obrázek  tiSténý 
<^  z  r.  1418,  čemuž  mnozí  odporují,  kladouce  tisk  deskový  k  pozdéjSím  letům 

•)  Nalezl  a  vypsal  ho  Borovský  v  Arch.  Pam.  XVIII.,  66.  O  deskotisku  viz 
lorďb,  Vývoj  knihtlskařství  7. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


520  Kniha  III.  4.  ňemesla  umtiecká  a  knihotisk. 

Litery,  vyřezané  k  obrazům  tisku  deskového,  mohly  vésti  k  vy- 
nálezu knihtiskařství,  kterýmžto  řemeslem  neb  uměním  musíme 
českou  industrii  XV.  století  rozmnožiti.  Každý  ví,  že  vynález  typo- 
grafie jest  ohromného  významu,  jím  zméněn  duševní  a  sociální 
rozvoj  tehdejší  tak  důkladně,  že  nastala  doba  nová.  Vynález  tkvi 
v  tom,  že  z  literek  na  desce  podle  sebe  vyřezaných  staly  se  literky 
volné,  jež  skládány  v  slova,  v  řádky,  vpravovány  v  rám  a  v  dře- 
věný lis  za  účelem  tisku.  Prý  už  začátkem  XV.  věku  knihaři  (vá- 
zací) tiskli  na  desky  knih  do  kůže  literami  pohyblivými.  Odtudž 
také  mohla  myšlenka  k  typografii  zroditi  se.  Impresát ořové  byli 
nejprv  písmolijci,   pak  tiskaři,   nebo  lépe  řečeno,   obojími  zároveii. 

O  vynálezu  typografie  literatura  nad  míru  obsáhlá.  Nám  stačí 
zběžně  dotknouti  se,  že  r.  1440  začal  celé  stránky  knižní  vyřezávati 
na  bukovém  dřevě  v  Harlcmě  Vavřinec  Janson  Koster  a  tisknouti 
na  papír,  ale  jen  po  jedné  jeho  straně,  takže  v  knize  list  byl  z** 
dvou  listů,  prázdnými  stránkami  k  sobě  přilepených.  Tím  Koster 
Nizozeman  přísluší  spíš  mezi  řezáče  než  typografy.  *)  Je  vlaslné 
xylograf.  Prý  vymyslil  též  pohyblivé  litery,  tu  však  nejsou  zprá\T 
bezpečny.  *)  Někteří  tuší,  že  myšlenka  Kosterova  dostala  se  do 
Mohuče,  kamž  většina  badatelů  klade  začátek  knihtiskařství. 

Také  Francie,  Avignon,  přičítá  sobě  zásluhu  vynálezu  prostié- 
kého,  ale  ve  svých  následcích  velikolepého.  Byltě  r.  1444  lam 
zlatník  z  Prahy,  Prokop  Waldfoghel  (Waldvogel)  jenž  řezal  Utery 
ze  železa  a  z  cínu.  ^)  Ale  nemaje  do  podniku  dostatečných  peněz  | 
nejprve  se  smlouval  se  židem  a  pak  tajemství  svých  liter  prodal 
a  s  jinými  sděloval.  Dokud  však  nenajde  se  kniha  v  jeho  dobé 
v  Avignone  tištěná,  zůstává  dobrá  myšlenka  pražského  zlatníka 
jen  myšlenkou,  jež  nevtělila  se  v  praktický  čin.  Ale  jest  velmi  za- 
jímavo  zvěděti,  že  myšlenka  nového  vynálezu  na  dvojí  místo  v  stej- 
nou téměř  dobu  se  klade,  a  že  snadno  mohla  dostati  se  z  ATÍg- 
nonu   do   Strassburka,    kde    pobýval   Guttenberg,    než   přistěhoYal 

»)  Weigel.  Abbiidung.  der  Hauptsl&nde  246. 

*)  NovéjSí  badání  zamítá  Kostera.  Podezřelé  jest  to,  že  souvékovci  o  Kost^- 
rovi  nevédí,  až  teprv  sto  let  po  ném  historik  Junius  ho  vyvedl  do  historie. 

■)  Zprávy  o  něm  podal  r.  1890  Requin,  L'imprimerie  &  Avignon  —  Wald- 
vogel byl  >de  civitate  Pragensi  aurifaber< ;  znal  >instrumenta  sivé  artificia  eau<a 
artifícialiter  srcibendi  cum  ferro  de  calibe,  de  cupro,  et  lethono,  de  plumbo,  li^ 
stagno  et  de  fuste.«  Referát  o  tom  podal  Teige  v  Časop.  C.  Mus  1892.  14i 
J.  Truhlář,  Počat,  humanis.  45. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Guttenberg.  521 

se  do  Mohuče.  A  tomuto  Janu  Guttenbergovi,  ^)  Gensfleischovi,  vy- 
učenému zlatníkovi  a  znalci  všelikých  prací  kovodělných,  přičítá  se 
vynález.  *)  Prý  se  jím  zabýval  již  r.  1436.  Po  některých  pokusech 
(nějaký  tisk  z  doby  pokusné  před  r.  1450  již  objeven)  svěřil  se 
r.  1450  Janu  Fustovi,  též  zlatníkovi,  jenž  podnik  první  pořádné 
knihtiskárny  opatřil  penězi;  ten  také  pomáhal  litery  řezati  a  poři- 
zovati matičky,  do  nichž  se  písmena  vylívala  z  cínu  nebo  z  mícha- 
nice  kovové.  Tiskli  nejprve  mluvnici  Donatovu  pro  očekávaný  ve- 
liký odbyt,  r.  1452  začali  sázeti  bibli.  *)  První  tisk  se  jménem  tiskaře 
a  letopočtem  jest  Breviarium,  vydané  14.  srpna  1457  Janem  Fustem 
a  Pofrem  SchófiFerem  v  Mohuči.*)  Doti  brzo  totiž  Fust  od  vynálezce 
Guttenberga  se  odloučil  a  založil  si  typografii  samostatnou.  Odloudil 
Guttenbergovi  tovaryše  Schóflfera,  který  zdokonalil  lití  písmen,  pro- 
žaloval  ho  z  půjčky  peněz,  pobral  mu  typy  a  pres.  Guttenberg  pak 
se  řVou  živností  živořil  do  konce  (f  1468). 

Toí  neveselý  konec  historie  Guttenbergova  vynálezu.  Je  poněkud 
zajímavo  čísti,  co  sobě  v  Cechách  vypravovali  o  vynálezu  kniho- 
tisku  v  době  povídavého  Hájka  kronikáře.  Nikoho  jménem  neuvá- 
děje Hájek  líčí,  že  r.  1440  v  Mohuči  učení  mužové  čtyři  se  scházeli, 
uvažujíce,  kterak  by  „z  jedněch  knih"  mnoho  se  jich,  ne  rukou, 
perem,  ale  nějakým  řemeslem  snáze  a  spěšněji  napsati  mohlo ;  po- 
koušeli se  dřevěnými,  kostěnými,  měděnými  literami  písma  tlačiti; 
naposledy  literami  cejnovými  a  presem  nejlépe  se  jim  hodilo.  Potom 
někteří,  poznavše  počátky,  subtilněji  tisk  provozovali  a  „někteří  až 
do  dnešního  dne  opravují,  a  tak  ti  dobří  muži  velikého  děkování 
od  lidí  i  od  pána  Boha  odplaty  zasloužili."  *) 

První  tiskárny  mohučské  tajily  svoje  „černé  umění",  ale  za  ně- 
kolik málo  let,  r.  1462  puklo  na  den,   tovaryši  pro  bouři  v  městě 


')  Domnélou  souvislost  Guttenberga  s  Kutnou  Horou  oznámil  již  Vinařický 
T  Kvétech  1845.  629.  Že  Kutnohořan,  prý  už  ▼  XVI.  stol.  véřeno. 

*)  Weigel  (Abbild.  der  Hauptstftnde,  247)  v  sedmnáctém  století  tiskl  povést, 
ie  ve  Strassburcc  Mántelin  byl  vynálezcem;  jeho  nevérný  toTaryS  G&nseíleisch 
donesl  tajemství  Guttenbergovi,  a  ten  prý  honem  začal.  Od  Mentela  jsou  pové- 
<iomé  okrouhlé  typy,  jež  měly  po  něm  jméno. 

•)  Meisner,  Erfin.  d.  Buchdr.-Kst.  BucherlIL,  63.  Lotzow,  Gesch.  d.  Kupfer- 
stiches  mysli,  že  první  tisk  na  světě  je  Guttenbergova  biblí  v  Mohufii. 

*)  Jsou  spory  o  tom,  tidtěno-li  typy  Guttenbergovými.  Úplný  exemplář  je 
ve  Vídni  v  dvorní  knihov.  Celkem  zachovalo  se  9  exempl.  Borovský.  Arch.  Pam. 
XVni,  383. 

•)  Hájek,  Kronika,  414. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


522  Kniha  III.  5.  ftemesla  umělecká  a  knihotisk. 

rozprchše  se  roznesli  tajemství,  a  typ<^afie  rozšířila  se  podivně 
rychle,  *)  provozována  jsouc  podniky  někde  většími,  jinde  po  málo- 
živnostenská  a  také  pouze  typografy  potulnými,  kteří  s  Usem  a  s  typy 
chodili  tam,  kde  je  na  práci  volali. 

Knihtiskařství  platilo  za  umění  „svobodné",  a  císař  Fridrich  V., 
maje  prý  z  něho  velikou  radost,  nadal  knihtiskaře  právy  a  erby. 
sazeče  nadal  znakem  orla,  presaře  znakem  báječného  ptáka  noha. 
držícího  v  drápech  balíky  tiskařské. 

Také  k  nám,  a  to  dřív  než  do  Francie  a  Anglie,  dostalo  se 
knihtlačitelstvi.  Že  by  nejstarším  tiskem  českým  byl  traktát  Husůt 
z  r.  1459,  jest  spomo.  Datum  se  podezírá,  *)  a  také  jest  mínění,  že 
to  byl  jen  deskotisk.  Je  pravdě  podobno,  že  černé  umění,  berouc 
se  ze  západu  k  nám,  zastavilo  se  (třebaže  nějakým  potulným 
impressorem)  nejprve  v  Plzni.  Za  první  knihu  z  plzeňské  tiskárny 
a  za  nejstarší  českou  vůbec  pokládá  se  rytířské  čtení.  Kronika  Tro- 
jánská,  z  r.  1468.  Poněvadž  kniha  je  veliká,  a  začátky  lidských  pod- 
nikání bývají  malé,  soudí  se,  že  v  plzeňské  tiskárně  Trojánskou 
kroniku  předcházely  menší  pokusy  českého  tisku,  takže  by  tiskárny 
počátek  mohl  snadno  býti  ještě  o  něco  starší.  Tiskárna  v  Pkni 
trvala  do  r.  1533.  •)  První  jménem  známý  tiskař  plzeňský  jest 
Mikuláš  Bakalář,  ale  teprve  r.  1498  bezpečně  jmenovaný;  knihy  tu 
vydával  do  r.  1513.*)  Zachovaly  se  z  jeho  tiskárny  prvotisky  roz- 
manitého způsobu.  První  (1498)  Život  Mohameda,  potom  řada  trak- 
tátů, některých  polemických  proti  nekatolíkům,   r.  1498  první  ka- 


*)  V  Pafíži  první  tiskárna  prý  r.  1470,  první  kniha  franc.  zachovaná  j<^ 
z  r.  1476  Les  chroniques  de  France ;  v  Nizozemí  první  knihy  z  r.  1473,  v  Anglii 
1471-1474,  v  Španélsku  1474,  v  Itálii  r.  1464.  Tu  k  typům  přidali  okrouhlou 
latinskou  antikvu.  Nejvíc  proslavil  se  benátský  impressor  Aldus  Manutius,  pra- 
otec tiskařské  rodiny  (r.  1494),  významu  podobného  jako  náá  Veleslavín ;  v  Ném- 
cích  první  knihy  augšpurské  z  r.  1468,  norimberské  1470;  vídeftská  tiskárna 
první  z  r.  1492.  Data  z  Meisnera,  Erfind.  d.  Buchdruck.  Ale  v  žádné  kniie 
o  knihotisku  data  nejsou  stejná.  Mezi  prvními  tiskaři  v  Lisabone  portugalském 
byl  Valentin  Ferdinand  Moravan.  Založil  tam  tiskárnu  před  r.  1500.  Casop.  C. 
Mus.  1904,  351.  V  Neapoli  byl  tiskařem  prvotisků  jiný  Moravan,  MatiáS  (14«5): 
o  ném  literát,  viz  v  Zíbrtové  Bibliogr.  IIL,  220. 

•)  FlajShans,  Písemnictví  259. 

•)  Strnad,  Arch.  Pam.  XIV.,  290  a  násl.  Koráb,  Vývoj  knihtis.  v  Publ.  přát 
védy  a  lit.  v  Plzni,  č.  3. 

*)  flruška,  Paméti  Plzeft.  53.  Strnad  data  Hrudková  o  tiskařích  plzefiskýek 
opravil  a  doplnil  1.  c.  Dle  Korába  zachovalo  se  před  Bakalářem  7  prvotisku 
~^7efiských,  mezi  nimiž  Zákon,  Statuta  Arnesti,   Agenda,  Missái,   vSe  katolické 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Tiskaři  plzenSti,  praždtí.  528 

iendář,  Podkoni  a  žák,  povědomé  rýmováni  satirické,  slovník  Bosákův 
Atinsko-český,  první  to  větší  slovář  ceny  pochybné,  ale  přec  důle- 
íitý.  Nověji  nalezen  v  klášteře  sv.  Tomáše  nástěnný  kalendář  druhý, 
a  to  z  r.  1491.  *)  Jiný  jménem  povědomý  tiskař  jest  Jan  Pekk, 
riémecký  rodák,  ten  přišel  do  Plzně  r.  1521  z  Norimberka;  po 
ženě  říkali  mu  Jan  Hazukův;  třetí  je  plzeňský  rodák  Mantuan, 
příjmím  Fencl;  přibyl  do  Plzně  též  z  Norimberka,  kdež  vydal  r.  1518 
Frantova  Práva  a  jiné  knihy;  od  r.  1520  žil  v  Plzni  a  tu  brzo  stal 
?e  konšelem.  *)  Tiskárnu  měli  společnou  s  Pekkem.  Prvotisků  plzeň- 
ských zachovalo  se  poměrně  mnoho,  neboť  slouživše  směru  kato- 
lickému, nebyly  po  bitvě  bělohorské  hubeny  jako  jiné  knihy  české. 

Za  prvním  tiskem  plzeňským  brzo  následovaly  první  tisky 
pražské  a  kutnohorské  tiskárny.  Dle  Štelzara  prvním  tiskem  praž- 
ským jsou  sněmovní  artikule  z  r.  1478  a  ještě  z  některých  let  potom. 
Xení  znám  tiskař,  tiskárna,  ani  řečené  prvotisky.  V  Praze  vznikl 
r.  1487  žaltář  Davidův  „rytými  na  tvrdém  kovu  literami  velmi 
vtipným  během"  a  brzy  po  něm  tištěn  prvotisk  Esopových  bájeJc, 
při  němž  technicky  i  literně  (překladem)  činným  byl  bezpochyby  ba- 
kalář Martin  z  Tišnova,  hned  potom  tiskař  horský. ')  R.  1488  vyšla 
tiskem  (švabachem)  pražská  B^blí,  po  ní  svrchu  řečená  kronika  Tro- 
jánská,  v  týž  čas  klade  se  také  vznik  inkunabule  Martimiani  (kro- 
nika). Na  vydání  pražské  Biblí  tiskárnu  pořídili  a  tiskaře  najali 
čtyři  pražští  měšťané  společným  nákladem ;  kramář  Severýn,  kupec 
Matěj  od  Bílého  lva,  Jan  Pytlík  a  Jan  od  Čápů.*)  U  Bílého  lva  byla 
tiskárna.  Syn  kramářův  Pavel  Severýn  zdědil  po  otci  oblibu  nakla- 
datelskou a  vydával  od  r.  1520  knihy  též  (f  1650).  Tiskl  hlavně 
lutherské  věci  a  snad  i  Chelčického.  Jinou  tiskárnu  (vedle  kostela 
P.  Marie  na  Louži)  r.  1507  založili  Mikuláš  Konáč,  písař  viničný 
(a  později  místosudí  dvorský  s  přídomkem  z  Hodištkova),  a  Jan 
Wolf  Šmerhovský  (Jan  Moravus).  Spolu  tiskli  mimo  jiné  kroniku 
Eneáše  Sylvia  (1610).  Když  se  oddělili,  vydával  knihy  každý  zvlášť, 


*)  Jest  to  vlastně  jen  jedna  strana  kalendáře,  obsahující  lékafství  k  jednotí, 
doům  v  roce,  jakož  i  měsíce  nové  a  plné.  Kalendář  nalezl  P.  Štépniěka  a  vypsal 
ho  T  C.  C.  Mus.  1906,  126. 

■)  Strnad,  Arch.  Pam.  XIV.,  29$í.  Zíbrt  v  úvodě  k  Frantovu  právu  XXV. 

•)  Kořínek  kladl  tisk  Esopa  do  Hory,  Dobrovský  a  po  něm  jiní  do  Prahy. 
Ant.  Truhlář,  vydav  v  Akadem.  Esopa,  rozhodl  a  dokázal  definitivně,  že  to  tisk 
pražský.  Úvod  IX,— XH. 

•)  O  těch  měšťanech  viz  Tomka,  D.  P.  VIIL,  394. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


524  Kniha  III.  4.  ftemesla  umělecká  a  knihotisk. 

Konáč  víc  a  déle,  zvlášf  od  r.  1520,  když  byl,   koupiv  dům  u  Bt 
lého  lva,  přeložil  od  něho  svou  tiskárnu,  kdež  pobyla  až  do  r.  1546 

Mezi  pražskými  nakladateli  jsou  uvedeni  vůbec  zámožní  mé- 
šfané  (i  kramáři  a  kupec),  to  ukazuje  na  financováni  podniku,  alf 
nepochybuji,  že  vždy  nejeden  z  nich  znal  se  i  prakticky  v  uměn 
knihtlačitelském,  snad  ne  na  prázdno  slul  Mikuláš  Konáč  „impre& 
sorem",  *)  ač  nepřu,  že  mohl  tak  slouti  po  svém  majetku  (impressi  z 
tiskárna).  Mužů,  kteří  se  v  pamětech  pražských  zřejmě  označuj 
prací  tiskařskou,  mnoho  není.  Je  to  Jan  nebo  Janota  z  Vys.  Mf.í 
„impressor  librorum"  r.  1491  na  Nov.  městě.  Pracoval  v  tiskárm 
u  Bílého  lva;  dále  znám  Jan  Kamp  impressor,  jemužto  jako  spola 
tovaryši  Severýna  kramáře  dostává  se  r.  1499  od  krále  Vladislavi 
nějaké  svobody  hornické  v  Krkonoších.  *)  Naposled  vyskytuje 
r.  1516  na  Nov.  městě  Mikuláš  impressor,  kterého  jsme  našli  jakožíc 
samostatného  měštana  r.  1524  mezi  kramáři  při  slibováni  kališnéhc 
náboženství  na  radnici.  ^) 

Pražských  prvotisků  (inkunábulí),  dotud  zachovaných,  uvádí  s( 
do  r.  1526  75;  jsou  mezi  nimi  sněmy,  traktáty  náboženské,  spisj 
mravoučné,  polemické,  o  lékařství,  písně,  romány,  biblí,  výkladr  na 
biblí,  spisy  politické  (Artikule  stavu*  městského  a  Smlouva  svato- 
václavská), snář,  první  noviny  (1515  Sjezd  císařské  velebnosti  atA 
ve  Vídni,  tiskl  Konáč),  kázání  Lutherova,  Husovo  Desatero,  historie 
(i  Sylviova)  a  kroniky,  práce  původní  i  překlady.*) 

Jest  vysoce  zajímavo,  že  byla  již  v  těchto  prvních  dobáih 
knihtisku  v  Praze  i  tiskárna  slovanská.  Byla  to  tiskárna  Franl.  Sko- 
riny;  v  ní  r.  1517  tištěna  biblí  ruská,  teď  v  bibliotéce  rausejni 
chovaná. 

Kterak  tiskařství  rozšiřovalo  a  domácněla,  toho  důkazem  je?t 
zpráva  z  počátku  doby  následující,  že  i  malostranští  konšelé  mhl 
svého    „radního   pressaře,   opatrného  Jana"  (r.  1532).*)    Na  konec 

*)  » Mikuláš  z  Hodidova  impressor<  vinil  r.  1518  Martina  provazníka,  že 
mu  prodal  dva  domy  na  Újezdě  »za  svobodné, «  a  teď  prý  se  uk&zalo,  že  na 
jednom  je  plat  jakožto  na  domě  vystaveném  na  záduSi  a  nesvobodném.  Kn.  »ni. 
v  arch.  pražs.,  6.  1128.  G.  24. 

■)  Archiv  Český  XVIIL,  106. 

■)  Arch.  pražs.,  ft.  994,  96. 

*)  Koráb,  1.  c.  62-61. 

*)  Arch.  pražs.  6.  2212.  B.  7.  Měl  dům  u  sv.  Tomáše,  ženu  Annu. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


TiskaH  horští,  brairdti  525 

míněno  buď,  že  r.  1521   také  židé  pražští   měli  svého  impressora 
kfajera.  *) 

Pražským  tiskárnám  po  stránce  živnostenské  nemohla  býti  ni- 
:terak  prospéšna  censura,  o  kterou  se  r.  1524  obce  obou  větších 
nést  Pražských  usnesly.  V  usnesení  sic  stojí  jen  „o  traktatích 
íludných",  aby  totiž  jejich  prodej  nebyl  dopuštěn,  leč  duchovní 
»rávo  (konsistoř)  uzná,  a  purkmistr  s  radou  schválí,  ale  není  po- 
hyby, že  taková  dvojnásobná  censura  mohla  býti  tehdejším  tiskařům 
Tutým  ourazem. 

V  Hoře  založena  tiskárna  r.  1489  Martinem  z  Tišnova;  z  ní 
yšla  krásná  biblí  kutnohorská,  obrazy  zdobená.  Potom  není  o  tis- 
ařském  umění  v  Hoře  stopy  na  léta  dlouhá.  Čeští  bratří  čile  se 
hopili  tisku  jakožto   silného  prostředku   k  rozšířeni,  prohloubení 

obhájení  své  víry.  Když  si  byli  první  tisky  pořídili  v  Norimberce, 
tralří  založili  první  svou  tiskárnu  v  Litomyšli  r.  1503.  Pan  Bohuše 
[osika  z  Postupic   povolal   sem   na  ten  konec   impressora  Pavla 

Meziříčí,  a  prodal  mu  svůj  dům  „na  hoře  Olivetské"  k  zařízení 
jpografie.  *)   Na  té  hoře  Olivetské   vytištěna  r.  1507   první   kniha 

názvem  „Epištola  Cypriána  mučedlníka".  Pavel  „imprešar"  zdo- 
lácněl  v  Litomyšli  a  tlačil  knihy  a  spisy  bratrské  až  do  r.  1634, 
teréhož  léta  činí  poslední  pořízení  o  svých  dvou  domech.  Dům 
ořejšl  se  vším  hospodářstvím  a  dvěma  presy,  z  nichž  jeden  „no- 
imberský**  i  s  čtverým  písmem  s  matricemi  odkázal  manželce  Ro- 
uši, též  tak  i  třetí  pres  nový,  který  byl  v  páně  komorníkově  dome 
ían  z  Šelnberka)  v  Praze  na  Malé  Straně  pod  stupni ;  ale  poručil, 
by  matka  půjčila  impressorské  nářadí  synům  Janovi  a  Šebestia- 
ovi,  kdyby  chtěli  dělati.  Dům  dolejší  odkázal  týmž  synům  a  dvěma 
cerám  na  rovný  rozdíl  a  některý  peníz  bratrovi  svému  Janovi, 
ikubovi  švagrovi  a  ženě  jeho. ")  Prvotisků  litomyšlských  do  r.  1526 
vozuje  se  24.*) 

Druhá  bratrská  tiskárna  založena  r.  1518  v  Boleslavi  Mladé.  *) 
aložil  ji  povědomý  lékař,  physicus,  mistr  Mikuláš  Klaudius  (Klau- 


')  Tomek,  D.  P.  VIIL,  395  O  slovans.  tisku  viz  liter  v  Zíbrtové  Bibliogr.  í., 
>2,  III.,  2-20. 

»)  Arch.  Pam.  1874,  39.  Jelínek,  Hist.  Litom.  II.,  70.  Koráb.  Vývoj.  70. 

»)  Arch.  litomyál.  ft.  118,  223.  V  téže  knize  fol.  131,  r  1517  odkazuje 
anda  Pavlovi  impreSarovi  statek  Olivetský. 

♦)  Koráb,  Vývoj,  70. 

*)  Je  to  mí  není  Baredovo  proti  starSímu  a  obecnému,  že  v  Boleslavi  byla 


Digitized  by  VjOOQ IC 


626  Kniha  IlI.  4.  Řemesla  umélecká  a  knifaotisk. 

dian)  též  Belhá  (Kulhavý)  zvaný  (f  1526).  Na  knihotisk  pomýĚlei 
již  dávno,  spojil  se  s  norimberským  knihtlačilelem  Hólizleni.  á\ 
mu  některý  peníz  do  podniku,  z  něhož  r.  1607  vyšel  v  Noriinbert 
spis  bratrský  apologetický,  1517  Herbář  doktora  Jana  Cernél 
a  r.  1518  známá  mapa  Českého  království.  První  naše  mapa.  P 
těch  pracech  byli  činni  čeští  korrektoři  a  sám  Klaudián.  A  prai 
toho  roku  vyšel  první  ndadoboleslavský  tisk,  Nový  Zákon.  Jiři 
Štyrsa,  snad  faktor  tiskárny  Klaudiánovy,  v  knihotisku  boleslavské] 
pokračuje  od  r.  1520,  nejprv  v  tiskárně  Klaudiánově,  pak  ve  sr 
r.  1523  na  „horu  Karmd"  proti  Sboru  přenesené.  Tiskl  Zákoi 
apologie,  katechismy,  kancionál  a  věcí  příležitostné.  Nevedlo  se  id 
finančně  dobře.  Bratrská  tiskárna  boleslavská  zašla  r.  1535;  are 
potom  zemřel  Štyrsa ;  mimo  něho  za  některý  čas  byl  tu  také  impre 
sorem  bratrský  kněz  Jindřich  Šturm  (1531 — 34).  Pro  německé  brati 
tiskli  tu  také  německy  (1531  zpěvník).  Českých  prvotisků  bolesla^ 
ských  uvádí  se  25;')  skoro  všecky  týkají  se  náboženství;  ale  žel 
tištěny  také  knihy  praktické,  o  tom  svědčí  Naučení  Ženám  těhotnfi 
a  babám  pupkořezným,  r.  1519  od  Klaudiána  tištěné. 

R.  1519  zřízena  byla  na  krátký  čas  také  tiskárna  v  Bělé,  pří 
coval  tu  knihtlačitel  Oldřich  Velenský,  český  bratr,  jenž  na  kon( 
odešel  do  Prahy.  Prvotisků  bělských  je  povědomo  osm.  Uvádí  i 
také  tiskárna  ve  Vimperce  r.  1484,  tiskl  tu  Jan  Aleacraw  dva  li 
tinské  spisy  náboženské.  *)  První  tisk  na  Moravě  jest  teprve  z  r.  1486, 
v  Brně  měli  tiskárnu  první,  jež  zašla  r.  1499  a  v  témž  městě  drn^ 
tiskárna  vzala  za  své  r.  1504.*)  Od  té  doby  netiskli  tu  nic  3 
mnoho  let. 

Jakkoli  české  tiskárny  této  první  doby  svého  vzniku  podiva 
hodně  mnoho  produkovaly  (počítá  se  do  r.  1526  nad  sto  vytisti 
ných  knih),  ^)   byly  to  přece  jen  podniky   skrovné.   VideU  jsme.  j 


již  od  r.  1500  tiskárna,  z  níž   tehda   vyšel  buď  kancionál    nebo  »Počet  z  vifl 

Tu  tiskárnu  z  r.  1500  BareS  (v  Arch.  Pam.  XIX.,  176)  popírá ;  hlavní  jeho  důvi 

že   totiž   takový    kancionál    se   nezachoval,    nás    docela   nepřesvédťijýe,   ztU) 

pravda-li,  že  Klaudián  žil  v  Boleslavi  před  r.  1518  kolik  let.  I 

')  Koráb,  Vývoj,  64.  I 

•)  Prý  byla  tiskárna  též  ve  Vilémové.  Koráb,  75.  | 

')  Dokázal  Jos.  Truhlář,   Po£át.    humanis.   43.  Kniha  ia  byla  Agenda  I 

stel  ní. 

*)  Wotke,  Der  olmatz.  Bischof.  Thurzo,   Separatabdr.  aus    der  Zeilschr. 
Ver.  f.  Gesch.  Mahr.  u.  Schles.  III.,  3.  189H,  343. 

*)  Flajšhans,  Písemnictví,  269.  Jest  jich  skoro  180  známo. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zednici,  kamenníci.  527 

litomyšlský  impressor  pracoval  presy  dvěma  a  čtverými  typy.  Ostatné 
ani  v  Němcích,  odkudž  knihotisk  k  nám  se  dostal,  ve  většině  měst 
nebylo  tiskáren  valných.  Knihotisk  německý  k  valnému  provozování 
shrnul  se  pouze  v  některých  střediskách.  Čechám  nejbližší  středisko 
typografické  byl  Norimberk,  kdež  do  r.  1500  25  impressorů  dostalo 
se  mezi  měšfany.  Z  nich  největší  tiskárnu  o  24  presich  r.  1471 
měl  Anthoni  Koberger.  Ten  nad  sto  měl  tovaryšů  sazečů,  korrektorů, 
tiskařů,  knihvazačů,  illuministů.  ^)  Tot  již  věru  velkoprůmysl,  fabrika. 
V  takových  ústředích  typografové  všech  kulturních  národností  pra- 
covali; v  Norimberce  české  spisy  sázeli  čeští  dělníci;  náš  výborný 
učenec  Zikmund  Gelenius  byl  po  třicet  roků  (od  r.  1524)  korrektorem, 
dozorcem  veliké  tiskárny  Jana  Frobenia  v  Basileji,  kdež  hlavně  pe- 
čoval o  kritické  vydání  klassikův.  Svobodné  umění  černé  bralo  hned 
od  počátku  na  sebe  ráz  kosmopolitický,  mezinárodni.  Tiskárny 
a  tiskaři  měli  mezi  sebou  spojení  stálá,  jichž  zemské  hranice  ne- 
přetrhly; svrchupsaný  norimberský  arcitlačitel  Koberger  nic  neroz- 
pakoval  se  objednávky  typografické  činiti  v  Basileji,  v  Štrassburce 
i  v  Lyoně.  Také  naši  lidé,  přes  to  že  měli  tiskárny  doma,  dávali 
tisknouti  za  hranicí.  Takovou  objednávkou  vznikla  krásná  česká 
bibli,  tištěná  r.  1506  dokonce  až  v  Benátkách,  kdež  bylo  také  jedno 
z  velikých  středisk  typografických.  Jak  již  dotčeno,  některé  prvo- 
tisky české  pocházejí  z  Norimberka,  jedna  kniha  (slovník  lat., 
němec,  český)  také  z  Vídně,  ač  v  tom  městě  neměli  nic  lepšího  než 
u  nás. 

Aby  v  Cechách,  v  Praze,  zřízena  byla  typografie  u  větších  roz- 
měrech, než  byly  dosavadní,  ta  myšlenka  hned  počátkem  následu- 
jící periody  rodila  se.  Pojal  ji  Jiří  Melantrich,  když  poznal  v  Basileji 
velikou  dílnu  Frobeniovu,  v  níž  správcem  byl  náš  Gelenius. 

Nad  očekávanou  míru  hojnější  byl  počet  mistrů  v  uměleckém 
řemesle  stavitelském.  Zedníky  a  kámen  niky  nalezneš  v  této 
periodě  v  městě  větším  i  menším  kde  jakém.  Nějaký  vzrost  toho 
řemesla  arci  člověk  čeká,  věda,  že  po  husitské  vojně  musí  se  sta- 
věti a  spravovati,  co  zničeno,  a  že  umělecké  stavby  v  předchozí 
době  nedokončené,  budou  snad  dokonávány,  až  nastane  v  zemi  po- 
řádek a  pevnější  vláda.  Zatím  i  při  anarchii  musí  býti  lecco  spra- 
veno hned.  Venkovských  měst  pobořena  řada,  v  Praze  Malá  Strana 
ještě  za  války  poněkud  z  rumu  a  ze  spáleniště  povstávala,  ta  musí 


')  Rotb,  Nornb.  Handel.  III,  31.  Jajissen,  Gesch.  d.  deut.  Volk.  I,  11. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


628  Kniha  III.  4.  ftemesla  umélecká. 

býti  dokonce  postavena,  o  Nové  město,  jež  utrpělo  víc  než  Staré, 
musí  zednici  a  kamenníci  se  postarati  také  a  brzo.  Takž  práce 
dosti,  a  mistři  se  již  najdou  a  nepřekvapí,  když  se  najdou.  Ale  to 
množství  stavebních  řemeslníků,  jež  vyhrne  se  zvláště  v  Pražských 
městech  za  panování  Jiřího  a  ještě  víc  v  době  Vladislavově,  vydává 
svědectví,  že  nastala  architektuře  požehnaná  doba,  a  dává  tušiti 
novou  epochu. 

V  této  periodě  pozorujeme  již  ostřejší  rozdíl  mezi  kamenníky 
a  zedníky.  Teď  důsledněji,  než  bývalo,  zedníci  pokládáni  za  nižší 
řemeslo  nežli  kamenník.  Již  to  za  důkaz,  že  denní  plat  zedníkův 
byl  menší  než  kamenníkův,  tovaryš  kamennický  bral  víc  než  mistr 
zedník ;  ^)  ovšem  i  to  význačno,  že  kamenník  svému  plastickému 
umění  déle  se  musil  učiti.  Ale  k  nějakému  setření  hranice  mezi 
oběma  přičinovalo  vždy  ještě  to,  že  nejeden  zedník  také  uměl  kámen 
tesati,  *)  a  nejeden  kamenník  zval  se  zároveĎ  zedníkem.  Jinač  ovšem 
zedníci  stavěli  zdi,  dláždili  v  domech; ')  kamenníci  vysekávali  zdoby, 
a  jsouce  „mistry  hutními",  řídili  stavby,  zvláště  umělecké,  ačkoli 
jméno  „mistr  hutní"  nebo  dokonce  stavitel  (paumistr)  řídko  se  ti 
nahodí.  Vždy  ještě  stavitel  a  ředitel  stavby  zůstává  mistrem  ka- 1 
menníkem. 

Jako  jsme  shledali  při  malířích,  takž  i  zde  poměrně  dosti  miilý 
počet  zedníkův  a  kamenníků  v  této  periodě  mimo  dobu  války  při- 
stupuje k  měšťanství  na  Starém  městě.  Spočítali  jsme  úhrnem 
20  mistrů  (z  nich  9  zedníků).  Ale  což  to  řadu  mistrů,  otevřeme-li 
pražské  knihy  smluv,  kšaftů  a  jiných  právních  jednání!  NesUbujeme, 
že  jsme  nalezli  všecky  zedníky  a  kamenníky  od  r.  1436  po  1526. 
ale  počet  námi  shledaný,  jest  překvapující  a  znamenitý  tak,  že 
navždy  musí  umlknouti  mínění  o  jalovosti  a  chudobě  uměleckého 
řemesla  toho  v  husitském  století  patnáctém.  Shledali  jsme  v  Zii- 
pisech  tří  měst  Pražských  kamenníkův  *)  a  zedníků  *)  daleko  nad 
půltřetího  sta  ve  stu  letech.  Z  kamenníků  přikládáno  osmnácti 
mistrům  i  jméno  zedníka,  pracovali  tedy  v  obojím;  jednou  čteš 
o  „paumaystrovi",  ^  jednou  objeví  se  v  stejném  smysle  „constructor  | 


')  Arch.  pražs.,  č.  2133,  15.  R.  1482. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  331,  170. 

*)  Arch.  Jindř.  Hrad.,  Reg.  purkmistr,  z  r.  1487,  216,  r.  1525. 

*)  Viz  jména  jich  ve  vložce  V. 

*)  Viz  jména  ve  vložce  VI. 

•)  Arch.  pražs.,  1499.  2090,  105. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kamennik  Václav.  529 

i  structor  domorum",  ^)  což  písař  na  česko  překládá  slovy  „vzděla- 
vatel domů".  Nékterý  zedník  nazván  též  dynchéřem;  a  jiný  slud- 
ničníkem.  *)  Dynchéře  Říhu  r.  1628  vzali  malíři  do  svého  cechu, 
nebof  byl  i  lišfařem  *)  a  tak  spojoval  jedno  uméní  s  druhým. 

A  zase  svétle  proniká  českost  i  tohoto  uměleckého  řemesla. 
Mezi  145  kamenníky  byl  nalezen  jeden  Vlach,  Antoniš  z  Modeny, 
r.  1494  na  Starém  městé,  a  sedmnáct  Němců,  z  nichž  většina  usa- 
dfli  se  na  Malé  Straně  nebo  na  Hradčanech.  Z  Kadaně  přišel  jeden 
(1474),  z  Frankfurta  dva  (Hanuš  Spiss  1486  a  Petr  1507),  z  Drážďan 
jeden  (1502  Franz).  Mezi  128  zedníky  spočítali  jsme  německých 
mistrů  jedenáct.  Arci  počítáme  k  nim  liberálně  kde  jakého  Wolf- 
ganga a  Hanzla  i  Albrechta,  ač  ta  jména  sama  o  sobě  jsou  dosti 
prázdna.  Z  těch  devíti  pět  jich  přibylo  do  Prahy  teprve  po  r.  1497. 

Jinače  i  při  stavitelském  řemesle  jest  nám  naříkati,  že  nejval- 
nější část  jmen  mistrských  nepřinášejí  vůbec  nic  o  jakosti  mistrovy 
práce;  nevíme,  byl-li  obyčejný  mistr  či  umělec  a  původce  některé 
architektury  veliké. 

První  kamennik,  jehož  lze  představiti,  jest  Matěj,  měšfan  sta- 
roměstský; ten  r.  1464  učinil  poslední  pořízení,  z  něhož  vysvítá, 
že  dělal  kašnu  na  Hradě ;  králové  milost  pozůstala  mu  dlužná  něco 
nad  tři  kopy  grošů,  kteréž  vydal  tesákům  kamene,  i  paní  Zajíma- 
čova  (z  Eunstatu)  dlužná  mu  zůstala  za  nějaké  dílo,  a  něco  dluhu 
bylo  i  za  onu  „kaštnu"  na  Hradě.  Tento  mistr  nebyl  asi  stár,  když 
umíral ;  meltě  rodiče  v  Žatci  na  statku,  a  nechal  ženu  Annu  s  dě- 
fátkem,  „jímž  byla  těhotná."  *)  Dále  budiž  uveden  kamennik  Václav, 
jenž  r.  1475  začal  stavěti  Prašnou  bránu.  Tomek  uvádí  za  stavitele 
krásné  věže  oné  Václava,  rodáka  žlutického,  zedníka  a  kamenníka 
města  Nového.^)  Je  to  možná.  Vždyf  roku  1479  ze  Žlutic  kamennik 
Václav  přijímá  měšťanské  právo  na  Starém  městě.  Tento  pak  sta- 
roměstský  kamennik  Václav  činí  poslední  vůli  r.  1483,  jsa  bezpo- 


0  Arch,  pražs.,  č.  2089.  B.  12.,  Y.  6. 

•)  R.  1454,  Arch.  pražs.,  2084,  H.  20. 

»)  Arch.  pražs.,  2096.  G.  14.  Rukop.  Kras.  Jednot,  č.  2.,  211. 

*)  Sám  dlužen  KaSparovi  lovarySi  2  kopy,  Vítovi  tovaryši  odkazuje  kabát 
bílý  s  knoflíky,  nohavice  vázané  nové,  voškrdy  2  a  »dvé  dlátě*,  Jankovi  tolikéž 
oškrdů  a  dlát,  Tomkovi  učedlníku  kabátec  kožený  alúnový,  suknici  černou,  klo- 
bouček Šedivý.  Néco  Šatů  odkazuje  přátelům.  Arch.  pražs.,  C.  2119.  N.  6 

*}  Tomek.  D.  R,  Vlil.,  399.  Viz  náá  Soupis,  vložku  V. 
Winier,  Déjiny  řemeda  a  obchodu  y  Čechách  v  XIV.  a  XV.  v«ka.  34 


Digitized  by  VjOOQ IC 


580  Kniha  m.  4.  ftemesia  umélecká. 

chyby  muž  obstarožný.  Zůstavil  dům  zené  své  a  synovi,  „ad  živ 
jest."  Poručníkem  kšaftu  učinil  Sigmunda  malére.*) 

Slavný  Český  architekt  Matouš  Rejsek  z  Prostějova,  bakalář 
svobodných  umění,  byl  prvotně  učitelem  v  Týně,  v  umění  stavitel- 
ském byl  samouk ;  k  mistru  Václavovi  nadepsanému  dostal  se  roku 
1476  bezpochyby  na  to,  aby  rýsoval  a  hotovil  kamennické  ozdoby 
na  „Prašnou  bránu",  která  se  již  nad  vchod  zdvihala  a  dekorace 
kamennické  žádala  hojnější.  Po  r.  1478  vedl  všecku  stavba  sám. 
Konšelé  dali  prý  mu  přednost  před  mistrem  Václavem,*)  a  poně- 
vadž po  mistru  Václavovi  v  monumentálním  díle  Prašné  věže  beze 
všech  nesnází  hned  zdárné  pokračoval,  byl  patrně  člověk,  vzácnt 
umem  nadaný.  Roku  1482  přijal  městské  právo  na  Starém  městé, 
r.  1486  koupil  si  dům,  dvě  léta  potom  koupil  druhý  u  sr.  Jilji: 
do  society  kamenníků  odborných  dostal  se  za  mistra  Rejsek  samouk 
jen  tou  cestou,  že  se  dvě  léta  učil,')  při  čemž  na  snadě  myšlenka 
pozdějšími  případy  potvrzená,  že  ono  učení  byla  formalita ;  mistrům 
stačilo,  když  architekt  zaplatil  a  pokořil  se  řádům.  Stavě  na  chrámě 
sv.  Barbory  v  Hoře,  Rejsek  umřel  r.  1606.  , 

Jiný  královský  kamenník  byl  mistr  Hanuš  Špisse  z  Frankfurtu.| 
jenž  objevuje  se  na  Hradčanech  od  r.  1486.  Tomek  ho  pokládá  za 
plastika,  řezáka  náhrobků,  jenž  se  staveb  na  Hradě  snad  nedo- 
týkal.^) Sedával  na  Hradčanech  v  konšelstvi  za  kolik  roků  (149L| 
1601  a  dále).  Umřel  kolem  r.  1611.  Jiný  kamenník  královský,  lapi-| 
cida  regis,  byl  Beneš  Ried,  Beneš  řečený  Lounský,  též  Ried  von 
Piesting,  Ret  z  Pistova.  Byl  bezpochyby  z  Němec  povolán  k  stavbě 


*)  Arch.  pražs.,  fi.  2119,  X.,  7.  | 

■)  Tomek,  D.  P.,  VIII.,  69.  Jest  domnéní,  že  Rejsek  nepocházel  z  moraT- 
ského  Prostějova,  než  z  fteského  v  ChrudimStě.  (Chytil  C.  C.  Histor.,  X.,  834). 
Důkazu  není  pro  to  ani  pro  ono. 

')  Arch.  pražs,  č.  831,  170.  R.  1539  uvádí  se  ve  sporu  kamenníků  pni- 
ských  se  zedníky  tato  pamef :  (kamennici  i  to  pHpominali),  kterak  o  néjakeLci 
Reyska  po  vystavení  již  véže  nové  od  krále  Vladislava  slavné  paméti  psaní  pl-. 
mluvné,  aby  za  mistra  přijat  byl,  se  jest  stalo,  vdak  že  sou  toho  pfedkoré  jich 
mimo  a  proti  pořádkům  svým  nikoli  popustiti  nechtéli,  než  ten  Rejsek  if^  se 
jest  potom  dvé  lete  tomu  učiti  musil.< 

*)  Tomek,  D.  P,  VIII.,  401.  Stejným  časem  v  ouMech  kutnohorských  strar 
stavby  Hradu  pražského  často  objevuje  se  přímo  jako  ředitel  stavby  HanoS,  al^ 
sluje  příjmením  Během.  Netroufáme  si  ho  spojovati  s  Hanušem  svrchu  dotčenyn: 
do  seznamu  architektů  jsme  ho  také  nevzali,  miyíce  tušení,  že  to  byl  oekon«*- 
mický  ředitel,  oučetvedoucí  při  stavbách  na  Hrade.  Jeho  jméno  uvádí  Leming^-' 
v  Arch.  Pam.,  XIV.,  626. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Rejsek,  BeneS  Ret.  631 

láce  Vladislavského,  usadil  se  na  Hradčanech  tedy  as  od  r.  1493 
zůstával  tu  do  smrti  své  r.  1534.*)  V  dlouhé  době  té  stavél  aneb 
ivrhy  dával  k  stavbám  leckde  po  venkově  v  Čechách  (Hora,  Louny, 
Ikudž  jméno  „z  Loun"  a  j.)  i  mimo  hranici.  Po  vystavení  paláce 
Kiržel  od  krále  erb,  lva  s  knižidlem  v  nohách,  nad  ním  helm 
vřený  a  nad  tím  křídla  orlí;  odtud  počítán  byl  v  stav  rytířský,*) 
zván  „nobilis."*)  Po  svém  řemesle  slul  „nejvyšším  paumistrem;" 
1632  má  titul  „nejvyšší  verkmistr  a  správce  kamenický  na  Hradě"/) 
fl  mél  v  domě  („v  pokojích")  na  hradební  zdi  za  kostelem  sv. 
ta ;  při  bytě  byla  maštal  na  dva  koně.  *)  Dům  náležel  kapitole, 
eráž  ho  r.  1518  oddala  mistrovi  do  smrti  i  manželce  jeho  a  dětem, 
iluvivši,  kdyby  ho  chtěla  odníti,  že  musí  ženě  a  dětem  zaplatiti 
íí  100  kop  českých.^  Jsa  ředitelem  huti  sv.  Vítské  stal  se  i  správcem 
adčanského  bratrstva  kamennického.  Vystupuje  v  té  funkci,  pokud 
me,  od  r.  1510.'') 

Dle  kalendáře  Veleslavínova  byl  Beneš  rodem  Čech;®)  dle  Bal- 
ná a  Beckovského  byl  i  měšťanem  lounským  a  tam  prý  také 
Qřel  as  osmdesátiletý-  V  knihách  lounských  jest  však  jen  stopa 
jeho  návštěvě  při  stavbě  kostela.  A  Čech  byl  rozením  sotva, 
áf  hned  s  počátku,  jak  přišel  do  Prahy,  spojení  s  cizími  Němci; 
wzorĎujeme  tou  příčinou  na  smlouvu  z  r.  1496,  dle  níž  Beneš 
iči  za  Reicharta  Merckla  z  Wůrzburka  u  staroměstského  Němce 
idricha  Romera  v  Týně.®)  Stavitelovo  jméno  Ried  je  německé, 
léno  bratra  jeho  Wolfganga*®)   ukazuje   snad  také  k  německému 


')  V  registřích  kutnohorských  poprv  objeTuje  se  r.  1502.  Leminger,  Arch. 
m..  XIV.;  626. 

')  Arch.  pražs.,  ft.  1126,  C.  5.  R.  1590  svédfií  Vllh  pohunek  od  desk:  »že 
nedykt  Relh  z  Pistova  byl  paumistrem  paláců  na  Hrade  pražs.,  i  kruchtu  sv. 
a  mnéfíl  a  dal  vyklenout!,  pro  kteroužto  umélost  král  Vladislav  na  rytířstvo 
pasoval,  že  ze  stavu  rytířského  od  lidí  držán  byl.« 

')  Nobilis  Benedictus,  lapiclda  regis  v  kn.  6.  2253.  83.  R  1510. 

•)  Teige,  Arch.  Pam.,  XIV.,  667. 

')  Arch.  mísiodrž.,  Missiv.  13.  350. 

')  List  pergam.  v  kapit.  arch.  Podlaha  v  Arch.  Pam.,  XIX.,  438. 

")  Nobilis  Benedictuá,  lapiclda  regis,  cum  ceterís  frairibus.  Kn.  č.  2253, 83. 

•)  O  národnosti  Benešové  Herain  v  Arch.  Pam.  XIV.,  49a 

•)  Arch.  kapitulni  VL,  11, 181.  Jde  o  záruku  19  kop  grošů  českých.  Smlouva 
^  se  po  némecku  před  zderazským  proboštem,  nebof  Merckel  je  knézem;  za- 
nje  Hiedovi  von  Piesting  i  svršky  v  néjakém  dome  v  Erfurté. 

'^  Bartoš  z  Tachova  dlužen  mistra  Benedi  ktovu  bratru  Wolfgangovi  r.  1495 
kop.  Kn.  arch,  pražs.  č.  2263. 

34* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


532  Kniha  III.  4.  ftemesla  umélecká. 

původu,  syn  jeden  sluje  také  Wolf  nebo  Wolfgang  a  manželka  jeho 
dojista  mluvila  po  němečku.*)  Arci  důkazy  to  nejsou  pro  némeckj 
původ  mistrův;  jen  jméno  Ried  zůstává  vždy  podezřelým.  Pri»tj 
tomu  přídomek  erbovní  z  Piestinka  mnoho  nevydá,  anot  proti  něnu 
stojí  téhož  mistra  přídomek  z  Pistova.  Proč  si  který  z  nich  vybíwL 
těžko  říci,  ale  že  by  se  byl  v  Piestingu  rakouském  narodil,  to  ne- 
vysvítá,  stejně  jako  nevíme,  narodil-li  se  v  Čechách  v  Pístové.  T 
však  je  jisto,  že  česky  uměl,  česky  jednal  s  českými  obcemi  a  kor- 
poracemi a  že  jeho  potomstvo  bylo  české.  Byl  by  tu  případ  velm' 
podobný  s  osobou  a  rodem  Parterovým.  Potomci  Benešovi  slul 
pak  vždy  zčeštile  Rétové,  Reytové  z  Pistova,  drželi  se  mezi  ceskoi 
šlechtou  s  některými  statky  ještě  v  koncích  XVI.  věku.*) 

Jiný  z  královských  stavitelů  jest  Ondřej  *  Skalský  z  Ratibora 
o  němž  jsme  svrchu  uvedli,  že  si  objednal  r.  1498  klempíře  (blect- 
meister)  z  Ghba,  aby  patero  střech  na  novém  paláci  Hradu  pražj 
ského  kryU.  Tedy  podle  Beneše  z  Loun   byl  tu  zajisté  také  éinn^ 

Mezi  mistry  zajímavé  budiž  postaven  Petr  kamenník,  jejž  jsirt 
uvedli  již  mezi  konšely  hradčanskými.  Neznáme  sic  jeho  prací  mi.é 
leckých,  ale  zápisy  v  hradčanské  knize,  kamennického  bratrstva  s^ 
týkající,  činí  dojem,  že  tento  kamenník  a  primas  hradčanský  bj 
r.  1495  bratrstva  zakladatelem.  A  proto  stojí  za  zmínku;  on  zvláš 

')  Svědčí  MatiáS  Cech  ve  při  mezi  Benediktem  kamenm^kem  a  Kanrátefl 
Wolherem,  písařem  německým  hejtman,  král.  Cesk ,  Že  'když  jest  sedel  nti 
mosty,  přibéhla  denkéřka  Vulpra  Kulhavá,  prose  ho,  aby  do  domu  mistra  Ben* 
dieta  šel,  že  K.  Wolher  paní  tepe,  a  když  jest  tam  přiSel,  naSel,  že  Kunrat  stoj 
v  kabáte  a  nohavicích  před  kuchyni,  a  vona  se  byla  v  kuchyni  zavřela,  a  y» 
že  jest  řekl :  pane  K.,  pamatujte  se,  jestli  vám  co  vinna,  má  n^uže,  žakgte  na  ai 
a  vona,  když  jest  uslydela  Matiáde,  vySia  jest  a  to  že  jsú  s  sebú  némecky  nJs 
vili,  než  von  neví,  co,  a  von  Kunrát  dal  jest  jí  políček,  a  potom  p.  Raprecbt 
páně  hejtmanů  syn,  poslal  dva  tovaryde,  kteří  německy  um^'í,  aby  je  roireillL 
Regist.  lvová,  svědomí  6.  G.,  fol.  B,  VIII.,  bez  datum. 

')  O  rodině  kamenníka  Benedikta  svědectví  zapsáno  (v  arch.  prats  ,  d.  1 121 
fol.  C.  5),  »že  nebožtíka  Benedikta  syn  Wolff,  tolikéž  nebožtík  Jan  Retb,  sj 
Wolfů,  též  téhož  pana  Jana  syn,  pan  Jan  titulo  a  erbu  po  nebožtíkovi  uiíTa^i 
všickni  tři  [  sávali  se  Retbové  z  Pistova ....  Syn  nebožtíka  Benedikta  dmb 
Zikmund,  z  Moravy  nebožtíkovi  p.  Janovi  Rethovi  z  Pistova  posílal,  žádajíce  I 
aby  se  k  němu  vypravil,  že  majestát,  kter^  nebožtíkovi  BenediktoTi  náleží,  i 
mu  jej  vydá,  ale  smrt  v  to  vkročila. <  R.  1690  vysvítá,  že  Janu  Rétovi  rytířšti 
upíráno.  Sháněl  doklady.  Ostatně  již  otci  tohoto  Jana  stala  se  urálka  n^di 
ČtemeC  v  kn.  arch.  pražs.  ě.  1238,  124  r.  1562,  že  Jan  z  Pistova  viní  Jana  VU 
movského,  že  ho  chtěl  zabít,  a  Lidmilu  z  Kekrlic,  že  mu  nadala  paakar'..::^ 
zlodějů. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  kamenníkĎ  pražských.  5B3 

>éťi  míval  o  hospodářský  stav  bratrstva.  R.  1501  kupuje  s  volí 
)urkraba  Zikmunda  z  Chmelíc  a  jménem  bratrstva  dva  krámy 
nasné  k  novému  oltáři  v  kostele  sv.  Benedikta.  *) 

O  kamennikovi  novoměstském  Hanušovi  dovídáme  se,  že  v  radě 
'.  1500  smluvil  s  EadaAskými,  že  jím  uvede  vodu  rourami  do  města, 
manželkou  svou  Anežkou  toho  jistotu  čině  na  svém  domě  na 
i^oříčí  a  na  vinicí  své,  jestli  že  by  která  škoda  skrze  jeho  neopa- 
most  přišla,  aby  měU  na  čem  se  hojiti.  •)  Bez  pochvaly  budiž  tu 
aké  uveden  malostranský  mistr  kamenník  Staněk,  že  dělal  Albrechtu 
Husákovi  z  Kostelce  věž  na  Horkách,  a  ta  se  mistrovi  zbořila* 
áěl  o  to  r.  1610  soud.  *)  Zápis  v  malostranské  knize  jeden  svědčí 
I  tom,  že  kamenník  Konrád  nebo  Kunc  (f  1521)  dělával  náhrob- 
líky  do  kostela  (k  sv.  Tomáši  nejspíš),  ale  s  domy  měl  také  co 
initi,  aspoň  zapsáno  to,  že  za  10  kop  „bořil  a  lámaP  nějaký 
lúm.*) 

Dále  položeno  budiž  o  kamennikovi  novoměstském  Václavovi, 
e  r.  1610  s  Novoměstskými  smluvil  postaviti  kostel  a  špitál  na 
kovém  městě.  *)  A  na  konec  zmíněn  buď  Jan  Chochol,  jenž  v  Ra- 
ovníce  zakládá  r.  1518  Vysokou  bránu,  kterou  dále  stavěl  mistr 
^ít  z  Nov.  města.  Chochol  se  zachoval  v  Rakovníce  nějak  nešvarně, 
lá  proto  soud  s  Vítem  Velikým  z  Rakovníka ;  vyčítáno  mu  v  Praze 
ůbec,  že  do  Rakovníka  nesmí.  •) 


Vložka  č.  V. 
Soupis  kamenníků  pražských  od  r.  1420-1526. 

417  Beneš  Straka  z  doby  předešlé  žije  na  Star.  m.  do  r.   1436. 

420  Křiž,  konšelem  na  Nov.  m. 

420  Janek  Bílý,  dům  má  na  Hradčanech  2253,  2. 

420  Petr  Kuchta,   na  Nov.   m.  (č.  2081,  12).   Dům    na  Senném 
trhu. 

421  Staněk,  na  Star.  m.  (v  kn.  č.  20)  r.  1436  mrtvý  2102,  398. 


O  Arch.  pražs.,  č.  2263,  68. 

•)  Arch.  pražs.,  6.  2079,  76. 

»)  Komor.  kn.  sved.  G.  3,  fol.  E.  22.  Arch.  Cesk.,  XIU.,  365,  389. 

*)  Arch.  pražs,  C,  2212.  B.  7. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  2133,  31. 

•)  Arch.  pražs.,  C.  1047,  D.  3,  4. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


534  Kniha  III.  4.  Řemesla  umélecká. 

1424  Nádoba,  na  Nov.  m. 

1426  Ješek,  na  Star.  m. 

1427  Jíra,  na  Star.  m.  (v  kn.  č.  20). 

1429  Šebek,  na  Star.  m.  (č.  20). 

1430  Pešek,  na  Star.  m. 
1430  Pešek,  na  Nov.  m. 

1430  Petrlik  (Parléřův),  „director  fabricae  eccles.  Prag.**.  Dům  na 
dláždění.  Zdá  se,  Že  jest  živ  ještě  r.  1454,  1455  (2253,  13, 
17).  R.  1458  připisují  konš.  hradčanští  Kačce  po  Petrovi, 
někdy  mistru  kamenníku  kostela  Pražského,  manželce,  domek 
s  vinicí  72.  19.  1460  prodala  2  domy  2253.  17.  Syn  HennL 

1430  Manbolt,  na  Star.  m.  1437  již  mrtev,  Anna  vdova  2102.  399. 

1432  Petr,  na  Malé  Str.  (č.  317.  109). 

1433  Beneš,  na  Nov.  m.  Může  to  býti  Beneš  uvedený  mezi  zedníky 
r.  1439.  Viz  tam. 

1433  Jakeš ^  na  Star.  m. 
1433  Mikeš,  na  Star.  m. 

1433  Jan,  ve  čtvrti  sv.  Mikul.,  na  Star.  m.  (č.  20).  i 

1434  Štěpán,  dům  na  Malé  Str.  Dům  317.  113;  konšelem  1458,' 
2080.  149.  Živ  ještě  r.  1471 ;  kšaft  2080.  257,  236.  Syn  Jakob 
též  kamennikem. 

1435  Vaněk,  na  Nov.  m.  i 

1436  Michal,  na  Star.  m. 

1436  Beneš,  lapicida  na  Star.  m.  svědčí  2099.  404. 

1436  Kunc,  na  Star.  m. 

1436  Václav,  na  Star.  m. 

1436  Erazim,  na  Nov.  m. 

1436  Janek  Bílý,  na  Hradč. 

1439  Štěpán,  konš.  Star.  m.  2102.  420. 

1445  Jakše,  probošt  litoměřický,  připomíná  se  v  právní  listině  jakožti' 
kanovník  a  mistr  stavby  na  Hradě  (tumherr  und  paw- 
meister  auf  den  Schlos  zu  zand  Wenzlaw).  Teige,  Metho*:. 
XXX.,  89.  Arch.  pražs.  2099.  M.  25. 

1446  Jakub,  lapíc,  seu  murator  na  Star.  m.,  žena  Kuňka,  kup.  dui. 
u  sv.  Valent.  2103.  7.  1456  dům  2105.  62;  1459  prod.  duní 
2105.  107. 

1448  Wolí,  kamenn.  na  Malé  Str.  (v  Tomkov.  Základ.)  Snad  to  1)7 
s  následujícím. 

1449  Volf  gang,  na  Star.  m.  prod.   domek  2103.  23.;   chof  Anna 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  kamenniků  pražských.  585 

1465,  2105.  48.  1462  Volfgang  kup.  dům  na  Nov.  ni.  2086. 

B.   13. 
1449  Vávra,  Vavřinec,  Laurentius,  zedník  a  kamenník  na  Nov. 

m.,  2083.  C.  29.  1466  žena  Víta,  dům  na  Florenci  2085.  C.  2. 

1462  prod.  dům  2085.  N.  24.;  2084.  F.  15.  1462  Víta  vdovou 

2086.  O.  12.  1472  dům  v  Ghudobicích  2087.  B.  20. 
1449  Jakub,  kam.   na  Mal.  Str.   2080.  99.   Snad  to  týž,  jenž  byl 

1473,  1474  konšelem   na  Malé  Str.,  2080.   275.,  a  jenž  má 

r.  1483  ženu  Kateřinu  2211.  A.  14;  r.  1487  prod.  dům  2211. 

B.  24.  1488  ješté  živ  2004.  N.  1.  Kšaft  jeho  však  z  r.  1483. 

2211.  A.  14.,  jenže  ho  dělal  ze  zdravého  Života  a  mohl  tudíž 

býti  ještě  dlouho  živ.  Ale  i  to  možná,  že  jsou  tu  shrnuti  dva 

Jakubové. 
1451  Jan,  kamenník,  řečený  Mazanec,  na  Nov.  m.,  dům  2084  F.  11. 

R.    1451   nějaký   kamenník   Mazáč   staví   na  Star.  m.   dům 

(2119.  D.  6.)  Snad  to  ten,  či  jiný,  nový? 
1453  Ducbek,  lapicida  na  Nov.  m.,  dům  2084.  6.  8.,  2094.  C.  25. 

1462    činil  kšaft.  Kuňka  vdova  2086.  N.  16.  Syn  Tomášek 

z  první  ženy. 
1453  Jíra,  na  Nov.  m.,  2081.  137. 

1453  lomáš,  lomášek,  přij.  právo  měst.  Star.  986.  201.  1454  ehof 
Barbora,  kup.  domek  v  Star.  m.  2105.  31;  1462  prod.  dům 
2106.  181.  1464  kup.  domek  v  Podskalí  2086.  C.  15.  1467 
prod.  ho  2086.  J.  30.  1465  platí  dluh  2086.  F.  29. 

1454  Řehoř,  kamenn.,  přij.  právo  Star.  m.,  žena  Elška,  kup.  domek 
v  Podžidí  2105.  22,  17.  1465  prodává  ho  2105.  234. 

1466  Andres,  Ondřej,  dlužen  2086.  C.  13.  1457  kup.  dům  na  Flo- 
renci  2085.  C.  19.  Žena  Marta,  kup.  1459  dům  v  Podskalí 
2085.  H.  14.  1470  Marta  vdovou  2086.  N.  18. 

1461  Václav,  na  Star.  m.,  prod.  dům  2105.  151.,  žena  Bětka,  kup. 
dům  u  sv.  Kříže  2105.  151,  r.  1463  zmínka  2119.  M.  9. 

1461  Jan,  Janek,  na  Nov.  m.,  kup.  dům  2085.  L.  3. ;  žena  Elisabet 
1462  prod.  dům  2085.  L.  9. 

1462  Magister  Matiáš,  Matěj  s  bratrem  Martinem,  též  kamenníkem 
ze  Žatce,  měšťan  Star.  m.,  kup.  dům  na  Příkopě  Nov.  m., 
2082.  O.  2.  2086.  N.  14;  1464  jiný  domek  2105.  208;  1464 
činí  kšaft  2119.  N.  6.,  vdova  Anna.  Dělal  kašnu  na  Hradě. 
Martin  umřel  r.  1464  2094.  D.  40. 

1463  Jan,  řečený  Hrdinka,  žena  Duška,  kup.   dům  na  Nov.  m. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


536  Kniha  III.  4.  flemesla  umělecká. 

u  Sedmihradů  2086.  A.  11.  2086.  L.  10.  1466  prodává  ho 
2086  H.  25.  1468  kup.  dům  2086.  L.  10.  1472  kup.  dam 
v  Jámě  2087.  B.  8.  1477  kup.  dům  na  Příkope  2087.  O.  8. 
1477  prod.  dům  v  Jámě  2087.  O.  8.  1481  zapisuje  slal.-k 
Dušce  2088. F.  5.  1482  prod.  dům  2088.  H.  9. 

1463  Pavel  kamenník,  žena  Žofle,  na  Malé  Str.  317.  121:  kup. 
dům  2080.  180.  1464  prodal  méstišté  2080.  189. 

1464  Ilenrieus,  Jindřich,  kamenník  i  zedník  na  Nov.  m.,  kup.  důra 

2086.  E.  10.  1477  dům  ve  Vodičk.  ulici  prod.  2087.  O.  ó. 
1485  dům  2089.  A.  21.  1487  mrtev  2087.  E.  22. 

1464  Vaněk,  Váelav  de  Lutic  (Žlutíce),  na  Nov.  městě  2086.  C.  13. 
D.  27.  1465  kup.  dům,  žena  Markéta  2086.  C.  21.  1479  pHjal 
právo  na  Star.  m.  986.  218;  r.  1480  kup.  tu  dům  2106.  50. 
2088.  L.  2.  1482  prod.  dům  2106.  100.  1482  kup.  dům  na 
Louži.  1483  činí  kšaft  2119.  X.  7.  1485  Markéta  vdovou 
2106.  100. 

1465  Havel  kamenník  a  zedník,  dům  v  Nov.  m.  2086.  F.  13.  2086. 
K.  10.  Zeť  Václ^Lva  Ševče  1470;  žena  Markéta  2086.  O.  1. 
1473  prod.  dům  2087.  F.  5.  1482  vdova  2088.  H.  29.  1472 
dlužen  za  slad  2094.  E.  29.  i 

1465  Jolmnnes,  Rozum,  žena  Regina,  kup.  dům  na  Star.  m.,  vedle 
lázně  na  schodci  2105.  219;  prod.  dům  2106.  218.  Snad  to 
týž,  jenž  r.  1485  zmíněn  v  kn.  č.  2106.  16Q. 

1465  Jirek,  žena  Kateřina,  kup.  dům  zq.  radnicí  starom.  2105.  218. 

1471  prod.  dům  2105.  311. 

1466  Daniel  Latomus,  žena  Anna  kup.  dům  u  brány  Zderaz.  na 
Star.  m.  2105.  244.  260.  1488  kup.  vinici  2004.  M.  2. 

1469  Johannes  de  Novadomo  (z  Hradce  Jindř.)  na  Star.  m.  prij. 
mést.  práv.  986.  212.  1470  žena  Markéta  kup.  dům  u  Betléma, 

1472  už  vdova  Mark.  2105.  296.  308. 

1469  Jan  Šerý,  bytem  u  kamenn.  Daniele  na  Star.  m.,  činí  kšaft 
2119.  P.  2.  1489  mrtev  2089.  O.  9.  Jana  vdova. 

1470  Matoj,  v  Dlouhé  třídě  2105.  291.  R.  1472  vdova  Marta  bere 
si  ho  a  postup,  mu  dům  na  Nov.  m.  2087.  C.  17. 

1471  Jan  v  Mens.  ni.,  prod.  dům.  2087.  A.  16. 

1472  Jan  <iictus  Kamenník,  žena  Anna,  kup.  dům  na  Koás.  trhu 

2087.  A.  22.  1476  prod.  dům  2087.  L.  1.  Žení  se  s  Barborou, 
dostává  1485  dům  v  Nov.  m.  vedle  Valdštejnova  2089.  B.  7. 
1485  kup.  krám  soukenic.  2106.  167.  Soud  dcery  s  Barborou. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  kamen  ní  ků  pražských.  637 

2089.  L.  10.  1487  má  dům  na  Nov.  m.,  na  němž  malován 
sv.  Jiří  2103.  182.  1490  kup.  dům  2089.  Q.  17.  1490  kon- 
šelem, kup.  dům  2089.  Q.  18. 1481  kupuje  štěpnici  2004.  Q.  23. 
Žena  Jana,  Johanna  i  492,  dlužen  2079.  19 ;  prod.  dům  u  sv. 
Vojtěcha  2089.  T.  16.  1493  postupuje  jmění  ženě  2089.  T.  15; 
1493,  1495  chmelnice,  vinice  2004.  R.  23.  S.  19.  1495  dlužen 

2079.  46;  1496  kup.  dům  na  Koďs.  trhu  2090.  A.  38.  1498 
žena  jeho  pro  travičstvo  upálena,  on  zmučen.  Tomek,  D.  P.  X., 
143.  Ale  zůstal  živ  zmrzačený. 

1474  H&nuš  Kadaňský,  .kamennik  i  zedník,  na  Nov.  m.,  žena 
Anežka,  dům  kup.  2087.  G.  12.  1477  vinici  2004.  F.  3.  1500 
dům  na  Poříčí.  Činí  smlouvu  s  Kadaíiskými  o  vedení  vody 
do  města  2079.  76. 1507  Anežka  vdovou  2079.  110.  2091.  L.  30. 

1476  Petr,  zedník  i  kamennik,  na  Malé  Str.,  žena  Dorota,  dům 
v  ulici  Strahov.   2080.  308;   prodává  dům  2080.  324.  1477 

2080.  319.  1492  vinici  2004.  Q.  28.  1493  2004.  S.  4.  1508 
dům  na  Písku  2211.  E.  30.  1513  Dorota  vdovou  2092.  8. 

1476  Mikuláš  Had,  kamennik  i  zedník  na  Nov.  m.,  kup.  vinici. 
2004.  D.  7.  Žena  Dorota;  1477  kup.  dům  v  Jámě  2087. 
O.  8.  1479  jiný  zápis  2088.  B.  2,  zase  kup.   dům  r.  1481 

2088.  F.  6.  prodává  2088.  J.  7. 

1477  Jiří  Škaredek,  na  Malé  Str.,  činí  kšaft.  Žena  Anna  2080.  325. 

1478  Šimon,  kamennik  i  zedník  na  Nov.  m.,  žena  Dorota,  kup. 
dům  pod  Jaipou.  2087.  P.  9.  1486  kup.   dům.  2086.  D.  28. 

1486  smluvil  se,  ale  nechce  Tunklovi   stavět.   2089.   D.   6. 

1487  Tunkl  vdově  pokutu  odpouští,  2089.  G.  8 ;  1489  mrtev. 

2089.  O.  10. 

1479  He^ek,  kamennik,  dům  v  Smečkách  2088.  A.  19. 

1479  Jan,  žena  Dorota,  kup.  dům  na  Malé  Str.  2088*  B.  23. 
1479  na  Nov.  m.  2088.  A.  23.  1480  kup.  dům  na  Nov.  m., 
na  Dobytč.  trhu  2088.  B.  26.  1487  prod.  ten  dům  2089.  F.  7. 

1482  Matheus,  Mat^,  Matouš,  Raysek  z  Prostějova,  přijal  měst. 
právo  Star.  m.  986.  221.  1486  Rejsek  ručí  za  Blažeje  Latoma 
986.  223.  1486  dům  2103.  176.  1488  jiný  u  sv.  Jiljí  2103.  186. 

1482  Stepbanus,  Štěpán,  Paumgartnar,  žena  Markéta,  kup.  dům 
na  Star.  m.  2106.  99.,  bére  právo  Star.  m.  986.  220.  1483 
1203.  166,  dům  proti  dvoru  král.  2106.  131.  1489  prod.  dům 
2106.  264.  1494  zmínka  v  kn.  č.  2107.  237.  Šteffl  r.  1494 
v  kn.  č.  2107.  209  jest  asi  týž. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


538  Kniha  III.  4.  fiemesla  umélecká. 

1484  Blažek,  Blasius,  lapicida  na  Nov.  m.,  žena  Anna,  kup.  vinici 
2004.  J.  11.  1489  splatil  dům  2089.  M.  28.  1494  na  Star.  m. 
2107.  173.  1505  dům  u  sv.  Ondřeje  2107.  270. 

1486  Daniel  mistr,  méšf.  Malé  Str.  2119.  T.  9. 

1486  Mistr  Hanuš  Sspisse  de  Frankfurt,  králův  kamenník,  pro- 
dává vinici  na  Hradčanech  72.  23.  1488  kup.  dům  na  Po- 
hořelci 2253.  42.  Žena  Barbora,  od  r.  1491  konšelem  na 
Hradč.  1506  dovoluje  mu  rada  stavét  halkéř  na  slůpé  na 
obec  na  2  lokte  od  zdi  domové.  Často  kupuje  domy  a  bohatne. 
2253.  69.  Seznává  po  česku  1501.  72.  40. 

1486  Jan,  Žena  Lidmila,  kup.  dům  na  Nov.  m.  2089.  D.  9. 

1487  ACartin,  přijal  měšf.  právo  na  Nov.  m.,  žena  Anna,  koup. 
dům  u  sv.  Kateř.  2089.  E.  26.  Splácí  1488  dům  na  Malé  Str. 

2089.  J.  5.  1510  je  již  mrtev.  1046.  4.  Martin  kamenník,  zef 
kupce  Abrahama  1506  dědí.  2091.  D.  31.  Je  to  týž? 

1489  Andreas,  Ondřej,  Vondra,  kamenník  i  zedník  na  Nov.  m., 
Markéta  žena,  dům  2089.  N.  5. ;  prodal  dům  1493  2089  V.  9. 

2090.  182;  svědkem  1511.  1046.  54.  Městs.  právo  přijal  1489. 

2089.  N.  5. 

1489  Petr  kamenník  i  zedník  na  Nov.  m.  Žena  Anna,  Anničksu 
dům  v  Jámě  2089.  N.  27.  1494  dům  2089.  X.  22.  1495  půl 
domu  2089.  X.  28. 

1489  Jan  řečený  Jeruzalém  na  Nov.  m.,  žena  Kateřina,  kup. 
vinici  2004.  O.  3.  1492  kup.  vinici  2004.  S.  29.  1490  dům 
na  Poříčí  2089.  Q.  25.  Dům  na  Příkopě  1498.  2090.  96. 
1498  dluh  2079.  67^  124. 

1491  Ambrož,  kamenník  na  St.  m.  za  Týnem  prod.  dům  2106.  302. 

1493  Clemens,  Klement  kamenník  i  zedník  na  Nov.  m.  přijal  právo, 
žena  Kateřina,  dům  2089.  V.  12.    Dům  v  Růžené  ul.  1498. 

2090.  88.  1496  žena  Dorota,  kup.  vinici  2004.  S.  26. 

1493  Benedikt  z  Pistova,  Ried  z  Pístinku,  kamenník  králův.  1629 
dcera  Anna  554.  6.  Umřel  1534.  Data  o  něm  viz  v  texte  str.  630. 

1494  Anthoninus  Mutinensis  de  Gapellis  Italicus,  přijal  měst  právo 
Staroměst.  986.  228. 

1494  Jan  Paumayster,  r.  1498  přijal  měšťanství  na  Star.  m. 
2107.  172.  Zmínka  v  kn.  2107.  187  týče  se  snad  jeho. 

1497  Jan  z  Bystřice,  kamenník  i  zedník  na  Nov.  m.,  dům  2090. 
B.  32,  B.  26;  r.  1498.  2090.  64.  Možná,  že  to  některý  z  pře- 
dešlých Janů. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  kamenníků  pražských.  689 

1497  Bohuslnv,  Bohuš  z  Obory  přij.  právo  měst.  Star.  m.  986. 
232.  1497  dům  u  sv.  Mikid.  2107.  132.  Žena  Marta,  1499 
kup.  dům  na  Poříčí.  2090.  103.  1600  prodává  ho  2090.  183. 
2211.  G.  1.  1508  kup.  vinici  2006.  2.  2107.  288.  1509  dlužen 
židům.  2006.  30.  1509  kup.  vinic.  2006.  32.  1511  zas  2006. 
107,  130.  Arch.  Čes.  XVm.  377.  1512  prod.  vinici  2006.  157. 
1517  svědčí  1046.  134.  1518  dům  na  Louži  2109.  26.  1522. 
2109.  246.  252.  1522  dlužen  99.  328.  1523  zmínka.  1527  soudí 
se  o  dílo  2153.  283.  1530  vzdává  ženě  statek  2110.  328. 

1497  Václav  (dům  u  sv.  Vojtěcha)  připomíná  se  mrtvý.  Kaleř. 
vdova  2090.  T.  19. 

1498  Andreas  Skalský  z  Ratiboře  stavitel  na  Hradě,  volá  klem- . 
píře  z  Chebu.  Z  arch.  cheb.  Opis  z  zemsk.  arch. 

1499  Petr  kamenník  na  Hradčanech,  konšel  tamější.  2253.  63. 
Dlužen  72.  34. 

1500  Jakub  kamenník  dle  oučtů  kutnohorských  pracuje  na  Hradě 
pražs.  Leminger.  Arch.  Pam.  XIV.  626. 

1500  Mathias  Vlk,  kamenník  i  zedník  na  Nov.  m.  Žena  Markéta, 
dům  ve  Smečkách  2090.  176.  1514  2092.  44. 

1500  AndreaSy  žena  Markéta,  kup.  dům  v  Smečkách.  Přijal  právo 
Nov.  města  2090.  182.  1502  kup.  městiště.  2090.  262,  278. 
1503.  2090.  328.  1510  kup.  sobě  a  Markétě  dům  na  trhu 
Senném.  2091.  K.  2.  Svrchu  uvádí  se  pražský  „baumeisler" 
Andreas  Skalský  z  Ratiboře  r.  1498,  snad  to  týž. 

1500  Wolfgang,  Wolí,  kamenník  na  Malé  Str.,  žena  Kateřina, 
přijímá  ho  v  statek  2211.  F.  3.  1510  prod.  dům  v  ul.  Stra- 
hovské. 2211.  K.  2.  1511  věřitelem  2079.  133.  1513  prod. 
dům.  Kšaft  jeho  2211.  M.  20.  Odkaz  abatyši  sv.  Jiří  2211. 
L.  18.  1517  mrtev. 

1502  Jiři,  kamenník  a  zedník  na  Nov.  m.  kup.  dům  u  sv.  Štěpána 

2090.  275,  kup.  dům  na  Sir.  ulici  nad  Jamou.  2091.  K.  1. 
1511  prod.  ho.  2091.  M.  27.  1527  nějaký  Jiří  viněn  pro  ne- 
celost  dUa  2153.  275.  Nedodělal  kuchyni. 

1502  Franc  z  Drážďan,  kamenník  na  Malé  Str.,  činí  kšaft.  2211. 
F.  36.  Tomek,  D.  P.,  VIII.  28. 

1503  Hanzl  Hartman,  lapicida  na  Dlážení  na  Malé  Str.  72.  48; 
žena  Kristina,  kup.  zahradu  na  Hradč.  2253.  92.  r.  1513. 

1604  Petr  Škarydek,  Škaredek  na  Nov.  m.,  smlouvá  se  s  matkou 

2091.  A.  11;   s  ženou  Kateřinou  postupují  si  majetek.  2091. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


540  Kniha  III.  4.  ftemesla  uméiecká. 

A.  12.  1519  úřed.  kostela  na  Zderaze  534.  11.  1521  534.25. 
1527  úř.  špitálu.  534.  57. 

1506  Mikuláš  Hrnček  kamennik  i  zedník  na  Nov.  m.  Žena  Kate- 
řina Kubova,  prod.  dům.  2091.  A.  27. 

1505  Václav  Bouře  na  Nov.  m.,  žena  Markéta,  etal  se  na  Nov.  m. 
měštanem  2091.  C.  1.,  kup.  zbořený  dům  v  ul.  Flašnéřské 
209L  D.  22.  1609  prod.  dům  ten;  r.  1511  kup.  dům  v  Opa- 
tovicich  2091.  Q.  2.  M.  6.  Ženu  má  Dorotu;  jest  úředníkem 
kostela  sv.  Michala  2091.  O.  18.  Mislr  Václav,  kamennik 
z  Opatovic  (v  kn.  2133.  31),  bude  asi  táž  osoba.  1519  mrtev. 

1607  Kethnar  kamennik  uražen  od  tovaryšů  na  Star.  m.  106.  6. 
.1507  Petr  de  Frankfurt,  Kateřina  žena,  kup.  na  Hradčanech  dům 

2253.  77.  Je  to  Petr,  konšel  hradčanský  z  r.  1499?  1511  éini 
kšaft.  2263.  86.  Prodal  dům  2091.  P.  29. 

1608  Bartošek,  ručí  zaů  kdosi.  106.  136. 

1608  Jan  Cbocbola  na  Star.  m.,  žena  Anna,  zveden  v  dům  proti 
dvoru  král.  2108.  28.  1512  uražen  a  odprošen  2079.  126. 1047. 
72. 1616. 1518  dlužen  2142.  A.  7.  2079. 145. 1523  dédí  2110.  7. 

1609  Blažek  Charúz,  Žena  Markéta,  kup.  domek  v  Star.  m.  u  sr. 
Kříže.  1611  Mark.  vdovou.  2108.  33. 

1610  Václav  Charúz,  žena  Lidmila,  dům  na  Židov.  zahr.  2095. 
E.  19.  1614  kšaft  2096.  F.  19.  Jakub  syn..  Vdova  2092.  81. 
zove  se  Kateřinou. 

1510  Jan  Škaredek  na  Nov.  m.,  žena  Marta,  kup.  vinid  2006. 
93,  1610  Marta  kup.  dům  v  ulici  Konvářs.  1620  postup,  ho 
muži.  2091.  J.  26.  1611  kup.  vinici.  2006.  142.  1617  kup. 
dům  u  sv.  Havla  2108.  202.  1522.  2109.  231.  1624  dům 
za  kotci  2110  11.  1525  kšaft,  Martě  9.  110.  Týž-li?  1526 
vzdává  dům  dceři  2110.  136.  1526  kšaft  2142.  H.  17. 

1610  Hanuš  Rayzl,  zedník  a  kamennik  na  Malé  Str.,  Kateřina 
žena,  kup.  dům  v  ulici  pod  schody  od  Jana  Jamnitzera 
z  Vídně,  jehož  netroufali  jsme  si  položiti  mezi  zlatníky.  Možná 
že  to  otec  slavného  zlatníka  norimb.  Václava.  2263.  81.  2211. 
K.  7.  kup.  dům  v  ul.  Strahov.  2211.  K.  24;  prodává  dům 
2211.  K.  27.  Soudí  se  o  zeď  na  Nov.  m.  1512,  1046.  75. 
1612  dlužen  2211.  L.  12.  1514  ztratila  Reyzlova  pro  dluhy 
domy.  2211.  L.  27. 

1610  Hanuš  na  Nov.  m.,  žena  Dorota,  kup.  dům  v  ul.  Křižalové. 
2091.  L.  17. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  kamenníků  pražských.  541 

1510  Stanislav,  Staněk  na  Malé  Str.  má  soud  o  stavbu ;  kn. 
komor,  soudu  3.  G.  fol.  E.  22.  Arch.  Ů.  Xni.,  355.  389;. 
žena  Kunka,  kup.  dům  na  Malé  Str.  u  Pisec,  brány  2211. 
L.  9.  1513  prodává  ho  2211.  M.  29.  1514  dlužen  židu  2211. 
L.  29.  Dlužen  za  materiál  staveb.  1516.  1046.  128.  1522 
dédí  2142.  E.  13. 

1511  Jan  řečený  P&nicz,  kamennik  na  Nov.  m.,  žena  Anna,  kup. 
dům  v  Smečkách  2091.  N.  18. 

1511  Matheus,  Matouš,  Matěj  Mlajnek,  žena  Marta,  kup.  dům 
vul.  Růžové,  2091.  M.  11.  1612  kup.  dům  pod  Slovany.  2091. 
Q.  2.  1518  kup.  dům  u  sv.  Jindř.  2093.  2.  90.  Matéj,  žena 
Kateř.  1518  kup.  dům  v  Růž.  ul.  2109.  4.  2093.  fol.  1.  1522 
kup.  dům  v  Růž.  ul.  2109.  239.  1523  KateHna  vdova.  2093. 
129. 

1511  Mikuláš  na  Nov,  m.,  kamennik,  žena  Barbora,  kup.  dům  na 
Senn.  trhu.  2091.  N.  22.  1514  svědek  2092.  39,  z  r.  1519 
zpráva  2109.  26.  1524  dům  v  ul.  Křižalové  2110.  28.  Jiný 
dům  r.  1524  2093.  153. 

1511  Prokop  na  Star.  m.  viněn  z  dluhu  židovi  1128.  B.  11.  1520 
jeho  syn  Hladihlávek  z  Berouna  534.  26. 

1512  Bárta,  Bartoš,  Bartoň  kamennik,  přijal  právo  na  Star.  m. 
986.  244.,  pral  se  v  hosp.,  raněn  1046.  79.  Bartoš  na  Star.  m. 
1517  vinici  zapisuje  ženě  Barboře  2006.  289,  týž?  Jiná 
zpráva  o  Bartoši  534.  A.  10;  Bartoš  starší  kamenníků  1528. 
2165.  83. 

1512  MaHin  Zavadil  na  Nov.  m.,  dlužen  106.  41.  56.  163.  1516 
Marta  vdova,  kup.  dům  v  Nekázané  ul.  Alex  syn.  2092.  149. 
2079. 

1512  Vavřinec  Koník,  kamennik  i  zedník  na  Nov.  m.  dlužen  2091. 
Q.  22;  někdy  cechmistrem,  1514  svědek  1046.  100. 

1513  Hanuš  na  Star.  m..  Žení  se  s  Reginou  94.  207,  1518  prod. 
dům  na  Nov.  m.  nějaký  Hanuš  2092.  206.  Týž-li? 

1513  Václav  kamennik  na  Nov.  m.  přrpom.  se  mrtvý,  žena  Marta. 
2091. 

1514  Ondřej,  Andreas  Břichel,  kamennik  a  zedník  na  Nov.  m., 
žena  Kateřina,  prod.  vinici  2006.  212,  dům  v  Podskalí  2092. 
58.  Ondráček  svědči  1046.  178.  1516  dlužník  2079.  143. 
1517  dlužnik  2096.  G.  12.  Jeden  z  Ondř(^jů  neb  Ondráčků 
byl  1514  cechmistrem.  1046. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


542  Kniha  lU.  4.  ftemesla  umélecká. 

1514  Jan   Šilhavý   kamennik  a  zedník   soudí  se    se   Škaredkem. 

mistrem   svým   na  Nov.  m.   1046.  100.   Asi  tovaryš;    1046. 

97,  1524  mistr  a  přísahá  stran  víry.  994.  91. 
1514  Václav  Cbochola  na  Star.  m.,  mrtvý,   Kateřina  vdova,    syn 

Bemart.  94.  209.    Spor  o  dědictví   1523  1129.   14,    Václava 

Starého  kamen,  žena  Kateř.  534.  66. 
1517  Sigjsmundus  lapicida  na  Hradčanech.    Ehška  žena,    věřitelé. 

72.  80. 
1517  Johannes  z  Rakovníka,   žena  Marta,   kup.  dům   na  Pořičí. 

Přijal  právo  mést.  2092.  192.   1518  spadl  sklep,  jejž  stavěl: 

platí.  2155.  5. 
1517  Šteň  kamenn.  se  připomíná   v  kšafte;    darovány  mu    peřiny 

před  tím  půjčené.  2211.  M.  20. 
1517  Kunráty  Kunc,   Markéta  žena,   kup.  dům    na  Malé  Str.    pod 

valy  2211.    M.  19.    1518  kup.  dům  2511.    N.  26.    1523  do- 
placen dům.  2211.  M.  19.  1521  Markéta  vdovou.  2212.  B.  7. 

1517  Štěpán  zastupuje  bratří  kamenníky  od  sv.  Benedikta  (Hradě.) 
2211.  M.  17.  N.  3. 

1518  Václav  Laczeran  na  Star.  m.,  žena  Dorota,  dostal  od  rady 
dům  2108.  225. 

1518  Duchek  na  Nov.  m.,  žena  Dorota,  kup.  dům  v  Chudobicich 
2109.  26.  2093.  12.  1527  vdova  2110.  225. 

1519  Matěj  Holý,  zedník  i  kamennik  na  Star.  m.  2133.  34 ;  1526 
kup.  dům  2142.  L.  2.  1527  dům  v  Podskalí  2110.^230. 

1519  Šimon  Třeštik  na  Star.  m.;  dům  u  sv.  Mikul.  2109.  51. 
O  tom  však  nevím  jistě,  byl-h  kamennik. 

1521  Jan  kamennik,  přijal  měst.  právo  na  Star.  m.  534.  A.  10. 
1526  kup.  dům  2142.  H.  17. 

1522  Jan  kamennik  na  Star.  m.  mrtvý,  vdova  Dorota,  dům  u  Betléma 
2109.  232. 

1523  Volf  kamennik,  žena  Dorota,  kup.  dům  v  Růžen.  ul.  2110. 
8.  Není-li  to  Vlk  z  r.  1514? 

1523  Vavřinec,  bére  právo  měst.  534.  A,  14.,  žena  Anna  2110. 
139.  Na  Dláženi  kup.  dům  2093.  220.  Soudí  se  o  nezaplacené 
dílo.  2153.  222. 

1523  Jan  Šícha  na  Nov.  m.,  žena  Kateřina,  kup.  dům  u  sv.  Voj- 
těcha. 2093.  130. 

1523  Filip  Kunc  Ssparle  na  Star.  m.,  žena  Anna,  soudí  se  o  pe- 
níze s  kýms  1129.    12.    1529  Anna,   dcera  mistra   Benedikta 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  kamenníkft  pražských.  548 

kamenníka,  přihlašuje  se  k  statku  Anny  Filipky  Kuncové  pro 
dluh  7  kop.  564.  6.  1528  dědí  2093.  128;  1627  kup.  dům 
na  Malé  Str.  2212.  G.  4;  doplatil  ho  1634;  1630  zveden  na 
statek  2110.  321;  1632  prodává  dům  na  Malé  Str.  2212.  R.  1 ; 
dům  doplacen  r.  1539. 

1523  Bartoňy  Bartoš  na  Star.  m.,  žena  Dorota,  kup.  dům  u  sv. 
Štěp.  ve  zdi  2109.  277.  1624.  2142.  M.  8.  1527  kšaft  činí 
9.  143.  Nějaký  Bartoš  ještě  1531.  2098.  509. 

1524  Václav  Fenol  žena  Barbora,  vzdávají  si  statek  2093.  180. 
1628—1525  bére  právo  m.  534.  B.  5.  1526  kup.  dům  ve 
řlaš.  ul.  2093.  240.  1626   prod.  dům   u  sv.  Jiljí   2110.  167. 

1624  Ondřej  kam.,  mrtev,  vdova  Anna,  dům  na  Zderaze.  2110.  29. 
1524  Mikuláš  Hronek  na  Nov.  m.,  prod.  dům  v  ul.  Růžené  2110. 

31.  1527  dům  u  sv.  Jindř.  2093.  268. 
1524  Mikuláš  Stejskal,  přijal  právo   na  Nov.  m.,   564.  12.   Člen 

komise  r.  1534.  2134.  173. 
1524  Jiřik  Lačný,  žena  Kateřina,  dům  v  Oiudobic.  kupují  2110. 

116.  2093.  203.  1532  vinici  kup.  2133.  43. 
1524  Jiřik  Hřebecký  na  Nov.  m.,  1532  starší  cechu.  Arch.  Pam. 

XIV.  567. 
1524  Mikuláš  Vřetenář  na  Nov.  m.,  cechmistrem,  1631  kšaft  činí, 

žena  Barbora.  2096.  G.  15. 
1524  Urban  na  Star.  m.,  1533  mrtev.  2098.  16.  712. 
1524  Šimon  „řemesla  kamennického"  na  Malé  Str.,  žení  se  a  žena 

Eunka  smlouvou   mu  ukládá,   aby,  vyuče  se,   řemeslo  dělal, 

č.  2212.  a  7.] 
1524  Kalivod   s  kamenníkem    Chocholou   hádají  se.    1047.    D.  3. 

Není  jisto,  že  byl  kamenníkem. 
1524  Vit  mistr  na  Nov.  m. ;  může  býti  oním  „parlířem",  jenž  stavěl 

v  Rakovníce  Vysokou  bránu.  Levý,  Rakov.  122;  žena  Anna; 

1528  kup.    dům  na  Koůs.  trhu  2110.    266.  2093.  306;  bére 

městs.  právo  634.  C.  4.  1532  dům  534.  114. 
1524  Fakáček,  cechmistr  cechu  kamennického. 
1524  Pěkným  cechmistr. 

1527  Ondřej  Ham  na  Star.  m.  Žena  Kateřina,  dům  v  Podskalí. 
2110.  241. 

1528  Konrád  na  Malé  Str.  prod.  dům  2212.  G.  8.  1531  nechce 
platit  dluhy,  král  Ferdinand  ho  nutí.  Tamž  G.  20. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


544  Kniha  III.  4.  í^emesla  umélecká. 

Vložka  č.  VI. 
Soupis  zedníků  pražských  od  r.  1420—1526. 

1421  Johannes,  murator  na  Star.  m.  se  dluží.  2099.  118. 

1427  Jan  Fait,  zedník  na  Star.  m.  v  knize  č.  20. 

1427  P&tr,    Vit,  Jan,  zedníci  tamž  č.  20.  Také  při  r.  433.  Vítko 

1425  zapisuje  dům  2099.  176. 
1429  Mathias  Pecák  na  Star.  m.  č.  20.  1431  jiný  Pecák. 
1429  Martin  Pořádek  na  Star.  m.  č.  20. 
1429  Šart  na  Star.  m.  č.  20. 
1429  Zdenko  na  Star.  m.  č.  20. 
1429  Hanuš  na  Star.  m. 

1433  Petrus,  murator  na  Malé  Str.  317.  110. 

1434  Wolf  na  Nov.  m. 

1435  Václav  Pliskáček  na  Nov.   m.  živ  ještě  r.   1458  2086.  F.  9. 

1435  Marik  na  Nov.  m. 

1436  Řebak  na  Nov.  m.  č.  2082.  L.  18.  Dům  v  Růžové  ul.  2085. 
G.  27. 

1437  Stefan,  murator  na  Nov.  m.  2082.  O.  16.  R.  L450  jest  zapsán 
zedník  na  Nov.  m.  divným  zkratkem  Spns.  Myslím,  že  to 
Stephanus;  jeho  žena  Eunkai  dům.  2084.  D.  38. 

1439  Beneš,  žena  Markéta,  prodává  vinici  2102.  420;  kupuje  dům 
na  Star.  m.  na  stupni  r.  1443.  2102.  438;  1449  dům  2084. 
G.  34;  J.  22.  1456  dům  2105.  54;  prodává  2085.  C.  2.;  zas 
1456  2085.  C.  15.;  dům  u  Jeruzal.  2105.  116.  1464  připomíná 
se  dům  jeho  2105.  205.  208,  prodá  ho  1464  a  týž  rok  zemřel. 
2105.  213. 

1439  Nicolaus,  murator  na  Nov.  m.  kup.  dům  2082.  T.  11.  Možná, 
že  to  Mikuláš,  doleji  uvedený. 

1442  Mauritius,  murator  na  Nov.  m.  dům  2083.  F.  20. 

1449  Jira  na  Nov.  m.  2084.  G.  36.  Jíra  z  Opatovic  smluvči  1456. 
2086.  B.  26.  1485.  žena  Brigida;  1486  činí  Jíra  káaft 
2094.  J.  1. 

1449  Vacek  v  Star.  m.  2103.  22. 

1450  Mathias  Masopust  na  Nov.  m.  2084.  D.  13 ;  1455  žena  Kateř. 
kup.  dům  v  Nov.  m.  2086.  B.  4.  B.  28.  1469  prod.  dům  2085. 
G.  24.  1482.  prod.  dům  2088.  J.  6.  1489  smlouvá  se  židen. 
2089.   N.  9. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  zedníků  pražských.  fi45 

;  Johannesy  parléř,  přijal  měst.  právo  v  Star.  m.  986.  199.  1461 

prod.     dům   u  Zl.  Koruny  2106.  158,  žena  Dorota  kup.  dům 

1462    2105.    161,    1466  postupuje  dům  2105.  136,  činí  kšaft 

1469.   2119.  P.  1. 
t  Václav  přijal  právo  més.  986.  200. 
;  Mikuláš    zedník  na  Nov.  ni.,  hádka  o  dům  2084.  G.  7. 1456 

prod.    dům   2085.   C.    10.   E.  16,  žena  Dorota;  kupuje  2085. 

iu  13.    1462  dluž.  2085.  M.  8.  M.  13.  Ondřej  syn  2085.  O.  3. 

1486   kup.  dům.  2089.  C.  26. 
[  Joh&nnes,  murator  alias  „studničník"  na  Nov.  m.  2084.  H.  20. 
\  Ducháček,  Duchek  na   Star.    městě,   žena   Anna,   kup.   půl 

domku  u  sv.  Valent.  2105.  47;  týž  r.  1455  přijal  právo  mést. 

986.   205;    prodal  dům  1462,  2105.  170. 
I  Ondřej  v  Nov.  m.  2085.  C.  6.;  1463  dům  l^up.  2086.  B.  12. 

žena  Jana. 
\  Jan    Wolf,  Wolfgangus  na  Malé  Str.  2080.  148.  V  Tomkových 

Základech  již  r.  1448. 
'  Mathias  de  Glatovia  na  Star.  m.,  ž.  Anna,  kup.  dům  v  Dlouhé 

ulici.  2105.  106. -2080.  174.  1467  kup.  dům  na  Nov.  ro.  2086. 

J.   29.  Snad  to  týž,  jenž  r.  1490  kup.  dům  na  Karlově.  2089. 

P.   30.  Jiný  1490.  2089.  O.  19. 

Mareš,  Mauritius  de  Olatovia  přij.  u  měst.  986.  208.    1468 

prod.  dům  u  sv.  Benedikta.  2105.  263. 

Johannes  de  Litoměřic,  žena  Duška,  kup.  dům  Nm.  2085.  L.  3. 

J/atój,  zedník  na  Malé*  Str.  (v  ul.  Tomášské)  2080.  174.  172. 

Volígang-,   Anna  žena,  kup.  dům  v  Smečkách.  2085.  N.  24. 

Mathias  řečený  Volám,  žena  Dorota,  kup.  dům  na  Nov.  m. 

2086.  L.  7.;  kup.  dům  na  Karlově  1471.  2086.  O.  22.  Prod. 

dům  na  Karl.  1474.  2087.  G.  3.  1477  kup.  vinici.  2004.  F.  5. 

1480  prod.  dům  2088.  D.  22.  1482  f  2088.  J.  25. 

Martin   Hrdopišték,   ž.  Markéta,    kup.   domek   na    Malé  Str. 

2080.   179.  u  Tomka  v  Zákl.  M.  Str.  53.  1466. 

Jakub  na  Malé  Str.  2080.  180  prod.  dům.  Může  to  býti  Jakub 

uvedený  r:  1449  mezi  kamenníky. 

Jan,  řeč.  Medovec,  žena  Machna,  Markéta,  k.  dům  v  Nov.  m. 

2086.  A.    8;   2086.    N.   13.  (1470);    1476  kup.  dům  v  Jámě. 

2087.  M.  3.  prodává  1481.  2087.  E.  23.  • 

Bartoň,  zedník,  obdržel  od  malostransk.  konšelů  poustku  na 
vystavění  domu.  2080.  191. 

»třr,  Déjinr  řemeiJa  a  obchodu  v  ČochAch  v  XIV.  a  v  XV.  veku.  35 


Digitized  by  VjOOQ IC 


546  Kniha  IIL  4.  Řemesla  umělecká. 

1465  Jiři  Bako,  žena  Marta,  dostali  od  krále  Jiřího  na  Malé  Sli 
pusté  městiště.  2080.  192.  1472  prodtili  je.  Žye  r.  1471 
2080.  320. 

1466  Aleš  na  Nov.  m.  véKtel  čísi.  2086,  H.  11. 

1468  Mathias,  murator  na  Nov.  m.  Žena  Dorota  kup.  dům  20>i\ 
L.  7.  1471  zase  2086.  O.  22.  Snad  je  to  nékterý  z  předeš] 
Matějů. 

1471  Václav,  žena  Elška,  kup.  dům  v  Ghudobicích.  2086.  O.  23 
1482  živ.  2088.  H.  12.  1484.  2089.  A.  9. 

1472  Václav,  žena  Dorota,  kup.  dům  na  Nov.  m.  2087.  B.  27 
kup.  dům,  1474.  2087.  G.  3.  Prod.  vinici  1491.  2004.  Q.  15 

1472  Ratiboř  Forman  kup.  dům  na  Malé  Str.,  dům  u  Strahova 
r.  1473  už  mrtev.  2080.  J.  18.  K.  13.  267. 

1473  Štěpán,  věřitel,  na  Nov.  m.  2087.  D.  7. 

1475  Duchko,  formator  seu  constructor  domorum,  žena  Jana,  kup, 
dům  v  Nov.  m.  2087.  K.  8;  prod.  dům  na  Floren.  2087. 
L.  9.  17;  kup.  dům  na  Star.  m.  r.  1479.  2106.  35.  1480  kup, 
městiště  na  Poříčí.  2088.  D.  3.  1480  kup.  městiště  v  Ghudobic 

2088.  D.  17.  1481  prod.  dům  na  Poříčí.  2088.  D.  30;  1484 
tamž.  M.    18.   1486  kup.   dům   2089.   C.  22.   Prodává  148J 

2089.  G.  13;  kupuje  1487.  2089.  6.  2.  1488  kup.  dům  208ft 
L.  17.,  prod.  dům  1489.  2089.  O.  12.;  1492  prodává  dum 
v  Růž.  ul.  2089.  S.  15.  Tu  je  to  výslovně  ještě  onen  coih 
structor  domorum  z  r.  1475.  R.  1493  objevuje  se  Duchei 
murator  s  ženou  Kateřinou.  Je  to  jiný?  2089.  T.  23.  149^ 
ještě  Duchek  constr.  dom.  kvituje  peníze  2089.  Y.  26.  149^ 
vždy  týž  constructor  kvituje  2090.  A.  26 ;  A.  32.  1497  „vzděla- 
vatel domů"  s  ženou  koup.  dům  na  Dlážení  2090,  B.  12Í 
1499  prodává  dům  v  Nekazance.  R.  1601  mrtev.  Eateř.  vdoviJ 

2090.  84.  Paní  Kateřina  měla  také  stolici  rybní  na  Star, 
2090.  236. 

1475  BaHoš,  dům  v  Nov.  m.  2087.  K.  8. 

1475  Jan  ŠCastník  na  Malé  Str.  Tomek,  Základy.  Též  2080.  308. 

1476  Tboma,  lomašek,  zedník  na  Malé  Str.  2080.  262.  Vdoví 
2080.  278. 

1476  Petr  Hnízdo  na  Malé  Str.  dům  na  rynku.  2080.  313.  Kup.  jiný 
1477.  2080.  324.  326.  1488  kup.  vinici  2004.  N.  1. 

1477  Baltazar,  žena  Anna,  kup.  dům  na  Malé  Str.  2080.  370.  Žt 
r.  1502  2211.  G.  4.  1505  Anna  vdovou  2211.  G.  27. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  zedníků  pražských.  547 

1477  Jan  Poláček,  Polonus,  na  Star.  m,  rukojmě.  986.  215.  1488 
kup.  dům  v  Růžové  ul.,  žena  Barbora.  2089.  L.  12. 

1477  Matiáš  Luňák,  zedník  na  Nov.  m. ;  dům  na  Botiči  2087.  N.  13. 
Snad  se  ho  týkají  zápisy  r.  1490  2080.  P.  30.  Q.  19.  Tu  by 
měl  ženu  Annu. 

1478  Urban  Scbainar,  zedník  na  Mal.   Str.   (Tomkovy  Základy). 

1479  Václav  na  Nov.  m.,  žena  Markéta,  kup.  vinici  2004.  F.  14. 
1486  dům  2089.  D.;  6.  1494  vinici  2004.  S.  9.  1497  dům 
u  sv.  Štěpána  2090.  18. 

1480  Tomáš,  věřitel.  Nov.  m.  2088.  D.  21. 

1481  Staněk  koupil  dům  v  Tůních,  ale  v  bouři  utekl  z  města. 
2089.  L.  11.  2088.  E.  13. 

1481  Matouš,  Matěj  na  Nov.  m.,  žena  Markéta.  2004.  H.  3.  1483 
kup.  dům  v  ulici  Růžové  a  bére  městs.  právo.  2088.  E.  ó. 
1485  Markéta  vdova.  2089.  A.  26. 

1482  Jakub  Škoda  na  Nov.  m.;  žena  Kuňka,  prodal  dům,  přijal 
měst.  právo.  2088.  H.  3. 

1482  Pavel  z  Loun,  přijal  právo  měst.  na  Nov.  m.  2088.  G.  9. 
Týž-li:  1510  Paulus,  zedník,  kup.  dům  u  sv.  Jindř.  2091. 
L.  7;  žena  Dorota.  1512  Paul  utekl  2091.  O.  17.  1514  ku- 
puje vinici  2006.  221.  1515  prod,  dům  2092.  109. 

1482  Matěj  Bradatý  na  Malé  Str.,  dům  u  sv.  Martina  2211.  A.  7. 
1506  prod.  dům  2211.  E.  13. 

1482  Mat^  Roznose,  žena  Eateř.,  kupuje  městiště  na  Mal.  Str.  2211. 
A.  6.  Dům  na  Nov.  m.  2089.  Q.  21;  kup.  dům  v  ulici  Flašn. 

2089.  R.  20.  Prod.  dům  ten  2090.  348.  1506  už  mrtev. 

1484  Andreas,  Ondřej,  murator,  koup.  dům  v  Ghudobicích,  žena 
Marta.  2089.  A.  6.  1497  Andreas  dictus  Vondra  kvituje  pe- 
níze. 2090.  B.  22. 

1485  Blasius,  koup.  dům  v  Nov.  m.  v  příkopě.  2089.  C.  8.  Žena 
Kateř.  kup.  dům  1489.  2089.  M.  18.,  r.  1500  Kateř.  vdovou. 

2090.  a  16. 

1485  Jan  Dlúbý,  žena  Anna,  kup.  vinici  2004.  K.  5 ;  kup.  dům 
1487.  2089.  F.  23;  kup.  v  Opat.  dům  1489  2189.  N.  23.  Jiný 
1489.  2089.  M.  22.  1493  jiný  v  Chudobic.  2089.  V.  12.  R.  1499 
má  ženu  Mark.  a  prod.  dům  v  Smečkách  2090.  111. 

1486  Jan  Liška,  žena  Dorota,  prod.  dům  na  Florenci  v  Nov.  m, 
2089.  E.  7.  Živ  snad  ještě  1509.  č.  1046.  45;  kup.  dům 
2191.  H.  2. 


Digitized  by  VjOOQ  IC 


548  Kniha  III.  4.  Řemesla  umělecká. 

1487   Václav,  žena  Uršula,  na  Nov.  m.  2089.  F.  20. 

1487  Simon    připomíná   se   mrtvý.    Magda   vdova.    Na   Nov.   més. 

2087.  G.  8. 
1489  Antoš,  Antoch,  žena  Dorota,  kup.  dům  v  Nov.  ni.  v  Smečkách. 

2089.  O.  2.  1493,  2089.  T.  14.  1495  prod.  dům  2089.  Y.  26. 

A.  32.  1497  kup.  dům  na  Rybníčku  2090.  37.  1501  kup.  dům 

ve  Smečkách  2090.  260.  1621  kšaft  činí  2142.  D.  9. 
1489  Jakahy  přijal  mést.  právo  v  Noy.  m.  2089.  N.  2. 
1480  Váciav  Holý,  na  Nov.  m.,  žena  Kateřina,  kup.  dům  v  Nov.  m. 

2089.  M.  30.   R.  1498  Václav,  zedník,  kvituje  peníze,  týž-li? 

2079.  67.  Zase  2079.  78. 

1489  Matěj  z  Karlova  dictus  Žzilra,.  přijal  měst.  právo.  2089,  0. 8; 
žena  Dorota,  kup.  dům  v  Nov.  m.  2089.  O.  9. 

1490  Petr  na  Nov.  m.,  žena  Kateřina,  přinesla  mu  dům  v  PodskaL'. 
2089.  Q.  29,  1496  Petr,  zedník,  prod.  dům  2089.  Y.  33.  1497 
kvitují  za  dům.  2090.  B.  1.  C.  14.  1604  živ.  2090,  361. 

1491  Matbias  na  Oujezdě,  žena  Markéta,  kup.  vinici.  2004.  Q.  1. 
1491  Mikuláš,  zedník,  na  Nov.  m. ;  postupuje  zené  Elšce  dům  v  Chu- 

dobic.  2098.  R.  4 ;  postupuje  Elšce  vinici  r.  1496.  2004.  S.  29. 

1491  Mathúš  z  Poříčí,  žena  Markéta,  kup.. vinici  2004.  Q.  20. 

1492  Jiří,  cedník,  na  Nov.  m.,  kup.  vinici  2004.  R.  17.  Žena  Kateř. 
Dům  v  Široké  ul.  2009.  V.  11.  r.  1493.  Mrtev  1408  2090.  83. 

1493  Laurentinus,  Vavřinec,  murator,  žena  Kateř.,  kup.  dům 
u  sv.  Štěp.  na  Nov.  m.  2089.  T.  6;  má  vinici  2004.  Q.  26. 
1496  splácí  dům  2090.  A.  23.  1613  Vávra  má  plaUt  106.  56. 

1493  Henricus,  murator,  žeua  Markéta,  kup.  dům  na  Nov.  m.  a  při- 
jímá právo  méšf.  2089.  T.  27.  1611  poručník.  2091.  M.  5. 
R.  1613  nebožtík.  2091.  Q.  20. 

1493  Kříštan,  žena  Dorota,  dlužen;  dům  v  Ghudobic.  2089.  27. 
1493  koupil  dům  2089.  V.  2. 

1496  Jan,  zedník  na  Nov.  m.,  bére  vdovu  Martu  na  Nov.  M.  Je  to 
některý  z  předešl.  Janů?  2079.  41.  Marta,  žena  Janova,  dlužná 
1602.  2079.  87. 

1496  Čáp,  murator,  ve  viniční  knize  2004.  T.  12. 

1496  Jiří  na  Nov.  m.,  žena  Dorota,  kup.  vinici,  2004.  T.  20.  Dům 
na  Nov.  m.  2090.  A.  37;  kup.  dům  r.  1603  2090.  311.,  1509 
vinici  2006.  24. 

1497  AlheH,  Albrecht,  na  Malé  Str.  kup.  dU  domu.  2211.  E.  26: 
1507  kup.  dům  2211.  E.  22. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Soupis  zedníků  pražských.  549 

1497  Jan  na  Nov.  m.,  žena  Markéta,  na  Nov.  m.,  dlužni  2079.  58. 
1513  prod.  vinici  2006.  139.  Poněvadž  písaři  Martu  pletou 
zhusta  s  Markétou,  možná,  že  tento  Jan  s  předešlým  jsou 
stejní. 

1497  Vondra,  zedník  z  Podskalí,  svědek  2090.  4.  Není-li  to  Andres 
r.  1489  uvedený  mezi  kamenníky. 

1498  Beneš  obdržel  dům  v  Šir.  ul.  od  Kateř.  vdovy  po  Jiřím  zedn. 

2090.  83. 

1499  Hanzly  „pekař  ale  nyní  zedník**  má  dům  na  Hradčanech 
2253.  62. 

1499  Jobannes,   „paumaystr"   přijal  právo  měšf.  Nov.  2090.  105; 

týž  rok  na  St.  m.  986.  234. 
1499  GregoriuSy  Řehoře  dynchéř  alias  murator  na  Nov.  m.,  kup. 

dům  v  Smečkách.  2090.  111.  223.  1506  2211.  E.  13.  S  ženou 

Martou  kup.  vinici  2009.  19.,  r.  1510  vzdává  dům  na  Konsk. 

trhu  ženě,  která  tu  sluje  Markétou.  2091.  L.  24. 
1503  PGtr,  dynchéř  na  Nov.  m.,  žena  Magda,  dům  2090.  363. 
1604  Řehoř,  zedník  na  Malé  Str.,  připom.  se  jako  mrtvý;  vdova 

Dorota.  2211.  G.  27.  J.  22. 
1506  Matěj  Pachole  na  Nov.  m.,  dům  2091.  D.  14. 
1506  Mikuláš  Dubánek  na  Nov.  m.,  žena  Markéta,  kup.  dům  na 

Florenci.  2091.  D.  4.  1524  prod.  dům  2110.  56. 

1508  Jan  Benátský,  na  Nov.  m.,  dům  v  Benátkách  2091.  H.  3. 
ručí  106.  142.  Žena  Dorota.  Kup.  dům  na  Zderaze  1513  2091. 
R.  7.  1514  prod.  dům  2092.  57.  Syn  Pavel. 

1509  Blažej,  Blažek  Kuchyňka,  kup.  dům  u  sv.  Jindř.  2091.  H.  7. 
1513  hlásí  se  k  dluhu.  2097.  33.  1513.  kup.  dům  v  Opatov. 

2091.  R.  7.  1522  činí  kšaft  2142.  E.  13.  G.  21. 

1510  Jan,  dynchéř  na  Nov.  m.,  žena  Markéta,  kup.  dům  2091.  L.  7. 

1511  Oallus,  Havel,  žena  Barbora,  kup.  dům  na  Nov.  m.  přijímá 
právo  měst.,  ale  chůd  jsa  dům  vrátí  2091.  0.2.  1512  ručí  106. 
170.  Dlužen.  2079.  127.  R.  1524  u  přísahy  náboženské  994.  91. 

1511  Jan  na  Nov.  m.,  žena  Kateřina,  kup.  dům  u  sv.  Jindř.  2091. 

O.  10.   Snad  je  to  Jan  Litavka,  jenž  sobě  a  Kateřině  kup. 

1522  dům  u  KoĎsk.  brány.  2093.  82. 
1511  Mikuláš  Laach,  žena  Markéta,  kup.  dům  v  Opatovic,  přijal 

na  Nov.  m.  právo  měst.  2091.  N.  28. 
[1512  Bartoň,  zedmk,  přijal  právo  St.  m.  986.  244.  Tušíme  v  něm 

Bartoše  kameníka  a  proto  uveden  v  soupise  předešlém.] 


Digitized  by  VjOOQ IC 


560  Kniha  III.  4.  Řemesla  umělecká. 

1512  Tomáš,  zedník,  svědek  na  Nov.  m.  1046.  76. 
1512  Jan  Roznose  na  Nov.  m.  2091.  Q.  12. 

1512  Šimon,  žena  Kateř.,  kup.  dům  na  Florenci  2091.  P.  11.  1515 
mrtev  2092.  69. 

1513  Jan  Máslo,  zedník  na  Nov.  m.,  uvádí  se  mrtvý.  2091.  Q.  16. 
Byl-li  to  některý  z  předešlých  Janů? 

1513  Jan  Janček,  kup.  dům  na  Nov.  m.  2091.  R.  7.  1513  dlužen. 
2097.  33.  1514  prod.  dům.  2092.  56. 

1513  Vit,  zedník  na  Nov.  m.;  1520  přijal  měst.  právo.  554.  4. 
534.  A.  6. 

1514  MaHin  Beran  již  nebožtík.  2092.  23.  Matěj  syn.  Dorota 
vdova. 

1514  Šimon  ze  zahrad  od  sv.  Jakuba  (Smíchov),  Žena  Svata,  kup. 

vinici.   2006.   213.   242.    1515  prod.  vinici.    2006.  243.  1519 

rozveden  s  ženou  2006.  369.  Druhá  žena  Dorota.  2006.  393. 

1524  prod.   dům.  2212.  E.  10.  1526  kup.  dům  v  Jirchářích. 

2093.  225.  2110.  144.  1527  kup.  dům  u  sv.  Eloy.  2110.  239: 

týž  r.  prodává  dům  2110.  227. 
1516  Kašpar,  zedník,  žena  Anna,  kup.  dům  v  Smečk.;  2092. 119; 

svědčí  na  N.  m.  1046.  131. 
1516  Psik,  zedník  na  Nov.  m.  2092.  119. 
1516  Ducbek,  zedník  na  Nov.  m.,  žena  Lída,  dům,  2092.  140. 
1518  Matěj  Holý  na  Star.  m.  Anna.  Dům  2152.  A.  12. 

1518  Jan,  Žena  Barbora,  kup.  dům  v  Opatovic.  2092.  209.  Kup. 
dům  na  Příkopě  r.  1621.  2093.  73. 

1519  Hanzl,  zedník  z  Podhračaní,  žena  Markéta,  kup.  vinici  2006. 362. 

1520  Jakub,  zedník,  přij.  měst.  právo  na  Nov.  m.  554.  4.  1520 
kup.  dům  v  Jámě;  žena  Markéta  2093.  43. 

1520  Mikuláš,  zedník,  podruh  na  Nov.  m.  2006.  387.  kup.  vinici. 

1521  Prokop  Tocb  na  Nov.  m.,  žena  Dorota,  kup.  dům  na  Dláženi 
2109.  197,  1521  kup.  dům  na  Dláženi.  2093.  73.  1525  kup. 
dům  2093.  184. 

1522  Václav  Bradáč,  zedník  na  Star.  m.,  podruh,  dědí  2142.  E.  13. 

1523  Martin  Beran  na  Star.  m.,  žena  Kateřina,  kup.  dům  u  sv. 
Haštala.  2109.  325.  Právo  měst.  přijal  1523.  534.  A.  15. 
1524  koup.  dům  na  Florenci.  2093.  173. 

1524  k  přísaze  náboženské  mimo  jiné  přišli  zedníci  Hlaváč,  Kučera 
994.  91. 

1524  Duchek   Vlach,  zedník  na   Nov.  m.   u  náboženské  přísahy; 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zednici  na  TenkoTé.  651 

r.  1527  žena  Klára,  kup.  dům  u  sv.  Štép.  2093.  267.  a  pKj. 
právo  měst.  534.  B.  14. 
1524  Jiří  Boček,   Žena  Mark.,   kup.  dům  na  Senném  trhu  2110. 
56.  Upustil  od  koupě  2093.  171. 

1524  Matúš,  Matěj,  zedník,  1524,  žena  Anna,  dédi.  534.  86.  1526 ; 
kup.  dům  v  Chudobic.  2110.  142;  přijímá  právo  mést.  534. 
B.  10.  1524  u  přísahy  náboženské  994.  91. 

1525  Vaněk,  na  Karlově  dům  2110.  106. 

1525  Jan,  švakr  kamenníka  Jana,  „dělá  zednictvo^  9.  111. 


Z  měst  venkovských  asi  nejvíc  zedníkův  a  kamenníků  měla 
Hora,  nebot  tu  shledáváme  je  r.  1488  v  organisaci.*)  Zvláště  uvádí 
se  mistr  Hanuš,  jenž  před  Rejskem  pracoval  o  stavbě  chrámu  sv. 
Barbory  v  Hoře.  To  podivno,  že  od  r.  1500  nečiní  se  v  seznamech 
cechů  kutnohorských  o  zednickém  a  kamennickém  cechu  nižádné 
zmínky.  V  Hoře  se  přec  stavělo  i  potom.  Stavební  ruch  doby  Ji- 
fiho  krále  a  vzrostlý  ještě  bujněji  za  Vladislava  dotekl  se  také 
mnohých  jiných  měst  v  Čechách,  někde  k  tomu  ruchu  i  oheň  po- 
mohl (Louny,  Most).  Nelze  vyčísti  všech  měst,  kde  jsme  nalezli 
zedníky  a  kamenníky  této  periody.  Byli  v  Plzni;  konec  doby  měli 
tu  umělého  kamenníka  Holého,  jenž  r.  1530  pracoval  s  jinými  na 
zámku  Krasikově;*)  z  Jaroměře  uvádí  se  kamenník  Hanuš  r.  1517 
V  Hradci  Králové  r.  1516  k  věži  vodní  znaky  a  římsy  gotické  ho- 
tovil kamenník  Jan,  snad  mistr  domácí;  v  Chrudimi  r.  1510  vyniká 
stavbou  úpravných  štítů  domovitých  mistr  Ondřej  Žlábek  ;*)  v  Slaném 
i  na  předměstí  seděli  r.  1470  zedníci  Duchek,  Mikuláš,  Jíra;  ba 
měli  tu  i  specialistu  stavebního,  studnikáře;*)  v  Lounech  sta- 
věli a  tesali  na  kostele  Mikuláš,  Filip,  Šrám,  Pavel  z  Pardubic; 
možná,  že,  až  na  posledního,  byli  to  mistři  domácí.  V  Rakovníce 
měli  r.  1451  výborného  kamenníka  Jana  z  Loun ;  ke  konci  periody 
pracuje  tam  kamenník  Jan  (r.  1516)  a  Vít;*)  týž  čas  (1527)  měli 
v  Brodě  Českém  zedníka  Fencla,  ale  jeho  práce,  v  Kolíně  pořízená. 


*)  Lib.  memorab.  z  r.  1480,  arch.  horský.  Též  seznamy  Hojnicovy. 
■)  Seznam  Strnadův;  Mared,  Materialie   Arch.  Pam.,  XVL,  469. 
')  Gechner,  Soupis  XIX ,  28.  Rybička  Cas.  C.  Mus.  1848,  598.  Arch.  pražs. 
t.  2211.  M.  20. 

*)  Podet  vojenský  r.  1469.  Slánský  arch.  Opis  v  zemsk. 

')  Kdaíl  jeho  r.  1522  v  knize  kSaftů  z  r.  1511  arch.  rakov.  B.  3. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


55*2  Kniha  III.  4.  flemesla  umélecká. 

nestála  za  mnoho;*)  jakýs  mistr  Linhart  r.  1478  opravuje  kos 
velvarský.*)  I  v  Plané  měli  stavitele  Štěpána,  ale  zdá  se,  že  doi 
neměl  práce,  nabizíf  se  r.  1506  Stříbrským.^)  Mistr  Tomáš,  j< 
stavěl  r.  1499  jehlancovitou  věž  v  Mladošovicích,  byl  bezpothy 
mistr  třeboĎský,  Mikuláš,  stavitel  věže  kostelní  v  Písku  (r.  14! 
byl  snad  usedlý  mistr  písecký.*) 

Velmi  živá  byla  stavitelská  činnost  na  panstvích  velikých  i 
možů  českých,  Rožmberků,  Hradeckých  a  Pernštýnských ;  za  Vile 
z  Pernštýna  Pardubice  byly  po  ohni  znova  stavěny;  Jindfí 
z  Hradce  r.  1489  smlouvá  se  zedníkem  Jankem  o  dohled  nad  pí 
cemi  stavebními  za  roční  plat  12  kop  grošů  míšeňských,  půl  jmi 
piva  denně  a  2  pecny  chleba ;  k  tomu  dává  mu  domek.  ^  R.  H 
staví  v  Hradci  štít  radniční  zedník  Zygl,  jinou  stavbu  podniká 
r.  1496  mistr  Honza  z  Bystřice.  *)  Rožmberští  volají  do  svých  ml 
české  i  cizí  mistry  k  stavbám ;  v  Soběslavi  r.  1444  staví  věži  ze 
níci  Petr  a  Prokop;  od  r.  1486  tamž  pracují  o  stavbě  koste 
mistr  Beneš  ze  Svínů  Trhových  a  mistr  Burian  z  Tábora  ^ ;  r.  \i 
Petr  z  Rožmberka,  maje  na  svém  panství  zedníků  počet,  učinil  n 
nimi  mistra  Jana  Gezingra  nejvyšším  kamenníkem.  ^ 

Z  měst    německých   v  Čechách   Cheb    měl   svého  kamenní 
Erharta,    o  němž  víme,   že  r.  1485    Loketským    délal  sankluář 
kostela  sv.  Václava,  ale  nedodělal,  jak  sliboval.^)  V  Chomutove  h 
r.  1518  z  čelnějších  mistrů  Jorg  Schremle. '®)    Těch  několik  mist 
z  různých  stran  našeho  království  postačtež  za  doklad. 

Na  konec  jest  k  zedníkům  jakožto  speciální  řemeslo  i  v  íé 
periodě  připojiti  tynchéře  (dynchéře)  z  nichž  některý,  jakož  svrd 
připomenuto,  i  zedničil,  a  jiný  zase  truhlařil,  a  stavitele  rybník 


»)  Vávra,  Kolín.  96. 

■)  Pamét.  kniha  yelvars.,  str.  23.  Arch.  zemský. 

•)  Kn.  slfíb.  str.  78.  Opis  y  zemském,  arch. 

*)  Soupis  Třeboft.  X ,  Sa  Method.  XXIX.,  5. 

•)  V  lístcích  arch.  zemsk.;  opis  z  arch.  jindHchohrad. 

•)  Soupis  XIV.,  260,  261.  Jiné  zedmky  v  Hradci  hledej  ve  Wintroi 
Obraze  L,  356. 

')  Mareš,  Materiál.  Arch   Pam.  XVI.,  146. 

•)  Tamž.  301. 

•)  R.  1487  byli  Chebští  od  Loketských  prošeni,  aby  ho  donutili  k  dokoí 
cení  práce    Arch.  Egrae.  Opis  v  zemsk.  1487. 

>")  Neuwirth,  Mittheil.  XXX.,  309. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Dynchéfi,  rybnikáři.  553 

s  dělným  lidem  rybníkářským.  Shledali  jsme  v  Praze  také  r.  1493 
jednoho  opravovatele  lázní  parních  (renovator  aestuariorum),  ale 
nevíme,  náleži-li  mezi  zedníky  či  tesaře.  *) 

Zavíráme  staf,  shledavše  v  nadepsaných  odborech  uměleckých 
i  sprostnějších  živnostech  příbuzných  patnáctero  řemeslo. 


')  Arch.  pražs.,  č.  2089.  T.  9.  SluJ  Martin,  mél  dům  na  Nov.  mŘslé. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


v. 

živnosti  osobních  siužeb  a  konečné  počty  úhrnné. 

Obor  osobních  služeb  živnostenských  jest  stejné  pestrý  jako 
v  periodě  předešlé  a  co  do  členů  jednotlivých  živnosti  teď  hojnější. 
Sem  příslušejí  nejprve  lazebníci,  kteří  drželi  lázně,  myli  a  drbali 
lidi  v  nich;  pakbradýři  (holičové),  kteří  holili  brady,  trhali 
zuby,  sázeli  baňky,  pouštěli  žilou  na  jaře  a  na  podzim  a  hojili 
rány.  Těm  ranhojičům  vzniká  a  obecným  se  stává  tou  dobou  ze 
slova  barbíř  podivně  dvojsmyslné  jméno  barvíř. 

V  lázni  vždy  byl  zaměstnán  některý  holič  nebo  barvíři,  ale 
tu  býval  jen  v  podružném  tovaryšském  postavení  v  službách  lazeb- 
níkových. Jinače  lazebníci  a  holičové  jakožto  samostatní  mistři  od 
sebe  se  oddělovali  čím  dál  přísněji.  Bradýřové  se  vyvyšovali  a  ne- 
jeden zval  se  svou  vůlí  „lékařem". 

I  v  této  periodě  bylo  řemeslo  lazebnické  celkem  neváženo,  a 
to  tím,  že  v  lázních,  jež  byly  za  oněch  časů  místy  zábavnými, 
provozovány  všelijaké  nemravnosti.  Proto  vždy  ještě  platil  o  lazeb- 
nících starý  odsudek,  Že  jsou  pokolení  lehkého  svědomí.  Také  zůstává 
za  celou  periodou  platným  zákaz  krále  Janův  (z  r.  1330),  *)  aby 
lazebník  ani  barvíř  nebyl  konšelem.  •)  Ale  již  v  téže  periodě  dosti 
záhy  dostavila  se  úřední  očista.  R.  1439  totiž  Staroměstští  rozhodli 
a  oznámili  v  hádce  lazebníků  s  uzdáři,  že  pokládají  lazebnické  ře- 
meslo za  chvalitebné,  dobré  a  hodné  jako  kterékoli  jiné,  a  děti  la- 


")  Staří  Letop.  Exempl.  Neuberkův.  3. 

■)  Cle  se  tak  ješt^í  v  Pravé  Sobéslavském.  Arch.  pražs.,  ^93.    Jedinou  rf- 
jímku  uvedli  jsme  svrchu  z  Kouřimi,  kde  r.  1421  lazebník  byl  v  rad6. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Lazebnici.  565 

Eebnické  Že  mohou  do  kterého   řemesla  koli   vstupovati   bez  pře- 
íážky. ') 

Druhá  očista  řemesla  lazebnického  přišla  s  vyššího  místa 
r.  1463.  Tehda  uraženi  byli  kutnohorští  lazebníci.  Jeden  soused 
lorský  nazval  je  „řitomyji",  druhý  pravil,  že  by  lazebníci  měh  se- 
iali  u  dveří  jako  biřicové,  a  třetí  chtěl  dokonce,  aby  lazebníci  ne- 
bývali tu,  kde  on  bývá.  Král  Jiří  nařídil  skrze  mincmistra  opravu, 
lby  totiž  háncové  odprosili  řemeslo  lazebnické,  a  přidal,  aby  děti 
lazebnické  byly  přijímány  do  všech  řemesel.  •)  Potom  r.  1474  i  král 
Vladislav  očistil  lazebníky  týmž  rozumem  jako  Jiří;  r.  1509  Vla- 
iislav  obnovil  „milost",  aby  lazebníkům  nebylo  řemeslo  zlehčeno.') 
Ale  přes  tyto  úřední  a  královské  očisty  vždy  se  v  obecném  životě 
někdo  vyskytl,  kdo  lazebníkům  nadal,  načež  musíval  odprošovati.*) 
N'a  druhou  stranu  ovšem  zase  víme,  že  dcera  Doroty  lazebnice 
z  Nové  lázně  za  Židy  v  Praze  (kolem  r.  1520)  vdala  se  za  kon- 
váře  Václava  do  Loun,  a  že  konvář  proto  neměl  úhony.  *) 

Lázně  byly  majetkem  obce,  která  je  najímala  lazebníkovi  neb 
i  propouštěla  za  plat  v  dědičné  držení ;  byly  však  také  lázně  v  plném 
vlastnictví  a  „v  dědickém  vladařství"  *)  lazebníkově.  Taková  lázeĎ 
svobodně  prodávána.  R.  1416  koupil  Leonard  lazebník  pražskou 
lázefi  u  Židů  za  700  kop  českých  grošů  ^ ;  r.  1420  za  tolikéž  peněz 
koupena  jedna  lázeň  novoměstská,  druhá  však  jen  za  300  kop ;  ^) 
r.  1449  Marik  z  Královy  lázně  s  manželkou  prodávají  svou  lázeĎ 


*)  Qaia  nos  iilud  artificium  balneatorum  habemus  pro  bono,  digno,  lau- 
dabile  et  conservativo*  .  .  .  »quod  proles  ipsorum  possunt  digne  quolibet  alio 
artificio  adipisci.<  Arch.  pražs.,  6.  992.  192.  Edo  tenkrát  z  uzdáfů  lazebníky  ura- 
zili, musili  odprositi.  Tato  sociální  očista  je  u  nás  dřÍT  než  v  Némcích.  Magde- 
t)urští  lazebníci  očisténi  teprv  koncem  XV.  stol.  Lippert,  Leitmeritz.  328. 

")  Příspévky  kutnoh.  III.,  110,  111. 

')  V  Diplomat  musejn.  1474.  Arch-  landdkrounský.  Opis  v  zemsk. 

*)  Sm^dleni  obecné  vysvítá  ze  slov  MathúSe  Knapa,  Jenž  r.  1467  nařeki  na 
Novém  mésté:  prý  »kterayž  jest  syn  lazebníkův,  že  můž  býti  i  taky  syn  katův.* 
Arch.  pražá.,  ft.  10.  Manuál  novom.  Též  Miscell.  arch.  pražs.,  fi.  18,  ft.  2086, 
fol.  J.  25. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  8.  54.  R.  1520. 

*)  Miscell.  arch.  pražs.,  26.  A.  7.  Lázeň  na  Pořičí  proti  přikopu  staroniést. 
r.  1450. 

O  Arch.  pražs ,  ft.  2102, 

*)  Miscell.  18.  Nicol.  Oredle  emit  >stubam  balnealem<  cum  area.  Lázeň 
>iúDská«,  fol.  29. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


656  Kniha  III.  6.  Živnosti  osobnícli  služeb 

dědičnou  u  mostu  Matiási  z  Chluročan  za  100  kop  grošů  pražských.* 
Lázeň  Erbovská  na  Poříčí  koupena  r.  1452  za  80  kop.  •)  Lze  tedj 
říci,  že  v  XV.  věku  lázeň  byla  průměrně  po  70  kopách-  Z  lohd 
průměru  ovšem  daleko  vyskočilo,  bylo-li  při  lázni  větši  městišlé  í^ 
kus  břehu  spolu  kupován.  Tak  stála  pražská  lázeň  Písaná  (balneuni 
pictum)  r.  1438  130  kop  s  břehem  vltavským.')  Ke  konci  periody 
shledáváme,  že  lazebník,  lázeň  koupiv,  povinen  byl  do  cechu  kopii 
dáti.  *)  Co  do  kvality  byly  lázně  obyčejné,  kde  se  lidé  u  vodě  teplé 
nebo  studené  myli,  a  parní  nebo  „poticí",  při  nichž  pořizována 
pára  rozpálenými  železy  nebo  kameny  (v  latinských  pramenech  sluji 
stubae,  aestuaria). 

Pomahači  lázeňskými  byli  mimo  holiče  tovaryši,  to- 
vary šky  neboslouhy;  z  oněch  byh  specialisté  z uva či,  puště- 
dlníci  a  paknechti  (badknecht).  Ti  bývali  v  lázni  větší;  v  malé 
vykonal  vše,  i  holeni,  lazebník  se  ženou  nebo  jednou  slouhou.  Staro- 
městský lazebník  Bemášek  měl  ve  své  valné  lázni  r.  1449  šest  osob 
pomocných.  *) 

Největší  počet  lázní  a  lazebníků  byl  v  hlavním  městě.  Jakž 
jsme  dotekli  již,  lázně  staly  se  místem  zábavy  a  k  tomu  všude 
obvyklo,  že  řemeslničtí  dělníci  aspoň  ve  čtrnácti  dnech  jednou  cho- 
dili se  mýt.  Proto  se  lázně  a  lazebm'ci  proti  předešlým  dobám 
zmnožili.  V  Praze  Nové  lazebníci  ustavili  se  v  societu  r.  1477; 
v  Staré  dávno  dřív,  ale  nevíme  kdy.  Aspoň  již  r.  1449  dostává  se 
societě  staroměstské  odkazu,  •)  a  právo,  řečené  Soběslavské,  z  konce 
husitských  válek,  uvádí  lazebníky  s  praporem.  ^)  Do  měšťanstva 
staropražského  dostalo  se  za  celou  dobu  (do  r.  1526)  15  lazebníků, 
z  nichž  jeden  r.  1480  Němec  (Hauf)  a  druhý,  Tomáše  Paprle, 
r.  1507  přijatý,  snad  také  Němec.  Paprle  získal  lázeň  v  Točenici 
(u  točenice)  u  sv.  Jana  na  břehu.®)  K  přísaze  náboženské  r.  1524 


')  Arch.  pražs ,  č.  992.  223. 

•)  Tamž  2084.  E.  86. 

»)  Tamž  C.  2082.  P.  18. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  1046.  57.  R.  1612. 

*)  A  to  byli:  Hanúdek  paknecht,  Ocásek,  Rafije,  H^dvička  sluha,  Mikuláš, 
holič  z  Moravy  a  Machna  Břečťánkova.  Arch.  pražs.,  6.  51,  fol.  A.  10. 

•)  Arch.  pražs.,  ft.  2119.  10. 

'')  Hájek  míní,  že  již  Václav  IV.  dal  lazebníkům  staroměst.  prívilej. 

')  Kšaft  jeho  r.  1520  v  kn.  č.  2142.  C.  7.  Žena  Zuzana.  Zajímavé  yyobrazťo 
jest  Paprle  jakožto  >nejvySáí  sekrelúf<  cechu  frantovského  ve  ^Frantových  prá- 
vech*, vyd.  Zíbrt.  List.  7. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Lazebníci,  bradýři.  657 

tíšlo  na  radní  dům  z  obou  Pražských  vétšich  mést  12  mistrů  la- 
ibniků. ')  Asi  nejméné  tolik  bylo  na  ten  čas  lázní  v  Praze  mimo 
dovskou  nékterou.  Barvířů  (barbitonsor,  rasor)  za  celou  periodu 
měštanstvi  staroměstské  dostalo  se  jen  devét,  z  nichž  dva  Němci 
Jan  z  PoznaĎ,  snad  Polák  (po  r.  1477);  k  svrchupsané  přísaze 
fišlo  jich  sedm  z  obou  měst, ')  z  čehož  patmo,  že  samostatných 
radýřů  v  těch  časech  bývalo  méně  nežli  lazebníků. ')  Přes  to  však 
arbíři  měli  v  Praze  kdys  před  r.  1524  již  societu  vlastní. 

Z  bradýřů  a  lazebníků  leckterého  najdeš,  že  odkazuje  na  hu- 
lání a  umělecké  věci.  Pomním  jen  Václava,  staroměstského  bradýře, 
nž  odkázal  r.  1528  4  kopy  na  kamennou  kruchtu  k  sv.  Michalu 
půjčil  záduší  na  stavbu  školy.  *)  Z  r.  1488  povědom  jest  barbíř 
rálův,  Jan  ze  Zlatová,  jenž  stal  se  až  i  konšelem  hradčanským. 

Po  Praze  největší  počet  lazebníkův  a  bradýřů  byl  v  Hoře, 
ebot  tam  shledáváme  lazebnickou  societu  r.  1481,  od  r.  1516  pak 
cech  bradýřský. ')  Jedna  z  lázni  horských  (na  Písku)  náležela 
úncíi^m  a  pregéřům,  kteří  ji  odevzdávali  lazebníku  na  roční  plat. 
.  1455  najali  ji  Vaňkovi  z  Mezeříčí  na  roční  pouze  2  kopy  grošů,  *) 
íe  s  povinností,  aby  o  soudných  dnech  (tedy  čtyřikrát  v  rok)  lázeň 
itopil  všem,  kdo  se  „pro  pána  Boha^  mýti  budou  chtíti  a  těm 
lytelům  aby  hodně  sloužil  holením,  mytím  mýdlem  benátským 
nad  to  sud  piva  ndadého  aby  jim  dal. 

Na  Táboře  r.  1432  byly  lázně  čtyři ')  a  tolikéž  lazebnických 
istrův.  Tři  lázně  shledali  jsme  jen  v  městech  největších;  jinač 
n  po  dvou  bývalo  skoro  jako  pravidlem.  Takž  měli  v  Čáslavi  dvě ; 
dnu  z  nich  r.  1501  prodal  lazebník  lazebníkovi  za  47  kop  grošů 
iských.®)  Dvě  lázně  teplé  měli  v  Kolíně,  kdež  r.  1513  konšelé  pro 
ladnější   živnost  lazebníků   nařídili,    aby  obojí  lázeň  topena  byla 


')  Některá  jména:  Kadka,  Bened  z  Podskalí,  Jan  z  KoAského  trhu,  Jan 
oti  masným  krámům,  Vojta,  titudný,  Jan  Paprle.  Také  jeden  paknecht  Stanislav 
»lák  zapsán  zviádté.  Arch.  pražs.,  č.  994.  98. 

*)  Z  nich  zajímav  pro  místo  své  dílny  Pavel  >z  rychty«  a  Jindřich  »ze 
nerhova<  (vedle  rathouz.)  Arch.  pražs.,  6.  994.  93. 

')  Tomu  svédči  také  třetí  znamení  to,  že  v  Tomkových  Základech  zapsáno 
r.  1420 — 1500  při  domech  11  lazehníkův  a  jen  6  barbířů. 

')  Arch.  pražs.,  &  2142,  foi  M.  12. 

*)  Lib.  memor.  arch.  horsk.  z  r.  1480.  Soupis  Hejnicův. 

')  Arch.  Zemsk.  Opis  z  Hory  1455. 

')  Kolář,  Přogr.  Táb.  1871. 

•)  Sedláček,  Čáslav. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


568  Kniha  IIL  5.  Živnosti  osobních  služeb. 

vždy  v  sobotu,  o  jarmark  a  nékteré  jiné  vytčené  dni,  jinač  měli  >e 
lazebnici  v  topeni  lázně  po  dnech  střídati.  ^)  V  městech  menších 
musila  stačiti  lázeň  jediná  obecní  nebo  v  soukromém  drženi  lazeb- 
níkově. Takž  bylo  na  příklad  v  Rakovníce  *)  a  v  Českém  Brode, 
kdež  nejstarší  lazebník  Marik  připomíná  se  r.  1444,  a  lázeň  jeho. 
jednopatrová  budova,  uvádí  se  cenou  36  kop  grošů  českých.  ^ 
Rovněž  tak  v  Kouřimi  držel  lazebník  Bílek  r.  1518  jedinou  „lázňu-. 
v  niž  měl  sedm  břitev,  dva  kameny,  kotel  s  nohami;  po  něm  mel 
lázeĎ  tu  Pavel  lazebník,  jenž  zanechal  r.  1528  po  sobě  18  břitev. 
kameny  dva  „ve  filcích"  a  12  pušfadel.*)  Ve  Stříbře  měli  imu 
obecní,  kterouž  r.  1503  najali  Petru  lazebníkovi  do  půl  léta:  mel 
z  ni  odváděti  týdně  10  grošů  míš.  a  v  tom  půlletí  dvě  lázně  zá- 
dušní  ztopili  darmo.  ^)  R.  1515  najali  do  ní  barbíře  z  Chomutova.  ^1 
V  Náchodě  lázeň  náležela  vrchnosti;  ta  ji  r.  1433  prodala  lazeb- 
níkovi, kterýž  z  ní  ročně  po  4  kopách  grošů  měl  odváděti;  nadto 
mu  uloženo,  aby  o  Vánocích  odváděl  dva  kapouny  nebo  dva  kokoty 
a  aby  čeleď  zámeckou  omývá]  darmo.  ^  V  Bělé  byla  obecni  lázeň: 
ta  měla  koncem  naší  periody  cenu  86  kop  grošů  míšeňskýdi.^ 

Chirologové  (cirologus,  chirurgus,  cirulgicus),  jakožto  od- 
borníci v  léčení  ran,  jakožto  specialisté  od  bradýřů  odštěpení,  ob- 
jevují se  v  této  periodě  v  pražských  pamětech  dosti  často.*)  Jsou 
to  lidé  domácí  i  cizí.  Mezi  cizími,  do  Prahy  přišlými,  r.  1461  pyšné 
se  podpisoval  magister  Demetrius  „medicus  in  cirurgia  et  in  oculia^ 
Měl  na  Novém  městě  dům.  *®)  K  chirurgům  lze  přičísti  všelijaké 
lékařky  a  lékaře  (medicus,  physicus),  kteří  bez  studií  a  uni- 
versitních gradů  provozovali  léčení  po  živnostensku.  I  mezi  nimi 
byli  specialisté.  Dosti  často  uvádějí  se  okuli  sté.  ^*)  K  nim  stejným 


')  Vávra,  Kolín  164. 

»)  Levý,  Rakov.  162. 

»)  MiSkovský,  NaSc  Ušty,  XI.,  21. 

*)  Lib.  testament,  kouřimsk. 

•)  Kniha  stříbr.,  XXV.,  47. 

•)  Z  knihy  stříbr.,  opis  v  zemsL  arch.  1616. 

Ó  HraSe,  Náchod  641. 

•)  Arch   musej.  listiny  béiské.  Též  Umlauf,  Béla  109. 

•)  Nékterý  s  domem.  Na  př.  r.  1603  cirulgicus  Černý  v  kn.  awh,  praž?., 
2090,  223. 

••)  Arch.  pražs.,  č.  2086.  M.  8. 

")  Okulist  Václav  má  r.  1460  na  Novém  m.  dům.  Arch.  prals,  C.  208& 
K.  10. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ApoMnici.  669 

právem  náležejí  porodní  ženy  („báby,  jež  těhotným  ženám  po- 
sluhují"). *)  Rozumí  se,  že  porodní  ženy  byly  beze  zkoušek  a  bez 
liředniho  ustanovení.  Opravňovaly  se  samy  jako  kterýkoli  jiný 
„lékař"  a  „lékařka",  tím,  že  se  jim  některý  praktický  případ  zdařil 
a  pověst  o  něm  se  rozhlásila. 

V  té  době  již  vyskytují  se  zprávy  také  o  lidech,  kteří  vedli 
živnosti  z  lidské  lehkověrnosli  a  pověry.  Prameny  uvádějí  hadače 
a  hadačky,  hadačka  Dorota  n  1492  měla  na  Malé  Straně  pod 
valy  dům  a  jiný  ještě  statek  pozemský.*)  Jednoho  mistrného  pro* 
roka  čili  hvězdáře  (astrologa),  rodem  žida,  poslal  arcibiskup 
kolínský  r.  1459  na  prosbu  královu  také  do  Čech,  aby  mu  tady 
učinil  předpovědT  čili  „prachtyku". ')  Také  alchymisté  objevuji 
se  a  šidí  lidi.  Zanechávajíce  sobě  líčeni  medikův  a  alchymistů  do 
jiného  díla,  uvedeme  z  konce  periody  jen  Michala  Plamana  z  Kynš- 
perka,  jenž  Haymana  Krušinu  z  Lichtmburku  podvedl,  „pravě  se 
uměni  nějaké  míti  a  znamenité  věci  dělati,  jakožto  přidada  zlata 
k  stříbru  i  z  toho  stříbra  aby  zlato  bylo^.  Starý  Krušina  dal  mu 
na  to  dílo  všecka  stříbra  svá,  kalichy,  pacem  (kříž),  plnou  truhlu 
toho,  ale  alchymista  nic  nedovedl  a  utekl  i  s  poklady.  Totéž  prý 
vyvedl  panu  Špetlovi  z  Janovic.  R.  1626  měl  o  to  soudy  se  synem 
ošizeného  Krušiny,  Vilémem.*)  Ku  konci  naší  periody  měli  na 
Malé  Straně  také  nějakého  domácího  „hvězdáře",  slul  Bohuslav 
(11623).*) 

V  řadě  živností  městských  jest  nám  také  v  této  periodě  uvésti 
apotečniky  jen  pro  přehled;  jinače  též  jim  pospolu  s  doktory 
musí  býti  věnováno  pojednání  zvláštní,  nebof  z  této  periody  již 
máme  důkazy,  že  vyráběli  léky  na  latinské  recepty  učených  doktorů 
a  zapisovali  si  vydané  léky  v  registra,  jež  měla  u  soudů  moc  prů- 
kazních knih.  ^    Do  této  stati  apotečnici  náležejí  opět  hlavně  pro 


*)  R.  1498  T  Hoře  Markéta.  Šimek,  Véstn.  Nauk.  1896.  Otisk  12. 

Ó  Arch.  praZa^  fi.  2211.  D.  16. 

»)  Arch.  Cesk.,  VIL,  231. 

♦)  Arch.  pražs ,  ft.  1128,  65. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  6212.  G.  19. 

*)  Chybně  se  tiskne  v  némec.  literatuře  (také  ďElvert  v  Gesch.  v.  Iglau 
245  odněkud  opsal),  i  u  nás  několikrát  vytištěno,  že  >lékárníci  té  doby  byli 
pouhý^mi  medicinálnými  prodavači  a  nepřipravovali  lé&iv  sami,  nýbrž  objednávali 
je  z  Itálie*.  (!)  Staěí  na  vyvráceni  citovati  z  kšaftu  apatykáře  pražského  Laurina 
r.  1526:  >Dluhové,  jimiž  jsou  mi  lidé  za  recepty  do  apatyky  povinnovati,  o  těch 
MatuS,  služebm'k  mĎj  ví,  jsú  v  registřich  zapsány. <  Arch.  pražs.,  6.  2205.  £.  XI. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


560  Kniha  III.  5.  Živnosti  osobních  služeb. 

díla  svá  cukrová,  pro  konfekty  (zavařeniny  ovocné  a  kořenné), 
které  vyráběli.  Mohlo  by  se  o  nich  položití  třeba  při  obchode, 
nebof  ráz  obchodní,  kramářský  mají  na  sobě  i  v  této  periodě 
i  v  následující  *) ;  jezdivalit  po  jarmarcích  a  poutích  jako  jiní  kra- 
máři, v  Praze  prodávali  svoje  zavařeniny  a  cukry,  nejen  ve  svých 
apatykách,  ale  i  v  krámcích  podle  jiných  obchodníků. 

Apatykáři  byli  mistři,  kteří  měli  apatyku  svou  nebo  najatou.^ 
V  této  periodě  většina  pražských  lékáren  —  tak  zdá  se  —  již  při- 
pojovala se  k  domům  a  s  domy  bývala  prodávána.  Čtemef  na  příklad, 
že  r.  1453  Vaněk  syn  nebožtíka  apotečníka  Matiáše  přátelskou 
smlouvou  obdržel  dům  „pod  skřidlicí"  s  apotékou  a  se  vším  k  apo- 
téce  příslušenstvím. ')  R.  1478  apatykář  Václav  z  Bydžova  s  Voršilou, 
ženou  svou,  postupují  jakés  paní  Anně  „z  apateky  u  sv.  Havla" 
touž  apateku  „i  všecko  právo"  a  dům,  v  němž  apateka  jest,  za 
360  zlatých  uherských  (dukátů).  *)  Koncem  naší  periody  již  vůbec 
prodávány  domy  s  apatykou,  a  některý  i  za  500  kop  českých. 

Dobrý  důkaz,  že  apatyka  —  aspoň  některá  —  byla  součástí 
domu  pevně  souvislou  (radikovanou)  víme  ze  pře  mistra  Jana  Paska 
r.  1518.  Zikmund  Chvatěrubský  z  Lestkova  přiřekl  kdysi  Paškovi. 
že  mimo  něho  nikomu  jinému  neprodá  „domu  svého  s  apatykou". 
Byl  to  dům  a  lékárna  u  sv.  Michala  na  rohu.  Ale  r.  1516  chtěl 
dům  prodati  apotečníku  Laurinovi;  Pasek  však  se  bránil  a  hned 
se  dal  na  soud,  tvrdě,  že  jest  „jeho  zdraví  potřebnější  apoteky  míti 
nežli  co  jiného"  a  že  dům  koupí  před  Laurinem.  A  staroměstský 
soud  nalezl,  že  mistr  Jan  je  trhu  bližší  nežli  Laurin.  *)  Tu  přec 
jasno,  že  povědomý  pletichář  Pasek,  aby  dostal  se  k  apatyce,  chtél 
koupiti  dům.  Přes  tyto  doklady  však  netvrdíme,  že  všecky  všudy 
lékárny  byly  již  radikovány.  Známe  výjimky  ještě  z  následujíeí 
periody,  kdy  už  některý  dům  sám  po  apatyce  slul  „Apatykou",^ 
a  víme,  že  v  těch  dobách  se  poměry  právě  teprv  utvařují  a  nové 
a  nové  apoteky  vznikají. 

*)  Jedté  r.  1668  staroméstská  rada  slibuje  chrániti  apatykáfe  >t  tom,  co 
k  jich  obchodu  náleží*.  Arch.  prais,  6.  1165.  94. 

*)  Za  n^'emce  pokládáme  na  příklad  r.  1452  Hanúdka  z  Kunovic,  >apote- 
káře  apoteky  páné  Prokopovy  v  Star.  méslé  u  Angelův*.  Arch.  prais.,  č.  t?119. 
E.  10 

•)  Miscell.  v  arch.  pražs,  6.  87,  7. 

♦)  Arch.  praís,  6.  2141,  fol   43. 

•)  Arch.  pražs,  «.  1128.  G.  18. 

•)  Arch.  pražs,  ft.  2213.  D.  7. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Apotečníci.  561 

Že  prodávány  také  jen  půlky  a  čtvrtky  apoteky  ^)  stejné  tak 
jako  čtvrtky  domův,  a  že  apateka  mohla  míti  svého  výměnkáře,^) 
tot  jen  mimochodem  budiž  tknuto. 

Lékáren  ani  v  této  periodě  nebylo  v  městech  Pražských  mnoho. 
K  staroměstskému  méštanstvi  přistoupilo  lékárníků  jen  šest;  což 
číslo  tentokrát  tím  vážnější,  že  na  Novém  městě  za  dlouhý  čas 
lékáren  nebylo.  V  Starém  městě  mezi  konšely  dostal  se  jediný,  apa- 
tykář  Prokop,  r.  1456;  v  trzích  domovitých  je  apotečníků  zapsáno 
od  r.  1420 — 1500  jen  sedm;  k  přísaze  náboženské  r.  1624  přišli 
Jen  tři.  Tato  čísla,  důsledně  skrovná,  zdají  se  podpírati  mínění 
svrchu  uvedené,  že  apotek  nebylo  v  Praze  tuze  hojně.')  V  knihách 
městských  a  pamětech  pražských  při  bedUvějším  hledání  vyskytuje 
se  počet  lékárníků  sic  o  něco  značnější.  Spočítali  jsme  si  jich  za 
sto  let  (1421 — 1528)  úhrnem  ke  třiceti,  ale  tento  počet  nade- 
psaný úsudek  o  poměrné  řídkosti  apatykářské  živnosti  v  Praze  spíš 
podporuje  než  vyvrací.*)  Apotekáři  této  periody  jsou  až  na  dva 
Němce,  jednoho  Poláka  vesměs  Čechové,  z  nichž  dva  nejistí. 


O  Příklad  v  Praze  v  arch.  pražs.  Miscell.,  87,  foL  172,  r.  1476.  Apatyka 
u  krchova  st.  Michala. 

*)  Prokop  apotekář  chová  při  své  apotece  Jana  apotekáře  a  poroučí  r.  1457 
sTému  nástupci,  aby  toho  Jana  do  smrti  choval,  z  komory  jeho  nikam  jinam 
Jim  nehýbal  a  ročné  na  poiepdení  8  kop  mu  dával.  Arch.  praŽs.,  6.  992,  246. 

')  V  bro2uře  Národopisné  výst.  o  lékárnictvi  (od  Krafta)  6teme,  že  v  XV.  v6ku 
v  Praze  byly  23  lékárny. 

*)  Shledali  jsme  v  Praze  tyto  apotečniky  od  r.  1421—1528:  1421  Elogius 
na  St.  m.  upisige  se  v  penězích.  2099.  118.  1424  Leo  na  St.  m.  platí  census  ze 
Středokluk.  S099.  129.  1424  Jan  na  St.  m.  v  smlouvě.  2099.  142.  1424  Janek, 
sya  apot.  Loysy  na  St.  m.  2099.  151.  1427  Albertus  na  St.  m. ;  kupuje  dům  na 
Malé  Str.,  arch.  pražs.,  6.  317,  104.  1428  Vaněk  na  St.  m.  1431  Matbias,  jenž 
r.  1434  má  dtim;  r.  1450  6iní  apotekář  Mathuš  kdaft;  bude  asi  táž  osoba 
(Arch.  pražs.,  6.  2119);  syn  jeho  Vaněk  apotečník,  1439  Hanúšek  z  Kunovic, 
apotekář  od  Andélů  v  St  m.  2099.  475.  1452  činí  kdaft  a  odkazuje  i  tovaryšům 
d?éma  lecco.  Arch  pražs.,  6.  2119.  F.  10.  1441  Rudolf  na  St.  m.  2099.  501. 
1445  Michal  na  St.  m.  dédí  2099.  543.  1450  Prokop  apotekář,  1457  konSel., 
mél  vinice,  dftm  na  Nov.  m.  (arch.  pražs.,  6.  2085.  G.  21),  domček  na  Malé 
Straně  a  dům  v  St.  m.,  dům  v  Hradci  Jindřichové.  Onoho  roku  činí  pro  objezd 
do  ciziny  kdaft,  nechává  Žené  své  Dorotě  a  tovarydi  Petrovi  apatyku  na  polovic ; 
v  kSafté  připomíná  apatykaře  Jana  (č.  992.  246).  R  1460  činí  kSaft  nový.  Apa- 
tyka se  vsím  >korpusem<  oceněna  v  218  kopách,  dům  ve  300  kopách  bez  osmi. 
Miscell.  6.  87.  370.  R.  1464  apotekář  Albrecht  v  apotece  u  lilium  na  ovocném 
trhu  (Malý  rynk) ;  týž  rok  apotekář  Petr,  jenž  obdržel  polovic  apoteky  Prokopovy 
(ft.  2119.  N.  1.  N.  2.)  1464  apotekář  Staněk  na  St.  m.  (ě.  2119.  N.  1.).  R.  1473 

Wintor,  Déjiny  femesla  a  obchodu  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  XV.  Těká.  36 


Digitized  by  VjOOQIC 


562  Kniha  III.  5.  Živnosti  osobních  služeb. 

Z  řady  apotečníků  budiž  zvlášf  dotčen  pro  svůj  neslavný  konec 
Tomášek,  apotekář  od  Zlatého  lilium.  R.  1473  činí  poslední  pořízení, 
jímž  všecko  odkazuje  matce  své,  manželce  a  dětem,  kromé  čtvrti 
apoteky,  jež  má  připadnouti  tovaryši  Laurinovi  s  ženou  jeho,  aby, 
maje  pomoc  k  živnosti,  pilněji  apoteku  k  ruce  dědiců  Tomáskovýcli 
spravoval  do  smrti  své;  po  smrti  af  připadne  ona  čtvrt  zase  dě- 
dicům, ')  Tof  onen  Tomášek,  jenž  právě  toho  roku  s  kutnohorským 
apotekářem  Eliášem  Houskou  návodem  Albrechta  Kostky  jeli  áo 
Benátek  pro  jed,  aby  král  byl  jím  otráven.  Činil  kšaft  svrchupsaný 
bud  před  jízdou  do  Vlach  nebo  spíš  po  svém  na  smrt  odsouzeni. '» 

Na  venkově  jsou  v  této  periodě  apoteky  ještě  velmi  vzácný. 
Tu  se  o  léky  vždy  ještě  staral  doktor,  lékařové  a  lékařky  samy. 
Také  jezdívali  lékárnici  pražští  a  cizinci  po  jarmarcích  a  v  každý 
čas  jakožto  y,lantfaréři^  (potulní  apotekáři)  se  zásobami  léků.  Na 
Horách  Kutných  však  —  vysvětlitelno  populací  bohatou  —  byly 
v  XV.  věku  lékárny  dvě.  R.  1473  uvádí  se  v  Hoře  lékárník  Tomáš, 
jenž  se  přistěhoval  sem  z  Prahy.  Usadil  se  v  lékárně^  jež  sluk 
potom  „dolejší",  a  byl  chráněn  konšelskou  smlouvou.  Tof,  pokud 
povědomo,  nejstarší  zpráva*)  o  lékárně  a  jejím  apotečníkovi.  Ale 
hned  z  první  zprávy  patmo,  že  na  rozdíl  pražských  jsou  obé  horské 


Mikuláš  Medlar,  apat.  staromést ,  Činí  kšaft,  dlužen  do  Norimberka.  y  apatece 
a  v  sklepích  má  pytel  pepře,  v  truhle  zázvor,  cytwar  a  skořici  (č.  2119.  Q.  14). 
Týž  rok  Tomášek,  apatyk.  od  zlat.  lilium  Činí  kSafl  (6.  2119,  R.  6.);  r.  1478 
Jan  z  Měchová,  méSCan  St.  m.  (lib.  civ.);  týž  rok  Václav  z  Bydžova  (6. 2141. 43). 
1497  apatykář  Bartoš  na  Malé  Strané  prodal  zlatníkovi  dům,  kde  apatyka  byU 
(č.  2211.  E.  23.),  r.  1502  apotekář  Laurín,  rodem  z  Volyné,  jménem  Holeeek, 
drží  s  Mikulášem  apatykářem,  Némcem  z  Chebu,  néjakou  apaiyku,  o  kterouí 
je  soud.  Advokátem  obou  lékárníků  jest  velmistr  křižovnický  MatiáS  z  Třebska. 
jenž  vede  věc  tak  mdle,  že  lékárníci  propadli  (arch.  pražs.,  6.  1128).  Téhož 
Laurina  později  nacházíme  v  drženi  doma  s  apatykou  u  Anděla;  dům  prodal 
apateku  na  Šest  let  k  živnosti  si  vymíniv.  Jiný  dům  měl  u  vlčího  hrdla.  R.  1522 
(iní  kSaft  (6.  2205.  E.  1.),  1513  královský  apotekář  Mikuláš  umřel,  by]  PoIáL 
>u  veliký  pátek  přijímal  u  své  fary  pod  obojí  způsobou,  a  na  velikú  noc  na 
Hradě  pod  jednou*  (Staří  Letopis.  346);  1521  Jan  apot.  na  Malé  Str.  kap.  dům 
sobě  a  ženě  Anně  za  230  kop.  2212.  B.  18.  1525  Šimon  Zlatník  >z  apotekj« 
(tedy  snad  apatykář)  koupil  dům  s  apat  na  rohu  sv.  Michala  za  550  kop  test. 
(6.  2103.  266);  r.  1528  Duchek  Bakalář,  apatykář,  koupil  dům  u  lilium  sápat 
za  300  kop,  bére  díl  statku  (č.  1129.  89;  ě.  2103.  283). 

*)  Arch.  pražs.,  6.  2119.  R.  5. 

*)  Staří  Letopis.,  209.  Tomádek  umřel  na  rathouze  >snad  od  prkna«  r.  1474. 

*)  Sic  Hordtí  m^jí  styk  s  lékárníkem  Nogertem,  jenž  jim  piytil  penízie. 
již  r.  1420,  ale  nevíme,  seděl-H  ten  apatykář  v  Hoře  Či  ve  Zhořelci. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Apotefiníci.  563* 

lékárny  zavázány  vrchnosti  městské^  konšelům  nebo  šefmistrům, 
a  když  se  v  konec  století  XV.  přestěhovala  jedna  z  nich,  a  později 
»nad  i  druhá,  do  radního  domu,  měly  ráz  lékáren  obecních, 
městských,  ač  soukromému  právu  lékárníkovu  a  jeho  dědicův  se 
hovělo.  *) 

Po  apotečníkovi  Tomáši  v  Hoře  připomíná  se  apalykář  Václav, 
jenž  měl  jen  půl  apatyky,  ale  odbornou  práci  asi  všecku,  druhý  díl, 
polo^ička  lékárny,  náležela  panu  Janu  Charvátovi,  jejž  nepokládám 
lÁ  apatykáře, ')  ale  za  zlatníka  a  finančního  podpůrce  „dolejší^ 
apatyky.  Od  dcery  Charvátovy  koupil  Dr.  Jan  Švank  polovici  apa- 
lyky  r.  1500  za  100  kop  (sotva  českých) ') ;  druhou  půli  získal  dřív 
nebo  později  a  byl  na  Horách  přes  dvacet  let  apatekářem  i  lékařem 
praktikem.  Jeho  r.  1503  král  Vladislav  přichraňuje  proti  nějakému 
německému  apotečníkovi,  jenž  se  chtěl  na  Horách  usaditi.  Král 
poroučí  šepmistrům,  aby  tomu  Němci  apatyky  nedopouštěli,  neboť 
švank  „k  horám  znamenitý  důkladník  jest^'  a  ,,nezdá  se  nám  od 
cizozemců  ani  jiných  lidí  k  jeho  škodě  takového  útisku  naň  do- 
pustiti".*) Druhou  lékárnu  horskou,  jež  slula  „svrchní",  „hořejší", 
měl  r.  1486  apotekář  Jan,  po  něm  r.  1504  Jiří,  a  r.  1514  jmenuje 
56  Jindřich,  jenž  koupil  korpus  apoteky  od  Barbory  apotekářky 
(zajisté  vdovy)  za  36  kop.*) 

Z  jiných  měst  mimo  Horu  uvádí  se  Mýto,  že  mělo  apatyku 
v  XV.  věku;  r.  1612  v  Plzni  oceňují  dům  s  apatykou  400  k.  míš. ; 
r.  1526  doktor  Šturz  zřídil  lékárnu  v  Jáchymové;®)  na  hranici 
české  v  Jihlavě  první  apatyka  z  téže  doby. '')  Zdá  se,  že  právě  teprv 
od  konce  naší  periody  po  venkově  lékárny  se  rozšiřovaly. 


»)  Šimek,  Véstník  Spol.  Nauk.  1896.  I.  O  lékárnicích  atd. 

*)  Nalezl  jsem  jeho  kflafl  z  r.  1486  ▼  knize  arch.  horsk  t.  236,  a  tu  má 
Charvát  >sklep  zlatnick^<;  y  hojném  majetku  syém  uvádí  půl  apatyky,  ozna- 
muje, že  chtél  >ustavíti«  (podnikatel!)  v  Praze  apatyku  a  učinil  nékterý  náklad, 
na  néjž  dává  právo  >apatekáři<  Václavovi,  »který  se  mnú  jest.<  Byl  tedy  Václav 
odborný  společník  zlatníkův. 

»)  Simek,  1.  c.  8. 

*)  Diplomatář  musejní.  1503.  U  Simka,  1.  c,  str.  4.  Vykládám  si  dotčený 
útisk  v  tom,  že  Nčmee  chtél  tu  založiti  apatyku  novou,  nebo  se  třel  k  polovici 
apatyky  Svankovy. 

')  Simek,  1.  c,  4.  2e  platil  >činži<  městským  hospodářům,  z  toho  Simek 
soudí,  2e  apatyka  byla  Již  také  v  radnici. 

*)  Strnad.  Listář.  U.  630.  Mathesii.  Bergpostill. 

O  D*Elvert,  Iglau.  245. 

36* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


564  Kniha  III.  5.  Živnosti  osobních  služeb. 

Ostatní  živnostníci  oboru  služeb  jsou  již  všickni  kategorie  nižší 
nežli  předešlí.  Nejprv  jsou  tu  zase  šrotéři  (skladčí,  ližnici,  lihov- 
níci,  ladaři),  o  jichž  práci  položeno  již  v  periodě  předešlé.  V  léto 
době  bývají  v  pražských  pramenech  zváni  latině  podivným  jménem 
ludibridarii.  ^)  Obce  užívaly  šrotéřství  pro  důchod  svůj  i  k  celni 
kontrole.  V  Pražských  městech  obce  pronajímaly  živnost  šrotéřskou 
po  jednotlivých  městských  „čtvrtích"  čili  po  haldách  ;^  skupina 
šrotéřů,  kteří  musili  míti  povoz  svůj,  náležela  k  určité  haldě  dřevní: 
člen  haldy  mohl  svou  právní  část  šrotéřskou  odprodati  komukoli, 
byf  nebyl  šrotýřem.  K  některému  podílu  haldy  „šlotýřské"  i  několik 
šrotéřů  se  shrnulo  stejným  nákladem,  stejným  užitkem.  Z  haldy 
šrotéři  musili  k  obci  platiti  dle  počtu  vozů,  s  kterými  obecenstvu 
posluhovali.  Známe  to  zřízení  z  r.  1451.  Až  do  toho  roku  mela 
„halda  poříčská"  jen  dva  vozy;  na  jeden  vůz  bylo  pět  podilnikú. 
na  druhý  čtyři.  Roku  praveného  dovolili  konšelé  novoměstští,  aby 
byl  k  haldě  třetí  vůz  a  z  těch  tří  vozů  aby  šrotéři  platili  obci 
ročně  8  kop ;  při  tom  uloženo  šrotéřům,  aby  sousedů,  kteří  „šrůtky" 
jejich  potřebují,  nemeškali  pod  trestem.  Šrotýřů  bylo  v  Praze  asi 
mnoho  pro  velikou  produkci  piva  a  množství  sladoven  a  pivoviirti, 
k  nimž  právě  šrotýři  pracovali.  Ostatně  známe  na  Novém  méste 
8  hald  *)  a  při  každé  bylo  7,  8  i  víc  šrotýřů  mistrů,  každý  s  čeledi. 
Podivno  tedy,  že  k  měšťanství  Starého  města  v  naší  periodě  dostalo 
se  jen  6  šrotéřů,  jakožto  majitelů  domův,  k  přísaze  proti  „pikartůiu" 
r.  1524  že  přišlo  jich  z  obou  měst  také  jen  šest.  V  městech  ven- 
kovských byl  některý  šrotéř  tou  dobou  všude,  jenže  přičítán  tužeji 
než  v  Praze  k  zřízencům  obecním. 

I  v  této  době  posluhovali  pivovárům  vodou  vodáci ;  větši  měrou 
zaměstnáni  bývali  v  Praze  až  do  postavení  vodních  věží,  od  kdy 
hnána  voda  do  pivovárů  po  trubách.  Při  městech  čilejších  bývali 
vždy  vozkové,  vozatajové,  formané,  kteří  posluhovali  cestu- 
jícím i  obchodu.  K  staroměstskému  měšfanství  přihlásilo  se  oil 
r.  1420 — 1526  úhrnem  třináct  vozků  (vectores),  z  nichž  jediný  má 
německé  jméno  Sak.  .Dva  z  vozatajů  dostali  se  do  městských  rad, 
Jan  r.  1431  na  Malé  Straně,  HaveL  r.  1435  na  Novém  městě. 
V  Rakovníce  pobýval  v  XV.  století  vždy  jeden  nebo  dva  vozatajové. 


*)  Důkaz,  že  ludibridaríus  je  šrotéř,  viz  y  knize  arch.  pražs.,  2090.  179. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  2133.  Halda  u  sv.  Petra,  na  Poří6i  Pecinovská,  Na  dlu- 
žení, halda  Kozlovská,  halda  Slovanská  (u  £inaus),  halda  u  vozů  svatoStépan- 
ských,  u  vozů  rathouzských  árotéřů,  halda  Koůská  (na  Koůs.  trhu). 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Srotýfi,  vozkové,  brusiči.  565 

na  Táboře  r.  1432  spočítáno  jich  sedm.  Tof  přiklad  z  města  malého 
a  většího. 

Specialisté  povozničtí  byli  kárníci.  Těch  pospolu  s  formany 
přišlo  r.  1524  z  obou  Pražských  měst  k  přísaze  na  radnici  13, 
což  není  právě  mnoho.  V  Praze  byli  k  službám  také  ko léční ci 
(trakařníci),  lidé  nádenní;  jen  jednoho  jsme  nalezli  mezi  měšťany 
na  Starém  městě. 

K  služebným  živnostem  v  této  době  dále  nutno  zase  přičísli 
slejféře  (brusiče),  kteří  posluhovali  kolika  řemeslům  kovodělným. 
Někde  obec  držela  brusírnu  a  najímala  ji  brusičovi ;  někde  řemeslníci, 
bnisu  potřební,  složili  se  na  postavení  brusírny  sami;  brusič  byl 
pak  v  jejich  službách.  Takž  víme,  že  Kouřimští  dovolili  r.  1492 
mistrům  čtyřem,  tesařům  a  kovářům,  aby  si  postavili  svým  nákladem 
brusnici,  v  níž  by  ostřili  sekyry  a  jiné  nástroje  —  aedificium  ad 
acuendas  secures  et  alia  instrumenta  —  a  z  toho  místa  aby  k  obci 
platívali  ročně  kopu  českých  grošů  činže  (censu).  ^)  Pražskou  brusnici 
u  mostu  při  mlýnech  drželi  již  r.  1436  nožíři ;  jmenuje  se  Johannes 
nožír  „cum  sociis"  (se  soudruhy),  tedy  jakás  společnost  nožířská; 
platili  z  brusnice  týdně  24  grošů  českých. ')  Také  z  r.  1461  máme 
zprávu,  že  nožíři  jsou  té  brusnice  nájemci.  *)  ŠJejfíř  zdejší  byl  tedy 
v  službách  nožířů.  Zajímavo,  že  také  Landškrounští  r.  1611  najímají 
brusírnu  v  Albrechticích  nožíři  Štěpánovi,*)  v  jehož  podruží  pak 
byl  šlejfiř.  Do  měšfanstva  v  Starém  městě  vstoupilo  od  r.  1447  až 
1526  úhmkem  11  brusičů;  to  byli  tedy  měšťané  s  domy,  lidé  zá- 
možnější. Jeden  z  nich  zove  se  zvlášť  „šlejfířem  břitev",  tedy 
speciahsta. 

Veliký  počet  lidí,  zvláště  v  Praze,  náležel  k  živnosti,  jež  širokým 
jménem  slula  nádennickou  a  specialisovala  se  v  nejrozmanitější  za- 
městnáni. Především  tu  byli  ti,  kteří  se  zvali  jen  nádenní  ky 
(diet árii);  ti  byli  ke  všem  práčem.  V  Pražských  městech  nebyli 
to  samí  chuďasové;  nalezli  jsme  jich  od  polovice  XV.  věku  do  konce 
periody  1 1  mezi  měšťany  staropražskými,  byli  to  ledy  sousedé  s  domy. 
Arci  možná  že  s  domy  malými ;  neboř  r.  1469  prodává  malostranský 
dietarius  Andreas  dům  za  půl  čtvrté  kopy  a  rok  před  tím  nádenník 


*)  Arch.  Zems.  Opis  z  Kouřim,  pamét  knih.,  fol.  49. 
■)  Arch.  pražs.  Účty  mostecké. 

•)  Klamperna  nožíř  r.  1461    má  tam   řemeslné  véci,   jež  odkazuje   Slejléři 
Fukalovi.  Arch.  pražs.,  č.  2119.  L.  3. 

*)  LandSkr.  kn.  mésls.  z  r.  1487.  pag.   102.  Opis  v  zemsk    arch. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


56G  Kniha  IH  5.  Živnosti  osobních  služeb. 

Václav  svůj  dům  za  čtyři.  *)  Tof  tedy  domečky.  Význačno  také,  že 
r.  1524  k  přísaze  náboženské  na  radní  dům  povoláno  bylo  ze  Sta- 
rého a  Nového  města  44  nádenníků;  tedy  vládcům  na  radnici  na 
těch  lidech  záleželo.    Zajímavo,  že  mezi  nimi  všemi  jediný  Němec. 

K  specialistům  nádennickým  náležejí  trákaři  (nosiči)  a  ti. 
jimž  v  pramenech  jméno  „p o  m aha  či".  Najdeš  je  v  Praze  nejspíš 
v  pivovarech;*)  z  nich  byli  se  zvláštní  prací  mí  seči;  dále  sem 
příslušejí  drvoštépové,  kteří  palicí  a  klínem  i  sekyrami  před 
domy  štípali  dřeva ;  i  z  těch  nejeden  došel  pražského  měštanství  a 
domu.  Jim  blízci  jsou  kolnici  a  beranníci,  kteří  vbíjeU  v  Praze 
do  Vltavy  kůly  a  berany.  *)  Nějací  nádenníci  mezi  pilaři  sluli 
„tálníky".*)  Zde  zase  nutno  učiniti  aspoň  zmínku  o  plavcích 
dřev,  kteří  seděli  na  březích,  v  Praze  zvláště  v  PodskaU,  a  byli 
mistři  a  čeleď  plavecká.  K  nim  příslušejí  „váli či  dřev"  nebo 
„valiči  lesa"*)  a  „naplavači". 

V  přehlede  živností  městských  nesmí^jí  scházeti  převoznici 
kteří  převoz  obyčejně  najímali  a  se  svou  čeledi  provozovaU.  Také 
jiný  kterýkoli  soused  mohl  převoz  najmouti  a  převozníka  vzíti  do 
své  služby.  Podskalský  přívoz  r.  1616  pronajat  na  rok  za  50  kop 
míšeňských  dvěma  sousedům  od  novoměstského  úřadu  šestipanského.  | 
Převozníkům  se  při  nájmu  ukládalo,  aby  lidí  nemeškah  a  se  svou 
čeledí  na  ně  nekřikali.  ^  | 

Tu  a  tam  i  při  městech  nacházíme  tou  dobou  uhlíře  (carbo- 
nista) ;  uhlíře  pražské  však  pokládáme  ža  obchodníky  uhlím  a  ne 
za  paliče  dřev.  K  živnostem  služebným  příslušejí  také  šenkéři 
a  šenkéřky,  zaměstnané  v  obchodě  pivném  a  vinném,  dělnici 
při  městském  hospodářství,  oráči,  jimž  dáváno  i  jméno  rataj- 
číků  (v  Čáslavi),  s  podružnými  pohoniči  a  pluhaři. 

K  nádenníkům  přičísti  Izepradlí  a  všelikou  ženskou  čeled 
služebnou  na  půl  roku  najímanou;  r.  1510  nalezli  jsme  v  Praze 
topiče,  slul  Jan  Nedělník,  a  r.  1519  také  nějakého  Václava, 
„který  světnici  tře";')    tedy  specialisty.     Konec  naší  periody 

')  Arch.  pražs.,  č.  2080.  226.  216. 

*)  >Jan  pomahač  v  pivovářích*  r.  1474,  Arch.  pražs,  č.  2080.  278. 
•)  R.  1436  jsou  v  úfttech  mostních  psáni  s  týdenním  platem. 
*)  Miscell.  16.  P.  17.  Arch.  pražs. 
')  V  oučtech  mostních  r.  1436. 
•)  Arch.  pražs ,  č.  2133.  56.  2.  a  j. 

')  Archiv  pražský,  6.  2091.  L.  28.  Archiv  pražský,  Miscell.  t,  92.  V  ksafl 
Koukolky. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Huclpi.  667 

shledali  jsme  i  v  Praze  několik  myslivců  (venator,  Iotčí)  ;  takž  jeden 
^Paulus)  r.  1488  prodává  dům  na  Novém  měslě;')  roku  asi  1517 
přihlašuje  se  k  měšfanství  staropražskému  „myslivec^  Krahulík, 
který  snad  mél  v  Praze  nějaké  odborné  služebné  zaměstnání.  Dvůr 
královský  a  obory  u  Prahy  ovšem  měly  také  své  myslivce.  R.  1471 
královna  Johanna  jednomu  z  nich,  myslivci  Machulovi  z  Nového 
města,  pouští  na  Hradčanech  dům.  *) 

Naposled  uvedena  budiž  ještě  živnost  hudební.  Vyskytly í 
se  dosti  zhusta  pištci  a  trubači.  V  Starém  městě  tři  trubači, 
z  nichž  jeden  Němec,  připuštěni  k  měšfanství.  R.  1486  jen  Jiřík 
.tibicena^  mezi  konšely  na  Novém  městě.  Zůstalo  mu  potom  jméno 
Trubače.  •)  Často  dějí  se  zmínky  o  královských  trubačích.  R.  1459 
trubač  krále  Jiřího  Hanuš  kupiye  dům  na  Novém  městě;  r.  1463 
totéž  činí  Petr  „tibicina  regis^,  a  r.  1484  Matějček  trubač  krále 
Vladislavův.  *) 

V  knihách  novoměstských  nalezli  jsme  také  Jakuba,  po  živnosti 
zpěváka;  byl  člověk  zámožný. ')  Hudci  a  zpěváci,  pokud  vedli 
svoje  uměni  po  živnostensku,  nebyli  v  očích  tehdejších  lidí  daleci 
žertéřův,  kejklířů,  šerméřův  a  jiných  lidí  živností  toulavých. 
Lépe  asi  vážen  byl  tancmeistr  Erazim  z  Čermníku,  jenž  učil 
syny  Jiřího  krále,  vždyt  dostal  se  později  do  městské  rady  v  Praze. 
Hrobník,  rasové  a  kati  byli  svou  živností  v  službách  obecních 
a  náleželi  k  čeledi  „zadní*'  a  „podlejší'^. 

Shledáváme  v  odboru  živnostenských  služeb  šestačtyřicateru 
živnost. 


Tím  soupis  rozmanitých  řemesel  a  živností  periody,  kterouž 
jsme  nazvali  husitskou  (1420 — 1526),  skončen.  Uvedeno  jménem 
261  řemeslných  a  živnostenských  zaměstnání  (mimo  obchodní), 
ledy  aspoĎ  o  třicatero  řemesel  víc,  nežli  bylo  v  slavné  době  lucem- 
burské. Doba  husitská  byla  nebezpečně  nepokojná,  po  dvakráte  byla 


*)  Arch.  prais.,  č.  2069.  J.  20. 

')  Arch.  pražs.,  č.  2253.  22. 

')  Arch.  pražs.,  6.  2089.  C.  15. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  2085.  H.  3.,  6.  2086.  B.  20.,  &.  2089.  A.  2.  1489  Kadpar 
a  František  tibicenae  královi  se  připomínají  na  Hradčanech  s  domy  č.  2253.  45., 
č.  72.  34.  Tomek,  D.  P.,  IX.,  262  shledal  10  trubaftů.  Uvádíme  o  některého  víc. 

•)  Arch.  pražs.,  6.  2079.  99.  R.  1515  2092.  70. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


668  Kniha  III.  5.  Počty  úhrnné. 

naplněna  vzteklou  válkou,  v  niž  po  dvakráte  šlo  o  zkázu  našeho 
národa,  a  přece  v  době  té  nejen]  že  udržela  se  česká  industrie  na 
stejné  míře,  ale  ona  rozmanitosti  svých  repraesentantů  dokonce 
i  vzrostla  nad  dobu  předešlou,  slavnou  a  Uidnou.  To  vyvrací  do- 
savadni  míněni,  od  domácích  i  cizích  s  různým  úmyslem  zhusta 
opakované.  Že  po  době  lucemburské  nastala  doba  průmyslnébo. 
uměleckého  a  hospodářského  úpadku.  V  oné  veliké  hojnosti  a  roz- 
manitosti řemesla  českého  není  úpadku  viděti:  vyložená  tu  roz- 
manitost a  bohaté  štěpení  hmotných  výkonův  a  prací  českých  lidi. 
tolikerá  řemesla,  umělecká  a  živnostenská  zaměstknání  musí  přece 
badatele  i  čtoucího  přesvědčiti  o  pokroku  českého  života  hospodář- 
ského a  kulturního. 

Jako  při  periodě  předešlé,  stejně  tak  i  teď  každý  postřehl,  ž^ 
v  rozmanitém  odštěpování  obmezenějších  průmyslových  živností  od 
hlavních  netkví  ani  zdání  moderní  dělby  práce.  Bylo  to  vždy  zase 
jen  drobení  a  zužování  práce  a  nic  víc;  některé  drobení  bylo  jen 
na  čas  trvalým.  Proto  by  nás  v  úsudku  o  pokročilé  kultuře  doby 
husitské  nemátlo,  kdybychom  byli  z  nadepsaných  drobných  řemesel 
a  živnostenských  zaměstnání  ztratili  třeba  dvacet.  Ostatně  v  sezname 
objevuje  se  i  průmysl  docela  nový  (papírny,  knihotisk),  a  to  kul- 
turním významem  vydá  za  hromadu  drobné  industrie,  kterou,  ne- 
bylo-li  jí  kde,  jiný  řemeslník  zastal  také. 

Z  vylíčení  zevrubného  čtoucí  zajisté  utvrdil  se  také  v  tom  pře- 
svědčení, že  perioda  od  r.  1420 — 1626  je  doba  ryze  českého  našeho 
řemesla,  prostého  i  uměleckého,  nebof  •  počet  cizích  řemeslníkův 
a  živnostníků,  jakož  jsme  je  všude  věrně  ohlásili,  jest  k  celku  ne- 
patrný velmi.  V  některých  městech  až  do  konce  periody  nenajdeí^ 
vůbec  ani  jediného  Němce.  O  Polácích  se  ví,  že  bývali  v  řemeslech 
českých  měst,  ale  po  r.  1460  prý  z  podezření  kladených  ohĎů  byli 
odevšad  vyháněni.  *)  Po  nastoupení  krále  Vladislava  Poláka  v  Cechách 
objevují  se  zase. 

Na  konec  opět  otázka,  kolik  z  uvedených  řemesel  a  živnosti 
bylo  za  této  doby  v  jednotlivých  městech  v  stejný  čas  pospolu. 
Z  Pražských  měst  obou  větších  (ze  Starého  a  Nového)  na  štěstí 
zachovala  se  nám  sic  neúplná,  bezděčná,  ale  nad  míru  vzáci.a 
a  důležitá  statistika  z  roku  jednoho,  ta  poučuje  o  poctě  současných 
mistrů  a  rozmanitosti    pražské  industrie  a  mimo  to  potvrzuje  na.^ 


»)  Tomek,  D.  R,  VIL,  9. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kolik  femeslníků  t  Praze.  569 

hořejší  soudy  a  důsledky  ve  yáech  kusech  znamenitě.  R.  1624  toliž 
strana  Paskova  v  spojené  Praze  proti  zánovním  luterským  provedla 
násilný  kousek  pod  formou  nevinnou.  Sepsány  jsou  artikule  kališ- 
nické  (proti  hostinskému  novému  učeni)  a  voláni  sousedé  a  měštané 
obojího  města  na  radní  dům,  aby  ruky  dáním  přistupovali  k  arti- 
kulům ;  kdo  slíbili,  zapsáni  do  knihy  městské,  jakoby  znovu  a  bez- 
pečněji vstupovali  v  měšťanství,  nebof  luterána,  jenž  by  neslíbil, 
strana  kališná  a  vládnoucí  mínila  vyloučiti  z  obce  jakožto  kacíře 
a  pikarta.  Někteří  již  také  před  slibem  utekli  z  měst.  Při  slibování 
tom  hlavně  hledělo  se  k  řemeslníkům,  nebo  při  těch  vždy  bývala 
v  městech  první  hnutí. 

Tehda  složilo  slib  úhrnem  1868  měšfanů  z  dvou  měst  Pražských ; 
z  těch  řemeslem  zřejmě  označeno  1429.^)  Zajisté,  že  i  v  ostatku 
ještě  přemnozí  byli  řemeslníky,  ale  pís€ď  nezapsal  řemeslo,  než  jen 
jméno  muže.  A  takž  dostalo  se  potomkům  hodnověrné  zprávy, 
kterak  v  Praze  Staré  a  Nové  stálo  řemeslo  a  živnosti  r.  1524. 
Živností  potravin  a  nápojů  se  dotýkajících  shledali  jsme  patnáctero 
s  377  mistry;  německých  jmen  mezi  nimi  shledáno  12;  textilních 
živností  desatero  o  209  mistrech,  mezi  nimiž  zřejmých  Němců 
pouze  6;  tuky  obíralo  se  patero  řemeslo,  držící  v  sobě  21  mistrů. 
Němce  v  nich  není.  O  kovech  pracovalo  třináctero  řemeslo,  v  něm 
200  mistrů,  z  nichž  Němců  5.  O  dřevě  pracujících  dostavilo  se  na 
radní  dům  desatero  řemesel,  zastoupených  73  mistry.  V  těch  Němci  3. 
O  kožich  a  kožemi  pracujících  jedenáctero  řemeslo  s  375  mistry, 
z  nichž  6  německých.  Řemesel  od  skla,  hlíny,  kosti  zapsáno  šestero 
s  31  mistry.  Němce  není  při  nich.  Uměleckých  a  jim  pomocných 
řemesel  sedmero  zaznamenáno  s  47  mistry.  V  těch  jen  2  Němci. 
Naposled  spočítali  jsme  14  služebných  živností,  jež  provozovalo  96 
měšfanů;  z  těch  4  Němci. 

Což  to  imposantní  číslo  úhrnné!  Zastoupeno  řemesel  a  živností 
víc  než  devadesátero,  *)  a  v  nich  1429  mistrů !  V  tom  poctě  což 
málo  jest  36  Němců  (3Vo),  proti  1393  českým  mistrům! 

')  Zápis  v  knize  arch.  pražs.  č.  994.  89—100. 

■)  Zajímavo  k  přirovnání,  že  v  Praze  r.  1903  nebylo  víc  živností  řemeslných 
než  osmdesálero.  V  nich  jsou  čalounici,  litografové,  malíři  porcelánu,  kominíci, 
strojníci,  foto^afové,  stavitelé  pian,  jichž  stará  doba  neznala.  Arci  přirovnávajíce 
naši  dobu  k  středověké,  nesmíme  z  mysli  pustiti,  že  v  starších  dobách  všecko 
všudy  řemeslo  musilo  býti  v  méstech  shrnuto,  kdežto  dnes  rozprostírá  se  volně 
kdekolivěk  v  okolí  mést  a  po  venkově,  takže  poměrný  počet  řemesel  k  populaci 


Digitized  by  VjOOQ IC 


^70  Kniha  UL  5.  Počty  úhrnné. 

Žel,  že  obraz  statistický  není  úplný.  Schází  nám  počet  měšfanůr 
a  mistrů  luterských.  Těch  Pasek  a  jeho  pomocníci  nahoru  nepostili, 
prý  přebírali  se  v  nich  jako  v  hnilicích.  *)  Ale  příliš  mnoho  prote- 
stantů nemohlo  jistě  býti.  Vždyf  byli  tehda  i  v  Němcích  teprre 
v  začátcích.  *)  Statistický  obraz  náš  jest  tedy  kusý  poněkud,  ale 
poučuje  výborně.  Není  pochyby,  kdyby  na  radní  dům  byli  voláni 
bývali  měšfané  z  Malé  Strany  a  s  Hradčan  a  s  nimi  ze  všech  měst 
Pražských  také  řemeslničtí  podruzi  a  všelijací  obyvatelé,  že  by 
řemeslných  zaměstnání  bývalo  se  nám  vyskytlo  víc  a  počet  osob 
se  byl  znásobil.  Takto  však  béřeme  za  vděk  s  tím,  co  se  nán. 
v  zápisech  zachovalo. 

Z  měst  venkovských  není  pro  XV.  století  zpráv  tak  obsažných 
jako  z  Prahy.  Víme  a  v  příští  kapitole  povíme,  kolik  cechů  to  ono 
město  mělo,  ale  kolikero  řemeslo,  o  tom  již  zpráv  méně.  Na  po- 
učenou, kterak  stálo  řemeslo  koncem  této  periody,  vybrali  jsniť 
město  Slaný,  které  v  XV.  i  v  XVI.  věku  klade  se  co  do  síly  hospo- 
dářské a  populační  skoro  do  prostředka  královských  mést  v  Cechách. 
Mezi  31  držívá  14té  místo. «)  R,  1469  uvádí  se  v  Slaném  21  řemesel 
Nejvíc  řezníků,  sladovníků,  soukenníků  a  ševců.  Poněvadž  králi 
Jiřímu  každé  to  řemeslo  vydalo  na  vojnu  po  čtyřech  vojácích,  sou- 
díme, že  byla  ta  řemesla  stejně  silná.  Po  nich  pekaři  ještě  měl 
hojný  počet,  neboť  poslali  vojáky  tři.  Naproti  tomu  ostatních  16 
íemesel,  zastupujících  všecky  hlavní  kategorie  práce  (textilniky,  kovo- 


dnes  jest  jiný  nežli  za  stára;  dnes  rozdílu  mezi  venkovem  a  méslem  v  it-cb 
Técech  není. 

O  Bartoš,  Kronika  81. 

')  Bohužel  nejsou  bezpečné  povědomé  ani  počty  téch,  kteří  potom  z  Prahr 
vypověděni.  Tomek  (D.  P.  X.  681)  jich  uvádí  do  65.  Mezi  žalobci  protestantskvD^ 
v  reg.  komorn.  soudu  r.  1628  opakuje  se  27  jmen,  v  nichž  8  j«meslniků. 

')  Sestavili  jsme  si  stupnici  měst  dle  zápisu  v  knize  stříbrské  (v  plzeo. 
arch.  č.  242),  jímž  se  vypisuje,  kolik  které  město  mužův  a  koní  r.  1525,  tedy. 
v  konec  naší  periody,  podle  své  povinnosti  dalo  králi  na  pomoc  proti  TurkoTÍ: 
P|raha  (tři  města)  dala  500  vojáků,  100  koní,  Hradec  aTáborpol20  maiidi 
20  koních;  Hora  100,  20;  Zatec  100,  14;  Klatovy  100,  13;  Písek  89, 14;  Litoméřicp 
bO,  13;  Nymburk  70,  14;  Plzei^,  Chrudim  a  Budějovice  po  60,  10;  Louny  60, 13: 
Slaný  45,  14.  Ostatní  města  dala  všecka  méně.  Mýto  dalo  sic  50  mužů,  ale  jei 
10  koní;  Kouřim  40,  5;  stejně  tak  KadaĎ,  Domažlice;  Most  30,  5;  st^né  tolik 
Kolín,  Stříbro.  Brod  poslal  80,  3;  Mělník  25,  2;  Beroun  21,  1;  stejné  Vodňacy: 
SuSice  o  1  koně  víc;  Čáslav  20,  0;  Oustí  15,  1;  Jaroměř  10,  2;  Polička  6,  2: 
Dvůr  5,  0.  S  touto  tabulí  srovnávají  se  tato  města  i  dle  počtu  osedlých  nebo  dl'- 
mědCanských  domů. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kolikeré  řemefllo  venku.  671 

dělníky,  mistry  obrábéjící  dřevo,  hlínu,  i  umělecké  řemeslníky)  bylo 
počtem  asi  skrovno,  vydávajít  buď  jen  jednoho  vojáka  nebo  není 
psáno  nic. 

Takž  bylo  co  do  druhů  živností  a  řemesel  opatřeno  konec 
XV.  věku  město  prostředm'. 

V  Hoře,  kteráž  bývala  co  do  populace  v  řadě  měst  královských 
třetí  nebo  druhá,  od  r.  1481 — 1518  spočítáno  hlavních  řemesel 
pospolu  34,  nepřihlížeje  k  Živnostem  hornickým.  Potravinných  shle- 
dáno čtvero,  textilních  a  jim  nejbližších  6 ;  kovodělných  6,  o  dřevě 
pracujících  3,  kůže  spracujících  4,  a  ostatních  všelijakých  desatero.  *) 
Poněvadž  všecka  ta  řemesla  a  Živnosti  mají  ráz  hlavních  zaměstknání 
a  prací,  trváme,  že  na.  Horách  skutečně  bylo  aspoĎ  jednou  tolik 
průmyslových  zaměstnání  drobných.  Ostatně  scházejí  v  seznamu 
některá  i  důležitá,  ba  nezbytná  řemesla,  o  nichž  víme  zajisté,  že 
na  Horách  byla,  na  příklad  malíři,  platnéři,  pasíři  a  tesaři.  Páčíme 
tedy  stav  průmyslu  a  živností  v  městě,  co  do  velikosti  druhém  po 
Praze,  aspoň  na  šedesátero  řemeslo  a  živnost. 

Plzeň,  v  řadě  naší  deváté  město  po  Praze  (spolu  s  Budějovicemi 
a  Chrudimí)  měla  v  stejný  čas  42  řemesel  a  živností ;  9  potravinných, 
5  textilních,  oděvnických  a  příbuzných,  6  pracujících  o  dřevě, 
9  o  kovech,  5  o  kožichy  2  hlinou  a  tuky,  troje  umělecká  řemesla, 
dvoje  služebná  zaměstnání.*) 


*)  v  knize  memorabil.  taméjd.  arch.  a  v  sezname  Hejnicovč  uvádéjí  se: 
řezníci,  pekaři,  pivoTarníci,  sladovnici;  soukenníci,  tkadlci,  poslřihaCi,  rajféři, 
krejčí,  kloboučníci;  zlatníci,  konváři,  zámečníci,  kováři,  nožíři,  pudkaH  (střelci); 
stolaři,  truhláři,  bednáři,  koláři;  kožešnici,  koželuzi,  devci,  lefléři;  kamenníci, 
zedníci,  provazníci,  bojovníci,  mydláři,  olejníci,  hrnčíři,  lazebníci,  barvíři,  denkéři. 

*)  Klademe  sem  abecední  soupis  prof.  Strnada  (s  vyloučením  živností 
obchodních);  bečváři,  brniři,  hrnčíři,  jircháři,  kamenníci,  kloboučníci,  koláři, 
konváři,  kováři,  koželuzi,  kožeSníci,  krejčí,  lazebnici,  malíři,  mečíři,  mlynáři, 
mydláři,  nožíři,  olejnik,  pasíři,  pekaři,  pernikáři,  pintéři,  pivovarníci,  platnéři, 
postřihači,  provazníci,  rybáři,  řezníci,  sedláři,  sladovnici,  soukenníci,  stoiaříci, 
Sevci,  tesaři,  tkadlci,  uzdáři,  vozkové,  zahradníci,  zámečnici,  zedníci,  zlatníci.  Zají- 
ma?o  přirovnati  k  Plzni  a  vůbec  k  českým  mést&m  v  té  příčině  nejvétsí  město 
némecké  v  Cechách  Cheb.  Tu  bylo  r  1487  27  řemesel.  Jejich  soupis  zapsán 
v  arch.  chebském  (opis  v  zemsk.)  spolu  s  poznámkou,  kolik  každé  řemeslo  musilo 
vydati  trabantův  a  střelců.  Počet  vydán Jnih  střelců  uvedeme  v  závorkách,  ,z  něho 
vysvítá  početná  síla  toho  kterého  řemesla.  Tuchmacher  (15),  pirschenker  (12), 
íedrer  (16),  schuster  (10),  fleischer  (10),  kurschner  (7),  schmied  u.  wagner  (6). 
becker  u.  moller  (6),  lembecker  (4),  schiosser  (2),  Schneider  (10),  goldschmiede 
u.  zinngiesser  (2),  hofner  (3),  tuchscherer  (2),  pader  (1),  hutmacher  (2),  tischer  (2), 


Digitized  by  VjOOQ IC 


572  Kniha  III.  5.  Počty  úhrnné. 

Do  třetice  vširaneme-Ii  sobě  ještě  královského  města  nejmenšího. 
Dvora  Králové,  shledáme,  že  r.  1517  měli  tu  hlavních  řemesel 
a  živností  jen  dvanáctero.  *)  Náš  počet  na  základě  jediné  knihy 
archivní  zajisté  je  neúplný,  ale  nemyslíme,  že  v  skutečnosti  bylo 
ve  Dvoře  o  mnoho  víc  řemesel,  než  pravíme.  Náleželtě  Dvůr  již 
k  městům  spíš  zemědělským,  v  nichž  bývala  řemesla  jen  nejnutnější, 
obstarávající  lokální  a  individuální  potřebu. 

Podle  uvedených  tří  královských  měst,  nejmenšího,  prostředního 
a  dle  Hory  jakožto  z  největších  měst  venkovských,  přece  nelze 
o  poctě  řemesel  ostatních  měst  dohadovati  se,  neboí  některé  město 
neveliké  pro  svoji  polohu  příznivou  a  poměry  mimo  všecko  nadání 
a  nad  čekanou  míru  daleko  předčí  nad  město  valnější.  Na  příklad 
což  daleko  v  zadu  Beroun  stojí,  a  řemesel  v  XV.  století  tam  shle- 
dáváš šestačtyřicatero !  *) 

Za  příklad  poddanských  měst  posluž  Rakovník.  Náležel  ke 
Křivoklátu,  byl  městem  komorním  a  byl  z  větších  měst  vůbec. 
Měl  191  domů  a  chalup.  Spočeth  jsme  v  Rakovníce  37  řemesel; 
mistrů  dohádali  jsme  se  mezi  140 — 150.  Potravin  dotýkalo  se  patero 
řemesel,  textilních  s  krejčími  bylo  též  patero,  o  dřevě  a  kůži  pra- 
covali též  po  pěti,  kovy  zabývalo  se  šestero  řemeslo,  tuky  dvoje, 
osamělí  byli  voskář,  hrnčíř,  sklenář  a  hřebenář.  Služebnou  živnost 
měl  Rakovník  trojí  (lazebníky,  holiče,  vozku).') 


kOche  (1),  zaumstricker  u.  messerschmiede  (2),  sattler  (2),  pinter  (3),  zimmer- 
mann  ii.  maurer  (8). 

•)  Arch.  dvorský,  kn.  nejsiarší  fol.  23S.  Jsou  to:  bednáfi,  kováři,  kožiSníd 
krejčí,  mlynáři,  pivovárník,  řezníci,  siadovníci,  soukenníci,  ševci,  tkadlci  avoia- 
tajové. 

•)  Spočetli  jsme  řemesel  potravin  a  nápojů  se  dotýkajících  9,  textilních  7, 
od  dřeva  a  kůže  11,  od  kovů  9,  s  tuky,  hlínou,  sklem  zacházejících  6,  staveboi 
dvoje,  služební  živnost  dvojí.  Viz  Vávrův  Beroun. 

•)  Z  gruntov.  knihy  arch,  rakov.  Srovn.  též  Levého  Rakovník. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


VI. 
Cechy  a  monopol  městské  práce. 

Mésta  v  Čechách  byla  od  počátku  svého  samostatné  hospo- 
dářské  organismy  uzavřité ;  mívala  povrchní  nátěr  německý,  a  tudíž 
nedivno,  že  zemské  právo  české  si  mést  jakožto  živlu  cizího  ne- 
všímalo. Převratem  husitským  mésta  sčeštila  se  do  konce  a  dokonale, 
sblížila  se  organicky  k  dvěma  vyšším  stavům,  stala  se  zemským 
stavem,  získala  Idas  na  sněme,  zmocněla  politicky  a  uchvácením 
nového  jmění  i  hospodářsky  zmohutněla.  A  měst  politický  i  hospo- 
dářský vzrost  působil  přirozeně  i  v  rozvoj  řemeslných  a  živnostenských 
organisací.  Vzrostly  též,  ale  byly-li  řemeslné  organisace  královských 
mést  v  předešlé  době,  kde  se  vše  teprv  tvořilo,  závislý  na  městské 
správě,  závislost  ta  stala  se  teď  daleko  tužší  a  uvidíme  z  příkladů 
a  dokladů,  že  i  obsáhlejší.  V  městech  poddanských  arci  už  v  pře- 
dešlé době  všecka  autonomie  řemeslnická  visela  na  dobré  vůli 
vrchnosti;  v  tom  se  ted  nezměnilo  nic.  Jen  to  pozorujeme,  že  po 
příkladě  mést  královských  i  urozené  vrchnosti,  vidouce  svůj  prospěch, 
velmi  ochotně  řemeslníkům  propouštěly  organisovati  se. 

Organisací  živnostenských  v  Čechách  vesměs  přibývá  od  polo- 
vice XV.  věku,  tedy  po  vojně.  To  vykládáme  si  tím,  že  správy 
městské,  poznávajíce  úbytek  průmyslných  lidí  příběhy  vojenskými, 
za  některý  čas  velice  liberálně  přijímaly  nové  řemeslníky,  zanecháva- 
jíce jim  práci  a  živnost  svobodnou  a  ovšem  pro  pohodlí  města 
trpíce  i  volný  dovoz  práce  přespolních  živnostníkův.  Opakuje  se  tu 
zjev  z  prvních  dob  městských  zakládání. 

Ale  na  dlouho  tato  volnost  živnostenská  netrvala^  a  také  v  každém 
oboru  řemeslné  práce  nebylo  toho  potřebí,,  nebylof  ve  všem  o  lidi 


Digitized  by  VjOOQ IC 


574  Kniha  III.  6.  Cechy  a  monopol. 

nouze.  Sotva  že  se  v  městě  ocitlo  řemeslníků  stejného  oboru  několik, 
sdružili  se  v  spolek  po  způsobe  cechovním  a  donesli  si  na  radní 
dům  k  vrchnosti  hned  nebo  za  čas  *)  statuta  cechovní,  po  domácku 
usnesená  nebo  cizí  odjinud  vypůjčená  a  žádali  za  jich  stvrzení. 
Z  přemnohých  statut  světle  patmo,  že  řemeslníkům,  za  stvrzení 
žádajícím,  především  šlo  o  monopol  výroby  a  odbytu.  Cechy  této 
periody  měly  zajisté  rozmanité  účely  jako  již  v  době  předešlé,  ale 
neváháme  tvrditi,  že  živnostenský  monopol  byl  teď  při  řemeslnících 
na  místě  prvém;  patrně  snažili  se,  aby  mimo  jejich  korporaci  ne- 
bylo živnostenské  volnosti ;  *)  obmezili  sebe,  svobodu  jednotlivcovu, 
ale  snažili  se  tím  zabezpečiti  výživu  spolkovým  členům  a  řemeslu 
jako  celku  pojistiti  hospodářskou  existenci  samostatnou.  Doleji  uká- 
žeme, že  hnala  je  k  tomu  bázeň  z  cizí,  přespolní  soutěže.  •)  Jinače 
právní  řády  městské  práce  kodifikují  se  v  této  době  po  všech 
stránkách,  a  starší  řády  z  doby  předchozí  doplňují,  modifikují  se; 
který  cech  v  zmatcích  vojenských  o  svá  psaná  práva  přišel,  žádá 
teď  za  jich  obnovu. 

V  Pražských  městech  první  byli  nožíři,  kteří  r.  1427  dali  si  stvrditi 
nové  Články  cechovní  spolu  se  starými,  roku  následujícího  (1428) 
přišli  kožešníci  staroměstští.*)  Řezníci  Starého  i  Nového  města  a 
pasíři  s  měšečníky  a  toboláři  dali  si  r.  1437  stvrditi  svůj  cech  císařem 
Zikmundem.  *)  Kdysi  před  r.  1441  byl  stvrzen  společný  cech  stolařů 
obou  měst  Pražských  větších;  nadepsaného  roku  se  cech  výslovně 
připomíná.*)  R.  1442  novoměstští  nováci-ševci  k  starým  článkům 
přidavše  nové,  obdrželi  nové  potvrzení  svého  cechu.  V  letech  ná- 
sledujících do  polovice  století  za  primasovské  vlády  Pavla  Dětřichovic 
na  Novém  městě  dali  si  staré  cechy  své  stvrditi  ještě  uzdáři  (1445), 


')  Zlatníci  kutnohorští  mají  cech  mezí  sebou  jisté  jii  r.  1481  (lib.  memorab. 
taméjd.  arch.)  a  cechovní  artikule  jim  stvrzeny  r.  1493.  Orig.  petg.  arch.  kutnoh. 
Opis  Y  zemsk.  arch.  Arch.  horský,  č.  270. 

')  Tytéž  snahy  ve  Francii.  Histoire  generále.  Lavisse  et  Rambaud.  IL  521 

*}  Úsudek  nékterých  spisovatelů  národohospodářských,  že  nehnala  řemesl- 
níky bázeft  konkurence,  na  XV.  stol.  se  již  dobře  nehodí.  Tak  mohlo  býti  v  dobé 
předchozí. 

*)  Tím  doplňuje  se  Tomek,  D.  P.,  VIII.,  str.  361. 

*}  Roudnická  kníž.  knih.  Regist.  Sigism.  VI.  Opis  u  dra  Celakovského ;  Cod. 
ms.  V.  D.  b.  10.  p.  150.  O  novoměstských  nová  to  zpráva  z  arch.  miuist.  vnitn 
IV.  D.  7.,  fasc.  422. 

•)  Arch.  praž.,  č.  2099.  508.  Doplnék  k  Tomkovi,  D.  P.,  VDI ,  862. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Nov<^  organisace.  675 

kloboučníci  (1446),  provaznicí,  kováři  (též  1446)  a  naposled  souken- 
níci  (1447). ') 

Není  pochyby,  že  i  v  méstech  venkovských  řemeslníci  dřív  nebo 
později  obnovovali  svoje  cechy.  Soběslavští  krejčí,  jimž  r.  1446 
Oldřich  Rožmberský  cech  obnovil,  dí  v  listině,  že  staré  řády  vojnou 
potratili.  Takž  jisté  bylo  i  jinde  leckde. 

Nové  cechy  vznikaly,  jakož  přirozeno,  nejvíc  v  Praze.  Shledali 
jsme  jich  do  r.  1450  úhrnem  šestero.  Nejprv  to  byli  staroměstští 
rýmaři,  řemenáři  *)  (r.  1435),  jejichž  cech  pospolu  s  uzdáři  obnovuje 
se  zase  r.  1443,  po  nich  jehláři,  jichž  řád  se  objevme  r.  1436,  •) 
lyž  rok  vyskytují  se  „starší"  barvířů  kozí  na  Starém  městě;  tedy 
měli  už  cech ;  *)  odjinud  víme,  že  ten  cech  měli  spolu  s  rukavičníky 
obou  měst  Pražských,  ale  r«  1438  že  se  roztrhli  ve  dva  samostatné 
cechy.  ^)  R.  1443  objevuje  se  nový  cech  bečvářů  na  Novém  městě,  •) 
rok  potom  schválen  v  témž  městě  spolek  pekařů,  při  nichž  byli 
mlynáři  a  bezpochyby  již  tenkrát  také  pernikáři;  r.  1448  potvrzen 
lamž  cech  novokabátníků,  jenž  (bez  potvrzení)  vlastně  již  r.  1441 
se  v  pamětech  objevuje.  ^ 

Z  kusých  zpráv  měst  venkovských  pozorujeme,  že  sic  na  všech 
stranách  cechy  vznikají,  ale  jich  počet  úhrnný  byl  do  r.  1460  přece 
jen  skrovný.  Nápadně  zastoupeni  jsou  kožešníci  v  poctě  tom.  Takž 
r.  1429  litoměřičtí  kožešníci  dali  si  potvrditi  cechovní  řád,  ze  Sta- 
rého města  vypůjčený,  ®)  r.  1444  vznikl  cech  kožešníků  v  Mýtě,  *) 
r.  1445  kožešníci  v  Hoře  vystupují  korporativně  a  r.  1450  jest  cech 
téhož  řemesla  na  Táboře.  *^  Pak  již  jen  tu  a  tam  objevuje  se  ještě 
nejspíš  nový  cech  řeznický  a  ševcovský ;  řidčeji  suknářský,  pekařský 

•)  ftády  jsou  v  kn.  arch.  pražs.,  ft.  2083.  D.  20.  Miscell.  ft.  15.  P.  8.  P.  10. 
1  v  Arch.  Cesk.,  XIV.,  458.  4A9, 

*)  Toho  roku  totil  5teme  v  kn.  arch.  praž.  6.  87.  59.  o  jich  cechmistrech, 
tedy  cech  tu.  Obnova  cechu  jest  zapsána  y  arch.  pražs.,  č.  2099.  803.  Tím  do- 
plftuje  se  Tomek,  D.  ?.,  Vílí.,  361.  a  865. 

•)  Jeho  vidimus  ▼  mus.  Městském  pražs.  Tím  doplňuje  se  Tomek,  D.  ?., 
VlIL,  361. 

O  Arch.  pražs.,  č.  87.  81.  To«  doplnék  k  Tomkovi  1.  c. 

•)  Arch.  praž.,  C  2099.  458. 

*)  Miscell.  arch.  pražs.,  6.  15.,  F.  3.  Doplnék  to  k  Tomkovi,  1.  c. 

')  Miscell.  arch.  praž.,  č.  15.,  E.  1.  P.  11;  D.  14.  Diplomat,  mus.  Arch. 
Ces.  XIV.,  442.  R.  1491  jsou  u  nich  pernikáH  jistě. 

■)  Arch.  mus.  Cechy. 

')  Jirefiek,  Paměti,  ftád  dle  Kr.  Hradce. 

••)  Arch.  horsk.  6.  40.  Arch.  tábor.  Oddél.  cechů. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


576  Kniha  III.  6.  Cechy  a  monopol, 

a  krejčovský.  Z  neznámého  městečka  pánů  z  Vřesovic  (snad  ze 
Žlutíc)  zachoval  se  pergamenový  útržek  cechovního  řádu  sladovnického, 
což  do  r.  1450  opravdu  vzácnost.  *)  Na  panství  rožmberském  byl 
tou  dobou  organisačni  ruch  aspoĎ  tou  měrou  čilý,  že  zanechal 
v  pramenech  stopy.  R.  1430  krumlovští  soukennicl  dostávají  od 
Oldřicha  Rožmberského  řád  a  na  pečef  růži,  po  nich  r.  1484  souken- 
nicl soběslavští,  r.  1443  pekaři  krumlovští,  1445  řeznici  třeboášti. 
1447  řezníci  krumlovští,  v  jichž  potvrzení  Oldřich  vyznává,  že  schva- 
luje se  tu  zvyk,  dávno  užívaný.  *) 

Z  pramenů  vysvítá  také  čilý  ruch  řemeslných  organisaci  na 
panstvích  kláštera  tepelského  a  Jiřího  Berky  z  Dube.  Tu  zvláště 
v  České  Lípě  cechy  vznikaly,  při  čemž  význačno,  že  r.  1446  ševci 
lipští  obdrželi  řád  ševců  žitavských  z  Lužice;  *)  na  panství  tepelském 
zejména  v  městečku  Úterém  r.  1442  pekaři  a  řeznici  se  organisovali 
v  cech;  r.  1446  ševci.*) 

Po  roce  1450  cechovních  organisaci  v  Čechách  přibývá  patrné 
a  všude.  JestU  se  nám  podařilo  před  tím  rokem  sebrati  28  řádů 
cechovních,  od  roku  praveného  až  do  konce  periody  (1526)  máme 
jich  před  rukama  148.  Toto  číslo  jest  ovšem  významu  soukromého, 
jiný  badatel,  uzná-li  za  potřebí,  shledá  sobě  beze  vší  pochyby 
cechovních  statut  víc.  Ale  ze  148  statut  cechovních  lze  již  činiti 
soudy  dost  opřené  a  pravdě  na  nejvýš  podobné.  A  tu  vycházejí  na 
jevo  tyto  skutečnosti.  Nejvíc  cechů  je  řeznických.  Shromáždil  jsem 
si  jich  20.  Řezníků  mistrů  bývalo  tedy  nejvíc,  a  jim  především  na 
tom  záleželo,  aby  měli  monopol.  Po  nich  ve  sbírce  shledávám  počtem 
největším  (12)  statuta  cechovní,  ševcům  a  krejčím  náležitá;  pak 
počtem  nejbUžším  (8)  následují  sladovničtí  cechové,  což  jest  význanmo 
a  svědčí  o  velikém  vzrostu  toho  řemesla  od  poloviny  XV.  věku. 
Po  těch  následují  (po  sedmi)  soukenničtí  cechové  a  tkadlcovšti.  Při 
tom  zajfmavo,  že  první  tkadlcovský  cech  známe  již  z  r.  1465  z  Tře- 
benic,  *)  kdež  ho  měli  dřív  nežtU  v  Šluknově  (tu  teprv  r.  1500) 
a  v  Rumburce  (tu  teprv  r.  1515).  •)   Počtem  skrovnějším  (po  pěti) 


')  Arch.  mus.  bez  data  cca  1444?  Útržek-  sfiat  s  knížky  v  knihoyné  zámku 
Radičského  u  Sedlčan. 

•)  Arch.  P.  XIX.  195.  193.  Gross.  Arch.  Pam.  XVH.,  692.  685. 

•)  Knih.  Lobkovic,  v  Praze,  ruk.  č,  72.,  16.  řád. 

*)  Diplomat,  mus.  Opisy  z  Teplé. 

•)  Mést.  kniha  třebenic.  z  r.  1434.,  str.  46. 

•)  Wolkan,  Gesch.  d.  Liter.  36. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  staromiBstské.  677 

isledují  cechy  pekařské,  hrnčířské,  zednické  a  kameiičiké,  kovářské 
koželužské.  Z  ostatních  řemesel  shledali  jsme  si  po  celých  Cechách 
atuta  jen  po  dvou,  po  třech  kusech.  Jsou  to :  barvíři  kozí,  bednáři, 
■níři,  jehláři,  kloboučníci,  konváři,  kožešníci  (kteří  před  tím  byli 
jjnéjší),  lazebníci,  mečíři,  .mlynáři,  mydláři,  nožíři,  olejníci,  pasíři, 
ilaři,  provazníci,  puškaři,  rukavičníci,  sedláři,  stolaři  nebo  truhláři, 
ídáři,  vinopalové,  zámečníci,  zlatníci. 

Opakujeme,  že  naše  čísla  mají  význam  soukromé  sbírky  a  dají 
i  snadno  rozmnožiti,  *)  ale  tušíme,  že  i  z  rozmnožené  sbírky  vyšlo 
y  na  jevo,  která  že  většina  řemesel  nepřivedla  to  k  samostatnému 
ichu,  a  bylo  by  vždy  znáti,  že  nejrozšířenější  a  nejobyčejnější  po 
Sem  království  byly  cechy  potravinářské  a  ty,  jichž  řemeslo  odívá 
obouvá  lidi;  dále  vysvitlo  by  zajisté,  že  z  kovodělných  řemesel 
sté  nejspíš  kováři  docházeli  pro  svůj  větší  počet  organisace  cechovní. 
lěkterá  řemesla  —  zvláší  kovodělná  a  přepychová  —  přivedla  to 
in  v  Praze  k  sdružení  korporačnímu. 

Učiníme-li  si  zevrubnější  obhUdku  toho,  kterak  staré  organisace 
ívnostenské  se  utvrzovaly  a  nové  vznikaly,  v  Starém  městě 
*ražském  (od  r.  1450 — 1526),  shledáváme  se  nejprve  s  cechem 
mírů  r.  1454;*)  po  nich  r.  1456  dali  si  stvrditi  organisaci  sladov- 
ici  obou  Pražských  měst  větších ;  ^)  cech  staroměstských  po  letech 
*.  1520)  stvrzen  znova;  r.  1458  hlásili  se  s  cechem  zedníci  a  kamen- 
íci, kloboučníci,  *)  a  týž  ještě  rok  obdrželi  stvrzení  nových  artikulů 
lalíři  a  sklenáři.  Ztráta  listů  a  majestátů  starých,  která  je  potkala, 
i  sic  r.  1450  napravena,  Janda,  střelec  od  Poříčské  brány,  listy 
řinesl  z  úkrytu,  *)  ale  mistři  zatím  do  té  doby  usnášeli  se  potřebou 
vstupem  času  o  rozličných  nových  kusech,  z  nichž  některé  chtěli 
líti  na  konec  úředně  stvrzeny.  Čteme!  na  příklad  v  knize  malířů 

')  Poíítáme-li  v  38  tehdejších  městech  královských  jen  po  šesti  ceších, 
ydá  to  198  cechů,  tedy  daleko  víc>  než  naše  sbírka.  A  což  kdybychom  v  menších 
í^^tech  a  městečkách,  jichž  bylo  kolem  700  (archiv  Egrae,  zpráva  asi  z  r.  1550, 
^Ite  u.  státllein  732)  počítali  všude  jen  po  dvou  ceších! 

*)  Toho  roku  se  hádají  s  tovaryši.  Miscell.  arch.  praž.,  č.  31.  600.  Kdy  cech 
Mtečně  vznikl,  není  zachováno.  Tomek  vůbec  o  tom  cechu  nemá. 

')  MisceU.  arch.  praž.,  č.  16.  P.  16.  Arch.  Ces.  XIV.,  467. 

*)  Arch.  pražs.  998.  233.,  227.  U  Tomka  není  o  tom. 

')  Veliká  obec  Star.  města  r.  1460  Jandovi,  střeJci  od  Pofíčské  brány,  a  jeho 
•otomkům  polevila  v  berni  za  to,  že  »dal  jest  obci  listy  a  majestáty  císařské 
'  královské  i  jiné  listy,  jež  svědčí  na  práva  štítařská  a  malířská  na  požitek 
i  rozmnožení  našeho  města.*  Arch.  praž.,  č.  2084.  D.  28. 

Winter.  Dějiny  řemesla  a  obchodu  v  Čechách  v  XFV.  a  ▼  XV.  veka.  37 


Digitized  by  VjOOQ IC 


578  Kniha  ÍIL  6.  Cechy  a  monopol. 

již  při  r.  1435  sneseni,  aby  druh  druhu  netřel  se  do  díla,  nehaněl 
díla,  starším  aby  nebylo  v  řeč  vskakováno,  tajnost  cechu  aby  byla 
držána ;  v  týž  čas  naříkají  v  zápisné  knize,  že  zapomínají  se  práva 
jejich,  a  proto  prý  mají  žádost,  aby  svá  práva  véděli  a  slyšeli,  by 
svévolně  nebyla  zlehčována.  Ale  zapsáno  není,  jak  to  spravili.  Xa 
radní  dům  s  právy  ještě  nepřišli.  R.  1438  zase  čteme  nové  sneseni 

0  příspěvcích  na  opravu  řemesla  (pro  reformatione  ejusdemartifícii); 
tři  léta  potom  zase  snesli  se  o  trestu  tomu  mistru,  jenž  by  se  své- 
volně vytrhl  z  ostatních,  osočoval  řemeslo  a  žaloval  „k  pánonr. 
Tuf  hlásí  se  snaha  po  samostatnosti  cechovní  příčinou  jurisdikce. 
Nový  kus,   v  ceších  obyčejný,  přibyl  do  knihy  r.  1442;  totiž  trtst 

1  groše,  kdo  by  nepřišel  na  zavolanou  cechmistrů;  po  čase  — 
r.  1464  —  zase  objevuje  se  v  knize  snesení  nové,  jež  hodí  se  do 
příštích  statut ;  sneseno  bráti  od  nových  členů  přístupného  po  1  kopě. 
poněvadž  loni  ke  cti  krále  byl  náklad  veliký  na  korúhev,  i)erkylle 
a  svíce.  Tu  ponejprv  zřejmě  položeno  též  o  mistrovském  kuse 
a  o  pořádku  mezi  tovaryši.*) 

Zůstali  jsme  proti  rozvrhu  své  práce  při  malířských  sneseních 
poněkud  déle,  protože  malíři  jediní  jsou,  kteří  z  oné  doby  knihu 
svých  snesení  mají,  a  my  tudíž  do  jejich  rozvoje  můžeme  nahlédati 
krok  za  krokem;  jest  jisto,  že  tak  kus  po  kuse  doma  smlouvali 
a  zapisovali,  až  došlo  ke  konečné  kodifikaci.  V  cechovních  artikulích, 
jak  je  r.  1458  konšelé  malířům  a  spojeným  sklenářům  potvrdili, 
nacházíme  však  jeden,  jenž  v  knize  maUřů  po  domácku  snesen  ani 
zapsán  nebyl.  A  ten  je  nejdůležitější.  Pro  ten  bez  pochyby  chtěli 
nového  potvrzení  cechu  svého.  Je  to  kus  obšírný,  kterým  má  se 
překážeti  cizím,  přespolním  (čili  hostinským),  aby  nevozili  do  Prahy 
díla  svého.  Ohlašuje  se  ten  kus  již  v  úvodě  k  cechovnímu  řádu. 
Praví!  staroměstská  rada  městská,  že  malíři  a  sklenáři  ukázali  U>tv 
starodávné  a  podle  nich  i  nové  kusy  příhodné,  aby  byly  k  dřevním 
připsány  a  potvrzeny,  by  řemeslem  tím  lépe  se  mohU  živiti,  „přiekaz 
hostinných  nemajíc  ižádných"  (t.  j.  překážek  od  cizích. 
V  článcích  pak  stojí  zřejmě,  aby  „žádný  mistr  ani  tovaryš,  ani  kdoí 
jiný  světský  ani  duchovní,  jenž  s  nimi  v  cechu  není,  po  domích. 
pokojích,    stěnách,    kostelech,    v  klášteřích,    na   ulici  nemel  dělati. 


•)  Ta  usnesení  vytiSténa  v  Knize  bratr.  mal.  od  Paterý  a  Tadry  od  str.  70—78 
Z  uvedených  usnesení  již  snad  poznává  kde  kdo,  že  >bratr8tvo<  malířské  Kb 
femeslný  »cech«,  a  ne  pouhé  bratrstvo.  Mistrského  kosu  v  bratrstvé  nepotřeboTi.i 
Pangerl  (Buch  d.  Maleraeche)  pravé  r.  1454  bére  za  rok  proměny  bratrstva  t  cech 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  siaroméstské.  579 

mamenilé  pak  těch  věcí,  kteréž  se  od  rozličných  barev  dělají 
)enzlem."  *) 

Tím  došli  malíři  monopolu,  úředně  od  vrchnosti  uznaného, 
^onodámá  činnost  v  cechu  malířském  na  dlouho  neustala.  R.  1469 
;nášejí  se  o  způsob  přijímati  členy  do  cechu.  Způsob  není  nový, 
ile  v  usnesení  jest  dosavadní  zvyk  přesně  shrnut.  Roku  potom  1474 
nalíři  a  sklenáři  pražští  sestavili  si  opět  všecka  dosavadní  statuta 
r  celek.  Nazvali  to  „vyhledáním  z  práv  a  svolení"  a  v  úvodě  cech- 
nistři  vyznávají  povinnost  svou,  aby  „svolených  věcí  paměí  pro 
něněni  časů  nepominula  a  nezahynula,  ale  paměti  zápisů  déle 
i  pevněji  tvrzeny  byly,"  proto  prý  se  snažili,  aby  jednota  a  bratrstvo 
leumenšeno  bylo,  a  svobody  a  obdarováni  i  svolení  z  knih  shledali, 
,aby  ti,  jenž  v  svornosti  bratrstva  a  cechu  věrně  pracují,  bez  obtížení 
ímyslů  svých  v  řádích  a  svobodách  jich  podstatněji  a  užitečněji 
iláti  mohU."  Z  toho  mnohomluvného  úvodu  přece  nedopátráš.  se, 
)roč  vlastně  znova  si  sestavili  řád  a  nedovíš  se  také,  proč  ten  řád 
la  radnici  nebyl  schválen.  Snad  ho  tam  ani  nedonesli.  *)  Po  několika 
etech  (as  ke  konci  století)  malíři  a  sklenáři  zase  shrnuli  sobě  na 
iromádku  a  v  jedno  sepsání  hlavně  ty  kusy  cechovní,  jež  týkají 
e  cizí  soutěže  a  pak  soutěže  mistrů  mezi  sebou.  Ani  tu  nevíme, 
lonesli-li  na  radní  dům  soupis  ten.  Teprv  r.  1523  byl  cech  malířů 
sklenářů  zase  znova  potvrzen,  a  to  tentokrát  samým  králem 
judvíkem.  •)  Obsahuje  všecka  důležitější  statuta  dosavadní  a  týká 
e  všech  tří  měst  Pražských. 

Mimo  malíře  také  řezníci  staroměstští  dobyli  sobě  r.  146.9  po- 
vržení starého  cechu  svého  od  krále  Jiřího,  od  téhož  krále  pak 
^žádali  si  stvrzení  po  druhé  (nevíme  proč)  r.  1469  a  naposled  od 
/Ladislava  r.  1472.*) 

R.  1466  potvrzen  cech  provazníků  staroměstských,  k  nimž  při- 
pojili se  i  novoměstští,  r.  1473  stvrzen  Vladislavem  králem  pořádek 
:ožešníkům  staroměstským  a  čtyři  léta  potom  ševcům.  ^)  Kamenníci, 


')  Ub.  vetustiss.  6.  993,  arch.  pr.  325.  Arch.  Ces.  XIV.,  474.  I  tento  monopol 
e  důkazem,  že  >bratrstyo<  malířské  jest  cechem  a  ne  jen  humánním  a  nábo- 
enským  spolkem. 

*)  Knih.  bratr,  malíř.,  Tadra,  Patera,  88,  84. 

•)  Arch.  pražs.,  t,  666.  Jahrbuch  der  Samml.  des  Kaiserh.  v.  4508.  Opis 
RakoY.  arch.  měst.  kvatem.  125. 

*)  Arch.  minis.  vnitra  IV.,  D.  7.  Opis  v  zemsk. 

•)  Miscell.,  e.  18.  P.  28.  arch.  pražs.  A.  C.  XIV,  478.  Arch.  praž.,  ft.  2141. 
ř43.  Arch.  pražs.  994.  119.  Arch.  Pam,  XI.,  466. 

37* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Í&80  Kniha  III.  6.  Cechy  a  monopol. 

kteří  mívali  svůj  cech  se  zedníky  a  snad  i  tesaři  v  každém  Pražském 
městé  „od  starodávna", ')  donesli  si  společná  statuta  na  radní  dúni 
r.  1482.  *)  R.  1489  schválen  cech  kloboučníků, «;  r.  1502  koželuhu/i 
;1509  mečířů. '')  R.  1610  vyskytuje  se  jako  hotová  korporace  Cťch 
„kotlářů  pánví  železných",  při  němž  se  podivujeme  tomu,  že  nalezl 
na  Starém  méstě  dostatek  členů.  ^  Naposled  r.  1523  nožíři  Starého 
mésta  došli  potvrzení  nového,  a  to  králem  Ludvíkem,  a  týž  rok  děje 
se  zmínka  o  pořádku  vinopalův.  ^) 

PoložiU  jsme  tu  zprávy  o  patnácti  staroměstských  organisacií  h 
od  r.  1450 — 1526.  Víc  na  ten  čas  v  pramenech  nepodařilo  se  nam 
sebrati.  Cechů  však  bylo  a  vyvinulo  se  do  konce  naší  periody  daleko 
víc;  neznáme  sic  určitého  počtu  staroměstských  spolků  řemeslných, 
ale  r.  1524  zapsáno  u  náboženské  přísahy  38  cechů,  jenže  z  oboč 
mést  Pražských  dohromady.  Poněvadž  však  byly  stejné  cechy  v  jednom 
i  v  druhém  městě,  a  při  oné  přísaze  shrnovány  dva  stejné  cechy 
v  jeden  zápis,  ®)  lze  bez  ublížení  pravdy  ono  číslo  38  nebo  aspon 
30  přiřknouti  každému  městu  zvlášf ;  tedy  Staré  Praze  přičísti  jest 
nad  třicet  cechů  koncem  periody.  Že  nepočítáme  na  prázdno  a  chybnř. 
to  viděti  z  určitého  fakta  z  počátku  periody  následující.  Když  se 
totiž  Staré  město  zase  oddělilo  od  Nového,  zapsáno  r.  1528  na 
Novém   městě   33   cechů  ;^)  mělo  tedy  zajisté  „Větší",  starší  město 


*)  Tak  naznačeno  v  smlouvé  zedníkův  a  kamenníků  v  arch.  pražs.,  č.  331. 170. 

»)  Arch.  pražs.  998.  226.  U  Tomka  není  o  iom. 

•)  Arch.  praž.,  č.  993.  238.  Arch.  Ces.  XIV.,  487. 

*)  Mést.  mus.  v  Praze. 

^)  Lobkovic,  knih.  ruk.  č.  72.  řád.  11.  Tím  doplňuje  se  udání  Tomko^.. 
D.  P.,   Vni.,  362.    Statuta  psána  pozdéjSí   rukou  a  némecky,   patrné  přeložer.a. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  1128.  A.  30. 

')  Jahrb.  d.  Samml.  d.  Kaiserh.  V  4502.  Arch.  praž.,  6.  1129.  385. 

*)  Cechy  obou  mést  Pražských  r.  1524  zapsané  jsou  abecedním  hídk'>:' 
tyto:  Barvífí  kozí,  beéváfi,  bradýM,  hrnčífi,  huntéfl,  jircháH,  kamen nici  (zedn  <  . 
tesaři),  kloboučníci,  koláři,  konváři,  kováři,  koželuzi,  kožiSníci,  krejčí,  lazebnu  , 
malíři  se  sklenáři,  me&íři,  méSe&nici,  mydláři,  nožíři,  pasíři,  pekaři,  pernikan 
provazníci,  rukavičníci,  rybáři,  řezníci,  sedláři,  sladovníci,  soukenníci,  Sťvii, 
tkadlci,  truhláři,  uzdáři  s  řemenáři,  veteSnici,  zámečníci  s  ostrožniky,  a  zlatnl' . 
Kr.  arch.  pražs.,  994.  89  a  násl. 

•)  Třicet  tři  cechy,  zapsané  v  novomés.  knize,  č.  332.,  tol.  5.  sestavím*'  ř 
dle  jich  síly,  kterouž  lze  odhadnouti  z  počtu  cechmistrů  (v  závoře  uvedených!: 
Sladovnický  cech  (8),  pekařský  (6),  bečvářský,  jirchářský,  kamennický  se  zedmky. 
kloboučnický,  konvářský,  kovářský,  koželužský,  kožešnický,  krejčířský,  plavecky 
0'ejž  počítám  spíS  k  obchodnickým  spolkům),  řeznický,  soukennický.  Ševcovsky, 
tkalcovský,  vetešnický  (po  čtyřech  cechmistrech) ;  cech  barvířů  pláten,  méSečnikJ 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  novoméstské.  681 

Pražské  cechů  aspoň  tolikéž.  Ten  počet  je  v  dobré  shodě  i  s  městy 
izinskými  velikými.  Na  přiklad  Lubek  má  r.  1420  třicet  dva  cechy.  *) 

Ohledáme-li  postupný  vznik  cechů  na  Novém  městě  od 
'.  1450 — 1526,  pozorujeme  brzy  větší  ruch  nežli  na  Starém  městě. 
kle  to  tím,  že  Nové  město,  které  ve  vojně  utrpělo  od  svých  i  cizích 
řie  než  Staré,  snažilo  se  pak  vší  silou  poměry  své  hospodářské  po- 
epšili.  R.  1451  sedlářům  rada  ochotné  stvrzuje  cech,  *)  pak  přichá- 
zejí rychle  za  sebou  olejníci  (1462),')  koželuzi  (1453),  *)  jehláři  (1454), 
jladovníci  (1456),  pilaři  s  prknaři  a  struhaři  (1457j,  řemeslníci  to 
1  „těžaři^,  k  nimž  do  cechu  teď  zřízeného  přijati  téhož  řemesla 
,tálníci  a  nádenníci".  *)  V  těch  letech  připomíná  se  opět  cech  ruka- 
sičníků  (1453)  jakožto  starodávnější,  a  vyskytuje  se  nový  cech 
barvířů  kozí  pruských  (1463).*)  Cechmistři  řemesla  střelcovského 
5  jinými  mistry  od  bran  Koňské,  Svinské,  Poříčské  a  Vyšehradské 
r.  1458  dostavili  se  do  plné  rady  novoměstské  a  svolili  se  jedno- 
stejně, že  státi  budou  ve  svých  řádech  starodávných,  z  nichž  aby 
38  nikdo  nevytrhal.  Tu  máme  jedenkrát  také  ústní  obnovení  cechu, 
jenž  se  patrně  nepoddajností  členů  rozpadl  či  rozpadával.  Zápis,  že 
střelci  mají  býti  svých  starších  poslušní,  dostal  se  pak  do  knihy 
rnéstské.  "O  R-  1464  a  potom  zas  1516  svůj  starý  cech  dali  si  od 
trále  Jiřího  a  Vladislava  stvrditi  řezníci.  *)  Organisaci  novou  přihlá- 
sili   r.    1464    mydláři    a    obdrželi    schválení    statut,*-*)    rok    potom 

s  loboláři,  provazníků  (po  8) ;  bradýf ů,  hrnCiřů,  buntéřů,  kolářů,  lazebníků,  malířů 
se  sklenáři,  mcčířů,  nožířů,  pasifů,  pemikáfů,  sedlářů,  truhlářů  (po  2);  zámečnický 
eech  (I  cech  mistr). 

')  Jsou  jako  naše,  jen  scházejí  pernikářský  cech,  kamennický,  soukennický, 
lirnčířský,  malířský,  truhlářský,  za  to  mají  cech  paterníků,  soustružníků,  mosaz- 
Díků,  jehlářů,  pergamentníků,  platnému,  odtépníků  a  lokální  cech  rybářů  a  hering- 
wascher.  Arch.  f.  Kulturgesch.  Steinbausen,  Berlin.,  I.,  16i. 

•)-Miscell.  arch.  pražs.,  6.  15.  P.  13. 

•)  Tamž,  P.  14.  Téch  v  seznamu  r.  1628  již  není. 

*)  Lobkovic,  knih.  Ruk.  72,  č.  64,  ininist.  vnitř.  IV.  F.  Opis  v  zem.  U  Tomka 
není  toho  cechu.  .  . 

•)  Arch.  pražs.  Miscell.,  16.  H.  16.  Arch.  Ces.,  XIV.,  466,  467.  Arch.  pražs. 
Mise.  15.  P.  15.,  P.  17. 

•)  Arch.  praž.,  6.  89;  barvíři  pruských  koží  se  připomínají  v  řá(Jé  kože- 
lužském svrchu  uvedeném.  Tomek  jich  nemá.  V  sezname  r.  1538  již  zase  nejsou 
psáni. 

')  Arch.  pražs.,  2085.,  F.  25. 

•)  Zmínka  o  tom  v  arch.  minist.  vnitř.,  ÍV.,  D.  7.  fasc.  422. 

•)  Arch.  pražs.  Miscell.  15.  G.  7.  ... 


Digitized  by  VjOOQ IC 


582  Kniha  IIL  6.  Cechy  a  monopol. 

provaznici,  se  staroměstskými  spojem  jsouce;  pak  víc  než  za  deseti 
let  nevíme,  že  by  na  Novém  městě  vznikl  který  cech;  až  r.  1477 
lazebníci  vyžádali  uznání  své  organisace,  ^)  po  nich  zlatnici  r.  1478.  ^\ 
Následi:ue  v  pramenech  zase  přestávka,  teprv  r.  1486  konšelé  stvrzují 
„nálezy^  nebo  statuta  cechu  kožešnického,  ale  byla  to  statuta  roz- 
hodně dávno  starší.  Týž  rok  půjčují  je  kožešníkům  do  Litoměřic.  *> 
Následujícího  r.  1487  ševci  novoměstští  došli  od  krále  Vladislava 
znaku  a  stvrzení  svého  spolku,*)  roku  následujícího  (1488)  králem 
schválen  i  cech  hrnčířský ;  *)  deset  let  po  tom  mydláři  došli  stvrzení 
nových  statut;  •)  r.  1502  koláři  podali  spisu  k  obci,  „žádajíc  za 
stvrzení  právo  v  řemesle  svém  míti."')  Naposled  r.  1624  kováři 
vyžádali  si  schválení  nových  článků  cechovních.  •) 

Skoro  v  konec  naší  periody  —  r.  1624  —  najednou  vyskytuji 
se  na  Novém  městě  hotové  cechy  konvářský,  kolářský,  tkadlcovskýt 
pernikářský,  bradýřský,  kamennický  a  truhlářský, ")  ale  kterého  roku 
který  vznikl,  o  tom  nikde  nic  Že  tkalcovský  nebo  plátenický  byl 
již  r.  1497,  to  víme  z  nahodilého  zápisu  dlužního.  *®)  O  konváříeh 
jen  to  nalezli  jsme,  že  se  r.  1611  v  obou  Pražských  městech  hádají 
o  učednická  léta, ")  tedy  toho  roku  bezpochyby  již  cechovně  byli 
konváři  zřízeni.  Také  truhláři  (slolaři)  novoměstští  měli  r.  1612 
nějaké  spory  se  staroměstskými  a  vystupují  jako  cech. ")  Že  pemikáři 
byli  ještě  r.  1491  při  pekařích,  to  řečeno  svrchu,  odtrhli  se  tedy 
v  samostatný  cech  kdys  po  tom  roce. 

O  vzniku  cechovních  organisací  na  Malé  Straně  v  Praze 
jsou  prameny  skoupý.  Teprve  r.  1481  zapsáno,  že  schválen  cech 
tamějších  krejčí  a  cech  ševců  vetešníků,  kteří  si  opsali  statuta  od 


O  Tamž.  G.  9.  a  Arch.  Ces.  XIV.,  479. 

^  Arch.  pražs.  Mise,  15.  G.  10. 

*)  Máme  před  rukama  Vidimus  z  r.  1651.  Jest  majetkem  soukrom. 

*)  Arch.  Pam.,  XI.,  466. 

')  Hořické  mus.  perg.  list.  kopie;  prais.  mus.  mést.  Vidimus;  arch.  zem. 
mus.  perg.  list  Arch.  Ces.,  XIV.  486. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  2079.  v  zadu,  nepagin. 

Ó  Arch.  pražs.,  fi.  989.  G.  4.  Obec  dovolila. 

*)  Táborsk.  kniha  pamět.,  fol.  91.  Opis  y  zemsk.  arch. 

*)  Arch.  pražs.,  &.  994.  90  a  násl.  Objevuji  se  u  přísahy  náboženské,  často 
připomínané.  Srov.  Tomka  D.  P.,  VlIL,  362. 

••)  Arch.  pražs.,  2096.  B.  8. 

")  Rukop.  budiSínsk^  Politica,  6.  82.  165. 

*•)  Arch.  pražs.,  č.  1J28. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Organiaace  venkovské.  68S 

elešníků  slaroinéslských. ')  Novoševci  zajisté  že  cech  už  méli  dříve 
lež  vetešnici,  ale  o  tom  ani  o  jiných  spolcích  není  zapsáno,  ač 
ajisté  aspoú  ještě  řeznici  tu  sdruženi  méli.  Na  Hradčanech  déje  se 
rvní  zmínka  o  cechovním  bratrstvé  kamennickém  (huti)  r.  1496.  *) 

Obhlídka  cechů  Venkovských  mezi  r.  1460 — 1626  jest  pro 
zácnost  pramenů  dosti  nesnadná  a  zůstane  vždy  kusou.  Na  severu 
rálovství  Českého  čile  a  dosti  záhy  vystupigí  Třebenice.  R.  1466 
chvaluje  tu  abatyše  svatojirská  jakožto  vrchnost  cech  krejčí  a  druhý 
ech  tkalců.  *)  Řezníci  a  pekaři  tu  měli  cechy  v  ten  čas  zajisté  také. 
Qadoboleslavští  krejčí  obdrželi  cech  teprve  r.  1461 ;  *)  v  témž  městě 
Qejší  ruch  však  a  rozmnožení  statut  pozorujeme  teprv  r.  1494; 
ahda  rovnají  se  poměry  v  cechu  ševcovském,  obrňuje  se  cech 
ezníků  proti  huntýřům,  a  novým  statutem  upravuje  se  zvláště 
iřístup    do    cechu   kožešnického.    O  pěkném    rozvoji   průmyslném 

Boleslavi  Mladé  svědčí,  že  r.  1618  starý  složený  cech  společných 
emesel  rozdělen  jest  ve  tři  cechy:  kovářský  a  kosařský;  druhý 
ámečnický,  nožířský,  sedlářský,  uzdářský  a  stolařský  a  třetí  bednářský 

koláři  společný.  To  vše  stalo  se  schválením  Kundráta  z  Krajku.  *) 
Ihomutovští  při  organisování  svých  cechů  jsou  tím  zajímaví,  že 
.  1466  vyprosili  svým  sladovníkům  řády  v  Praze  i  znak  sv.  Václava.  •) 
^otvrzení  jich  cechu  sladovnického  však  jest  teprv  z  r.  1620. ') 
Jatečtí  měli  některé  cechy  již  z  předešlé  periody;  r.  1460  jejich 
ezníci  vyprosili  si  stvrzení  krále  Jiřího,  totéž  učinil  tenkrát  i  lounský 
ech  řeznický,  jenž  po  tom  r.  1478  zase  od  krále  Vladislava  vy- 
ádal  si  stvrzení.  ^  V  Lounech  byly  zajisté  obyčejné  cechy  všecky ; 
.  1473  soukenníkům  stvrzeny  řády  a  kožešníci  obdrželi  erb.  •) 
*  jiných  měst  a  městeček  severních  dosti  pozdě  Česká  Kamenice 
Přičiněním  Zikmunda  Vartemberského  organisuje  své  potravinářské 


O  Arch,  pražs.  Miscell.  12.  N.  13  a  16.  Tím  doplftiye  se  Tomek,  D.  P.,  VIII. 
')  Arch.  pražs.,  ft.  2263.  64. 
*)  Knih.  třebenic  z  r.  1434,  str.  4,  46. 
*)  Arch.  bolesl.,  kn.  smluv,  č.  1.,  fol.  26. 
■)  Kn.  arch.  bolesL,  A.  10.,  fol,  7. 

*)  Arch.  pražs.,  &  343.  149.  Stadtarch.  Komot.  Prívileg.-Buch.  Opis  v  zemsk. 
*)  Arch.  minist.  vnitra,  IV.,  D.  7.  Opis  v  zemsk.  arch. 
*)  V  mus.  zemsk.  Opis  ze  2atce;  perg.  list  z  Loun,  zapůjčil  archiv.  Merz. 
•)  Archiv  místodržlt.,  T.  46V2.  Opis  v  zemsk.  arch.  Arch.  louns.,  1.  B.  1., 
Dušek,  Archiv  loun.  Véstm-k  UC.  Spol.  1898,  XIIL,  11. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


K84  Kniha  III.  6.  Cechy  a  monopol. 

cechy,   r.  1480  řezníky  a  r.  1483  pekaře;*)  ještě  později  objevuje 
Be  Šlukiiov  a  Rumburk  se  svými  cechy  plátenickými  (r.  1500  a  1515). ''I 

O  čilosli  řemeslné  v  Turnově  vydává  svědectví  to,  že  r.  1519 
již  také  kováři  a  koláři,  kteří  bývají  vzrostem  z  posledních,  mohli! 
zorganisovati  se,  přinesše  na  radní  dům  a  k'  vrchnosti  „svoleni  sva** 
á  sepsání.  Z  r.  1525  ševci  tamější  měli  od  pražských  ševců  erb. 
Vladislavem  králem  stvrzený.  Ale  jest  podvržený.  ^)  Byl  napro&loj 
lacinější,  jsa  podvržen  a  padělán,  než  aby  ho  byli  ševci  tumov:;{i| 
v  Praze  koupili,  nebo  dokonce  v  kanceláři  královské  zaplatili.  1  malý 
Koslelec  Labský  r.  1521  zřídil  si  svolením  Jana  Šlechty  ze  Všehrd 
kovářský  cech,  *)  jehož  statuta  vypůjčena  z  Mělníka,  tehda  již  ně- 
kolika hlavnějšími  cechy  kvetoucího.  Proti  tomu  Brandýs  nad  Labem 
neměl  ani  cechu  pekařského  ani  řeznického  za  celou  dobu.  (leiL 
pekařský  tu  vzniká  teprve  r.  1531.^) 

Na  východě  českém  cechovními  organisacemi  z  předešlé  periody 
vynikaly  veliké  obce  Hradecká  a  Hora.  V  těch  městech  obyčejnější 
cechy  byly  všecky.  Sladovníci  hradečtí  mají  pečeí  cechovní  se 
sv.  Václavem  již  z  konce  XV.  věku ;  ^  řezníci  hradečtí  sjednali  ?i 
řiiajestáty  od  králů;  když  jim  kterýs  shořel,  Vladislav  vydal  jim  dva; 
oba  roku  téhož  1509,  jeden,  obsahující  monopol  živnostenský,  druhy. 
da;*ování  erbu. ')  Týž  rok  i  vzácnější  řemesla  pasířů,  sedlářů  a  m^ 
šečníků  v  Hradci  organisovala  se.  ^) 

V  Hoře  mají  řezníci  stvrzení  krále  Ludvíka  z  r.  1523, ')  ale  tn 
zajisté  není  první;  ostatní  cechy  obdrželi  potvrzení  s\^ch  statut  od 
konšelů  (šefmistrů),  a  shledáváme  jich  r.  1481  úhrnem  dvaieí. 
V  oiganisaci  společné  jsou  sladovníci  s  pivovárm'ky,  jakož  obycejno. 
při  krejčích  jsou  obchodníci  kráječi,  postřihači,  rajféři,  se  zlatníky 
jsou  konváři  v  spolku,  ševci  novaci  nedrží  cechu  s  vetešníky  (reílérii. 


')  Arch.  kamenic.  Opis  v  zemsk,  arch. 

O  Wolkan,  Gesch.  d.  Lit.  36.  '      *  .      y       .    ■■ 

•)  Opisy    cechů    turnovských   i*  s  posudkem   znaleckým    listu   posledniln 
půjčil  mi  dr.  Simák.  > 

:'        *)  Arch.  mus.  král.  Česk. 

*)  Pamětní  kniha  brandýsská,  14.  Půjčil  dr.  J.  JJráSek.  , 

•)  Soupis,  Hradec,  XIX.,  86. 

^  Orig.  v  Hradci,  opis  v  zems.  arch.,  jiný  opis  u  dra  ČelakóTského. 

•)*  Histor.  mus.  v  Hradci.    '      •       -     •    * 

•)  Arch,  horský,  4865/1.  >.:'.. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Organisace  venkovské.  b9>> 

olejníci  jsou  spolčeni  s  provazníky.  *)  R.  1488  přibyl  k  dosavadním 
cechům  nový,  kamennický  a  zednický,  a  z  téhož  roku  máme  paměf 
o  cechu  hrnčířském;*)  lojovnici  vyskytují  se  v  organisaci  r.  1496. 
R.  1500  spočítali  jsme  v  Hoře  mimo  obchodnická  sdružení  22  řemesl- 
ných cechů;  r.  1501  23,  to  tím,  že  se  provazníci  od  olejníků  od- 
dělili; r.  1506  přibyl  cech  kloboučníků,  ale  r.  1518  víme  zase  jen 
o  dvaceti  organisacích,  nebof  ty  ony  řemeslníky,  před  tím  samo- 
statné, zříme  ve  spolku  s  jinými. 

Z  ostatních  měst  na  východe  českém  svými  cechy  nevalná  Čáslav 
dosti  značné  vynikala;  r.  1523  počítalo  se  jich  tu  bez  obchodnické 
řociety  kramářské  úhrnem  patnáct.*)  Jsou  to  cechy  obyčejné,  jen 
mydlářský,  nejmladší  z  nich,  jest  vzácnějším.  Dvakrát  vetší  Chrudim 
neměla  cechů  víc.  Shánějíce  se  po  stvrzení  královském,  řezníci 
chrudimští  za  této  periody  upravili  sobě  cech  dvakráte;  poprvé 
r.  1455*)  a  po  druhé  r.  1623,  kdež  jim  podepsala  organisaci  Marie 
královna.  *)  Kolín  měl  kolem  r.  1494  cechů  jen  třináct,  ®)  v  Kou- 
řimi, mésté  tehda  něco  větším  než  Kolín,  bylo  r.  1489  organisaci 
dvanáct, ')  z  nichž  řezníci  r.  1482  obdrželi  od  Vladislava  právo 
ťechu  pražského.  Dvůr,  nejmenší  město  královské  nebo  královnino 
ve  východních  končinách,  měl  r.  1516  osm  řemeslných  cechů  oby- 
čejných, ®j  dva  potravinářské,  patero  odévnických  (v  nejširším  smysle) 
a  z  kovodělných  jen  kovářský  cech. 

')  Seznam  Hejnicův  a  seznam  můj,  z  knihy  horské  (lib.  mem.,  fol.  22)  vy- 
braný, drtí  v  sobe  tyto  cechy  (v  závofe  počet  céchmistrů  na  přirovnanou  sily 
toho  kterého  femesla):  řeznický  cech  (4),  pekařský  (4),  sladovn.  a  pivovár.  (4), 
kovářský  (b),  krejčí  (2),  spolčení  s  nimi  kroječi  (2),  postřihači  (1),  raifféři  (1). 
řookennický  cech  (2),  kožeSnický  (2),  zlatnický  (1,  BeneS)  a  konváři  s  nimi 
spojení  (1,  Ptáček),  zámečnický  (I),  Ševcovský  (4),  refléřský  (2),  koželužský  (2), 
bednářský  (2),  kolářský  (1),  truhlářský  (I).  olejnický  s  provazníky  (po  1),  tkal- 
covský cech  (1),  lazebnický  (2)  a  siřel  co  vský  (1). 

*)  Vidimus  jest  v  mčst   mus.  pražském. 

•)  fteznický  cech,  sladovnický,  soukennický,  kožeSnický,  krejčovský,  postři- 
hačský,  pivovarský,  -pekařský,  kovářský,  Ševcovský,  tkalcovský,  koželužský,  hrn- 
iiřský  a  mydlářský.  Arch.  Pam ,  XVIL,  216.  Čermák. 

*)  Arch.  Pam.,  Xffi.,  IM.  C.  Ces.  Mus.,  1863.  212. 

*)  Arch   mus.  zemsk. 

•)  Vávra,  Kolín,  93. 

')  Pořádek  řezn.,  sladovnic;  kovářský,  pekař. ;  kožešnic. ;  krcjčířský,  šouken- 
nicky,  ševcov.;  bečvářský,  pláten  nicky,  vetešnický  a  koželužský.  Ces.  mus.  24. 
F.  22.,  fol.  1. 

•)  Cech  sladovnický,  soukennický,  řeznický,  plátenničký,  kovářský,  ševcovský, 
kožeSn.,  krejčovský.  Kn.  památ.  dvorská,  •  fol.  239.  •  • 


Digitized  by  VjOOQ IC 


686  Kniha  III.  6.  Cechy  a  monopoL 

Královským  měst&m  nejbližší  —  Bydžov  —  zastavené  město 
věnné,  jako  jiná  města  zemědélců  měl  oi^anisace  jen  nejobyčejnější, 
a  to  některou  dosti  mladou ;  na  přiklad  krejčí  tu  obdrželi  od  kon- 
šelů   „zfízenost   práv"  teprv  r.  1623,  tedy  v  konec  periody  naší^) 

Z  poddanských  měst  ve  východních  Čechách  Rychnov  nad 
Kněžnou  v  konec  naší  periody  ohlašuje  se  někoUka  cechy;  řeznici 
sic  již  r.  1471  získali  stvrzení  cechu  od  Jana  z  Rychnova;  tento 
cech  doplněn  r.  1478  od  bratří  Rychnovských,  Albrechta  a  Jiřího, 
posléz  i  od  Vojtěcha  z  Pernštejna  r.  1621.  Starodávný  cech  souken- 
nický  v  Rychnově  obnoven  r.  1613,  krejčí  a  postřihači  tamže  došli 
stvrzení  svého  pořádku  r.  1618.*)  V  Hostinném  pozorujeme  ruch 
organisačni  teprve  v  létech  osmdesátých.  R.  1484  i  sladovníci  tamější 
obdrželi  řád  cechovní,  jehož  statuta  si  opsali  z  Dvora  Králové.') 
Touž  dobou  upravují  se  obyčejné  cechy  v  Hořicích.  Krejčí  tamější, 
mající  starší  zřízení,  obnoviyí  cech  r.  1491  svolením  Jana  z  Ryzm- 
burka.  *)  V  Dobrušce  teprve  r.  1491  zorganisoval  se  cech  řeznický 
vůlí  Jana  z  Janovic  purkraba.  ^)  Jestli  jisto,  že  v  Hhnsku  měli 
r.  1488  •)  cech  hrnčířský,  tož  měli  jiné  obyčejnější  cechy  též.  V  Ledči 
měli  cech  hrnčířský  skutečně  již  r.  1466,  nebof  toho  roku  dává 
cech  ledečský  vysvědčení  tovaryši  Huspekovi,  beroucímu  se  do  No- 
vého města  Pražského. ') 

V  Litomyšli  zachovaly  se  starodávné  cechy  obyčejného  rázu, 
přizpůsobiyíce  se  časem  všelikterakým  doplňkům  a  opravám ;  ševci 
na  příklad,  kteří  měli  pořádek  již  r.  1413,  tedy  v  periodě  předchozí, 
svolením  Kostků,  ZdeĎka  Jana  a  Bohuše,  opravili  si  cech  r.  1526.*) 
Několik  obyčejných  cechů  do  konce  XV.  století  vyvinuli  si  Přiby- 
slavští ;  krejčí  však  teprv  r.  1504,  utekše  se  o  vzorek  statut  k  Jihlav- 
ským jakožto  „k  otcóm  práv  svých".  *) 

V  Pardubicích  zkvetly  organisace  měrou  patrnější  teprv  ke 
konci  doby  naší  přičiněním  Viléma  z  Pernštejna.  R.  1610  zorgani- 


')  Originál  v  soukr.  majetku.  Opis  u  dra  Čelakovského.  ftád  opsaný  z  Hradce 
Labského. 

•)  Arch.  Ces.,  XX.,  305.  Sedláček,  Rychnov,  86. 44.  62.  Arch.  Český  XVU.,  190. 

*}  Arnau,  Stadtarch.  Opis  t  zemsk.  arch. 

*)  Arch.  hořický.  Opis  u  dra  Ceiakovského. 

*)  Arch.  zemsk.  mus.  Dobrudka. 
^  ^  Adámek,  Věstník  Spol.  Nauk,  1899,  XI. 
*  ')  Arch.  praž.,  ft.  2090.  47. 

*)  Lib.  memor.  z  r.  1860  v  arch.  Litomyd. 

•)  Řezníček,  Arch.  Pam.  XV.,  334, 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Organisace  venkovské.  587 

sováni  řeznici,  po  nich,  r.  1515  ševci,  *)  krejčí  a  postřihači  r.  1518. 
Sonkenníd,  zdá  se,  měli  spolek  starší,  ale  stvrzení  mají  teprve 
z  r.  1539.  *)  V  Kostelci  a  v  Oustí  nad  Orlicí  r.  1512  zorganisováni 
vedle  staršich  obyčejných  cechů  textilnici ;  tam  soukenníci  svolením 
VUéma  z  PemStýna,  tu  tkalci  plátna  či  snovaři.  •)  Velmi  zajímavo, 
že  v  týchž  českých  končinách,  v  Brandýse  Orlickém  a  v  Chocni 
r.  1525  došlo  i  vzácnější  řemeslo  nožířské  korporačního  zřízení 
podporou  Vojtěcha  z  Pemštýna.*)  Ve  Vlašimi  první  došli  cechu 
ševci  r.  1520,  deset  let  po  nich  řezníci.  *)  Z  jiných  měst  českého 
východu  nevíme  nic  nápadného  stran  rozvoje  cechovního.  Všude 
týž  počet  osmi,  deseti  obyčejných  cechův,  které  většinou  vznikly 
teprv  na  konci  periody. 

Na  jihu  českém  města  královská  Písek,  Klatovy,  Budějovice 
organisacemi  vynikají  nad  ostatní  města.  Do  konce  XV.  století 
shledáš  v  nich  všecky  obyčejné  cechy,  trojí  potravinářský,  patero 
nebo  šestero  cechů,  dotýkajících  se  lidského  odívání  a  obouváni, 
a  nad  to  ještě  hrnčířský,  bečvářský  a  kovářskÝ  cech.  V  Budějovicích 
hlásí  se  k  životu  cechovnímu  dokonce  i  malíři,  aspoň  r.  1499  shá- 
nějí statuta  v  Praze.*)  Řezníci  i  tu  všude  shánějí  se  po  privilegii 
královském.  Takž  na  příklad  klatovští  řezníci  obdrželi  r.  1488  od 
krále  Vladislava  stvrzení  doplněného  cechu  svého  starodávného  a 
k  tomu  erb.  Od  nich  brzy  potom  vypůjčují  sobě  statuta  řezníci 
domafličtí.  ^ 

Od  polovice  XV.  století  na  panství  rožmberském  vrchnost  úsilím 
ještě  větším  než  prve  cechům  dává  vznikati.  Již  r.  1464  soukenníci 
ve  Svinech  obdrželi  znamení  růže  na  pečeti,  aby  tím  sukna  z  cechu 
pečetili.  Řezníci  ve  Svinech  však  zřídili  se  v  korporaci  teprve 
r.  1520.^  Jan  z  Rožmberka  vyzdvihl  k  starším  cechům  r.  1458 
cech  sladovníkům  v  Soběslavi,  týž  rok  i  v  nepatrných  Chvalšinách 
ševci  došli  cechovního  zřízení;    r.   1481   organisují  se  v  Třeboni 


')  Arch.  mus.  zems.  Opis  pergam. 
^  Druhá  zpráva  Měst.  musea  v  Pardub.  1887.  8. 
^  Arch.  Pam.  VH.,  92,  Zeiner,  Ousií. 
*)  Kadlčík,  Brandýs  260.  Barvíř,  Choceň.  30. 
Ó  Slavík,  ViaSim. 
*)  Diplomat  mus.  zemsk. 

O  Arch.  minist  vaitra.   IV.  D.  J.    Opis  v  zemsk.  arch.  Domažlic,  statut, 
jsou  v  IV.  D.  7.  fasc  422  ve  stvrzení  z  r.  1612. 
*)  Arch.  Ces.  IIL,  Ó58.  Diplomat,  musejní. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


588"  Kniha  111.  6.  Cechy  a  monopol. 

již  také  krejčí,  a  dva  roky  po  nich  ševci  dovolením  Voka  Rožmber- 
ského, i) 

Nad  mnohé  město  královské  přízní  Rožmberků  cechovnín 
organisacemi  vynikal  Krumlov.  Starší  cechy  se  tu  obnovovaly,  novt 
vznikaly.  Největší  ruch  za  pana  Voka.  R.  1481  potvrdil  cech  ševci 
r.  1489  'cech  krejčí,  r.  1497  vzniká  tu  nový  cech  kamenníkú. 
R.  1516  i  sladovníci  přinesli  si  kusy  cechovní,  jež  jim  Petr  z  Rožm- 
berka stvrdil.  *)  V  konec  naší  doby  rostou  na  panství  rožmberskéD. 
cechy  tkalcovské.  Tak  v  městečku  Rožmberce  pan  Petr  tvrdí  cech 
tkalcovský  r.  1506,  týž  rok  vznikl  takový  cech  v  Benešové  Německém, 
r.  1519  v  Třeboni,  Lomnici  a  ve  Veselí.  ^  V  Netolicích,  mésteck-i 
Rožmberkův  r.  1420  zastaveném  od  Zikmunda,  vedle  novějších 
cechů  obnoven  starý  řád  pekařů  r.  1515.*) 

Cechovnictví  podporovali  ve  isvých  českých  i  moravskýťli 
državách  páni  z  Hradce.'  V  Jindřichové  Hradci  již  r.  1461  souken- 
níci  mají  cech,  jakož  svrchu  dotčeno,  *)  r.  1476  i  koželuzi  svo- 
lením Jindřicha  z  Hradce  sdružili  se,  *)  řezníci  však,  podivno,  teprv 
r.  1484.') 

V  Horažďovicích  k  obyčejným  cechům  přibyl  r.  1524  cech 
koželužský,  což  svědčí  o  lokálním  vzrostu  toho  průmyslu.®)  V  Strako- 
nicích, podporovali  organisace  převorové  řádu  maltánského ;  r.  1482 
již  tu  byli  i  krejčí  zorganisováni  povolením  převora  Jana  ze  Švam- 
berka;  statuta  si  opsali  od  krejčířů  píseckých.*)  Stejně  horlivě  n^ 
svůj  i  města  prospěch  vedli  si  v  Prachaticích  proboštové  vyšehradští. 
Jan  z  Rabštejna  stvrzuje  tu  r.  1461  cech  pekařům  a  mlynářáni. 
ten  cech  «r.  1489  schvaluje  novým  listem  Jindřich  z  Rabštejna: 
r.  1488  organisovány  tu  dle  statutů  pražských  a  píseckých  ceih 
ševcovský  a  sladovnický;  téhož  roku  stvrzen  pořádek  řeznický  a 
Jindřich  z  Rabštejna  vyžádal  mu  od  krále  Vladislava  privilej,  jako 


O  Antl,  Arch.  Pam.  XVII ,  591.  Arch.  Ces.,  UL,  600.  Arch.  Pam.  XVII . 
581,  6^. 

■)  Gross,   Arch.  Pam.  XIX.,  317.  307.  810.   MareS,   Arch.  Pam.  XVI^  301 

•)  Arch.  mus.  inserov.  v  perg.  list.  z  r.  1553;  diplomat,  mus.  Antl.  Arch. 
Pam.  XVIII.,  59. 

*)  Diplomatář  mus.  -  '.  ^  . 

*)  Arch.  musej.  Listina  z  r.  1461,  16.  ledna. 

•)  Z  kopiálu  hradeck.  arch.  Opis  v  zemsk.  Arch.  Český  IIL,  601. 

')  Arch.  mus.  v  Pardubic,  má  origin.  perg.  .       . 

•)  Orig.  perg.  v  arch.  mus.  •  -»-  . 

•)  Arch.  mus.  Opis.  -   .       •'^      • 


Digitized  by  VjOOQIC 


Organisace  venkovské.  68& 

mají  Slaroméstšlí. ')  Naproti  lomu  v  některých  městech  českého 
jihu  ujímají  se  organisace  živnostenské  teprv  ke  konci  naší  doby. 
Tak  ve  Volyni  pekaři  zařídili  se  cechovně  teprve  r.  1^13.  *) 

V  západních  částech  země  organisacemi  vynikala  Plzeň.  Dle 
pramenů  tamějších  zjištěno  v  této  periodě  dvanáctero  cechův. ') 
Za  vzácnější  cech  klademe  tu  zlatnický  a  zámečnický.  Ti  sdružili 
se  r.  1488  s  brníři,  nožíři,  mečíři,  konváři,  uzdáři  a  sedláři  v  jednu 
?ocietu.  V  nedalekém  odtud  Stříbře,  městě  za  polovic  Plzně  lidnatém, 
bylo  od  konce  naší  periody  dlouho  do  XVI.  věku  jedenáctero 
':echů.  *)  Rovné  tolik  cechů  bylo  na  prahu  XVI.  stol.  v  Rakovníce, 
mezi  nimiž  lazebnický  cech  jest  vzácností.  *)  V  Berouně  mimo  oby- 
čejné cechy  vznikl  kdysi  na  konci  naší  periody  vzácný  cech  puškařů 
nebo  ručnikářů,  stvrzený  samým  králem  Ludvíkem.  *) 

Lze  obhlídku  skončiti.  Jsme  přesvědčeni,  že  nebylo  ani  městečka, 
aby  aspoň  do  konce  naší  periody  nebylo  mělo  v  sobě  cechovní 
organisace  některé.  Jest  věru  význačno,  že  v  městečku  Muncifaji 
iMunicipium,  Smečno),  r.  1610  zřízeném,  hned  při  založení  stvrzen 
králem  Vladislavem  cech  „všeho  řemesla".  ^  Patrně  bylo  stejných 
mistrů  k  zřízení  speciálných  cechů  málo,  sraženi  tedy  všickni  z  roz- 
manitých řemesel  v  organisaci  jedinou ;  tedy  cech  v  zánovním  malém 
méslysi  musil  býti,  třeba  bezejmenný. 

O  tom  nemůže  býti  pochybnosti,  že  cechy  vznikaly  vzrostem 
řemesel,  a  řemesla  rostla  rozmnožením  populace.  Ale  poměr  početný 
není  nikterak  pravidelný,  stačí  jen  z  našich  dat  znova  si  na  mysl 
uvésti,  že  co  do  populace  řadila  by  se  za  sebou  na  příklad  Hora, 

')  Arch.  prachat  kn.  památní  od  r.  1635,  íol.  122.  Arch.  Český  III.,  699. 
Arch-  prachat.  kn.  z  r.  1605,  116,  117.  Opis  v  zemsk.  arch. 

")  Teplý,  Déj.  Volyně. 

')  Shledal  a  sdéluje  Strnad  archivář :  Cech  řezn.  soukennic,  hrnčířský,  sla- 
doYnický,  koželužský,  pekař.,  krejčovský,  postřihačský,  Ševcovský,  bečvářský, 
zlatnický  a  zámečnický.  O  cechu  zameč,  viz  v  česk.  zems.  mus.  »Knihu  bratrstva 
ST.  Barbory  v  Plzni.  »0  ceších  plzeň.  viz  též  Strnadův  Listář,  II. 

*)  Řeznický,  soukennický,  kovářský,  pekařský,  koželužský,  plátennický,  krej- 
íoTský,  bečvářský,  Ševcovský,  kožeSnický  a  sladovnický.  Kn.  stříbrs.  v  arch. 
plzeň.  182. 

*)  Cechy  rakovnické  jsou  tytéž  jako  v  Stříbře,  jen  místo  kožešníků  jsou  tu 
samostatné  organisováni  lazebníci.  Srov.  Levý,  Rakovník  161.  Na  Vysoké  brané 
mfetské  jsou  erby  11  cechů,  jen  plátennický  schází,  za  to  jsou  mlynáři  samostatní 
Tedle  pekařů. 

•)  Zmínka  o  tom  stvrzení  v  zemsk.  arch.  appell.  kn.  č.  4.  673. 

*)  Minister.  vnitra.  IV.  D.  7.  Opis  v  zemsk. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


690  Kniha  III.  6.  Cechy  a  monopol. 

Kouřim,  Kolín,  Čáslav,  kdežto  co  do  množství  cechovních  oi^nisaci 
řada  je  takto  proměněna:  Hora,  Čáslav,  Kolín,  Kouřim;  to  jest: 
lidnatější  město  Kouřim  má  méně  cechů  nežli  menší  město  Čáslav. 
Byly  tu  činný  zajisté  všelikteraké  jiné  příčiny  lokální,  jichž  se  snadno 
nedopátráme.  *) 

Instituce  cechů  v  XV.  století  u  nás  jako  jinde  tou  měrou 
zobecněla,  že  jí  upravovala  se  také  mnohá  jiná  zaměstnání  nejen 
průmyslová.  Všecko  bralo  na  se  formu  cechovní,  tato  právní  a 
společenská  organisace  obhbována  vůbec.  Organisováni  jsou  v  těch 
dobách  mimo  obchodní  živnosti  i  dělnicí  na  horách,  dělníci  hospo- 
dářští, rybáři,  šrotéři,  skalníci.  Ba  časem  i  měšťané  zpěváci  při 
kostelích  ve  svých  bratrstvech  přijímají  nejedná  formu  cechovní. 
V  Kutné  Hoře  vysazen  cech  dělníků  havířských  r.  1443^;  taniž 
„tavíři",  družstvo  podnikatelské,  již  v  době  předešlé  vzniklo,  v  této 
periodě  zorganisovali  se  i  nákladníci  hor  (kverci),  aby  svými  po- 
vinnostmi a  právy  stejně  stáli  proti  zeměpanské  vrchnosti,  rudo- 
kupci  v  Hoře  cechovně  spojeni  svolením  Vladislava  krále  r.  1486, 
ba  i  sbor  úředníků  zeměpanských,  kteří  dohlíželi  při  tavení  v  hutích 
(hutrejtýři)  měli  své  starší  po  způsobu  cechovním.  •)  Tedy  na  Horách 
Kutných  i  při  hornictví  a  hutnictví  samý  cech. 

Máme  stopu  o  tom,  že  v  městě  Stříbře  při  skrovných  horách 
stříbrných  havéři  byli  cechovně  upraveni.  R.  1606  totiž  na  rozkaz 
hofmistra  z  Kutné  Hory  rada  městská  volí  čtyři  havíře  za  starší.M 
Tof  znamení  organisace. 

Organisaci  hospodářských  dělníků  známe  z  Čáslavi ;  tu  stvrzen 
byl  r.  1523  cech  oráčů  nebo  rataj  číků.  Přišli  sami  do  radního 
domu  u  velikém  počtu  s  žádostí,  aby  dopuštěn  jim  byl  „pořádek", 
v  kterémž  beze  statut  vlastně  již  za  kolik  let  před  tím  trvali.  ^1 
Zdá  se,  že  také  v  Rakovníce  řezáči,  lid  robotný,  touž  dobou  byli 
v  nějakém  pořádku;  ale  cech  upravený  objevuje  se  teprv  v  době 
následující. 

Rybáři  kolínští  sdruženi  jsou  v  konsorcium  cechovního  rázu 
již  r.  1492.  Starší  jejich  neb  hospodáři  vedli  správu  spolkovou 
a  řídili  způsob   a  rozdělení  lovů  svých  členů,   jimž  bylo  obyčejné 


■).  SchOnberg,  Gewerbe  ve  Volkswirtschaftlehre  II.  Bd.  477. 

•)  Arch.  horsk.  ft.  34/2.  Lumír  1854.  739. 

»)  Ot.  Leminger.  Arch.  Pam.  XIX.,  272. 

*)  Knih.  slříbrsk.  z  XV.  veku,  fol.  78.  Opis  v  arch.  zemsk. 

»)  Sedláček,  Čáslav. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


PHmus.  591 

jméno  nágrošniků,  ježlo  grošem  platili  na  rok.  Touž  dobou  bylo 
bratrstvo  rybářů  též  v  Hradci,  a  „obec  rybářská  s  konšely  a  rych- 
tářem" uvádí  se  též  v  Litoměřicích.  *)  Rybáři  sdružovali  se  v  Praze 
lokálně  po  čtvrtích,  konsorcium  v  sousedství  pražském  měli  i  podolští 
s  dvoreckými  rybáři.  Společnost  najímala  kusy  řeky  k  lovu,  volila 
ze  sebe  starší,  kteří  zastupovali  rybáře  naproti  obci  a  městskému 
úřadu  šestipanskému,  jenž  řeku  pronajímal  a  byl  vrchním  liřadem 
a  policií  nad  rybáři.')  Statuta  rybářského  konsorcia  sestavena  a 
stvrzena  v  Praze  však  teprv  na  prahu  periody  následující  (r.  1531). 

Šrotéři  v  society  byli  zorganisováni  asi  jen  v  Pražských  městech. 
Při  každé  haldě,  jakož  svrchu  zmíněno,  byl  spolek  šrotéřů,  kteří 
pracovali  vozbou  a  o  výtěžek  dělili  se.  Správu  spolkovou  vedh  starší. 
Mohli  býti  členy  spolku  i  lidé  jiní,  *)  kteří  si  koupili  „čtvrt"  haldy, 
ti  však  musili  přispívat  vozem*)  nebo  penězi,  aby  dostali  podíl 
z  výtěžku.*)  V  polovině  naší  periody  kupována  čtvrt  haldy  šrotéřské 
po  šesti  kopách ;  na  konec  periody  kupovány  čtvrti  haldy  šrotéřské 
po  11 — 18  kopách  míšeňských;  r.  1630  již  i  za  23  kopy  halda 
koupena.  •) 

Skalníků  zřízení  známe  jen  z  Prahy,  a  to  teprve  z  konce  této 
periody.  Byli  zorganisováni  totiž  skalníci  petřínské  skály  r.  1501, 
a  pořádek  jim  obnoven  r.  1526.  Ale  staršími  nad  nimi  byli  z  usta- 
novení šestipanských  úředníků  městských  cechmistři  kamennického 
cechu.  Ti  dohledali  skalníkům  po  stránce  technické  a  v  sporech 
rozsuzovali.  Vrchní  instancí  byl  úřad  šestipanský,  jenž  hlavně  dbal, 
aby  sousedé,  kupující  kámen  k  stavbám,  nebyli  šizeni.  Proto  určovali 
sazby  za  kameny  štukové  i  drobné. '') 

Napověděli  jsme  svrchu,  že  cechovní  organisace  v  této  periodě 
množily  se  hlavně  snahou  řemeslníkův  a  živnostníků  po  pevnějším 


')  Winier,  Kult.  Obr.  H.,  631. 

*)  Nařizoval  způsob  loyení,  zviáSté  zakazoval  >vrcbů  kladeni  a  tloukem  na 
vatku  honéDÍ  do  sv.  Jakuba  Velikého  pro  neřest  (drůbež)<  —  to  jest,  nafizoval 
čas  h^eai.  Arch.  pražs.,  č.  2188.  82. 

')  Na  př.  r.  1510  Vaněk  zelnik  kupuje;  1506  také  sladovníci  novoměstští 
koupili  8i  etvrC;  r.  1512  kárnik  Matoud.  Arch.  pražs.,  6.  2138.  16.  18.  20. 

*)  Slotýři  jej  (Vondřeje  Kuřete)  na  rovný  díl  mezi  sebe  přijali  a  na  to 
mezi  né  přiložil  dva  koné  a  vůz  v  18  kopách  míS.  Tamž  42.  R.  1530. 

*)  Nékteré  haldecké  družstvo  téžařské  shánělo  se  také  po  jiném  důchodě 
nežli  Srotéřském;  r.  1506  nsgímají  si  drotéři  novoměstští  louky  u  Zlíchova. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  2138,  42,  č.  2082.  V.  7. 

")  Arch.  pražs.,  6.  2188,  19. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


592  Kniha  III.  6.  Cechy  a  monopol. 

monopolu  živnosti.  Snaží  se^  aby  „prímus",  jenž  jevil  se  již  v  době 
předešlé,  byl  teď  obecnější  a  přísnější.  Kdo  chce  pracovat  a  práci 
odbývati  trhem,  af  jest  v  cechu.  Mimo  cech  není  živnosti,  to  vysvítá 
ze  statut  této  doby  ze  všech.  Takž  příkladem  v  statutech  soukenníkú 
soběslavských  r.  1438  jest  zákaz,  kdo  není  v  cechu,  že  nesmí  na 
dvě  míle  kolem  města  kupovati  vlnu.  ^)  Ševci  v  Úterém  r.  1446, 
držíce  se  té  zásady,  vstavili  si  do  statut,  „kdo  není  v  cechu,  nesmi 
kupovat  na  placu  kůže."*)  Koželuzi  novoměstští  r.  1453  mají  v  řádě, 
že  hospodář  nesmí  v  domě  svém  chovati  koželuha  nemajícího  cechu 
pod  pokutou  panskou  (konšelskou);  žádný  nesmí  krájet  ku  prodeji 
„krom  řemesla".  ^)  V  Úterém  tedy  švec  necechovní  byl  vyloučen 
z  koupě  materiálu,  a  v  Praze  koželuh  necechovní  nedostal  se  k  bylu 
ani  k  trhu.  Stejným  úmyslem  mydlářům  novoměstským  konšele 
r.  1464  schválili,  aby  neprodával,  kdo  není  v  cechu.*)  Řezníci 
rychnovští  přijali  statut  královéhradeckých,  že  nesmí  bít,  kdo  neiii 
v  cechu,  hospodářům  však,  když  to  umějí,  zabíti  dobytče  prý  bránili 
nelze  *) 

Staroměstští  maUři  a  sklenáři  vymohli  si  monopol  v  statutech 
r.  1458,  jakž  o  tom  svrchu  položeno.  Tehda  zřejmě  přespolním 
zakázali  nositi  a  voziti  tašek  a  pavéz  do  Prahy ;  mistr  domácí. 
nebyl-li  v  cechu,  nesměl  „penzlem  dělati".  R.  1474  svoji  monopolní 
zásadu  malíři  znova  si  položili  do  statut  a  velmi  jasně :  kdož  není 
do  cechu  za  mistra  přijat,  ^nesmí  se  smlouvati  ani  uvazovali  v  dílo 
to,  kteréž  sluší  na  mistry,  nebo  skrze  to  záhuby  a  zádavy  cechu 
jejich  mnohé  státi  by  se  mohly,  a  bratrstvo  v  této  svornosti  s  ve- 
likým obtížením  trvati  nikoli  by  nemohlo.  PakU  by  se  toho  kdo 
dopustil,  tomu  řemeslo  staveno  buď  i  složeno,  a  od  žádnéhí> 
v  Pražských  městech  chován  ncbud;  pakli  by  který  mistr  jeho 
přechovával  svévolně,  tomu  mistru  tovaryši  i  učedníci  i  řemeslo 
složeno  buď.  A  kdyby  takový  necechovní  mistr  skrze  přátely  kdy 
k  milosti  přišel  (že  by  byl  do  cechu  zase  přijat),  nicméně  mu?i 
pokuty  položiti  kopy  dvě,  z  nichž  pánům  na  rathouz  bude  40  grošů. 
rychtáři  20  a  ostatek  do  cechu,  a  k  dílu,  kteréž  byl  před  Um 
smluvil   práva   k    tomu    nemaje,    nesmí   tovaryšův    ani    učedníbí 

')  Arch.  Pam.,  XVIÍ.,  692. 

■)  Diplomat,  mus.  opis  z  kláSl.  v  Teplé. 

•)  Knihov.  Lobkonc.  v  Praze.  Rukop.  72,  é.  54. 

*)  Arch.  pražs.,  Miscell.  16.  G.  7. 

•)  Rychnov  n.  K.  Sedláček,  44. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


PHmus.  698 

chovati.  ^)  Na  té  zásadě  pak  malíři  stáli  pevně,  kolikrát  vždy  znova 
ji  opakovali,  do  obnovených  statut  kladli  a  r.  J515  ji  vykázali 
malířům  pasovským  jako  pravidlo  jedno  ze  základních.  *) 

Krejčí  malostranští  r.  1481  dali  si  v  statuta,  kdo  dělá  řemeslo 
^kradí"  (t.  j.  tajně,  bez  cechu)  toho  že  dají  do  vězení,  z  něhož 
nevyjde,  leč  zaplatí-li  kopu.*)  Ševci  a  koželuzi  v  Boleslavi  Mladé 
opakuji  r.  1494  ustanovení  primusu,  jak  je  měli  svrchupsani  ševci 
uterští.  Prý,  kdo  s  nimi  cechu  nemá,  nesmí  kupovati  kozí.*) 
R.  1506  i  tkalci  rožmberští  vstavili  si  do  cechovních  artikulů,  kdo 
nemají  s  nimi  cech,  aby  nedělali.  ^) 

Takž  bylo  by  snadno  lze  přivésti  na  doklad  ještě  nemalou 
řádku  takových  ustanovení  „prímusových".  Všude  tak  obvyklo.  Na 
Moravě  řád  soukenníků  tovačovských  r.  1516  dokonce  nepřipouští 
mistra  necechovního  k  dílu,  ani  kdyby  chtěl  pracovat  jako  dělník 
u  jiného  mistra  oprávněného,  **)  a  kožešníkům  v  Těšíně  kníže  Kazimír 
stvrdil  r.  1509  zajisté  ochotně  článek,  že  kožichy,  zhotovené  mistry 
necechovními,  připadnou  komoře  knížecí. ') 

Již  patrno,  že  usedlí  řemeslníci,  stanovíce,  že  bez  cechu  není 
práce  ani  odbytu,  puzeni  byli  čím  dále  tím  silnější  snahou,  od 
vrchnosti  městských  a  panských  podporovanou,  aby  zhostili  se  nemilé 
soutěže,  kterouž  by  jim  činila  svobodná  práce.  Mistr,  jenž  by  pra- 
coval o  své  ujmě,  měl  býti  týrán,  trestán,  hnán.  Mění  a  přiostřuje 
se  v  těchto  dobách  definice  cechu  v  ten  rozum,  že  je  cech  nucené 
sdružení,  zřízené  schválením  vrchnosti,  na  vykonávání  určitého 
řemesla  nebo  živnosti  v  městské  obci.®) 

Taková  nucená  věc  mohla  se  díti  jen  dobrou  vůlí  konšelův 
a  vrchností,  a  protož  chutě  řemeslníci  chodili  s  artikuly  na  radní 
dům  a  na  zámek,  aby  privilegovaný  monopol  měli  ubezpečený 
listinami,  pečetmi,  knihami.  Na  jméně  nesejde,  věc  pod  každým 
jménem   stejná.     Obyčejně    sluje   taková    privilegovaná    korporace 


*)  Patera,  Tadra,  Kn.  bratr,  malíř.  84,  85.  »Pfímus<  cechovní  jest  také 
důkazem,  ie  malíři  pražStí  byli  cech  řemeslný  a  ne  pouze  bratrstvo  humánní  a 
náboženské. 

■)  Tamž,  88.  Neuwirth,  Festschrift  des  Verein.  f.  Gesch.  d.  Deut.  1902.  97. 

^  Arch.  pražs.,  Miscell.  12.  N.  i6. 

*)  Arch.  bolesl.  Kn.  smluv,  ft.  1,  25. 

*)  Arch.  zem.  mus.  inserov.  v  perg.  list.  1553.  Díplomatáf  mus. 

•)  Arch.  Cesk.,  XX.,  285 

O  Véstn.  Mat.  Opav.  1897. 

')  Srv.  Below,  Entsteh.  d.  Stadtgemeind.  71. 

Wmter,  Déjinr  řemesla  a  obchoda  ▼  Čechách  ▼  lOV.  a  ▼  XV.  nkn,  38 


Digitized  by  VjOOQ IC 


694  Kniha  III.  6.  Cechy  a  monopol. 

cechem,')  ale  zhusta  také  bratrstvem,*)  někdy  tovaryšstvem,")  někdy 
„zřízeností"  (ú  krejčí  v  Písku  a  v  Strakonicích  r.  1482),  „pořádkem-, 
v  Třebenicích  i  jen  „řádkem",  také  ^pospolností".  Latině  v  této 
periodě  dosti  často  se  ozývá  na  místě  cechu  slovo  societas  sou 
communitas,  nebo  také  universitas.  Universitas  byli  obyčejné  řezníci, 
ale  r.  1486  i  novoměstští  kožišníci,  a  r.  1473  lounští  soukennici. 
Tedy  af  jméno  cech,  či  pěknější  české  slovo  pospolnost  neb 
elhicky  znějící  bratrstvo:  členům  šlo  o  privilej  práce,  monopol 
odbytu  na  předním  místě.  Vrchnosti  a  konšelé,  stvrzujíce  živnostenské 
korporace,  měli  na  mysli  arci .  také  své  jiné  úmysly,  ale  celkem  byli 
přesvědčeni,  že  ta  forma  cechu  na  len  čas  nejlépe  vede  k  ukojení 
snah  a  potřeb  pospolitých. 

Jest  velmi  poučno  stopovati,  čím  konšelé  a  vrchnosti  odůvodĎuji 
založení  a  stvrzení  toho  onoho  cechu.  Poznáme  v  lom  začasté  sta- 
noviska jiná,  než  mistři  měli.  Lokálního  jest  významu  a  pomíjejícího 
rázu,  dí-li  se,  že  založen  cech  pro  rozmnožení  města,  vojnami  na 
lidech  sešlého.  Čteme  tak  nejprve  v  statutech  pekařů  novoměstských 
r.  1444.  Purkmistr  a  rada  stvrzují  cech  „uváživše,  že  se  to  konšelům, 
starším  i  vší  obci  zdálo  obecnému  dobrému  užitečné  a  jich  řemeslu 
prospěšné,  aby  se  tím  lépe  a  hojněji  město  válkami  ochuzené  do- 
brými řemeslníky  a  obyvateli  tím  spíše  rozmnožiti  mohlo". *•)  Stejným 
rozumem  tak  čte  se  při  stvrzení  artikulů  novoměstského  cechu 
uzdářského  (1445),  kovářského  (1446),  sedlářského  (1461),  prknář- 
ského  (1457)  a  ještě  několika  jiných  v  městě  Novém. 

Při  založení  cechu  sladovnického  v  témž  městě  (1456),  totéž 
vyznává  se,  aby  město  se  množilo  po  válkách  a  morech,  ale  páni 
přidávají  k  tomu  i  ten  úmysl,  aby  vařilo  se  pivo  dobré.  *)  Tu  tedy 
mluví  při  založení  cechu  také  zájem  konsumentů. 


')  V  statutech  kožešníků  těšínských  r.  1509  (1.  c.)  nedůslednou  nomenkla- 
turou středoYékou  znamená  totéž  slovo  >cech>  dvojí  věc.  »Kdo  chce  s  námi  cech 
pMjmouti  (ptijíti)*,  dá  40  gr.,  tu  je  to  společnost;  »tovaryd,  oženiv  se  s  vdovou, 
povinen  půl  cechu  přijíti*,  tu  to  značí  povinnost  vstupného  platu,  tedy  ne, 
že  by  měl  polovic  společnosti  (což  je  nesmyslem)  či  polovic  práv,  ale  že  zaplatí 
jen  20  gr..  místo  40. 

■)  Ačkoli  i  skutečné  bratrstvo  kost^ních  literátů  sluje  někdy  cechem.  Kdosi 
v  Kouřimi  r.  1514  odkazuje  >literatům  do  cechu<  jako  »sladovníkům  do  cechu*. 

»)  Pekaři,  uzdáři  Nov.  města  1444,  1446. 

*)  Arch.  pražs.,  Miscell.  č.  16.  E.  1. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  348,  26. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


účel  organisace.  695 

Že  se  organisuje  řemeslo,  aby  samo.  se  zmnožUo  a  s  ním  aby 
zrůstalo  mésto,  ten  důvod  čte  se  také  v  několika  venkovských 
ídech.  Tak  příkladem  u  řezníků  klatovských  r.  1488,')  při  čemž 
5ak  ihned  reguluje  se  pomér  monopolu  řeznického  k  trhu  svobod- 
árnu, takže  i  tato  véc  byla  spolu  pobídkou  k  zřízení  cechu.  Také 
elr  z  Rožmberka,  zřizuje  cech  sladovníků  na  Krumlove  (1516)  dí, 
ř  to  pro  rozmnožení  města.  *) 

Z  úmyslů,  proč  cechy  zřizovány,  nejčastéji  ozývá  se  v  úvodě 
statutům  ten,  aby  obmezena  nebo  zničenaa  byla  nezřízená  koňku- 
mce  domácích  producentů  mezi  sebou  a  proti  sobě.  Takž  čteme 
1448,  že  zřízen  cech  novokabátníků  novoměstských,  „aby  oni 
lezi  sebú,  řemeslo  dělajíce,  spravedlivě  chudý  i  bohatý  živiti  se 
lohli  tím  lépe".  Podobně,  leč  jinými  slovy,  obdržel  cech  krejčí 
lalostranských  (r.  1481)  „zvláštnost  slušných  zřízeností  (cech), 
mižby  bratrstvo  jednosvorné  zachovávali  ku  podobenství  jiných 
ratrslev."  Týž  rozum  má  ustanovení  cechu  soukennického  v  Ústí 
Orlicí  (1517),  aby  totiž  řemeslníci  „snazeji  a  dostatečněji  živnost 
imesla  provozovali  mohli."  *)  Aby  tedy  mistr  hospodářsky  silnější 
íullačil  slabého. 

Někdy  vrchnost  městská  v  úvodě  k  statutům  přijala  hlavní 
dečnou  snahu  domácích  řemeslníků  za  svou,  vyznávajíc,  že  cech 
na  to,  aby  obmezeni  byli  producenti  cizí.  Takž  r,  1498  v  zřízení 
)voměstského  cechu  mydlářského  purkmistr  s  počátku  dí,  že  před- 
oupili  mydláři,  oznamujíce  zkázu  své  živnosti  „z  příčiny  jich 
nenšení",  neboť  při  mýdle  „hostinském"  (cizím)  neholilo  domácím 
prodeji  se  obci  (t.  j.  obecenstvu)  křivda  děje;  že  ledy  podávají 
irtikule,  o  něž  se  ze  spolku  snesli,  aby  jich  cechu  skrze  dílo  chvála 
cest  raději  se  dala  než  hyzděni."  *)  To  jest  bez  středověkého  šumu 
3v  prostě  míněno  takto:  Potvrďte  cech,  a  my  privilegovaní  vy- 
učíme cizí  producenty  a  za  to  slibujeme,  že  svá  díla  zlepšíme, 
artikulích  pak  doleji  praví,  kdo  nebude  v  cechu,  že  mu  se- 
Tou  kotel. 

Někde  vrchnost  vyznala,  že  cech  stvrzuje  proto,  aby  jí  ubylo 
Jicejní  a  soudní  práce;    obyčejně  vyjádřila  ten  úmysl  slovy  po- 

')  Opis  orígin.  u  dra  ČelakoTského. 
')  Gross,  Arch.  Pam.  XIX.,  310. 

')  Arch.  pražs.,  Miscell.  C,  15.  P.  11.  Miscell.  ů.  12.  N.  15.  Arch.  Cos. 
C.  294, 

*)  Arch.  pražs.,  č.  2079  v  zadu  knihy.  Nepagin. 

38* 

Digitized  by  VjOOQ IC 


G96  Kniha  IIL  6.  Cechy  a  monopol. 

všechnými,  řidčeji  zřejmé.  Takž  čteme  v  artiktdich  cechu  hmčiř 
ského  na  Novém  mésté,  že  zřízen  jest  (r.  1488)  „pro  poctivost  i 
řád  toho  řemesla.^  ^)  to  jest,  my  konšelé  dosadíme  vám  cechmisid 
a  ti  af  udržují  mezi  vámi  pořádek  na  místě  našem.  Totéž  míněno 
když  r.  1444  tvrzen  cech  kožešníků  v  Mýtě:  dostávají  „řád  a  \^ 
slušenství  k  poctivosti  a  řádu  obce."  *)  Jasné  vytčena  tendena 
svrchu  oznámená  v  úvode  řádu  koželužského  na  Novém  mést* 
r.  1463.')  Konšelé  vyznávají,  „že  mezi  koželuhy  useníky  z  Podzderai 
a  koželuhy  podskalskými  mnohé  nesnáze,  půtky  bývaly  před  nád 
(t.  j.  před  jich  soudnou  stolicí),  takže  jedni  druhým  sahali  sobi 
v  řemeslo,  a  již  skrze  jich  roztržení  jedno  řemeslo,  jakož  to  štum- 
farské,  bylo  sešlo,  a  pasířům  se  také  veliká  ujma  dala"  ...  že  ted] 
konšelé,  „jakož  na  jich  úřad  záleží",  chtéjíce  obecnému  dobrému  spo 
moci,  tém  řemeslům,  aby  mohla  v  řádu  státi,  kázali,  aby  se  sami  snilu^ 
vili  mezi  sebou,  pak  koželuzi  obojí,  měvše  spolu  mnohé  roaanlouváni 
i  s  radou  některých  starších  z  obce  svolili  se  na  artikulích,  klerí 
konšelé  před  obcí  čísti  dali,  a  obec  je  potvrdila  s  konšely  spolu 
Ješté  zřetedlněji  položili  o  tom,  že  cech  má  převzíli  část  agendj 
soudné,  konšelé  malostranští,  zřizujíce  cech  vetešných  ševců  r.  14^1 
„Podepsané  véci  jim  za  právo  vysazujeme  a  stvrzujeme,  aby,  íw> 
těšeni  jsouce  slušnými  zřízenostmi,  jich  užívaU,  a  tak  nám  i  potomniií 
našim  náměstkům  aby  soudové  práce  polichnouti  a  umenšeny  moM] 
býti,  bez  umenšení  však  práv  našich."*) 

Některý  cech  založen  dle  úvodních  slov  proto,  aby  členovi 
jeho  nebyli  v  trhu  odpuzováni  při  nákupech  materiálu,  jakož  ?« 
jim  dělo  od  jiných  cechů,  kteří  se  shánéU  po  materiálu  léuii 
Příklad  z  Hradce  Jindřichova.  Tu  po  mnohá  léta  svářili  se  sevc: 
kožešníci  a  koželuzi  o  trh  kozí,  Jan  z  Hradce  kázal,  aby  si  ka2a< 
řemeslo  sepsalo  cechovní  články  a  ovšem  v  nich  aby  vymezilo  í 
své  právo  k  nákupu;  ale  neučinili  tak,  hádali  se  vždy  zase  fř 
plné  svobodě.  Až  Jindřich  z  Hradce,  syn  předešlého,  r.  1476  zřidi 
cech  koželuhům,  aby  byl  konec  hádkám  a  „že  sami  za  to  žádal 
nejvíc."  *)  Rozumí  se,  že  obé  druhá  řemesla  obrnila  se  cet*ho\.'.- 
co  nejdřív  možná. 


')  Arch   C,  XIV.,  486.  Arch.  mus. 

■)  Jireček,  Paměti  Vys.  Mýta. 

•)  Rukop.  Lobkovic,  knih.  v  Praze  č.  72,  řád  64. 

*)  Arch.  pražs ,  č.  2080,  366. 

')  Arch.  y  Hradci  Jindř.  Kopiál.  Opis  v  zemsk. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Úftel  organ isace.  597 

Dosti  zhusta  proniká  starodávný  důvod  k  zařízeni  cechu,  aby 
onsumenti  nebyli  volnou  produkci  a  volným  odbytem  předřazováni, 

též  aby   jakost  výrobků   byla  dobra.     Napsal-Ii  kníže  těšínský 

]509,  že  zakládá  cech  kožešníků,  poněvadž  to  uznává  pro  město 
f[\  dobrým, ')  to  měl  na  mysli  konsumenty.    Kutnohorští  nutíce 

1480  pekaře  a  mlynáře  k  zřízení  cechu  společného,  vyčetli  jim, 
í  jsou  v  nezřízenosti,  krámy  stojí  pusté,  a  mlynář  mele  k  osobám 
ledíc,    místo   aby  mlel   pořád    každému.')    Pardubická    vrchnost 

1515  zřídila  některé  cechy,  řemeslníkům  pak,  kteří  pro  malý 
ocet  cechem  se  státi  nemohli,  uložila,  „aby  spravedlnost  od  sebe 
dem  dělali,  neb  jest  na  mnohé  křik  od  lidi,  že  při  prodejích  nad- 
izují,  neb  se  nachází,  že  v  jiných  městech  mnohem  laciněji  lidé 
upují."  Tu  patrn  důvod,  proč  ony  cechy  v  Pardubicích  zřízeny. 
edna  z  právních  knih  XVL  věku  praví  vůbec,  že  cechovní  řád 
ysazuje  se  proto,  aby  se  lidem  (konsumentům)  spravedlnost  dala.*) 
Řidčeji  ohlašuje  se  při  zařizování  cechu  finanční  účel  vrch- 
ostenský.  To  Kutnohořané  vyslovili  r.  1480,  zřizujíce  mlynářský, 
ekařský,  pernikářský  a  koláčnický  cech,  již  svrchu  zmíněný:  prý 
když  jaká  potřeba  přijde,  aby  to  slušně  od  cechmistrů  nalezeno 
tylo,   co  by  měli  dáti".    Tu  jde  patrné  o  platy.    Také  Jindřich 

Hradce,  zakládaje  r.  1490  cech  řeznický  v  Telči,  měl  mimo  jiné 
ohnutky  i  tu,  aby  mu  na  krámích  poplatkové  nescházeli.^)  Podobné 
an  z  Ryzmberka  potvrzuje  r.  1491  cech  krejčířský  v  Hořicích, 
slavil  za  první  článek:  „což  by  bylo  panských  vin,  aby  jich  přede 
mú  i  před  potomními  pány  netajili";  to  jest,  který  provinilý  mistr 
aěl  by  peněžitou  pokutu  (vinu)  vrchnosti  splatiti,  aby  splatil  bez 
akrývání. 

Mezi  rozmanitými  podněty,  proč  řemeslo  uvázalo  se  v  cechovní 
•rganisaci,  lze  také  postihnouti  ten,  aby  mistrům  bylo  pojištěno 
trávo  regulovati  svůj  poměr  k  tovaryšům.  Na  příklad  cechovní 
ád  lazebníků  novoměstských  z  r.  1477  neobsahuje  skoro  nic  jiného 
ležli  články  obmeziyící  tovaryše.  *)  Tovaryšům,  když  cech  městská 
Tcbnost  stvrdila,  staly  se  takové  články  zákonem,  a  mistrům  štítem, 
'hradou,  pevností.  Se  stejným  úmyslem  konšelé  čáslavští,  stvrzujíce 


O  Véstn.  Mat   opav.  1897.  7. 

■)  Arch.  hors.,  kn.  memorab.,  r.  1480,  196. 

*)  Kniha  polenská.  Opis  v  arch.  pražs: 

*)  Orlg.  v  arch.  hradeck.  Opis  v  zemsk.  arch. 

•)  Arch.  Ces.,  XIV.,  479. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


698  Kfiilia  IIL  6.  Cechy  a  monopol. 

cech  oráčů,  ukládají,    aby  členové  jeho  byli  hospodářům  k  užitku 
a  kdo  co  s  hospodářem  smluví,  aby  tomu  dosti  činiL 

Také  humánní  účel  — :  podpora  členů  v  nouzi  a  nemoci  někdy 
ozývá  se  při  zakládáni  cechu  na  předním  místě.  Nejzřejměji  zapsáno 
to  r.  1443  při  vysazení  cechu  havířského  v  Hoře.  Prý,  když  ha-' 
véři  cechu  nemélí,  který  chudý  se  roznemohl,  na  toho  žebrávalo 
se  u  kostela,  proto  chtějí  cech,  aby  měli  chudým  z  čeho  udilelí. 
nemocen-li  kdo,  aby  se  na  něho  nežebralo  pro  tovaryšskou  hanbu 
i  pro  uslrkání.  Ale  tento  podpůrný  účel  není  v  úvode  sám :  k  nénm 
tlačí  se  druhý,  aby  totiž  neumělí  havíři  nesadili  sobě  mzdy  vysoko. 
zasloužiti  jich  neumějíce;  také  prý  mnozí  „přijímajíce  lehenšally 
v  dolech  u  perkraistrů  (t.  j.  pacht  ují  místa  v  dolech  za  smluvený 
díl),  lidi  na  to  zvedúc,  aby  s  nimi  pavovali  (nakládali),  potom  ol 
toho  kradmo  zběhnou  a  na  jiné  obchody  se  dadí  a  lidi  o  náklady 
bez  studu  připravují,  havéře  jiné  v  mrzkost  a  vohyzdu  uvodí... 
a  hory  hynou."  Také  ještě  třetí  účel  cechu  havířského  oznámer.. 
totiž  ten,  aby  přičinilo  se  k  chvále  boží  a  svíce  aby  mohly  do  kostela 
býti  jednány.  *) 

Nutno  říci,  že  zbožný  účel  cechovní,  jakož  bylo  za  starší  doby. 
i  v  této  periodě  objevuje  se  podle  jiných  praktických  podnětů  nej- 
časlěji.  Jindřich  z  Hradce  dokonce  povoloval  na  svém  panství  tť- 
chovní  organisace  „ve  jménu  svaté  a  nerozdílné  Trojice,  Boha, 
Otce,  Syna  i  Ducha  sv.,  jichžto  jedna  moc,  v  jedné  podstatě  rovna 
slavnost  a  kralování  bez  počátku  i  bez  všelikého  konce  jest  a  bude 
na  věky  věků."  Ten  pán  zakládal  cechy  výslovně  „při  farách*. 
vyznávaje,  že  jimi  se  pořídí  rozmnožení  chvály  a  služby  bozi.') 
Tuto  poslední  zkušenost  měla,  jakož  naznačeno,  kde  která  vrchnost 
městská  též.  A  členové  cechovní  sami  se  snažili  o  to,  aby  měli 
svého  patrona,  svůj  oltář,  k  němuž  kupovali  svíce.  Takž  příkladem 
tkadlci  na  rožmberském  panství  zvolili  si  sv.  Václava  patronem 
(1504,  1519);  pilaři  a  prknáři  novoměstští  (1457)  sv.  Josefa,  kovář, 
téhož  města  sv.  Ondřeje  a  přivinuli  se  se  svým  patronem  k  jednomu 
oltáři  u  Panny  Marie  Sněžné  (1446)  a  nápodobně  jiní  cechové  činili. 
Jan  ze  Švamberka,  mistr  převorství,  stvrzuje  r..  1482  cech  krej«i 
v  Strakonicích  hned  úvodem  „přidává"  jim  oltář  u  kazatelniCť. 
aby  tu  své  svíce  měli.  *)  Bohatý  cech  novoměstských  řezníků  prai- 


*)  Arch.  horský,  ft.  34/2.  Opis  v  zemsk.  arch. 

»)  ňád  řezníků  v  Hradci  Jindř.  r.  1484;  v  TelCi  r.  1490. 

*)  Arch.  mus.  opis. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ů(el  organisace.        .  599 

ských  měl  již  v  télo  době  svoji  kapli  (sv.  Lazara),  k  níž  držel  si 
kaplana.^)  Bětka  Jičínská,  vdova  soukenice,  r.  1445  odkázala  cechu 
soukenniků  novoměstských  kalich,  aby  ho  choval  a  propůjčoval 
k  službám  božím  u  sv.  Petra,  *)  kdež  cech  měl  oltář.  Nerozumí 
dobé,  kdo  by  nevěřil,  že  příslušnost  k  cechovnímu  oltáři  byla 
mistrům  páskou  při  nejmenším  stejně  pevnou  jako  interessy  světské. 

Byl-li  cechovní  oltář  znamením  zbožných  účelů  misterských, 
zevnější  representací  světských  a  praktických  zájmů  zase  byla  ce- 
chovní hospoda,  z  nichž  některé  objevují  se  v  pramenech  již  v  této 
dobé.  ^)  Kterak  cechu  na  kvalitě  hospody,  jakožto  shromaždiště 
řemesla,  záleželo,  to  patrno  z  ustanoveni  ševců  novoměstských 
r.  1442,  aby  hospodu  prostřed  města  najímalo  osm  mistrů,  čtyři 
přísežní,  čtyři  na  to  zvlášf  deputovaní. 

Po  léto  odbočce  vrafmež  se  k  otázce,  z  které  tedy  příčiny,  na 
jaký  cíl  a  konec  v  této  periodě  cechy  zřizovány.  Pro  XV.  století 
bylo  by  marným  pokusem  chtíti  dovoditi  (jako  to  činí  zvláště 
němečtí  badatelé  pro  dobu  starší),  že  organisace  živnostenské  vznikly 
pouze  pro  trh,  na  prospěch  konsumentův  a  městského  obchodu, 
či  pouze  proto,  aby  odebraly  část  agendy  konšelům,  či  jen  pro 
podporu  členstva  a  na  zamezení  soutěže  nezřízené,  nebo  dokonce 
ze  zbožné  doby:  ze  všech  těch.  motivů  pospolu  pracu- 
jících vznikaly  organisace,  třebaf  že  pohnutka  monopolu  práce 
a  odbytu  stála  u  řemeslníků  v  popředí. 

V  této  době  některé  živnosti  vymykaly  se  cechovnímu  zřízení 
a  vyhýbaly  se  mu.  Byli  to  nejprve  knihtiskaři ;  ti  —  snad  pro  svůj 
nevalný  počet  —  trvali  „v  svobodě";  podle  nich  apalykáři,  aspoň 
u  nás,  nebyli  oi^anisováni ;  také  není  u  nás  ani  stopy  o  řádě  apo- 
tékářském.  V  Němcích  nalezen  řád  takový  první  r.  1461.  '*)  Z  Kra- 
kova se  zná  mistrovský  kus  apotečnický  z  konce  XV.  věku,  *)  což 
předpokládá  cech.  Ale  u  nás  zatím  tou  dobou  nic  toho.  Konšelé 
zajisté  měli  dohled  nad  lékárníky  stejně  takový  jafco  nad  kramáři 
a  jinými   obchodníky.  •)  .  Než  i  bez   cechovní  organisace   apatykáři 


')  Kšaft  Pavla,  kněze  řezníkĎ,  r.  1626  v  arch.  pražs.,  ft.  2142.  L.  2. 

■)  Arch.  pražs.,  ft.  2096.  K.  8. 

•)  První  zmínka  (jisté  nahodilá)   u  Sevců    novákft    novoměstských  r.  1442. 

*)  Krieg,  Borgerthum.  I.  69. 

•)  Buchner,  Cod.  picturat.  z  r.  1500. 

•)  Naznačuje  to  Dr.  Zalužanský  v  apat  řádě  (1591),  poukazuje  na  městské 
právo  ti.  A.  32  (Koldinovo).  ... 


Digitized  by  VjOOQ IC 


600  Kniha  IIL  6.  Cechy  a  monopol. 

k  privilegovanému  postaveni,  k  monopolu  dostali  se  časem  zcela 
přirozeně;  šlo  tu  přec  jako  dnes  o  odpovědnost  za  léky,  lékárník 
musil  rozuměti  latině  a  poněkud  řečtině,  „aby  z  omylu  jmen 
jedněch  za  druhé  lidem  neprodával,  aby  místo  apium  nedal  jed 
opium,  ^  ^)  musil  míti  na  skladě  drahé  léky,  kterých  se  neprodalo 
mnoho,  bylo  mu  dnem  i  nocí  k  službám  na  hotově  státi;  správa 
městská  zajisté  také  ho  zavazovala,  aby  osobám  podezřelým  jedu 
neprodával  —  a  takž  všecko  vedlo  k  lomu,  aby  apotečníkům  doslalo 
se  privilegia  proti  jiným.  ^  R.  1473  čteme  náhodnou  zmínku 
o  „právech,  jako  mají  apatekáři  v  Praze,"  •)  tušíme,  která  to  jsou 
práva,  ze  souvislosti  textu  vysvítá.  Že  to  monopol  obchodu.  Když 
r.  1486  chtěl  kutnohorský  Jan  Charvát  v  Praze  ustaviti  apoteku 
a  již  na  přípravy  a  nádobí  náklad  učinil,  stala  se  mu  v  Praze  ^od 
některých  v  tom  překážka,"  a  to  bezpochyby  ta,  že  mu  ty  přípravy 
pobrali,  nebof  dává  plnou  moc  apotekáři  Václavovi,  který  byl  jeho 
společník,  „aby  toho  všeho  dobýval  mocně."  *)  Z  toho  zase  plyne. 
Že  pražští  apotečníci  měli  nebo  si  osobovali  právo  proti  novým 
podnikům  cizím.  Jestliže  konečně  i  král  Vladislav  r.  1499  vydává 
Jakubovi,  apatykáři  páně  hofmistrovu,  list,  že  smí  konfekty  a  jiné 
věci  apatykářské  v  Starém  a  Novém  i  v  Menším  městě  prodávati, 
následuje  z  toho  dosti  zřejmě,  že  pražští  apotekáři  byli  při  své 
živnosti  proti  cizím  už  tak  obrněni  právy,  jakoby  měli  cech.  Tomu 
na  podporu  jest  i  ta  zpráva,  že  r.  1499  král  dává  právo  Bartošovi, 
apotekáři  z  Nedaříc,  aby  s  manželkou  svou  Kateřinou  až  do  smrti 
v  každých  suchých  dnech  a  o  sněniích  sedali  mezi  vraty  na  Hradě 
s  konfekty  a  věcmi  apatykářskými.*)  Tedy  jen  privilegiem  královským 
směl  cizí  apotečník  plésti  se  pražským  lékárníkům  v  obchody.  11 
nebyli  cechem,  ale  monopol  měli. 

A  mezi  usedlými  apotekáři  pražskými,  jsoucími  bez  cechovní 
organisace,  byla  volná  soutěž.  Také  na  venkově  v  této  době  snažil 
se  apotečník  o  monopol  proti  každému  lékárníkovi  přespolnímu, 
příchozímu,  novému,  jenž  by  se  chtěl  usaditi  v  městě.  R.  1473 
Kutnohorští  smluvili  s  apatečníkem  Tomášem,  že  žádný  apotekář 
lanlfaréř  (cestující)   nemá  naň    do  Hory  konfektů  vézti   ani  jiných 


')  Aád  Zalužanského  z  r.  1591. 

•)  Srovn.  o  némec.  apot.  v  Roscherovi,  NationalOkon.  IIL,  669. 

•)  Arch.  zemsk.  Opis  z  Hory  1473. 

*)  Kn.  £erven.  6.  236  arch.  horsk. 

»)  SláU  arch.  regis.  Vladisl.  6.  201,  204,  160. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Protivníci  monopolu.  601 

ěci  krom  jarmarku,  a  to  ještě  tak,  aby  o  jarmárce  věci  přivezené 
'omás  sám  ohledával,  dobré-li  jsou. ')  Svrchu  jsme  zmínili  se,  že 
rál  Vladislav  káže  r.  1503  do  Hory,  aby  obec  nedopustila  nějakému 
íěmci  zřizovati  v  městě  apatyku,  tim  vlastně  chce  král,  aby  město 
fr?  dvě  apoteky  dosavadní  privilegovalo,  monopolisovalo.  První 
»římé  Vladislavovo  konfirmování  apatyky  v  této  periodě  známe 
r.  1508,  ale  nikoli  z  Čech,  než  z  Velikého  Hlohova  města.') 

Za  nebytí  cechovní  organisaee  arci  apotekáři  nebyli  vázáni 
likterak  stran  učedníků,  tovaryšů,  také  ničeho  nedovíš  se  o  zkoušce 
lebo  o  mistrovském  kuse. 

Než  nadešel  konec  naší  periody,  mocný,  nebezpečný  nepřítel 
'zešel  živnostenskému  monopolu  městskému.  Byli  to  vyšší  dva 
lávové,  páni  a  rytíři.  Města,  jakož  povědomo,  od  počátku  chránila 
)ráci  i  odbyt  svých  živnostníků  právem  míle.  V  okrsku  mílovém 
:olem  kol  vyhlašovala  práci  svých  lidí  za  jediné  oprávněnu.  Podle 
'zoru  královských  měst  i  šlechta  svým  městečkům  od  králů  vyprošo- 
rala  monopol  Živností  a  řemesel  městských  právem  míle.  Ba  městečku 
íaplici  na  rožmberském  panství  Vladislav  král  propůjčil  r.  1482 
iokonce  právo  na  dvě  míle  v  okruhu. ')  Monopol  ten  býval  vždy 
lěkterak  protrhován.  Takž  nemohla  města  královská  nikterak  překaziti, 
lby  šlechta,  v  okruhu  míle  majíc  mlýn,  netěžila  z  něho. 

Panstvu  dle  našeho  mínění  nemohlo  upírati  se  právo  vaření 
divá,  a  jestliže  mnozi  členové  stavu  panského  za  dlouhá  léta  v  skutku 
levařili,  to  bylo  bezpochyby  tím,  že  jednak  městská  produkce  po- 
Jkytovala  pivo  dosti  laciné  a  dobré,  a  také  tím,  že  zvláště  vyšší 
šlechta  pokládala  to  býti  nedůstojným  svého  stavu,  aby  dotýkala  se 
Svností  městských.  Proti  tomu  stojí  mínění,  že  právo  míle  jest 
rýlučné,  a  to  tak,  že  šlechta,  v  okrsku  míle  bytující,  pozbývá 
řárečného  práva  úplně,*)  výklad  to,  jehož  šlechta  nikdy  neuznala, 
lest  významno,  že  až  do  r.  1456  zemanové  a  sedláci  okolo  Nového 
města  sedící,    v  samém   městě   dávali   sobě  pivo   k  prodeji    vařiti. 


')  Arch.  zems.  Opis  z  Hory.  1473. 

*)  Arch.  zems.  Fragment  register  králov. 

')  Z  desk,  opis  v  arch.  zemsk. 

•)  Nejvážnéjdi  zastánce  toho  mínéni  je  Tomek  v  D.  P.,  X.,  176.  Opírá  se 
o  to,  že  v  některých  privilegiích  (na  př.  v  čáslavském)  stojí,  aby  žádný  »ze 
iádného  stavu «  v  jedné  míli  piva  nevafíl,  krčem  nemel.  Ale  proti  tomu  jest 
uepomčmá  vétdiaa  privilegií  bez  lakového  označení.  Páni  založením  mčst  svobodu 
v  téch  vécech  ani  v  jiných  vzíti  by  sobe  byli  nedali. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


602  Kfliba  liL  6.  Cechy  a  monopol. 

Teprv  onoho  roku  vstaveno  v  slalula  sladovnická,  aby  zemanůuj 
okolním  neb  sedlákům,  ježto,  piva  „zde  v  méslé"  vaří,  netrpiVn 
s  městem,  nebylo  toho  dopouštěno,  pivovárník  aby  jim  nevatíl  pod 
ztrátou  řemesla,  a  všickni  ze  spolku  s  konšelskou  radou  aby  sob^ 
pomáhali,  by  okolo  měst  Pražských  žádný  na  prodej  nevařil  ani 
nešenkoval.  Zemane  a  sedláci  také  dávali  sobě  v  městech  slady 
upravovati;  to  r.  1456  při  zvyku  zanecháno,  jenom  chtěli  konšele, 
aby  z  takového  cizího  sladu  platil  zákazník  k  obci  po  5  groších. 
Tím  také  zase  dána  zemanům  i  sedlákům  možnost,  aby  si  aspoL 
doma  z  udělaného  sladu  pivo  svařovali.  ^) 

Zlé  roztržky  nastaly,  když  u  nás  v  této  periodě  jako  stejně  lak 
v  Němcích  v  okrese  mílovém  začali  se  vyskytovati  skuteční  řemeslnil  i 
na  vsích,  kteří  nenáleželi  k  čeledi  zámecké  a  nepracovali  jen  pr.) 
vrchnost.  Ti  „stolířským"  způsobem  dělali  komukoli,  kdo  jich  po- 
třebov^.  Tím  protrhovali  městské  privilegium,  a  na  zlost  méšfanu 
bylo,  že  takové  řemeslníky  vrchnost  volala  do  vesnic  svých  a  j- 
kryla.  Na  přiklad  již  r.  1465  Zilvárové  usazují  si  na  vsi  řečené 
Mladé  Buky  a  v  Hertvikovicích  řezníky,  pekaře,  ševče,  kováře 
i  zedníka.  *)  V  tom  věku  také  několikrát  vyskytuje  se  případ,  ?.ť 
míle  musila  býti  měřena;  to  patrně  šlechtic  chtěl  dokázati,  že  privi- 
legovaná míle  městská  nedosahuje  až  k  jeho  vesnickým  řemeslníkům.') 

Šlechta  ke  konci  XV.  věku  nejúčinněji  rušila  městskou  miii 
tím,  že  zřizovala  z  vesnic  městečka  s  trhy  a  řemesly,  *)  což  zvlášl*^ 
slabý  král  Vladislav  potvrzoval.  Šlechta  činila  tak  pro  užitek  svuj, 
nebof  odhodivši  starodávnou  nechuf  k  výdělkům  živnostenským, 
sama  čím  dále  tím  víc  o  ně  se  snažila,  pivovary  zřizujíc  a  z  řemesl- 
níků svých  těžíc.  Možná  dost,  že  vedle  této  hlavní  zištné  pohnutky 
vedla  ji  k  pivu  vaření  ta  dráždivá  věc,  že  měšťané  zneužívajíc-' 
svého  monopolu  a  nebojíce  se  konkurence  začasté  piva,  kdo  ví  jaká. 
draho  prodávali.  Aspoň  r.  1484  šlechta  v  sněme  si  stěžuje,  ze  sladw 
že  vezme  každý  piva,  kolik  se  mu  zdá  (t.  j.  že  dělají  piva  lehká i. 
a  že  měšfané   piva   zdražují,   jindy  že  dáváno  za  groš  dráže,  nežli 


')  Arch.  praž.  MiscelL,  6.  15.,  P.  15.  Arch.  týž,  č.  343.,  52. 

•)  Arch.  Český,  XV.,  846. 

■)  Celakovský,  Godex  II.,  1115.  Méřeno  v  Budéjovicích  r.  1464  od  zdi  .>i 
parkánu. 

*)  Za  nejtužšího  boje  r.  1510  zřízena  ves  Smečno  za  méstefiko  Munciřaj 
(Municiplum)  vůlí  Bořily  z  Martinic. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Protivníci  monopolu.  603 

pšenice   byla  a  teď  že  prodávají,  jak  se  komu  vidí,  a  stejné  lak 
libovolné  že  si  vedou  řemeslníci,  co  bylo  za  groš,  prodávají  za  dva.  *) 

Tím  vším  strojilo  se  k  boji  mést  s  pány  a  rytíři.  První  pře- 
slřelivy  jsou  z  let  1462  a  1479,  kdy  snem  nucen  sedlákům  na  panstvích 
zakazovali  vaření  piva.  Od  let  osmdesátých  stížnosti  mést  stran 
řemeslníkův  panského  piva  i  krčem  se  množí.  Šlechta  odpovídá 
svými  stížnostmi ;  r.  1484  žalovala  mimo  svrchu  dotčené  kusy  i  do 
toho,  přiveze-li  šlechtický  poddaný  obilí  na  sladovnu  méstskou,  že 
mu  méšfané  nedovolují,  slad  jinam  dráže  prodali  a  že  vůbec  ob- 
mezují přespolním  trhy. 

K  tém  všelijakým  stížnostem  živnostenským  a  obchodním  při- 
stoupily stejným  časem  téžké  spory  politického  rázu  a  sociálního. 
Šlechta  snižujíc  městský  stav  nespravedlivé,  jakoby  byl  dosavad 
zhola  postaven  mimo  zřízení  zemské,  upírala  mu  právo  účastniti 
se  snému,  právo  klásti  zemské  statky  do  desk,  a  při  tom  chtěla 
odháněli  v  jistých  příčinách  měšťany  od  soudů  městských  k  soudům 
zemským.  Boj  vypukl,  když  r.  1600  tiskem  vydáno  zřízení  zemské, 
v  némž  lecco  bylo  na  zkrácení  měst.  Následkem  toho  královská 
mésla  (počtem  33)  spojila  se  proti  šlechtě.')  Na  sněme  r.  1602 
král  zasedl  jakožto  rozsudí  těch  zlých  sporů.  Města  podala  své  stíž- 
nosti v  13  článcích;  v  druhém  hájila  výhradného  práva  svého 
k  dělání  a  prodávání  sladův  a  piva,  páni  prý  jim  i  s  lidmi  selskými 
starodávné  živnosti,  které  měli  od  počátku  měst,  ujímají ;  jedním 
článkem  města  žalovala,  že  panstvo  zřizuje  mnoho  nových  městeček, 
trhů,  krčem,  vše  na  škodu  královských  měst,  do  nichž  se  následkem 
toho  nic  nenese  a  nevěze.  Při  tom  každé  město  ukázalo  své  privi- 
legium na  monopol  míle,  Žatečlí  od  krále  Přemysla,  jiní  od  Jana, 
Karla  a  následujících  panovníků.  O  jiných  stížnostech  v  této  knize 
pomíjíme  položiti. 

Páni  odpověděli  nadutě  a  nesprávně,  že  měšťané  nejsou  svo- 
bodni než  poplatníci  královi,  čemuž  dal  oratoř  jejich  Rendl  z  Oušavy 

')  Arch.  Ces.,  V.,  393. 

^)  Arch  Čes^  V.,  227.  Následující  nad  čarou  pfehled  boje  aŽ  do  jeho  ukon- 
čení zdčlán  na  pramenech  yytid.  v  Arch.  Ces.  (V.  a  VL  díl),  na  sněmovních 
materiálech,  k  tisku  shromážděných  prof.  dr.  Celakovským  a  mně  ochotně  pro- 
půjčených, a  na  spracování  Tomkově  v  D.  P.,  X.  Spojená  města  v  poJilickou 
jednotu  jsou;  tři  Pražská,  Hora,  Hradec,  Zatec,  Plzeň,  Litoměřice,  Kouřim, 
Budějovice,  Louny,  Klatovy,  Chrudim,  Tábor,  Čáslav,  Nymburk,  Stříbro,  Domažlice, 
Suáice.  Mýto,  Most,  Kadaft,*  Ústí,  Jaroměř,  Dvůr,  Písek,  Vodňany,  Brod  C,  Kolín, 
Mdmk,  Slaný,  Beroun,  Polička.  Arch.  Ces ,  VI.,  217. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


604  Kniha  III.  6.  Cechy  a  monopol. 

neomalený  výraz  slovem,  že  jsou  chlapi,  chtěje  tím  fíci,  že  jsou 
v  porobe  králi  jako  sedlák  v  porobě  šlechticově.  Na  tom  základě 
pak  šlechta  odpovídala,  a  šlechtický  řečník  tvrdil  stran  živností 
sporných,  že  páni  a  rytíři,  jsouce  svobodní  stavové,  mají  svobodu 
vařit  i  prodávati,  vůbec  že  jim  náleží  užitek  z  té  svobody,  jak  jej 
koll  vymysliti  mohou,  beze  vší  meze,  takže  ani  dání  královská  jim 
k  ujmě  nemohou  býti;  stran  nových  městeček  ne  bez  špice  ostré 
přednášela  šlechta,  že  král  to  přec  má  v  moci  povolovati  zřízeni 
lakových  městeček,  trhů  i  nových  cel. 

V  stížném  prolispise  pak  šlechta  mimo  jiné  kusy,  které  směru 
naší  knihy  se  nedotýkají,  žalovala  si  do  cel  u  bran  městských,  jimiž 
by  neměli,  vezouce  věci  své,  býti  obtěžováni  jakožto  stav  svobodný, 
prý  měšťané  nuzným  lidem  poddanským  svěřují  pivo  na  dluh,  aby 
se  mohli  hojiti  na  zámožnějších,  které  stavují  a  nutí  k  placení  za 
ony  nuzníky;  zase  vyčítala,  že  každý  v  městě  prodává,  zač  chce, 
že  všecko  měšťané  překupují,  zvlášf  soukenníci  vlnu,  víno  že  kazí, 
čímž  mnoho  lidí  k  nemoci  přivádějí.  Dotkla  také  šlechta,  že  města 
„z  mysli   rozpustilé  a  vysoké"  počátek  i  konec  své  Žaloby  učinila. 

Odpovídala  města  k  těm  žalobám,  že  svěřujíce  zboží  poddaným 
nevědí,  kdo  chůd  a  bohat  (bezpochyby  věděli),  a  stavují-li  některé 
lidi,  to  tím  se  děje.  Že  vrchnosti  nedopomáhají  měšfanům,  když  se 
shánějí  po  zaplacení  (což  bylo  zajisté  pravda);  sazby  k  trhům  že 
nemohou  býti  stálé,  časy  se  mění,  však  že  úředníci  hlídají,  aby 
slušně  bylo  prodáváno;  překupování  soli,  netýče  se  všech  měst, 
nemajíf  všecka  skladu  solného,  koupí-li  se  co  jiného  k  obci,  děje 
se  to  leprv  po  trhu,  aby  kupec  nemusil  se  zb3rtkem  odjížděti,  a  město 
aby  mělo  zásobu;  víchy  na  trhu  (jakožto  znamení,  že  v  tu  chvíli 
kupují  jen  měšťané)  staví  se  prý  jen  proto,  aby  nepřekupovali  pře- 
mykači  aneb  cizozemci  a  potom  jich  nedřeli ;  stejně  pro  to  souken- 
níci kupují  vlnu  napřed,  aby  mohli  potom  sukna  prodávati  laciněji: 
bude-li  dokázáno,  že  kazí  kdo  víno,  chtějí  trestati. ') 

Král,  prohlásiv,  že  zůstaví  každou  stranu  při  jejích  právech, 
rozhodl  konečným  rozsudkem  při  většině  stížných  a  sporných  věcí 
stranicky  na  prospěch  panstva  proti  městům.  Stran  monopolu  ře- 
mesel a  vaření  piv,  hlavní  naší  otázky,  rozsoudil,  že  páni  a  rytíři 
mají   starodávní   toho   svobodu   pivo    vařiti   i   řemeslníky  chovati 


»)  Arch.  Ces ,  VI.,  243—247. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Protivníci  monopolu.  605 

k  svým  potřebám  i  k  užitku  (obchod),  jen  sedlákům  dle  nálezu 
krále  Jiřího  nemá  býti  v  milí  nic  toho  dopouštěno.  V  návrzích,  králi 
podaných  od  některého  rádce,  stálo  sic  také,  že  páni  by  neměli  nutiti 
poddaných,  aby  piva  brali  od  nich  dráže,  nežli  by  je  odjinud  (z  měst) 
míti  mohli,  ale  ve  výpovědi  králově  tato  věc,  která  mohla  městům 
pojistiti  aspoĎ  konkurenci  s  panským  výrobkem,  pominuta.  Stran 
zakládání  městeček  na  škodu  monopolu  měst  královských  zůstalo 
při  tom,  že  král  to  může  povolovati,  a  které  město  královské  po- 
ciťuje škodu,  aí  se  soudí  s  panskou  vrchností  nového  městečka. 
O  krčmách  venkovských  rozhodnuto,  která  stojí  po  32  let  v  pokojném 
držení,  ta  nechf  zůstane,  jiné  nemohou  vznikati  jinače  nežli  vysa- 
zením královým ;  ale  af  nikdo  nebéře  víc  nad  výsadu ;  na  vína,  aby 
nebyla  kažena,  nechat  hledí  konšelé  a  v  Praze  perkmistr.  S  tím 
rozsudkem  města  nemohla  býti  spokojena;  i  rozjela  se  v  hněve. 
Znělo  jako  posměšek  ujišťování  panstva,  že  by  rádo  žilo  s  městy 
ve  svornosti.  Roztržka  rostla  tím  víc,  že  krále  nebylo  pak  v  zemi 
ua  léta.  Vznikl  hned  týž  rok  1502  branný  spolek  měst  proti  každému, 
kdo  by  je  chtěl  utiskovati.  Kutnohorští  nepřistoupili  k  smlouvě 
obranné  a  zachovávali  i  v  následujících  letech,  majíce  na  mysli  své 
postranní  prospěchy  (i  strach  o  hory),  *)  postavení  zvláštní  a  ne- 
rozhodné. 

Zápas  trval  15  .let,  při  něm  a  o  něm  konáno  aspoň  19  sněmů, 
skoro  před  každým  sněmem  vykonán  sjezd  měst,  kromě  toho  města 
aspoĎ  desetkráte  sjela  se  k  samostatnému  jednání  proti  pánům, 
páni  zase  po  venkově  sjížděli  se  v  hromady.  Sněmy,  k  nimž  také 
několikrát  města  od  panstva  nepřipuštěna,  rozcházely  se  většinou 
bez  výsledku  a  s  hrozbami  jedněch  druhým.  Na  sněme  r.  1508 
smělý  mnich  Filipec,  bývalý  biskup,  posel  králův,  roztrhal  válečné 
zápisy  stavů  proti  sobě,  ale  přes  to  domácí  vojna  byla  stále  na 
obzore.  Do  toho  padly  spletky  náboženské,  boje  měst  s  odpovědníky 
urozenými  i  sprostnými,  jichž  vraždy  a  lupičstvo  některý  čas  sblížilo 
města  s  pány  na  obhájenou  bezpečnosti  a  práva  v  zemi,  ale  když 
měštané  některého  urozence  loupežníka  odpravili,  tím  zuřivěji  panstvo 
od  měst  zase  odpadalo,  neuznávajíc  měšťanů  práva  k  tomu  trestání. 

R.  1509  sestárlý  král  přijel  do  Prahy  zas,  aby  po  druhé  zasedl 
v  soud  o  věcech   sporných   mezi   stavy.    Na  veliké  pohoršení  měst 


O  R.  1513  píSí  králi,  že  rozstrk  nebezpečný  se  množí  a  je  strach,  že  havéři 
od  hor  utekou.  Koncept  v  arch.  kutnoh.  V  opisech  dra  Celakovského. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


606  Kniha  III.  G.  Cechy  a  monopol. 

rozhodl  stejně  tak  jako  r.  1602.  To  srazilo  města  zase  k  odporu. 
R.  1511  smluvila  se  obě  Pražská  města  větší  k  hotovosti  a  k  válce,  M 
po  nich  r.  1612  zapsala  se  většina  měst  v  Čechách  znovu,  že  se 
budou  hájiti  až  do  těch  hrdel  a  statků,  roku  následujícího  vyvolen 
od  mést  plnomocný  výbor  k  řízení  věcí,  třeba-li  i  po  vojensku; 
kníže  Bartoloměj  z  Minsterberka,  vnuk  Jiřího  krále,  spojil  se  s  městy 
smlouvou,  že  bude  jich  jednatelem  a  obhájcem  s  plnou  mocí,  „cožby 
koli  buď  ku  pokoji  nebo  k  válce  náleželo." 

Od  r.  1612  vysílána  od  sporných  stran  poselstva  za  králem 
do  Uher;  tu  král  rozhodoval  a  sliboval,  jak  kdo  na  něho  působil. 
Celkem  byl  v  Uhrách  městům  českým  příznivějším,  nežli  v  Praze, 
nebof  tam  za  ně  mluvili  v  radě  králově  kníže  Bartoloměj  i  RendJ 
z  Oušavy,  jenž  z  osobních  příčin  zase  odpadl  od  panstva.  Nechutné 
čísti,  že  ziskuchtivý  náčelník  panstva,  Lev  z  Rožmitála,  dovedl  si 
nalézti  přívržence  v  řeznickém  cechu  novoměstském.  Zikmund  Hůlka, 
jeden  z  cechmistrů,  r.  1613  osobně  Žaloval  v  Budíne,  kterak  obec 
novoměstská  učinila  zápis  proti  králi  a  chlubil  se  udavač,  že  od 
všeho  řemesla  řeznického  tomu  zápisu  odepřel.  Za  to  byl  r.  1515 
sfat  a  někteří  řezníci  jinač  trestáni.  *) 

Po  nešťastné  a  předčasné  smrti  knížete  Bartoloměje  (utonul 
v  Dunaji  r.  1616)  bratranec  jeho  Karel  Minsterberský  smluvil  se 
s  měsly  s  týmiž  úmysly  jako  nebožtík.  Časem  o  některých  věcech 
sporných  stalo  se  přece  jaké  také  dohodnutí  (na  př.  o  půhonech 
měšťanů  k  soudům  zemským),  ale  v  následujícím  zápase  vždy  na- 
novo ignorováno,  co  smluveno  (ba  snesení  o  půhonech  páni  dali 
z  desk  zase  vymazati).  Stav  městský  i  tiskem  se  brání;  r.  1515 
vydal  artikule  svoje  proti  pánům  do  široké  veřejnosti.  •)  Od  Pražanu 
žádán  za  pomoc  a  zakročení  polský  král  Zikmund,  bratr  Vladislavův: 
šlechta  zase  štvala  s  druhé  strany  císaře  Maxmiliána  (1614),  což 
obojí  při  slabém  králi  Vladislavovi  nemělo  zjevných  účinkův.  Po 
smrti  králově  (r.  1516)  na  sněme  pan  Lev  z  Rožmitála  mínil,  aby 
spor  o  městský  monopol  zůstal  nerozhodnut  až  do  zletilosti  nového 
krále  Ludvíka.  Zamítnuvše  to,  města  obrátila  se  s  prosbou  k  císaři 
Maxmiliánovi  i  k  polskému    králi,  jakožto  poručníkům  nezletilého 


')  Arch.  praž.,  č.  994.  86. 

•)  Arch.  praž.,  č.  989.,  G.  8. 

•)  Viz  v  Zíbrt.  Bibliogi-af.  histor.,  IIL,  203. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Protivníci  monopolu.  607 

iidvíka,  aby  oni  rozhodli.  Na  lo  zase  páni  a  rytíři  svolavše  se  na 
léin  do  města  Benešova  trvali  na  tom,  že  o  monopolu  mést  zesnulý 
•ál  už  dávno  rozhodl  právoplatně. 

Obě  strany  zase  hrozily  si  vojnou,  opět  konány  sjezdy  měst, 
rsíláni  poslové  k  mladistvému  králi  do  Budína,  vtom,  skoro  jako 
imo  nadání,  na  sněme  po  sv.  Václave  r.  1617  stal  se  trvalý  smír 
)ou  stran  ^smlouvou  svatováclavskou"  vůbec  povědomou.  K  smíru 
učinilo  jednak  to,  že  již  od  r.  1604  někteří  uvážlivější  ze  šlechty 
orálně  i  skutkem  stáli  při  městech,  a  ti  konečně  sproslředkovali 
Dhodu;  pak  to,  že  města,  trestajíce  zrádce  a  donášeče  ze  svého 
avu  nemilosrdně,  sesílila  se  časem  v  mocný  spolek,  a  naposled 
)  rozhodlo,  že  po  r.  1616  města  zcela  opravdově  a  rázně  schystala 
i  k  válce  domácí. ') 

Smlouvou  svatováclavskou  srovnána  většina  sporných  věcí  tak, 
i  města  za  přiznaný  hlas  na  sněme  v  lecčems  povolila  stavům 
yšším.  Otázka  monopolu  řemesel  a  vaření  piva  odbyta  v  smlouvě 
elmi  pohodlně :  odložena  až  do  šesti  let  a  svoleno,  aby  zatím  zůstalo, 
ik  jest  a  bez  újmy  každé  strany.  To  jest:  Šlechta  může  držeti 
emeslníky  a  dávati  vařiti  pivo  na  prodej  stejně  jako  města.  *)  Po- 
évadž  po  šesti  létech  ani  potom  nikdy  se  tou  věcí  nehýbalo, 
ástala  ona  slova  na  pohled  holá,  „aby  bylo  bez  ujmy  každé 
trany,"  právním  základem  právovárečnosti  pánů  i  měšťanů  pro 
oby  následující.  Monopol  městský  protržen.  Jen  selským  lidem 
míli  zakazovala  smlouva  vařiti  pivo  a  prodávati  šenkem.  Také 
aslíbili  páni,  že  nemá  býti  překáženo  poddaným,  aby  vozili  k  trhům 
afetským,  zapovědí  a  pokuty  proto  minouti  mají,  „kteréž  jsú  se 
íce  z  nelibosti  nežli  z  jaké  potřeby  daly."  Trhy  v  městech  a  mě- 
tečkách  měly  býti  svobodny. 

V  Praze  slavili  smír  stavů  zpíváním  Te  deum  laudamus.  Nastal 
edy  řád,  pokoj,  ale  láska  mezi  stavy  nevešla  nikdy,  a  svornost  ne- 
dobyla u  nich  na  dlouho.  Za  to  výlučné  právo  městských  živností 
traceno.  Opakujeme,  když  vyšší  stavové  neuznali  to  býti  pod  svou 

')  Naříkají  StaroméstStí,  že  toho  času  mnoho  zlého  se  uvalilo  od  stavů 
♦redkem  ua  toto  mésto  a  veSkeren  stav  méstský,  že  lid  (vojenský)  chovati  museli 
drahné  rotmistrů  držeti  na  službé,  také  déla  a  prachy  i  jiné  nástroje  váleCné 
tupovali.  Arch.  praž.,  C.  994.  21.  22.  R.  1519. 

")  Arch.  pražs.,  ft.  848.  61.  Tu  referuje  se  o  tom  jako  o  starodávné  svobodé. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


608  Kniha  IIL  6.  Cechy  a  monopol. 

stavovskou   ctí   shánéti  se  po  výdélku  v  městské  živnosti,  nemohl* 
jim  to  právem  nijak  býti  upíráno.  *) 

Nespokojenost  městských  lidí  nad  tím  propukala  v  společenskén 
Životě  proti  panstvu  a  razila  si  cestu  i  literaturou.  Povědom  je* 
vytištěný  a  rozšířený  dialog  mezi  pánem  a  rytířem,  kterak  mnohí 
zlého  pošlo  z  toho,  že  páni  piva  vaří.*) 


')  V  PolStě  zdvižen  zápas  mést,  zvláSté  Krakova,  se  dlechtou  o  žiToosienski 
právo  teprv  v  stol.  XVí.  Snem  r.  1565  dal  álechté  volnost  a  právo  nabyT^t 
>tovarów<  bez  zřetele  na  privilegia  mést.  Cechy,  tehda  již  zpolSténé  (proti  Ly 
valým  německým)  upadaly,  organisace  jich  zaražena  nepřízní  vySšich  stará 
Steslowicz,  Kwartal.  Historycz.,  VI.,  2.  (382). 

•)  Zachovalo  se  vydání   z  r.  1554.  Jsme  přesvédfieni,  že  skladba  je  star&:j 


Digitized  by  VjOOQ IC 


VIL 
Rozdíly  cechů. 

Co  do  formy  vyskytují  se  v  periodě  této  jako  v  předešlé  cechy 
prosté  a  složené  nebo  spolucechy.  Prostý  cech  držel  v  sobe 
řemeslo  jediné;  spolucech  mél  v  sobě  dvě,  tři  i  více  řemesel. 
V  spolucechu  jsou  řemesla  buď  rovnoprávná,  nebo  jedno  druhému 
jest  podružno.  Zevní  výraz  té  rovnoprávnosti  býval  v  tituli,  v  němž 
jmenována  vždy  obě  i  trojí  řemesla  vedle  sebe,  a  kromě  toho  také 
v  tom,  že  za  cechmistry  voleni  bývali  mistři  z  obou  i  ze  tří  řemesel 
sdružených  v  spolucechu.  Arcižc  oltář  a  hospoda  bývaly  všem 
v  cechu,  rovnoprávným  i  podružným,  společný. 

Za  příklad  rovnoprávného  spolucechu  buďtež  z  předešlé  periody 
uvedeni  uzdáři,  sedláři  a  ševci  Nového  města  (r.  1396);  ševci  a 
koželuzi  horští  (1401),  malíři  a  štítaři  pražští  (1348,  1365).  Z  této 
periody  bylo  by  dlouhou  řádkou  vyčítati  spolucechy  po  našem  krá- 
lovství. Ostatně  čtoucí  všiml  sobě  těch  dvojích  i  trojných  jmen 
cechovních  a  poznal,  že  se  tu  obyčejně  sloučila  řemesla  příbuzná. 
Zastavíme  se  jen  u  některých  pro  zevrubnější  poučení. 

Nejprv  u  řemenářů  a  uzdářů  staroměstských,  kteří  ve 
svém  spolucechu  byli  stran  několika  věcí  na  sporu  tak  tuhém,  že 
chtěli  od  sebe.  Smiřováni  jsou  r.  1442  dvakrát.  Roku  následujícího 
(1443)  s  povolením  městské  rady  zvoleni  od  obou  stran  smluvčí 
(ubrmané),  a  ti  je  srovnali  v  spolucech.  Ze  srovnání  poznáme,  oč 
se  hádali.  Ubrmané  rozhodli,  aby  uzdáři  a  rýmarové  ty  všecky  věci 
dělali  a  prodávali,  kteréž  až  dosavad  dělaliv  a  to  až  do  krále  bu- 
doucího a  lepšího  opatření  konšelského  (panského),  jmenovitě  aby 
uzdáři  nedělali  kozí  sami  k  řemeslu   svému,    ale  rýmarové   aby  je 

Wintcr,  Déjiny  řemesla  a  obchodu  ▼  Čechách  v  XIV.  a  XV.  veka.  39 


Digitized  by  VjOOQIC 


610  Kniha  III.  7.  Rozdíly  cechův. 

uzdářům  prodávali  (a  jich  v  tom  nepřesahovali).  Jestližeby  kleři 
jiní  řemeslníci  co  proti  jich  řemeslu  dělali  nebo  prodávali,  aby  to 
obojí  ze  spolku  stavovali  (tedy  monopol);  dále  aby  obojí  řemeslo 
společný  a  jednostejný  cech  měli,  jako  prve  mívali,  a  v  první  čtvrti 
léta  truhlici  cechovní  (s  listy  a  s  jměním)  aby  choval  cechmistr 
uzdářský,  a  v  druhé  čtvrti  roku  cechmistr  rýmařský,  a  u  koho 
truhlice  bude,  aby  se  tu  do .  cechu  všickni  scházeli  a  měli  ve  všem 
„rovenství".  Dále  vyřekli  smluvčí,  aby  služby  boží  za  své  předky 
mívali  čtyřikrát  v  rok  vedle  obyčeje  svého,  jedny  suché  dni  u  sv. 
Linharta,  druhé  suché  dni  u  sv.  Kříže,  kdež  předkové  jich  odpočívají, 
a  při  těch  službách  i  při  mrtvých  nošení  aby  užívali  svěc  a  příkrovu 
zlatohlavového  společně  a  rovně.  Patrně  nechtěli  jedni  druhým 
půjčovati  té  věci,  kterou  byli  sami  koupili.  Dále  umluveno,  aby 
korouhve,  kteráž  jim  konšely  zase  navrácena  z  milosti,  obojí  spo- 
lečně užívali.  *)  Z  této  smlouvy  vidíme  dosti  jasně  do  poměrů 
v  spolucechu. 

Rovnoprávný  spolucech  v  mnohých  venkovských  městech  byli 
ševci  s  koželuhy,  při  čemž  platilo,  že  v  Litomyšli  (a  bezpochyby 
leckde  jinde  též)  *)  švec  v  spolucechu  měl  právo  dělati  kůže  jako 
koželuh  (r.  1526). •)  Zajímavé  ustanovení  měli  tou  příčinou  v  mlado- 
boleslavském cechu  ševcův  a  koželuhů;  koželuh,  když  vstupuje 
v  cech,  dá  jen  polovic  vstupného  platu,  „a  to  proto,  že  polovici 
řemesla  dělá,  pakli  bude  kdo  z  koželuhů  chtěti  dělati  řemeslo 
ševcovské,  dá  druhou  polovici."*) 

Pražští  malíři  měli  spolucech  neobyčejný.  V  předešlé  periodě 
vystupují  hned  na  počátku  v  pospolnosti  se  štítaři ;  r.  1380  zmizejí 
najednou  z  titule  štítaři  a  jich  místo  zaberou  sklenáři.  Označil 
jsem  to  již  na  jiném  místě  svrchu  za  moment,  kdy  mohl  vznik 
svůj  bráti  cech  novoměstských  „malířů  a  štítařů",  jenž  postavil 
se  vedle  staroměstských  „malířů  a  sklenářů**.  Onen  cech  novo- 
městský vystupuje  v  pramenech  teprv  v  této  periodě  a  náhodou  se 
o  něm  dovídáme.    „Malíři  a  štítaři"  novoměstští  totiž  viní  r.   1455 


O  Arch.  pražs,  2099,  521,  581,  533.  Jiné  smiřováni  z  téhož  roku  1443  ř 
v  témž  rukopise  fol.  700;  jest  stručnější,  ubrmané  jsou  jiní.  Ustanoveno,  aby 
to  vyrovnáni  čítalo  se  o  každém  schodu  (schůzce)  o  suchých  dnech. 

•)  Na  př.  v  Kojetíne;  řád  z  r.  1516.  Arch.  Ces.,  XX.,  289. 

•)  Lib.  memorab.  z  r.  1360,  list  3. 

*)  Arch.  boleslav.  kn.  smluv.  6.  1.  25. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Spolu  cechy.  611 

la  Kozku  stfelce,  že  jim  na  řemesle  překáží. ')  E  takovému  žalo- 
d  oprávněn  byl  jenom  cech.  A  konšelé  novoměstští,  dávajíce 
^  mistrům  za  právo,  oznamují,  že  řemeslo  „maléřské  a  štítařské" 
i  privilegia  od  slavné  paměti  císaře  Karla  a  krále  Václava. ') 
lže  v  jednom  spolucechu  malířském  dostali  se  do  titule  sklenáři, 
druhém  štitaři;  patrně  bylo  na  Novém  městě  Stítařů  víc,  na 
irém  více  sklenářů.  Ale  pod  titulem  malířů  byla  v  dotčených 
^anisacích  hromada  jiných  řemeslníků,  jež  slučoval  poněkud  pří- 
zný proces  práce,  kteří  se  v  produkci  doplňovali,  nebo  se  dotýkali 
yného  uměni:  takž  illuministu,  malíře  tabulových  obrazů  spojilo 
aění  se  zlatotepcem,  s  pozlacovačem,  s  řezbářem.  Zajisté  též 
lenář,  jenž  maloval  barvami  na  skle,  byl  vlastně  malíř.  Tím  se 
do,  že  v  cechu  malířském  ocitlo  se  až  devatero  řemesel  bližších 
vzdálenějších.  *) 

Pražský  spolucech  pekařův  a  mlynářů  na  Novém  městě 
él  tuto  neobyčejnou  formu.  Mlynáři  byli  cechovně  pro  sebe  a  pe- 
ří též,  proti  tomu  společná  byla  hospoda,  korouhev,  oltář  a  řízeni 
varyšů  společných  a  jurisdikce  nad  nimi.  To  vše  vysvítá  z  těžké 
idky,  do  které  se  ten  spolucech  dostal  r.  1520  bezpochyby  tím, 
se  mlynáři  chtěli  docela  odtrhnouti.*)  Žalují  konšelům  „starší 
skaři  a  cech",  že  „starší  mlynáři  a  jich  pořádek"  proti  starobylé 
yklosti  „právem  sobě  v  nově  daným"  osobuji  si  děliti  čeleď, 
eráž  prve  v  jedné  správě  bývala;  skrze  to  rozdvojení  jest  čáka 
idoucí  svády,  a  strhne-li  se  sváda  v  Praze,  musí  v  této  zemi  při 
iždém  městě  tolikéž  býti.  I  protož  prosili,  aby  ani  čeleď  ani  ho- 
oda  dělena  nebyla,    ani  věci,  jichž  dotud  společně  užívali  buď 


')  Arch.  pra28.,  6.  2084.  H.  88.  Kdyby  nékdo  stál  na  dosavadní  víře,  že 
Praze  byl  cech  jediný,  a  to  v  Starém  méstě,  ten  uval,  2e  by  jménem  toho 
chu  žalovali  >maliři  a  sklenáH<  a  nikoli  >malíH  a  Stítaři«.  Tof  jsou  officiálni 
uly  dvou  organisaci. 

*)  To  podporuje  naSi  domněnku,  že  novoméstský  cech  vznikl  privilejeni 
ilařů  I  let  1366  a  1380. 

*)  Stejné  tak  jinde.  Ve  Frankfurte  n.  M  r  1406  byli  v  cechu  pospolu 
diáH,  dtítaH,  malíH,  sklenáH  a  pergameníci  Roscher,  Nationalókom.  III.,  690 
lenuje  sic  místo  pergameníků  >Barbiere«,  ale  to  bude  táž  povéstná  chyba, 
eré  se  u  nás  dopustil  némecký  badatel  Pangerle,  pfekládaje  rasor  hoIi6eni. 
wcher  1.  c,  uvádí,  že  ve  Florenci  cech  vlnařský  mél  v  sobe  rozmanitých 
>  živnosti ! 

•)  Rukop  arch.  pražs.,  č.  1129.  843.  Lib  memor.,  ft.  332.  174.  a  rukop. 
'^31-  178.  'rekrát  v  témž  archivu  psáno,  tedy  véc  na  onen  čas  důležitá. 

89* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


612  Kniha  III.  7.  Rozdíly  cehův. 

V  kvaších  nebo  u  výchozi  proti  králi  i  na  procesích.  Konšelé  roa 
hodli,  aby  mlynáři  umělou  čeleď  mlynářskou,  kteréž  pekaři  n 
'mlýnech  potřebují,  spolu  s  pekaři  jednali,  a  pekař  aby  k  tom 
čeledínu  dohledal,  délá-li  mu  hodně,  nezachoval-liby  se,  stan 
mlynáři  spolu  se  staršími  pekaři  ho  napraví.  Jinou  čeleď,  ktei 
pekaři  nepotřebují,  mlynáři  sobě  budou  spravovati  sami.  Hospod 
nechf  mají  spolu  jedinou,  také,  kdyby  potřebu  toho  uznali,  moho 
spolu  jednostejné  všecky  tovaryše  povolati  a  jim  rozkazy  dávat 
Klenoty,  praporce,  korouhve  i  svíce  při  kostele  af  jsou  společn] 
než  co  se  jich  s  obou  stran  řemesla  dotýče,  poněvadž  pekař  jin 
uměni  má,  a  mlynář  také  jiné,  nechat  pekaři  svůj  pořádek  za 
chovají,  též  tak  mlynáři,  odděleně  mívajíce  rady  (schůze)  pro  roi 
šíření  řemesla. 

Řemeslníci  více  nebo  méně  příbuzní  ^)  tlačili  se  v  spolucec 
pro  výhody,  které  z  toho  spojení  plynuly,  obzvláště  slabší  řemesli 
stálo  o  spojení.  Ale  některé  řemeslo,  sesílivši,  snažilo  se  o  roztržen 
pout  společného  cechu.  Ačkoli  bylo  specialisovaní  cechů  v  zájmi 
správy  živnostenské,  znám  jest  přece  případ,  že  konšelé  odtržen 
nedovolili.  Byla  to  v  Mladé  Boleslavi  vrchnost  a  její  zástupec 
městská  rada,  kteráž  o  koželuzích,  se  ševc)  sloučených,  r.  149- 
vypověděla,  aby  jen  zůstali  při  společném  cechu  až  do  pěti  let,  v  tťj 
čas  kdyby  přibylo  ještě  více  koželuhů,  že  by  samo  každé  řemesh 
cech  míti  mohlo,  to  buď  potom  při  „panské  vůli,  neb  ještě  nvD 
zdá  se  pánu  Jeho  milosti,  že  by  málo  koželuhů  s  cech  bylo.' 
Naproti  tomu  na  příklad  staroměstští  konšelé  po  velikých  různicíci 
mezi  spojeným  řemeslem  rukavičnickým  a  barvířskýn 
(kozí)  Starého  i  Nového  měst  Pražských  r.  1438  odloučivše  obi 
řemesla,  nařídili,  aby  „sebe  v  svých  ceších  prázdni  byli  a  svéhí 
cechu,  práv  a  svobod  zvláště  požívali".  Bylif  rukavičníci  žaloval 
radě  městské,  že  barvíři,  nemajíce  cechu,  uprosili  sobě  u  nid 
vlastně  jen  podružství,  ale  pak  chtěli  býti  hospodáři.  A  to  že  j< 
svévolnost.   Proto   tedy  rozloučeni  jsou.*) 

Bylo-li  v  malém  městě  řemesel  několik,  ale  mistrů  v  žádném 
řemesle  tolik,  aby  stačili  na  cech,  vznikl  cech  „všech  řemesel", 
jemuž  v  periodě  následující  dává  se  také  jméno   „cech   rozličného 


')  V  Plzni  r.  1488  měli  spoiucech  zámečníci,  brníM,  nožífi,  mečíři,  koDváfl 
uzdáři  a  sedláři.  Strnad,  Listář  IL,  265. 
•)  Arch.  bolesl.  kn.  smluv,  č.  1.  35. 
»)  Arch.  pražs.,  ft.  2099.  458.  Též  archiv,  č.  89. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  podružné.  613 

mesla",  ba  i  dle  německého  reje  ech  (reichzunft). ')  Takový 
jcech  známe  v  Muncifaji  z  r.  1510  a  bezpochyby  byl  i  v  leckterém 
lém  panském  městečku,  jichž  tou  dobou  páni  na  zlost  měst  kra- 
vských z  vesnic  nadělali  drahně. 

Řemeslo,  mající  v  spolucechu  postaveni  podružné,  nemělo  za- 
Dupení  ani  v  liluli  ani  ve  správě  cechovní.  Příklad:  sladovnici 
pivovarníky  novoměstskými  měli  od  r.  1456  rovnoprávní 
olucech,  v  němž  byli  vozatajové  jakožto  společnost  podružná.') 
Dvoměstští  plstnáři  musili  vstupovati  do  cechu  kloboučnickélio 
podružný  stav  (1446),')  poněvadž  je  kloboučníci  chtěli  v  pro- 
iktech  kontrolovati ;  arci  za  to  získali  obyčejné  cechovní  výhody, 
ražští  zedníci  a  kamenníci  byli  spolucech,  skalníci  strahovští  byli 
nich  v  tuhém  podruží,  nebof  v  zřízení  se  mluví  jen  o  dohledech 
arsícii  kamenníkův  nad  skalníky  a  o  ničem  jiném.*)  V  novoměstském 
<íhu  sedlářů  byli  lukaři  (1451)  v  podruží;  v  témž  městě  prknáři 
slnihaři  měli  ve  svém  cechu  „tálníky  nebo  nádenníky"  za  po- 
•uliy;  statut  z  r.  1457  ne  bez  důrazu  jim  ukládá,  aby  slušeli 
>d  soud  cechmistrů  starších.*)  Leckde  řezníci  přijali  huntýře 
organisaci,  ale  s  poníženým  postavením.*)  Že  podruží  znamenalo 
řjakou  závislost,  to  zřejmo  z  ustanovení  ústeckého  cechu  sou- 
ínnického  (1517),  k  němuž  byh  plátenníci  přiděleni,  že  totiž  plá- 
nník  nesmí  tkáti  útkův  ani  osnovy  vlněné  bez  opovědí  cech- 
istrům  soukennickým,  jinače  že  mu  všecko  poberou  a  nad  to 
)loží  ještě  pět  grošů  viny.'')  Do  podobného  podružství  pražští 
adovníci  chtěli  r.  1523  přinutili  vinopaly  nebo  pivopaly,  tvrdíce, 
í  podle  nálezu  krále  Vladislava  jest  jim  připovědíno  přihlédati 
vinopalům  a  je  říditi.  Proti  tomu  starší  pivopalové  se  bránili 
fkládajíce,  že  pořádek  mají,  ten  že  jim  vyzdvihli  páni,  kteří  „na 
Dsudném  sedají",  a  to  z  rozkázání  konšelů,  poněvadž  mnoho  ne- 
idů  se  dalo  od  některých,  tu  živnost  vedoucích.  Konšelé  rozhodli, 
by  každý  zůstal  při  svém  pořádku,  ale  sladovnici  aby  dohledali 
nedopouštěli  páliti  dobrých  piv.*)  R.  1441  podařilo  se  na  Novém 

')  SchOnberg,  Gewerb.  u.  Volkswirtschaftsleh.  11.  634. 

')  Arch.  pražs.  Mise.,  C.  16.  P.  16. 

•)  Miscell.  arch.  praís.,  ft.  16.  P.  7. 

*)  Arch.  pražs.,  ft.  2138.  19. 

')  Arch.  pražs.,  č.  2083.  P.  17. 

•)  V  MlacL  Bolesl.  řád  z  r.  1494. 

O  Zeiner,  Ousti  n.  Oři.  Arch.  C.  XX.,  294. 

*)  Arch  pražs.,  e.  1129.  386. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


614  Kniha  III.  7.  Rozdíly  cechův. 

městě  kabátníkům  vetešným,  když  nechtěli  „cechu  držeti*"  sn 
bátníky  novinníky,  dobrou  měrou,  úmluvou  přátelskou,  vyvinoa' 
se  ze  spolucechu  ven.  Umluvili  se  o  tom,  čeho  šíti  nesměji  a  m 
budou.*) 

Jiného  způsobu  jsou  cechy  meziměstské.  Mají  nesleJDo 
formu.  Jedna  z  nich  je  ta,  když  mistři  dvou  nebo  několika  mé 
sloučí  se  v  jednu  společnou  organisaci.  Druhá,  když  dva  hotoi 
cechy  dvou  mést  sloučí  se  volněji  nebo  tužeji  v  jeden.  Nejstar 
příklady  takového  dvojného  útvaru,  dvoj  cechu,  přiházejí  s 
v  městech  Pražských.  Přípravy  a  náběhy  k  společnosti  cecboTi 
v  Praze  vznikaly  přirozeně  blízkostí  a  dotykem  zvláště  obou  veísie 
měst  a  pochopitelnou  snahou,  aby  směl  mistr  jednoho  města  účaslc 
býti  trhu  města  druhého,  též  aby  mistři  jednoho  města  nepř« 
kupovali  materiál  mistrům  města  druhého;  i  to  přispívalo.  1 
konšelé  obou  měst  (začasté  v  plném  dohodnutí)  stejné  policeji 
řády  vydávali  stejným  řemeslům  svých  měst  a,  tvrdíce  nebo  z! 
zujíce  nové  organisace  živnostenské,  činili  tak  na  stejných  zásadnc 
Tyto  všelikteraké  stejnosti  vedly  cechy  obou  měst  k  dohodai 
k  dorozumíváním  a  k  vzájemnosti,  od  níž  k  plnému  sloučení  nebyl 
daleko.  A  takové  splynutí  dvou  stejných  cechů  v  jeden  nejsna; 
nastalo,  když  obě  města  politicky  se  sloučila. 

Spojení  obou  měst  stalo  se  poprvé  za  Karla  IV.  r.  1 
trvalo  deset  let.  Kterak  se  tu  stejná  řemesla  k  sobě  měla,  o 
není  zpráv.  Druhé  sloučení  obou  měst  bylo  r.  1421,  trvalo  krátc 
r.  1424  zase  roztrženo,  načež  před  bitvou  lipanskou  Staromésti 
ze  žárlivosti  a  náboženské  nesnášenlivosti  učinili  do  Nového  m^ 
násilnický  vpád,  pobrali  a  popálili  mnoho  věcí  cenných,  zřezali  li 
zakládací  Karlův,  pečeti  zsekali  a  přinutili  Novoměstské  kjakéiu| 
podružství.  Císař  Zikmund  r.  1436  samostatnost  Novoměslskýt 
zase  obnovil.*)  Nelze  pochybovati,  že  tyto  veřejné  události,  násilí 
propletené,  měly  své  nedobré  následky  i  při  řemeslech  a  živnoslei 
obou  měst,  která  se  dle  nich  bezpochyby  slučovala  a  trhala  2^ 
ale  to  již  z  pramenů  patrno,  že  brzo  po  vojnách  některé  ?tejj 
cechy  obou  měst  vyskytují  se  v  sloučení   neb  aspoň    v  přátelské 

O  Arch.  pražs.,  Miscell    č.  15.  D.  14. 

•)  Včci  známé  ty  vylífteny  mimo  Palackého  v  Tomkovi  D.  P.  IV..  € 
VI.,  6.  Celakovský,  Cod.  LXXVIIl.  Cas.  Mus.  1836,  311,  Script  rer.  boh.  I 
103.  Budidíns.  rukop.,  Politica,   fol.  186. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Cechy  meziměstské.  615 

dorozumívání.  Byly  patrně  hospodářské  pohnutky  silnější  nežli  sou- 
sedská, politická  nechuť. 

Když  pak  od  hrany  XV.  stol.  stav  panský  a  rytířský  začal 
s  městy  a  s  jich  representantem,  Prahou,  zlý  zápas,  došlo  mezi 
oběma  většími  městy  Pražskými  k  třetímu  sloučení  r.  1618.  Pří- 
pravy k  tomu  jsou  starší.  Čteme  v  Starých  letopisech  při  r.  1605,*) 
že  jednají  o  jednotu  (tehdáž  k  tomu  pudili  odpovědníci  rytířského 
stavu,  kteří  loupih  a  sekali  Pražany  bez  rozdílu  města),  ale  ochota 
Xovoměstských  nebyla  obecná;  svoláni  jsou  řemesel  cechmistři, 
aby  radili.  Poříčská  a  jindřišská  čtvrt  svolovali  jednotě,  z  řemeslníků 
zvláště  někteří  „smraďaři"  (koželuzi)  a  kožešníci  byli  pro  sloučení; 
řezníci,  někteří  sladovníci  a  koželuzi  z  Podskalí  mluvih  hanlivě 
proti  jednotě.  Také  kněz  Jíra  Sovka  na  Slovanech  (v  Emauzích) 
kázal  proti  jednotě,  upozorňuje,  že  sotva  o  ni  začali  státi,  už  jsou 
v  městě  bouře ;  co  by  potom  bylo ;  zajisté  slučovati  města  jest 
vée  královská  (t.  j.  králi  náležitá).  Také  kazatel ,  svatoštěpánský 
bouřil  proti  jednotě  slovy  napomínavými :  „Drž  to,  co  máš!"  Jemu 
vždy  svědčili  řezníci  s  koželuhy,  volajíce,  že  novoměstští  přátelé 
jednoty  chtějí  staroměstským  vydati  práva.  Šlo  do  rvaček  a  bouří, 
takže  div  byl,  že  nedošlo  ke  krveprolévání.  Vidouce  obojí  konšelé, 
že  jednota  2;a  ten  čas  nemožná,  zanechali  zatím  všeho  o  ní  jednání.*) 

Nový  pokus  r.  1609  král  zapověděl.  Když  pak  pociťovala  se 
čím  dál  větší  potřeba,  aby  Praha  byla  proti  hamižné  oligarchii 
šlechtické  silná,  když  i  z  bývalé  opposice  řeznické  náčelníci  byli 
z  jiných  politických  příčin  umlčeni,  a  hlavní  vůdce  Hůlka  r.  1516 
sfat,  když  i  kněží  horovali  pro  jednotu,  r.  1618  stalo  se  sloučení 
obou  měst  v  jednu  obec  skutkem.  Společní  konšelé  vyzvali  cechy 
obou  měst,  aby  se  také  spolčily.  V  málo  dnech  oznámili  všech 
řemesel  cechové,  že  spolu  v  bratrstvo  a  v  jednosvornost  vstoupili, 
a  jako  jedna  obec  jest  a  jedno  město,  takže  i  oni  jedno  jsou,  láskou, 
svorností,  právy  svými  i  všemi  věcmi  že  jsou  se  spojili.  ^) 

Jednota  města  Prahy  měla  však  mezi  niěšfany  vždy  dosti  pro- 
tivníků; na  konec  ji  nový  král  Ferdinand  r.  1628  zrušil  z  příčin 
politických.  Novoměstští  se  z  toho  radovali,  vyčítajíce  Staroměstským, 
že  za  jednoty  trhy  se  odstěhovaly  na  Staré  město  ke  škodě  Novo- 
městských, a  že  zvyklost  lidu,  zvláště  hloupého,  s  těžkostí  se  změní, 

')  Stah  Letopis.  282. 
•)  Tomek,  D.  P.  X.,  239. 
•)  Arch.  pražs.  994.  87 


Digitized  by  VjOOQ IC 


616  Kniha  lil.  7.  Rozdíly  cechův. 

a  Že  vůbec  méli  škody,  na  které  budou  dlouho  vzpomínali,  teď  že 
jsou  zas  v  svobodě  a  svoboda  za  jméní  jest.  *)  Po  té  se  cechy 
zase  rozcházely. 

Uvedeme  z  celé  periody  některé  dvojcechy  pražské  na  poznanou 
zvláštní  jejich  formy  organisační. 

Především  o  formě,  která  mohla  ke  skutečné  jednotě  cechovní 
vésti.  Dva  cechové  dosavadních  měst  totiž  trvají  ve  srozuměni 
a  v  jednotě  zájmových  zásad.  Byli  to  sladovníci  obou 
větších  měst  Pražských,  ale  cechy  jejich  podržely  svou  individualita 
a  representaci.  Čtenief  v  statutech  sladovníků  novoměstských  r.  1456. 
že  sladovníci  staroměstští  mají  míti  svou  korouhev,  a  novoměslští 
také  svou,  obě  mají  bílé  býti  bez  proměny  a  jedna  vedle  druhé 
choditi  „za  rovno."  Také  každý  cech  má  míti  svoji  pušku.  -)  Již 
forma  toho  statutu,  kteráž  jest  rázu  imperativného,  svědčí  o  jedno- 
myslnosti a  jakési  jednotě  obou  cechů,  nebof  není  myslitelno,  že 
by  cech  novoměstský  či  konšelé  Nového  města  směli  staroměstskýiii 
co  předpisovati.  Jednota  obou  cechů  jevila  se  dle  týchž  statut 
v  jedné  z  nejdůležitěíších  funkcí  cechovních  správců:  vezen-li  slad 
z  jednoho  města  do  druhého  na  prodej  a  byUi  vadný,  méli  obojí 
cechmistři  společně  ho  ohledávati.  Při  tom  jsme  přesvědčeni.  2e 
vzájemný  obchod  hotovým  sladem  byl  hlavní  příčinou,  proč  se 
cechy  sladovníků  obou  měst  dosti  tuze  sblížily.  Za  jednoty  měst 
oba  cechy  sloučily  še  tužeji,  po  roztržce  měly  různici  o  jmění, 
zvláště  o  dům,  na  Koňském  trhu  koupený  za  jednoty,  a  o  půjčku. 
obci  učiněnou.  To  srovnáno  r.  1530.  *) 

O  zednících  a  kamennících  ustanoviU  konšelé  tří  měst 
Pražských,  aby  měli  „jeden  svobodný  cech."  ale  v  jednom  každém 
městě  rozdílně,  se  svými  staršími,  se  svou  pokladnicí.  Dovídáme 
se  o  tom  sic  teprv  r.  1539,  ale  v  ustanovení  stojí,  že  tak  bývalo 
od  starodávna.  "*)  Malostranských  mistrů  se  ta  starodávnost  nemohla 
týkati,  ti  dlouho  nebyli  cechem;  r.  1524  sloučili  se  s  huti  kamen- 
nickou  na  Hradčanech  v  cech*)  a  ten  po  čase  sdružil  se  s  dvěma 
cechy  dolejšími.  Než  af  tomu  jakkoli,  zvláštní  to  forma :  dvojí  nebo 

•)  Arch.  pražs,  č.  332,  fol.  1. 
»)  Arch.  pražs.,  č.  843.  62.  Miscell.  16.  P.  15. 

■)  Arch.  pražs  ,  t.  2098.  489.  Cech  novoméslský  ujal  dům  dédi&né  za  300  kop 
gr.  česk.  a  zavázal  se  dáti  cechu  starom.  půl  druhého  sta  kop  na  díl  jemu  náležitý. 
♦)  Arch.  pražs ,  č.  1130.  334. 
•)  Smlouvu  otiskl  Mádl  v  Arch.  Pam.  XVI.,  641,  VIL,  387. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  meziméstské.  617 

ojí  cech,  a  přece  zas  jeden,  aspoň  co  do  statut,  na  stejných  zá- 
idách  zřízených.  Příčinou  takové  jednoty  vidí  se  nám  býti  při 
uneslo  stavitelském  úmysl  městských  správ,  aby  mohly  trojímu 
^meslu  nařizovati  stejné  tarify  a  mzdy.  Huť  kamennická  na  Hrade 
fla  cechem  o  sobe,  r.  1524  učinila  vzájemnost  s  cechem  ,.praž- 
:ým,"/)  ale  samostatnost  si  zachovaly  obé  strany  („obojí  mají 
ť\  svých  právích  zachováni  byli").  Vzájemný  poměr  byl  v  tom, 
í  mistr,  přijatý  v  „pražském  cechu,^  měl  za  mistra  držán  býti 
v  „cechu  Benedikta  mistra."  Starší  a  mistři  jeho  cechu  aby  zase 
fVi  za  mistry  držáni  v  městech  Pražských.  Kdyby  mistr  z  huti 
enediktovy  udělal  škodu  na  stavbě  pražské,  at  ho  trestají  pražští 
listři,  který  by  mistr  pražský  škodu  na  Hradě  zdělal,  toho  trestá 
Dřádek  Benediktův,  jinače  soudí  každý  cech  své  lidi.  Přespolní 
lislr,  do  Prahy  příchozí,  af  má  svobodu  vstoupiti  do  cechu  praž- 
íého  či  do  huti  na  Hradě. 

Cech  malířů  novoměstských  byl  s  cechem  staroměstských 
jednotnosti  zásad,  a  bylo-li  potřebí,  sešly  se  oba  cechy  v  společné 
!hůzi,  v  ;;plný  cech".  Gtemet  při  r.  1461  v  knize  staroměst- 
íého  cechu,  že  usnesení  o  tovaryších,  kteří  na  hradech  dělají,  za- 
sáno jest  „i  mezi  mistry  na  Novém  městě  v  jich  cechu".  Možná, 
í  to  usnesení  učiněno  ve  společné  schůzi.  O  takové  schůzi  jest 
amět  z  téhož  roku  1461,  že  sešel  se  „plný  cech"  a  byli  v  něm 
listři  Xového  a  Starého  města  a  poněvadž  v  té  schůzi  srovnáván 
yl  mistr  z  Hradčan,  byli  do  „cechu"  vydáni  též  dva  konšelé 
lalostranští.*) 

Jinou  formu,  tuhý  dvojcech  jako  v  jeden  slitý,  shledáváme 
.  1448  mezi  vetešníky  ševci  Starého  a  Nového  města.  Dlouho 
3  nabádavše  stpan  tovaryšů,  hospody,  trhů,  srovnah  se  nadepsaného 
oku  tak,  aby  cech  jeden  spolu  drželi  a  mívali,  jednou  v  Starém 
podruhé  v  Novém  městě,  tu  kdež  jich  svolení  bude,  a  staří  mají 
ze  spolka"  ohledávati  a  opatrovati  řemeslo.^)  Tedy  jednotná  správa, 
polečná  valná  hromada. 

Tuhý    dvojcech   byl  r.  1465   mezi  provazníky   obou   měst, 

nimž  provazníci  malostranští  přibráni  jako  v  podružství.  Statuta 

ž  organisace   vyřekli   sami    konšelé    všech   tří   mést    Pražských.*) 

•)  Arch  pražs,  ft.  331.  172. 

•)  Kniha  bratrstYa,  Patera,  Ťadra  79,  80. 

")  Arch.  praž.,  č.  2099,  f.  M.  45. 

')  Arch.  praž.  2141,  243.  Miscell.  18,  F.  28.  Arch.  C.  XIV.,  478. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


€18  Kniha  III.  7.  Rozdíly  cechftY. 

Tuhou  formu  dvojcechu  zříti  v  tom,  že  obojí  řemeslo  pospolu  roz- 
hodovalo, kdo  v  kterém  městě  má  za  mistra  přijat  býti,  mistr  oový 
musil  své  listy  zachovací  řemeslům  obou  mést  ukázati,  cechmisirí 
obou  měst  pospolu  dohledali  nad  dílem  v  obou  městech.  Jenoui 
pokladnice  nebyla  společná.  „Pro  uvarování  budoucích  svád"  na- 
řízeno, aby  staroměstští  provazníci  ze  svých  mistrů  a  tovaryšů 
a  novoměstští  také  ze  svých  pokuty  brali.  Tedy  pokladnice  dvť. 
a  ovšem  i  dvojí  jurisdikce.  O  malostranských  ustanoveno,  aby 
mistři  pokuty  skládali  „v  spolucech"  dotavad,  dokudž  by  řemeslo 
provaznické  v  svém  městě  plného  cechu  nemělo  a  jestliže  by  kdy 
potom  mělo  svůj  cech  plný,  proto  vždy  aby  v  řádech  a  v  právech 
i  v  dílech  svých  věrně  se  sjednávali  s  mistry  obojími  dvou  méi: 
Pražských. 

Stolaři  nebo  truhláři  pražští  obou  měst  Pražských  mě/ 
stejně  tuhý  spolucech  již  r.  1441.  Dovídáme  se  toho  z  hádky, 
kterou  nadepsaného  roku  měli  mezi  sebou  pro  řemesla  děláni, 
okazování  (mistrovský  kus)  a  listů  zachovacích  přinesení,  o  kteréž 
kusy  nebylo  mezi  nimi  v  obou  městech  sjednocení.  Tehda  ubrmaně. 
Mařík  sedlář  a  Peta  zlatník,  od  konšelů  k  smíření  obojích  vydaní, 
nalezli,  aby  svoji  dobří  a  laskaví  přátelé  byli  a  tak,  jakož  společný 
cech  mají  mezi  sebou,  aby  v  tom  cechu  dobrotivě  trvali  právy 
svými,  a  kdyby  vznikly  nechuti  mezi  nimi,  aby  toho  starší  mocni 
byli,  pakli  by  smíru  sjednati  nemohli,  aby  to  konšely  bylo  opatřeno.^' 
Zevrubnější  formu  toho  společného  cechu  truhlářského  poznáváme 
ze  smlouvy  obojího  řemesla,  když  se  zase  hádalo  r.  1612.*)  Shle- 
dáváme, že  v  společném  cechu  truhlářském  jsou  vlastně  cechy  dva 
a  spojení  jich  že  takové,  jako  jsme  shledali  u  provazníků.  Smluvenof 
totiž  r.  1512,  aby  mistry  do  cechu  cech  staroměstský  přijímaJ 
s  cechem  novoměstským  a  ze  vstupných  peněz,  co  zbude  do  „Senku". 
dva  díly  aby  zůstaly  staroměstským  stolařům,  novoměstským  třetí. 
Stejně  tak  pokuty  děleny  býti  měly,  které  obojí  cech  pospolu  pro- 
vinilcům ukládal,  dva  díly  staroměstským,  třetí  novoměstským ;  al 
kdyby  pro  přijatého  mistra  jaké  náklady  vznikly,  staroměstští  stolaři 
byli  na  to  dvěma  díly  povinni.  Jinače  měl  se  každý  cech  spravovat 
sám,  neposlušní  tovaryši  neměli  býti  v  druhém  městě  přijímáni 
a  novoměstští   mistři,  jimž    se   při   vstupu   nechtělo  do  ukazování 

')  Arch.  praž.,  t,  2099,  603.  Z  opisů  dra  Teige. 
•)  Arch   praž.,  C.  1128,  76. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  meziměstské.  619 

řeniesla  nebo  do  mistrské  zkoušky,  teď  jsou  k  ni  zavázáni  jako 
staroměstští.  Mistr  stolař  mésta  jednoho  mohl  volně  pracovati 
v  městě  druhém  „dle  zvyklosti  starobylé". 

Bečváři  pražští  také  měli  v  obou  městech  společný  cech, 
jenže  nevíme,  od  kdy.  R.  1503  konšelé  pražští  rozkazují  bečvářům 
obou  měst  Pražských  stran  překupu  suroviny  stejně.')  Z  toho  sou- 
díme, že  byli  spolčeni.  Ještě  bezpečněji  lze  souditi,  že  sedláři 
města  Starého  a  Nového  byli  spolucechem,  nebof  r.  1501  obojí 
smlouvají  se  s  nějakým  mistrem,  jenž  upadl  u  vinu  „mistrům 
a  tovaryšůnoi  obojího  mésta".  Spolucechem  je  nacházíme  ještě 
roku  1609.*) 

Za  jednoty  Pražských  měst  (od  r.  1518)  vystupují  organisace 
z  obou  měst  společně,  tedy  bezpochyby  splynuly  pod  některou 
formou  svrchu  vylíčenou.  Cech  nožířů,  v  té  době  právě  nově 
vysazený,  měl  na  ten  konec  statuta  jediná  v  obou  městech,*)  ale 
s  vrchním  právem  staroměstských.  Doklad:  R.  1528  staroměstští 
nožíři  pro  nějakou  bujnost  tovaryšů  zastavili  malostranským  nožířům 
živnost,  a  když  ti  se  bránili  soudně,  cech  staroměstský  tvrdil,  že 
má  od  krále  Ludvíka  majestát,  aby  sám  všecko  napravoval.*)  To 
by  byl  tedy  měl  jurisdikci  po  všech  třech  Pražských  městech. 

Za  nedokonané  spojení  dvou  cechů  před  jednotou  měst  Praž- 
ských pokládáme,  když  kožešníci  novoměstští  smluvili  se  kolem 
r.  1446  se  staroměstskými  o  společné  zakupování  a  rozdělování  kozí. 
Roku  uvedeného  po  některé  hádce  pro  2000  kozí,  které  staroměstští 
koupiU  jen  sobě,  navrhováno,  aby  navždy  platilo,  co  kteří  koupí, 
polovici  druhým  musí  přepouštěti.  Než  jedné  straně  se  nezdálo 
budoucích  svých  v  tom  zavazovati,  tedy  zásada  bratrského  dělení 
obéraa  nařízena  do  rozsouzení  příštího  krále.*)  V  statutech  novo- 
městských kožešníků  z  r.  1486  čteme  stran  koupí  jen  to,  že  mistři 
novoměstští,  když  spraví  se  clo,  smějí  kupovati  kůže  přivezené  na 
Xovém  městě  jako  na  Starém;  jinač  o  dělení  nic  se  nepraví.*) 
Ačkoli  týž  řád  z  r.  1486  nařizuje,  aby  se  kožešníci  od  novoměst- 
ského práva  se  svým  cechem  nikam  nestrhovali,   přece  zdá  se,   že 

O  Arch.  praž.,  Miscell.  87. 

*)  Arch.  praž.,  č.  2090,  377.  Arch.  minist.  vnitra  IV.  D.  7.  fasc  422. 
*)  Artikule  majf  nožífí  staroměstští  a  novoméstští  >stejné  jedny«.    Arch. 
pral.,  t.  1130,  288. 

*)  Arch.  praž.,  ft.  1128,  78. 

*)  Arch.  praž.,  ó.  2099,  M.  21.    Z  výpisů  dra  Teige. 

•)  Vidimus  statut  z  r.  1486  do  Litoméřic  poslaných.  V  rukou  soukromých. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


620  Kniha  III.  7.  Rozdíly  cechův. 

V  mnohých  kusech  obojí  se  již  sloučili;  r.  1611  vidíme,  ani  cech- 
raistři  obou  řemesel  mají  funkce  ohledávací  na  trzích  tak  společné, 
že  by  nemělo  platnosti,  kdyby  podnikali  jedni  bez  druhých  něco.*) 

Podobný  poměr  shledáváme  mezi  cechy  pekařskými  obou 
měst.  R.  1488  umlouvají  se  o  stejném  způsobu  díla  pekařského, 
o  společném  sedání  na  trhu,  a  to  tak,  že  pekařský  ve  svém  mésté 
sedati  může  dvěma  místy,  v  městě  druhém  však  místem  pouze 
jedním;  cechmistři  obojího  cechu  opatrují  chleby  v  obou  městech 
společně.*)  Viděti,  že  splynutí  v  spolucech  nebylo  daleko.  Klo- 
boučníci obou  měst  Pražských  měli  mezi  sebou  dle  statutu 
z  r.  1489  dobré  srozumění  a  v  některých  věcech  již  dokonalou 
společnost.  Také  na  prohlíženi  zboží  falešného,  kdekoli  nalezeného, 
měla  býti  komise  isplečná  z  cechmisti'ů  a  mistrů  obou  měst ;  k  trhům 
obojí  směli  docházeti  navzájem,  o  místa  se  losovalo.  Naposled  si 
pojistili  volné  stěhováni  z  města  do  města;  který  mistr  chtěl  by 
se  z  Nového  města  v  Starém  (nebo  naopak)  osaditi,  ten  aby  byl 
„zachován  a  přijat  jakožto  na  mistra  sluší".*) 

Konváři  staroměstští  měli  s  novoměstskými  některý  statut 
na  stejně  smluvený;  takž  se  kdysi  shodli,  že  nebudou  učedníky 
pouštěti  dříve  čtyř  let.  R.  1611  staroměstští  se  proti  té  stejné 
zásadě  prohřešili,  z  čehož  byla  taková  nevole,  že  jeden  jich  mistr 
zabit.  Konšelé  obou  měst  srovnali  spor,  obnovili  zásadu,  jak  byla. 
a  přitužili  ji  tak,  že  potom  nemohl  novoměstský  bez  staroměstských 
(a  naopak)  učedníka  dříve  času  propustiti ;  roku  následujícího 
k  svornosti  přidali  ještě  jiné  kusy,  aby  byly  společný  oběma  cechům, 
jako  ten,  aby  cín  kupovali  společně  na  rovný  podíl,  nevolné  čeledi 
aby  obojí  stihali,  tovaryšům  platili  stejně,  léta  učednická  nechť  jsou 
také  počtem  stejná  v  obojím  městě.*) 

Obšírné  smluvení  podnikli  mezi  sebou  měšečníci  atoboleč- 
níci  obou  měst  r.  1512.  SmluviU  svobodný  prodej  svých  výrobku 
v  obojích  městech;  o  místa  v  trhu  nechf  obojí  losují;  o  pokuty 
ze  zlého  díla  že  se  budou  děliti;  o  volném  stěhování  mistrů  z  města 
do  města,  vyučil-li  se  učedník  v  jednom  městě,  o  tom  že  v  druhém 


')  Příklad  v  arch.  praž.,  č.  2076.  H.  18.  Z  opisů  Dra  Teige. 

•)  Arch.  praž.,  C.  994,  84.  Totéž  v  fi.  203,  176.  Ty  zásady  znova  smluveny 
a  nařízeny  r.  1509. 

■)  Arch.  praž.,  č.  993,  232. 

*)  Arch.  praž.,  C.  881,  108.  Rukop.  budišínský  v  knih.  GerStorf.,  fol.  155. 
Arch.  praž.,  č.  2079,  BS.  Též  č.  1128,  77. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Cechy  zemské.  621 

méslě  mají  drželi  a  přijímati  jej,  nesnáze  vzniklé  že  mají  společné 
rovnati.*)  Tu  také  k  společnosti  cechovní  nebylo  by  daleko,  ale 
smlouva  mela  trvati  jen  na  čas.  *) 

Všecky  smlouvané  kusy,  dosud  uvedené,  lze  pokládati  spolu  za 
silné  pobídky  k  tomu,  aby  v  Pražských  městech  vznikaly  spolu- 
cechy,  pražská  to  specialita  organisační. 

Od  konce  XV.  století  nový  útvar  organisační  vyskytuje  se 
v  sousedních  Némcích,  jsou  to  cechy  territorialné,  zemské. 
Z  prvních,  ktefí  podnikli  takové  široké  sdružení,  byli  kamenníci,^ 
při  nichž  i  snaha  patrná,  spojení  territorialné  prodloužiti  za  ně- 
meckou hranici  na  půdu  cizí.  Kamenní ci  němečtí  měli  hlavni 
ústředí  v  Štrassburce  (organisované  statuty  z  r.  1459),  v  Kolíně, 
v  Bernu  a  ve  Vídni.  Jiných  lokálních  cechů  největší  počet  hledíval 
k  Norimberku,  jako  k  svému  středisku,  kde  byla  hlavní  pokladna 
(Hauptlade)  a  obecné  schůze  občasné* 

U  nás  objevují  se  ne-li  dřív,  tož  stejně  jako  v  Němcích  některé 
náběhy  k  podobné  formě  zemských  cechů,  a  ke  konci  naší  periody 
Ido  r.  1526)  známe  již  několik  pražských  cechů,  vystupujících 
jakožto  „vrchní  cech"  nad  cechy  stejného  řemesla  mést  ven- 
kovských. Při  tom  nesmí  se  hned  pomýšleti  na  to,  jakoby  cech 
hlavního  města  byl  rozšířil  svoji  pevnou  organisaci  po  vší  zemi  a 
uvázal  sobě  v  poměr  podřízenosti  venkovské  organisace.  U  většiny 
případů  byl  to  poměr  staršího  zkušenějšího  rádce  u  věcech  orga- 
nisace živnostenské  a  práv  jejich  k  mladším  societám.  Ten  poměr 
pHrozené  a  snadno  vznikal  tím,  že  si  venkovští  mistři  od  pražských 
cechů  vypůjčovah  statuta,  arci  za  dobré  zaplacení,  a  s  tím  sou- 
viselo samo  sebou,  že  při  nejasnosti  některého  článku,  či  při  ne- 
dostatečnosti statut  bude  venkovskému  řemeslu  pražský  cech  raden 
a  pomočen  „naučením",  výkladem,  že  bude  v  sporných  věcech 
jakous  vrchní  instancí.  To  byl  zajisté  původ,  začátek  i  právní  obsah 
rvrchních  cechů",  a  na  tom  dobrovolném  poměru  namnoze  pře- 
stáno. Pevné  zemské  korporace  to  nebyly.  Supremacie  pražského 
cechu    vrchního    dotýkala   se   obyčejně  jen    výkladů    slatutárných. 


*)  Arch.  praž.,  ft.  1128,  i.  c. 

•)  »Dokudž  by  méSečníci  novoměstští  o  svá  privilegia  rozsudkem  královýn 
konce  nevzali.«  Byli  tedy  o  svíy  cech  s  nékým  na  sporu;  bezpochyby  se  staro- 
iQéstskýin  cechem. 

■)  Below,  Hislor.  Zeitschr.  Sybel.  1896,  442.  SchOnberg,  Gewerb.  Volks- 
wirtflchílehre  II.,  490. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


622  Kniha  III.  7.  Bozdily  cechův. 

Nevíme,  aby  měl  který  venkovský  cech  doma  pokladnici  podružnou 
a  v  Praze  ústřední,  nevíme,  že  by  delegáti  venkovských  cechů  vý- 
ročně scházeli  se  v  Praze  u  hlavni  pokladnice.  V  kterém  cechu 
„zemském '^  vyvinul  se  poměr  závislosti  přece  nějak  tužší,  o  tom 
na  svém  místě  vyložíme. 

Nejsnadnější  a  nejstarší  podmínky  k  zřízení  zemského  cechu 
byly  u  mlynářů  pražských,  vlastně  při  těch  osmi  mistrech  „starších, 
přísežných",  kteří  již  r.  1340  byli  z  rozkazu  králova  zřízeni,  aby 
stanovili  míry  pražských  mlýnů.  Do  naší  periody  vyvinula  se  z  těch 
mistrů  zemská  komise  technická^  která  všem  mlýnům  v  království 
míry,  cejchy,  výšky  jezů  stanovila,  vody  jim  chránila,*)  v  sporech 
o  míru  pravoplatně  rozhodovala,  provinilce  k  potrestání  navrhovala. 
Zemští  mlynáři  přísahy  brali  od  konšelů  staroměstských  jménem 
krále,')  a  doplňovali  se  při  svých  komisích  mlynáři  venkovskými, 
bližšími  i  velmi  vzdálenými.')  Tím  chtíc  nechtíc  rozšiřovali  po 
Cechách  st^jaé  zásady  „mlynářského  práva",*)  nad  to  propůjčovali 

')  R.  1511  rozhodli  zemdtí  mlynáři  na  pfíkJad,  aby  u  Hory  na  Pachu 
koželuzi  nedélali  pfihradků,  aby  se  nezasazovalo  víc  a  výd,  ale  aby  díla  s^á 
délali  v  srubech  u  břehu  a  rohů  ani  jiných  nečistot  aby  do  Pachu  nevpouštéli. 
Arch.  praž.  č.  2141,  64. 

')  Kterak  praždtí  konSelé  chtéli  si  držeti  vrch  nad  přísežnj^mi  mlynáři 
zemskými,  to  zřejmo  z  pohusitských  >Práv  Soběslavských*,  do  nichž  vstaven 
statut,  že  >mlýny  a  jezy  soudi  jen  konSeié  praždtí.<  Arch.  praž.,  ft.  993.  Známo 
z  r.  1464  rozhodující  snesení  městské  rady  o  pražských  mlýnech  na  lodech,  2e 
nis^í  jednostejné  vody  míti,  mlynáři  přísežní  se  při  tom  nejmenigí,  ale  bezpocfayb.T 
dali  dobré  zdání.  Arch.  praž.,  č.  2138,  40. 

•)  R.  1454  přísežní  mlynáři,  opatřující  jez  mlýnům  staroměstským  obecním 
>  Novým  <  na  mostem  (aby  jez  držel  půl  druhého  lokte  zvýší  bez  šesti  prstů),  jsou 
tito:  Hájek  z  Jírových  mlýnů  na  Nov.  městě,  Jan  Auditor,  mlynář  na  Kameni, 
Jan  Vyzřiven  z  Nov.  m. ;  Petr  Krnal  z  Helmových  mlýnů,  Hrstka  ze  Star.  mésta, 
Stach  z  Nymburka,  Pavel  ze  Slaného,  Rybka  z  Berouna.  Arch  praž.,  č.  992, 240. 
V  komisi  zemské  r.  1479  byli  podle  pražských  mistrů  mlynář  z  Čelákovic, 
z  Komořanek,  z  Berouna,  z  Nelahozevsi ;  arch.  praž.,  332,  179.  R.  1509  shle- 
dáváme mezi  zemskými  mlynáři  dva  z  Berouna,  jednoho  z  Litoměřic  a  jednoho 
ze  Žatce.  Tomek,  D.  P.  VIII.,  294.  V  dobrém  zdání  o  pražských  mlýnech  r.  1517 
podepsáno  zemských  mlynářů  6  z  Prahy,  ostatní  z  Roudnice,  2atee,  Jíra  zCer- 
nějšic,  Hylant  a  Kuřátko  z  Berouna.  Arch.  praž.,  6.  2133,  41.  R.  1528  je  pode- 
psáno 6  mlynářů  z  Prahy,  po  jednom  z  Loun,  z  Roudnice,  z  Nymburka,  z  PlaAan, 
z  Hory  a  2  z  Berouna.  Arch.  praž.,  £.  214J,  56. 

*)  Mlynáři  z  nižšího  Pachu  (u  Hory)  žádali  přísežných,  aby  Sefmistn&m 
(konšelům  Horským)  nauěení  dali,  jak  zachovati  se  při  stavich  svých,  aby  jedném 
o.l  druhých  nedala  se  škoda.     Tu  starší  oznámili,  že  jest  xapsáno  v  právech 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  zemské.  62^ 

ražská  statuta  cechům  venkovským,*)  což  všecko  dohromady  jistě- 
udUo  mezi  mlynáři  českými  myšlenky  pospolnosti  a  příslušnosti 
emeslné  k  cechu  pražskému,  representovanému  přísežnými  mlynáři, 
lišíme  organisaci  zemskou  z  listu  konšelů  staropražských,  jejž 
.  1538  zaslali  na  žádost  starších  mlynářů  přísežných  méstské  radě- 
lo  Budéjovic.*)  Tam  totiž  nějací  majitelé  mlýnů  vytrhli  se  „z  po- 
ádků  starodávných  od  stolice  a  předků  našich  (staroměstských) 
vůle  králů  vydaných,  kterými  se  všichni  mlynáři  v  královstvíf 
leskem  spravovali  a  spravují".  Dle  těch  slov  patrně  podléhají- 
venkovští  mlynáři  pražským  starším  mlynářům,  za  něž  exekutivu- 
)rovozují  konšelé  pražští.  Že  nešlo  při  tom  než  o  technickou  stránku 
řodoprávní,  to  lze  souditi  z  toho,  co  se  oněm  neposlušným  budějo- 
rickýra  lidem  vyčítá  v  listé  dotčeném.  „Považte",  dí  se  tam,, 
.jestližeby  komu  ta  svoboda  propuštěna  byla,  kdoby  jaký  mlýa 
Iržel  a  tomu  řemeslu  se  neučil,  aby  sobě,  koho  by  chtěl  za  učed« 
lika  a  za  tovaryše  vzal,  sám  sobě  mlýn  a  míru  jeho  po  své  vůlř. 
Iržal,  že  by  velicí  nepořádkové  při  statcích  lidských,  kteréž  se  da 
nlýnů  dávají,  nastaly."  Na  konec  konšelé  pražští  doufají,  že  konšelé^ 
budějovičtí  ty  výtržníky  „k  pořádkům  od  stolice  naší  vydaným, 
tterými  se  mlynáři  v  Cechách  a  jejich  čeleď  řídí,"  skutečně  při- 
?edou.  Tof  přec  organisace  po  vší  zemi,  třeba  že  to  nevypadá  jako^ 
pevný  zemský  cech. 

Podobně  bylo  mezi  řezníky.  Pražský  cech  staroměstský 
v  době  jagellovské  skutečně  byl  na  cestě  státi  se  vrchním  cechem- 
všech  řiíznických  sdružení  po  vlastech.  Onf  propůjčoval  ode  dávna 
do  všech  končin  země  opisy  svých  práv,  dovoloval  užívání  erbu,. 
i  dával,  kde  toho  žádali,  naučení,  jeho  dobrým  zdáním  rozhodovány^ 
spory  řeznické  po  venkově.  Zvláště  si  venkovští  opisovali  od  praž- 
ských ono  královské  privilegium,  jímž  stanoví  se  přednosti  řeznické 
rodiny  co  do  živnostenského  práva;  syn,  pojme-li  ženu,  má  hned 
právo  mistrovské,  dcera  mistrova,  poj  mouč  řeznického  tovaryše, 
tím  pfínese  mu  právo  mistrovské  a  stejně  tak  vdova  řeznická,  kdyby 

mlynářských,  že  každý  stavu  svého  užíyati  má  i  spouStéti,  pokud  týž  staT 
topí  pohodlnou  vodu.  Arch.  praž.,  ft.  2141,  56.  R.  1511. 

')  Siaíi  přísežní  zemStí  mlynáři  dali  články  cechovní  táborským  mlynářům,, 
ale  pamét  toho  je  pozdní.  R.  1601.  Pamét.  kn.  tábor.  158.  Opis  v  zem.  arch. 

•)  Mlynářská  kniha  ze  XVII.  veku  (opisy),  v  rukou  soukrom.  Opisoval  jsem, 
z  ai  v  arch    mésta  Prahy.  Je  bez  paginace. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


624  Kniha  III..  7.  Rozdíly  cechů  v. 

vzala  si  řeznického  pacholka  zachovalého.*)  Že  takové  privilegium 
sami  králové  prvotně  řezníkům  stvrdili,  to  také  lákalo  venkovany 
k  opisům,  anif  v  tom  viděli  větší  pevnost  práva.  Že  z  venkova 
appellováno  k  dobrému  zdání  pražského  cechu,  toho  jest  několik 
dokladů  z  konce  naší  periody.*) 

Na  podobné  cestě,  státi  se  cechem  ústředním,  zemským,  byl 
cech  sladovníků  staroměstských.  Prosít  r.  1466  Chomutovští,  aby 
jim  propůjčili  výpis  majestátů,  aby  jim  práv  a  řádů  stejných  dovolili 
požívati,  aby  obraz  sv.  Václava  se  čtyřmi  limpami  nebo  lopatkami 
pod  zlatými  korunami  míti  mohli  na  pečeti  a  na  korouhvi,  a  co 
by  nemohli  jejich  cechmistři  sami  porovnati  mezi  členy,  aby  to 
směli  vznášeti  na  měšťany  Starého  města  řemesla  sladovnického. ^ 
Na  to  všecko  staroměstský  cech  přistoupil,  jenom  zakázal,  aby  cech 
chomutovský  sladovnickým  cechům  v  jiných  městech  nevydal  práv 
z  Prahy  obdržených.  Patrně  snažil  se  pražský  cech,  aby  zevsíid 
k  němu  se  obraceli  jako  Chomutovští.  A  to  skutečně  se  přiházelo. 
Jenže  „vrchnost"  pražských  sladovníků  nedošla  dále  než  k  právnímu 
poučování,  když  venkovští  nemohli  se  porovnati. 

V  tužší  závislosti  byly  venkovské  cechy  kloboučnické  na 
staroměstském  cechu  pražském.  Dovídáme  se  o  tom  z  hádky  cechu 
kutnoliorského  s  vrchním  cechem  pražským  r.  1520.  Tehdáž  roz- 
hodli smírčí  soudcové,  aby  horští  kloboučníci  spravovali  se  cechem 
pražským  vedle  obyčeje  starodávného,**)  jako  jiní  z  měst 
v  tomto  království  se  spravují;  druhé,  že  horští  cechmistři  nemají 
„mimo  pražský  cech"  přijímati  k  sobě  hostinských  (cizích)  mistrův 
ani  tovaryšů;  dále  že  přespolního  mistra  ani  tovaryše  nesmějí 
trestati,  pokutami  stíhati  smějí  pouze  své  členy  v  cechu,  a  těch 
zase  ne  výše  než  půl  osma  groši  českými,  pakli  by  poznali,  že  by 
čí  vina  hodnější  byla,  a  ten  větší  pokuty  byl  hoden,  to  mají  cechu 
pražskému  dáti  znáti,  a  jeho  rady,  co  by  při  takové  věci  méli 
činiti,  se  mají  dotázati.   Tovaryšů  také  aby  nepokutovali  výše  nad 

')  Arcii.  loun    perg.  list.  z  r.  1478. 

■)  Jeden  z  Pizně  r.  1626.  Jenže  tu  prostředkovali  dobré  zdání  pražsl^ých 
řezníků  konšelé  plzeňStí  a  pražští,  jimž  se  spor  mezi  cechem  řezníků  plzeň- 
ských a  tamOjSím  mistrem  Jiříkem  o  zákaz  řemesla  (že  mél  dřív  díle.  než  se 
manželsky  sňal)  byl  dostal  do  rukou  jako  instanci  druhé  a  třeli.  Arch  Mus 
zeinsk.  (Plzeň). 

•)  Arch.  praž.,  č.  343,  149. 

*)  Bezpochyby  od  polovice  XV.  slol.,  kdy  (r.  1458)  cech  slaroméstsk.v  I»yl 
obnoven. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Cechy  zemské.  625 

{  orrošů.  Dále,  kdyby  vinu  sami  srovnati  nemohli,  to  nechf  ústné 
\o  mistru  nebo  po  listu  oznámí,  aby  srozuměno  bylo,  jaké  jest 
irovinéní,  a  podle  toho  aby  naučení  vzali.  Kdyby  se  však  někdo 
horských  s  pominutím  svého  cechu  utekl  přímo  k  cechu  pražskému 
ádaje  opatření,  pražský  cech  povinen  horskému  věc  oznámiti;  na 
onec  určeno,  aby  pražští  i  horští  na  jarmarcích  se  snášeli  a  šráky 
ídnostejně  o  osmi  kolících  —  ne  víc  —  stavěli. ') 

Položili  jsme  o  té  hádce  obšírněji,  poněvadž  z  jejího  smíru 
ysvílá  organisace  zemského  sdružení  kloboučnického.  Články  její 
ze  postihnouti  takto;  venkovský  cech  v  správních  věcech  domácích 
^  autonomní;  jen  v  přijímání  cizích  mistrův  a  tovaryšův  jest  ob- 
iiezen  pražským  cechem  vrchním,  jemuž  musí  aspoň,  oznámení 
laniti.  V  trestné  jurisdikci  je  obmezen  co  do  výše  pokut  cechem 
řehním,  kterýž  jest  zároveíi  appellační  instancí  u  věcech  sporných 
trestných ;  konečně  cech  pražský  nařizuje  stejnost  obchodního  řádu 
armarečního.  Již  patmo,  že  tu  není  societa  rovnoprávných,  ale  že 
druženy  jsou  cechy  podružné  s  cechem  vrchním. 

Podobně  zřízeni  byli.  koželuzi  v  království  Českém,  jenom 
I  to  byl  při  pražském  vrchním  cechu  rozdíl,  že  držel  si  proti  ostatním 
echům  nadpráví  a  privilej  kůže  mazati  a  že  si  osoboval  poněkud 
irší  trestní  právo.  Vyrozumíváme  tomu  z  odpovědi,  kterou  koželuzi 
něsta  „Prahy"  dali  r.  1524  koželuhům  horaždějovickým,  prosícím 
a  propůjčení  řádu  cechovního.  Odpověděli,  že  s  povolením  konšelů 
10  dávají,  ale  aby  se  žádný  na  toin  neurážel  ani  sobě  ku  pomoci 
lebral,  že  vedle  starodávného  zřízení  svým  spolusousedům  ševcům 
íiazané  kůže  prodávají,  toho  však  žádným  jiným  v  městech  krá- 
ovských  ani  panských,  ani  na  Horách  Kutnách,  kdež  „řádní  ec- 
hové jsú,"  nepropůjčují  a  nedovolují.  Dále  připomenuli,  že  mají 
>ráva  a  obdarování  svobodně  kupovati  kůže  srslnaté  na  trhu  nebo 
'  domích,  kdyby  švec  koupil  kůži  srstnatou,  že  mu  ji  právem  z  ruky 
ezmou,  a  kdyby  bratři  koželuhové  od  ševců  kůže  srstnaté  koupili, 
e  na  ně  dávají  „trestktání."  V  dalším  pak  dopise  sdělili  se  s  Hora- 
dějovskými  o  hlavní  kusy  cechu  svého.  *) 

Vrchními  cechy  byli  také  kováři  a  zámečníci  pražští. 
fláme  sic   o  tom  zprávu  teprve  z  r.   1634   z  Klatov,   odkudž  obojí 


•)  Arch.  pražs.,  č.  99.  83. 
■)  Arch.,  mus.  Orig.  pergam. 
Winter,  DéjinT  řemesla  a  obchodu  v  Čechách  v  XIV.  a  ▼  XV.  vlka.  40 


Digitized  by  VjOOQ IC 


626  Kniha  lil.  7.  Rozdíly  cechů. 

utíkají  se  o  rozhodnutí  ve  sporu  „k  vrchnímu  cechu  v  Praze,''! 
ale  nepochybujeme,  že  tak  bylo  již  v  té  periodě,  o  níž  jednáme. 

Kožešníci  staropražští  stali  se  r.  1473  vrchním  cechem 
všech  kožešníků  a  jich  organisací  v  královských  městech  přičiněním 
konšelů  pražských  a  nařízením  krále  Vladislava.  Král  úvodem  pri- 
vilegia kožešniekého  klade  za  důvod  pražské  supremacie  nad  Ten- 
ko vskými  řemeslníky  přednost  Prahy  před  královskými  mésly: 
„Totiž  město  Praha,  jiná  královská  města  jakožto  paní  a  slkvouc: 
slunce  převyšujíc,  hodně  sluje  hlavou  království,"  proto  tedy  že 
chce,  aby  „všichni  všech  měst  kožešníci  a  jich  ,lovaryšstva'  (cechy) 
k  tovaryšstvu  a  mistrům  Většího  města  Pražského  měli  zřeni,  lak 
aby  právům,  svobodám,  privilegiím  a  správě  jich  povinni  byli 
přfležeti  věčně."  ^) 

V  čem  pak  záležela  pražská  supremacie  nad  venkovskýrui 
mistry  a  cechy,  to  v  privilegii  vypsáno  není,  praví  se  pouze  obecnou 
a  nejasnou  větou,  že  mají  venkovští  k  pražským  proto  zření  míti. 
„aby  stavu  svého  mohli  míti  lepší  povahu"  a  pak  aby  každému 
kožešníku  byl  zabezpečen  nákup  kožešin.  Nařizujít  konšelé  i  kráJ, 
aby  všecky  kožešiny  dostaly  se  nejprv  ke  clu  v  ungelte  pražském, 
tu  aby  byly  zapsány  a  od  mistra  kožešníka,  jenž  má  úřad  litkup- 
níka,  aby  byly  ohledány  a  prodávány  „spolkem  všecko."  Domníváme 
se,  že  z  té  společné  koupě  díl  měl  každý  mistr  venkovský,  jenž  pru 
materiál  si  do  Prahy  dojel.  Vysvítá  z  privilegia,  že  se  také  z  Prahy 
vozily  kožešiny  ven  do  měst  královských  kožešníkům,  snad  to  byl 
materiál,  jenž  zbyl  pro  venkovany  po  rozdělení  pražském.  Že  pražsky 
cech  kožešnický  dával  naučeni  cechům  venkovským,  tof  jisto,  při 
tom  poněkud  zajímavo,  že  i  chebští  kožešníci  r.  1522  dali  se  o<i 
vrchního  cechu  pražského  stran  nějaké  podezřelé  mistrové  pouéiti/^^ 

Novoměstští  konšelé  a  král  Vladislav  listem  svým  stATZovacii.i 
dali  hrnčířům  pražského  města  Nového   r.  1488  možnost  zříditi 

*)  Dr.  Hostaá  z  knihy  smluv.  I.  78  arch.  Klatov.  87.  Nevole  byla  a  spor 
o  to,  kterému  z  obou  řemesel  náleží  ďélat  pily  návodní  a  kladiva  kosní.  Praž5t> 
odvětili,  že  kovářům  náleží. 

■)  »Ut  ex  nunc  omneš  omnium  civitatum  regni  nostri  pellifices  eorum  quoque 
societates  ad  societatem  dictae  Maioris  civit.  Prag.  habere  debent  respectum  ita. 
ut  juribus,  libertatibus,  privilegiis  et  regulis  ipsorum  subjacere  perpelue  ten*^ 
antur.«  Arch.  pražs.,  6.  994.  119.  Text  Český  jest  vmést.  mus.  v  přivil,  kože^*. 
Přes  to  vSak  litoměřickým  kožešníkům  půjCil  statuta  svá  z  r.  1486  cech  novr- 
městský  a  ne  staroměstský. 

•)  Arch.  chel)sk.  Kast.  1.  lase.  95.  Opis  v  zemsk. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  zemské.  627 

jvůj  cech  za  zemský ;  jednak  článkem  statut,  že  „kachly,  kteréž  by 
io  jinších  měst  přivezeny  byly,  těmi  aby  žádný  jiný  nedělal,  ani 
ich  sázel,  než  sami  mistři  pražští,  kdož  jsou  v  cechu,  neb  tovaryši 
ich  na  to  dílo  vyslaní,"  a  druhým  článkem,  kdyby  všichni  mistři 
i  starší  ze  všeho  království  českého  řemesla  hrnčířského  chtěli 
í  cechu  Nového  města  pražského  slušeti,  že  mají  přijati  býti  jakožto 
)řátelé  milí  a  zachováni  býti  při  všech  artikulích.  *) 

Kam  dospěli  hrnčíři  svým  rozvojem  po  této  stránce,  nevíme.  *) 
ítejné  nedovedeme  říci,  že  by  soukenníci  českých  měst  byli  se 
ispoii  tak  zorganisovali,  aby  byli  pražský  cech  uznali  za  svůj  vrchníi 
Je  že  se  po  vší  zemi  o  svých  zájmech  dohodovali,  to  jest  v  pra- 
nenech  psáno.  Zvláště  dorozumívali  se  stran  kupování  vlny,  a 
: konce  periody  (1526)  máme  zprávu,  že  „soukenníci  vši  země 
leské"  žádají  krále  za  vrácení  majestátů  na  obhájení  svých  živno- 
tí.')  To  předpokládá  nějakou  schůzi  v  Praze  a  snad  také  organisaci. 

Rovně  tak  shledali  jsme,  že  r.  1516  měli  krejčí  tří  mést 
^ražských  velikou  schůzi  s  delegáty  krejčovských  cechů  ze  všech 
královských  měst  v  Praze,  kdež  usnesli  se  o  stejných  zásadách 
tran  přijímání  učedníků.*)  A  náhodou  z  téhož  roku  1516  máme 
iůkaz,  že  pražští  krejčí  byli  vrchním  cechem  zemským.  Jiří,  krejčí 
;  Plzné,  totiž  pohnal  před  staroměstské  konšely  cechmistry  a  mistry 
:rejčovské  staroměstské,  že  mu  na  žalobu  plzeĎského  cechu  řemeslo 
ložili.  Pražští  cechmistři  na  obranu  svou  přivedli  důkaz  z  Plzně 
)i  krejčí  podaný,  že  Jiřík  mistr  ze  zbytku  svěřeného  sukna  udělal 
i  nohavice  a  nějakému  pekaři  kabát  i  nohavice.  Ortel  staroměstský 
)ak  zněl,  že  cechmistři  pražští  jej  na  stížnost  mistrů  plzeňských 
ako  vrchní  cech  spravedlivě  pro  to  dílo  trestati  mohou.*) 

Poměrně  nejsnáze  vzniknouti  mohly  zemské  cechy  těch  řemesel 
zácnějších,  která  v  Praze  cech  měla,  ale  v  městech  venkovských 
leinívala  mistrů  dostatek  k  zřízení  cechů.  Venkovští  mistři  byli 
akřka    nuceni,    hleděti  k  pražskému  cechu  jako  k  svojí  vrchnosti, 

■)  Pergam.  list  kopie  hořick.  mus   Arch.  Cesk   XIV.,  488. 

*)  To  víme,  2e  r.  1581  musiii  od  kondelů  býti  napomínáni,  >co  se  rudy 
upování  dotýče,  to  že  jich  samých  věc  není,  než  že  jest  i  jiných  okolních 
ii?tnV<  Arch.  pražs.,  č.  2098.  660. 

')  Z  arch.  Jindř.  Hrad.  Opis  ▼  zemsk.  arch. 

*)  Arch.  mus.  Opis  perg.  orig,  jenž  y  soukrora.  rukou.  Mélnifttí  dávají 
[osieleckýna  n.  L.  svá  práva  a  ustanoveni  ze  schůze  krejčovské  sdciují  pod  tím 

')  Arch   pražs.,  č.  1128.  E.  16. 

4()* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


628  Kniha  ni.  7.  Rozdíly  cechů. 

od  níž  pro  sebe  zase  čekali  podporu.  Prý  pražské  cechy  na  len 
konec,  aby  vrchnost  si  udržely,  překážely  venkovským  mistrům 
zřizovati  cechy,')  ale  pro  tuto  periodu  nemáme  o  tom  dokladQv. 
Takový  pomér  příslušnosti  jednotlivých  mistrů  z  celých  Cech  k  praž- 
skému cechu  vidí  senám  býti  při  malířích.  Jejich  pražský  cech. 
jeden  z  nejstarších  a  králem  stvrzený,  býval  na  slovo  brán,  kdekoli 
šlo  o  malíře,  jejich  spojence  nebo  konkurenty.  Vždyf  v  organisař- 
ních  vécech  i  cizina,  berouc  pražský  cech  za  vzorný,  žádala  jeho 
statut  pro  svoje  poučení.  Vímef ,  že  r.  1615  pasovští  malíři  obdržeD 
statuta  z  Prahy.*)  Lze  tedy  věřiti,  že  čeští  malíři  po  venkove  a 
umělečtí  řemeslníci  jim  příbuzní,  nemající  nikde  cechu,  tím  spi? 
měli  k  pražskému  cechu  zření.  Tou  příčinou  v  knize  „bratrstva- 
malířského  zapsáni  jsou  také  mistři  „hostinští"  nebo  přespolní.  To 
je  důkaz  příslušnosti  venkovských  ku  Praze.  Ale  záhada  je  v  toin. 
že  venkovských  mistrů  zapsáno  nepatrně  málo,  psáni  jsou  po  dvou. 
po  čtyřech,  r.  1511  zapsáno  jich  sic  pěl,  ale  jeden  mezi  nimi  malo- 
stranský, jiný  novoměstský.^)  A  my  přec  z  předešlých  svých  roz- 
hledů víme,  že  bylo  po  českém  venkově  maUřů  násobně  víc,  než 
v  pražské  knize  psáno.  Snad  tedy  většina  se  k  pražským  nehlásilir 
Pravděpodobný  výklad  bude  ten,  že  všickni  přespolní  měli  k  praž- 
skému cechu  zření,  poněvadž  byl  v  tom  jich  živnostenský  a  právní 
zájem,  z  nich  však  jen  ti,  kteří  chtěli  míti  v  Pražských  městech 
dílo  bez  překážky  mistrů  zdejších,  anebo  kteří  tu  chtívali  činiti 
nákupy  od  malířů  pražských,*)  dali  se  do  knihy  členské  zapsati 
jako  „hostinští"  (hosté),  snad  uvolivše  se  k  nějakému  platu  oby- 
čejnému. 

Týž  poměr  byl  bezpochyby  mezi  zlatníky  venkovskými  a 
pražskými.  Mimo  Kutnou  Horu  neměli  cechu  než  v  Praze  spolu- 
cech  obou  měst  Starého  a  Nového.  Nechybíme,  soudíce,  že  venkovMi 
zlatníci  od  pražských  brali  ochranu  i  naučení  a  tím  souviseli  s  nimi. 
Kutnohorská  organisace  vznikla  pro  množství  tamějších  zlatníku 
r.  1493,  ale  stvrzena  byla  jen  konšely;  pražský  cech,  opírající  s^ 
o  stvrzení  Karla  IV.  neuznával  kutnohorských  za  cech  samoslalný. 


')  To  míní  Rybička  v  C    C.  Mus.  1847.  160. 

")  Neuwirth,  Festschrift  des  Verein  f.  d.  Gesch.  d.  Deutsch.  1902.  97. 

•)  Arch   Krásoum.  Jednoty,  kn.  bratrstva  malíř.,  6.  2.  166.  a  násled.         | 

*)  Co  pravíme  nad  čarou,  to  tuSíme  v  statute  staropražských  malířů  z  roť. 
14ň8;  tu  slojí,  aby  »mistrůra  hostinským*  díla  žádný  neprodával,  leč  mistrur. 
svédomo. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechy  zemské.  629 

ale  naléhal  na  to,  aby  horští  zlatníci  ve  všech  potřebách  řemesla 
svého  zřeni  měli  k  němu  jakožto  k  cechu  v  zemi  jedinému  a 
platnému.^) 

Také  zedníci  a  kamenníci  z  celých  Čech  hleděli  beze  vší 
pochyby  k  cechům  svého  řemesla  v  městech  pražských  vysazeným 
a  jediným  v  zemi.  Vznikl  sic  r.  1488  také  cech  v  Hoře,  cech  ve- 
ilejši,  jenž  zajisté  držel  se  živnostenských  a  jiných  statut  v  Praze 
platných.*) 

Emancipační  snahu  jeho  pražský  cech  hleděl  zmařiti,  nebof 
do  Kutné  Hory  r.  1489  ne  bez  ostrosti  vzkazuje,  že  podle  práv 
svých  jakožto  z  hlavního  města  spravovati  má  cechy  toho  řemesla 
po  všem  království.  Poddal-li  se  kutnohorský  cech  pražskému 
docela,  nevíme. 

R.  1497  vznikl,  jakož  svrchu  dotčeno,  popudem  Petra  Rožm- 
berského cech  kamenníků  s  ústřední  správou  v  Krumlově.  Rožmberk 
vyžádal  si  statuta  kamennické  huti  z  Pasová,  aby  dle  řádu  pa- 
sovské  huti  zřízen  byl  cech  toho  řemesla  na  panství  rožmberském. 
Xedime,  že  ten  cech  krumlovský  míval  pak  zření  k  pražskému  ani 
xe  byl  na  něm  závislý,  nebof  nepiáme  o  tom  zřejmých  dokladů, 
ale  stejně  nevíme  o  tom,  že  by  cech  krumlovský  byl  přišel  v  pod- 
řízenost německé  huti  pasovské  a  s  ní  že  by  byl  slušel  pod  hlavní 
liuf  řezenskou.')  Vždyf  se  zatím  neví  pranic  víc,  nežli  že  pan  Petr 
zjednal  statuta  —  nevíme  proč  —  v  Pasově.  Pouhý  opis  statut 
mn  o  sobě  nečiní  závislosti  organické,  to  by  naopak  zase  malíři 
pasovští,  kteří  si  r.  1515  vyžádali  opisu  statut  malířů  pražských, 
íiiusili  proto  býti  cechem  podružným  a  závislým  na  českém  cechu 
ijialírů  v  Praze,  čehož  by  se  zajisté  nikdo  neodvážil  tvrdili. 

Měly-li  české  huti  kamennické,  jichž  bylo  v  době  jagellonské 
při  stavbách  chrámových  několik  (nejznámější  v  Mostě  a  v  Lou- 
nech), nějaké  tužší  spojení  s  hutí  sv.  Víta  na  hradě  pražském, 
nelze  tvrditi  ani  příti.  Snad  ve  věcech  sporných  byl  královský 
stavitel  z  huti  svatovítské  na  radu  volán.*)  Jinače  bývalo  v  řeme- 

')  Arch.  Pam.  XI,  463.  Srovn.  MenCík,  Mittheilung.  d.  Ver.  h.  Gesch.  der 
Deulsch.  in  Bohm.,  XXXII.  884. 

•)  Viz  shodu  o  artikul  uftedlnický  r.  1489.  Kutnoh.  Příspé\ky  III.,  50. 

')  Tvrdi  se  to,  aby  se  ukázala  i  umělecká  odvislost  rožmberských  staveb 
na  cizině.  Prý  byl  cech  krumlovský  unterhtttte  s  řídícím  mistrem  (Hansem  Gre- 
zingerem).  Neuwirlh.  Mittlieil    XXX..  VIL,  427. 

♦)  Mádl.  Arch.  Pam.  XVI.,  639. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


630  Kniha  IIÍ.  7.  Rozdíly  cechů. 

siném  životě  mezi  hutěmi  kamennickými  volnější  proudění  nt^Ji 
mezi  cechy,  těžšími  řády  vázanými,  a  to  sbližovalo  umělce,  mi^^trv 
i  tovaryše,  rozličných  hutí  zajisté  tou  měrou,  že  se  mohli  pokládati 
za  jednu  společnost.  Stejně  se  neví  s  bezpečností,  měly  li  české 
huti  nějaký  svazek  s  německými.  O  nějakém  srozumění,  snad  jen 
osobním,  svědčil  by  ten  případ,  že  Beneš  z  Loun  (Ried),  ředitel 
huti  svatovítské,  r.  1518  zúčastnil  se  kamennického  sjezdu  huti 
německých  v  Annaberce.') 

Tuhý  zemský  cech  měli  mečíři.  Správa  jeho  byla  při  staro- 
městském cechu  pražském  a  dle  statut,  Vladislavem  králem  r.  1509 
stvrzených,*)  musili  mistři  venkovští  býti  členy  cechu  pražského. 
Pražský  cech  je  „hlava  řemesla".  Kdyby  cizí  mistr  do  Čech  s*^ 
tiskl,  nechtěje  býti  členem  cechu,  měl  býti  trestán  jako  domácí, 
jenž  bránil  by  se  do  cechu  vstoupiti. 

Kterak  to  byl  tuhý  cech  zemský  s  ústředím  v  Praze,  o  tom 
svědčí  některý  statut  význačně.  Na  příklad  ten,  kdo  z  mečíra  chcť 
se  usaditi  na  Malé  Straně,  povinen  zkoušku  učinili  v  cechu  na 
Starém  městě ;  kdo  chce  usaditi  se  v  městě  venkovském,  dá  pH- 
stupné  do  cechu  v  Praze.  Tu  se  nám  tedy  vyskytuje  konečné  spo- 
lečná pokladnice  v  Praze.  Dále  význačný  článek  ten,  že  učedník 
tovaryšem  se  nesmí  jinde  nikde  státi  nežli  v  Praze ;  kdo  venku  při 
mistrech  pracují,  jsou  robenci,  mládkové  (lohnjunge),  ale  ne  tovaryši. 
Z  mládků    se  stávají   tovaryši  jen  v  Praze  a  ti  v  Praze   zůstávají. 

Možná,  že  i  cech  lazebnický  v  Praze,  jakožto  jediný  v  Cí- 
chách, byl  podobným  způsobem  jako  mečířský  zorganisován.  Máiiiť 
však  před  rukama  statuta  novoměstská  z  r.  1477,  a  z  těch  nehledí 
nic  jiného,  nežli  starost,  kterak  obmeziti  tovaryše.  •)  O  cizích  členecl: 
a  organisaci  nic.  Uvádí  se  i  pražský  cech  konvářů  za  jediný 
v  zemi;  od  něho  prý  teprv  r.  1527  odštěpili  se  konváři  kutnohorští 
k  samostatné  organisaci,  ale  my  neznáme  bezpečných  dokladi. 
o  tom.*) 

Naposled  nutno  uvésti,  že  ke  konci  této  periody  vyskytuje  st- 
také  cech  interlokální,  spojující  mistry  několika  měst  v  jednu  živno- 
stenskou organisaci.  Na  tu  formu  Petr  z  Rožmberka  vysadil  r.  1519 

»)  Neuwirth.  Mittheil.  XXX.,  809. 

•)  Lobkovic,  knih.  v  Praž.  rukop.  72  řád.  11. 

')  Arch.  pražs.,  MiscelL  16.  G.  9 

*)  Tvrdí  lo  Rybička  ve  svých  Zvonařích.  14. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Bratrstva.  681 

!ech  tkalců  tří  měst,  Třeboné,  Lomnice  a  Veselí. ")  Mistři  těch  tří 
nést  držeti  se  měli  společných  stejných  statut;  při  tom  zdá  se,  že 
)okladnice  byla  společná  (snad  v  Třeboni),  ale  výroční  bohoslužba 
i  s  ní  bezpochyby  cechovní  shromáždění  bylo  nařízeno  trojí:  v  Tře- 
)oni  měla  se  služba  konati  týden  po  sv.  Václave,  k  jehož  cti  cech 
:aložen,  v  Lomnici  týden  po  sv.  Barboře  a  ve  Veselí  týden  po 
;v.  Apoloně.  Škoda,  že  stran  organisace  statuta  cechovní  ničeho 
:e\Tubnějšiho  nepraví. 

Jest  význačno,  že  první  takový  cech  interlokální  vyskytuje  se 
la  panství  v  městečkách  poddanských.  Na  panstvích  to  bylo  nej- 
snáze možno  tím,  že  vrchnosti  v  platnost  uváděly  stejné  zásady 
^vnostenské  a  stejně  je  formulovaly  a  nařizovaly.  O  uniformování 
'ádú  cechovních  pečovala  vrchnost  jindřichohradecká  tou  měrou, 
&e  cechy  moravské  na  jejím  panství  stejné  mívaly  artikule  jako 
Lechy  na  témž  panství  v  Čechách.  Vilém  z  Pernštejna  zašel  ještě 
r>  to  dál,  jak  pozorujeme  v  zřízení  jeho,  vydaném  r.  1512  městu 
Pardubicům,  *)  že  nařizoval  stejné  kusy,  stejné  zásady  i  řemeslům 
nestejným.  To  byla  cesta,  jež  vedla  k  interlokálným  cechům. 

Zajímavo,  že  v  téže  době  objevují  se  podobná  spojení  živno- 
stenská v  sousedství  našeho  království,  na  př,  r.  1511  MaxmiUan 
stvrzuje  společný  řád  nožířský  pěti  „werchstattů",  z  nichž  prvý  byl 
vídenský.  *)  Sic  také  pozorujeme,  že  rozmanitost  artikulů  a  zásad 
cechovních  při  stejných  řemeslech  již  začínala  všude  překážeti. 

Podle  cechů  všelikerakých  drží  se  života  i  v  této  periodě  staro- 
dávná řemeslná  bratrstva,  ne  korporace,  ne  organisace,  ale  aggre- 
^'aty  to  městských  sousedův  a  sousedek  všelikého  zaměstnání,  lidí 
k  některému  řemeslu  připojených  na  zbožný  účel,  na  počest  někte- 
rého patrona  svatého,  na  zvelebu  určitého  oltáře,  a  naposled  i  proto, 
aby  člen  bratrstva  pojistil  si  slavný  pohřeb  a  zádušní  modlení. 
V  XV.  věku  ani  jinde*),  nercili  u  nás,  nezmizel  ještě  cit  zbožnosti, 
z  kterého  taková  bratrstva  kdysi  byla  se  zrodila.  Jenže  o  samo- 
statných bratrstvech  u  nás  čítáš  v  této  periodě  málo  kdy,  a  to  tím, 
že  bratrstva  splynula  s  cechy,  a  cech  úlohu  bratrstvu  vzal  na  sebe. 
Tak  zdá  se,  že  i  svatovítská  huf  kamennická  v  příčinách  humánních 

•)  Antl.  Arch.  Pam.  XVIIL,  59. 
')  Arch.  Ces.  XVII.,  165. 

*)  Vídeň,  Šteyr,  Hippolyt,  Wels,  Bejdov.  Jahrbuch  der  Kunstsamml.  d.  Kaisrr- 
hius..  V.,  č   4497. 

*)  Fagniez,  Éludes  dc  rindustrie.  34. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


632  Kniha  III.  7.  Rozdíly  cechů. 

I 
a  zbožných   rozšířila  se  v  bratrstvo,  jež  podrželo  jméno   bralrshu 

kamennického,   ale  bratřími  v  něm   byli,  jak  to  dí  Endres  kreja. 

jenž  r.  1617  dlužen  v  bratrstvu  22  kop  grošů,    „bratři   rozliénýcL 

stavů,  povah  a  důstojenství",  příslušející  všickni  k  oltáři  Panny  Marici 

v  prostřed  kostela  sv.  Benedikta  na  Hradčanech.") 

Z  r.  1464  máme  doklad,  že  i  více  cechů  srazilo  se  v  bralr5t\ť: 
byli  to  tehda  na  Novém  městě  Pražském  ševci,  kteří  měli  bratrstyj 
s  nožíři,  kožešníky  a  krejčími.  *)  Někde  ztratilo  se  jméno  určitéb* 
řemesla  mezi  ostatními  členy  rozmanitých  zaměstnání,  a  v  názYÍ?kc 
bratrském  objeví  se  jméno  světce,  jemuž  bratrstvo  oddáno.  M 
takový  spolek  nejrozmanitějších  živností  a  řemesel  pokládáme  bratrslvi 
sv.  Jakuba  v  Plzní,  do  jehož  „cechu"  r.  1698  forman  Henzl  od- 
kazuje 6  kop.  *) 

Cechovní  korporace,  převzavše  od  bratrstev  zbožné  úlohv^ 
ochotně  braly  na  sebe  radostnou  povinnost  účastnili  se  veřejný,  i 
průvodů  slavnostních  a  zbožných  processí,  jimž  se  kališníci  nevy- 
hýbali jako  luteráni  periody  následující.  S  tou  povinností  převzaly 
již  v  předešlé  periodě  za  svůj  zevnější  znak  korouhve  s  obražen 
světce  a  opatřili  je  znameními  řemesla.  Neměl  každý  cech  praporce 
svého,  nýbrž  z  příbuzných  řemesel  jen  čelnější,  hojnější  cech.  pid 
jehož  korouhví  ostatní  příbuzné  oi^anisace  i  mistři  bez  cechů  íť 
shromažďovali  k  veřejnému  vystoupení.  A  právě  při  lom  vystupo- 
vání objevuje  se  nám  ještě  jeden  rozdíl  mezi  cechy. 

Je  to  rozdíl  cechů  předních  a  zadnějších,  kterýžto  rozdíl 
na  očích  tehdejších  lidí  rovnal  se  rozdílu  mezi  cechy  lepšími,  vzác- 
nějšími, ba  čestnějšími;  středověk  bral  pojem  určitého  pořádku  lat 
že  zadnější  jsou  podlejší,  nižší.  Přednosti  přede  všemi  dobyli  sob^ 
u  nás  i  v  Němcích  řezníci.  Ale  ve  Francii  byla  řemesla  uměleckéhn 
průmyslu  (zlatníci)  napřed.  *)  Proč  byli  řezníci  předními,  těžko  rid 
Řemeslo  samo  je  k  tomu  sotva  opravňovalo.  To  jsou  mnohá  jiná 
řemesla  umělejší.  Snad  že  jich  bylo  všude  mnoho  a  bohatých.  Pražiti 
řezníci  vykládali,  že  mají  erb  a  přízeň  již  od  krále  Jana  Slepého, 
jemuž  vysekáním  brány  pomohli  do  Prahy  a  tedy  k  trůnu.  *)  O  tu 
opírali  svoji  přednost. 

O  ÁŤch.  pražs.,  č.  2211,  N    5. 
*)  Mésts.  mus.  pražs.  Listin,  inserov.  r.  1604. 
•)  Arch.  plzeft.  Rukop.  6   223.,  fol.  60. 
*)  Digby,  Kathol.  Leb.  Mores  cathol.  Překl.  Kobier.  I.,  297. 
■)  Současné   prameny  nemají    nic   toho.    Teprv  v  právech    Sobéslavskycb 
o  tom  z  doby  Zikmundovy.  Arch.  pražs.,  993.  367. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Praporce.  638 

Vznikla-li  o  jich  přednosti  pochybnost,  řezníci  uméli  si  ji  za- 
bezpečiti vrchnostenským  rozhodnutím  a  privilegiem.  Takž  víme,  že 
r.  1464  řezníci  novoměstští  obnoviti  si  dali  privilegium,  že  „po 
starodávnu"  mají  s  praporem  chodili  hned  za  městskou  radou.  *) 
R.  1484  král  Vladislav  na  prosbu  řezníků  kutnohorských  vydal 
majestát,  že  to  řemeslo  v  processích  a  při  jiných  slavnostech  se 
svým  praporem,  svícny  a  jinými  ozdobami  má  vycházeti  před  jinými 
všemi  řemesly,  tak  jako  řemeslo  řeznické  v  Praze  před  jinými  chodí ; 
ledy  aby  vycházeli  hned  po  havířích,  hutnících,  mincířích,  hašplířích, 
kteréžto  cechy  arci  v  Kutné  Hoře  musily  pak  bývati  přede  všemi 
ostatními.  *)  Páni  Jindřichohradečtí  dávali  svým  řezníkům  i  tu 
přednost  před  jinými,  že  směli  červený  vosk  míti  na  svících. ') 

První  bezpečný  pořádek,  kterak  řemesla  spolu  a  za  sebou  mají 
kráčeti  v  processích,  nebo  kdyby  šla  novému  králi  naproti,  známe 
z  .práv  Soběslavských".  Nepochybně  je  ten  pořádek  stará  pamět 
již  z  doby  lucemburské.  První  v  řadě  řezníci  s  korouhví  červenou, 
na  ní  s  jedné  strany  lev  bílý  o  jednom  ocase  a  bez  koruny,  s  druhé 
brána  oděnci  dvěma  sekerou  rubaná;  za  nimi  zlatníci  s  korouhví 
modrou,  na  kteréž  kalich  zlatý  s  jedné  a  tři  malé  štítky  červené 
v  štítě  bílém  s  druhé  strany ;  k  té  korouhvi  shrnovati  se  měli  ma- 
líři a  štítaři.  Třetí  v  řadě  byli  platnéři  s  korouhví  zelenou,  na  níž 
odí^nec  ozbrojený  a  v  odění  zavřeném;  pod  touž  korouhví  chodilo 
nilmo  platnéře  šestnáctero  jiných  řemesel,  dílem  organisovaných, 
díl  volných.  Byli  to  bmíři,  jehláři,  helméři,  oslrožníci,  mosazníci 
Irodšmidové),  sedláři,  konváři,  uzdáři,  řemenáři,  pasíři,  kováři,  mě- 
šečníci,  tobolečníci,  mečíři,  túlaři  a  zámečníci.  Tedy  většinou  kovo- 
řeiiieslníci.  Čtvrtá  v  řadě  byla  korouhev  kožišníků,  červená  s  pruhem 
běliznovým.  Pod  ni  slušeli  jircháři  a  kožebarvíři.  Na  pátém  místě 
krpjčíři.  Jích  praporec  modrý  s  namalovanými  nůžkami  krejčov- 
skými a  postřihačskými.  Postřihači  a  valcháři  chodili  s  krejčíři.  Za 
nimi  šestou  korouhev  ševci  měli.  Byla  blankytná,  na  ní  tři  nohy 
s  ostrohami.  Na  sedmém  míslě  nožíři.*)  Měli  praporec  červený,  na 
němž  nože.    S  nožíři  kráčeli   pospolu   čepelníci,   nožíkáři  a  šlejfiři. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  19.  17.  (Opis  starý). 

*)  Arch.  kutnob.,  kn.  memoriab.  z  r.  1586.  Arch.  Pam.  XI ,  460. 

')  Arch.  hradec.  Opis  v  mus.  R.  1490  milost  řezníků  v  Telfti. 

*)  VSobésl.  právech  rukopisu  Neuberkova  jsou  nožíři  před  Sevci,  fol.  15 — 17. 
Též  lak  v  sezname  dávno  pozdějším  (ze  začat.  XVL  stol.),  jak  ho  uveřejnil 
v  Hist.  Sborníku  1884.  316  KOpl. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


6B4  Kniha  III.  7.  Rozdíly  cechů. 

Osmé  místo  drželi  sladovníci  s  pivovárníky  a  vozataji.  Prapor  jich 
bílý  se  sv.  Václavem. 

Že  bylo  toto  hojné  a  zámožné  řemeslo  tak  daleko  za  řezníky, 
vykládáme  si  jen  tím,  že  v  době,  kdy  ten  pořádek  vznikl,  sladovníci 
byli  pouhým  bratrstvem.  Organisovaný  cech,  jakž  uvedeno  jinde. 
vznikl  později. 

Za  sladovníky  šli  v  deváté  řadě  pekaři,  korouhev  majíce  čer- 
venou a  na  ní  bílou  caltu  s  preclíky.  K  nim  řadili  se  mlynáři.  Beč- 
váři drželi  korouhev  desátou;  byla  bílá,  na  ní  palice  s  jedné  strany, 
kružidlo  s  druhé.  O  místech,  od  desátého  počínajíc,  jsou  v  pra- 
menech zmatky.  V  některém  rukopise  Soběslavských  práv  drží  místo 
desáté  soukenníci  s  korouhví  bílou,  na  níž  krample  a  štětky;  v  jinéui 
rukopise  postrčeno  je  to  řemeslo  až  na  místo  dvanácté  za  lazebmky.' 
A  tomu,  že  by  tak  bylo  skutečně,  nevěříme.  Nám  vůbec  podivno, 
že  se  soukenníci  ocitli  tak  v  zadu. 

Poslední,  dvanácté  místo,  bylo  lazebníkům.  Ti  měli  prapor  bílý 
se  zeleným  věníkem.  *)  Uvádí  se  ještě  korouhev  třináctá,  kramářska, 
zelená  s  červenými  vahami.  Kramáři  však  jsou  obchodníci. 

Časem  přibývalo  nových  korouhví,  to  tím,  že  jednak  přibývalu 
nových  organisací  cechovních,  jednak  některý  starší  cech  opatřil  ít- 
s  dovolením  městské  vrchnosti  korouhví  vlastní.  Ze  starších  c^chu 
malíři  r.  1463  zjednali  si  korouhev  svou;  před  tím  (snad  již  r.  1441) 
truhláři  společně  s  koláři,  tesaři  a  soustružníky.  Jich  korouhev  byla 
bílá  se  znameními  všech  těch  řemesel,  s  truhlou,  hoblíky,  štospány. 
kolem  vozovým,  sekerami.  Možná,  že  do  téže  doby  také  koželuzi 
zřídili  si  praporec  (vždyť  novoměstští  mají  cech  od  r.  1453) ;  prapor 
byl  barvy  bílé,  na  něm  pořízy,  nejč  (nůž).  Z  r.  1467  jest  určitá 
zpráva,  že  pilaři  a  prknáři,  aby  mohli  vedle  jiných  řemesel  vychá- 
zeti poctili*  proti  svátosti  a  proti  králi,  s  povolením  konšelů  Nového 
města  pořídili  si  korouhev  bílou  se  sv,  Josefem,  s  beránkem,  ka- 
lichem, sekerou  a  pilou.  ^) 

')  Tak  to  uvádí  též  Tomek  v  D.  P.  Vlil.,  387. 

*)  Podotýkáme,  což  čtoucí  již  vystihl,  že  emblémy  řemeslnické  jsou  volrn) 
z  význačných  nástrojů  a  výrobků,  které  v  dobách  potomních  staly  se  tradici. 
Ty  emblémy  bezpochyby  jeSté  v  dobé  Soběslavských  práv  byly  malovány  jen  tak 
vedle  sebe  a  nad  sebou;  ráz  znaku  obdržely  teprv,  když  se  vpravily  do  Stitu 
heraldického.  Stálých  barev  prvotné  asi  nebylo,  platila  jen  zásada,  >kov  na  barvu, 
barva  na  kov<,  zlatý  kalich  na  modré  pole,  černá  noha  Ševcovská  na  půdu  zlatou. 
Ale  i  to  se  ustálilo.  Grenser  Zunftwappen.  9. 

»)  Arch.  pražs.,  Miscell.  16.  P.  17.  (č.  2083) 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Praporce.  636 

Mezi  léty  1458 — 1482  zedníci  a  kamenníci  zjednali  si  korouhev 
svou,  zelenou  se  špicemi,  flochy,  úhelnicemi  a  Ižicemi  zednickými. 
K.  1488  po  stvrzení  cechu  novoměstských  hrnčířů  pořízena  jich 
korouhev  červená;  král  Vladislav  dovolil,  aby  na  ní  nesli  štít, 
v  kterém  namalován  Adam  s  Evou,  mezi  nimi  džbán,  z  kterého 
vyrosUa  jabloň  s  ovocem,  a  po  straně  aby  byly  dva  hrnce  s  lilium, 
a  pod  hrnci  vespod  pachoUk,  který  sedě  na  stolici  dělá  hrnce  na  kruhu.  *) 

V  nepovědomý  čas,  snad  již  také  v  první  půlce  XV.  věku  ko- 
váři pražští,  nespokoj  i  vše  se  praporcem  platnéřů,  pořídili  si  svůj  *) 
zelený  s  podkovami  a  kladivy.  V  nepovědomé  časy,  ale  zajisté  před 
koncem  naáí  periody,  došli  svých  praporcův  i  pražští  uzdáři,  řeme- 
náři,  sedláři,  pasíři  a  ještě  někteří  jiní. 

Obyčejně  nový  praporec  zůstával  i  nadále  s  mistry  pod  ním 
shromážděnými  vedle  praporce  prvotního,  takže  mistři  nového  pra- 
porce a  cechu  neutvořili  novou  řadu  po  přednosti,  ale  některý  cech 
a  praporec  učinil  ^e  novým  členem  čestné  stupnice.  Znáti  to  ze 
seznamu,  jejž  sobě  z  pražských  knih  r.  1512  opsali  Slříbrští,  chtě- 
jice  autoritativně  zvěděti,  jakým  že  pořadem  řemesla  pražská  staro- 
městská jdou  proti  králi  a  před  Tělem  božím.  *j  Jmenuje  se  v  se- 
zname stříbrském  pro^i  bývalým  třinácti  praporcům  dvacet  skupin, 
a  bezpochyby  i  dvacet  praporců ;  pohřešujeme  praporec  a  cech  ma- 
lířský, zednický,  truhlářský,  koželužský,  hrnčířský.  Soudíme,  že  ma- 
liři  i  se  svým  praporcem  novým  chodili  po  starodávnu  se  zlatníky 
a  jiní  s  jinými.  Někteří  možná  že  přidávali  se  i  pod  praporce  No- 
vého města  na  př.  koželuzi,  jichž  tam  bývalo  víc.  Také  kronikář 
Hájek  podává  pořádek  pražských  řemesel  a  praporců.  Ale  ten  po- 
čítáme za  bezcenný.  *) 

')  Hořické  mus   kopie.  Arch.  Ces.  XIV.,  483. 

•)  Cech  novoměst.  vznikl  r.  1446. 

•)  Kn.  stříbrská  XXV.,  90.  Opis  též  v  arch.  zemsk  Pořad  tento:  ftezníci 
slaiiovníci,  soukennici,  koŽiSníci,  pekafi,  krejčí,  platnéfi,  zlatnici,  nožítí,  kováfi, 
>'ívci,  plátenníci,  uzdáři,  řemenáři,  sedJáři,  ostrožníci,  pasíři,  vetešníci,  jehláři 
a  lazebnici.  Mezi  pasíře  a  vetešníky  vpraveni  obchodnici  kramářští. 

*)  Uvádí  v  kron.  str.  330  sedmnáct  skupin  řemeslných  pod  17  korouhvemi, 
zdá  se  však,  že  si  pořádek  urobil  sám;  za  základ  vzal  seznam  práv  Soběslav- 
ských, ten  přeházel  a  vpravil  do  ného  nové  ony  cechy  mimo  malířský,  jichž 
jsme  svrchu  pohřešovali  (hrnčíře,  truhláře,  kamenníky  a  koželuhy).  Ten  pořad 
^^ůj  H^ek  kladl  klamavé  v  dobu  lucemburskou  My  nevíme,  kaní  s  ním.  Podle 
jednotlivých  řemesel  hodil  by  se  v  konec  XV.  století,  pořadu  však  Hájkovu  od- 
poruje pořad  slřfbrský,  a  ten  je  autentický. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


636 


Kniha  III.  7.  Rozdíly  cechů. 


Že  venkovští  řemeslní  cechové  přednost  jednoho  před  druhýin 
určovali  si  dle  vzorů  pražských,  lo  vysvítá  již  z  toho,  že  Slříbrští 
si  poslali  pro  pražský  pořad  do  Prahy  zvláštní  delegáty  roku  již 
praveného  1512.  Obrácený  pořádek  od  nejnižších,  čímž  byli  Ikadlci. 
až  po  nejčestnější  řemesla  masařů,  sladovníků,  blanařů  (kožisníkui 
a  soukenníků  shledáváme  na  Moravě  v  nálezech  olomouckých 
r.  1472.  Je  to  opak  českého  způsobu  a  řemesla  v  pořade  jsou  všecka 
převrácena.  Lazebníci  nejsou  poslední.  *) 


*)  Kn.  jevíčská.  Pořad  celý  tento :  Tkadlci,  koláři,  bednáři,  provazníci,  olej- 
ní ci,  yetediiíci,  lazebníci,  rybáři,  hrnčíři,  řemenáH,  stolaři,  střelci  a  Štítari,  kon- 
váři,  kloboučníci,  zlatníci,  malíři,  koželuzi,  pasíři,  zámečníci,  kováři,  krejčí,  ^ex^'^- 
pekaři,  masaři,  sladovníci,  blanaři,  súkenníci  —  a  potom  páni  starSí  se  svu 
korúhví. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vlil. 
Autonomie  ceohů. 

Toho  u  nás  ani  v  této  periodě  (do  r.  1526)  ještě  nebylo,  aby 
moc  státní  pojala  v  svou  politiku  věci  řemesel.  V  Němcích  jsou 
tou  dobou  již  některé  tou  příčinou  začátky.  V  Badenště  r.  1486 
vydává  vláda  pro  celou  zemi  řád  všem  soukenníkům  stejný  a  jediný, 
aby  odstranila  různost  lokálních  statut  a  nesrovnalosti  z  toho  ply- 
noucí.*) Že  ve  Francii  dávno  dřív  vycházely  obecné  reglementy  ob- 
mezující autonomii  cechĎ,  to  souvisí  s  taméjším  zvláštním  posta- 
vením krále  a  jeho  úředníků  k  cechům,  jakž  o  tom  již  v  předešlé 
periodé  vyloženo:  Cechy  byly  bezprostředně  vládě  poddány,  král 
nebo  úředník  jeho  některý  bral  z  nich  důchody,  ze  vstupného 
i  z  pokut,  měl  dohled,  potvrzoval  soudní  rozhodnutí  představených 
řemesla,  osvobozoval  od  zkoušek  vstupných,  dával  listy  na  mistrov- 
ství, což  i  princové  a  princezny  si  osobovaly.*) 

Tu  tedy  byly  poměry  podstatně  jiné  nežli  u  nás.  Zikmund 
král,  od  (^echů  konečně  po  vojně  přijatý,  tuše  v  řemeslech  mnoho 
táborského  vzdoru,  nebyl  by  se  rozpakoval  rušiti  neb  aspoĎ  sesla- 
bovati  jich  organisace. 

V  Šlezích,  kde  zeměpánové  již  v  XIV.  stol.  do  živnostenských 
vř*cí  zasahovali,  Zikmund  poněkud  zarazil  rozvoj  cechovní  auto- 
nomie některým  rozkazem  zvláště  o  mzdách.  Ale  u  nás  v  království 
zatím  nestačila  státní  moc  k  rázným  nějakým  krokům  proti  řeme- 
slům. Města  královská,  jsouce  od  vojen  husitských  svým  hlasem  na 

')  Stieda,  Zunflwes.  HandwOrterb.  d.  Staatswisaensch.  888. 
')  Histoire  generále,  Lavisse  et  Rainbaud,  II.,  528. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


638  Kniha  III.  8.  Autonomie  cechů. 

sněme  již  také  členy  organisace  zemské  a  tudíž  zmocněla,  nebyla 
by  snadno  dopustila  zkrácení  řemesel,  kteráž  se  již  ode  dávna  stala 
nutnou  částí  veškeré  organisace  místní,  městské. 

Arci  na  to  se  nikterak  nezapomíná,  že  královská  města  jsou 
vlastně  „královskou  komorou",  král  že  jest  jich  vrchností.  Proto 
již  Karel  IV.  r.  1354  uložil  pražským  řemeslům,  aby  každé  přispělo 
na  vojnu  po  věrdunku.*)  Z  téže  asi  příčiny  některý  cech  řemeslný, 
od  městských  konšelů  stvrzený,  požádal  krále,  jakožto  vrchní  pra- 
men práva,  aby  stvrdil  organisaci  jeho  také,  kterouž  prosbu  krá- 
lové tím  ochotněji  vyplňovali,  anof  nebylo  zadarmo.  Ale  stvrzeni 
královo  nebylo  nutno,  a  protož  není  cechů,  králem  tvrzených. 
mnoho. 

Nejspíše  a  nejčastěji  to  byU  řezníci  pražští  a  jich  vzorem 
i  venkovští,  kteří  dosahovali  od  králů  stvrzení  cechů  a  zvlášté 
svého  dědičného  práva  živnostenského  (totiž  práva  synů  mistrov- 
ských, dcer  a  vdov).  Bylitě  řezníci,  platíce  z  krámů  masných,  krá- 
lově komoře  nad  jiná  řemesla  bližšími.*)  Mohli  se  arci  z  výrocni 
ke  kráh  povinnosti  vyplatiti  najednou.^) 

Viděli  jsme  již  svrchu,  že  pražští  řezníci  ode  všech  králů  této 
periody  mají  stvrzení;  i  od  Zikmunda  (1437);  z  venkovských  řez- 
níků na  příklad  dali  sobě  řády  stvrditi  králem  žatečtí  (1460  a 
1478),  lounští  (1478),  kouřimští  (1482),  klatovští  (1488),  a  ne- 
pochybujeme, že  stvrzení  královo  měli  všech  královských  mést 
řezníci,  pokud  na  to  chtěli  naložiti.  I  z  poddaného  města,  z  Pra- 
chatic, řezníci  skrze  svou  vrchnost,  Jindřicha  z  Rabštejna,  získali 
stvrzení  Vladislava  krále.*)  Slabému  králi  tomuto  však  mohlo  se 
přihoditi  r.  1497,  že  písečtí  konšelé  vzepřeU  se  majestátu,  který 
vydal  jejich  řezníkům.  Řezníci  bezpochyby  tím  majestátem  proti 
konšelům  a  obci  ve  své  autonomii  zpyšněli,  a  proto  konšelé  dali 
se  s  nimi  na  soud  komorní,   žalujíce,   že  zjednali  si  majestát  krále 


')  Rukop.  GerStorf.,  ft.  32.  Tehda  uvedeno  16  řemesel  na  Star.  mésté. 

*)  Pomér  řezníků  jasné  se  vykládá  ze  smlouvy,  kterou  mezi  masaři  a  kon- 
šely opavskými  ^'ednai  kníže  Kazimír  těšínský  na  rozkaz  Ludvíka  krále  r.  1520: 
masaři  mají  cech  svůj  i  ty  jatky  držeti  a  z  těch  jatek  nebolí  masnic  msgí  po- 
lovic platu  ročního  dávati  králi,  lůj  na  zámek  mají  dávati  jako  jindy  (kní- 
žeti), a  druhou  polovici  platu  konSelům.  Gopialbuch,  6.  59,  70  v  knihov. 
musej.  opavské.  Opis  v  mus.  zems.  v  Praze. 

•)  Pražští  řezníci  osvobozeni  činže  z  krámů  svých  teprve  Vladislavem 
r.  1472.  Arch.  minist.  vnitř.  IV,  D.  7.  Opis  v  zemsk.  arch. 

•)  Kn.  památn.  arch   prachat.  od  r.  1505,  fol,  117. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Královská  potvrzení.  639 

proli  obyčejům,  ke  škodé  chtíce  užívati  téhož  práva  jako  řezníci 
Starého  města.  Král  rozsoudil,  aby  žádné  řemeslo  jiných  mést 
kromě  Pražských  neprosilo  za  majestáty  na  řemesla  svá,  pakliby 
který  z  nepaméti  (královy)  dán  byl,  aby  moci  neměl,  a  řezníci  pí- 
sečtí aby  majestát  vrátili ;  řemesla  prý  nechat  zůstávají  po  staro- 
dávném obyčeji  pod  správou  podkomořího  a  konšelů,  ale  bez 
útisku.*) 

Ten  nález  opsali  sobě  mimo  Litoměřičany,  pokud  víme, 
i  PlzĎané,*)  tedy  zdá  se,  že  učinil  v  městech  královských  dojem, 
nicméně  již  r.  1509  zase  obdrželi  královské  stvrzení  a  nadání  řez- 
nici královéhradečtí,  jimž  starší  list  shořel;*)  po  smrti  otcové  také 
král  Ludvík  řezníky  dařil  listy  (víme  to  z  r.  1523  o  horských) ; 
r.  1523  i  královna  Marie  dala  svobody  řezníkům,  chrudimským. 

Jiným  cechům  pražským  mimo  řezníky  řídko  kdy  dostalo  se 
stvrzení  královského.  Z  velikého  počtu  cechovních  statut,  jakž  jsme 
o  nich  položili  svrchu,  známe  jich  jen  šestero,  že  stvrzovatelem  je- 
jich jest  král.  Tou  příčinou  známe  jen  pasíře  (1437),  kožešníky 
staroměstské  (1473),  hrnčíře  novoměstské  (1488),  mečíře  Starého 
města  (1509),  malíře  (1523)  a  naposled  nožíře  obou  mést  Praž- 
ských (1523).  I  kdyby  jiný  badatel  nalezl  jich  víc,  vždy  zůstane 
v  této  periodě  většina  pražských  cechů  králem  nestvrzena.  Na  ven- 
kově mimo  řezníky  žádný  cech  nedošel  potvrzení  královského 
(a  snad  se  o  to  ani  neucházel),  jediné  o  puškařích  berounských 
jest  zapsáno,  že  je  potvrdil  Ludvík  (neví  se  kdy).*) 

Pražské  cechy  spíš  se  obracely  ke  králi  s  prosbou  za  propůj- 
čeni erbů  na  praporce  a  pečeti,  chtívaly,  aby  král  potvrdil  či  po- 
lepšil a  rozmnožil  znak  již  dosažený  v  době  minulé,  nebof  to  právo 
náleželo  králům  od  pradávna.*)  Tak  na  příklad  staropražští  kožeš- 
níci, kteří  měli  prvotné  v  znaku  pouhý  běliznový  pruh,  r.  1473 
vyprosili  si  od  Vladislava  a  zaplatili  si  štít  modré  barvy,  v  pro- 
středku jeho  af  jsou  kůže,  kterých  kožešníci  na  znamení  svého 
umění  užíTají,  u  těch  holubice  bílá  se  zlatými  nohami  a  v  zlatém 
zobáku  držící  zlatou  ratolest;  nad  hemelínem  holubice  druhá  s  rato- 


')  V  registrech  soud.  komorn.  úzkých  aksamitov.  Opis  v  knize  Jitoměřické. 
•)  Lib.  sentent  arch.  plzeft.  1497,  opis  v  zemsk.  arch. 
*)  Orig.  v  Hradci;  v  arch.  zemsk.  a  u  dra  Čelakovského  opisy. 
*)  Arch.  zemsk.  kn ,  6.  4,  573. 

*)  Ačkoli    výlučné   vyvinulo    se    u    nás    pozdóji    nežli    v  Némcích.    Kolář. 
Hnraldika   43 


Digitized  by  VjOOQ IC 


640  Kniha  III.  8.  Autonomie  cechů 

leslí  zase;  deky,  které  se  okolo  hemelinu  a  štítu  točí,  af  jsou 
modré  a  zlaté.*)  R.  1486  obdrželi  erb  také  kožešníci  mésta  No- 
vého.*) Ševci  staroměstští  polepšili  si  „poctivé  znamení  neb  erb" 
majestátem  Vladislavovým  r.  1477,  novoměstští  r.  1487;*)  o  hrnčí- 
řích novoměstských,  že  došli  od  krále  erbu,  položeno  svrchu. 

Z  venkovských  řemeslníků  zase  jsou  to  řezníci,  kteří  obyčejné 
při  stvrzení  svých  cechů  zároveň  získali  od  krále  erb.  O  jiných 
řemeslnících  nevíme,  leč  o  lounských  soukennících,  jimž  r.  1473 
Vladislav  „za  věrné  služby"  znamení  erbovní  s  obrazem  sv.  Jiří 
daroval  s  dovolením  zeleně  pečetiti.*) 

Při  tom  právě  královském  (dávati  znaky)  s  důrazem  jest  při- 
pomenouti, že  i  městští  konšelé  si  takové  právo  s  úspěchem  oso- 
bovali; víme!,  že  na  příklad  novoměstským  pilařům  a  prknářůiii 
znak  a  korouhev  r.  1467  dala  městská  rada  a  ne  král,*)  ba  i  pouzí 
cechmistři  sladovníků  staroměstských,  jakož  svrchu  dotčeno,  pro 
půjčili  r.  1466  peeet  a  znak  sladovníkům  chomutovským. 

To  vše  jest  dosti  podivno,  když  uvážíme,  s  jakou  titěrnoíli 
stran  svého  praporce  řezníci  novoměstští  r.  1516  obrátili  se  o  pri- 
vilej  ke  králi  Vladislavovi.  Vyložili  mu,  že  od  starodávna  zvykli 
nositi  korouhev  s  hroty,  ale  v  prvních  výsadách  jejich,  že  o  hro- 
tech není  zmínky.  Král  tedy  jim  privilejem  dopustil  a  potvrdil. 
aby  „tu  korouhev  s  hroty  nositi  mohli"  a  přidal,  „aby  červeným 
oskem"  směli  pečetili.®) 

Dále  jest  oznámiti,  že  obraceli  se  řemeslníci  i  městské  rady 
samy  ku  králi  s  prosbou,  aby  stanovil  mezi  příbuznými  řemesly 
přesnou  co  do  díla  hranici,    aby  nevbíhali   jedni    druhým  v  práci. 

»)  Arch.  Pam.  XI.,  469.  Arch.  pražs.,  6.  994.  119.  Majest.  překlad  v  ni^L 
mus.  Tu  ve  sbírkách  také  pohřební  Slity  kožeánické  na  základě  hořejšího  maje- 
státu zdélané,  ale  pozdní. 

•)  Byl  stejný  se  staroměstským,  jen  o  kožešinách  tu  položeno  zrejm^ji: 
pel  les  ab  infra  caudatas  vulgaritcr  podbříšky  (podbrzissky)  popelicí  dictas,  ordiof 
triplici  per  transversum  linealiter  locatas.  Také  Vladislavské  W  melo  na  Slitř 
býti.  Z  opisů  arch.  pražs.  u  dra  Teige. 

•)  Zmínka  v  stvrzení  jeho  od  Ferdinanda  II.  r.  1629.  Rukopis  bibliolheky 
Lobkovické  v  Praze,  6.  72.,  ř.  32.  Arch.  Pam    XI.,  466. 

*)  Arch.  místodržit.  T.  46/2;  opis  v  zemském  arch.  V  arch.  mus.  mají 
fotografii  orig.,  jenž  je  ve  dvorském  archive  a  jest  tak  čistý,  jakoby  nikdy  ne- 
byl vydán. 

*)  Arch   praž    Misceil.  16.  P.  17. 

•)  Arch.  pražs.,  6.  19.  17. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Městská  správa.  641 

Však  o  tom  zevrubněji  jinde.  Také  řezníci,  bádajíce  se  s  městskou 
radou  příčinou  obchodu  utikávali  se  ke  králi  pro  rozhodnuti.  Vzác^ 
nější  jest  případ,  že  Jiří  z  Poděbrad  jakožto  správce  zemský  r.  1449 
snažil  se  o  spravedlivé  míry  a  váhy,  o  spravedlivé  ceny  řemeslných 
výrobků.  Ale  z  úřadu  jeho  nařízení  o  lom  zevrubná  nevyšla.  To 
učiniti  přenecháno  konšelům  městským,  kteří  se  panu  správci  za 
to.  že  pihiost  a  péči  o  obec  má,  pěkně  poděkovali.^) 

Úhrnem  tedy  opakujeme,  že  moc  státní  v  této  době  neměla 
ještě  politiky  živnostenské  a  obyčejným  dotykem  krále  s  řemeslníky 
bylo  stvrzovati  jim  řády  a  erby,  pokud  se  nespokojili  se  stvrzením 
městské  rady,  a  v  poslední  instanci  rozhodovali  o  hádkách  obce 
s  řemeslem  a  o  hranici  práce. 

Ale  také  ani  sněm  zemský  nezmohl  se  v  této  periodě  k  poli- 
tice živnostenské,  jako  toho  některý  začátek  v  Němcích  ke  konci 
XV.  století.*)  Na  českém  sněme  r.  1492  stanoven  policejní  řád 
zemský,  kdež  zmínka  o  řemeslech,  ale  pouze  la,  aby  řemeslník  ne- 
usedlý měl  listy  fedrovm'  a  zachovací  od  svých  pánů.  Tu  patrně 
šlo  pánům  o  to,  aby  jim  poddaní  snadno  neutíkali,  a  o  nic  ji- 
ného. Opakují  to  zase  v  následujících  sněmech  některých  (1498  a 
1499),  aby  podruzi  zvláště  v  Praze  nepracovali  bez  panských  listů.') 
Jen  při  služebné  živnosti  rybnikářské  měli  páni  na  sněme  ještě 
jiný  účel,  totiž  opatření  veřejné  bezpečnosti ;  rybnikáři  totiž  poklá- 
dáni za  lidi,  lupičstvu  a  zlodějstvu  nakloněné,  a  proto  zabývaly  se 
jimi  sněmy  od  r.  1492  častokráte,  stanovíce,  aby  rybnikáři  měli 
dědičné  pány,  a  chtějí-li  na  díla  jíti,  aby  měli  Ušty  a  s  listy  aby 
se  vraceli  a  nepovalovali  se.*)  Sněm  r.  1522  zmínil  se  o  všech 
řemeslech,  ale  jen  tím,  aby  kladla  berně  povinné. 

Když  ani  moc  státní  ani  zastupitelstvo  země  nemělo  poUtiky 
živnostenské,  zůstávaly  tedy  všecky  úlohy  živnostenské  politiky  při 
městské  správě,  při  konšelích  a  obci;  rada  měst  královských  byla 
i  v  této  periodě  bezprostředným  a  skoro  vždy  rozhodujícím  pánem 
lokábiích  cechů.  Ač  je  lo  zvyk  doby,  přec  to  poněkud  význačno, 
že  koláři  novoměstští  prosíce,  aby  jim  cech  stvrdili,  říkají  r.  1502 
konšelům  „milostpáni^.  Také   ne  bez  významu   malostranští  krejčí 


O  Arch.  praž.,  fi.  2083.  Q  6.  Tomek,  D.  P.  VI.,  179. 
')  A  hned  s  tendenci   merkantilní:   sněm   řidský  r.  1498  zakazuje  přívoz 
cizích  suken.  Inama-Sternegg.  Wirtschaftsgesch.  IlI.,  59. 
•)  Arch.  Český  V,  442. 

')  Arch.  Český  V^  445.  456.  508.  Sněmy  1494,  1498,  1499. 
Wintor,  Dé]iii7  řem«alA  •  obchodu  ▼  ČeehAch  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  Těká.  41 


Digitized  by  VjOOQ IC 


642  Kiiihn  Ul.  8.  Autonomie  cechů. 

a  stejné  ševci  (vetešní)  r.  1481  pojali  v  statuta,  že  každý  mistr 
musí  „pány"  tohoto  města  (t.  j.  konšely)  míti  za  své  pány/) 
třebaže  před  tím  r.  1470  stalo  se  obecní  snesení,  aby  žádný 
hospodář  ani  podruh  jiných  pánů  nemel  než  krále  a  podkomoříhd 
a  ovšem  i  konšely.*)  Konšelé  byli  blíž  než  podkomoří  a  král  a  roz- 
hodovali. 

V  městech  poddanských  bylo  o  to  jinače,  že  urozená  vrchnost 
sama  nebo  svými  úředníky  pletla  se  v  obci  do  všeho,  takže  tu  síla 
konšelů  proti  cechům  mizí.  I  protož  také  konšelé  turnovští,  stvrzu- 
jíce r.  1519  kovářům  a  kolářům  cech,  s  uctivou  opatrností  připo- 
mínají, že  „tu  moc  mají  od  pánů  svých"  (t.  j.  od  vrchnosti).*)  Ji- 
nače vycházelo  stvrzení  cechů  m^st  poddanských  většinou  přímo 
od  šlechtické  vrchnosti,  kdežto  konšelé  měst  královských  nedávali 
se  v  tom  vázati  nikým,  nejvýš,  že  některý  čas  předkládali  žádost 
řemeslníků  za  stvrzení  cechu  veškeré  obci  shromážděné.  Tak  stalo 
se  na  příklad,  že  žádost  novoměstských  pekařů,  aby  směli  míti 
cech,  vznesena  na  konšely,  od  nich  přednesena  starším  obecním  a 
potom  vší  obci.  Rovněž  tak,  když  rok  potom  uzdáři  přišli  o  po- 
tvrzení cechu,  konšelé  vznesli  na  obec,  a  ta  k  potvrzení  cechu 
dala  jim  plnou  vůli.*)  Cech  koželuhů  novoměstských  zase  stvrzen 
tím  způsobem,  že  konšelé  dali  čísti  jeho  statuta  veřejně  v  obci 
r.  1453  shromážděné,  a  ta  je  potvrdila  spolu  s  konšely.*) 

Obyčejně  tvrdili  cechy  konšelé  sami,  a  je  význačno,  když 
r.  1447  konšelé  novoměstští  oznamují,  že  potvrzují  organisaci  sou- 
kenníků  „milostivě".*)  Z  takového  slova  rázem  vysvítá,  oč  do  těch 
dob  přitužilo  se  vrchpanství  městské  správy  nad  řemeslnými  cechy. 
Konšelé  vždy  vyhrazují  sobě  organisaci  cechovní  v  jednotlivýcli 
kusech  proměňovati  a  opravovati.  Takž  r.  1445  novoměstští  po- 
tvrdili řády  uzdářů  jen  do  vůle  své  a  budoucích  konšelů,  nebo 
dokavaď  by  jiné  užitečnější  artikule  obci  i  tomu  řemeslu  nebyly 
nalezeny.    Podobně   r.  1446  potvrzen   cech   kloboučníků   v  Novém 

*)  Arch  pražs ,  Miscell.  12.  N.  16.  N.  13.  Z  politických  příčio  podobna 
nařizovalo  se  všem  sousedům  pražským  již  r.  1449,  když  Jiří  <pozd^jdi  král) 
za(al  v  Praze  pořádek  konali.  Tomek,  D.  P.  VI.,  179.       .      - 

*j  Arch.  praž.,  č.  2082.  241. 

•)  Opisy  dra  Šimáka  z  arch,  turn. 

*)  Miscell.,  ft.  16,  E.  1    v  arch.  mést.  Arch.  Ces.  XIX.,  442.  Miscell ,  č   15 
P.  6.  Arch.  Ces.  XIX.,  446. 

*)  Rukop.  Lobkov.  knih.  v  Praze,  ft.  72.,  řád  54. 

*)  Miscell.,  č.  16,  P.  10.  Arch.  pražs 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Méstská  správa.  648 

Mé  do  další  konšelův  i  jejich  námř^stků  budoucich  vůle.*)  Stejně 
k  lze  čísti  i  v  letech  následujících.  We  stvrzení  staroměstského 
chu  kloboučnického  r.  1489  zapsán  ten  tuhý  princip  závislosti 
^iiěkud  mírněji  tak,  že  statuta  stvrzená  platí,  dokud  by  kotišelům 
obci  něco  užitečnějšího  nalezeno  nebylo  nebo  starším  a  mistrům 
potomních  časech  jiného  lepšího  se  nezdálo.*) 

Jestliže  konšelé  královských  měst  si  zanechávali  práva    měniti 

ch,    tím   tvrději  držely  si  urozené  vrchnosti  takové  právo,  prý  „pro 

tce    i    mistrů  dobré."*)   Tím  důvodem  také  bratří  Kostkové  z  Po^ 

ipie    (Zdeněk,  Jan  a  Bohuše)  r.  1526    ustanovili  ševcům  v  Lilo- 

všli    ^opravený"  řád,  nebof  některé  kusy  předešlého  zřízení  byly 

'\^e    škodné   než  k  vzdělání   svornosti.*)    Nejpronikavěji  vystupuje 

rohovaná   vůle  vrchnostenská  z  nejednoho    cechovního    řádu  na 

řniberském  panství.   Tu  věru  patrno,    že  založení  cechu  a  každé 

lo  hnutí  je  na  panské  milosti.    Některý   rožmberský  řád  má  ráz 

nepodobný  zeměpanským   statutům   cecliů  ve  Šlezích;  Kazimír, 

lže  slezské,  na  příklad  r.  1609  kožešníkům  těšínským  na  pokornou 

:>sbu  jejich  sám  ustavil    cech,  jehož  každý  článek   začíná  se,  že 

íže  to  lak  míti  chce,  a    konec  zní,  nemohli-li  by  kožešníci  tomu 

íinu   dosti  učiniti,    že  kníže    pozůstavuje   sobě   mocnost  jiný  řád 

zi     nimi    učiniti.^)    Takovou    mocnost    jeví    v   statutech   i  páni 

ř^ožmberka. 

Živnostenské   právo   i  v  této  periodě  vycházelo  od  konšelův  a 
•o.      Skoro  všecka   statuta    ukládají  řemeslníkovi,   aby  především 
jyl    sobě  práva  měšťanského.*)    Pozorujeme  v  tom  rostoucí  přis- 
et. V  statutu  kovářů  novoměstských  r.  1524  ukládá  se,  aby  mistr 
iva    méstského  dobyl  si  do  dvou  měsíců,  ne-li,    musí  všecky  do- 
adrxí     kroky,    dostati    se    k  právu    živnosti,    podnikati    znova.'') 
zlatníků  kutnohorských  nespokojili  se  konšelé  s  právem  měšfan- 
'ni  ;    dle  řádu  z  r.  1493  chtějí,  aby  se  zlatník   uvázal  i  v  naklá- 

•)   Arch    Ces.  XIX,  452. 
«)    Arch.  praž.,  fi.  993   232. 

•)   V  statui,  sobéslavsk.  gladovníků  r    1458,  Arcii.  Pam.  XVH.,  594. 
♦)    Lib    memorab.  [z  r.  1860)  arch.  litomySl.  Fol.  3. 
»)    Véslník  Mat.  Opav.  1897.  7.  26. 

•)   Krejčí  malostranští  a  také  Sevci  veteání  méli  dokonce  v  statutech  svých, 
musí    mistr  v  radé    získat    sobe   právo  mostské  (za  kopu).    Miscoll.  v  arch. 
t  ,  6     12.  N    13.  15. 

"^   Pamét.  kn.  táborská,  fol.  91.  Opis  v  zemsk.  arch. 

41* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


644  Kniha  III.  8.  Autonomie  cechů. 

■ 

dání  hor  a  podnikal  zlé  i  dobré  při  tom.^)  Při  krejčích  na  pod- 
mínku méšfanstvl  shledáváme  leckde  i  požadavek  zvláštního  zaru- 
čení (v  Písku,  v  Strakonicích  r.  1482  až  pod  10  kop  grošů  č.),  ž* 
do  tří  let  mistr  z  města  neujde,  a  jestli  z  příhody  nebo  neumélo>l 
roucho  zkazí  nebo  sukno  ztratí,  aby  rukojmové  zaĎ  plnili  a  za- 
platili.*) 

Ale  výjimky  z  pravidla,  že  živnostenské  právo  pojí  se  k  mě 
šfanství,  za  všecken  čas  přiházely  se.  V  Mýtě  Vysokém  řád  kožeš- 
nickému  mistru  r.  1444  káže  stran  přijetí  pouze  to,  aby  ukáza 
list  zachovací  pánům  na  domě  radním,  když  v  svých  lavicíd 
sednou.')  Takové  výjimky  týkaly  se  především  řemeslných  podniht 
městských  neb  „obyvatel",  pod  ochranu  přijímaných  do  obce,  alí 
od  polou  XV.  věku,  kdy  cechovní  organisace,  na  něž  se  od  konšelť 
právo  živnostenské  takřka  přenášelo,  množily  se  všude,  podraz 
řemeslní  jsou  nuceni  „prímusem"  do  cechů  vstupovati  a  tu,  jsouo 
ve  všem  obmezováni  a  neplnoprávni,  a  časem  sami  chtějice  rnit 
plné  právo  živnosti,  snažili  se  o  měšťanské  právo.  Jestliže  jest 
r.  1444  novoměstští  konšelé  zřizují  a  stvrzují  cech  svým  pekařún 
„hospodářům  (měšťanům)  i  podruhům",*)  po  tom  roce  vyskytuj 
se  podruzi  řemeslní  obyčejně  jen  těch  řemesel,  jež  neměla  jest 
cechu;  v  řádech  cechovních  podruzi  mizejí. 

Že  podruh  svobodně  smí  slady  dělati  lidem  za  peníze,  clem 
ještě  r.  1452  v  řádě  Nového  Města  Moravského,  a  platilo  to  be 
pochyby  všude  na  panstvích  pánů  z  Lipé.*)  V  Soběslavi  r.  1451 
již  obmezeni  podruhové  řemesla  sladovnického  tak,  že  „neosedlř 
tovaryš  musí  slad  svůj  dávati  do  sladovny  nenájemné  a  maje  sla 
dovnu  najatou,  musí  zaručiti  se  rukojměrai  „k  vůli  dílu  Udskému".* 
to  jest,  že  nezpronevěří  obilí,  sobě  od  lidí  svěřeného.  Podoba 
ustanoveno  sladovnickým  podruhům  v  Krumlově  r.  1616.^)  I> 
řádů  koželužských  v  Jindřichově  Hradci  dostalo  se  r.  1476  ustano 
vení,  že  podruh  koželužský  (pacholek)  kozí  nesmí  kupovati,  lečb; 
se  osadil,    řemeslo  dělal  a  dům  svůj  měl.®)    V  zřízení  pardubskén 

»)  Arch.  horský,  č.  270.  Opis  v  zemsk.  arch. 

•)  Arch.  mus.  Opis,  Strakonice    1482. 

»)  Jireček.  Pamét.  Mýta  Vysok. 

*)  Arch.  Ces.  XIV.,  442. 

•)  Arch.  roudnic.  P.  16/60. 

•)  Archaeol.  Pam.  XVII,  694. 

O  Arch.  Pam.  XIX. 

•)  Kopiál  hradecký;  opis  v  zems.  arch,  310. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Méstská  spráTa.  645 

1512  vrchnost  vůbec    zakazuje   podnihům  řemeslo  robiti,   léčby 
osazení  přišli  neb  očekávali  doinů.^) 

Zvláštní  výjimka,  že  mistr  může  míti  živnostenské  právo 
městě  bez  měšfanství,  jest  při  pražských  spoluceších,  což  véc 
aslně  samozřejmá :  mistr  novoměstský,  maje  měšfanství  na  Novém 
éslé,  mohl  prodávati  na  Starém  městě,  s  jehož  mistry  měl  spolu- 
ťh,  ale  ne  spoluměšfanství.*)  Téhož  práva  živnostenského  v  Praze 
ibyl  mistr,  venkovský  měšťan,  stal  li  se  členem  pražského  „vrch- 
ho"  cechu  zemského.  Také  zedníci  a  kamenníci  z  předměstí  praž- 
ých  bývali  v  cechu  pražském,  nejsouce  v  městě  měšťany.') 

Cech,  maje  sobě  odevzdáno  právo  živnostenské,  přijímal  členy, 
eří  svým  přijetím  stali  se  onoho  práva  účastníky.  Odtud  pochází 
aze:  „cech  budiž  jemu  dán",  to  jest  dává  se  mu  živnostenské 
•ávo.*)  Ale  právo  přijímati  členy  nebylo  absolutní  privilegium 
«hu;  městský  úřad  vždy  se  (}o  toho  pletl  také  začasté  i  rozhodně, 
bylo  znáti,  že  cech,  přijímaje  členy  k  právu  živnosti,  jednal  tu 
oro  jako  orgán  městské  správy.  Městský  úřad  rozhodoval  o  pří- 
ti v  cech  zvláště  v  případech,  když  kandidát  neměl  všech  pod- 
inek,  v  statutě  žádaných,  nebo  byl-li  odmítán  z  nějaké  patrné 
osti.  Formu  svého  zakročení  konšelé  nemívali  stejnou,  někdy  se 
n  přimluvili,  aby  žadatel  byl  přijat.^)  Trochu  ostrého  způsobu 
1449  konšelé  novoměstští  užili.  Vdova  koželužská.  Kačka,  vzala 
kožešníka  Duchka,  jejž  koželuzi  nechtěli  vzít  mezi  sebe  v  cech, 
i  prý  vyslouží  si  čtyři  roky  jako  učedník  a  ukáže,  co  umí,  a  dá 
kopy  grošův.  Konšelé,  k  nimž  se  Duchek  utekl,  nařídili  kože- 
hům,  aby  ho  přijali,  když  jen  položí  2  kopy  grošů,  ale  to  „zna- 
enité"  vymínili,  „aby  toto  jeho  přijetí  nebylo  k  žádnému  pohor- 
ni  práva  a  svobod  řemesla  svrchupsaného".*) 


•)  Arch.  Ces.  XVII ,  166. 

■)  Plátno  lak  bývalo  i  v  následující  periodé  vždy:  r.  1669  rozhodli  Staro- 
^Stí  ortelem,  aby  novoměstský  médían  (Kadaňský  Mikuláš)  v  Kotcích  staro- 
Sstských  živnost  proTOZOval  jako  jiní  > nejsa  tu  méSfanem<,  ale  aby  vstoupil  do 
h  cechu.  Arch.  praž ,  6.  1183.  124. 

*)  Arch.  praž.,  ft.  1180.  884.  MistH  z  Újezda,  z  Dláždění,  na  Hradfianech,  na 
fSehradě  a  na  Karlově. 

')  V  sUtutech  koželuh.  Jindř.  Hrad.  r.  1476. 

^)  I^ldad  r.  1491  v  Kouřimi.  Opisy  v  arch.  zemsk.  ten  rok. 

*)  Arch.  pražs ,  6.  2084.  C.  87.  Totéž  zapsáno  v  manuále  téhož  arch., 
88,  str.  424. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


646  Kniha  III.  8.  Autonomie  cechů. 

V  městech  poddanských  do  přijímání  cechovních  členů  dosl 
zhusta  vrchnost  dvojí  vkračovala:  konšelé  i  urozený  pán.  V  řád 
přibyslavských  krejčí  čteme  dokonce  i  to,  že  cech  smí  nového  mistd 
přijmouti  teprv,  když  konšelé  ohledali  jeho  listy  a  rozhodli  o  toid 
Pak  se  přikázal  kandidát  „za  páně  člověka''  (za  poddaného)  a  pro- 
cedura přijetí,  do  níž  zajisté  i  pán  ze  zámku  promluvil,  skončena. '| 

V  některřch  statutech  poddanských  cechů  zřejmě  stojí,  že  bez  panstó 
vůle  nikdo  nesmí  se  členem  státi.*) 

Lze  stran  živnostenského  práva  shrnouti  vyložené  okolno<;i 
v  ten  princip,  že  prese  všecky  organisace  cechovní  městská  rada 
(a  vrchnosti)  podstatné  slovo  a  rozhodování  zanechávaly  sobě. 

Ještě  tužší  závislost  cechů  řemeslných  na  správě  městské  pozi-H 
rujeme  stran  policie  živnostenské.  Konšelé  městští  vždy  mívail 
na  mysli  a  íia  péči  zdar  řemeslných  organisací  místních,  podpoic- 
jíce  takto  své  producenty,  ale  také  vždy  dbávali  prospěchů  oík<j 
konsumující.  Jestliže  ve  starší  době  řemeslo  samo  brávalo  zřťtťl 
k  obci  kupující  a  objednávající,  v  této  periodě  pozorujeme,  že 
konšelé  vydávají  přes  všecku  autonomii  cechovní  čím  dál  tím  hoj- 
nější a  specifikovanější  i  důtkhvější  nařízení  a  řády  v  policii  živno- 
stenské. Byly  to  neustálé  výpady  do  samosprá-vy  cechovní.  Nejednej 
nařízení  konšelské  řemeslníci  do  svých  statut  cechovních  přijal:J 
a  tušíme,  že  ne  právě  ochotně.  Celkem  při  tom  na  jevo  vychiizij 
snaha  harmonicky  sloučiti  zájmy  výrobcův  i  obecenstva  kupujícího, 

V  městech  poddanských  řády  živnostenskopolicejní  spíš  vrchnosti 
nařizují  nežli  konšelé.  Forma  i  obsah  těch  řádů  ovšem  mění  se  dk 
přísné  či  laskavé  vrchnosti.') 

Svými  nařízeními  městská  rada  regulovala  práci,  oddělovala 
přísněji  hranici  mezi  řemesly  příbuznými,  nařizovala  i  praviiila 
technické  práce,  stran  materiálu,  formy  díla,  jaké  má  býti,  ..aby 
bylo  městu  ke  cti",  aby  cena  jeho  byla  spravedlivá  a  sIu^lu: 
konšelé  vydávali  sazby  úřední  na  hotové  tovary,  ustanovovali  mzdy 
a  dobu  pracovní  při  živnostech  a  řemeslech,  která  se  k  práci  na- 
jímala, dbali  o  poctivost  mistrů  k  zákazníkům.  Nařízení  mésUkr 
správy  nejčastěji  týkala  se  řemesel  a  živností,  o  denní  potřeby  pečujíc . 
neboť  zde  nutnost  a  mnohost  konsumu  hnala  konšely,  aby  se  slandl 

')  ftezníCek,  Arch.  Pam.  XV.,  384. 

*)  Na  příkl.  u  soukenníkův  a  plátenníků  v  Oustí  n.  Oři. 
')  Házný  byl  pan  Oldřich  z  Rožmberka,  jakž  znáti  z  řádu   pekarů  krui- 
loTských;  pán  nařizuje  vdecko  sám.  Arch.  Pam.,  XIX.,  195. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Méstská  správa.  647 

o  dostatečné  zásobováni  města,  o  zdárnou  jakost  zboží,  a  aby  ne- 
bylo drahoty.  Při  produktech  jiných  řemesel  zhusta  šlo  magistrátu 
o  stránku  obchodní. 

V  příčině  regulace  díla  nařízení  městská  týkala  se  materiálu, 
přípravy  surovin,  rozličného  stadia  v  průběhu  práce.  Ovšem  že  bez 
předchozích  informací  technického  způsobu  některé  takové  řády  ne- 
mohly vycházeti.  Sladovníkům  rozkazováno,  kolik  obilí  mají  dávati 
na  slad,  a  kolik  z  toho  vyvařiti  piva;  pekařům  hrozeno,  budou-li 
pekati  z  mouky  míchané  (podbělné) ;  řezníkům  zakazováno  porážeti 
.nehodné**  dobytče,  hubené,  závrativé,  ozhřivé,  dejchavičné,  nebo 
jinač  nemocné,  vlkem  zkousané  a  natržené,  chromé,  stelné. ')  Tu 
se  ohlašuje  policie  zdravotní.  Z  městské  rady  vycházelo  pro  kontrolu 
a  čistotu  nařízení  řezníkům,  aby  zabíjeli  jen  v  kutlofé  nebo  na 
šlachtatě');  aby  nekupovali  dobytek  u  katů,  rasů  a  lidí  malo- 
mocných. ')  Kožešníkům  snad  všech  měst  často  připomínán  řád, 
radou  stanovený,  aby  nepracovali  kožemi  z  „mrlých"  ovec  nebo 
nirlic ;  *)  koželuhům  zakazováno  obecenstvu  nabízeti  kůže  spálené ;  *) 
krejčím,  aby  nešili  roucha  splácaná  (ježto  by  nebyla  z  sukna  jedno- 
stejného), ^)  kožešníkům,  aby  nekupovah  kozí  od  ovčáka  nebo  od 
šerhy  (rasa).  Ševcům,  aby  nešili  z  kozí  spálených  ani  děravých,  ne 
z  koňských  ani  z  umrlčích. ') 

Konšelé  svými  rozkazy  zvlášf  všímali  si  textilních  řemesel,  po- 
něvadž pracovala  několika  surovinami,  tedy  aby  nebylo  jedno  za 
druhé  falšem.  Rozkazovali,  na  kolik  pásem  a  zač  tkadlec  má  pra- 
covati, soukenník  na  kolik  chodů  které  sukno  má  snovati,  postav 
že  má  býti  v  39  loktech  (v  Praze),  a  jiné  kusy  technického  a 
obchodnického  rázu.  ®) 


*)  ftád  chrudimskjr.  C.  Č.  Mus.,  863.  212.  Arch.  zems.  mus.  Chrudim,  ňád 
rychnovský  z  r.  1471  a  druhý  z  r.  1621.  Arch.  C,  XX.,  305. 

*)  Statutům  per  consules  et  seniores  carnifices  (pMbráni  patrnč 
k  technické  radě),  porcos  debeant  mactare  in  loco  ad  hoc  deputaio  sslachtata; 
aiia  pecora  sub  maceiiis  (u  krámů).  1430.  Malá  Strana.  Miscell.  č.  12.  (6.  2080). 
fol.  18. 

*)  Mimo  jiné  fád  chrudim.,  1.  c.  1455. 

*)  ftád  pražský,  litoměric.  (r.  1429),  mýtský  (1444)  a  j. 

•)  ftád  jindřichohrad.  (r.  1476),  krumlovský  (r.  1481)  a  j. 

•)  ftád  soběslavský  (r.  1445),  hořický  (r.  1491). 

O  Mimo  jiné  i  řád  kojetínský  r.  1516.  ftád  litomydi    (r.  1526). 

•).  ftád  sobésiav  (r.  1438);  přerovský  (r.  1498);  kostelecký  (n.  Orl.  r.  1612): 
lovačovský  (r.  1616). 


Digitized  by  VjOOQ IC 


648  Kniha  III.  8.  Autonomie  cechů. 

Aby  nebylo  drahoty  v  městě,  od  řemeslníků  uměle  způsobené, 
městské  rady  zakazovaly  řemeslníkům  o  ceny  tajně  smlouvati  se: 
zákaz  takového  „kartelu"  dostal  se  r.  1484  do  statut  řezníků 
jindřichohradeckých.  Nejčaslěji  však,  zvlášť  řemeslům  potravinným, 
nařizovali  konšelé  určité  sazby.  Tak  do  pražských  statut  pekařských 
dostala  se  nařízení,  zač  prodávati  chléb  bílý  a  zač  režný,  za  haléř  kolik 
kousků  jiného  pečiva,  kolik  houscí  všelijakých  za  groš. ')  Piva  dle  sta- 
rého obyčeje  sazena  sazbou  prostou  tak,  že  věrtel  piva  měl  prodáván 
býti  o  čtyři  groše  dráž,  nežli  pšenice  a  ječmen  v  trhu  byly  koupeny. 

Řezníkům  přímo  se  zakazuje  prodávati  bez  usazení  úředního,  *) 
ale  při  rozmanité  jakosti  zboží  řeznického  mívala  živnostenská 
policie  městská  zlou  potíž,  sazba  neuhodila  vždy  na  pravé,  a  řeznicí 
ji  obcházeli.  Ti  totiž  prodávali  od  oka,  na  kusy,  ne  na  váhu  a  drželi 
se  toho  zvyku  houževnatě,  majíce  v  některých  městských  radách 
silnou  oporu.  Staroměstští  konšelé  sami  králi  Vladislavovi  kdysi 
omlouvali  své  řezníky,  že  nemohou  na  váhu  prodávati;  prý  lid 
v  tom  nezvyklý,  maso  jedno  že  lepší  druhého  a  při  vážení  že  by 
obé  bylo  jednostejno.  Při  tom  radě  staroměstské  i  ten  prázdný 
důvod  se  hodil,  že  by  vážením  masa  řezníci  byli  meškáni.  V  této 
době  nařízení  o  váze  provedeno  jen  v  panských  městech  ne  mnohých, 
kde  to  vrchnost  poručila,  rušíc  starý  zvyk.  Známe  o  tom  z  konce 
periody  naší  rozkazy  na  panstvích  jindřichohradeckém,  rožmber- 
ském a  též  o  Kundrátovi  z  Krajku  víme,  že  v  Boleslavi  Mladé  to 
tak  poručil.*)  Příkladem  panstva  (bezpochyby)  z  měst  královských 
první  VodĎanští  r.  1626  přinutili  řezníky  k  vážení  masa.*)  V  Němcích 
začaly  se  nesnáze  pro  vážení  již  ve  XIV.  věku.  ^) 

Jiným  řemeslům  bývalo  nesnadno,  ba  nemožno,  výrobku  po- 
sazovati  nějakou  určitou  a  trvalejší  sazbou.  Dosti  podivno,  že  jsme 
shledali  v  novoměstských  statutech  sedlářských  r.  1451  sazbu,  zač 
lukař  má  prodávati  luky  véUké,  vozné  a  malé.*) 


•)  Arch.  Ces.,  XIV.,  442.  Miscell  arch.  pražs.,  15.  E.  1.  Arch.  praís.,  t.  994 
84.  (r.  1444,  1488). 

■)  ftád  T  Plzni  r.  1608. 

■)  Ten  p.  1516  poručil,  aby  byla  váha  » na  tučné*,  a  ustanovil  dohled  nato. 

*)  ObSírnfiji  o  téch  věcech  Winter,  Kult.  obr.  II ,  280  a  násl. 

•)  R.  1348  rozpuštěn  cech  řezníků  v  Kolíně  n.  Rýnem,  že  nechtěli  mislH 
prodávati  na  váhu.  Inama-Sternegg.  Wirtschaftsgesch.  ITL,  2.  53. 

•)  Miscell.  č.  15.  P.  12.  Arch.  pražs.  Arch.  C.  XIV.,  459.  Možná,  ie  se  o  tu 
sazbu  sami  sedláři  smluvili  a  vstavili  si  ji  do  statut,  aby  měli  lukaře,  .své  do 
davatele,  uvázány. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Mésiská  správa.  649 

Sazby  úřední  působily  na  všech  stranách  dosti  pohoršeni  a 
dporů,  ale  při  tehdejším  řemeslném  monopolu  za  nebytí  jakékoli 
outéže  byly  sazby  nutný,  a  vycházely-li  od  uvážlivých  konšelů 
estranných  a  za  znalecké  spolurady  řemeslných  cechmistrů,  mohly 
>ýti  zajisté  užitečný.  Žeby  byly  sazby,  pokud  vydávaly  se  od  cechů 
araých,  míněny  jakožto  minimálně,  tedy  na  prospěch  řemesla, 
pokud  je  vydával  ouřad,  že  by  byly  míněny  jakožto  maximálně, 
Dtiž  na  ochranu  konsumentů,  to  vše  věc  možná,  ale  ze  sazeb 
araých  to  dobře  nevysvítá. 

Konšelé  také  nařizovali  mzdy  řemeslníků  za  výkon  práce ;  takž 
réovali,  kolik  řezníkovi  dáti  za  porážku  sousedského  dobytčete ;  *) 
ladovníkům  a  pivovarníkům  nařizováno,  kolik  bráti  od  sladování 
od  vaření.  *)  Kutnohorští  a  pražští  kamennici,  zednici  a  tesaři 
jejich  čeleď  měli  denní  mzdy,  od  obce  nařízené,  v  statutech 
vých ;  zároveň  bývá  těm  řemeslníkům  určitě  ukládáno,  kdy  do  díla 
kdy  z  něho,  v  létě  jinač,  v  době  zimní  jinač.  Rozumí  se,  že  tím 
píše  živnosti  služebné  od  nádenníků  až  k  zámožným  vozatajům 
lebo  formanům  mívaly  své  sazby  od  městského  úřadu. 

Mnohé  jsou  rozkazy  pekařům  a  řezníkům  od  úřadů  městských, 
lby  byl  v  městě  dostatek  zboží  k  denním  potřebám.  Byli  pekaři 
>říuio  nuceni  pekati  v  určitých  časech  některé  pečivo,  jemuž  se 
ybýbali  snad  pro  malý  zisk.  •)  Řezníkům  nebylo  dovoleno  dobytek, 
id  sousedů  koupený,  ven  z  města  prodávati.*)  Ba  i  litoměřickým 
:ožesníkům  r.  1429  zakázáno  z  jiného  města  mistrům  prodati 
:ožichy.  *) 

Není  pochybnosti,  že  stran  poctivosti  mistrů  k  zákazníkům 
eckterý  kus  praeventivní  mezi  sebou  si  ustanoviU  cechovní  mistři 
ami,  ale  městské  správy  nařizovaly  jim  tou  příčinou  také.  Takž 
lby  bylo  beze  škody  konsumentů,  sladovníkům  zakazuje  se  obilí, 
»d  lidí  k  sladováni  přivozované,  na  jednu  hromadu  klásti,  dva  slady 
izí  spolu    polévati,  ^     Pioti    nepoctivým   krejčím  již    v  předešlé 

*)  Na  př.  v  fádé  chrudimsk.  r.  1455. 

*)  Novomést.  řád  sladov.  z  r.  1456;  sladov.  řád  soběslavský  z  r.  1458. 

')  Pekaři  českokameni&tí  na  př.  byli  nuceni  týdne  péci  popenéžník  (Pfennig- 
>fot;  chléb  po  penízi.  Statut  z  r.  1483.  Arch.  Č.  Ramen.  Opis  v  zem.  mus.- 

*)  Kn.  stříbrská,  fol.  20;  r.  1600.  Opis  v  zemsk.  arch. 

')  Arch.  mus.  zemsk.  Cechy.  1429. 

*)  Statuta  sladov.  novoměst.  z  r.  1456.  Arch.  pražs.,  Miscell.  15.  P.  15. 
Řtaluta  sladov.  soběslavských  r.  1458.  Arch.  Pam.  XVII.,  694.  Sladovn.  krumlov. 
i  r.  1516.  Areh.  Pam.  XIX.,  810. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


650  Kniha  III.  8.  Autonomie  cechů. 

periodě  konsumenti  byli  rázné  v  ochranu  bráni;  tehdejší  ojeďméh 
nařízení  ochranná  teď  se  vyškytají  husléji,  hrozíce  mistru,  jenž  bj 
zpronevěřil  půl  lokte  sukna  jednostejného,  vyloučením  z  řemesla; 
týž  zlý  trest  měl  stihnouti  mistra,  jenž  by  ze  sukna  daného  urobil 
málo.  *)  Kabátníkům  pražským  zakazováno  užívati  v  prostředkE 
a  vezpod  pláten  vetchých  (r.  1448),  kožešníkům  zakazováno  shk 
kožichy  kvasiti  a  prodávati  za  nové,  vetchých  kožešin  k  novýp 
přičiĎovati  na  klam  lidí.  *)  I  kovářům  a  kolářům  musilo  býti  zaka- 
zováno prodávati  staré  za  nové.  *)  Plátenníkům  .a  soukenníku  i 
zakazováno,  jako  již  v  době  předešlé,  materiál  „lidský"  (od  lidi 
přinesený)  ukrádati  či  zastavovati.  Novoměstským  soukenníkum 
vloženo  r.  1447  do  statut,*)  aby  žádný  křesťan  ani  žid  nepůjčil 
na  přízi  ani  na  vlnu,  pakli  by  u  koho  taková  vlna  nebo  příze  z-i- 
stavená  byla  nalezena,  aby  byla  vzata  a  „to  proto,  že  se  tudy 
v  jich  řemesle  mnoho  tratí  a  škod  děje."  Arci  může  se  tento  statut 
stejně  dotýkati  též  tovaryšů  jako  mistrův.  Týmž  rozumem  Vojtéchj 
z  Pernštejna  soukenníkům  v  Oustí  n.  Orlicí  v  statuta  vpraviti  dal 
r.  1517,  že  lidé,  kdež  dají  své  zboží  přísti,  a  ono  by  se  jim  cele 
nenavrátilo,  že  mohou  základ  vzíti  za  tak  mnoho,  co  by  se  jim 
nedostávalo,  a  také  kdyby  „ta  věc"  byla  zastavena  za  pivo,  za 
chléb  nebo  začkoli  jiného  nebo  kdežkoli  byla  by  nalezena,  to  lua 
vzato  býti  s  pomocí  fojta  (rychtáře)  bez  peněz,  nebo  „my  zapo- 
vídáme, aby  na  to  žádný  muž  ani  žena  nepůjčovali  ani  toho 
kupovali."  *) 

Na  zamezení  podvodu  jsou  zákazy  zlatníkům,  aby  do  zlata 
nezasazovali  skla  im'sto  kamení ;  držíce  se  „starých  práv"  (t.  j.  starých 
předpisů)  o  kamení,  kteráž  se  mají  zasazovati,  aby  žádného  kamene. 
obyčejem  diamantovým  řezaného,  nezasazovali,  leč  by  to  sai- 
diamant  byl ;  aby  pod  pokutou  řemesla  ztracení  mosazi  nepozlacoval 
a  železa  neobkládali  zlatem.  Též  neměli  zlatníci  kupovati  klenotu 
kradených  Či  podezřelých ;  páliti  a  rozpouštěti  drahý  kov  sméU  jei. 
s  povolením  konšelův  a  mistrů  cechovních.®) 

')  Statuta   písecká,    strakonická  z  r   1482.   Arch.  mus    zem.  Opis.    Sta  iJ 
hydžovský,  královéhradecký,  z  r.  1523.  Opis  u  Dra   Celakovského. 
•  •)  Statut  kožeS  ve  Vys.  Mýtě  r.  1444.  Jirefiek,  Paměti  V  Mýt 

*)  Statut  turnovský  z  r.  1619.  Opis  prof.  Šimákův. 

*)  Miscell.  Arch.  pražs ,  6.  15.  P    10.  Arch.  Oes.  XIV.,  455. 

•)  Arch.  Ces.,  XX.,  294. 

•)  Statut    novomést.    zlnln.    pražských    z    r.  1478    v   Arch.   praís.    Misemi 
č.  15.  G.  40. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Mčstská  správa  651 

Již  svélle  vidíme,  že  lakovými  policejními  řády  správa  méstská 
předcházela  lakotu  jednotlivých  mistrů,  kteréž  sobe  nesmíme  dobrácky 
představovati  v  oněch  dobách  za  prosty  všeho  nešlechetného  egoismu. 
Pravíf  souvékovec  satirik,  aby  mu  ukázali  mlynáře,  aby  všecky 
otruby  vrátil  nebo  některé  měřici  mouky  neujal,  tkadlce,  aby  ně- 
kterého klubka  sobě  nepozůstavil,  krejčíře,  aby  všecky  klíny  vrátil, 
sladovníka,  aby  některých  necek  sladu  s  hromady  cizí  na  svou  ne-^ 
přisul.  ^)  Vždyť  již  z  doby  krále  Jana,  tedy  z  periody  předešlé,  jsou 
známy  ostré  satiry,  napomínající  mlynářo,  aby  cizího  nechal,  vy- 
čítající krejčím,  že  ukrádají  sukna  po  málu  třeba  i  příteli  svému, 
kovářům,  že  dělají  klíče,  pily  zlodějům  ochotně,  sladovníkům,  že 
chléjí  brzo  bohati  býti,  na  největší  míru  obilí  přijímajíce,  na  nej- 
menší vydávajíce,  řezníky  tepe  satirik,  že  prodávají  kozinu  za 
skopcovinu,  maso  že  vodou  oblévají,  aby  ho  přibylo  a  vůbec  že 
lidi  oklamávají;  pekařům  vytýká,  že  šidí  lidi  kvasnicemi,  které 
zboží  tuze  nadýmají,  a  ještě  všelijak  jinače.  *) 

Konšelé  také  moudře  předcházeli  svými  policejními  řády  jedno- 
strannost řemeslného  monopolu.  A  jest  význačno,  že  již  v  této 
periodě  příčinou  živnostenské  policie  zaznamenány  jsou  odpory 
mistrů  —  třeba  že  ještě  ne  mnohé  —  proti  konšelům.  Roku  1515 
pekaři  Starého  a  snad  i  Nového  města  Pražského  učinili  pozdvižení 
proti  konšelům  a  zastavili  pečení  chleba,  poněvadž  páni  (konšelé) 
rozkázali  na  mlýnech  měřici  od  strychu  .  bráti ;  před  tím  nařídili 
nějaké  menší  placení,  protože  byla  drahota  v  obilí  a  páni  doufali, 
že  pekaři  chléb  nadlepší,  když  se  však  při  pekařích  nenalezla  žádná 
oprava,  páni  nařídili  měřicí  platiti  od  strychu,  jak  prý  bývalo  od 
starodávna. ')  Nevíme  konce  toho  „pozdvižení". 

V  Litoměřicích  vzepřeli  se  rok  před  tím  (1614)  bečvářští 
mistrové,  oznamujíce,  že  nebudou  sousedům  nic  pracovati.  Jsou 
však  donuceni  stávky  zanechati,  a  12  sousedů  se  musilo  za  ně  za- 
ručiti pod  sto  kop  českých  na  ten  způsob,  aby  „páni  bečváři" 
dělali  jednomu  každému  sousedu,  tak  jako  prve  dělali,  pakli  by  se 
všlekni  nebo  jeden  z  nich  zpíčil,  tedy  oni  sousedé,  kteří  se  zaručili, 
mají  těch  sto  kop  propadnouti.  *) 


')  Frantova  Pi*áva,  Zíbrt.  Sbírka  prám.  literát,  str.  6.  R."  1618- 
*)  Hradecký  rukopis,  Patera.  341.  369  a  násl.  Ty  satiry  jsou  z  první  půle 
XIV.  Veku. 

")  Arch.  pražs.,  č.  994.  84. 

*)  Litoméř.  rukopis  v  zemsk.  mus.  Signat.    mi  nepovčdoma,    mčl  jsem  ho 


Digitized  by  VjOOQ IC 


652  Kniha  III.  8.  Autonomie  cechů 

Mimo  rozkazy  a  zákazy  živnostenskopolicejní  vycházela  z  rad- 
ního domu  také  ustanoveni  policie  mravnostní.  Nejobyčejnéjií 
kusy  toho  rázu  jsou  příkazy  lazebníkům,  aby  chodili  mezi  ženy  do 
lázně  v  zástěrách,  *)  aby  tovaryši  pekařští  bývali  pod  zástěrou  oble- 
čeni (na  fresku  z  XV.  věku  v  Jindřichově  Hradci  je  pekař  u  pece 
skoro  nahýj,  a  zakazováno  řezníkům,  aby  nebrali  lehkých  ženek 
do  krámů.  Městská  vrchnost  také  o  to  se  přičiůovala,  aby  držány 
byly  v  řemeslech  nařízeno  svátky  a  neděle  aby  svěcena  byla 
klidem  od  práce. 

Konšelé  královských  měst  a  vrchnosti  měst  poddanských  pevné 
držely  cechy  a  řemesla  ve  své  finanční  politice.  Ve  všech 
statutech  řemeslných  čte  se  při  peněžitých  pokutách,  který  díl 
z  nich  náleží  pánům  na  radním  domě  nebo  pánům  na  zámku. 
Obyčejně  se  v  městech  královských  dělívají  pokuty  ve  tré  a  na 
stejno  mezi  „pány"  (konšely),  rychtáře  a  cech.*)  Při  novoměstských 
kabátnících  r.  1448  shledáváme,  že  díl  pokut,  přikázaný  cechu, 
vlastně  má  býti  cechmistrům  za  práci  jejich.*)  V  statutech  staro- 
městských kloboučníků  r.  1489  stanoví  se  rozdělení  pokuty  tak. 
aby  z  jedné  kopy  grošů  míšeňských  „páni"  mívali  celou  polovici. 
rychtář  10  grošův,  a  cech  20.  *)  Tu  tedy  patrná  snaha,  aby  rychtář, 
policejní  městský  zřízenec,  nebyl  roven  druhým  dvěma  podílníkům, 
a  konšelé  aby  sebrali  nejvíc.  Zdá  se  nám,  že  takového  rozdělení 
řemeslníci  nemilovali,  a  .tím  vykládáme  si,  že  v  statutech  ke  konci 
periody  vyskytují  se  spíš  pokuty  vosku  nežli  peněžité,  nebot  vosk 
připadl  všecek  cechu. 

Vrchnostem  urozeným  na  pokutách  peněžitých  záleželo  velmi: 
krejčím  hořickým  r.  1491  vstavila  vrchnost  (Jan  z  Ryzmburka)  až 
i  do  statut  napomenutí,  „aby  vin  panských  netajili".*)  Pan  Oldřich 
Rožmberský  nechal  r.  1445  v  statutech  soběslavských  krejčířů  ne- 


V  rukou  dřív,  nežli  do  inus.  odevzdán.  Které  osoby  se  zaručily,  jsou  po  řemesh^h 
a  jménech  zajímavý:  Adam  Stříbrný,  Havel  MiHvský,  Havel  Pokratský,  Mikul. 
Pišfalka,  Mikuláš  kovář,  Alexa  soukenník,  Jakub  Srkal,  Kule  soukenník,  Rozřiur, 
Vít  Mečíř,  Zikmund  kolář,  Jiřík  kovář. 

')  Nařízení  v  Praze  r.  1511.  Arch.  pražs.,  t  1128.  B.  21.  R.  1466  rád  lazeř). 
v  Hradci  Král.  Bienenberg,  KOniggr.  358. 

•)  V  Praze  V  Nov.  mést.  r.  1446  u  provazníků,  r.  1447  u  soukennikfi:  1474 
u  inalířA  staromést.  a  stejné  u  j. 

•)  Arch.  pražs.,  Misceli.  16.  P.  11. 

*)  Arch!  pražs.,  é.  993.  232. 

*)  Arch.  T  Hořicích.  Opis  u  Dra  Celakovského. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Méstská  správa.  653 

které  viny  nebo  pokuty  zhola  sobě  samému.  U  slado vniků  sobě- 
slavských r.  1458  shledáváme,  že  vrchnost  a  cech  se  dělí  rovným 
podílem;  berou  buď  libry  vosku  nebo  za  každou  libru  3  groše,*) 
tedy  finanční  snaha  u  vrchnosti  (Jana  z  Rožmberka)  poněkud 
zmírněna.  Naproti  tomu  Petr  Rožmberský  roku  1616  při  některé 
pokutě  v  cechu  sladovnickém  v  Krumlově  spokojil  se  menším 
dílem,  ale  při  nepoctivosti  sladovníkově  (kdyby  dva  cizí  slady  spolu 
poléval  nebo  ječmen  proměnil  za  lehčí)  chtěl,  aby  provinilec  dal 
do  cechu  10  liber  a  jemu  ,obapol"  (t.  j.  dvénásob).  *)  Že  rovným 
dílem  dělí  se  vrchnost  s  cechem,  platilo  v  mnohých  městech 
panských.^)  V  Strakonicích  (dle  řádu  krejčovského  r.  1482)  vrchnost 
kněžská  zanechávala  si  polovici,  o  druhou  však  bylo  se  sdíleti 
cechu  s  rychtářem.*) 

Vzácnější  jest  způsob  ten,  jenž  platil  u  soukenníkův  a  plátenníků 
v  Ústí  nad  Orlicí,  že  totiž  vrchnost  nechávala  (s  malou  výjimkou)  ^) 
pokuty  rathouzu  s  polovici  a  cechu  tolikéž  (r.  1517);  širšího  vý- 
znamu při  tom  jest  napomenuti,  jež  vrchnost  do  statut  soukenni- 
ckých  přidává,  prý,  aby  těch  pokut  nebylo  žádnému  odpouštěno 
bez  vůle  purkmistra  a  konšel;  pakli  by  bylo  zvěděno  neb  uptáno, 
cechmistři  aby  trestáni  byli  od  úředníka  dvénásob.  Býval  skutečně 
všude  —  i  v  městech  královských  —  hlavní  úraz  finančních  snah 
vrchnostenských  ten,  že  řemeslo  svým  vinníkům  raději  odpouštělo, 
nebo  peněžitý  trest  za  jiný  nepeněžitý  vyměňovalo,  jen  aby  konšelé 
a  vrchnosti  z  kapes  mistrovských  nic  nedostávali.  Krejčí  bydžovští 
si  dokonce  vstavili  do  statut  r.  1523,  že  při  pokutách  vždy  mají 
vzpomínati  na  milost  božskou  a  lásku  bratrskou.  *)  Takové  zbožné 
napomenutí  musilo  v  praxi  působiti  na  neprospěch  vrchnostenské 
pokladnice. 

Bylo-li  trestati  vinníka  živnostenského  pobráním  zboží,  i  z  toho 
méstská  správa  a  vrchnosti  měly  užitek  někde  přímý,  jinde  ne- 
přímý.    Propadlé  zboží   některé   bylo  odvésti   do  škol  a  do  špitálů 


»)  Arch.  Pam ,  XVII.,  692.  694. 

«)  Arch.  Pam.,  XIX.,  810. 

*)  Na  př.  v  Rychnově,  v  cechu  řeznic,  r.  1478.  Sedláček,  Rych.  44. 

*)  Arch.  mus.  Opis. 

')  Kdyby  do  řemesla  přijali  soukenníci  někoho  z  poddaných  bez  >  opovědí 
páně<:  Arch.  Čes.  XX.,  294. 

•)  Opis  statut  u  prof.  Dra  Celakovského.  Byl  to  statut  stejný,  jako  měli 
v  Hradci  n.  L 


Digitized  by  VjOOQ IC 


654  Kniba  111.  8.  Autonomie  cechů. 

chudým,  ^)  nékdy  připadlo  s  části  úřadu  městskému  a  panské 
vrchnosti;  ta  leckde  také  chtívala  pobrali  sama  všecko.*) 

Z  řemesel  mělo  město  a  vrchnosti  ještě  jiné  všelijaké  důchody 
mimo  pokutně.  Řemeslníci  platívali  leckde  mimo  sousedské  ,,šo?y^ 
a  berně  i  platy  zvláštní ;  připomínáme  jen  pro  příklad,  že  v  Kutné 
Hoře  bývalo  od  starodávna  z  řezníků  vybíráno  týdně  na  špitál,  že 
každý  švec  litomyšlský  povinen  byl  vrchnosti  své  dávati  4  groše 
české  v  rok.  Arci  za  to  vrchnost  zase  dopouštěla,  aby  peníze, 
v  cechu  shromažďované,  věnovaly  se  na  zbroj  a  na  chudé  mistry. ') 
Řemesla  v  Bydžově  vzpírala  se  r.  1461  platiti  šos  k  městu,  snad 
měla  k  tomu  nějaký  kloudný  důvod,  ale  nic  plátno ;  Elška  z  Varlem- 
berka,  vrchnost  bydžovská,  sročivši  obě  strany,  rozhodla,  že  řemesl- 
níci „šos  pro  obecní  opravu"  platili  musí  a  to  po  dvou  penézich 
z  hřivny,  „v  čem  kdo  sedí".  *)  Konšelé  a  vrchnosti  panské  si  uva- 
zovali řemeslníky  na  prospěch  důchodu  svého  také  platy  za  krámy 
a  provozovny  všeliké ;  řezníci  byli  povinni  platiti  z  jatek  (v  Lilo- 
myšU  od  r.   1612  15  kop  česk.  ročně).*) 

Mimo  povinnosti  poplatné  řemeslníci  bývali,  jakož  víme,  již  od 
počátku  k  městu  vázáni  i  službou  vojenskou,  k  čemuž  se  dobře 
hodili-  právě  svou  výbornou  organisací.  Jim  náleželo  hlídali  věže 
a  brány  dle  pořádku  a  času,  byli  povinni  vysílati  žoldnéře  k  jar- 
markům místním ;  ^)  do  pole  nenmsili  všickni,  než  vždy  jen  výběr 
dle  nařízení  konšelův  a  sněmů ;  hrozila-li  v  městě  bouře,  na  zna- 
mení zvonu  musili  řemeslníci  v  zbrani  a  v  zbroíi  na  určitá  místa  do- 
stavovati se.  Zmínky  o  zbrani  cechovní  vyskytují  se  po  různu 
i  v  statutech  cechovních.  Jen  malíři  staroměstští  a  štítaři  byli  od 
starodávna  povinnosti  vojenské  prázdni,  za  to  však  v  předešlé  době 

•)  Skonfiskované  zboží  i  ve  Francii  dáváno  chudým.  Fagniez,  Études 
de  rindustrie.  31. 

•)  V  nejbližším  slovanském  sousedství  lakovým  byl  kníže  léSínský.  R.  1M9 
kožešníkům  dal  do  statut,  co  kde  komu  seberou,  vSe  že  náleží  komoře  páné. 
Véstník  Mat.  Opav    1897.  7. 

*)  Arch.  zems.  Opisy  z  Hory  r.  1440.  Lib.  memorab.  z  r.  1860.  3. 

*)  Sborník  Hist.  Kroužku  V.,  252.  KaSpar. 

•)  Jelínek,  Hystorie  Litomyšl.  11.,  80. 

•)  V  artikulích  kovářů  a  kolářů  turnovských  z  r.  1519  (opisy  dra  Šimáka): 
Žoldnéře  při  každém  jarmárce  z  cechu  svého  jednoho,  a  pakli  by  pro  zTláStní 
potřebu  rozkázáno  bylo,  i  dva  zjednati  a  poslati  se  zbrojí,  a  to  cechmistři  opa- 
třiti mají  z  obecních  (cechovních)  penéz  a  z  rathúzu  zaplaceno  jim  býti  roá, 
jakž  by  se  jiným  platilo. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Mostská  správa.  665 

>vinni  stavěti  do  bran  devět  oděnců  a  odváděli  ročně  tři  veliké 
ty.  Stavěli  oděnce  jim  město  r.  1468  odpustilo  připomínajíc,  že 
ri  kdys  ta  povinnost  uložena,  když  Nové  město  nebylo  ohrazeno, 
í  že  se  toho  potřebí  nezdá,  a  místo  plášťů  či  deseti  pavéz  r.  1430 
r.  1458  definitivně)  ustanoveno,  aby  odváděli  osm  pavéz  neboli 
rčí.^)  Zápisy  o  „lerčovníeh"  penězích  vyskytují  se  v  knihách  malíř- 
ých  časlo.  Konec  periody  naší  (15'26)  mistři  platili  po  půl  kopě 
rčovného-  Jeden  mistr  pak  z  peněz  ly  larče  urobil.  Novoměstští 
taři  bránili  se  za  kolik  let  všech  berní  k  městu  a  vůbec  všech 
ivinnoslí :  r.  1468  byli  nuceni  k  smlouvě,  že  budou  odváděti  ročně 
městu  pavézu.  *) 

Konšelé  od  starodávna  zavazovali  si  řemesla  a  cechy  ještě 
jiným  veřejným  zájmům  a  službám.  Zvláště  bývali  zorganisováni 
hašení  ohně. 

Za  velikou  závislost  svou  Cechové  mohli  zase  spoléhati  na  to, 
živnoslenská  politika  městské  vrchnosti  zahrnuje  v  sobě  účinlivou 
či  o  zdar  řemesel  a  živností.  Konšelé  dbali  především  o  dosta- 
íný  dovoz  surovin,  při  tom  nejednou  stanovili,  že  řemeslníci 
Irhu  mají  kupovati  materiál  před  jinými  sousedy.  Takž  na  příklad 
Novém  městě  v  Praze  jen  soukenník  mohl  vlnu  kupovati  na 
eniena  (en  gros),  ostatní  sousedé  jen  do  26  liber.  ^) 

Arci  i  při  tom  konšelé  trh  regulovali  svými  orgány  a  nechávali 
bé  zadních  dvířek  otevřených,  kdyby  řemeslo  své  přednosti  chtělo 
idužívali.  Poznáváme  to  jasně  z  řádu,  jejž  pražští  konšelé  r.  1603 
Džih  bečvářům  obou  měst  Starého  a  Nového;  prý  mají  jen  oni, 
čváři,  kupovati  sudovinu  a  obručný  les,  ale  jen  do  roka  a  na 
oušku,  kterak  se  zachovají.*)  Konšelé,  starajíce  se  o  surovinu, 
ívy  hýbali  se  ani  odvetám  přespolním;  vidíme  I  o  v  artikulích  kožeš- 
ekých  v  Mýtě  r.  1444;  prý  kdežby  kolivěk  mistrům  mýlským  ne- 
1o  dopuštěno  kupovati  kozí,  aby  z  oněch  měst  mistrům  i  v  Mýtě 
ipovati  bylo  bráněno.  *)  Novoměstští  konšelé  vložili  hrnčířům 
1488    do    statut  i  kus,  jenž    táhl    se    na    cizí:    prý,  jestliže    by 


')  Rukop.   6-  2.  v  Krasoumúé  Jednoté.  212. 

*)  Arch.  pražs.,  t.  89.,  poslední  list. 

■)  Stát.  Nov.  mčsta.  1447.  Arch.  pražs.,  Mise.  15.  P.  10. 

*)  Arch.  pražs,,  MiscelL,  č.  87. 

')  Jirefcek.  Paměti  Mýt.  45. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


■n 


656  Kniha  III.  8.  Aatonomie  cechfl. 

chtěli  kdekoli  hlínu  kopati  na  cizích  gruntech,  aby  jim  toho  m 
bylo  hájeno,  arci  aby  si  to  způsobili  s  volí  pána  těch  grunlú.  ^j 

Konšelé  ochotné  a  pečlivé  upravovali  nákup  surovin,  když  se 
oĎ  hádalo  dvojí  řemeslo,  aby  nehynulo  žádné  z  nich.  Činily  ta| 
i  urozené  vrchnosti  městské.  Jindřich  z  Hradce  dal  r.  1476  kože^ 
luhům  hradeckým  do  statut,  že  kožešníci  od  sv.  Ondřeje  až  do  časi 
šeriinků  nesměji  koželuhům  překážet  kupovati  šerlinčky  a  jiné  chlu«, 
páté  kůže. «) 

Konšelé  také  brali  práci  svých  řemeslníků  v  ochranu  proti 
spoluměšfanům,  pokud  chtívali  podnikati  touž  práci  jako  řemeslník. 
Při  kterém  druhu  práce  nebylo  možná  zachrániti  řemeslu  monop<j. 
v  městě,  tu  aspoĎ  konšelé  sousedy  co  možná  obmezovali.  Z  řádu 
pilařského  v  Novém  městě  (1467)  na  příklad  víme,  že  sic  každý 
soused  smí  dělati  prkna  a  třít  je,  ale  jen  k  svojí  potřebě.')  Tof 
princip  i  při  jiných  živnostech.  Sousedé  smějí  kupovati  si  a  chovat: 
i  zbíjeli  dobytek,  čeho  jim  řezníci  hájiti  nemohou,  ale  jen  k  sv^ 
potřebě  a  ne  na  prodej.  Určován  i  určitý  počet  dobytka,  jehoí 
soused  smí  chovati.*)  Také  to  se  zapovídá,  aby  sousedé  bili  -na 
sklad,"  (t.  j.  na  společný  náklad),  než  af  bije  každý  sám  sobé.-^i 
Teprve  v  následující  periodě  shledáme  tu  tam,  že  soused  bíti  nesmi. 
musí  sobě  na  to  volat  řezníka. 

Konšelé  přichraftovali  řemeslníků  svých  od  neslušných  nebo 
„nekonečných"  dlužníků;  sic  jsme  poznali  již  v  periodě  předešle 
(r.  1410)  takovou  ochranu,  ale  v  období  tomto  dostala  se  do  ce- 
chovních statut  již  jako  článek  skoro  vůbec  platný  a  v  ten  rozum 
znějící,  že  žádný  mistr  nemá  dělali  dílo  člověku,  jenž  druhému 
mistru  pozůstal  dlužen,  léčby  prve  spravil  dluh  svůj.  Arci  musí  pirni 
mistr  druhému  dlužníka  oznámiti.  ^)  Krejčím  malostranským  statuta 
z  r.  1481  dovolovala,  kdyby  šel  dlužník  k  jinému  mistru,  že  prvni 


'j  HoHcké  mus.  Perg.  opis  originálu. 

*)  Opis  v  zemsk.  arch.  Hradec  Jindř.  1476. 

•)  Arch.  pražs.,  Mise,  16.  P.  17. 

•)  Na  př.  v  rychnovských  statutech  r.  1471;   v  jindř.   hradeckých   (I4'*4 
Arch.  C.  Kamenice.  R.  1480.  Opis  v  zem.  mus.  a  j. 

•)  Statut  prachatic.  řezn.  z  r.  1488.  Arch.  zem.  opisy. 

•)  Statut  kovářů  novomést.  z  r.  1446.  Arch.  Ces.  XIV.,  451.  SUtut  proraz- 
níků  novomést.  z  r.  1446  opakuje  doslovné  ustanovení  z  r.  1410  mluve  o  dluzui 
na  dvorech  a  v  klášteřích.  Arch.  pražs.,  Misce!.,  č.  16.  P,  8.  U  krejčí  maiostran*. 
r.  1481,  tamž  u  veteSných  Sevců;  r.  1488  u  hrnCfřfl  novomCsts.,  r.  1609  u  mf- 
Cířů  staromést. ;  r.  1624  u  kovářů  novomést.  a  j. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


StolíH.  657 

mislr,  jemuž  dluh  svědčí,  smí  přinesenou  látku  slavili.  Stejně  tak 
stvrzeno  mečířům  staroměstským  r.  1609,  kdyby  mistr  poznal  u  ji- 
ného mistra  meč  nebo  tesák  svého  dlužníka,  ihned  že  ho  smí  ob- 
staviti. M 

Z  venkovských  řemesel  přivedeme  doklad  o  tom  obecném  prin- 
cipu z  Turnova  z  cechu  kovářův  a  kolářů  z  r.  1519.  Těm  dovo- 
leno, kdožby  platiti  nechtěl,  aby  to  mislr  vznesl  na  cechmistry, 
a  takovému  dQo  u  všech  jiných  mistrů  má  zastaveno  býti,  dokudž 
by  se  nesmluvil.  Turnovští  kováři  měli  krom.  toho  na  svou  příchranu 
ješté  ustanovení,  že  jim  připadá  materiál  i  dílo,  kteréž  by  zákazník 
do  půl  léta  nevyplatil,  arci  byl  povinen  oznámiti  to  zákazníkovi 
dřív  i  cechmislrům  *) 

Kterak  městská  správa  v  této  periodě  chránila  svých  řemesl- 
níků proti  přespolním,  o  tom  položí  se,  pokud  jde  o  odbyt  tovarů, 
levrubněji  v  stati  o  obchodě ;  pokud  šlo  o  práci  samu,  toho  zásady 
již  svrchu  dotčeny  při  monopolu  práce  městské.  Dotčeno  již,  že 
touto  dobou  vyskytují  se  v  okruhu  mUe  městské  na  vsích,  na 
hradech,  ba  i  ve  zdech  samého  města  řemeslníci  námezdní,  kteří 
pracují  prací  podomní,  po  hospodách')  či  také  doma,  ale  kradmo 
na  zakázku.  Jsou  to  ti,  kteří  nechtěli  nebo  nemohli  se  dostati  do 
cechu;  obyčejně  tovaryši  nebo  schudlí  mistrové.*)  Bývalo  jim  jméno 
tóstrů  „nepořádných",  „neřádných",  později  vyskytuje  se  jméno 
stolířů,  snad  že  pracovali  při  cizím  stole,  také  jméno  sturařů 
(i  polsky  sturarz  též  partacz)  *),  z  německého  Stór,  což  značí  práci 
podomní.  A  nejpozději   vynoří  se  u  nás  cizinské  jméno  fušera. 

Ký  div,  byli-li  stoUři  s  cechovními  mistry  stran  živnostenských 
íájniů  vždy  ve  srážkách  čím  dále  prudších,  vždyf  princip  řemeslné 
samostatnosti  a  cti  cechovní  jimi  byl  snižován,  byltě  stolíř  ubohý 
řemeslník,  na  objednavateli  závislý ;  proti  němu  byl  mistr  cechovní 
pravým  aristokratem.    Stohř  mrzutě  rušil   prímus  cechovní,  kromě 

')  Rukop.  Lobkovic,  knih.  v  Praze  (5.  72.,  řád  11. 

*)  Opisy  archivní  prof.  dr.  Šimákovy. 

*)  R.  1511  cech  kožeSnikilL  staromésts.  viní  iovaryde  France,  že  v  pořádku 
není,  pováli  se,  u  mistrů  nedélá,  po  hospodách  podSívá.  Ten  hájil  se,  že  má 
Púa,  u  nčhož  služebníkem  jest.  Ortel  znčl,  že  dobfe  učinil  ten,  kdo  ho  dal 
avřít.  Arch.  praás.,  č.  1128.  B.  11. 

*)  Znamením  doby,  když  r.  1521  mezi  nepořádné  mistry  náleží  v  Trutnove 
'  farář,  který  s  kazatelnice  vyzývá  sedláky,  aby  u  ného  dávali  kabáty  Síti.  Lippert, 
Traulenau  61.  Hottel-Schlesinger,  Chronik.  49. 

*)  Pazdro,  v  publ.  Balzerově  >Sludya  nad  historya  prawa  polskiego*. 
WiBter,  DéJlsT  řemesla  a  obchodu  ▼  Čechách  ▼  XfV.  a  XV.  vékn.  42 


Digitized  by  VjOOQ IC 


668  Kniha  IIL  8.  Antonomie  eechA. 

toho  práce  stolířova,  jakkoli  ji  vůbec  vykládali  za  špatnou  pro  ne- 
dostatek dobrého  materiálu  a  nástrojů,  nemusila  býti  ^y  špatnou, 
zvlášt  ne,  když  ji  šlechtic  podporoval,  a  nad  to  mohla  stou  láci 
předstihovati  práci  městskou  privilegovanou. 

Proto  se  na  prosby  cechů  práce  stoliřská  zakazovala  se  strany 
méstské  správy  a  zákazy  dostávaly  se  do  statut  cechovních.  Čas!  i 
jest  takový  zákaz  zahrnut  v  zápovědi,  aby  na  míli  kol  města  ne- 
bylo řemeslníka,*)  jindy  je  neřádný  mistr  zřejmě  vytčen.  V  statutecl 
novoměstských  sedlářů  r.  1451  vyskytuje  se  zmínka  o  neřádných 
mistrech  spolu  s  nařízením,  že  učedník,  vyučený  u  takového  mistra, 
musí  učiti  se  znova.*)  V  řádě  pekařů  českokamenických  z  r.  14b3 
přikazuje  se,  aby  slolíř  byl  jat,  městu  aby  dal  pokuty  30  šilinko  a 
cechu  kámen  vosku. ^)  V  cechu  krejčí  krumlovských  r.  1489zřeji:.* 
se  zakazuje  tovaryšům,  aby  po  vsích  šili.*)  V  statutech  krejčí  při- 
byslavských  stanoveny  pokuty  mistrům  nectným  a  stoUřům,  po- 
dobně u  staroměstských  mečířů;  v  statutech  krejčí  rychnovských 
r.  1148  pod  pokutou  jedné  kopy  grošů  českých  zapovídá  se,  abj 
někdo  dělal  „kradmo"  a  „po  podružství"  na  vsích,  v  městé  nebo 
na  předměstí. 

Některá  vrchnost  urozená  však  nepřiznávala  se  k  monopolní  | 
zásadě  svých  cechovních  řemeslníků  městských  v  plném  rozsahu: 
tak  na  příklad  Oldřich  Rožmberský  r.  1445  v  statuta  krejčí  sobě- 
slavských dal  vepsati,  že  dovoluje,  aby  na  vsích  kolem  města  byO 
krejčí,  kteří  šijí  kytle.»)  R.  1483  Vok  Rožmberský  v  statutech  ševcj 
třeboňských  ustanovuje,  že  v  míli  města  vůkol  nemá  řemeslník 
žádný  pracovati  —  krom  zemanům  a  farářům,  což  ovšem  mohlo 
býti  „stolířům"  dobrou  příležitostí ;  doslovně  tak  stanoveno  v  šev- 
covském řádě  krumlovském  r.  1481.*) 

Naposled  ještě  nutno  uvésti,  že  městská  správa,  kdy  šlo  zvln^ 
při  obchodních  zájmech  o  to,  aby  práce  řemeslná  měla  u  konsii- 
menlů  větší  důvěru,  ochotně  vydávala  od  sebe  cejchy,  dovol'>- 

')  Na  př.  v  řáde  chrudimsk.  řezn.  r.  1466;  v  řáde  Sevců  a  koželuha  v  W 
Hradci  r.  1476  í  v  statut,  tkalců  v  Rožmberce  r.  1609  a  j. 

•)  Miscell.  arch;  pražs.,  (5.  16.  P.  18. 

■)  Člověka,  jenž  by  pekl  na  prodej  v  míli  cesty,  >den  soli  man  stOren  ur<^ 
aufheben«.  Archiv  Bóhm.  Kamn.  Opis  v  aroh.  zems.  Ze  slova  >stOren«  <p^k'' 
žeti)  byl  by  druhý  výklad  české  nestvůry  >dturař«. 

•)  Arch.  Pam.  XIX.,  807.  Gross. 

•)  Arch.  Pam.  KVn.,  692. 

•)  Arch    Pam.  XVU.,  687.  XIX.,  317. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cejchy  a  pečeti  méatské.  65&> 

vála  peéeliti    produkt   řemeslný  (obyčejně   sukna)  pečetí   městskou, 
vrchnost  urozená  propůjčovala  znak  a  pečeť  svoji,  a  obojí,  vrchnost 
i  konšelé,  podporovali  snahu  svých  některých  řemeslníků,  aby  směU 
tovary  pečetiti  na  základě  privileje  královského.  Tak  konšelé  staro- 
pražšlí    propůjčili  pečeť  městskou    („s  třmi  věžemi")  soukennikům 
svým  kdys  před  r.  1446;*)  již  r.  1430  soukennikům   krumlovským 
Oldřich   Rožmberský  povoluje  užívati  znamení  růže  na  suknech.*) 
Naposled    vidíme,    že  i  Vladislav,   král    na   prosbu  Vilíma  z  Pern- 
štejna   přerovským   soukennikům   r.  1497   dává  právo   přibíjeti  na 
sukna    pečeť   městskou,    na   níž  dvě    věže  a  uprostřed   věží    hlava 
zubří;  se  sukny,  tak  pečetěnými,   prý  mohou  jezdili  na  trhy.'')  To 
privilegium    opakováno    r.  1612.    Arci    mohl    se    státi    též   opak. 
LTpadlo-li  řemeslo  v  nemilost  obecní  správy,  mohlo  se  mu  přihoditi 
jako    jihlavským    soukennikům    r.  1625,    že  rozkazem    královským 
byli   nuceni  pečeť  svou  vrátiti  konšelům.*) 

Shmeme-li  všecko,  co  v  tomto   odstavci   pověděno,  vidíme,  že 
u    veliké   závislosti    byli    cechové  a  řemesla  na  vrchnostech   měst- 
ských,   ale  na   druhou   stranu  víme  již,  že  za  to  měli   rozmanité 
ochrany  a  výhody.  Sic  také  z  veřejných  dějin  povědomo,  že  závis- 
lost  řemesel  na  konšelech  nemívala  toho  následku,   že  by  řemesl- 
níci pozbyli  vědomi  své  váhy  v  obci,  řemeslníci  v  tehdejších  obcích 
nehráli  nikterak  úlohu   podřízenou.    Nepřipomínáme  ani  zvlášť,  že 
řemeslníci  bývali  všude  v  městských  radách  většinou,  zde  nám  víc 
padá   na  váhu,  že  městské  rady  volávaly  řemeslné  cechy  nebo  jich 
zástupce    k  poradám.    Za    doklad    uvádíme    zřejmý   o  tom    zápis 
z   r.    1493,  kdy  konšelé  staroměstští  uvažují  o  rozkaze  králově,  při- 
volavše   na  to   obecní  starší  a  „magistros   cecharum".')    Není  po- 
chyby,  že  před  tím  i  potom  tak   činívali.  Vzpomeňme  také  z  ve- 
řejných dějin,  kterak  činni  bývali  cechové  proti  nemilým  konšelům! 
Známo   jest  účastenství    cechů    při  bouřích  pražských  r.  1476,  při 
bouři    proti  konšelům  v  Hradci  n.  L.  1422,   a  v  litoměřickém  po- 

')  Arch.  pražs.,  č.  992.  219.  2081  B.  81.  Arch.  Čes.  XIV..  448.  Koku  svrchu 
fečeného  opisují  si  to  povoleni  Novoměstští.  Snad  ten  rok  u(iinili  totéž  svým 
soukennikům. 

•)  Arch.  Pam.  XIX.,  196. 

•)  V  arch,  C.  XVI.,  614  tiStén  r.  1497;  v  pamét.  knize  tovačov.  v  arch. 
zem.  fol.  198  v  Brné  je  r.  1498. 

^)  Z  arch.  jindř.  hrad.  Opis  v  zemsk.  arch. 

»)  Arch.  pražs.,  6.  2107.  35.  Teige  v  Alman.  Prahy,  1902.  26.  Tomek  D. 
^-    VIIJ,  278. 

42* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


660  Kniha  III.  8.  Autonomie  cechft. 

hnutí  r.  1511,  které  způsobil  konšelům  řezník  Kul  vida.*)  Známo, 
kterak  r.  1502  král  Vladislav  byl  dokonce  nucen  ujímati  se  praž- 
ských konšelů  proti  nepokojným  cechům;  tehda  naKdil,  kdo  z  ře- 
mesel má  co  proti  konšelům,  aby  se  obrátil  ku  králi,  konšelé  nechf 
jsou  při  rozsuzování  sporů  řemeslnických  nestranní  a  čeho  nenf)hou 
mezi  řemesly  spraviti  sami,  to  nechť  podávají  králi.*)  Svrchu  při- 
pomenuta rozhodující  činnost  řemesel  při  politickém  sloučení  i  roz- 
loučení obou  mést  Pražských,  Starého  a  Nového.  A  když  šlo  městůn: 
o  odpor  proti  šlechté  za  Vladislava  krále,  v  Praze  ve  schůzích 
obecních  cechové  všech  řemesel  bývali  napřed,  a  cechmislři  stejno- 
právné  s  obecními  staršími  bývali  jmenováni  vedle  sebe.*) 

A  což  dlouho  bylo  by  vypravovati  o  působení  řemesel  ve  véci 
náboženské.  V  husitském  hnutí  měli  svůj  znamenitý  podíl,  a  kdy- 
koli v  husitské  periodě  potom  dělo  se  cokoli  příčinou  náboženství. 
v  Čechách  tak  různého,  vždy  řemeslníci  byli  na  prvním  místě.  Ještě 
v  samý  konec  periody,  když  Pasek  primátor  bouřil  Pražská  města 
proti  luterským,  podle  kronikáře  „vzteklé  povyky"  vycházely  z  ře- 
mesel, řemeslníci  byli  na  čele  té  i  oné  strany,  po  Qeších  skládány 
cedule  bouřlivé,  tovaryši  roznášeli  tištěné  traktáty  městem.  Konšelé 
s  Paškem,  jsouce  staré  víry  kališné,  získali  většinu  cechův  a  mistru 
proti  luterské  víře  zánovní,  skládali  luterským  mistrům  živnosti, 
vyháněli  je  z  města  a  volali  všecky  cechy  na  radní  dům,  aby  sli- 
bovali „jednotu  víry  a  svornost"  (1524).*)  V  následující  periodt 
Ferdinand  je  všecky  srovnal  mocně. 

Bývali  cechové  v  hlavním  městě  i  v  městech  královských  za- 
jisté živlem  dosti  mocným,  přes  všecku  svoji  závislost  na  úřadech: 
vždy  jim  k  rozvoji  dosti  samostatnosti  zbývalo.  Vrchnosti  nuceny 
nechávati  jim  autonomie  tolik,  že  v  jejím  okruhu  samostatný  život 
řemeslnický  byl  dobře  možný,  třebatě  na  zevnějšek  samospráva  ce- 
chovní v  této  periodě  víc  než  v  předešlé  vidí  se  býti  míchaninou 
svobody  a  závislosti.  Ostatně  uvidíme,  že  všudy  všecko  nebylo 
stejno. 

Orgánem  administrativním  a  výkonným  v  cechu  byli  (jaku 
v  předešlé  době)  cechmistři   nebo   starší  (seniores).   Byli  počtu  ntř- 


•)  Winter.  Obraz  L,  768. 
»)  Tomek  D.  P.  X.  162. 
•)  Arch.  praž.,  č.  989.  G.  7. 

*)  Bartoš.  Kronika  II.,  9.27.  a  d.  Tomek  D.  P.  X ,  549  a  d.  ^imftk,  VěMíA 
Ak   Xir.,  467.  646  a  násl. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cechmistfí.  661 

stejného,  po  čtyřech,  po  dvou,  ba  i  jediný  (uzdáři  novoměstští 
r.  1445).  Počet  jich  závisel  na  poctě  členstva  organisovaného.  Byl-li 
cech  složen  ze  dvou  řemesel,  oboji  mistři  snažili  se,  aby  svého 
muže  dostali  do  cechovní  správy. 

V  úřad  cechmisterský  přicházeh  mistři  volbou.  A  tu  bývaly 
nestejnosti.  V  královských  městech  této  periody  již  málo  kde 
shledáš,  že  konšelé  sami  volí  cechmistry  dle  své  libosti.  Volba  kon- 
šelů byl  způsob  ze  starší  doby,  cechmistři  vidí  se  býti  vůči  cechu 
delegáty,  úředníky  městské  správy.  Ten  starší  způsob  v  této  periodě 
patrné  mizí.  Divno,  že  konšelská  volba  vyskytuje  se  na  Novém 
městě  Pražském  při  cechu  hrnčířském  ještě  r.  1488.')  Také  v  cechu 
novoměstských  sladovníků  bylo  statutem  z  r.  1466,  že  dva  cech- 
iiistry  pivovarské  usazují  konšelé,  a  ti  dva  aby  hleděli  k  starším 
;ladovníkům,  kteréž  bezpochyby  volil  cech.*)  Také  v  Kutné  Hoře 
conselé  „vedle  práv  svých  psaných"  cechmistry  obnovovali  řeme- 
slům sarai;  ba  do  r.  1473  sázeni  od  konšelů  i  cechmistři  havířští, 
eprv  potom  (od  r.  1476)  cechmistři  havířům  posazováni  od  kon- 
íelů  pospolu  s  mincmistrem  na  Vlaském  dvoře.') 

Naproti  tomu  v  této  periodě  již  obyčejno,  že  cech  sám  volí 
>obě  cechmistry.  Ze  starších  dob  řezníci  tím  právem  byli  nadáni. 
ilikmund  jim  potvrzuje  r.  1437  právo  svobodné  volby,  a  král  Vladi- 
ilav  dí  ve  svém  stvrzení  r.  1516,  že  pry  „od  prvopočátku  výsad 
ívých  starší  sobě  sami  v  řemesle  svém  sadili  a  soudy  o  krámy 
irželi,  jakž  registra  starodávná  mají  na  to".*) 

Není  pochyby,  že  řezníci  byli  v  tom  ostatním  cechům  vzorem 
lby    se    domáhali    volby    svobodné.    Konšelé    povolili,   ale  vždy  a 

')  Soudíme  to  z  prvního  článku  statut,  jimiž  konšelé  káží,  aby  všickni 
Kxidáni  byli  cechmistrům,  >od  nás  ustanoveným <.  Arch.  Č.  XIX.,  485.  Horické 
nus.  Opis.  Ale  možná  i  to,  že  >u9tanoviti«  zde  značí  tolik  co  »stTrditi«. 

*)  Arch.  pražs    Miscell.  15.  P.  15. 

')  Cechmistři  havířští  zpěčovali  se  již  r  1467  sázení  svému  od  inéstské 
ady,  chtéjíce  býti  voleni  od  král.  úředníka,  mincmistra.  Tvrdili,  že  konšelé 
)regérští  a  minciřští  také  jsou  od  mincmistra  sázeni  na  Vlaském  dvoře,  a  ha- 
rířské  dílo  jest  jako  prvnéjSí  na  horách.  Také  nechtěli  slouti  cechmistry  než 
staršími  Ale  Jiří  král  nedovolil.  Za  krále  Vladislava  strh]  mincmistr  Beneš 
;  Weitmile  sázení  šephmistrů  havířských  na  sebe,  ale  pozval  radu  městskou 
[  tomu  R.  1476  pak  cechmistři  a  rada  svolili  se  sázeti  ono  představenstvo  ha- 
rirské  spolu  s  mincmistrem.  Arch.  kutnoh.,  č.  34/2,  č.  78,  č.  113,  č.  7'23/l 
ípisy  v  zemsk.  arch.  Winter,  Obraz  II.,  399. 

*)  Arch.  roudnic.  Reg.  Sigism.  VI.  Arch.  pražs.,  6.  19.  17. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


6f>2  Kniha  III.  8.  Autonomie  cechft. 

všudy  vyhradili  sobě  mistry  zvolené  potvrzovati  nebo  i  prom&ůo- 
váti.  Na  prostřední  cesté  mezi  volbou  konšel  a  volbou  cechovní 
byl  řád  pekařů  novoměstských,  jenž  r.  1444  kázal,  aby  starší  byli 
v  cechu  voleni  „s  panskou  vůlí  i  radou".*)  Cech  tedy  volil,  ale 
konšelé  měli  před  volbou  slovo.  Že  konšelé  mohli  volbu  cechmistru  i 
mocné  proměňovati,  to  bylo  —  aspoň  pražským  cechům  —  ne- ' 
milo;  r.  1483  po  obecné  bouřce  proti  konšelům  cechové  vymohB 
sobě  snesením  obcí  Pražských,  aby  konšelé  na  volbě  cechmistru  | 
nic  neměnili.*)  Tušíme  však,  že  se  takové  svobodě  netěšili  na 
dlouze. 

Větší  rozmanitost  stran  dosazování  cechmistru  shledáváme 
v  městech  poddanských.  Jedna  forma  je,  že  konšelé  působí  ve 
volbu.  V  Třebenicích  vrchnost  o  volbu  se  nestarala,  ale  za  to  kon- 
šelé stanovili  krejčím  (a  zajisté  i  ostatním),  kdyžby  cech  chtěl 
starší  čtyřmistry  voliti,  „aby  to  okázali  při  radě  a  před  konšely."'! 
Jiná  forma  v  Rychnově.  Dle  tamějších  statut  řeznických  z  r.  1471 
pán  nebo  vrchnost  volí  jednoho  cechmistra,  řezníci  v  cechu  voli 
druhého.*)  Třetí  způsob  jest  podle  vzoru  v  městech  královských: 
cechmistry  bez  překážky  pána  a  konšelů  volí  sobě  cech  sám,  ale 
tvrzení  jich  náleží  konšelům  a  někde  i  vrchnosti.*)  Konečně  vy- 
skytujjB  se  i  ten  řád,  že  konšelé  volí  cechmistry  sami,  nikoho  se 
netážíce.*) 

Volba  se  děla  v  cechu  všelijak.  Obyčejně  navrhovali  letití 
mistři  některé  kandidáty  ze  svých,  mladší  také  ze  svých,  a  dosa- 
vadní cechmistři  vybrali  dva  nebo  čtyři  za  cechmistry  nové.  Kde 
rada  voUvala,  tu  obyčejně  odstupující  cechmistrové  přinesli  do  rady 
ceduli,  na  níž  sepsáni  kandidáti. '') 

V  Kutné  Hoře  pak  stran  havéřů  stalo  se  zvykem,  že  minc- 
mistr a  rada  městská  jakožto  vrchnost  vydali  cedule  po  kostelich 
vybízejíce,    aby  se  havíři    sešli   na  dvůr  vlaský,   usedlí  i  neusedli* 


')  Arch.  Pražs.,  Miscell.  15.  E.  1. 

»)  Tomek,  D.  P.  VIII.,  877. 

■)  Méstská  kniha  třebenická  z  r.  1434,  str.  4. 

*)  Sedláček,  Rychnov.  44. 

5)  Tak  v  statut,  souken.  v  Kostelci  n.  Oři.  r.  1512  (Arch.  Pam.  VIL.  9? 
tak  stanoveno  v  zřízení  pardubském  váem  cechům.  (Arch.  Ces.  XVII.,  IW- 
r.  1512). 

•)  V  Mlad.  Boleslavi  r.  1518  u  kovářů  a  j.  Kniha  bolesl.,  6.  A.  10. 7 
V  Turnove  byl  to  >starobylý  řád<.  Acta  forens.  183. 

7)  Stejné  tak  v  PolSté.  Steslowicz.  Kwartainik.  VL  2.  299. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cedunisirft  Tolení.  668 

Kněží    na   kázáních    den    a  hodinu    schůze  oznamovali.   V  schůzi 
pak  dosavadní  starší  haveřského  ^  cechu  předstupovali  před  „vrch- 
nost" s  ceduli  s  jmény   kandidátů.    Rada  vybírala  a  vyvolení   na- 
psáni od  radního   písaře    zvlášť  a  hned  vedeni    do  veliké  světnice, 
a  tu  starší  roku  předešlého  dekovali  vrchnosti,  že  v  potřebách  jich 
ráčila  je  milostivě  vyslýchati,  a  o  spoluďenech  cechovních  oznamo- 
vali chvalné,   že   poslušnost    zachovávali.    Potom  vrchnost  učinila 
starším  diky,  že  jsou  pokojně  členstvo  spravovali ;  pak  je  z  úřadu 
propustila,  a  jiné  osoby  vyhlášeny.  Volené  osoby  promluvily  k  vrch- 
nosti městské,    aby  ráčila  pořádku  v  potřebách  jeho    opatrovati ; 
k  tovaryšstvu  cechovnímu  pak  žádost  učinih,    aby  se  volně  zacho- 
vávali, že  starší  v  potřebách  jejich  rádi  při  nich  státi  chtějí. 

Tento  volební  řád,  zapsaný  r.  1615,*)  jest  zvyk  starší,  a  ne- 
pochybujeme, že  v  hlavních  rysech  byl  obvyklým  v  Hoře  i  v  ostatních 
řemeslných  organisacích,  a  že  i  mimo  Horu  takový  řád  volebný 
leckde  býval  oblíben. 

Z  Litomyšle  z  cechu  ševcovského  (r.  1526)  známe  formu  vo- 
lební, poněkud  jinou,  která  také  asi  nebyla  platnou  jenom  tam. 
V  schůzi  cechovní  starší  cechmistři  totiž  kázali  šesti  osobám  ven 
\7sl0upiti.  Z  těch  šesti  vyšlých  dvě  osoby  voleny  za  cechmistry, 
naeež  zavoláni  mistrové  a  s  dosavadními  cechmistry  brali  se  na 
radní  dům  před  konšely,  žádajíce  za  propuštění  starých  a  potvrzení 
nových,  při  tom  dáno  konšelům  pocty,  16  bílých  peněz  českých, 
kterýchž  sedm  za  groš  jde,  podle  obyčeje  starodávného.*)  V  Pardu- 
bicích platily  ceny  za  potvrzenou  cemistril  po  2  groších  bílých 
(r.    1515).')  Jinde  více,  méně. 

Af  při  volbě  cechmistrů  působení  měli  konšelé  jakékoli,  to 
všude  stejno,  že  nově  zvolení  povinni  byli  přísahati  konšelům  a  vší 
obci,  čímž  nejzřejměji  prohlášena  závislost  správců  cechovních  na 
správcích  městských.  Ovšem  v  městech  královských  v  přísahu  vpo- 
jeno  někdy  i  jméno  královo,  a  v  městech  poddanských  jméno  uro- 
zené vrchnosti.  V  Stříbře  přísahali  starší  nad  řemesly  purkmistrovi 
a  pánům,  obecním  starším  a  vší  obci,  že  budou  svůj  úřad  spravo- 
vati věrně  a  pravě,    toho   jinak    nečiníce   pro  přízeň  ani  nepřízeň, 


')  Arch.  kutnoh.,  č.  171.  V  témž  arch.,  6.  618/1  je  seznam  stardích  od 
í.  1453—1529.  B^alo  jich  po  čtyřech,  ale  také  nékdy  šest  (1488)  i  sedm  (1497)» 
z  Kaňku  voleni  2,  pozdéji  po  fityřech. 

*)  Idb.  memorab.  z  r.  1360,  foU  3. 

*)  Kil  pardubic.  méstská  rudá.*  Zřízení  pardub. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


664  Kniha  III.  8.  Autonomie  eechft. 

pro  strach  ani  pro  dary.  (1503.)*)  Koželužským  cechmistrúiii 
novoméstským,  kteh  v  nějaké  h^dce  neposlechli  výpovědi  kon- 
šelské a  tudíž  při  své  přísaze  se  nezachovali,  konšelé  r.  1615  vy- 
dali přísahu  novou,  kterouž  slibovali  Bohu,  Matce  jeho  i  všem 
svatým,  nejjasnějšímu  králi  Vladislavovi,  panu  purkmistru  a  pánům 
i  starším  a  obci  úřad  cechmistrství  podle  práva  svého  a  podle  ortele 
výpovědi  panské  věrné,  pravé  a  upřímně  řediti.*)  Litomyšlšti  cech- 
mistři  v  polou  století  XV.  přísahali  a  slibovali  Bohu,  pánu  Jeho 
Milosti,  purkmistru,  konšelům  a  vší  obci  věrnost,  poslušnost  ve  drt* 
v  noci,  pilnost  v  řemesle  vésti,  aby  se  spravedlnost  v  prodeji 
i  v  kupování  chudému  i  bohatému  dála.^)  Že  v  úřadě  svém,  od 
Jeho  Milosti  pána  a  od  purkmistra  a  konšelů  sobě  svěřeném,  budou 
věrně  činiti  chudým  jako  bohatým,  hostem  jako  domácím,  to  slibo- 
vali cechmistři  řemesel  pardubických.^) 

Z  těch  několika  vybraných  dokladů  znáti,  že  závazky  a  přísahy 
konšelů  v  podstatě  všude  stejný,  jen  v  městech  poddanských  je«: 
poníženější  jejich  zvuk  poněkud  význačný.  Jestliže  v  statutech,  po- 
tvrzených Janem  Šlechtou  ze  Všehrd  kovářům  v  Kostelci  nad  Lab. 
čte  se,  že  přísaha  cechmistrům  se  vydává  „jako  jiným  konšelům*".^) 
svědčí  ten  statut,  že  vrchnost  na  poddané  své  konšely  i  na  cech- 
mistry  shlížela  dolů  stejně. 

Pro  svou  přísahu  sluli  cechmistři  velmi  zhusta  jen  uústry 
„přísežnými".  Dosazováni  byli  na  rok  i  na  déle  dle  vůle  vrchno5li.*i 
Zvolený  cechmistr  volby  obyčejně  nesmíval  zamítati,  sic  byl  po- 
kutován.^) 

Cechmistři  této  doby  bývali  jen  směrem  dolů,  k  mistrům  ve 
spolku,  dosti  mocni;  směrem  nahoru,  k  vrchnosti,  bývali  závislí. 
V  některých  organisacích  principem  bylo,  co  čteme  v  statutách 
novoměstských    sladovníků    r.  1456,    že    se    cechmistři   totiž    mají 


*)  Kniha  stfibská,  fol.  77. 

*)  Arch.  pražs ,  č.  2075,  f.  J    10. 

*)  Na  desce  knihy  Lib.  inscription.  ab  aniio  1440  je  ta  pfisaha.  Arrh. 
litomySl. 

*)  Knihy  méstské  rudé  z  Pardub.  r.  1616,  fol.  15. 

•)  Arch.  mus.  Kostelec.  R.  1521.  ftád  vzat  z  Mélníka. 

*)  Jsou  na  rok,  >lečby  je  páni  při  tom  zůstaviti  chtéli  déle«  Statuta  (k- 
kafů  novoměstských  z  r.  1444.  Arch.  pražs.  Misceil.  15.  E.  ].  Arch.  Česky. 
XIV.  442. 

*)  U  soukenníků  přerovských  r.  1498  až  hřivnou  stříbra.  Arrh.  C&ki 
XVI.,  62a 


Digitized  by  VjOOQ IC 


GechmistrA  práce.  665 

spravovali  „panskú  radií  a  pomocí".*)  Tuf  přec  autonomie  hodně 
íilačena. 

Naproti  tomu  i  v  cechu  tuze  závislém  zase  platnou  byla  zá- 
sada, kutnohorským  statutem*  vyjádřená  r.  1437,  cožby  cechmistři 
k  obecnému  dobrému  ustanovili,  ode  všech  mistrů  aby  pevné  bylo, 
kdo  by  se  zpíčil,  dá  věrduĎk  (15  grošů)  pokuty  a  po  třetí  složí  se 
um  práce  na  rok.*)  Jen  chtívali  konšelé,  když  mělo  neposlušnému 
mistru  řemeslo  býti  složeno,  o  tom  prve  věděti.*)  Arci  tím  méně 
cechmistr,  když  se  provinil  proti  cechu,  směl  býti  bez  vědomosti 
konšelů  pokutován.  Tak  r.  1501  kolínští  konšelé  ustanovili,  po- 
hněvavše se,  protože  řezníci  zavřeli  svého  eechmistra  Matouše.*) 

Od  cechu  samého  byU  cechmistři  často  obmezováni  tím,  že 
přidáván  jim  k  radě  některý  mistr  z  cechu,  V  tom  konšelé  oby- 
čejně nechávali  cechu  volnost,  nepletouce  se  do  volby.*)  Cechmistři 
také  sami  přibírali  si  k  radě  některé  mistry,  bylo-li  nesnadné  roz- 
hodování nebo  chtěli-li  míti  kontrolu  na  odražení  potomních  výtek. 
I  ti  poradcové  sluli  „staršími"  (seniores),  poněvadž  asi  ze  starších 
zkušenějších  mistrů  byli  vybíráni.®) 

Odměnu  cechmistři  mívali  v  přednostech  živnostenských  (někde 
užívali  předních  krámů),  brávali  část  z  peněz  pokutních.  Že  mají 
bráti  díl  pokut,  čteme  poprvé  v  statutech  kabátníků  novoměstských 
r.  1448,')  ale  nepochybujeme,  že  to  byl  dávnější  zvyk. 

Funkcí  cechmistrovskou  bylo  nejprv  zastupovati  cech  ja- 
kožto korporaci  proti  cizím  osobám  i  proti  vlastním  spolučlenům. 
Dále  měli  povinnost  chovati  pokladnici,  do  níž  kladeny  pří- 
spěvky a  pokuty;  z  ní  také  vydávány  půjčky  a  podpory  členům  a 
spravována  útrata  na  kostelní  ceremonie  a  zbroj  cechovní  a  jiné 
potřeby.    Obyčejně  v  pokladnici   pro   stálou   útratu   a  půjčky  ne- 

')  Arch.  pražs.,  č.  848.  62. 

*)  Arch.  zems.,  opisy  z  Hory  z  knihy  C.  40. 

')  Doklad  z  r.  1442,  když  zdvihla  se  na  Novém  mésté  >repugnatio  quo- 
nindam  doliaiorum  centra  seniores<.  Cechrnistrům  pHpudténo  právo  vyloučiti  ty 
bednáře  z  řemesla,  ale  >cum  scitu  consulum*.  Arch.  pražs.,  6.  2088.  F.  2.  Vý- 
pisek dra  Teige. 

*)  Kniha  kolínská,  fol.  8.,  opis  v  zemsk.  arch.  1501. 

')  Arch.  kutnoh.  81/2,  opis  v  zemsk.  R.  1467. 

•)  Na  př.  u  flevců  novoměstských  r.  1442.  Arch.  pražs.,  č.  2088.  D.  20. 
I  v  knimlovském  cechu  sladovnickém  r.  1516  jsou  >dva  přísežná  a  dva  stardí 
^  nim  pfidaná<.  Arch.  Pam.  XIX.,  810.  Gross. 

O  Arch.  pražs.,  Miscell.  16.  P.  11. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


666  Kniha  III.  8.  Autonomie  cechfi. 

bývalo  mnoho  peněz  hotových;  malíři  staroměstští  měli  r.  1626 
jen  půl  druhé  kopy  a  7  grošů  v  pokladně,  když  ji  odevzdávali  cech- 
mistru  Ondřejovi,  malíři  a  Václavu  Kloučkovi,  sklenáři.*)  Mimo- 
chodem budiž  zmíněno,  že  v  této  době  pušky  cechovní  nebyly  po- 
řizovány ještě  tak  nádherně  jako  v  době  následující,  renesanční. 
Byly  to  pušky  sprostné,  plechové.*) 

Ročně  byli  cechmistři  povinni  činiti  počet  cechu  a  novým 
cechmistrům,  kteří  přejímali  pokladnici.  Neobyčejná  kontrola  stano- 
vena r.  1445  v  artikulích  novoměstských  uzdářů,  prý  ročně  nechf 
čtyřikrát  cechmistr  ukazuje  mistrům  „klenoty".*)  Vykládáme  si  tu 
hustou  kontrolu  tím,  že  byl  cechmistr  na  onen  čas  jediný,  tedy 
musil  více  hlídán  býti  nežli  dva,  kteří  se  hlídali  navzájem. 

V  městech  poddanských  bývala  tou  příčinou  autonomie  — 
aspoĎ  někde  —  dosti  ubohá.  Tak  na  příklad  v  řeznických  statutech 
pardubských  r.  1510  čteme,  že  cechmistr  nesmí  penězi  „hejbať* 
bez  úředníka  (ze  zámku)  a  bez  vědomosti  vrchnostenské ;  stejně  tak 
nařízeno  v  Pardubicích  ševcům  a  bezpochyby  i  všem  ostatnín] 
cechům  tamějším.  Stejně  bylo  obvyklo  v  Rychnově  v  cechu  řez- 
nickém dle  statut  z  r.  1521.*) 

Třetí  prací  cechmisterskou  byla  policie  mravnosti;  bylo 
jim  hleděti,  aby  se  zachovávaly  řády  od  města  vydané  i  cechovní  naří- 
zení disciplinárná.  Nařízení  bývala  od  vážných  věcí  až  po  zákaz,  aby 
jeden  druhému  nevskakoval  v  řeč,  nejrozmanitějšího  druhu.  Nej- 
častěji  v  statutech  čítáš  o  neděli;  zvláště  řezníkům  zakazováno 
v  neděli  zabíjet,  kovářům  bráněno  v  nedělský  den  kovati;  hrnčířům 
novoměstským  r,  1488  hroženo  pokutami  po  libře  vosku  až  i  vy- 
loučením z  řemesla,  kdyby  který  dělal  hrnce  nebo  ožíhal  po  slunci 
na  neděli  nebo  na  jiné  svátky.*)  Svátky  bývají  v  statutech  ce- 
chovních nezřídka  jednotlivě  vyčítány,  aby  nebylo  mýlky.  Také 
uváděn  svátek  Jana  z  Husince.  Ale  v  řádě  sladovníků  pražských 
z  r.  1509  připsáno  rukou  něco  pozdější,  že  ten  den  může  spíláno 
býti.  Tak  prý  se  snesli.^  V  ty  dny  pak  i  v  nedělské  dni  rjThtíiř 


•)  Rukop.,  ft.  2.  Krásoum.  Jednoty.  81.  82.  Rok  potom  méli  2*/,  ^opy 
■)  Arch.  pražs.,  fi.  2094.  J.  10.   Zpráva  o  pušce  novoměstských  provazníku 
r.  1487. 

•)  Arch.  pražs.,  MisceJl.  15.  P.  6. 
*)  Arch.  mus.  Pardubice.  Arch.  Ces.  XX.,  305. 
•)  Arch.  Ces.  XIV..  485.  Pergam.  v  arch,  mus. 
•)  Arch.  pražs.,  6.  348.  16. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Gechmistrů  práce.  667 

městský  s  cechmistry  chodíval  po  dílnách  a  dohledal.  Vrchnost 
rnéstská  však  zůstavovala  sobě  právo  připouštěti  v^imky.  Na  př. 
řezník  plzeňský  směl  v  neděli  a  ve  svátek  bíti,  když  cechmistři  a 
praelát  (děkan)  dovolil,*)  kováři  směli  v  neděli  kovati,  když  toho 
pilná  potřeba;  mistrům  a  sousedům  novoměstským  se  při  tom  jen 
to  ukládalo,  aby  prve  ohlásili  cechmistru  nebo  jinému  sousedu 
pod  pokutou.*)  Skoro  směšně  zní,  vstavil-li  Petr  Vok  z  Rožmberka 
svým  krejčím  r.  1489  rozkaz  svěcení  neděle  a  svátků  i  svatvečera 
před  těmi  dni,  ale,  jde-li  o  pilnou  potřebu  panskou,  že  šíti 
mohou.*) 

Další  činnost  cechmistru  vyplývala  z  jich  jurisdikce,  která 
byla  nejpodstatnější  částkou  cechovní  autonomie.  Cechovní  soud- 
nictví mělo  kompetenci  společenstevní,  přináleželi  k  němu  všickni 
řádní  členové  cechu,  totiž  mistři,  i  ti,  kteří  byli  jen  v  cechovní 
ochraně,  tovaryši,  učedníci,  vdovy  řemeslnické.  Soud  cechmisterský 
byl  instancí  prvou,  konšelé  městští,  k  nimž  šlo  odvolání,  byli  sto- 
licí druhou.  Král  nebo  zástupce  jeho,  podkomoří,  mohl  býti  instancí 
nejvyšší;  v  městech  poddanských  často  docházelo  k  poslednímu 
slovu  teprv  před  vrchností  nebo  jejím  úředníkem.*) 

Co  k  soudu  cechovnímu  náleželo,  to  zásadně  vysloveno  v  sta- 
tutech novoměstských  kovářů  r,  1524;  prý  soud  cechmistru  roz- 
hoduje Jen  ve  věcech  řemeslu  příležitých,  ježto  by  se  cti  a  hrdel 
nebo  pokut  městských  nedotýkaly".*)  Proto  zcela  správně  r.  1625 
krejčovští  cechmistři  Nového  města  oznámili  stranám,  že  jim  „o  čest 
?ouditi  nenáleží  než  purkmistru  a  konšelům ".•)  Mínili  čest  mesián- 
skou. Tedy  náležely  do  kompetence  soudu  cechovního  sporné  věci 
uvnitř  organisace  řemeslnické,  spory  mezi  mistry,  spory  mistrů 
s  tovaryši,  hádky  v  příčině  produkce,  obchodu,  dluhy ;  náleželo  cech- 
mistrftm  pravoplatně  rozhodovati  i  v  malých  věcech  trestních, 
v  přečinech  proti  statutům,  při   neposlušnosti,    při  porušené  svor- 

*)  ftád  z  r.  1608.  Arch.  mus. 

•)  Arch.  Český  XIV.,  449. 

*)  Arch.  Pam.  XIX.,  307. 

*)  Neobyčejné  dlouhou  a  klikatou  instančni  cestu  méli  sobéslavStí  krejčí 
(dle  statut  z  r.  1446)  stran  cizoložstva:  napřed  cechmistři  kárají  a  opravují,  po 
nich  farář,  pak  purkrabí  chúsnícký  a  oufedníci  vrchnostenští,  ti  podávají  na 
lioiidely  a  od  téch  k  Jeho  Milosti  pánu  jde  odvolání.  Arch  Pam.  XVII.,  692. 

*)  Z  pamet.  knih.  táb..  fol.  91.,  opis  v  zemsk.  arch. 

•)  Arch.  pražs.  6.  1046.  U.  18. 


Digitized  by  VjOOQIC 


668  Kniha  UI.  8.  Autonomie  cechft. 

nosli    nadávkami    nebo    bitím,    když   kým    nařčena    čest    cechu  a 
řemesla. 

Arci  nebyla  soudcovská  oprávněnost  v  cechu  vždy  a  všude 
stejná.  Stav  cechovního  soudnictví  se  různil  časem  a  místem,  jen 
to  lze  udati  za  pravidlo,  že  větší  byla  cechovní  kompetence  v  mě- 
stech královských,  obmezenéjší  v  poddanských,  celkem  však  nebyla 
nikde  v  této  periodě  tak  sklíčena  jako  v  následující.  Což  pyšnír 
zní  ustanovení  maUřů  staroměstských,  uvedené  v  článcích  z  r.  1474. 
byla-li  by  pře  mezi  mistry  vzata,  jakž  mezi  nimi  cechmistři  vy- 
řknou, to  bez  odporu  a  všeliké  výminky  ihned  podstupte,  pakli  by  | 
toho  učiniti  nechtěli,  z  cechu  ven  vyvrženi  buďte.*) 

To  znamená,  že  malíři  chtěH  míti  soud  svůj  bez  appeUact 
k  městu,  tedy  že  chtěli  býti  první  a  poslední  instancí.  Z  téže  pří-  \ 
činy  zle  bývaly  cechy  pohoršovány,  jestliže  některý  všetečný  mistr 
vytrhl  se  ze  soudu  cechmistrského  a  pominuv  první  instance,  ihned 
utíkal  se  na  rathouz.  Též  malíři  staroměstští  již  r.  1441  snesli  si 
o  nejhorší  pokutě,  že  bude  řemesla  prázden,  kdo  by  se  z  mistró 
vytrhl  a  chtěl  sám  svévolně  býti  proti  svolení  misterskému,  a  ža- 
loval by  „pánům**  (rozuměj  konšelům)  nebo  komužkoli.  Viděli 
v  tom  pohanění  řemesla.*)  Ale  lze  oznámiti,  že  nejedni  konšele 
vracívali  věc,  která  jim  s  pominutím  první  instance  bývala  podána. 
Cechové  dovedli  toho,  že  i  sousedé  a  jiní  lidé  necechovní  muslL 
žaloby  na  mistry  —  zvláště  na  dlužníky  —  podávati  k  soudu  cech- 
mistrskému.  Věřitel  af  na  mistra  nežaluje  „pánům"  ani  rychtáři 
než  „cechmistrům",  a  teprve,  kdyby  ti  nemohli  nic  poříditi,  nia 
žalováno  býti  k  pánům.  Tak  nařizuje  statut  řezníků  rychnovských 
r.  1473.')  Utekl-h  se  v  příčině  řemesla  soused  se  žalobou  rovně  a 
hned  k  rychtářům  nebo  ke  konšelům,  bylo  pohoršení  v  cechu.  Za 
to  zase  statuta  (na  příklad  řezníků  všech  měst  pernštejnských,  Par- 
dubic a  j.)  hrozila,  kdyby  mistr,  pro  dluh  u  cechmistrů  žalovaný, 
dluhu  popřel,  ihned  hledej  člověk  mistra  toho  právem  u  rychtáři'. 
To  už  skoro  jako  trest.  Měl-U  mistr  jednoho  řemesla  stížnost  n:i 
mistra  řemesla  jiného,  to  ještě  nejspíš  utíkali  se  rovně  ke  konšelům. 
což  ovšem  bylo  skoro  jako  nedůvěra  k  soudu  cechovnímu.*) 

*)  Knih.  bratrstva,  vyd.  Páterovo  a  Tadrovo,  str.  84. 

*)  Sneseni  tý6e  se  také  závaznosti  pH  Teškeré  legislatuře  cechovní.    Ki.iii. 
bratrstva  73  a  nási.  Opakováno  v  článcích  r.  1474,  sir.  87. 
■)  Sedláček,  Rychnov,  46. 
«)  Přiklad  r.  1460  v  knih.  arch.  prais.,  e.  2066.  J.  14. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Gechmistrft  prtLce.  669 

Zdá  se,  že  v  příčině  dluhů  bývaly  mezi  soudem  městským  a 
>oudem  cechovním  kompetenční  spory,  svědčíf  tomu  usnesení  obce 
Xového  města  (ale  teprve  v  periodě  následující,  r.  1532),  jímž  dluhy 
^na  cechu"  kterémkoli  odkazují  se  k  starším  těch  cechů;  dlužník 
má  předkem  býti  obeslán  před  ně;  „pakli  by  odpor  byl  o  dluh, 
ježto  by  se  řemesla  nedotýkal,  tehdy  mistr  má  obeslán  býti  ku 
právu,  které  soudí  o  dluh".*) 

Geehmistři  mohh  rozsuzovati  sami,  ale  někdy  neváhali  ochotně 
přibrali  si  některého  mistra  z  cechu.  To  bylo  zvlášť  nutným,  byUi 
cech  rozmanité  složen  a  mistr  žalován  z  řemesla,  cechmistry  ne- 
zastoupeného.  V  statutech  malířů  pražských  r.  1474  čteme  o  star- 
ším zvyku,  když  jsou  cechmistři  a  mistři  obecní  (cech)  jednostejně 
svomi,  aby  se  ve  přích  nedvojili,  cechmistři  af  soudí  všecko,  nebof 
cechmistři  a  obecní  jsou  cech  jeden ;  nejsou-H  jednostejní,  tedy,  do- 
lýče-li  se  ta  pře  maléřův,  buď  přestáno  na  cechmistru  maléřském, 
pakli  sklenářův,  buď  přestáno  na  jednom  mistru  sklenáři,  který  by 
z  obecních  k  tomu  byl  volen ;  a  což  ti  vyřknou,  tak  buď,  a  žádný 
tomu  neodpírej  pod  pokutou  mistrskou  (cechovní)  a  kázní  panskou 
(od  konšelů  trest).*) 

Nelrval-li  sobě  soud  cechniistrský  rozhodnouti,  sám  odevzdával 
vóc  soudu  konšelskému.  V  některých  statutech  zřejmě  nařízeno,  seč 
by  cechmistři  sami  nebyli,  aby  vznesli  na  konšely  nebo  na  rych- 
táře.') Nutno  bylo  soudní  věc  konšelům  v  moc  dáti,  byli-li  cech- 
mistři sami  spornou  stranou  proti  komukoli,  či  hádalo-li  se  v  cechu 
řemeslo  dvojí. 

Dosti  často  se  stávalo,  že  místo  soudu  jakéhokoli  dána  sporná 
věc  na  ubrmany  čili  přátelské  rozsudí.  Příklad  máme  z  r.  1418, 
kdy  novoměstští  měšečníci  volí  si  jednoho  ubrmana,  a  mistr,  jenž 
se  s  nimi  hádá,  volí  si  druhého,  vše  to  s  vůlí  konšelskou.*) 

Řízení  v  cechu  bývalo  stručné,  soudíme  tak  ze  zápisů  doby 
následující.  Tušíme,  že  ani  beztrestní  sporníci  neodcházeli  po  roz- 
souzení cechmisterském  lacino.  V  statutě  řezníků  plzeĎských  naři- 
zuje se  r.   1608,    kdo  padne  v  rozepři,  aby  dal  pokladně  půl  kopy 


')  Arch.  pražs.,  č.  989.  Poslední  list. 
■)  Knihy  bratrstva.  Patera,  Tadra.  87. 

•)  R.  1444    u    noToméstských   pekařů;    r.  1481    u    malostranských    Sovců, 
veleSníků. 

•)  Arch.  pražs.,  d.  2079.  J.  2. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


670  Kniha  III.  8.  Autonomie  cechA. 

grošů  (asi  míšeňských).*)  Patrně  tu  mél  zákonodárce  na  mysli  vý- 
strahu, aby  se  mistři  zbytečné  nepřeli. 

Pokuty  nebo  „viny"  placeny  obyčejně  penězi  či  voskem,  řidčeji 
býval  provinilý  mistr  odsouzen,  aby  platil  pivem.  Některá  pokuta 
sáhla  tak  hluboko  v  měšec,  že  musila  býti  i  na  domě  vinnikové 
pojišťována.*)  Ale  na  druhou  stranu  i  to  bývalo  zvykem,  že  cecl 
mistři  v  pokutách  již  vyřčených  mohli  činiti  milost  a  slevovati 
z  nich  i  odpouštěti  docela.') 

Někdy  k  peněžitému  trestu  připojeno  vězení.  To  byl  trest,  při 
němž  městská  správa  musila  býti  na  pomoc  brána,  nebof  ceob-| 
mistři  neměli  exekutivy.  Proto  také  jasně  rozlišovala  statuta  praž- 
ských malířů  „pokutu  městskou"  (peněžitou)  od  „panské  kázně- 1 
(což  bylo  vězení  na  ralhouze),*)   tato.  se  „trpí",  ona  se  „skládá-. 

Zvláštního  zahanbujícího  rázu  trestem  na  nehodné  pekaře  byl 
koš,  v  němž  vyzdvižen  vinník  nad  louži,  aby  uřízna  provaz  do  louže 
i  s  košem  se  skácel.  Nechtěl-li  se  uřezati,  visel,  až  ho  omrzelo. 
Tento  trest,  vymyšlený  v  starých  právech  městských  a  podle  při- 
kladu norimberského  i  v  Praze  stanovený  již  ve  XIV.  století,  vy- 
skytuje se  v  řádech  zřejmě  teprve  v  této  době.  Poprvé  čteme  o  kosi 
na  pekaře  v  statutech  krumlovských  r.  1443,^)  ale  nevíme,  že  by 
na  někom  byl  proveden. 

Těžkým  trestem,  jenž  týkal  se  hospodářské  existence  mistrovy, 
bylo  odsouzem',  aby  na  čas  zavřel  dílnu  nebo  krám,  čili  aby 
„světil",  a  nejtěžší  pokutou,  byl-li  odsouzen  k  ztrátě  živnosti.  Protn 
si  vrchnosti  městské  zanechávaly  právo  k  takovému  vyloučení  po- 
volovati či  nic.*) 

*)  Výtah  z  artikulů.  Opis  v  zemsk.  arch.  1508. 

■)  Na  př.  r.  1446  v  Traze  (Nové)  Brožek,  kloboučník  propadl  »viny«  přeli 
mistrům  kiobou6m'kům  15  liber  vosku,  kterýžto  vosk  má  jim  dáti  na  sr.  Mir- 
lina,  a  tócb  15  liber  vosku  zapisuje  na  svém  dome ;  pakU  by  toho  viiskL 
na  rok  svrchu  psaný  nedal,  aby  řemesla  prázden  byl.  Arch.  prais.,  6.  2064 
f.  A.  7. 

•)  Statut  novoměstských  provazmků  z  r.  1446.  Arch.  Ces.  XIV.,  463. 

*)  Artikule  z  r.  1474  ukládají  kromé  jiného  mistrům,  aby  drželi  statuU 
>to  držáno  buď  pod  pokutu  mistrskú  a  kázni  panskú«.  Pangeri  (Buch  d.  Malér 
zech.  127)  dobře  tuSí,  že  herrenbusse  je  na  rathouze,  ale  mini,  že  jsou  to  straf 
gelder.  Proli  tomu  Patera,  Tadra  (knih.  bratr.  mal.  20)  chybné  vztahuýi  to  pnuz" 
na  tovaryše,  proti  nimž  prý  jsou  mistři  pány. 

*)  Arch.  Pam.  XIX.,  195.  Gross.  O  koSi  v  Némcích;  Httllmann,  Stftdieweř 
í.,  78.  IV.,  80. 

*)  V  statut,  tkalců    rožmberských  r.  1506    čte    se,    že  nepoctivého    mistn 


Digitized  by  VjOOQ IC 


:uta  vyvržení  z  cechu  však  mohla  býti  milostí  proměněna 
ř.  Čteme  v  artikulích  malířů  r.  1474,  kdyby  vyvržený  k  mi- 
šel,  takový  nejprv  panskou  kázeň  aby  trpěl  a  potom  aby 
kuty  položil,  z  té  kopy  obdrží  páni  (na  radnici)  20  grošů, 
10,  ostatek  cech.*) 
echovních   statutech    nebývá    sazba   pokut    ani   měst  sobě 

ani  v  témž  městě  při  všech  řemeslech  stejná.  Stejný  pře- 
restán  velmi  nestejně  časem,  místem  i  řemeslem. 
L  důležitá  úloha  cechmistrů  bývala  ta,  kterou  měli  jakožto 
ivnostenské  policie.  Bylo  to  dědictví  již  z  periody 
.  Živnostenská  policie  slušela  vlastně  konšelům,  a  ti,  zvláště 
1  potravních,  nedali  si  jí  nikdy  z  ruky  všecku,  ale  konšelé, 
e  jim  vidělo,  brali  cechmistry  sobě  na  pomoc  a  skládali  na 
Lostenskopolicejní  dohledy  v  přenesené  působnosti  s  větší 
enší  pravomocí.  Oddávána  jim  kontrola  technické  produkce 
1  řemeslné  práce;  odevzdána  jim  revise  dílny  i  trhu  s  dů- 
často  vyjádřeným  a  do  statut  pojatým,  aby  odběratelům, 
ídála  se  škoda.  Již  na  počátku  této  periody  právo  řečené 
7ské    nařizuje,    aby  v  každém    řemesle  a  obchodu  byli  dva 

kteří  ohledávají,  aby  se  obci  spravedlivě  stalo.*)  A  stejně 
onec  naší  periody  čteme  v  zřízení  pardubském  (r.  1512), 
1    ohledávali  v  každém    řemesle,    by    se    obci    stalo    spra- 

také  cech  sám  ukládal  cechmistrům  kontrolu  díla  a  odbytu 

řemesla.  To  byl  morální  chvalitebný  popud,  vyšlý  z  pýchy 
,  která  vedla  řemesla  v  jich  pěknější  době,  ač  nelze  popírati, 
rošt  mistrů  mezi  sebou  a  strach  neslušné  soutěže  je  pudil 
)y    chtěli  a  snášeli   všelikteraké  i  tuhé   a   nemilé  kontroly. 

ani  to  nemohlo  býti  bez  vlivu,  že  cechmisterské  revisi 
[y  produkty  cizích  výrobců,  kteří  s  nimi  přes  pole  do  města 

docházeli  a  s  usedlíky  chtěli  závoditi.  Pro  takovou  kontrolu, 
'Otivnou,  zajisté  že  také  domácí  dávali  sobě  dohledy  svých 
i  spolumistrů  Ubiti. 

cechu  vyloučiti,  ale  s  védomím  panského  rychtáře.  Arch.  mus.  pergain. 
7  r.  1658.    Povoleni    panské   u  krejčí   bydžovských.    Opis   u  dra  Čela- 

Inihy  bratrstva.  Patera,  Tadra.  87. 

^rch.  pražs.,  č.  993.  256. 

Tch.  Ces.  XVII.,  165.  Stejné  r.  1453  v  novomésiském  řáde  koželužském 

b.  Ix)bkov.  rukopis  v  Praze,  č.  72.,  řád.  54. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ť 


672  Kniha  UL  8.  Autonomie  cechfi. 

Gechmistři,  jdouce  na  ohledy,  brávali  s  sebou  některé  mistrv 
z  obecních,  patrně  pro  to,  aby  při  choulostivé  funkci  své  seslabili 
výčitky,  kdyby  je  chtěl  v  cechu  některý  poškozený  mistr  činili. 
V  statutech  novoměstských  ševců  nováků  z  r.  1442  jeví  se  toto 
povolávání  obecních  mistrů  již  jako  nezbytný  zvyk  a  právo.  K- 
čtyřem  cechraistrům  bylo  přibírati  čtyři  mistry  z  obecních. ")  Po- 
dobně nacházíme  v  statutech  provazníků  obou  větších  měst  Praž- 
ských r.  1465.^)  Důležitějších  prohlídek  zúčastňovali  se  vždy  někteří 
z  konšelů  nebo  jejich  zástupci.  Bylo  to  zvláště  při  živnostech 
potravin  se  týkajících.  Řád  pekařů  Starého  a  Nového  města 
z  r.  1488  přímo  nařizuje,  aby  chleby  opatrovali  starší  cechovní 
spolu  s  úředníky  šestipanskými,^)  kteří  v  tom  zastupovali  konšely. 
Hněvali  se  r.  1511  staroměstští  konšelé,  když  pekařští  cechmistn 
bez  městských  úředníků  sebrali  mistru  Janovi  mazance  a  chleby, 
že  je  pekl  na  sv.  Jana  o  vánocích.  Vyhrozih  cechmistrům,  že  na 
příště  by  musih  pobrané  zboží  zaplatiti.^)  V  městech  venkovských 
chodíval  s  cechmistry  rychtář,  takže  i  tu  bývala  začasté  smíšena 
komise  ohledávací.  V  Boleslavi  Mladé  r.  1516  Eundrát  z  Krajku 
nařídil  pro  řeznické  drahoty,  aby  ke  čtyřem  cechmistrům  přidáno 
bylo  po  dvou  osobách  z  předměstí  a  z  Podolí,  a  který  řezník  chce 
bít,  aspoň  dvěma  z  těch  „osmipánů"  musí  dobytče  ukázat.^)  Jinak 
ovšem,  i  když  chodili  cechmistři  sami  ohledovat,  musil  vždy  někdo 
z  městské  policie  býti  na  hotově,  aby  cechmistry  podporoval  moci 
výkonnou,  kdyby  jim  vinník  odpíral. 

Gechmistři  nebo  komise  smíšené  ohledy  kónávah  buď  v  dobách 
pravidelných,  v  statutech  určených,  či  kdy  se  jim  vidělo;  někdy 
přicházeli,  když  technický  process  v  provozovně  dospěl  k  momentu, 
kdy  dohled  byl  nutný.  V  první  příčině  na  příklad  statut  soukenníku 
a  plátenníků  v  Ústí  n.  Orl.  z  r.  1517  nařizuje  ohledati  díla  jednou 
ve  čtvrt  létě;®)  purkmistři  a  rady  Starého  a  Nov.  města  r.  148S 
ustanovili,  aby  cechmistři  obou  měst  a  úředníci  šestipanští   dvafcrá: 


•)  Arch.  pražs.,  i.  2083.  D.  20. 

Ó  Arch.  pražs.,  č.  10.  C.  88. 

*)  Ůfad  ten  byl  hospodářský,  dbal  triiA,  staveb,  krámA  či  sklepů,  pml" 
mu  říkali  na  Nov.  Mésté  úřad  sklepový.  Zřízen  počátkem  naSí  doby  (hned  t-> 
r.  1420)  Tomek,  D.  Pr.  VIU.,  291.  Arch.  pražs.,  č.  2188.  17. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  1128.  R  6. 

•)  Opis  v  zemsk.  arch.  Mlad.  Boles.  1616 

•)  Arch.  Ces.,  XX.,  494. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


do  téhodne  chleby  opatrovali  u  pekařů. ')  Soukennickým 
trům  novoměstským  ukládal  statut  z  r.  1447  ohledávat  vý- 
listrů,  „když  čas  svůj  uzří."  *)  Vetešníků  pražských  cech- 
lěli  die  snesení  r.  1448  ohledávati  řemeslo  na  každý  měsíc 
:dyž  se  jim  zdáti  bude."  ')  Sladovnickým  cech  mistrům  v  So- 
řádem  z  r.  1458  a  krumlovským  r.  1516  nařízeno  ohledávati 
ž  se  s  chmelem  zavaří,  jinače  že  pozdě.  *)  Královédvorským 
trům  sladovnickým  poroučí  statut,  r.  1484  do  Hostinného 
,  aby  slady  sami  přeměřovali,  jestliže  by  se  pak  komu  zdálo, 
iho  slad  malý  byl,  aby  uměli  jej  toho  zpravili ;  také  kdyby 
1  přihodilo,  že  by  obilí  na  humno  ven  z  kádí  vysul  a  ne- 
ústi, jestli  by  se  zdálo  cechmistrovi,  že  byla  vina  sladov- 
aby  to  opravil  „po  cechmistřích".  *) 

nse  cechmisterská  při  některém  řemesle  měla  se  začínati 
již  při  materiálu  nakoupeném.  Gechmistři  novoměstských 
byli  dle  statut  z  r.  1444  povinni  ohledávati  mouku  hned, 
la  přivezena,  aby  „podbělná  nebyla  za  bělnú".*)  Řeznici 
i  (r.  1445),  krumlovští  (r.  1447),  jindfichohradečtí  (r.  1484) 
§  ještě  jiní  mnozí  byli  povinni  přivedené  dobytče  přivázati 

a  tu  čekati,  až  bude  od  cechmistrů  ohledáno;  pak  teprv 
ním  na  porážku. ')  Při  tom  správné  ustanoveno,  aby  dva 
í  mistrové  ohledávali  dobytek  cechmistrů. 

ohledávání  bylo  ceehmistrům  „pod  jich  přísahou''  držeti 
t.  Bylo -určováno  čím  dál  tím  hustěji,  které  dílo  pokládati 
é,  které  za  falešné,  bylo  hleděti  na  spravedlivou  cenu,  míru 

Při  mnohých  řemeslech  (i  u  kovářů)  mělo  přihlíženo  býti 
í  tomu,  aby  staré  nebylo  za  nové ;  u  krejčí  mimo  jiné,  aby 
ašito  ze  sukna  nesmočeného,  při  všech  řemeslech,  o  kožich 
ích,  mělo  se  pátrati,  nebyly-li  kůže  ze  scíplého  zvířete; 
ků  bylo  prohlížeti  kov  a  všimnouti  si,  neozlatil-li  mistr  kov 
sprostný  a  nezasadil-li  falešný  kámen.  U  pekařů  bylo  ohle- 
je-li  chléb  vypeklý,    „přípravný",    není-li  nespravedlivý,   a 

irch.  pražs ,  6.  2138.  17. 

Lrch.  pražs.,  Miscell.  6.  15.  P.  10. 

LTch.  pražs.,  6.  3099,  f.  1045. 

LTch.  Pam.  XVII.,  684.  Arch.  Pam.  XIX.,  810. 

>tadtarchiy  Arnau.  Opis  y  zemsk. 

LTch.  praž.,  Miscell.  15.  E.  1. 

LTCh.  Pam.  XVIL,  58&  XIX.,  198.  Arch.  mus.  v  Pardubicích. 

DéjinT  řemecU  a  obchoda  ▼  Čechách  v  XTV.  a  v  XV.  věku.  43 


Digitized  by  VjOOQ IC 


674  Kniha  ÍII.  8.  Autonomie  cechů. 

tak  nápodobné  i  při  jiných  řemeslech  vypisov.íno,  co  nemá  byli 
řemeslníku  promíjeno. 

Trest  propadeného  provinilce  byl  obyčejné  peněžitý,  ale  tak. 
že  při  následujícím  provinění  stoupaly  až  se  končilo  vyloučeniin 
z  řemesla.  Za  příklad  posluž  statut  novoměstských  pekařů  z  r.  1444. 
Gechmistři  oznámí  o  nehodném  chlebě  „pánům"  ;  pekař  dá  konšelům 
první  viny  pět  grošů,  pakli  by  podruhé  v  tom  shledán  byl,  dá 
deset,  po  třetí  patnáct,  po  čtvrté  má  jemu  dílo  řemesla  do  roka 
býti  složeno. ")  Při  tom  velmi  význačno,  že  řády  z  r.  1488  a  1609 
chtějí  tomu,  aby  pekař  již  při  druhé  vině  postižený  byl  zbaven 
řemesla ;  *)  tušíme  v  tom,  že  pekaři  byli  čím  dál,  horší.  Při  krejčích 
kabátnících  novoměstských  (r.  1448)  bylo  stoupání  pokut  jako  při 
pekařích  r.  1444 ;  do  třetice  od  5  grošů  do  15,  Po  čtvrté  však  mel 
kabát  „nepravé  dělaný"  propadnouti,  a  řemeslo  rok  mistru  složeno. 
Naproti  tomu  z  téže  doby  řád  novoměstským  soukenníkům  hrozi 
vždy  stejnou  pokutou  po  pěti  groších,  jenom  za  faleš,  kdyby  za- 
tykoval  na  lepším  okrajku  (šlaku)  nežli  ostatní  sukno,  měl  mistr 
býti  „na  milosti  všeho  řemesla".*) 

Na  venkově  pozorujeme  celkem  pokuty  menší  nežli  v  Praze, 
a  někde  se  různí  také  dle  výrobku  lacinějšího  nebo  dražšího.  Tak 
na  př.  v  Pardubicích  (1615)  švec,  u  něhož  nalezeny  nehodné  škorně, 
byl  povinen  dáti  7  peněz  malých,  za  nehodné  střevíce  jen  čtyři 
peníze.  *)  Že  vrchnost  rychnovská  r.  1478  v  statutech  hrozila  svým 
řezníkům  pro  nehodné  maso  ztrátou  hrdla  a  statku,  to  pokládáme 
za  výjimku  vzácnou.  Také  to  asi  nemyslila  upřímně ;  byl  by  se  ji 
žádný  řezník  v  Rychnově  neusadil. 

Stran  nehodného  nebo  falešného  díla  v  rozmanitých  statutech 
nestejně  stanoveno,  co  s  ním  učiniti.  První  a  všudy  stejné  bylo  to, 
aby  cechmistři  je  pobrali.  V  statutech  novoměstských  koželuhu 
r.  1453  zanechán  konečný  osud  konfiskovaného  díla  vůli  cech- 
mistrů,  ^)  prý,  co  je  falešného,  nechf  je  to  „opraveno",  jak  cech- 
mistři rozkáží.  Zde  slovo  opraveno  neznačí  řemeslnou  opravu,  nýbrž 
trestní  právo,  jež  by  jasněji  bylo  vyjádřeno  slovem  „popraveno*". 
Poněvadž  šlo  o  úplné  propadnutí  díla  a  často  i  o  jeho  zničeni  nebo 


»)  Arch.  Ces.,  XIV.,  444. 

")  Arch.  pražs.,  č.  2138.  17. 

•)  Arch.  pražs.,  Miscell.  15.  P.  10. 

*)  Arch.  inus.  Opis  na  pergam.  1516. 

•)  Lobkovic,  knih.  v  Praze,  nikop.  č.  72,  řád  54. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


tenkrát  nebyli  Mženi,  přiTezen-li  postav  sukna  ce 
soukenník  na  ném  znamení  hanby.  Bylo  totiž  na 
aby  postavy  řídké  a  jinač  vadné  měly  znamení  n 
postavu  byly  obyčejné  uň  fezány  od  cecbmistrů,  ^) 
nastfíháno  všelijak.  Takové  nastřihování  bývalo  : 
v  Xémcích;  pološpatné  sukno  nastříhali,  špatné  < 
níkův  natrhali.  ^)  Přišel-li  však  soukenník  jenom  s  i 
falešného  sukna,  to  mohl  venkovany  šiditi  snadno. 

Slo-li  o  zboží  řádné,  jež  mělo  z  města  býti  vyi 
tu  revise  pro  čest  a  dobrou  pověst  města  nařizována 
sukna  přibíjeny  cechovní  či  městské  cejchy  a  pečeli.  I 
bylo  cechmistrům  hleděti  na  míru, ')  při  sukně  na  i 
byl  39  loket)  ale  také  na  všecko  technické  spracován 
postav  po  vdech  stránkách  hodným,  věšeli  cejch 
předu;  to  bylo  znamení  první  kvality.  Byla-li  na 
chyba  nevalná,  obdrželo  pečet  na  zad;  znamení  k\ 
malé  chyby  takové  pokládaly  se  dva,  nejvýše  tři 
cívce  (sukno  merhované),  byl-h  postav  jinač  dotká 
ale  ovšem  útkem  podobným,  scházel-li  po  válení 
jeden  loket.  Větších  vad  nepřipouštěno.  Při  sukn 
chtěly  řády  pražské,  aby  cejch  do  zadu  byl  věše 
sukno  z  města  se  vézti ;  chtěUi  by  soukenník  krájel 
měl  „takový  kus  dotkaný  (pnihatý)  napřed  pryč 
kam  by  chtěl."  *) 

Který  soukenník  nedal  sobě  postavu  ohledati 
platil  pokutu,  *)  přirazil-li  sobě  pečef  svémocně  sj 
komise,  mohl  býti  z  cechu  vyloučen.  Kdož  by  h 
když  chodili  pro  počestnost  soukennického  řemesla 
ohledávat  v  snovadlách  nebo  ve  váhách,  ten  měl 
kutován. ^ 

Pro  jistější,    snadnější   kontrolu   povinen  byl  s 
skládati  po  hřbetě  a  měl  též  svoje   znamení  k  suk 

*)  V  témž  nadepsaném  řáde  soběslavském  r.  1488. 
•)  Roscher,  NationaiOkon.  UL,  698. 
*)  Arch.  musej.,  Rožmberk.  TkaJci  r.  1606.  Inserov.  v  ] 
*)  Arch.  pražs ,  &.  2084.  B.  81. 

•)  V  Přerove  1  groS  český,  ftád  z  r.  1498.  Arch.  Ces.  3 
•)  V  říido  souk.  v  Oustí  n.  Oři.  r.  1617  půl  druhým  véi 
Arch.  Český  XX.,  294. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


buď  samí  a  s  radou  některých  deputovaných  mistrů  obe 
rozhodl  o  hospodě  všecken  cech.  Zdá  se,  že  prvotn 
mažďovaci  právo  cechovní  neobmezeno.  Řezničtí  cechn 
nově  n.  Kněžnou  ještě  r.  1478  měli  právo  obesilati  < 
potřebí  bylo ;  *)  ale  v  XV.  věku  již  snad  všude  obvyk 
hromady  smí  státi  se  jen  s  vědomosti  a  vůlí  konšelů 
je,  jak  čteme  r.  1446  v  statutech  novoměstských  uzd 
mistři  řemeslo  obesílají,  „na  pana  purkmistra  vznesúc 
čteme  v  artikulích  kovářských  r.  1446,  že  cechmist 
volí"  řemeslo  obsflají.',')  Aby  však  delegáti  z  rady  byl 
chovním  přítomni,  toho  nenacházíme  v  této  periodě 
uvedeno.  Čte  se  sic,  že  to  ono  musí  se  díti  s  radou 
tím  není  řečeno,  že  při  těch  věcech,  když  se  cech  o 
šelé  musí  býti  přítomni. 

Schůze  konány  čtyřikrát  za  rok  o  suchých  dne 
dobu  se  také  skládaly  příspěvky ;  ale  mohla  schůze  ce 
se  také  kdykoli  jindy.  Za  jistých  podmínek  mohl  i  k 
způsobiti  cechovní  schůzi ;  ale  musil  za  to  něco  záplat 
plzeňských  (r.  1508)  bylo  od  obeslání  cechu  platiti  j 
je  peněz  dosti  mnoho.  *)  Zvát  chodil  nejmladší  mistr, 
(v  Praze  kožešníci,  krejčí,  řezníci,  pekaři,*)  ba  i  ko 
mívala  svého  služebného  posla  cechovního,  jenž  mis 
s  nějakým  znamením.  Na  venkově  leckde  posílával  i 
po  čeledi  své  znamení,  jehož  nesměl  svévolně  zadrŽo\ 

Snad  všecky  všudy  cechovní  řády  pod  pokut 
mistrům,  aby  byli  cechovní  hromadě  přítomni.  Pekaři  ] 
r.  1433  usnesli  se  o  tom,  kdo  by  nepřišel  k  obeslal 
„napřed  pro  chválu  boží  a  pro  obecní  dobré",  aby  i 
slušný  dal  2  groše  pokuty  bez  odpuštění,  kteréž  pol 

*)  >Quatuor  jurati  coasumptis  sibi  quatuor  senioríbus  clvib 
tate  hujus  artifícii  habeant  potestatem  eligendi  hospitium.<  Tak 
Sevců  nováků  na  Nov.  mčsté  Pražském.  Arch.  pražs.,  č.  2083.  D 

■)  Sedláček,  Rychnov.  47. 

»)  Arch.  Ces.  XIV.,  449.  Také  v  Diplomat,  mus. 

*)  Arch   mus.  Plzeň,  artikule  z  r.  1508. 

')  Posel  pražského  cechu  pekařského  r.  1626  Michal  býra 
dagogem<,  u6il  děti.  Arch.  pražs.,  č.  1047.  N.  20. 

•)  V  Tůmové,  cech  kovářů  r.  1619.  Opis  dra  Šimáka.  Též 
nici  r.  1483  u  pekaffl  posílán  >cech<  (zeichen)  od  mbtra  k  mistr 
Kamnic.  Opis  v  zemsk.  arch. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


680  Kniha  IH  a  Autonomie  cechfl. 

Zřejmý  doklad  o  tom,  že  by  konšelé  usnesení  cechovní  zvrátili, 
jest  v  této  periodě  dosti  vzácný.  Jeden  známe  z  r.  1438,  kde  staro- 
městští konšelé  řemeslu  rukavičnickému  a  barvířskému  zrušili  sne- 
sení; pro  nesvornost  mezi  oběma  „odfiali  moc"  tomu  listu,  kterýž 
mezi  sebou  učinili,  a  to  z  té  „své  moci,  kterou  si  páni  konšelé 
v  takových  listech  (t.  j.  ve  stvrzení  statut)  pro  potomní  věci,  ježto 
by  se  jim  zdály  užitečnější,  zachovávají."  *)  Z  konce  periody  známe 
případ  druhý.  To  r.  1605  staroměstští  konšelé  zrušili  mečířům  svým 
nějaké  ustanovení  nedůležité  (o  kostelních  svících),  poněvadž  cecL- 
mistři  vydali  je  bez  povolení  „panského"  ;  prý  chtějí-li  mistři  s  tova- 
ryši co  takového  stálého  míti,  nechf  se  o  to  jednostejně  svolí,  a 
páni,  ohledajíce,  nebude-li  nic  proti  svobodě  a  právu  města,  chti 
to  stvrditi.  *) 

Stávalo  se  takové  rušení  konšelské  proto  řídko,  že  základní, 
důležitější  snesení  cechovní  děla  se  obyčejně  s  předcházející  vědo- 
mostí konšelů,  v  čemž  arci  také  silné  obmezení  cechovní  autonomie- 
Do  některých  statut  jest  dokonce  i  pojato,  že  cech  stran  svého 
zákonodárství  musí  se  předem  dorozumívati  s  městskou  radou. 
O  dobrovolné  předchozí  poradě  cechu  s  městskými  zástupci  svédii 
úvod  k  statutům  novoměstských  koželuhů  z  r.  1453,  kdež  konšelé 
dí,  že  podali  koželuhům  toho,  aby  se  sami  smluvili  mezi  sebou. 
neb  oni  tomu  v  svých  řemeslech  nejlépe  rozuměti  mohli,  a  tu  že 
svolili  se  na  artikulích,  „měvše  spolu  mnohé  rozmlouvání  i  s  raí- 
některých  starších  z  obce." ')  O  nucené  radě  nejvýrazněji  í-teiiiť 
v  statutech  turnovských  kovářův  a  kolářů.  Konšelé  stvrdivše  ona 
statuta  oznamují  rozhodně,  jestližeby  potom  zdálo  se  co  ustavovali 
anebo  při  řemesle  znovu  něco  ukládati  a  posuzovati,  ježto  by  «• 
to  ne  toliko  na  sám  cech,  ale  i  na  jiné  vztahovalo,  toho  bez  rady 
purkmistra  a  konšel  nemají  činiti,  ale  s  volí  a  vědomím  práva. 
jinak  nic  stálého,  pevného,  ani  „držemného"  býti  nemá  a  nebude.*) 

Pokud  valná  hromada  cechovní  odhlasovala  si  v  rámci  statut 
nějaký  kus,  jímž  se  cech  měl  pak  říditi,  v  tom  městská  sprára 
bezpochyby  nepřekážela.  I  stanovení  příspěvků  cechovních,  jeden 
z  momentů  samosprávy,  zdá  se,  Že  dělo  se  bez  předchozí  vědomosti 
rady  městské,  arci  že  na  konec  statut  podán  do  rady  k  tvrzeni. 


»)  Arch.  pražs.,  C.  2099.  468.  Výpis  dra  Teige. 
•)  Arch.  praž ,  fi.  1128.  68. 

■)  Lobkovic,  knih.  v  Praze.  Rukop.  ft.  72.,  řád.  54. 
*)  Z  archiv,  výpisů  turnovských  dra  Simáka. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


IX. 
Pospolnost  mistrů  v  systému  cechoví 

Nejprve  nám  jde  o  podmínky  členství  cechovní 
loženo,  že  živnostenské  právo  organisováno  na  základ! 
Nesvoboda   v  systému  cechovním  jeví  se  v  tom, 
živnosti  jest  závislo  na  příslušenstvu  k  odbornému 
především  o  to,  byl-li  aspoň  přístup  do  společnosti 
periodě  snadný,  či  byla-li  nesvoboda  i  v  tom. 

To  lze  odbýti  již  napřed,  že  „uzavřených' 
nad  určený  počet  členstva  nikoho  víc  k  sobě  nepři] 
periodě  u  nás  nebylo.  V  Němcích  vyskytují  se  uza 
v  době  předešlé,  takž  v  Lubeku  do  r.  1370  byl 
obmezen  počtem  24  mistrů,  *)  v  témž  městě  mosazníc 
si  vymohli  —  snad  ze  zištnosti  —  uzavřitý  cecl 
v  Kolíně  nad  Rýnem  rada  sama  tkadlcům  uzavřela 
politické,  byloté  jich  mnoho,  a  rada  prý  bála  se  ne] 
řemeslnického;')  také  v  Norimberce  v  oněch  dobác 
které  cechy  zvlášť  cizím  mistrům  a  tovaryšům  zai 
aby  technické  zkušenosti  řemesla  nevynesly  se.*)  V  dol 
leckterý  uvedený  důvod  zavírati  cechy  platil  v  N 
na  dále,  ale  potom  nade  všecky  důvody  hustěji  c 
aby  mistrům  při  obchodním  poklesnutí  pojištěno  1: 

')  Roscher,  NationOkon.  III.,  590. 

■)  Inama-Sternegg.  Wirtschaflsgesch.  III.,  2,  49. 

•)  Keutgen,  Ztlnfle.  233. 

*)  Roscher,  1.  c.  861. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Podmínky  ftJenství  cechovního.  683 

živobytí.  Ten  důvod  byl  znakem  úpadku,  a  shledáváme  ho  v  době, 
kdy  vadnul  systém  hospodářství  městského. 

U  nás  dlouho  nic  takového.  Uzavřitých  cechů  z  lakomstva 
uiisterského  byly  by  městské  rady  netrpělyi  jim  šlo  v  XV.  století 
všude  o  rozšíření  řemesel,  a  ne  jich  umalení.  Nevidíme  obmezení 
ani  při  určitém  a  uzavřeném  poctě  bud  a  krámů  (na  př.  řeznických) ; 
mistr,  nemající  na  tu  dobu  krámu,  čekal,  až  si  ho  mohl  zakoupiti, 
a  zakoupil,  byf  i  jen  čtvrtka  krámu  byla;  zatím  prodával  doma 
na  okně.  Nějaké  živnostenské  uzavření  shledáme  jen  tu,  kde  Živnost 
se  váže  k  domům,  o  čemž  položí  se  při  obchodě  pivném. 

Tedy,  úhrnem  souzeno,  cechy  u  nás  byly  všem  odborným 
řemeslníkům  přístupny,  ale  již  v  předešlé  periodě  poznali  jsme,  že 
vstup  byl  závislý  na  podmínkách ;  ty  podmínky  v  této  době  zobec- 
něly a  ztužily  se,  a  poněvadž  nebylo  vidy  vyplnění  těch  podmínek 
žadateli  možno,  vidí  se  nám  přístup  do  cechu  a  řemesla  přece 
dosti  nesvobodným. 

Nejsnadnější  přístup  v  cech  členové  mistrovských  rodin  měli. 
Žena  již  tím,  že  se  vdala  za  mistra,  byla  oprávněna  vésti  prodej 
jeiio  produkce,  sedala  místo  něho  v  krámě  (jenom  ne  v  řeznickém), 
a  byla  v  ochraně  cechu;  vdova  po  mistrovi  stala  se  dokonce 
samostatným  členem  cechovním,  i  u  malířů  v  seznamech  členských 
zacasté  shledáváš  se  s  malířkami  (pictrix).  *)  Tou  příčinou  je  vý- 
znarano,  když  r.  1436  staroměstští  konšelé  v  hádce  cechu  kože- 
barvířského  s  Markétou  Ghudobicerovou,  vdovou  neposlušnou,  nalezli 
ortelem,  poněvadž  jest  v  řemesle  jich  a  tím  řemeslem  se  obírá 
a  obchodí,  aby  tedy  vedle  řádu  poslouchala  starších.  •)  Tu  vdovu 
tedy  aby  do  cechu  ještě  nutili!  Že  syn  mistrův  dědí  živnostenské 
a  cechovní  právo  po  otci,  že  výhody  a  úlevy  stran  přístupu  v  cech 
mají  ti,  kdo  si  vezmou  dcery  mistrovské  či  vdovy,  to  shledali  jsme 
již  na  počátku  periody  předešlé  (r.  1324)  a  to.  trvá  pak  vždy. 
Xebyl  to  jen  zdejší  zvyk  a  právo,  bylotě  tak  ve  Francii,  v  Polště, 
v  Nénacích  a  všude,  kde  řemesla  organisována  v  cechy.  *)  Odpovídá 


')  Krasoumné  Jednoty  rukop.  6.  2.  166  (r.  1501).  115  (cca  r.  1400). 

•)  Arch.  pražs.,  ft.  87.  81.  Též  č.  2099.  419. 

*)  Časem  přemrSfovali  v  tom  tak,  že  na  př.  Ikadlci  suken  v  Paříži  ne- 
chtivali  Yůbec  přyímatl  za  členy  jiné  lidi  než  syny  misirů ;  v  Lubeku  (z  r.  1510 
qtráya)  do  nékterého  cechu  nedostal  se  řemeslník  jiná6  než  sAatkem  s  dcerou 
nebo  TdoTOu  mistrovskou.  Jiné  doklady  v  Roscherové  NationalOkon.  III.,  601 
a  násl. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


684  Kniha  III.  9.  Pospolnost  mistrů. 

dědičné  tendenci  i  vzácný  případ,  že  na  Starém  městě  r.  1454  po 
synu  Jankovi  Legátovi,  platnéři,  měla  dědit  řemeslo  matka.  *) 

V  této  periodě  dostávají  se  nadpráví  a  výhody  příbuzenské  již 
do  všech  všudy  statut.  Soběslavští  soukenníci  si  určili  (r.  1438), 
že  syn  hned,  jak  oddělí  se  od  otce,  má  plné  právo,*)  novoměstští 
uzdáři  (r.  1445)  snesli  se,  aby  syn  měl  plné  právo,  když  složi 
pouze  dvě  libry  vosku,  ale  ty  musí  složiti  ve  třech  nedělích  otie 
dne  svého  osazení  za  mistra,  zmešká-li  ten  čas,  ztratí  plné  právo 
a  musí  jeho  dobývati  jako  jiní;  dále  snesli  se,  aby  tovaryš,  pojina 
vdovu,  měl  „práva  půl",  to  jest,  platy,  jež  jiní  musí  naplniti  všecky, 
on  vyplní  jen  s  polovici,  též  tak  pojme-li  dcera  tovaryše;  oženi-li 
se  syn  mistrův  s  dcerou  misterskou,  ti  mají  „plné  právo"  v  řemesle, 
ale  dají  toliko  dvě  libry  vosku  „pro  štěstí  ve  jméno  boží".')  U ko- 
vářů novoměstských  dával  statut  (z  r.  1446)  synům  a  dcerám  plné 
právo  také  jen  za  dvě  libry  vosku,  ale  chtějí-li  je  míti,  musí  5<? 
oženiti  nebo  vdáti  (dcery  za  kteréhokoli  tovaryše)  do  roka,  pakli 
ten  rok  zmeškají,  musí  sobě  práva  dobývati  jako  jiní  cizí  „hosté*.*! 
U  koželuhů  novoměstských  bylo  za  řád  (z  r.  1453),  že  řemeslník, 
pojma  vdovu  z  řemesla,  s  ní  bére  na  se  půl  práva,  druhé  puk 
musí  sobě  dobýti;  syn  „všelikteraký"  má  právo  celé,  dcera  půl, 
o  nějakém  časovém  nebo  jiném  obmezení  nic  tu.  *)  Teprve  pozdě;: 
čteme  (r.  1524),  že  synové,  dokud  se  neožení,  „nemají  nic  napřed 
v  kúpi  ani  v  prodaji",  af  jsou  jako  jiní  tovaryši;  dcery  mají  půl 
práva,  ale  v  koupi  žádné  svobody  nemají.  ^)  Staroměstský  cech 
kloboučnický  (r.  1489)  přiříká  synovi  všecko  právo,  o  dceři  nemluví, 
a  vdově  přiznává  řemeslo  i  prodej,  ale  jen  pokud  je  vdovou.  Možná, 
že  v  praksi  byli  laskavější.  U  zlatníků  kutnohorských  platil  ^á^^ 
z  r.  1493,  že  syn  nedá  zhola  nic  do  cechu  a  jest  všech  jiných 
podmínek  prázden;  také  tovaryš,  jenž  pojal  dceru  nebo  vdovu, 
nedá  nic,  ale  povinen  ukázati  „mistrství".  "^  V  Boleslavi  Mladf 
nebývalo  v  těch  příčinách  ve  všech  organisacích  stejně ;  u  koželuhů. 

*)  Ustanovuje  Legát   v  poslední  váli,   >aby  matka  s  poručniky  spravovali 
tovarySe,  kteří  řemeslo  u  mne  dělsjí.*  Arch.  pražs.,  č.  2119.  G.  8. 
•)  Arch.  Pam.  XVII.,  592. 

■)  Arch.  pražs.,  mise.  č.  15.  P.  6.  Arch.  Ces.  XIV.,  446. 
♦)  Tamž,  fi.  16.  P.  9.  Arch.  Ces.  XIV.,  449. 
•)  Knihov.  Lobkovic,  v  Praze.  Rukop.  72.  řád.  54. 
*)  Arch.  mus.  perg.  list  Horaždějovick.  psaný.  1524. 
')  Arch.  horn ,  6.  270. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Podmínky  ftlenstTÍ  cechovního.  685 

sevců  a  řezníků  (1494)  syn  a  dcera  mistrovská  méli  jen  práva  půl ; 
oaproti  tomu  u  kožešníků  tamž  mél  syn  plné  právo  jako  otec 
jeho. ') 

Z  dokladů  nadepsaných  a  vybraných  vysvitá  jasné,  že  „dědicům 
doínácím**,  vjn^alým  z  mnohého,  co  jiné  tížilo,  byla  otevřena  cesta 
ku  kastovnictví ;  přirozeně  vznikaly  kruhy  oprávněných,  dědičných 
cechovní ků,  kteří  jevili  snahu  zamýkati  se  v  kole  rodném,  krevném.*) 
Xejsobečtéji  v  tom  vedli  si  řezníci.  Krumlovským  řezníkům  r.  1447 
stvrzen  statut,  že  nižádný  nemůž  v  tom  řemesle  býti,  leč  by  pojal 
dceru  nebo  vdovu,  nebo  byl  syn  řezníkův !  *)  Tot  jako  nějaký 
fideikomiss  živnostenského  způsobu,  zřízený  ex  providentia  ma- 
iorum! 

Svého  času  také  lazebníci  byli  kastou,  ale  nestáli  o  ni  jako 
řezníci.  Byli  kastou  nucenou  tím,  že  jejich  synů  nechtěla  jiná  ře- 
mesla v  sebe  přijímati  jakožto  povržených.  Svrchu  vyloženo,  že 
Staroměstští  první  tuto  nespravedlnost  sociální  snažih  se  rušiti 
(r.  1439),  ale  ještě  r.  1474  Vladislav  král  musil  připomínati  maje- 
státem, že  lazebníci  mohou  ke  každému  řemeslu,  a  přes  to  čteme 
v  statutech  krejčí  strakonických  (dle  řádu  píseckého  zhotovených), 
že  do  učení  nebudou  přijímány  děti  pištců,  lazebníků,  hudcův  ani 
židů,  aby  řemeslo  nebylo  zlehčeno.  *) 

Podmínky  přístupu  do  cechu  některé  ukládala  obec,  jiné 
ukládal  cech,  a  všecky  se  dostaly  do  statut.  První  podmínka,  že 
nabýti  jest  měšťanského  práva,  prve  než  cech  s  kandidátem 
o  dalších  podmínkách  pojedná,  drží  se  od  prvních  vůbec  známých 
statut  z  předešlé  periody  (1318)  napořád.  Jen  to  slušno  připome- 
nouti, že  synové  mesiánští  a  dcery,  či  jak  říkáno,  „rodičové" 
městští  i  vdovy  namnoze  mívali  právo  měšťanské  po  otci  a  manželu, 
nic  za  ně  neplatíce.  *) 


')  Arch.  boleslav.,  kn.  smluv.,  č.  1.,  fol.  25. 

')  Jak  dí  Steslowlcz  v  Kwarlalniku  Historycz.  VL,  2.  285. 

*)  Arch  Pam.  XIX.,  193.  Gross.  Jest  irýznaCno,  jakou  sílu  přisuzoval  dě- 
dičnému práTU  misterského  synka  r.  1510  pražský  sladovník  Jan.  Vzav  k  sobe 
sirotka  po  kotláři,  jal  se  hned  jménem  nedospělého  chlapce  dělati  řemeslo.  Cech 
se  bránil,  a  kondelé  rozhodli,  že  žádný  nemůž  řemeslo  dělati,  než  to,  kterému 
se  utíl  a  pak  není  v  žádném  řemesle  za  právo,  aby  sirotek  měl  dříve  let  dodlých 
práYo  po  otci  a  dříve,  nežli  se  tomu  řemeslu  vyučil.  Arch.  pražs.,  6. 1128.  A.  20. 

*)  Arch.  mus.  zems   Opis. 

')  Arch.  pražs.,  6.  989.  G.  4.  1505  snesla  se  o  tom  veliká  obec  Nového 
iTíísta,  připomenuvši,  že  za  starodávna  již  nic  nebralo  se  od  > rodičů*  domácích. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


v  této  době  přistupuje  jakožto  podmínka  drah 
byl  náboženství  husitského. ')  Ta  podmínka  arci  ; 
v  Plzni,  v  Budějovicích,  ani  v  městech  katolických  ^ 
přišli  nožíři  r.  1427  k  radě  staroměstské  sUbujíce, 
boží  budou  přijímati  všickni  nejméně  jednou  v  týd 
dujícího  kožešníci  téhož  města  Starého  vstaviH  si  i 
statut ;  kdo  by  se  pravdám  zákona  božího  protivil,  í 
To  si  opsah  Litoměřičtí  r.  1429.  ^)  Mimo  jiné  venl 
též  kožešníci  vysokomýtští  položili  si  do  řádu  přijí 
s  úlohou,  aby  mistr  každý  manželku  i  čeleď  k  toi 
poraínal. ')  V  Pražských  městech  v  těch  letech  ně! 
o  náboženství  zmínky,  ale  to  nevadí,  mistr  jinověre 
se  snadno  měšťanem  a  tudíž  ne  členem  cechu.  1 
novoměstští  dali  si  do  statut  svátost  pod  obojí  „v 
a  smlouvy  s  svatým  concilem  basilejským"  ;  podobně 
Stejně  řezníci  chrudimští  r.  1455  zavazují  mistry.  *) 
níků  novoměstských  r.  1456  ukládá  senovému  mistr 
se  s  ostatními  v  duchovm'ch  věcech" ;  *)  v  smlouvě 
vaky  a  vetešníky  sami  konšelé  r.  1456  ukládají 
aby  se  mistři  v  tom  s  obcí  srovnali  a  tělo  i  krev  P 
O  srovnání  se  v  duchovních  řádech  s  městem  a  s 
pak  jiné  řády  pozdější.  R.  1458  také  řád  malířsk] 
kuje  r.  1469,  ale  ke  konci  periody  připouštěl  ] 
mistrech  (Gangolf)  výjimky.  O  krvi  Páně  čteme  v  s 
novoměstských  r.  1457,  mydlářů  1464,  zlatníků  14' 

Že  časem  ustydalo  husitské  nadšení,  svědčí  sta 
Stránských  z  r.  1481.  Ten  káže,  aby  každý  mistr  ] 
„očitě"  a  nejméně  jednou  v  rok.  To  znamená,  že  j 
lidé,  kteří  kalich  předstírali.  Doslovně  tak,  jako  k 
vetešní  ševci  téhož  města  r.  1461.  ^)  Velmi  horliví 
městští   vstavili  si  do  statut  r.  1488,    že  kandidát  i 


')  V  Poldté   katolické    vyznání   podmíakou    k    řemeslu 
v  XVI.  stol.  Steslowicz.  Ewartalnik,  i.  c.  285. 

■)  Arch.  Ces.  IV.,  383.  XIV.,  438.   Kn.  litoméř.  opis  v  i 

•)  Jireček,  Paméti  Vysok.  Mýta  44. 

*)  Arch.  pražs.,  Mise.  15.  P.  18.  Arch.  Pam.  XHI.,  191. 

*)  Arch.  C.  XIV.,  467. 

*)  Arch.  pražs.,  Miscel.  15.  P.  16. 

O  MisceU.  6.  12.  N.  16.  N.  13.  Arch.  pražs. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


se    sjednávati   s  obci   v  řádech   kostelních    podle    smluv  s  svato- 
svatým  koncilium  basilejským. ')    V  témž  řáde  poprvé  ohlašuje  se 
nenávist  k  českým  bratřím.  Kdo  „pikart",   ten  nemá  býti  v  cechu 
trpén.  O  víře  podobojí  ještě  hovoří  statut  novopražských  klobouč- 
níků r.  1489  a  staropražských  mydlářů  r.  1498.  V  tu  dobu  již  po- 
zorujeme na  Malé  Straně  zvláště  v  uměleckých  řemeslech  nejednoho 
katolíka.     KatoUcké   kamenníky  brala   a  chránila  huf    na   zámku, 
íualířům  katolickým,  zvláště  byli-li  v  službách  dvorských  a  panských, 
cech  malostranský   asi   dosti  brzo  přestal  se  zavírati.    Na  venkově 
shledali    jsme    statut   o  tělu   a   krvi  Páně   ještě   r.  1523   u  krejčí 
bydžovských,  při  čemž  cech   chtěl,   aby  kandidát  mistrství   vůbec 
srovnal  se  s  mistry  u  víře  a  potvrdil  to  oním  přijímáním  z  kalicha 
skutečně  i  se  svojí  čeládkou,  a  pakli  by  se  „tomu  dobrému  zbraňo- 
vali směl  kterýs  tovaryš  nebo  děvka,  to  jim  trpěno  býti  nemá".  *) 

V  cechovních  organisacích  měst  pánů  katolických  nebývá  vy- 
znání víry  v  statutech  přímo  kázáno,  ale  ze  služebností  božích 
v  statutech  uváděných  vysvítá,  že  člen  cechu  musil  býti  pod  jednou. 
Neobyčejně  liberálně  po  stránce  náboženské  byly  řády  v  Mladé 
Boleslavi.  Kundrat  z  Krajku,  vrchnost  boleslavská,  náboženstvím 
teský  bratr,  dal  r.  1618  vepsati  v  statuta  kovářů  a  jiných  řemesel,') 
aby  se  spravovali  tak,  by  Pánu  bohu  bylo  ke  cti  a  před  lidmi 
dobrými  chvalitebné,  „a  jedni  druhým  buď  mistři  nebo  tovaryši 
v  náboženství,  jakž  kdo  za  dobré  má,  nepřekážejte,  než  dobru 
lásku,  svornost  k  sobě  zachovávejte." 

Když  ke  konci  naší  periody  vešlo  do  Cech  německé  protestantství. 
jehož  se  zvláště  řemeslníci  jakožto  čilý  živel  ochotně  přidržovali, 
vznikly  v  Praze  r.  1524  působením  primátora  Paska,  víc  bezohled- 
ného ctižádostivce  nežli  kališníka,  artikule  proti  novotnému  učen 
hiterskému.  Dle  nich  neměl  „pikart"  (luterán  ani  bratr)  puštěn  být 
k  řemeslu  ani  v  něm  trpěn.  Předcházeti  měla  u  každého,  kdo  chtě 
v  cech,  jakási  zkouška  z  náboženství  při  úřadě  duchovním.  Měl  tedi 
na  farním  knězi  záviseti  vstup  do  řemesla.  Ale  přes  všecken  fana 
tismus,  jenž  tehdáž  Prahou  zmítal,  přicházeli  v  cechy  lidé  bez  ná 
boženské  zkoušky,  což  záviselo  jednak  na  cechu,  jednak  na  kon 
selech  městských.   Tou  příčinou   čteme  při  r.  1629  stížnost  konsi 


•)  HoHcké  mufl.  Perg.  Opis.  Arch.  C.  XIV.,  486. 
*)  Oríg.  Soukr.  majet.  Opis  u  Dra  Celakovského. 
•)  Kn.  mladoboi.  č.  A.  10.  7. 


stoře  kališné  do  Novoměstských,  „že  by  nékterým 
půjčeno  býti  melo,  bez  úřadu  duchovního  že  jsi 
přijali,  ježto  jsou  pořádku  z  viry  své  neučinili,  a 
úřadem  předešlým,  jakž  jest  v  tom  pořad  zach 
časích  byl."  *)  Ostatně  i  konsistoř  věděla,  že  ne  vš 
vají  tak,  jak  v  srdci  věří.  Král  Ferdinand  r.  1529  f 
artikule  z  r.  1524  za  zrušeny.  Tím  vzešla  po  stí 
při  vstupu  v  cech  jakás  volnost. 

Druhou  výminkou  při  vstoupení  do  cechu  byle 
doklady  o  legitimním  původě  a  o  dobrém  dosav 
v  místě,  odkudž  kandidát  pocházel  nebo  přišel.  O 
„poctivého  lože"  víme  již  z  periody  předešlé,  teď  se 
o  poctivém  původě  již  učedník  musí  skládati.  Jest 
teprv  v  době  následující  —  r.  1535  —  chtějí 
z  cechu,  poněvadž  otec  jeho  nebyl  z  lože  poctivél 
to  Norimberští  za  novou  věc,*)  to  u  nás  již  r.  1 
krejčí,  ba  týž  rok  i  tamější  vetešní  ševci,  vstavili 
kandidát  mistrství  musí  donésti  listy  o  poctivé: 
obou  rodičův,')  a  pekaři  českokameničtí  doko 
r.  1483  ze  směšné  snahy  aristokratické,  aby  kandid 
původ  von  allen  seinen  Ahnen.  *) 

Mimo  doklady  o  poctivosti  žádají  se  v  této  { 
listy.  Tak  novoměstští  pekaři  mají  r.  1444  v  s 
v  cech,  aby  ukázal,  jestli  „svobodný  od  zavázání  n 
řádně-li  jest  ve  svém  manželství  oddáván."  *)  Lis 
sněití  řádném  nebo  svědectví  očitých  svědků,  že  ř 
ženou  církevně  jsou  spojem,  stalo  se  zvykem.  O 
že  totiž  kandidát  cechovní  není  poddanským  vřel 
věkem,  nýbrž  svobodným,  čteme  v  statutech  málo 
r.  1481  poprvé,  ač  nepochybujeme,  že  to  i  beze  stati 
věděti  dávno  dřív.  V  době  zlých  zápasů  měst  se 
naší  periody  cechy  dbaly  této  věci  úzkostlivě  již  př 
se  vyhnuli  sporům  a  pokutám ;  chtívalif  páni  za  pi 
daného  50  kop  pokuty.   R.  1516  se  strachem  Měl 


')  Arch    pražs.,  6.  998.  266. 

*)  Mummenhoff.  Monograph.  Kuiturgesch.  VIII.  53. 

»)  Miscell.  (v  arch.  pražs.)  6.  12.  N.  16.  N.  18. 

*)  Arch.  Bóhm.  Kamn.  Opis  v  zemsk.  arch. 

•)  Arch.  pražs.,  miscell.  15.  E.  1.  Arch.  Ces.  XIV.,  Ui 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Listy.  689 

Kosteleckým  n.  L.,  že  dle  snesení  Pražských  i  všech  jiných  inésl 
královských  krejčí,  přijímajíce  učedníky,  nejprve  mají  vyptati  se, 
může-li  svobodný  býti  od  pána,  a  jestližeby  neměl  listu  výhostního, 
aby  nebyl  přijat  v  učení.  *) 

Krejčí  bydžovští  r.  1523  vstavili  si  do  statut  (dle  hradeckých 
a  chlumeckých),  že  listy  při  vstupu  do  cechovní  společnosti  musí 
býti  ukázány  také  na  rathouze.  *)  Kde  to  neméli  v  statutech,  tu 
rozuraélo  se  to  samo  sebou;  na  rathouze  bez  listů  nedávali  mě- 
šfanství.  NeměUi  cechovní  žadatel  listů  všech  hned  po  ruce,  čekalo 
se.  Do  tkalcovských  statut  v  Rožmberce  dostalo  se  tou  příčinou 
r.  1506  ustanovení,  je-li  tkadlec  z  kraje  dalekého,  že  se  až  rok 
počká  na  jeho  list. ')  VzpíraHi  se  mistr  nově  příchozí  donésti  listů, 
cech  se  mu  protivil  s  úspěchem,  ale  někdy  trval  zápas  dlouho. 
Příklad  toho  r.  1438  v  Starém  městě  Pražském.  Mistři  řemesla 
ziatničího  nechtěli  jakémus  Mikuláši  Glogerovi,  jenž  přišel  z  Lito- 
měřic, přáti  ani  obydlí,  ani  díla  mezi  sebou,  že  nepoložil  listů. 
1  rozhodli  konšelé,  k  nimž  se  Gloger  utekl,  že  musí  býti  poslušen 
starších  i  všech  jiných  mistrů  vedle  jich  práv  a  řádův,  a  listu  svého 
zachování  aby  dobyl  do  sv.  Jiří,  pakliby  toho  neučinil,  v  tom  že 
páni  hájiti  jeho  nemíní.  A  r.  1449  konšelé  sajni  píší  do  Litoměřic, 
že  po  jedenáct  let(!)  měli  s  ním  nesnáze,  až  konečně  od  města 
vjhnán,  ne  proto,  že  nedonesl  listu  zachovacího,  ale  že  ošidil  žida 
falešným  diamantem.  Tu  teprve  také  konšelé  vědí,  že  ten  podvodník 
rkaceřoval  ty,  kteří  přijímají  pod  obojí."  *)  Tento  podivný  případ 
vysvětlili  lze  anarchií,  která  v  Praze  byla  až  do  r.  1448. 

Třetí  výminka  k  přístupu  v  cech  vznikla  již  v  periodě  před- 
chozí ze  snahy  o  lepší  odborné  technické  vzdělání  řemeslného  do- 
n»stu.  Kdežto  statuta  starších  dob  o  učednících  a  učbě  málo  co  vědí, 
v  léto  době  již  nalézáme  v  statutech  všecky  poměry  učednictva  ze- 
\ rubne  a  přísně  normovány.  Kterak  cechy  lpěly  na  liteře,  že 
U*|)rv  učení  vede  v  cech  a  mistrství,  o  tom  pádný  doklad  při 
slavném  Rejskovi,  kterýž  ze  stavu  učitelského  byv  povolán  k  stavbr 
>kvostné  brány  pražské,  po  dostavení  jejím  od  cechu  kamennického 


')  Arch.  musej.  Opis  1616.  V  zasedací  síni  radní  v  České  Kamenici  mají 
zarámovaný  list  o  dobrém  původě  vesnického  chlapce,  jenž  se  tu  chce  učit  ko- 
lářem r.  1499.  Doklad,  že  vesftané  jsou  přijímáni. 

')  Opis  u  dra  ť^clakovského,  orig.  v  soukrom    ruk. 

*)  Arch.  inus.  Inserov.  v  pergam.  list.  r.  1553. 

•)  Arch.  pražs ,  č.  2099.  608.  M.  98. 
Winier.  DfijinT  FemMla  a  obchoda  v  C«chách  v  XIV.  a  v  XV.  Teka.  ^^ 


Digitized  by  VjOOQ IC 


690  Kniha  IIL  9.  Pospolnost  mistrftv. 

V  Praze  nucen  byl  dvě  léta  řemeslu  stavitelskému  učiti  se,  chtél-Ii 
na  dále  býti  mistrem  kamennikem.  ^)  Nápodobně  novoměstští  klo- 
boučníci r.  1451  přinutili  mistra  Martina,  aby,  ponechaje  díla  klo- 
bouků bobrových  do  dvou  let,  učil  se  tomu,  ale  jiné  klobouky  že 
může  dělat.*) 

Když  se  vyučil  mladík,  obdržel  list  za  vyučenou.  Ten  jest  při- 
dati k  oněm  listům,  svrchu  vypsaným,  jež  kandidát  o  připuštěni 
v  cech  musil  skládati.^)  Kolik  let  má  býti  vyučený  mladík  potom 
tovaryšem,  to  nikde  nebylo  stanoveno.  Vandr  tovaryšský  v  této 
periodě  nebyl  ještě  tolik  obecný,  aby  byl  nutnou  podmínkou  přijetí 
v  cech.  V  statutech  pekařů  českokamenických  z  r.  1483  čte  st\ 
kdyby  vyučenec  chtěl  vandrovati,  aby  mu  cechmistři  dali  list 
s  pečetí  na  cestu.  *)  Tu  tedy  jasno,  že  nebyl  nucen  vandrovati,  kdc» 
nechtěl.  Naproti  tomu  mistrovská  zkouška  —  ukázání  ře- 
mesla —  v  tomto  období  již  tou  měrou  zobecněla,  že  lze  ji  poklá- 
dati při  většině  řemesel  za  nutnou  výminku  k  připuštění  v  cech. 
Právo  řečené  Soběslavské  vůbec  bez  výjimky  nařizuje,  když  chcť 
řemeslník  mistrem  „sísti",  že  má  nejprve  své  řemeslo  ukázati.  *)  Jen 
pekaři  a  tu  a  tam  jiná  prostá  řemesla,  posluhující  výživě  lidské, 
neukládali  sobě  zkoušek.  ^)  Jinače  zobecněl  princip,  kdo  neumí  rukou 
svou  dělati,  nesmí  prodávati. "')  Tu  se  živnostenské  právo  přimo 
vázalo  na  nějaký  důkaz,  že  řemeslník  umí  rukou  dělati.  Ten  princip 
vyvinul  se  rozvojem  řemesla  a  jeho  techniky.  Mistr  měl  dokázati 
umělost  svou,  aby  byl  cechu  ke  cti  i  se  svou  prací,  za  kterou  cecL 
měl  odpovídati  radě  a  konsumentům.  Proniká  úmysl,  že  zkouška  je 
stanovena  pro  čest  řemesla,  a  že  nemá  přístup  do  cechu  nedovedr-v 
podnikatel  a  kořistník  z  práce  cizí;  řemeslo  smí  provozovati  jei. 
ten,  kdo  je  technicky  ovládá,  princip  to  středověký,  jímž  už  v  zá- 
rodku ubita  jest  velkovýroba,  shrnující  několik  processů  pracovních 
pod  jedním  řízením. 


')  Arch.  pražs.,  č.  2099.  468.,  C.  381.  170. 

*)  Arch.  pražs.  Manuál,  č.  88.  684. 

■)  Zřejmé  o  tom  statut  řezníků  rychnov.  r.  1471;  veteSuých  Sevců  tDal»> 
Stránských  r.  1481 ;  pekařů  českokamenických  r.  1488  a  j. 

*)  Arch.  C.  Kamen.  Opis  v  arch.  zemsk. 

»)  Arch.  pražs.,  ft.  993.  264. 

•)  V  Krakově  pekaři,  futerníci,  rýmaři  v  XV.  stol.  nemají  inistrovskéL< 
kusu.  Steslowicz.  Cechy  krak.  Kwartalnik  Historycz.  VI.,  2.  288. 

')  Vyslovený  v  statut.  kožeSníků  Vys.  Mýta  r.  1444. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


nejen  starších  ale  všeho  řemesla. ')  Bylo  tedy  okazc 
cechu,  nebo  pracoval-Ii  o  zkoušce  kandidát  o  misi 
Tšickni  členové  cechu  naú  choditi  dívat 

Poslední  neurčitou  zkoušku  známe  z  krejčovského 
ského,  jenž  se  klade  asi  v  rok  1500.  *)  Po  tom  roce  i 
všude  nařízeny  jsou  určité  kusy.  Je  patmo,  že  volné 
mesla,  což  mohlo  při  nestrannosti  cechmistrů  býti  : 
umnou  a  mírnou,  drželo  se  za  celé  století  XV.  Napn 
pevné  mistrovské  kusy,  někdy  slovy  povšechnými*  ji 
objevují  se  vlastné  již  v  periodě  lucemburské  (viz  i 
řídko.  V  této  době  do  statut  kožešníků  staroměsts 
určitý  kus  r.  1428,  a  zmínky  takového  rázu  za  ce 
houstnou,  až  ke  konci  periody  (do  r.  1526)  mistro' 
určitě  a  na  vždy  stanovená  opanuje  pole  docela.  Uzdáj 
r.  1445  určili  si,  že  kandidát  musí  kůže  surové  vyc 
nakrájet,  co  rozkáží  cechmistfi.  To  na  půl  cestě  mezi 
kusem  a  volnou  zkouškou  cechmistrů.  Sedlářů  stati 
městě  r.  1451  chce  určitě  za  mistrovský  kus  tři  sedla,  y 
druhé  pošité  a  třetí  provlečené  z  sucha.  •)  Statut  pra 
z  r.  1454  určitě  ukládá  jen  zhotoviti  „kus  loketní  dob 
ale  co  na  tu  loketní  plochu  namalovat,  toho  neurči 
zdálo,  že  panovala  volnost.  Tušíme  však,  že  už  tehda 
malovati  Matku  boží  a  nic  jiného.  Rezbáři  týž  statv 
loketní  „dobře  řezaný"  a  sklenáři  kus  dobře  „od  s! 
aby  to  mistři,  kteří  v  tu  dobu  budou,  pochválili  dle  ol 
mistrů.*)  Novoměstští  zlatníci  byli  fod  r.  1478)  pov 
strovský  kus"  dělati  věc  trojí :  vyřezati  pečef,  zhotovil 
saditi  kámen.*)  I  tu  co  do  formy  a  v  podrobnostech 
volnost.  Stejně  u  zlatníků  kutnohorských,  kteří  byli 
kalich,  prsten  a  pečef  stříbrnou.  *"')  Určité  kusy  n 
z  r.  1481  i  malostranští  vetešní  ševci;  kandidát  měl  z 
škorno  nové  k  ochození,  dvoje  střevíce  (mužské  a  t 
a  škorně  vetché  s  okolky  a  s  štelci.  'j  V  těch  letech  ji 

')  Arch.  Ces.  XIV.,  485. 

")  Kusý  list  arch.  mus.  Cesk. 

*)  Arch.  pražs.,    Miscell,  ft.  15.  P.  5.  F.  13. 

*)  Knih.  bratrstva.  Patera,  Tadra.  75. 

•)  Arch.  praž.,  Miscell.  C.  15.  G.  10. 

•)  Arch.  horský,  č.  270. 

')  Arch.  praž.,  Miscell.  č.  12.  N.  13. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


jakou  obuv  a  punčoch.^)  R.  1524  dostal  se  i  do  s 
ských  kovářů  určitý  kus  mistrovský ;  bylo  ukázati  „ 
že  umí  koně  a  fasuňk  okovat,  y,na  bílém  díle^'  bylo 
širokou,  bradatku  kolářskou  a  řeznickou.') 

Shledává-li  se  v  starší  době  ten  onen  kus  mistr 
neobjemným  a  tudíž  snazším  a  ne  tuze  drahým,  d 
na  konci   periody  naší  vyskytují   se   kusy  svou   m 
drahé,  které  stávají  se  opravdu  závorami   chudým 
se  nedostali  v  cech. 

Tu  již  ohlašuje  se  egoism  mistrů  cechovních  I 
považme,  nožířský  tovaryš  v  Chocni  dle  statutu 
zhotoviti  dvě  „přínoze"  (nože)  řeznické,  10  přínoz  k 
„prsatých",  10  šavhček,  řezáky,  krumpáče,  nože  k( 
líky",  vše  po  10  kusech  a  „klukovců"  pět  —  dohi 
Všecky  měl  „zkovati,  zprajtovali,  zbrusiti,  obložiti, 
ještě  nožnici  zdělati.*)  To  již  není  mistrovský  kus  ] 
Ostatně  i  střídmý  kus  mistrovský  býval  sám  sebou 
si  musil  obyčejně  zjednati  materiál  na  svůj  groš, 
mistři  a  cechmistři  práci  ohledávat,  tovaryš  byl  po 
na  konec  pak  některý  kus  nesměl  ani  prodati,  zůsti 
kterém  cechu  měl  úlevu  stran  mistrovského  kusu  t 
dceru  nebo  vdovu  z  řemesla.*) 

Jest  bezpochyby  v  souvislosti,  nalezáme-li  v  i 
doby  znesnadněné  mistrovské  kusy,  že  současně  vys 
kterak  bylo  možno  vyhnouti  se  misterské  zkoušce. 

Bylo  to  možno  u  nás  i  jinde  *)  za  peníze.  Z 
staroměstských  niečířů  r.  1509,  aby  se  člověk  v  ce( 
to  jistě  předcházela  takový  statut  kolikaletá  zkus 
za  poiu'ze  bez  provedeného  kusu  mistry  stávali.  O  V 
ze  zabraní  pražského  víme  dokonce,  kolik  za  to  p 
r.  1524,  že  žádal  cechmistrů,  aby  mu  živnosti  přá 


*)  Arch.  zemsk.  mus.  Kostelec. 

*)  Z  kn.  táborské  v  arch.  pražs. 

»)  Barvíř,  Choceň.  121. 

*)  Ale  u  veteSných  Sevců   malostranských  r.  1481  to  n 
musil  u  mistra   pracovati,    nebo   pryč  vandrovati,    třeba   si 
vzal.  Arch.  pražs.,  Miscell.,  6.  12.  N.  18. 

')  Místo    >magisterdtuku«    bráti    peníze    zakazováno  v 
Steslowicz,  Kwartalnik  Historycz.  VI.,  2.  284. 

•)  Knih.  Lobkovická  v  Praze,  rukop.  72,  řád.  11. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


PHstupný  plat.  695 

oni  ma  přáli,  když  dá  do  cechu  kopu,  pak  tak  mu  k  tomu  pově- 
děli, chce-li  čeleď  chovati,  aby  řemeslo  ukázal,  a  pakli  nechce  uká- 
zati, aby  přidal  do  cechu  k  té  kopě  ještě  čtyři  kopy  grošů.*) 
Také  o  mistru  Václavu  Hasíkovi,  malíři,  dovídáme  se  při  jeho 
hádce  s  cechem  (r.  1527),  že  nebyl  mistrem  „podle  práv",  ale 
5.Z  milosti"  držán  jest  za  mistra.  Pak  ho  nutili,  aby  ukázal  maystr- 
štuk.  Ale  neukázal,-  a  mistrem  zůstal.'; 

E  dalším  výminkám,  jichž  naplnění  vedlo  kandidáta  do  společ- 
nosti cechovní,  byl  peníz  přístupný  (příjemný,  příjemné)  a 
svačina.  Na  Moravě  říkali  tomu  „přípovědné".*)  V  předešlé 
periodě  nebylo  nikde  po  té  stránce  nic  stejného.  Někde  bylo  „pří- 
stupné" na  milosti  starších;*)  u  malířů  pražských  (r.  1348)  již  to 
bylo  půl  kopy  grošů,  (ale  dcera  malířova  vymáhala  ženichovi 
svému  přístup  v  cech  za  6  liber  vosku) ;  při  jiných  organisacích  častěji 
vyskytuje  se  za  přístupné  věrduůk  (ferto,  čtvrtce.  V*  kopy)?  v  městech 
venkovských  někde  stačila  libra  vosku,  jinde  dvě,  v  Litomyšli  u  pe- 
kařů r.  1366  dvě  libry  a  6  grošů;  u  rychnovských  soukenníků jen 
4  Bbry  (1378),  u  krejčí  budějovických  pět  liber  (1351)  a  tak  vše- 
lijak rozmanitě  a  nikde  tuze  mnoho  (až  na  onu  polovici  kopy 
u  malířů).  Začasté  při  tom  určeno  bývá,  aby  novotný  mistr  dal 
džber  piva  „na  paměf  pevnější".*) 

Na  počátku  naší  periody  ustanovuje  právo  Soběslavské  za 
obecný  princip,  aby  dal  nový  mistr  4  groše  2a  džber  piva  a  věr- 
diink  „k  odění"  (na  zakoupení  zbroje  a  zbraně  cechovní)  a  jiného 
všeho  obtížení  aby  byl  prázden.®)  Tím  pravidlem  však  málo  kde  se 
řídili.  Pozorujeme  především  nepoměrný  rozdíl  mezi  pražským  „pří- 
stupným" a  mezi  přístupným  cechů  venkovských.  Ani  v  Praze  není 
n  všech  stejně  dobou  stejnou.  Několik  příkladů  na  poučenou. 

Pekaři  novoměstští  r.  1444  stanovili  si  16  grošů  přístupného, 
to  tedy  věrduňk  dle  práv  Soběslavských.    Novoměstští  kloboučníci 


')  .Arch.  pražs.,  ft.  1046.  G.  8. 

*)  Rukop.,  č.  2.  v  Krasoumné  Jednoté.  259. 

")  Statuty  soukenníků  přerovských  r.  1498.  Arch.  Čes.  XVI.,  628. 

*)  Arch.  pražs.  986.  186.  1860.  Postfihači  pražStí. 

*)  Je  omyl,  tvrdí-li  Inama-Sternegg,  že  v  XIV.  stol.  v  Němcích  bylo  pří- 
stupné od  4  hřiven  do  24.  V  XIV.  stol.  bylo  přístupné  vSude  střídmé,  co  uvádí, 
jsou  výjimky.  Ve  Francii  jeSté  v  první  polovici  XV.  věku  neplatilo  se  víc  nežli 
40—60  souš.  Svačina  bývala  dráždí,  stála  6,  6,  10  livrň.  Séances  et  travaux  de 
TApadém.  des  sciences  moral.  et  polit.  Compte  rendu.  Févr    1905.  219.  220. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  998.  264. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


uložili  si  r.  1446  vstupného  15  grošů  bílých.  Také  ješi 
XV.  století  u  olejníků  novoměstských  (r.  1451)  a  u  pilí 
shledáváme  za  vstupný  peníz  15  grošů,  při  onéch  nad 
didát  učinil  „svačinu  skromnou  vedle  statku  svého",  př 
dal  libru  vosku  nad  peníze.  Novoměstští  mydláři  chtiví 
třeby  k  obecnému  dobrému^'  také  jen  15  grošů  přistu 
no  vili  si  tak  r.  1464  a  drželi  to  ještě  r.  1498.  Ale  ten 
k  tomu  libru  vosku.  Poslední  pražské  cechy,  jež  chtějí  i\ 
mistrovi  15  grošů  bílých  přístupného,  jsou  r.  1488  1 
Novém  městě  a  r.  1489  cech  staroměstských  kloboučni 
rujeme,  že  se  skrovným  vstupným  jsou  vesměs  cechy 
řádu,  buď  málo  hojné.  Z  této  zkušenosti  vymykají  se 
mečíři,  kteří  ani  ještě  r.  1509  nechtívají  víc  než  17  gr( 
vosku,  ale  jen  od  mistra  v  Praze;  mistr  venkovsl 
vinen  dáti  do  pražského  cechu  půl  kopy  českých  gro^ 
vosku.*) 

Na  proti  tomu  kováři  Nového  města  již  r.  1446  á 
kopě  ještě  2  grošů,  2  liber  a  poslu  groš  a  zůstávají  ; 
ještě  v  obnovených  artikulích  r.  1524.  Syn  mistrův 
ženich  s  dcerou  mistrovskou  měli  dáti  jen  vosk.  Ste 
kopě  chtějí  novoměstští  provazníci  (r.  1446),  kabátnic 
sedláři  (r.  1451)  a  kamenníci  (ještě  r.  1539)  slevujíce 
s  nimiž  měli  cech,  polovici.')  Některé  z  těch  cechů  ž 
peněz  hbru  vosku,  a  svačina  stala  se  již  nezbytným  vši 
ať  o  ni  v  statutě  položeno  či  nic. 

První,  kdož  zvýšili  přístupné  na  kopu  grošů  a  dvě 
byh  novoměstští  soukenníci  r.  1447.  Ale  milosrdné  přič 
dému  milost  se  může   dáti.^)    Brzo   po   nich  (r.  1454) 
malíři  pražští,  aby  nově  vstupující  dávali  po  kopě,  poi 
loni    náklad    učinil  k  poctě   krále  a  ke  cti  řemesla   na 
svíce  a  perkytle.*)  Zlatníci  novoměstští  (r.  1478)  ustane 

»)  Arch.  Ces.  XIV.,  442.  Arch.  pražs.  Miscell.,  6.  15 ,  P.  14 
Arch.  Ces.  XIV.,  486.  Arch.  pražs.   č.  993.  282. 

*)  Knih.  Lobkovická  v  Praze,  rukop.  72,  řád.  11. 

»)  Arch.  pražs.,  Miscell.,  č.  16.  P.  7.  8.  11.  13.  Arch.  Ces.  3 
Arch.  pražs.,  6.  1130.  334. 

*)  Arch.  pražs.,  Miscell.,  č.  16.  P.  JO. 

•)  Knih.  bratrstva.  Patera-Tadra.  76.  Maiífi  vratislavští  méli 
vstupného  jen  půl  kopy  a  půldruhé  libry  vosku.  Schulz,  Gesch. 
Malerinnung.  32. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Přístupný  plat.  697 

)tístapného,  též  tolik  krejčí  malostranští  (r.  1481),  ale  ti  činí  (po- 
lejprv  pokud  víme)  rozdíl  mezi  tovaryšem,  jenž  se  mistrem  chce 
túli,  a  mezi  přespolním  mistrem,  jenž  se  v  Praze  chce  posaditi 
:  řemeslo  a  v  cech.  Onen  mél  dáti  kopu  grošů,  2  libry  vosku  a 
vačinu,  tento  však  byl  povinen  za  osazení  složiti  půl  druhé  kopy, 
lve  libry  vosků  a  pořídit  svačinu.  Za  to  byl  prázden  mistrovského 
:usu.  K  těm  artikulům  skoro  zbytečně  doloženo,  že  kandidát,  než 
aéne  řemeslo,  musí  dáti  kopu  peněz  za  městské  právo.  Stejné  po- 
adavky  malostranští  ševci  vetešníci  činili  Cstat.  r.  1481),  jen  o  to 
i(%  že  chtěli  tři  libry  vosku.')  Syn  mistrův  spravil  v  těch  řeme- 
lech  všecko  jedinou  librou  vosku  a  svačinou.  Na  jedné  kopě  grošů 
ťských  „přístupného"  v  Praze  zůstává  pak  na  mnoze,  ještě  r.  1524 
i  koželuhů  nalezli  jsme  statut  o  dvou  kopách  míšeňských  (=:  1 
:opa  česká),  kterou  si  nový  mistr  má  spláceti  po  pěti  groších 
suché  dni.*) 
V  městech  venkovských  jest,  jakž  napověděno,  přístupné  da- 
»*ko  menší  nežli  v  Praze.  Někde  drží  se  v  té  malosti  za  celou 
lobu.  Pekaři  kutnohorští,  a  s  nimi  ještě  jiní  řemeslníci,  dosahujíce 
nistrovslví,  platívali  (dle  stát.  z  r.  1437)  dvě  hbry  vosku  do  cechu, 
ř  líToše  rychtáři,  1  groš  písaři  městskému,')  kteréž  platy  peněžité 
sou  po  starodávnu.  Stejně  tak  shledali  jsme  r.  1442  u  řezníkův  a 
)ekařů  v  Úterém;  proti  tomu  ševci  tamější  platili  jen  dvě  hbry 
i  svačinu.*)  Nevalné  vstupné  ukládáno  (r.  1444)  kožešníkům  mýt- 
íkým, libra  vosku  a  4  groše;  krejčím  třebenickým  stejně  tak  (r.  1455), 
kadlcům  téhož  městečka,  pouze  dvě  libry  vosku  (r.  1455),  u  řez- 
líkĎ  rychnovských  (r.  1471),  povinnost  vstupná  spravena  třemi 
ibranii  a  jediným  grošem;  u  krejčí  hořických  (r.  1491)  dvěma 
ibrami  a  jediným  grošem  ;  u  krejčí  přibyslavských  (r.  1504),  bylo 
láti  „svačinu  slušnou"  a  funt  vosku;  ale  mistři  ze  spolku,  což  by 
)H  té  svačině  propili,  mají  prý  sami  za  sebe  i  za  mistra  toho 
)latiti,  což  ustanovení  vzácnějšího  způsobu.  U  tkadlců  rožmberských 
r.  1506)  spraveno  vstupné  librou  a  pftl  džberem  piva;  ševci  par- 
iabští   chtěli  (r.  1515)  4  groše,    libru    vosku  a  svačinu  „dle  mož- 


•)  Arch.  pražs.,  MisceU ,  ft.  12.  N.  16.  N.  13. 

•)  Arch,  mus ,  orig.  pergam.  1524.  Na  té  výši  přístupného  jsou  v  týchž 
lobách  též  mnohé  cechy  východních  slovanských  měst.  V  Téšíné  r.  1509  mélí 
toteSnici  vdak  jen  40  grošů.  Věstn.  Mat.  Opav.  1897.  7.  26. 

')  Horská  knih.,  6.  40,  opis  v  arch.  zemsk. 

*')  Diplomat,  mus.  Opis  z  Teplé. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


nosti;  u  kovářů  a  kolářů  turnovských  (r.  1519)  t 
libry  a  čtyři  groše.') 

O  něco  značnější  vstapné  bylo  u  soukenníků  s 
v  počátcích  naší  periody.  R.  1438  žádali  vstupn 
vosku  nebo  na  hotově  12  grošů ;  tamější  krejčí  chli 
pět  liber  a  džber  piva;  u  reíléřů  horských  (r.  14^ 
dvě  libry  vosku  a  k  tomu  10  grošů;  u  koželuh 
Hradci  (stát.  1476)  čtyři  libry,  džber  piva  mistrům 
špitala,  půl  tovaryšům;  kdo  pojal  vdovu  nebo  dce 
spravil  vstupné  dvěma  librami  a  polovicí  džberu. 
(statut  1483)  spokojovali  se  čtyřmi  librami;  steji 
pekaři  v  České  Kamenici  (r.  1483),  ale  nad  vosk  m 
3  peníze  a  pivo;  syn  mistrův  odbyl  všecko  pouze 
Vstupné  u  řezníků  v  Dobrušce  bývalo  (od  r.  1593' 
českých  a  ve  dvou  librách  vosku;  o  málo  víc  stan 
u  ševců  mladoboleslavských :  5  míšeňských  grošů  k 
5  grošů  a  2  dvě  libry  vosku  do  cechu ;  koželuh,  ne 
v  cechu,  platil  toho  všeho  půl.  Kožešníci  téhož 
(r.  1494)  měli  přístupného  16  grošů  míšeňských.^ 
krumlovských  (r.  1616)  chtívali  3  libry  vosku 
k  cechu,  syna  mistrova  a  ženicha  dcery  či  vdovy 
bozujíce.  Po  šesti  librách  vosku  (tři  kostelu,  tři  c 
džber  piva  ustanovil  si  cech  tkalců  v  Třeboni,  Lo 
(r.  1619),  cech  řezníků  v  Trhových  Svinech  (r.  1£ 
vářů  labskokosteleckých  (r.  1521),  proti  čemuž  tan 
dali  jen  polovici  toho  (r.  1526).*)  Ze  skrovnějších 
děno  přístupné  krejčí  bydžovských,  žádajících  r.  1523 
ských  a  2  libry  vosku.*) 


O  Jireček,  Paméti  Vysokého  Mýta.  Kniha  třebenická  z 
Sedláček,  Rychnov.  44.  Arch.  hořický.  Opis  u  dra  Celakovs 
XV.,  884.  f(ezní6ek;  Arch.  Musea  zemsk.  Inserov.  1553.  Arci 
na  pergam.  Z  turnoy.  opisů  dra  Šimákových. 

•)  Arch.  Pam.  XVIL,  592.  686.  Kn.  arch.  kutnoh ,  č. 
Z  kopiálu  hradeck.  Opis  v  zemsk.  arch.  Arch.  Pam  XYII, 
Kamnitz.  Opis  v  zemsk.  arch.  Arch.  mus.  Dobrudka.  Arch. 
smluv,  Č.  1.  36. 

•)  Arch.  Pam.  XIX,  810.  XVIIL,  69;  diplomat,  mus.  T 
mus.  Kostelec. 

*)  Opis  u  dra  Celakovského. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


PHstupný  plat.  699 

Z  největších  platů  venkovských  vidí  se  nám  býti  15  grošů 
bílých  (30  míšeňských)  a  dvě  libry  vosku  u  ševců  ve  Vlašimi 
r.  1510;  zajímavo,  že  stejné  tak  bylo  u  ševců  v  Tovačově  morav- 
ském r.  1516 ; ')  rovnéž  tolik  (30  grošů  míšeňských)  chtívali  řezníci 
mladoboleslavští  r.  1494  (10  grošů  k  obci,  10  k  cechu,  10  na 
kostel);  což  syn  misterský  spravil  polovičkou.  U  řezníků  chrudim- 
ských mívali  16  grošů  bílých  a  tři  libry  vosku  „Bohu"  již  od 
r.  1456;  r.  1623  tři  libry  nechali  v  platnosti  a  na  penězích  stano- 
vili 18  grošů  bílých;')  16  grošů  českých  a  poctu  mistrům  ustano- 
vili si  r.  1526  ševci  v  Litomyšli.  Valné  vstupné  bylo  roku  1489 
u  krejčí  krumlovských.  Před  zkouškou  bylo  položiti  půl  kopy  (ne- 
víme, české-li  či  míšeňské),  neukázal-li  kandidát  kusů  uložených 
pravé  a  zcela,  propadly  ty  peníze  do  cechu,  ukázal  li,  měl  učiniti 
svačinu  a  při  ukazování  řemesla  mistři  měli  té  půl  kopy  propíti; 
pak  musil  uručiti  8  liber  vosku  ke  kostelu,  2  libry  k  faře  a  6  liber 
do  cechu.  Synové  a  ženichové  byli  vosku  prázdni.*)  Půl  kopy  pří- 
stupného měli  také  krejčíři  strakoničtí  dle  píseckých  (stát.  z  r.  1482), 
ale  byli  tak  milosrdní,  že  při  chudém  chtěli  „z  milosti"  přestati  na 
15  groších.*)  Půl  kopy  (a  tu  víme,  že  byla  česká  čili  celá  kopa 
míšeňská)  žádali  krejčí  rychnovští  a  k  ní  vosku  dvě  libry.  Největší 
přístupné  na  venkově  shledali  jsme  u  zlatníků  kutnohorských  — 
pul  druhé  kopy  (1493)  —  au  sladovníků  chomutovských  kopy 
dv{\  libry  dvě  (r.  1620).^)  Ti  obojí  tedy  Pražany  dohonili,  ano 
předhonili. 

Kdó  pročetl  příklady  o  přístupném,  uvedené  z  Prahy  a  z  ven- 
kova, sotva  postřehl  nějaké  pravidlo,  nějakou  patrnou  příčinnost, 
proč  tu  přístupné  větší,  tam  menší.  Viselo  asi  všecko  na  lokálních 
poinérech,  také  na  tom,  odkud  si  co  řemeslníci  opsali.  Jen  to  lze 
hádati  s  jakous  bezpečností,  že  tu,  kde  cech  o  nové  členy  stál,  bý- 
valo vstupné  na  léta  skrovné,  a  kde  se  chtěl  zavírati,  tam  přístupné 
zvýšil  až  k  prohibici.  Že  by  se  byl  cech  při  kandidátovi  sháněl  po 
tom,  má-li  do  živnosti  nějaký  kapitál,  aby  nezačínal  s  dluhy,  o  tom 
nevíme;  v  Němcích  prý  se  to  vyskytuje  již  od  XIV.  věku.^)  Ale  ten 

•)  Slavík,  VJaflim.  Arch.  Ces.  XX.,  286. 
•)  Arch.  Pam.  XIII.,  191.  Arch   mus.  Chrudim  1523. 
•)  Arch.  Pam.  XIX.,  307.  Gross 
*)  Arch.  mus.  zemsk.  Opis. 

•)  Arch.  horský,  C.  270.  Opis  v  zemsk.  arch.  Arch.  minist.  vnitra.  IV.  I>.  7. 
Opis  zemsk.  arch.  >Zwei  Schwertschok«. 

•)  laama-Sternegg.  Wirtschaflsgesch.  III.,  74. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


starodávnéjší  způsob  u  nás  i  v  této  periodě  přjhází 
mistr  musí  uničiti  za  jistou  sumu  a  na  určitý  čas  p 
kazníků  z  obecenstva.  Takž  chtívali  dle  statutu  z 
soběslavští  záruku  do  dne  a  do  roku;  zlatníci  novo 
z  r.  1478)  žádali  uručení  pod  16  hřiven  na  tři  lét 
práv*';  roku  asi  1500  krejčí  kouřimští  chtějí  rukojm 
do  tří  let,  kdyby  mistr  z  příhody  nebo  z  neumélosti 
zkazil,  aby  byla  náhrada;  *)  a  ještě  r.  1523  krejčí  v 
nejí  se  po  rukojmích  do  dne  a  roka.  V  praxi  as 
V  Plzni  na  př.  r.  1496  přijat  tovaryš  Baltazar,  zlatr 
kusy,  a  jakož  měl  zaručiti  řemeslu  za  i 5  hřiven  stři 
rukojmí,  cech  svolil,  aby  položil  pánům  na  radní  di 
kladu"  listy  zachovací  i  listy  od  řemesla  až  do  tří  L 

Mezi  podmínkami  k  členství  cechovnímu  leckd; 
statut,  aby  oženil  se,  kdo  chce  v  cech  býti  přijat.  1 
př.  r.  1455  řezníci  chrudimští,  r.  1489  krejčí  kruní 
zlatníci  kutnohorští,  r.  1504  ustanovují  si  krejčí  při 
se  mezi  nimi  osaditi  hodlá,  že  musí  tu  rok  pracovat; 
podobné  r.  1523  krejčí  bydžovšlí  a  jiní.')  Také  se  v 
periodě  podmínka  velice  obtížná,  aby  tovaryš,  než 
žádá,  sloužil  u  mistra  určitý  čas,  o  čemž  zevrubněji 

Svrchu  bylo  dotčeno,  že  konšelé  městští,  když  r 
mínek  kandidátovi  nedostávalo  se  plnou  měrou,  zasát 
moc  cechu  buď  přímluvou,  buď  rozkazem,  zméĎujíc 
spěch  žadatelův.**) 

Vyplniv  výminky,  stal  se  kandidát  členem  cechi 
spolnosti  mistrovské  zůstávaly  i  v  této  periodě  stej 
od  počátku  cechovního  zřízenf,  jenže  se  teď  zevrubn 
zdrobĎovaly  a  vůbec  kodifikovaly. 

O  Arch.  Pam.  XVIL,  592.  Arch.  pražs.  Miscell.,  6.  16.  G. 
originálu  u  dra  Čeiakovského    Arch.  mus.  zemsk.  Opis,  KouHd 

•)  Kn.  plzeft.,  č.  89,  str.  38. 

•)  Arch.  Pam.  XID.,  191.  Arch.  Pam.  XIX.,  307.  XV.,  384 
ginál  opsán  u  dra  Celakovského.  Naivní  jest  minéní  AI.  Schu 
Breslau.  Maler-Innung,  str.  31,  že  v  XV.  stol.  tovaryši  malířsl 
maaželství,  aby  nebylo  pohorSení  při  užívání  ženských  modelů. 

*)  Doklad  z  Kouřimi  r.  1491,  kde  cech  musil  přijmouti  Mi 
tovaryše.  Arch.  zemsk.  Opisy,  Kouřim. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Rovnost  členstva.  701 

V  cechu  však  mela  vládu  míti  úplná  rovnost  členstva,  heslem 
měl  býti  amor  et  paritas.  *)  Rovnost  měla  se  osvědčovati  hlavně  po 
stránce  hospodářské  existence  řemeslníkovy,  aby  chudý  vedle  bo- 
hatého mohl  se  obživiti,  aby  důchod  z  řemeslné  práce  pocházející, 
rozdělen  byl  co  možná  stejně,  aby  spořádány  byly  živnostenské 
poměry  sociální  rovnoměrně,  a  chudoba  aby  byla  od  cechovních 
clenň  odehnána*  Každý  člen  měl  k  práci  a  jejímu  výtěžku  plné  a 
stejné  právo.  Jen  vdovy  po  mistrech  měly  živobyt  bez  práce  vlastní, 
žily  z  práce  tovaryšů  najatých,  jediný  to  způsob  jakéhos  podni- 
katelství, dovoleného  v  cechovním  systéme.  Rovnosti,  jakž  ani  jinač 
nelze,  bylo  lze  docíliti  jen  obmezením  individuální  volnosti.  Demo- 
kratická idea  rovností  obmezovala  jednotlivé  členy  v  jich  činnosti, 
vše  na  prospěch  celku.  Za  to  obmezení  mistr  musil  těšiti  se  tím,  že 
je  členem  privilegované  korporace,  že  má  existenci  pojištěnu,  že 
má  v  obci  čest  a  vUv. 

Obec,  jakož  vyloženo,  regulovala  živnostenskou  práci,  cech  jí 
v  tom  pomáhal  shoduje  se  s  úmysly  konšelův,  aby  nebylo  mezi 
členy  nekalé  soutěže,  obojí  se  snažili,  aby  byly  hospodářské  pod- 
mínky stejných  řemeslníků  stejné.  Proto  obmezována  produkce? 
čímž  vylučovala  se  svoboda  živnostenská,  a  dušena  volná  soutěž, 
kapitál  jako  produkční  faktor  neplatil,  velkovýroba  neměla  vzniku. 
V  tom  všem  vlastně  tkví  městské  živnostenské  právo  cechovní.  Dneš- 
nímu posuzovateli  vypadá  to  všecko  jako  věc  zpátečnická,  zatím  to 
byly  primitivní  formy,  které  při  nerychlých  pokrocích  řemeslné 
techniky  a  při  nehrubě  valných  odbytech  produkčních  i  v  této 
periodě  dobře  mohly  účelu  svému  posluhovati  beze  všech  škod,  jen 
kdyby  slabí  lidé  těch  prostých  forem  byli  nezneužívali. 

Cechovní  statuta,  majíce  účel  rovnosti  členské  na  mysU,  naři- 
zovala především,  aby  žádný  mistr  neužíval  řemesel  dvou.  Běží 
o  to,  aby  v  témž  řemesle  nedotýkal  se  mistr  práce  příbuzné,  ne 
proto,  že  by  ujímal  řemeslu  jinému,  ale  proto,  aby  neměl  větší 
zisk  nežli  ostatní  členové,  kteří  se  nedotýkají  dvojí  práce.  Aby 
míslr  neužíval  dvou  řemesel,  to  zakazuje  právo  řečené  Soběslavské 
na  prahu  naší  periody.*) 

Proto  tu  a  tam  v  statutech  ohraničuje  se  pole  práce  a  určuje 
se,  co  kdo  smí,  co  nesmí  dělati.    Nejčasléji  to  shledáváš  v  řádech 

')  Jak  dí  o  krakovských  ceších  Pazdro.    Studya   nad   historya    prawa  pol- 
skiego  (Balzer).  4'^.  Srov.  též  Histoire  generále.  Lavisse  et  Rambaud.  II,  530. 
")  Arch.  pražs.,  6.  998.  264. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


702  Kniha  IIL  9.  Pospolnost  mistrů. 

Ševcovských ;  nejedni  ševci  byli  svými  vlastními  koželuhy,  a  jestliže 
švec  vydělanou  kůži  prodal,  pletl  se  do  dvou  řemesel.  V  městech 
větších,  kde  koželuzi  seděli/)  buď  povolováno  ševcům,  aby  si  kozí 
vydělali  jen  tolik,  kolik  potřebují  k  práci  obuvné,  nebo  zakazovali 
jim  to  vůbec;  ale  na  příklad  v  Bllatovech  jim  zákaz  musil  jesté 
r.  1639  připomínán  býti.*)  Měl-li  pekař  svůj  mlýnec,  mohl  sobe 
býti  mlynářem,  ale  mouku  na  prodej  dělati  nesměl,  ani  mbti  ji- 
nému pekaři,  ani  sedláku  z  peněz.  •)  Někde  krejčím  dovolováno, 
když  velmi  sestárli  a  nemohli  krejčovinu  provozovati,  že  směli  ži 
viti  se  prodejem  sukna,  tedy  živností  sobě  novou.*)  Naproti  tomu. 
když  Jan  Eozka  „střelec^  začal  si  malovati  luky  a  jiné  střelco?ské 
zbraně,  pustili  se  do  něho  maléři  a  štítaři  novoměstští,  a  konšelé 
r.  1455  rozhodli,  aby  se  jednoho  řemesla  držel,  buď  střelcovství 
nebo  malířství,  nebot  řemeslo  maléřské  a  štítařské  při  právích, 
kteráž  mají  od  císaře  Karla  a  krále  Václava  musí  býti  zů- 
staveno.^) 

Cechovní  statuta,  snažíce  se  o  rovnost  členskou,  nařizovala 
v  této  periodě  již  velice  zevrubně  objem  produkce  a  odbytu  řemesl- 
ného díla.  Byla  snaha,  aby  každému  mistru  pojištěn  byl  odbyt.  Při 
tom  držen,  nejen  u  nás,  než  všude  jinde  princip,  aby  malovýroba 
nebyla  překročena.  Cech  se  pletl  na  ten  konec  v  momenty  sou- 
kromoprávně i  technické.  Předně  nařizovala  statuta  kolik  zboží  s? 
má  robiti,  kolik  na  trh  vynášeti,  kde  prodávati,  aby  bylo  zjevno, 
kolik  krámů  držeti.  Tak  příkladem  pekaři  českokameničtí  směli  jen 
dvakrát  v  témdni  péci  (r.  1488;,  řezníci  chrudimští  (r.  1455)  směli 
dobytek  kupovati  (a  tudíž  porážeti)  do  deseti  kop  grošů,  kdyby 
však  shledány  byly  na  krámě  kůže  a  paznehty  cizí,  ty  mely  po- 
brány býU  v  pokutě.  Vrchnost  jindřichohradecká  r.  1490  nařídila 
v  Telči  řezníkům  „pořádku" :  jeden  týden  aby  prodávali  hoveii 
maso  řezníci  této  strany,  druhá  strana  zatím  prodává  jen  drobné 
dobytky  a  vepřové  maso;  druhý  týden  obráceně.  A  ta  pořádka 
aby  věčně  byla  zachována.  V  Plzni  statut  z  r.  1608  obmezoval 
řezníky  jako  jinde,  ale  dbal  aspoň  toho,  kdyby  řezníkovi  v  outerý 


*)  Dle  artikulů    z  Kojetína   moravského  r.  1616  švec  smél   délaii  koielui- 
stvo,  patrnč  v  tom  méstečku  nebylo  koželuhů. 

■)  Kniha  smluv.  I.  101.  v  arch.  klatov.  Výpis  dra  Hostaáe. 
')  Tak  smluveno  v  Praze  r.  1520;  arch.  pražs.,  č.  1129.,  fol.  4 
*)  Artik.  krumlov.  z  r.  1489.  Arch.  Pam.  XIX.  301.,  Gn?ss. 
•)  Arch.  praž.,  2084.  H.  38. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


:ni  zůstalo  viset  hovado  přes  čtvrt,  aby  pro  tu  škodu  měl 
svátkům  následujícím  před  jinými  zabiti  hovado.  Jel-li 
umlovský,   třeboňský  (nebo  jiný  z  panství    rožmberského) 

na  posvíceni  nebo  ku  kterému  „hodu  kostelnímu^  z  města 
masa  neprodal  tam,  to  moh)  prodati  pak  doma,  kdyby 
il  dobytek  na  posvíceni  venku  ve  vsi,  kolik  mu  tam  masa 
lého  zbylo,  toho  v  městě  potom  nesmí  prodávati,  než  af 
m,  jináó  mu  pokuta.  Vzácnou  výjimkou  jest  svoboda  bití, 
1516  dal  Kundrát  z  Krajku  řezníkům  mladoboleslavským,  po- 
[  jen  na  čas),  že  řezník  smí  zabíti  třeba  desatero  dobytka, 
děv,  aby  řezníci  sobě  neukládali  obmezení  pod  trestem, 
sácno  jest  nařízení   minimální  produkce,   jako  bylo  u  sou- 

soběslavských,    z    kterých   do    roka   každý   byl    povinen 

aspoů  čtyři  postavy  sukna. 

;ům  vetešním  na  Malé  Straně  ještě  r.  1481  zakazoval  statut 
tánek  vynášeti  nežli  dvoje  škorně,  plzeňští  ševci  směli  dle 
r.  1498    na   sobotním   trhu  prodávati  jen  to  zboží,    které 

a  pojednou"  vynesli,  druhé  vynesení  zakázáno ;  provazník 
tský  nesměl  (dle  statut  1446)  díla  svého  hokyni  prodati 
tři  haléře.  Koželuh  krumlovský  směl  jen  dvakrát  do  tého- 

obědem  10  nebo  16  kozí  telecích  vydělaných  na  trh  vy- 
by  ševci  koupili,  měl  li  jich  doma  víc,  směl  ševci  oznámiti, 
ly  koupit  všecky.  Proti  tomu  novoměstský  koželuh  dle  řádu 
i  mohl  kůže  rudé,  mazané  lojem  nebo  sádlem,  svobodně 
,  hromadně  i  po  jedné,  v  celku  i  krájením.  Dle  ustanovení 
žádný  pekař  pražský  nesměl  mezi  hokyné  sám  chleba  roz- 
li  úplatky  činiti  z  kopy,  ani  víc  chleba  za  groš  dávati,  než 

kožešníci  staroměstští  snesli  se  r.  1428,  že  žádný  z  nich 
ového  nic  prodávati  na  tarmark,  patrně,  aby  čipernější 
lěklerou  slevou  neodbýval  svou  práci  tam,  kde  ji  nelze 
rati.  Tomu  co  do  účelu  podobno  ustanovení  v  Úteréni,  že 
ní  prodávati  dílo  po  hospodách  (r.  1446),  řemeslníci  byli 
sáni  nabízeti  svoje  díla  jen  v  dílně  nebo  na  krámě;  r.  1468 
^kém  řádě  stojí,  že  mistr  nemá  věcí  malovaných  ani  ře- 
inde  vykládati  než  v  svém  veřtatu  jako  jiní  řemeslníci.*) 
datilo  arci  jen  krom  jarmarku;   o  jarmárce  byla  svoboda. 

plomai.  musejní,    opis   z  Lib.  velustiss.   arch.   pražs.  225.    Stejné  lak 
1623.  Arch.  pražs.,  £.  556;  nepagin. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


704  Kniha  III.  9.  Tospolnost  mistrů. 

Aby  měl  mistr  jen  jediný  krám,  to  nařízeno  v  cechu  nov- 
městských  uzdářů  r.  1445,  též  u  novoměstských  mydlářů  r.  1498 
řezník  chrudimský  dle  řádu  z  r.  1455  směl  míti  krámy  dva,  nt 
krám  druhý  však  musil  chovati  pacholka  a  dobýti  jemu  na  rol 
práva;*)  rukavičníci  staroměstští  r.  1438  obnovili  si  příkazy,  ab 
žádný  dvou  krámů  nemíval,  než  na  jednom  aby  dosti  měl.*)  K 
bátníci  novoměstští  r.  1453  snesli  se,  aby  žádnému  mistru  nep-( 
máhal  na  trhu  prodávati  než  jeden  tovaryš  a  učedník,  ^aby  se  {1j\ 
lépe  všickni  chudí  i  bohatí  živiti  mohli".* i 

Kupce  volat  k  sobě  od  krámu  spolumistrova  bývalo  v  prf| 
mnohých  řádech  cechovních  zřejmě  zakázáno.  Mají  to  kožesn:^ 
mýtšlí  (r.  1444)  stejné  v  statutech  jako  kabátníci  pražští  (r.  14481 
kterým  zevrubné  se  vytýká,  kterak  to  zištný  mistr  na  škodu  druhehi 
dělati  nemá:  nemá  prý  před  stolici  druhého  s  kabátem  choditi  k 
prodeji  nebo  kupcem  potrhati.*)  1  maUři  pražští,  řemeslo  z  iiej 
přednějších,  již  r.  1435  měli  v  statutech  svých,  aby  druh  dnihi 
nelehčil  práce,  nevkračoval  a  netřel  se  v  dílo ;  r.  1478  čteme  v  jiil 
článcích,  aby  si  kupců  z  veřtatů  neodváděli  pod  pokutou  „pansk 
kázně"  (v  šatlavě)  a  pokutou  mistrskou.  Haniti  práci  bylo  b^ 
trestu  jen  tehdy  dovoleno,  byla-li  falešná  nebo  když  o  mistr! 
zlá  pověst  šla.*)  Vůbec  byla  jakákoli  (zvlášť  neslušná)  reklama  z  i 
povídána.  Že  s  všelijakým  obmezováním  produkce  a  trhu  nehyl 
vždy  mistři  spokojeni,  toho  doklad  víme  z  r.  1457.  Tři  novoniěsíš' 
mistři  koželuzi  pozdvihli  se  proti  všem  ostatním  mistrům  ,,v  trzích 
a  také  proti  řádům  koželužským;  konšelé  nuceni  smiřovati  a  snn 
nali  tak,  že  oni  tři  pokořili  se  všem  mistrům  a  starším,  prosíc 
jich,  aby  jim  tu  vinu  a  výtržku  milostivě  odpustili.*) 

Při  řemeslech  námezdních,  zvláště  při  stavitelském  a  tesařskťii 
řády  snažily  se  udržeti  rovnost  mezi  mistry  aspoň  tím,  že  zakazoval 
mistru,  aby  na  se  přijímal  dva  nebo  tři  „oukoly"  (akkordní  prai-e 
prý,   až  je   s  jedním   dílem  hotov,   af   se  dá   zjednali    na  dnilie.' 

•)  Cas  Ces.  Mus.  1863.  212.  Podrobné  v  Plzni  dle  slalutu  z  r.  150a  "p 
v  arch.  mus.  zemsk. 

•)  Arch.  pražs.  2099.  462. 

=•)  Arch.  pražs.,  6.  89. 

*)  Arch.  pražs.  Miscell.,  č.  16.  P.  11. 

»)  Knih.  bratrstva.  Patera,  Tadra.  70.  85.  88. 

•)  Arch.  pražs.  Miscell,  č.  17.  C.  21. 

')  ftád  kutnohorských  kamenník.  z  roku  1484.  Lib.  memorab.  z  roku  liSi, 
fol.  168. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Rovnost  členstva.  705 

'aké  materiál  nesmíval   stavitel  ani  tesař  dodávati  pro  svoje  větší 
isky. 

Aby  mezi  mistry  cechovními  rovnost  byla'  co  do  objemu  pro- 
lukce  nejeden  cech  určoval,  kolik  mistr  smí  tovaryšů  míti,  kolik 
íčedníků.  ^)  Takž  na  příklad  novoměstský  kloboučník  nesměl  cho- 
vati víc  než  jednoho  tovaryše  a  učedníka  (statut  r.  1446);  *)  r.  1448 
velešní  ševci  obou  větších  měst  Pražských  usnesli  se  nemívati  víc 
lež  dva  pacholky  a  jednoho  robence ;  *)  kabátníci  novoměstští  svolili 
e  r.  1453  a  ohlásili  to  v  plné  radě,  že  nesmí  žádný  chovati  víc 
)acholků  než  tři  a  jednoho  učedníka ;  *)  krejčí  malostranský  mohl  dle 
iatulu  z  r.  1481  chovali  pět  tovaryšův  a  jedno  pachole;  vetešní  ševci 
amější  dva  tovaryše  a  buď  učedníka  nebo  pachole  (robence) ;  ^)  týž 
ok  1481  statut  zakazoval  ševcům  krumlovským  a  dvě  léta  potom 
«vcům  třeboňským  míti  víc  nežli  tři  tovaryše ;  robenců,  „kdyby  jiní 
nistri  nepotřebovali,"  mohl  posadit  víc.  Krejčí  strakoničtí  a  písečtí 
statut  z  r.  1482)  smívali  držeti  2  tovaryše,  pachole  (robence)  a 
íčedníka,  „pakli  nemá  učedníka,  zůstaň  při  jednom  pacholeti"  pod 
Dokutou  půl  kopy  grošů  do  cechu;  tři  tovaryše  a  čtvrté  pachole 
íhovati  dovoleno  bylo  ševcům  mladoboleslavským  (r.  1494);  v  týž 
isi  čas  pražští  malíři  usnesli  se,  aby  mistr  choval  jednoho  tovaryše 
malére,  druhého  cuprejtýře  (zubereiter,  pozlacovač)  a  třetího  řezáka ; 
tdo  by  měl  víc  jich,  propadne  pokutu,  léčby  mistr  vznesl  na  starší, 
a  byla  toho  příčina  hodná,  aby  starší  dali  povolení.  Sklenářský 
tnislr  směl  jediného  tovaryše  chovati,  to  jemu  však  nedovoleno, 
kdyby  byl  bez  tovaryše  a,  dostána  dílo,  náhle  chtěl  tovaryše  od 
jiného  mistra  vymluviti  a  přeplatiti.  Sladovník  krumlovský  dle  sta- 
tuta z  r.  1516  nesměl  míti  víc  než  jednoho  učedníka  pod  pokutou 
10  liber  do  komory  rožmberské,  rychnovský  soukenník  mohl  cho- 
vati jen  dva  tovaryše  (r.  1518);  z  konce  periody  z  r.  1525  budtež 
uvedeni  ještě  nožíři  choceňští,  jimž  zakazováno  chovati  dvou  „pod- 
mistří",  dvou  šlejfířů;   který  mistr    má  dva  učedníky,   ten  u  lavice 

')  Tou  dobou  bylo  tak  již  všude  v  ciziné,  od  Francie  až  do  Polska.  Byl  to 
systém  středověký,  prohibitivný.  Histoire  generále  II.,  Lavisse  et  Rambaud.  530. 
Pazdro,  Uczniowe  i  towarzysze  cechów  krakowskich.  (Balzer,  Studya  prawa  pol- 
skiego)  40.  Vzácnost  to,  méli-li  r.  1482  zlatníci  v  Štrassburce  tou  příčinou  volnost. 
Inama-Stemegg,  Wirtschařlsgesch.  IIL,  87.  Fagniez.  Études.  335. 

*)  Arch.  pražs.,  Miscell.  15.  P.  7. 

^  Arch   pražs ,  č.  2099.  1045. 

*)  Arch.  pražs.,  manuál  č.  89. 

')  Arch.  pražs,  Miscell,  č.  12.  N.  16.  N.  13. 
Wínler.  Dějint  řemesla  a  obchoda  v  Čechách  v  XIV.  a  v  XV,  veka.  45 


Digitized  by  VjOOQ IC 


706  Kniha  111.  9.  Pospolnost  mislrů. 

nesmí  míti  víc  než  dva  tovaryše.  V  Soběslavi  u  soukenníků  se  takové 
obmezení  týkalo  i  ženských  pomahaček;  čtemef  v  statutě  r.  143B, 
že  mistr  smí  chovati  pouze  dvě  mykačky. 

Aby  obmezení  mistrů  po  té  stránce  bezpečněji  stalo  se  skutkem. 
nejeden  řád  cechovní  nařizuje,  by  učedlník  a  tovaryš  jednáni  byli 
veřejně,  tak  aby  všickni  mistři  o  tom  věděli.  Proto  usnesli  se  novo- 
městští uzdáři  r.  1445  robence  přijímati  jen  s  vůlí  mistrů;  téhož 
města  hrnčíři  r.  1488  svtolili  se,  aby  smlouvy  o  učedlníky  a  tovanrše 
oznamovaly  se  mistrům ;  *)  proto  vešlo  v  zvyk  jednati  tovaryše  na 
hospodě,  leč  by  vandrovní  tovaryš  přišel  k  mistru  přímo,  „maje 
poněkud  známost  s  ním",  jakž  r.  1504  stanovil  řád  krejčířů  priby- 
slavských. ')  Na  t^ž  konec,  aby  objem  produkce  byl  při  všech  mistrech 
stejný,  nejeden  cech  reguloval  technickou  stránku  řemesla,  jeho  za- 
řízení výrobní.  Toho  jsme  sic  v  této  době  v  statutech  u  nás  již 
nenalezli,  jako  bylo  v  předešlé  periodě,  že  pekařům  litomyšlským 
a  hradeckým  určena  velikost  pece  (v  patnácti  šlápějích  r,  1 356),  ^ 
leč  by  se  byli  mistři  smlouvali  o  to  soukromými  usneseními ;  za  to 
víme  o  usnesení  staropražských  tkadlců,  že  každý  má  míti  v  světnici 
jen  čtyři  stavy,  ba  chtěj í-li  dva  mistři  v  téže  světnici  řemeslo  dělati, 
ani  ti  dohromady  víc  než  4  stavy  nemějte.  *)  Soukenník  v  Rychnově 
n.  Kněz.  směl  pracovati  jen  na  jednom  stavě.  *)  Vinopaliči  pražští 
snesli  se  r.  1523,  aby  každý  jen  tři  trouby  k  řemeslu  měl  a  čtvrtou 
k  lejtrování  (čištění),  ale  potom  se  někteří  z  toho  sneseni  vytrhli, 
a  byla  z  toho  bitva.  R.  1625  totiž  vinopalové  všickni  jednali  o  své 
řemeslo  se  sladovníky  na  hospodě,  tu  byla  řeč,  že  Hanzl  vinopal 
více  trub  má,  než  si  uložili,  i  zůstali  na  tom,  že  všickni  k  němu 
půjdou  ohledat,  on  prchl,  oni  za  ním,  on  svolával  lidi,  nastala  rva- 
nice,  a  vinopal  Krejza  byl  tuze  bit,  začež  konšelé  je  zavřeli  všecky.  •) 
Soukenníkům  snad  všem  určována  statuty  míra  chodů  a  počet  loktů 


•)  Arch.  Ces.  XIV.,  486. 

•)  ftezníček.  Arch.  Pam,  XV.,  334.  Neposazovati  tovarySe  krom  hospody  také 
r.  1519  u  koYáfů  a  kolářů  turnovských.  Z  opisů  dra  -  Šimákových. 

•)  Arch.  litomyS.  Zápis  z  r.  1467.  Výpis  prof.  Štěpánkův.  V  PolSté  dle  řádu 
pekařského  v  Krakove  měla  pec  býti  v  21  loktech  (?)  Buchner.  God.  picturat 
Str.  34. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  99.  39.  V  Kolíne  nad  Rýnem  řád  z  r.  1375  sapovídal 
tkadlcům  víc  stavů  ne2  dva.  Inama-Stemegg.  Wirtschaflsgesch.  IIL,  69.  Tkalci 
v  Kojetíne  směli  míti  stavy  tři. 

«)  Nařízení  opakováno  ještě  r.  1637.  Arch.  Ces.  XX.,  418. 

•)  Arch.  pražs.,  6.  1129.  188.  385. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Rovnost  členstva.  707 

postavu,  *)  zajisté  proto,  aby  cena  štůčky  nebo  postavu  byla 
všech  mistrů  stejná.  U  řezníků,  aby  jeden  nad  druhého  provozo- 
ánim  řemesla  se  nevyšvihl,  sloužila  za  kontrolu  obecní  nebo  ce- 
hovni  šlachtata. 

Přiznáváme  však  na  konec,  že  těch  statut,  jimiž  by  obmezena 
yla  bývala  provozovna,  dílna,  nástroje,  není  mnoho.  Zajisté  tím, 
3  nebylo  lze  té  nesvobody  provésti.  Naproti  tomu  častěji  cechové 
asi  i  cizí  *)  dávali  na  jevo  nechuť  k  tomu,  aby  mistři  provozovali 
ímeslo  na  spolek.  Associace,  spolky  provozovací  buď  vůbec  zakazo- 
ány,  buď  všelijak  obmezovány.  Statut  novoměstských  zlatníků 
.  1478  zakazuje,  aby  žádný  mistr  nepřijímal  k  sobě  do  krámu  dru- 
ého  mistra  na  spolek  „na  jeden  groš".*)  Na  odpor  tomu  řád 
ramlovský  r.  1447  dovoloval  dvěma  řezníkům,  aby  spolu  koupili 
ovado,  ale  jeho  maso  ihned  měli  rozděliti,  a  každý  svou  polovicí 

svém  stanu  obzvlášť  prodávati  pod  trestem  tří  grošů  komoře 
anské  a  rychtáři  groš.  *)  Pardubský  řád  r.  1510  též  dovoluje,  aby 
lislři  spolu  koupili  hovado,  ale  Čtvrfmi  aby  se  nedělili:  tedy  jen 
lya  na  polovici-  *)  Stejně  tak  ustanovili  si  řezníci  rychnovští  r.  1521.®) 
toláři  a  kováři  v  cechu  turnovském  měli  dle  statut  z  r.  1519  sobě 
lovoleno  jeden  s  druhým  v  spolek  vstoupiti  a  řemeslo  spolu  dělati, 
le  ne  bez  vůle  cechmistrův  a  všech  mistrů,  ^  kteří  pro  ten  případ 
lezpochyby  stanovili  podmínky. 

Mistr  s  mistrem  aby  nemívali  spolků,  zakazováno  spolubydlení 
Ivou  mistrů  řemesla  stejného  a  také  příbuzného.  Krejčí  malostranský 
lle  statutu  z  r.  1481  nesměl  bydliti  v  domě  se  soukenníkem  a  po- 
třihačem  suken,  stejně  tak  r.  1489  zakázáno  krejčím  krumlovským, 
.  1491  krejčím  hořickým,  aby  nebydlili  s  postřihačem,  ®)  Hovorný 
id  krejčí  kojetínských  z  r.  1538  vykládá,  proč  nemá  krejčí  míti 
f  domě  postřihače;  prý  aby  byl  postřihač  jeden  všem  společný, 
i  něhož  by  sukna  svá  dávali  postřihovati.  ®)  Ale  že  přes  takové  zá- 


')  R.  1447  v  Praze,  arch.  praž.,  Miscell ,  č.  15.  P.  10. 
')  Fagniez,  Études  sur  Tlndustne.  335. 
")  Arch.  pražs.,  Miscell.,  č.  16.  G.  10. 
*)  Arch.  Pam.  XIX.,  193.  Gross. 
*)  Arch.  mus.  zemsk.  Pardub.  1510. 
•)  Arch.  Český  XX.,  805. 
')  Z  arch.  tumov.  Opisy  dra  Šimáka. 

^  Arch.  pražs.,  Miscell.  č.  12.  N.  15.  Arch.  Pam.  XIX.,  807.  Arch.  hoHc. 
(^s  u  dra  CelakoYského. 
•)  Arch.  Ces.  XX.,  419. 

45* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


708  Kniha  III.  9.  Pospolnost  mistrů. 

kazy  spolky  přece  byly,  o  tom  důkaz  v  knize  žatecké.  R.  1619  chc< 
Václav  barvíř  vyhnati  ze  svého  domu  Václava  Zálohu ;  i  odpovědi 
v  soudě  Záloha,  že  dům  společně  platili  a  že  spolek  v  řemesle  mel 
a  spolu  barvili.  Co  tomu  cech  říkal,  o  tom  v  knize  není. ')  Podivn; 
spolek  objevil  r.  1515  cech  sladovnický  v  Soběslavi,  a  nedivíme  sí* 
že  ho  nazval  nepoctivým  chováním  a  že  soudně  zakročil.  Vácki 
Hubáček,  sladovník,  kdys  oznámil,  že  spolusouseda  Šleíle  bére  k  s*)b^ 
za  učedníka;  cech  tomu  přivolil,  ale  aby  v  tom  učení  se  zachoval 
jak  se  na  učedníka  sluší.  Pak  puklo,  že  spolu  slady  sypali  a  ?oht 
spolu  k  ruce  dělali.  Hubáček  se  omlouval,  že  tak  učinil  pro  svu 
nedostatek,  ale  zavřeli  ho.  *)  A  nejpodivnější  „spolek"  byl  len,  d( 
něhož  r.  1523  žaloval  cech  vinopalníků  pražských,  prý  někteří  vino 
paliči  vedli  živnost,  ani  ne  k  svému  užitku,  „než  cizí  základ  a  pť- 
níze  na  to  berouce,  a  jiným  k  ruce  to  dělajíce." ')  Tof  již  stopa 
nějakého  „podnikatelství",  cechovnímu  zřízení  naprosto  protivného, 
o  jehož  existenci  v  době  tak  staré  bez  nadepsané  žaloby  člověk  bj 
nevěřil. 

Aby  byla  v  řemeslné  výrobě  a  v  zisku  mezi  mistry  rovnost 
cech  snažil  se  ve  svůj  dohled  dostati  styk  vyrábitele  s  odběratelem, 
styk  mistrův  se  zákazníkem.  Arci  nedařilo  se  to  vždy  ani  docda; 
kdyby  bylo  možná  vyráběti  jen  na  sklad,  jen  pro  trh,  to  by  dohled 
i  rovnost  mezi  mistry  byla  snadná,  ale  při  práeech  na  objednanou 
je  rovnost  nemožná,  nebol  objednavatelé  nedají  sobě  poroučeti,  ka 
kterému  mistru  jíti.  Cech  také  nehleděl  přívětivě  tomu,  když  objed- 
natel donesl  si  materiál  k  výrobci.  Ale  zabrániti  nemohl,  aby  na 
příklad  k  pekaři  lidé  nedonesli  si  hotové  těsto,  ke  krejčímu  sukno. 
a  obojího,  kolik  libo.  To  však  zakazováno  zle,  aby  tkadlec  si  ne- 
chodil do  domů  pro  přízi  sám;  kdyby  se  nedostalo  v  tom,  co  inu 
přinesli,  manželka  nebo  čeleď  může  dojíti  pro  přízi  k  útku.  Se 
stejným  úmyslem  zakazoval  řád  novoměstským  kovářům  (r.  14461. 
aby  žádný  mistr  nebo  pacholek  nechodil  do  marštalí  koní  koval 
a  po  hospodách  aby  sobě  díla  nezjednával  bez  opovědí  mi^l^ 
starších  pod  pokutou  libry  vosku.  *)  Malířům  a  spojeným  s  nimi 
sklenářům   řád  z  konce  XV.  století   hrozil  pokutami,   kdyby  mistr 


*)  V  arch.  pražs.,  kn.  zatec.  č.  92.  foi.  15. 
«)  Arch.  Ces.  XIV.,  287. 
•)  Arch.  pražs.,  č.  1129.  385. 

*)  ftád  tkalců  mésta  Rožmberka  z  r.  1506.  Arch,  mus.  pergam  Arch.  C» 
XIV.,  449. 


Digitized  by  VjOOQI^ 


Digitized  by  VjOOQ IC 


povati  jen  bečváři  a  jiní  nikoli.   Tak  řád  z  r.  1503.  *)   A  podobné 
i  u  jiných  řemesel  bylo. 

Mimo  všecky  vylíčené  prostředky,  jimiž  raéla  se  docílili  rovnořl 
zisků  mezi  mistry,  cechové  snažili  se  také  o  to,  aby  výlohy  pro- 
dukční byly  u  všech  mistrů  co  možná  stejný.  Cechy  tedy  vylučovaly 
soutěž  při  nákupu  suroviny  (forkafu);  začasté  surovina  kupwvána 
„na  cech"  hromadně,  ve  velkém,  takže  cech  tu  byl  jako  nějaké 
družstvo  nákupní.  Takž  již  na  počátku  naší  periody  (r.  1427)  nožiri 
staroměstští  snesli  se,  aby  ocel  garbovaná  (čištěná)  „vespolek*"  byla 
kupována.  *)  A  ještě  r.  1498  oznamují  mistři  nožířové,  že  poth^by, 
buďto  železo,  ocel,  pušpan,  neb  jiné  věci,  kupují  „do  řemesla-  spo- 
lečně, a  těmi  se  pak  dělL  ')  Novoměstští  mydláři  položili  si  r.  i49S 
v  statut,  co  se  týče  kupování  „waydyše"  (asi  vrbovina,  dříví  na  obnuVi 
buď  klušového  (snad  klučového?)  nebo  sudového,  toho  žádný  sobě 
obzvlášť  nemá  kupovali,  než  má  dáti  znáti  jiným,  aby  každý  měl  svo- 
bodu k  dílu  přistoupiti.  *)  To  sic  není  společný  nákup,  ale  při  nákupu 
isou  všickni  přítomni.  Sedláři  novoměstští  r.  1461  ustanovili  si  sv»»- 
bodné  nakupování  jen  do  deseti  grošů,  co  nad  to  by  kdo  koupil 
tím  musí  se  s  ostatními  rozděliti.  *j  Koželuhům  novoměstským  do- 
voloval řád  z  r.  1463  na  svobodném  trhu  Pražských  mést  kůže 
kupovati  bez  překážky,  ale  stanovil,  když  přivezou  se  kůže  a  třislo. 
koželuzi  mají  se  o  ně  poděliti  skrze  přísežné,  aby  se  chudí  mohli 
obživiti,  jako  bylo  za  starodávna.  ®)  Kožešníci  novoměstští  měli  pro 
rovnost  mistrů  nákup  zařízený  takto  (statut  z  r.  1486).  Když  kupec 
kůže  přiveze,  rozváže  je  litkupník  z  řemesla  volený,  dá  se  znáti 
cechmistrům,  a  „ta  koupě",  zamluvena-li  „na  řemeslo",  musí  do  dv^ou 
neděl  leželi;  když  v  těch  dvou  týdnech  nemohla  se  koupě  koupiti 
„na  řemesle"  (t.  j.  na  všecken  cech),  nastala  buď  ta  možnost,  l^ 
jednotliví  mistři  kupovali,  seč  kdo  byl,  nebo  ustoupili  i  ti,  a  pak 
teprve  mohlo  kupovali  obecenstvo.  Zajisté  že  tento  řád  mohl  býti 
obchodníkům,  kteří  kůže  přivezli,  velmi  nepohodlný  svou  zdlouha- 
vostí a  nejistotou  odbytu.  Ale  nic  naplat,  kdyby  obchodník  byl  pn^ 
dával  hned  a  komukoli,  propadlo  zboží  jeho  králově  komoře. ") 

')  Arch.  pražs.,  č.  2141.  187. 

•)  Arch.  Ces.,  XIV.,  438. 

•)  Arch.  praž.,  č.  1128.  Před  fol.  38. 

*)  Arch.  praž.,  č.  2079,  v  zadu. 

»)  Arch,  pražs.,  Miscell.,  6.  16.  P.  13. 

•)  Knihov.  Lobkovic,  v  Praze.  Rykp.  72,  řád  54» 

')  ftád  kožeš.  novomést.  ve  Vidimusu  litoméř.  z  r.  1661.  Opis  v  soukrom  rukiu. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


712  Kniha  Itl.  9.  Pospolnost  mistrů. 

Z  města,  věřitelé  pak  opuštěný  materiál  „osáhnou  ve  svých  dluzích,'' 
a  tím  bére  škodu  cech.  Na  tu  stížnost  konšelé  dovolili  ortelem, 
kdyžby  některý  mistr  dlužník  ušel  pryč,  aby  přede  všemi  věřiteli  do 
cechu  bylo  zaplaceno.  ^) 

U  některých  řemesel,  kde  nákup  suroviny  k  rovnoměrnému  roz- 
dělení nebyl  možný,  cechmistři  aspoĎ  bdívali  nad  tím,  kterak  a  kolik 
materiálu  producent  sobě  opatřuje,  U  zlatníků,  kteří  si  k  svým  prácím 
tavili  stříbrné  a  zlaté  mince  nebo  pro  svůj  zisk  ten  drahý  materiál 
ven  ze  země  pomáhali  vynášeti,  tou  příčinou  musila  bývati  bdělost 
tím  pozorlivější,  že  ji  ukládala  i  vláda  z  příčin  mincovních.  Člemef 
v  statutech  novoměstských  r.  1478,  aby  mince  mistři  nepálili  bez 
cechovního  povolení,  a  konšelé  aby  nedopouštěli  toho,  „nebo  mnoho 
zlého  skrze  to  jde  a  škody  dějí  se  této  zemi,  že  mnoho  stříbra  vtn 
vyprodadí."  *)  Víme  již  ze  starších  dob,  když  bylo  potřebí  do  řemesla 
značnějšího  kapitálu  provozovacího  na  zřízení  provozovny,  že  méslo 
samo  podniklo  a  pořídilo  valchy,  barvírny,  brusírny ;  členové  cechu 
za  poplatek  byli  pak  všickni  stejně  povinni  a  oprávněni  užívati  ta- 
kového městského  zřízení.  Pořídil-li  sobě  sám  cech  takovou  nějakou 
provozovnu  nebo  koupil-li  sobě  cech  pro  získání  řemeslných  potřeb 
nějakou  výhodu,  podíleni  byli  všickni  mistři  výtěžkem  stejně,  ale 
ovšem  cech  nutil  je,  aby  také  všickni  přispívali  k  útratám.  Zle  stě- 
žoval si  staroměstský  cech  řemenářů  r.  1435  do  mistra  Frány,  že 
na  ochuzení  řemesla  teď  nestojí  o  tu  „alúničí  studnici",  kterou 
mistři  koupili  od  Henzlíka,,  rychtáře  v  Přílepích.  ^)  Při  mlýnech, 
byly-li  na  téže  vodě,  přísně  hledělo  se  k  tomu,  aby  dolejší  mlynář 
měl  vodu  jako  hořejší.  Proto  úředně  stanovena  výška  prahu  cejchem, 
což  slulo  právem  „mlýna",  a  bývalo  pro  pevnost  a  nedotknutelnost 
dáváno  právo  to  slavnostně.  Když  založen  byl  mlýn  Lukášovský  na 
Poříčí  v  Praze,  přišli  starší  mlynáři,  a  prokurátor  krále  Jiřího  je  vyzval, 
aby  tomu  mlýnu  právo  dali,  prohlédajíce  k  statkům  (t.  j.  mlýnúmi. 
hořejším  i  dolejším  spravedlivě.  A  mlynáři  zřezavše  kůl  přibili  cejch 
a  prohlásili:  „Tomuto  cejchu  a  mlejnu  dáváme  právo,  a  kdožby 
jemu  v  čem  křivdu  dával,  ten  aby  cti  byl  zbaven,  hrdla  i  statku."  *) 


')  Arch.  pražs,  č.  1128. 
■)  Arch.  pražs.,  Mise,  fi.  15.  G.  10. 
■)  Arch.  pražs.,  č.  87.  69. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  1046.   Zpráva  z  r.  1481.   Bylo  při  té  mlýnské  slavnosti 
mnoho  lidí,  a  úřad  i  hosté  cténi  vlaským  vínem. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Rovnost  členstva.  713 

51o  o  hrdlo,   kdyby  hořejší   mlynář  podvodným  pošinutím  cejchu 
íhtěl  v  živnosti  překážeti  mlynáři  dolejšímu. 

Xejvétší  nenávist  cechy  všecky  všudy  mívaly  k  překupování 
řemeslných  potřeb,  jednak  koupě  z  druhé  ruky  je  vždy  dražší,  a  pak 
překupem  jednotlivý  člen  cechovní  proti  druhým  nabývá  výhody, 
i  ztrácí  se  rovnost  řemeslných  producentů.  V  první  příčiné  nachá- 
dme  v  statutech  nařízení  praeventivniho  rázu*  Řezník  neamí  kozí 
5  dobytčat  prodati  jiným,  než  koželuhům  a  jirchářům  v  obci;  novo- 
niéstšlí  kožešníci,  kdyžby  jim  kozí  bobrových  zbývalo,  ježto  by  je 
:htéli  prodati  nezdělané,  mají  dáti  věděti  kloboučníkům,  aby  je 
koupili;  kdyby  jich  koupiti  nechtěli,  teprv  potom  af  je  prodají,  kam 
libo.  (Statut  z  r.  1446.)')  Obojí  ustanovení  zajisté  vznikla  z  toho, 
lby  řemeslník  nemusil  kupovat  z  druhé  ruky.  Se  stejným  úmyslem 
oslaveno  jindřichohradeckým  koželuhům  do  statut  r.  1476,  aby 
lepších  kozí  jinam  nevozili,  tak  aby  ševci  od  koželuhův  a  obec  od 
sevců  fedrována  byla;  má-li  koželuh  teletiny,  vynes  jich  na  trh  10 
n  15;  měl-li  by  jich  doma  víc,  a  švec  přišel  nakoupit,  nechť  koželuh 
Diu  dí :  "Mám  jich  doma  víc,  ohledej  a  kup  je  spolu  všecky,  jestlif  tobě 
potřebí."  Na  trhu  musil  koželuh  nejméně  po  dvě  hodiny  stát,  aby-ševci 
mohli  kupovati.*)  Do  soukennického  řádu  v  Ústí  nad  Orhcí  r.  1517 
lostal  se  rozhodnutím  městské  správy  zákaz  všem.  kdo  kupují  vlnu, 
lby  ji  při  jarní  stříži  neprodávali  z  města  do  sv.  Martina,  při  zimní 
střiži  do  sv.  Jana.  Také  žádný  soukenník  nesměl  z  města  ven  vlny 
prodati,  leč  by  prve  domácím  oznámil;  kdyby  ti  chtěli  na  ten  trh 
sstoupili,  měla  býti  puštěna  jim. ')  V  mnohých  řádech  sladovnických 
saicazuje  se  pšenici  a  jiné  obilí  zjevně  nebo  tajně  ven  z  města  vy- 
kupovati. V  řádě  města  Hostinného  dle  vzoru  královédvorského 
r.  1484  hrozí  se  tomu,  kdo  by  tu  „drzost  měl",  že  to  budou  sami 
tonšelé  vážiti.*) 

iVle  cechy  pečovaly  i  o  to,  aby  mistr  nedošel  materiálu  laci- 
Qéjšího  tajným  překupem,  podvodně.  Proto  nařizováno  r.  1428 
řlaropražským  kožešníkům,  kdyžby  která  koupě  kožichův  a  kozí 
lad  500  kusů  do  Prahy  přišla,   aby  kupovali  veřejně  skrze  litkup- 

')  Arch.  pražs.,  MlscelL,  č.  16.  P.  7. 

*)  Opis  v  zemsk.  arch.  Jindř.  Hradec.  1476.  Stejný  statut  u  áevců  krumlov- 
ských r.  1481,  1569. 

^)  Arch.  Čes.  XX ,  294. 

*)  Arch.  Hostinn.  Opis  v  zemsk.  arch. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


714  Kniha  III.  9.  Pospolnost  mistrCl. 

nika.  Kdoby  koupil  bez  něho,  ten  propadnouti  měl  kopu  pokuty.') 
Tajné  podomní  překupování  mistrů  ziskuchtivých  zapovídáno  zhusta. 
Jircháři  pražští  r.  1472  svolili  se  mezi  sebou  sami,  aby  každý  na 
svobodném  trhu  kupoval,  ne  tajně,  ani  po  domech.*)  Ševel  a  kože- 
luzi mladoboleslavští  snesli  se  spolu  (učinili  „svůlku")  r.  1494,  kdy 
kupovati  kůže,  též  aby  „na  živě"  nebylo  kupováno  ani  po  domech. 
aby  nekupoval  muž  s  ženou,  oba  najednou,  leč  v  úterní  trh,  vše 
pod  pokutou  libry  vosku.')  I  v  trhu  samém  veřejném  mistři  do- 
pouštěli se  překupu,  a  musilo  jim  v  tom  býti  překáženo;  sladov- 
níkům  novoměstským  to  zakazoval  statut  z  r.  1456;  řezníkům  par 
dubským  r.  1510  vyhrožováno  pro  překup  trestem  takovým,  al)? 
se  Jím  desátý  kál,"  a  Nymburští  vzkazují  do  Mladé  Boleslave 
r.  1486  své  dobré  zdání,  že  řezníci  překupovati  mezi  sebou  nebo 
u  hostí  podle  Boha  a  práva  slušně  nemohou.  Ševci  liloroyšlští  měli 
dle  statutu  z  j.  1526  propadnouti  pokutu  pěti  grošů  českých,  kdyby 
v  trhu  nebo  jinače  při  kupování  „orkaflfii",  kozí  a  sádel  jeden 
druhého  předkupoval.*) 

Zhusta  zakazováno  mistrům  a  tovaryšům  na  koupě  vybíhati| 
přeďméstské  brány.  Takž  na  příklad  statut  jindřichohradeckých 
koželuhů  hrozí  pokutou  dvou  liber  vosku  do  cechu  a  12  denárá 
rychtáři,  kdyby  mistr  koupil  pod  branami  a  v  ulicích  a  ne  naj 
„pláce".*)  Když  dvojí  řemeslo  mělo  zapotřebí  stejné  suroviny,  vy- 
bíhajíce mistři  před  brány,  vymlouvali  svou  ziskuchtivost  strachem. 
aby  jim  druhé  řemeslo  nepřekupovalo  „forkaf".  I  proti  tomu  čeUi 
cech  tím,  že  s  druhým  řemeslem  se  o  nákup  suroviny  smluvil.  To 
učinili  na  příklad  v  Praze  r.  1486  kožešníci  a  jircháři  smluvivše, 
že  před  branami  nebude  nikdo  kupovati  šerlinky  (kůže  beránéi  po 
první  stříži)  a  runatnice  (kůže  srstnaté,  kosmaté,  velké  dospělé 
ovčiny)  než  na  trhu.^  Stejně  tak  přihodilo  se  r,  1452,  když  sleJDij 
řemeslníci,  ale  ze  dvou  Pražských  měst,  na  překupy  vybíhali:  smlu- 
vili se  koželužští    mistři    novoměstští   se  staroměstskými  a  dali  dd 

')  ňád  kožešníků  1428. 
•)  Arch.  pražs.,  6.  2087.  C.  18. 
')  Arch.  bolesl.,  kn.  smluv,  č.  3.  25. 

*)  Arch.  pražs.,   ft.  348.  62.   Opis   artikulů   v  arch.  mus.  zemsk.  —  Xrck 
mladobol.,  kn.  smluv,  č.  1.  206.  Kn.  arah.  liton.  z  r.  1360,  fol.  3. 
•)  Hradec;  opis  v  arch.  zemsk.  1476. 
•)  Arch.  pražs.,  6.  2089.  D.  24. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Rovnost  členstTa.  715 

městské  knihy  psáti,  že  žádný  z  nich  nebude  koži  překupovatiJ) 
Také  r.  1512  konváři  obou  těch  mést  Pražských  na  radnici  kře- 
sťansky srovnáni  stran  koupí  cínu:  kdyžkoli  který  kupec  by  cín 
přived  a  kterému  cechu  to  přivezení  nejprv  oznámeno  bude,  ten 
cech  má  druhému  cechu  dáti  věděli ;  žádný  bez  přítomnosti  jiných 
k  své  ruce  toho  cínu  aby  nepřekupoval ;  af  zvoleny  jsou  osoby,  a 
co  pokoupí,  aby  na  rovný  podíl  bylo  mezi  oběma  cechy.') 

Cechové  snažili  se  hlídati  nákup  i  tenkrát,  když  mistr  šel 
shánět  materiál  cestou  přes  pole.  Čtemef  již  r.  1438  v  statutě 
soukenníků  soběslavských,  kdo  chce  přes  pole,  aby  měl  od  cech- 
mistrů  dovolení,  patrně,  aby  tam  bez  kontroly  nesháněl  vlny.'} 
Ale  kde  mohli,  raději  zakazovali  nákup  přespolní  docela  nebo  jej 
aspoň  upravovali.  Sladovníkům  zakazováno  jezdit  pro  ječmen  do 
vsí  a  kupovat  u  sedláků  (u  pánů  spíš).^)  Zakazováno  kupovati  na 
cestách,  ale  mistr  af  dočeká,  až  bude  přivezeno  na  trh,  a  tu  aby 
netržil  druh  přes  druha. 

R.  1517  v  řádě  soukenníků  města  Oustí  n.  Orl.  zakazováno,  aby 
mistři  po  vsích  nekupovali  vlny.*)  Koželuhům  novoměstským  ce- 
chovní řád  z  r.  1453  nedovoloval  kupovati  šlaků  po  vsích  a  mě- 
stech k  své  ruce,  nebof  tudy  přichází  ujma  všemu  řemeslu. •)  Jircháři 
pražští  před  purkmistrem  a  pány  smluvili  se  r.  1471  přátelsky,  že 
žádný  v  jiných  městech  nebude  činiti  zákupův  ani  „skrze  se  ani 
skrze  tlumače";  kdyžby  se  kteří  na  jarmark  do  kterého  města 
spolu  trefili,  tu  aby  sobě  koupili  a  vně  aby  sobě  sami  právě  uči- 
nili, chtěl-li  by  kdo  z  mistrů  sám  vyjeti  kam  na  koupi,  to  musí 
na  všecko  řemeslo  vznésti.')  A  to  tak  stalo  se  pravidlem  v  mnohých 
řemeslech :  nejezdit  a  nechoditi  pro  surovinu  přes  pole,  je  li  nutno 
pro  ni  jeli  přec,  oznam  to  cechmistrům,  a  sejde-li  se  mistrů  ce- 
chovních při  některém  přespolním  forkaufu  víc,  nechf  se  řádně  a 
bratrsky  o  něj  rozděU. 


'}  ÁTch.  pražs.,  Č.  2084.  £.  32.  V  rukopise  stalo  se  dosti  vzácné  opome- 
nutí, že  písař  nezapsal,  kterého  řemesla  mistři  byli.  Hádáme,  že  koželuzi. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  1128.  76. 

»)  Arch.  Pam.  XVU.,  692. 

*)  Tak  T  kusém  řáde  néjakého  méstečka  pánů  z  Vřesovic  cca  1440.  List 
peiig.  T  arch.  mus.  zemsk. 

•)  Arch  Ces.  XX.,  294. 

•)  Lobkovic,  knih.  v  Praze,  rukop.  C.  72,  řád.  64. 

')  Arch.  pražs.,  č.  2087.  C.  18. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Se  snahou,  aby  produkční  podmínky  byly  u  všech  mistru 
stejný,  souvisí  ustanovení  o  stejných  mzdách  dělnických,  o  nichž 
bude  doleji  ješté  řeč.  Povážlivější  jest  snaha  cechů,  v  této  periodě 
zhusta  patrná,  aby  pro  rovnost  členského  důchodu  i  kvalita  pro 
dukce  byla  stejná  u  všech  mistrů.  Což  to  byl  v  cechu  pokřik,  když 
r.  1519  pražský  soukenník  Petr  Blunkus  obarvil  sukno  barvou 
pruskou  proti  zvykům  starým.  Zastaviv  provinilci  řemeslo,  cech 
ihned  vznesl  na  radní  dům,  že  ta  barva  není  trvanlivá  ani  uži- 
tečná, lidem  že  se  děje  oklamání,  a  to  že  nese  pomluvu  souken- 
níkům.  A  konšelé  cechu  dali  za  pravdu,  jenom  to  uložili  mu,  aby 
se  všickni  obeslali,  Petr  nechat  prosí,  by  nm  cech  odpustil,  a  jeho 
k  svému  bratrství  zase  přijal.*)  Dejme  tomu,  že  barva  Blunkusova 
byla  nestálá,  kde  však  na  druhou  stranu  je  při  takové  nesvobodě 
možnost  činiti  nové  pokusy  a  vynálezy?*) 

Řemeslu,  jež  svou  povahou  vyrábělo  příliš  rozmanitou  kvalitu 
zboží,  cech  rozdíly  upravoval,  nebo  i  konšelé  o  tom  rozhodovali. 
Tak  na  příklad  r.  1488  rozhodnuto  v  hádkách  mezi  pekaři  Starého 
města  a  Nového,  kdo  chce  péci  režný  chléb,  aby  také  pekl  húscí 
štrajchované  a  žemle,  nic  víc;  kdo  chce  péci  koláče,  ten  aby  pekl 
režný  chléb  a  henzlíky,  nic  víc ;  kdo  chce  prodávati  mazance,  af 
nepeče  nic  jiného.  Tím  konšelé  a  cech  mínili  mistry  o  živnost  po- 
děliti všecky  stejnoměrně.  Zvlášf  upravováno,  co  který  pekař  má 
péci  v  postě.  V  Plzni  r.  1497  v  radě  městské  svoleno,  aby  šest 
pekařů  peklo  v  postě  precle,  a  na  to  aby  si  čeleď  zjednali  dostatečné, 
jiní  pekaři  aby  pekli  chléb  a  co  kdo  umí,  ale  preclí  péci  ne- 
směli.*) 

Aby  produkt  stejně  jmenovaný  měl  i  stejnou  jakost  a  váhu. 
určena  jest  sazba,  co  zač  se  prodávati  smí.  Majíf  sazby  vedle 
jiných  svých  podnětů  a  následků  zajisté  i  ten,  že  vyrobené  věci 
snaží  se  býti  stejné  kvality.  Ze  stejné  snahy  vznikala  některá  tech- 
nická nařízení  cechovní,  kterak  míchati  kovy,  kolik  obilí  dáti  na 
slad  a  kolik  z  něho  sudů  vyvařiti.  Byly  účely  toho  arci  také  jiné. 
ale  rovnost  produkce  zamýšlena  též. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  1129.  374. 

■)  Lavisse  et  Rambaud  (v  Hist.  générale  II.,  632)  m^jí  za  lo,  že  řemeslník 
také  již  proto  nebyl  nutkán  k  vynálezům,  že  by  se  jich  byli  vSickni  spolumistti 
uchytili  právem  spolubratrstvi. 

•)  Knih.  pizeft.,  C.  39,  str.  39. 

*)  Ruk.  Lobkovic,  knih.  v  Praze,  č.  72,  řád.  54. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


718  Knilia  III.  9.  Pospolnost  mistrů. 

nějši  (poněvadž  širší)  služba  tají  se  v  statutě  krejčí  krumlovských 
2  r.  1489,  když  se  mladým  káže,  aby  byli  poslušní  cechmistrů. 
,. dokavad  nový  mistr  mladší  nebude,"  to  jest,  kam  a  nač  je  cech- 
mistři  vyšlou,  tím  povinni.  Byli  posly  cechovními,  služebníky.^) 
V  ceších  znamenitějších  arci  toho  nebylo,  neboť  ty  mívaly  naja- 
tého posla  a  placeného. 

V  panských  městečkách  byla  leckde  služba  „mladšího  mislra- 
pestřejší  než  v  královských.  Takž  na  příklad  v  cechu  řeznickém 
v  České  Kamenici  povinni  byli  od  starodávna  dva  „mladší*"  mi- 
strové Vartemberské  vrchnosti  honiti  a  zbíjeli  dobytky.  Oslazením 
bylo,  že  měli  právo  na  nějakou  určitou  odměnu  za  tu  nevítanou 
práci.*)  Však  nepoměrně  horší  byl  rozdíl  mladšího  mistra  od 
druhých  starších,  týkal-U  se  prospěchu  hospodářského.  Novoměst- 
ských pekařů  statut  již  r.  1444  nařizoval,  aby  novému  mistru 
dostalo  se  v  krámech  stolice  poslední,  zadní.')  Než  by  byl  některý 
cech  dopustil  postaviti  nový  krámec,  určil  statutem,  aby  mlad^í 
mistr  čekal,  až  se  místo  v  krámech  úmrtím  držitele  uprázdní.*) 
Bylo-U  čekatelů  víc,  mohlo  velmi  dlouho  trvati,  nežli  došlo  na  nej- 
mladšího. Čekatelé  musili  zatím  prodávati  v  okně,  v  dílně. 

Jinače  pospohtost  cechovní  v  této  periodě  jest  ve  svém  kvělu. 
Zabez()ečení  odbytu  všem  cechovním  členům  zřídilo  v  městech 
četný  dělný,  stav  celkem  dostatečně  majetný.  Arci  „zlaté  dno"  ře- 
mesla, jaké  bylo  v  tomto  kvetoucím  věku,  o  němž  jednáme,  pře- 
ceĎuje  se.  1  v  koncích  naší  periody,  kdy  u  nás  i  v  sousedství  ře- 
mesla se  hospodářsky  vzhůru  vzepjala  utěšeně,  dosti  je  archivních 
zápisů  o  darech  a  odkazech  i  o  podpoře  „chudých"  mistrů  řeme- 
slných,*) což  svědčí,  že  ne  každý  mistr  nalezl  v  řemesle  one  zlalě 
dno.  Při  pokroku  a  rostoucím  poctě  řemeslníků  nebylo  lze  na  dlouze 
držeti  ideu  o  stejném  a  dostatečném  důchodu  jednotlivců.  V  po- 
spolnosti  cechovní  však  v  této  periodě  vždy  ještě  patrné  vládl  duih 
starodávných  bratrstev,  vždy  ještě  spojena  byla  dosti  upřímné 
i  naivně  řemeslná  práce  s  náboženstvím   křesťanské  lásky,  tehdejší 


')  Tak  podobné  v  PolSté.  Pazdro.  Ucaniowe  i  towarzysii  cechów  trakow. 
str.  41. 

*)  Arch.  kamen.  Zmínka  o  tom  r.  1480,  ale  při  r.  1612.  Opis  t  lemsk. 

•)  Arch.  praža.,  Míscell.  15.  E.  1.  Arch.  Ces.  XIV.,  442. 

*)  ftád  řezníků  v  Hradci  Jindřichové  r.  1484. 

'}  Arch.  pražs.,  Miscell.,  č.  28.  O.  3.  Na  příklad  Jakub,  řezník,  roku  1U9 
odkazuje  >chudým  řemeslníkům,  ježto  nedostatky  trpí<. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


•  chudý  necítil  se  člověkem  opuštěným,  byl  členem  cechu  bratr- 
3  a  mohl  spoléhati  na  pomoc.  Na  záduši  a  na  humánní  účel 
lány  byly  čtvrlroční  příspěvky  v  cechu  kde  kterém.  Jehláři 
městští,  zřizujíce  si  r.  1454  cech,  neoznámiU  v  radě  městské 
iného,  nežli  že  si  budou    platiti  o  suchých  dnech  po  groši  na 

k  záduši  kostelnímu  a  k  potřebám  cechovním.*)  To  byl  jim 
Q  základ  cechu.  A  ty  potřeby  byly  především  podpora  chudých 
mocných  mistrů,  vdov  mistrských,  slušný  pohřeb  členů  ce- 
m'ch.  Mistrům  se  také  v  okamžitých  potřebách  z  cechu  zapůj- 
lo,  takže  tu  mají  cechy  úlohu  nynějších  záložen. 
Cech  veškerou  svojí  organisací  popadl  a  držel  člověka  celého, 
trátu  individuality  budil  smysl  korporační,  jednotlivec  cítil  se 

členem  řemeslné  obce^  o  ni  se  opíral,  kdo  ublížil  jednomu, 
jen  členu  podřízenému,  ubh'žil  všem,  a  všickni  byli  o  to  vzhůru. 
>mínáme  jen  té  příhody,  když  roku  1511  Václav  Bezdružický 
dovrat,  nejvyšší  sudí  království  českého,  v  lázni  králově  udeřil 
jiechta",  všecko  řemeslo  lazebnické  v  Pražských  městech  zdvihlo 
rotí  mocnému  a  urozenému  pánovi  a  neposluhovalo  mu,  at 
1  do  které  lázně  koli. 

Pán  žaloval  v  radě  staroměstské  do  lazebníků,  a  ta  jim  kázala 
i  do  šatlavy,  „poněvadž  lazebníci  jednoho  služebného  věc 
ni  na  se  vzali  a  bez  vědomí  a  povolení  panského  schůzi  a 
ni  jsou  učinih,  kteráž  nikterak  chvalitebná  není,  aby  oni  sami 
kým  sobě  pomstu  a  opravu  svolovati  měli,  ano  řád  a  právo 
ino".  Učiní-li  něco  toho  po  druhé,  že  budou  zbaveni  živnosti.*) 
chem  korporačním  souvisely  obecné  v  této  době  příkazy,  aby 
st  byla  zachována  o  cechovním  jednání.  Na  pronesení  če- 
nich tajností  bylo  pokutou  i  zbavení  řemesla. 
Cech  skoro  za  urážku  svou  pokládal,  když  mistr  stěhoval  se 
ného  města  za  řemeslem,  opustiv  cech  dosavadní.  Takovému 
u  až  i  statutem    stěžovali    návrat.    Tak  měli  ševci  vetešní  na 

Straně    statut  (r.  1481),    kdo    se  vystěhuje  a  rok  neplatí  do 
i,    když  vrátí  se,    znova    řemeslo    okaž.')    Strakoničtí   krejčíři 

•)  Arch.  pražs.,  6.  2084.  H.  16. 

')  Arch.  pražs.,  č.  1128.  B.  21.  R.  1463  také  stará  cihlářka  v  Hoře  zálo- 
ze jí  lazebnici  nechtějí  v  lázních  mýti.  Nččím  se  proti  nim  provinila. 
levime.    Zakázána  lazebníkům  tato  >svéToinost<.    Kutnohorské    Příspěvky. 

la 

»)  Arch.  pražs.,  Miscell.,  č.  12.  N.  13. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


toho  mistra,  jenž  se  do  půl  roku  vrátil,  chtěli  přijmouti  zase.  přl- 
éeHi  však  po  roce,  musil  všecko  „právo  znovu  dáti".  (Statut  1482.) 
Nemilosrdně  stanovil  statut  pekařů  v  České  Kamenici  (r.  14831. 
kdo  by  se  vystěhoval  jen  na  čtvrt  roku,  nechť  podnikne  mistrovské 
právo  znova.  ^)  Podobné  obvyklo  bylo  v  Polště  i  v  Němcích.*) 

Cech  držíval  na  čest  stavovskou.  Své  členy  k  stavovské  mo- 
rálce přímo  vychovával  a  nutil,  při  čemž,  jakož  svrchu  dotčeno, 
obecní  i  duchovní  správa  cechu  pomáhala.  To  u  nás  v  husitském 
století  při  české  reformaci  mravů  naprosto  nebylo  možno,  aby 
jako  v  Němcích,  v  Norimberce,  došel  někdo  měšťanského  práva  m 
tudíž  i  cechu)  zadarmo  tím,  že  vyvedl  „z  domku"  nevěstku  k  man- 
želství.*) U  nás  byli  by  takového  milosrdného  romantika  hnali! 
Naše  cechovní  statuta  trestají,  nalezena-li  běžná  ženka  v  krámě 
řeznickém.'')  Panskou  (městskou)  kázní  hrozilo  se  pražským  malířuni 
r.  1474,  kdyby  oplzle  mluvili,  zbavením  cechu  pro  oplzlost  hrozil 
řád  řezníkům  v  Dobrušce  r.  1493,  pro  kuběnářství  tkalcům  v  Rožm- 
berce  r.  1506.'^)  Pro  cizoložstvo  vylučovali  z  cechu  bez  milo?li. 
Zákaz  cizoložstva  výslovně  uveden  v  krejčovském  a  ševcovskéiiř 
řádě  malostranském  r.  1481,  potom  hned  r.  1482  u  krejčí  strako- 
nických (dle  píseckých),  u  hrnčířů  novoměstských  r.  1488,  u  rae- 
čířů  staroměstských  r.  1509,  a  pak  v  mnohých  jiných  řádech,  až 
naposled  r.  1524  i  u  kovářů  Nového  města.  ^)  Řády  nechtějí  trpěti 
v  cechu  ani  jiných  hříšníků,  prý  ať  vyloučen  je  i  zloděj,  lhář. 
kostkář,  nebo  jakýžkoli  nešlechetník,  ba  i  muž  ženy  nepoctivé,  pn> 
něhož  by  on  i  všecko  řemeslo  ústrk  mělo.'')  Kostky  zapovídá  zvlašté 
a  s  důrazem  na  příklad  cech  řezníků  chrudimských  (r.  14oJ. 
sladovníků  novoměstských  (1456)  a  jiných  mnohých;  o  zlodéjsh^i 
a  vraždě  hovoří  řád   chrudimských   řezníků  z  r.  1455  a  z  r.  1523 

•)  Opis  v  arch.  mus.  Strakonice.  Z  arch.  České  Kamenice. 

•)  Steslowicz,  Kwartalnik  Historycz.  VI.,  2.  286. 

■)  Prý  to  bylo  v  Norimb.  starým  právem  a  doloženým  v  XV.  i  v  XVÍ.  véí-- 
Mummenhoflf,  Monographie  z.  deulsch.  Kulturgesch.  VIIL,  104. 

*)  Statut  řezníků  chrudimských  z  r.  1465;  dobruSských  r.  1493,  ni  K' 
8  grošů  viny  uloženo;    podobně  s  většími  a  menšími  tresty  i  u  jiných  MniV:. 

»)  Arch.  Pam.  XIII.,  191.  Kn.  bratr,  malíř.  Patera-Tadra.  84.  Arch.  cui 
diplomat.  Inserov.  v  list.  r.  1658. 

•)  Arch.  praž.,  Miscell.,  č.  12.  N.  15;  arch.  mus.,  opis  ze  StrakoDie:  Arcíi 
Oes.  XIV.,  486;   Lobkovic,  knih.  v  Praze,    č.  72,    ř.  11.    Knih.    pamét.  táborák 
Opis  v  zemsk.  arch. 

')  Arch.  Ces.  XIV.  486. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ceehovní  (esi  721 

a  rok  potom  řád  novoměstských  kovářův.  I  ten,  kdo  podezřelou 
věc  koupil,  cech  ztratil.  A  což  přisní  i  při  poijhém  podezření  bý- 
vali! Kouřimští  vetešníci  (ševci)  vyloučili  Kulhánka,  protože  ku- 
poval kradené  kůže.  Konšelé  vyřekli  ortelem,  že  cech  Kulhánkovi 
nic  zlého  nedokázal.  Tedy  přijali  ho  mezi  sebe  zas,  ale  s  obme- 
zením,  aby  měl  jednoho  jen  tovaryše,  aby  se  upsal,  že  nebude 
cechmistrem  a  „v  tom  že  bude  tak  dlouho  stát,  až  by  cech  uznal, 
jak  se  chová."  *) 

Statuta  trestala  i  hříšníky  lehčího  rázu.  Pokutu  platil  řezník,  jenž 
lál  v  kullofé,*)  trest  čekal  lazebníka,  kdyby  se  hádal  s  ženou  nebo 
s  tovaryši  před  dobrými  lidmi.')  Že  všecek  cech  byl  by  na  cti 
zmazán,  kdyby  bylo  do  učení  přijato  dítě  potulných  hudců,  lazeb- 
níků, biřiců  a  jiných  „zadnějších"  lidí,  o  tom  již  svrchu  jinde  zmí- 
něno.*) Pojem  cechovní  cti  již  v  této  době  nékdy^béře  na  sebe 
formu  přemrštěnou,  proti  našim  pojmům  prazvláštní,  i  nespraved- 
livou. Stojí  li  v  statutě,  že  mistr  nemá  si  bráti  manželku  „ne- 
poctivou", r.  1522  t kadlci  plátna  na  Novém  městě  zastavili  práci 
a  řemeslo  mistru  Janovi,  poněvadž  pojal  za  manželku  dceru  „rych- 
tářova služebníka"  (pacholka).  Ta  tedy  dle  jich  drakontického  vý- 
kladu nepoctivá.  Zcela  rozumně  konšelé  vyřekli  nález  proti  cechu, 
prý  nic  neshledáno,  aby  dcera  neb  otec  proti  své  cti  učinili,  proto 
Jan  při  řemesle  af  jen  zůstaven.*) 

R.  1475  v  novoměstské  radě  musil  se  zapsati  kožešník  Svol, 
že  manželka  jeho  zanechá  nešlechetných  skutků,  nenechá-li,  že 
bude  on  zbaven  řemesla,  a  ona  že  dostane  bití  u  pranéře  a  cejch 
jí  bude  propálen  na  líci.*)  Byla-li  nešlechetná,  af  trpí,  ale  proč  on 
má  pozbýti  řemesla  pro  vinu  cizí  ?  Olomoučtí  kožešníci  kdys  kolem 
r.  1523  vyloučili  z  řemesla  mistra  Hanuše  „pro  neveliké  jeho  ženy 
provinění"  a  šestnáct  let  ho  od  sebe  odstrkovali,  až  se  zaĎ  r.  1539 
přimluvil  král  Ferdinand.')  Než  i  po  té  stránce  časem  vyskytuje  se 
prakse  ještě  dosti  mírná.   Na  příklad  kožešníci  pražští  r.  1622  po- 


')  Arch.  pražs.,  6.  93. 
Ó  ftád  Chrudim.  1466. 

')  ftád  novomést.  z  r.  1477.    Arch.  Ces.  XIV,,  479.    Pokuia  3  libry  vosku. 
*)  ftád  krejčí  krumlovských  r.  1489,  mluví  již  jen  o  biřicové  synku:  před 
tira  r  1482  řád  krejčí  strakonických  má  jeSté  piStce,  lazebníky,  židy. 
')  Arch.  pražs.,  6.  1129.  166. 
•)  Arch.  pražg.,  e.  2087.  H.  19. 
')  Arch.  míslodržit.  v  Praze,  Miasiv.,  č.  20.  74. 

Winter,  DéJinT  Femeela  a  obchodu  v  Čechách  v  XIV.  a  ▼  XV.  vékn.  46 


Digitized  by  VjOOQ IC 


učuji  chebské  na  jich  dotaz,  že  u  nich  nedopouští  se  živnost  mi- 
strovi, jenž  má  ženu  ^podezřelou",  dodatečně  novým  pfípisem  však 
vykládají,  že  mistrovi  ani  nepřekážejí,  ale  onu  podezřelou  ženu  že 
vylučují  z  obcováni  cechovního  a  zvláště  z  trhu.*) 

Pojem  cli  řemeslné  schyluje  se  k  směšnosti,  jestliže  v  statute 
řezníků  rychnovských  r.  1471  stojí,  že  zbaven  má  býti  řemesla. 
kdo  zabil  psa,  nebo  také  ten,  jenž  by  se  dotekl  umrlin,  i  kdyby 
mu  třeba  na  cestě  dobytče  umřelo.*)  Takového  směšného  ustano- 
veni tou  dobou  nenalezli  jsme  v  statutech  často,  ale  nepochybu- 
jeme, že  v  domácích  řádech,  zvláště  řeznických,  již  bylo  obvyklo. 
R.  1519  Formánkovi  rukavičníkovi  pozastaveno  řemeslo,  že  zabil 
fenku  nebo  tistu,  kteráž  věc  dostala  se  na  konec  k  soudu  měst- 
skému. A  ten  nalezl  ortelem,  že  úraz  fenky  jeho  cti  není  ku  škodé. 
pro  kterouž  by  jemu  řemeslo  mělo  býti  skládáno.';  V  Plzni  r.  1498 
zámečníci  a  jiná  řemesla  s  nimi  sdružená  chtěla  vyobcovati  ze 
sebe  mistra  Jiříka  Hekala,  že  uvrhl  mrchu  do  záchodu  „k  hanbě 
řemesla".  Když  manželka  jeho  odpřisáhla,  že  to  učinila  sama  bez 
vůle  mužovy,  neznajíc,  „by  to  tak  škodné  býti  mělo",  opatřili 
mistra  na  cti  zvláštním  aktem  a  nechali  ho.*)  Mrzutým  a  zahanbu- 
jícím při  těch  čestných  věcech  bylo,  že  spolumistři  odříkali  se  ob- 
covati s  nařčeným.  Říkalo  se  lomu,  že  „o  něm  nedrží".*)  Škodao 
však  mistrovi  nad  to  víc,  že  všecka  čeleď  tovaryšská,  zvěděvši 
o  provinění  mistrově,  ihned  zříkala  se  pracovati  u  něho,  dokavad 
se  neočistí.  Za  důvod  brávala,  že  nečest  mistrova  zmazává  zároveč 
čest  těch,  kteří  u  něho  jsou.  Také  hned  rozhlašován  mistr  tou  pří- 
činou i  po  cizích  místech  a  tovaryších,  aby  se  ho  vystříhali.  Xif- 
méně  vyznati  jest,  že  povážlivé  přemršfování  a  nekřesťanské,  ne- 
bratrské pronásledování  mistrů  pro  maličkosti  přinesla  s  sebou  te- 
prve perioda  následující. 

Statuta  cechovní  této  doby  obsahují  čím  dál  tím  zevrubnější 
ustanovení    etikelní,   zakaziyí    mistrům  v  schůzi   mluviti  zbytečné. 

')  Arch.  Egrae.  Kast.  I.,  fasc.  95.  Opis  y  zemsk  arch. 

■)  Sedláček,  Rychnov  n.  Knéž.  44. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  1129.  834. 

*)  Kn.  plzeft.,  ft.  89.  41. 

•)  R.  1612  nařčen  me&íř  Pavel  z  Mezeřífií  od  cechu  meftířft  pralskýcii,  if 
by  u  svého  otce  řemeslo  délal,  ježto  jest  jeho  dělati  nemel,  a  pro  to,  le  o  ném 
nedrží.  Ortel  konSelů  staroměstských  byl,  že  nic  nedokázali,  tedy  »aby  o  ném 
drželi  a  jemu  čeledi  nehyndrovali*.  Arch.  pražs.,  6.  1128.  G.  2. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


by  bez  cechovní  organisace  vše  bylo  šlo  cestou  brutálnéjši.  Oc 
vychovával  člověka  městského  technicky  i  mravně;  a  ponévad 
v  městech  větší  část  lidí  náležela  k  stavu  řemeslnému,  nelze  ph 
hledati  morální  i  sociální  vliv  toho,  když  většina  společnosti  riiH>l>k 
jest  vázána  a  vedena  tuhou  kázní  ve  výchově  cechovní. 

Tof   tak    lepší    stránky    cechovních    zřízení    za    onoho  věku 
Stránky  vadné  arci  pronikají  zvláště  ke  konci  periody  čím  dál  víc 

Je  patrno  totiž,  že  řemesla  rostou  a  vzrostem  u  mistrů  šíři  s 
strach  ze  soutěže,  proto  podmínky  přístupu  v  cech  se  přiluzii 
stěžují,  a  třeba  ještě  nikoli  tou  zlou  měrou  jako  v  době  následii 
jící,  přece  neváháme  přiznali,  že  již  v  této  době  cechy  domádnij 
vývoji  sil  mohly  překážeti,  a  že  nejeden  talent  mohl  býti  ochrom-^í 
a  zdušen  na  škodu  našeho  průmyslu. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


726  Kniha  111.  10.  Pomér  cechu  k  délnictvu. 

že  učedník  se  nesmí  ženiti,  ^)  plyne  z  toho,  že  učedníkem  mohl  být 
junák  i  dospělý. 

Učiti  se  měl  učedník  u  jednoho  a  stejného  mistra,  u  vdov 
nikoli,  leč  ovdověla-li,  když  učedník  u  jejího  nebožce  muže  v  učet 
již  byl;  tehdy  ho  směl  učiti  vdovin  tovaryš.*)  Učedník  musil  byl 
„dobrými  přátely"  nebo  rukojměmi  i  základem  peněz  uráčen,  ž 
z  učení  nesběhne  nebo,  kdyby  sdělal  nějakou  škodu,  že  bude  na 
hrazena.  U  staroměstských  kloboučníků  r.  1489  učedník  měl  uruiii 
býti,  jak  by  se  mistrovi  zdálo.  Jinde  bývalo,  jak  se  smluvili.  Kter 
učedník  utekl  mistrovi,  ten  mohl  z  řemesla  býti  vyloučen,  neb  aspo 
musil  učili  se  znova.  Ve  Francii  vylučovali  teprve  po  třetím  útěku.  ^ 

Léta  učení  zvala  se  obyčejně  službou,  léta  musila  býti  „vysloi 
žena".*)  Janek  Legát,  staroměstský  platnéř  i  do  poslední  vůle  sv 
r.  1454  vstavil  rozkaz,  aby  Jíra  robenec  nebyl  propuštěn,  až  lét 
vydrží  podle  úmluv.  *)  V  některých  statutech  jsou  léta  učednici 
nařízena,  v  jiných  naznačen  čas  učeni  jen  neurčité,  takže  zanechán 
na  zvyku  a  smluvách.  Kloboučníci  staroměstští  chtěli  statutei 
r.  1489  tří  let  učení,  novoměstští  přestávali  na  dvou  nejméně. 
Konváři  obou  větších  Pražských  měst  r.  1512  shodli  se,  „aby  kaž<] 
mistr  učedníka  přijímal  nejméně  ve  čtyři  léta,  a  jestližeby  se  klei 
tak  vtipný  a  dospělý  vydařil,  let  jemu  bude  moci  umenšiti  míst 
ale  s  povolením  cechu."  ')  U  malířů  pražských  děly  se  smlouvy  i 
léta  tři  i  na  pět  a  šest.  U  zlatníků  řídil  se  počet  roků  dle  dosp 
losti  učedníkovy.  U  krakovských  řemesel  byl  čas  učení  od  roku  \ 
čtyři  roky,  ^)  ve  Francii  od  tří  let  do  dvanácti !  •)  A  kdožby  se  tě 
mnohým  letům  divil,  uvažuj,  že  při  malé  dělbě  tehdejší  práce  i 
příklad  zlatnický  učeň  měl  naučiti  se  lití  a  tepání  kbvů,  ciselováx 


•)  Arch.  pražs.,  6.  993.  232. 

*)  VSude  tak;  i  v  Polšlě.   Pazdro,   Dczniowe  i  towarzysze.  (V  BaizeroTj^ 
studiích  o  právě  polsk.  6.) 

•)  Lavisse  et  Rambaud.  Hisl.  génér.  II.,  515.  j 

*)  1  ve   vídefiských   artikulech  cechovních   hovořívá  se  o  >ausdienen 
Ichrjahre*.  Jahrb.  der  Kunstsamml.  des  allerh.  Kaiserh.  XVII ,  6.  15390.  FL  1 
Ve    Vratislavi  u  malířů   u£edlnik    »sIoužíc,  Schulz,   Gesch.   d.  Breslauer  Mai^ 
innung.  19. 

•)  Arch.  pražs.,  C.  2119.  G.  8. 

•)  Arch.  praž.,  t.  998.  232.  Miscell.,  č.  15.  P.  7. 

')  Arch.  pražs.,  č.  1128. 

•)  Steslowlcz  L  c.  Pazdro  1.  c  13. 

')  Lavisse  etc.  1.  c  514. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ufiedník.  737 

emailování,  rytí.  Nelíbí  se  nám  právě  z  té  příčiny,  že  v  nékterém 
řemesle  mohl  si  učedník  zkrátiti  nčeni  o  rok,  když  za  to  zaplatil, 
a    že  vůbec  kdo  platil,  učil  se  kratčeji. ') 

Když  učedníka  přijali,  povinen  byl  něco  k  cechu  poplatiti  a 
néco  mistrovi,  který  ho  živil  a  leckdy  i  šatil.  Musil  platiti  aspoň 
za.  tn  dobu,  co  stál  bez  užitku  mistrovi.  Ale  nepanuje  po  stránce 
platební  v  statutech  shoda,  a  nevycítíš  pravidlo.  Na  příklad  u  kože- 
luhů novoměstských,  kdo  se  chtěl  učiti  dvě  léta,  dal  dle  statutu 
i  r.  1463  libru  vosku  do  cechu,  dvě  kopy  mistrovi;  kdo  tři  léta, 
dal  libru  vosku  a  mistrovi  nic.  Nápodobně  u  hrnčířů  téhož  města 
Xového  r.  1488 ;  za  učení  do  roka  kopu  mistrovi  a  do  cechu  libru 
vosku,  za  učení  do  tří  let  jen  vosk.  *)  Roku  1516  krejčí  všech  měst 
královských  snesli  se,  aby  mistr  bez  zřetele  na  léta  učení  pod  po- 
kutou nevzal  od  učedníka  méně  nežli  dvě  kopy  českých  grošů.  Statut 
ševců  labskokosteleckých  (dle  mělnického)  r.  1526  určuje  mistru 
kopu  českou  ^  a  do  cechu  libry  dvě,  nečině  rozdílu  v  letech  učby.  *) 
Patrně  zůstávalo  tou  příčinou  na  soukromé  smlouvě  s  mistrem. 
Uvádí-li  veliká  část  statut  řemeslnických  učednickou  povinnost  pla- 
tebnou  jen  v  půl  libře  vosku  *)  nebo  v  libře,  ®)  řídko  kdy  ve  dvou,'') 
nebo  u  zlatníků  novoměstských  r.  1478  v  půl  kopě  grošů  či  u  ševců 
litomyšlských  ve  4  groších  českých  (r.  1526),®)  míní  se  tím  pouze 
povinnost  k  cechu,  a  s  mistrem  smluv  se  učedník  jak  smluv.  Ale 
„povinnost"  k  cechu  mohla  „pro  bůh"  býti  promíjena  nebo  slevo- 
vána. *) 

Po  čase  mistr  učedm'kovi  sám  něco  málo  začal  platiti,  poněvadž 
již  některou  práci  zastal.   Tím  počítá  se  učedník  poněkud  již  mezi 

')  Pazdro,  Uczniowe;  1.  c.  18. 

•)  Rukop   knih.  Lobkov.  v  Praze,  72,  ř.  54.  Arch.  Ces.  XIV.,  486. 

*)  Kopa  od  ufieni  vyskytuje  se  zhusta  v  konec  periody.  Čteme  o  ní  y  sta- 
tute soukenníků  Kostelce  n.  OrL  1512;  koželuhů  pražských  1624,  devců  litomydl- 
ských  1526. 

*)  Arch.  musej.  Opis. 

•)   R.  1476  u  koželuhů  jindMchohradec. 

•)  U  krejčí  třebenických  r.  1455,  u  pilařů  novoméstsk.  1457;  u  krejčí  a 
4evc A  TeteSných  malostransk.  r.  1481 ;  u  krejčí  piseckých,  strakonických  r.  1482 ; 
krumlovských  1489;  hofických  1491,  u  řezníků  y  DobruSce  r.  1498;  u  krejčí 
pfibyslaTský^ch  >funt<  r.  1504;  bydžovských  r.  1528. 

7)  V  pekařů  českokamenických  r.  1483.  Též  u  kožeSníků  y  Tědíně  r.  1509. 

*)  Arch.  pražs.,  MiscelL,  č.  15.  6.  10.  Litomyd,  lib.  memor.  z  r.  1860. 

*)  Dle  statutu  krejčí  bydžoysk.  r.  1528.  Opis  soukrom.  origin.  u  dra  Čela- 
kovského.  « 


Digitized  by  VjOOQ IC 


728  Kniha  III.  10.  Poměr  cechu  k  délnlctvu. 

dělníky,  je  robenec,  nebof  robí.  Byl  tím  platem  nějaký  groš  týdně, 
ročně  kabát.  Zajímavá  jest  tou  příčinou  učednická  smlouva,  kterou 
r.  1491  učinil  střelec  Tomáš  v  Litomyšli  o  učedníka  Matouše. 
Zjednán  na  4  léta,  ročně  obdrží  od  mistra  kuši  (snad  aby  si  ji 
prodal),  oděv,  čtvrté  léto  pustí  mu  mistr  pondělí  k  jeho  užitku,  tak 
aby  ten  den  dělal  sobě,  ale  svým  nákladem,  mistr  však  i  ten  rok 
musí  mu  dáti  kuši.  *) 

Na  konec,  když  se  chlapec  vyučil,  měl  ho  mistr  zase  postaviti 
k  cechu  —  někdy  statut  chtěl,  aby  s  učedníkem  stál  i  otec  a 
přátelé  —  a  tu  slavnostně  mistr  vyznati  měl  o  učedníkově  zacho- 
vání a  dovednosti  a  žádati,  aby  ho  zapsali  v  registra,  kdyby  potřeba 
byla  a  on  listy  „za  vyučenou"  požádal,  aby  ho  mohli  v  registru 
najíti,  *)  od  toho  bylo  zase  platiti.  Krejčí  mělničtí  a  jiní  okolních 
měst  chtívali  za  list  o  vyučení  deset  grošů  českých ;  *)  ale  platilo  se 
obyčejněji  voskem.  U  zlatníků  horských  dvěma  Ubraiai  (statut 
z  r.  1493),  u  kovářů  turnovských  librou  (statut  z  r.  1519),  u  nožiřo 
brandýsských  (n.  Orlicí)  dvěma  librami  (r.  1526)  a  tak  se  po  sta- 
tutech libra  s  dvěma  střídají,  ač  množství  je  statut,  jež  nemají  o  tou. 
nic.  Tu  se  řemeslo  patrně  drželo  domácího  svolení  nebo  zvyku,  jenž 
do  statut  nevešel.  Rozumí  se,  že  synové  mistrů  ve  všem  měli  úlevu 
a  dosahovali  listů  za  vyučení  nejsnáze. 

Nepochybujeme,  že  přes  všelijaké  neurčitosti  a  nedůslednosti. 
které  ze  statut  na  den  pronikají,  zákonné  upravení  učednictva  v  této 
periodě  bylo  celkem  účelné  a  prospěšné,  a  že  domácí  disciplina  a  škola, 
učedníkovi  nařizovaná,  po  stránce  morální  a  technické  šla  dobře  k  duhu. 

Po  vyučení  stal  se  řemeslník  tovaryšem,  dělníkem.  Zaráží  nás 
však,  že  již  v  této  periodě  nejeden  cech  vymyslil  sobě  v  stupnici 
od  učedníka  k  tovaryši  kategorii  prostřední,  novou,  která  beze  vši 
pochybnosti  vzestup  sociální  zdržovala.  Slově  takový  mladík,  ktery 
již  není  učedníkem  a  ještě  není  tovaryšem,  mládek,  také  robenec 
(arci  již  v  jiném  smysle,  než  svrchu  bylo  při  učednících),  slul  také 
pachole,*)    „pachole   vyučené".*)   Proti   takovému  mládkovi   ^ 

')  Arch.  litomyši.  Lib.  inscripi  Výpis  prof.  Štěpánka. 

')  Snesení  krejčí  z  r.  1516.  Arch.  mus.  Opis  orig.  mélnického.  i 

•)  Tamž.  I 

*)  VeteSným  Sevcflni  malostranským  statut  z  r.  1481  dovoloval  chovati  >dva 
tovaryše  a  u6edníka<  nebo  »místo  učednika«  že  mistři  sméjí  chovati  >pachole<.    i 
Statut  krejčí  píseckých,    strakonických  z  r.  1482  dovolige    »pachole  a  k  n^mu 
u6edlníka«.  Arch.  pražs.  Miscell.  12.  N.  13.  Arch.  mus   Opis,  Strakonice. 
•)  Ten  název  u  krejčí  krumlovských  r.  1489. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Robenec,  mládek.  739 

fi  skutečný  tovaryš  „tovaryšem  dospělým".  *)  Tato  nová  kategorie, 
>u  dobou  i  v  Polšté  známá,  *)  byla  poněkud  opravou  nešťastné 
isUiuce  té,  že  některý  hoch  z  jakýchkoli  příčin  zjednán  byl  na 
cení  máloleté,  takže  po  uplynutí  doby  neuměl  ještě,  co  uměti  měl« 
ime  to  z  Hory.  Tu  smlouvali  se  k  řemeslu  kamennickému  chlapci 
a  dvé  léta  učení.  Po  dvou  letech,  nejsouce  dostateční,  obdrželi  „za 
[Učenou",  ale  když  dali  se  na  vandr  za  řemeslem,  nikdo  jich 
echtél.  Nesnáz  tuto  karaenníci  r.  1489  odstranili  tím,  že  nařídiU 
yři  léta  učení,  aby  po  vyučení  tovaryš  mohl  „svobodu  míti  a  van- 
rovati  bez  hyndrunkův".^)  V  krumlovském  cechu  sladovnickém 
atut  z  r.  1516  kázal,  aby  učedník  jednal  se  na  dvě  léta,  třetí  rok, 
echtěl-li  by  u  mistra  z  peněz  sloužiti,  tedy  ho  má  mistr  před  ře- 
leslem  propustiti  s  listem  fedrovním.  *)  Při  tom  zajímavo,  kterak 
í  týž  cech  choval  k  tovaryši  cizínm,  příchozímu  odjinud.  Prý  aby 
iřázal,  že  se  řádně  vyučil,  a  pakli  by  mistři  uznali,  že  by  za  to- 
aryše  odbýti  nemohl  (to  jest,  že  řemesla  ještě  dobře  neumí),  má 
ic  fedrován  býti,  „ale  toliko  k  rozkázání"  a  s  menší  službou  dle 
asloužení.  *) 

Statuta  zakazovala  mládkům  nebo  robencům  ženili  se,  choditi 

kordem,  přínozou  (nožem)  a  tesákem,  leč  mu  konec  ulomí.  Gho- 
ili  s  kordem  náleží  teprve  tovaryšům  hotovým,  dospělým.  Ti  mohou 
obencům  zbraň  vzíti  a  zlámati.  ^)  Statuta  přiříkala  robencům  menší 
uzdy  než  tovaryšům,  stavíce  je  v  tom  na  roven  s  učedníky;  na 
třiklad  sazba  pražská  r.  1482  ustanovuje  tovaryši   za  den  v  létě 

groše,  mládkovi  jako  učedníku  jen  půltřetího. ')  Robence  si  zjed- 
lali  místo  tovaryše,  totiž  lacinější  sílu  pracovní  si  poříditi,  to  mistrům 
akazováno;  r.  1452  v  pražském  cechu  malířském  Brožek  mahř 
lucen  \7znati  vinu,  že  robence  zjednal  a  k  tomu  že  ho  připlatil 
:  hanbě  všech  mistrů  a  k  záhubě  všeho  řemesla.  Musil  uručiti 
K)Iepšení.^)  V  řemeslech,  kde  byl  určen  dostatečný  počet  let  na  učení, 
otva  shledáš  robence  jakožto  kandidáty  dospělého  tovaryšství.  Meltě 

')  V  řáde  tesařů  pražs.  r.  1482.  Arch.  pražs.,  č.  2133.  16. 
')  Pazdro.  Uczniowe,  1.  c. 

';  Lib.  memor.  arch.  horek,  z  r    1480.  16a  Kutnoh.  Příspěvky.  IIL,  52. 
*)  Gross,  Arch.  Pam.  XIX.,  310. 

'j  r  siadovníků  slul  druhý  pomahač  tovaryšem  >k  rozkázání*,  v  XVI.  veku 
w  zvali  stručné  a  podivně  >krozkázaný<.  Arch.  pražs.,  č.  843.  9. 
•)  Arch.  C.  XIV.,  459.  Statut  sedlářů  Nov.  města  r.  1451. 
')  Arch.  pražs.  (.  2183.  15. 
')  Knih.  bratrstva  Patera,  Tadra. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


přece  jen  dle  litery  cechovního  řádu  i  ten,  kdo  obe 
plné  právo  býti  tovaryšem. 

Tovaryšům  bývalo  i  v  této  době  zhusta  jméi 
řněůované  i  názviskem  pachole).  Pacholci  byli  i  u 
U  soukenníků  sluli  tovaryši  knapy  ;  v  apatykách  zůi 
tovaryšů.  Latině  zovou  se  socií.  Při  tom  se  vždy  j( 
mistři  mezi  sebou  slují  tovaryši.  *)  Činiti  jest  roz 
usedlými  (též  přístavními)  a  vandrovnírai.  V  této  c 
jako  jinde  ■)  řemeslnický  vandr.  Jakýs  vandr  bývá] 
ryši,  nemohouce  míti  díla  v  jednom  městě,  hledali 
přes  pole.  Tu  se  však  míní  cestování  tovaryšské  k 
technických,  vandr,  jenž  jakožto  doplněk  učení 
statuty.  Vandrování  stalo  se  velmi  dobrou  insti 
sebou  svědčí  o  tom,  že  technická  stránka  řemesel 
takže  tovaryši  nemohli  přestati  na  tom,  čemu  se  i 
naučili.  Zmínka  o  „vandrování  po  řemesle",  tušín 
hodila,  jestli  psána  r.  1446  v  novoměstské  knize, 
kožišník  chudý,  byl  „jat  tyto  války,  vandruje  po  í 
rysů  s  Orlíka" ;  propuštěn  pak  na  rukojmě,  kterýn 
platiti.  Tím  se  dostal  do  knih.')  V  statutech  cech 
poprvé  čteme  r.  1476  u  koželuhů  jindřichohradecký 
vandr  dvouletý,  ale  není  vřaděn  mezi  nutné  podmíi 
mistrství ;  logicky  jest  spojen  s  učením  vůbec.  *)  Ke 
hovoří  konvář  pražský  Mrkvička  o  vandru  svém  i 
po  vyučení  podniknutém,  jako  o  věci  obvyklé.  *) 

V  starší  době,  když  vandrovní  tovaryš  do  mí 
si  hledati  práci  sám  po  mistrech.  Snad  mu  mist 
pomáhali.  Ale  prvotně  nebylo  zřízeno  nic  pohodlné 
tovaryši  si  dohazování  zorganisovali.  ChtěUi  se  t 
stavným  čeledínem  a  usednouti,  bez  listů  průka 
žádného  mistra  býti  přijímán.  Řezníci  rychnovští  ^ 
kázali,  aby  vandrovní  tovaryš  nebyl  přijímán  bez  1 

»)  U  kožešníků  v  Myté  (řád  r.  1444);  u  řezníků  pardub 

■)  Stiede,  Ziinftwes.  Handwórterb.  886  dí,  že  o  vandn 
▼  XIV.  stol.  Inama-Sternegg,  ViTirtscliaftsges.  IIL,  71  uvádí  ne, 
Ittneburských  r   1889. 

*)  Arch.  pražs.,  t.  88,  zápis  89. 

*)  Jindřhrad.  kopiál.  Opis  v  zemsk. 

•)  Arch.  pražs.,  C  1046.  8a  cca  r.  1600. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ToTsiyd  přistavni.  781 

potom  po  málu  létech  (1478)  nstanovili,  aby  mistr  přijatého  tova- 
ryše opovědél  cechmistrům,  a  nezná-li  ho,  necht  tovaryš  ten  před- 
loží list,  není-li  „pankart".  *)  Vetešní  ševci  malostranští  svolili  se 
mezi  sebou  (1481)  neposazovati  do  dila  tovaryše,  který  by  přišel 
„bez  sídel".  Z  toho  soud  na  snadé,  že  již  v  té  době,  kdy  vandr  byl 
ještě  jako  zánovní,  již  svétem  chodili  tovaryši  tuláci,  těkaři,  kterým 
nešlo  o  práci.  Malíři  kdys  v  konec  XV.  veku  si  určili,  aby  van- 
drovní  tovaryš  za  dvě  neděle  se  u  mistra  zkusil  a  pak  teprv  aby 
byl  před  staršími  opověděn,  a  ti  aby  se  optali,  zaslouží-li  mzdy 
stanovené.  *)  Tu  tedy  jakás  přijímací  zkouška. 

Přístavní  tovaryš  byl  přijat  do  cechu.  Řád  krejčí  krumlovských 
r.  1489  chce,  aby  se  tovaryš  čtj^mi  penězi  a  „pachole"  dvěma 
penězi  do  cechu  „vkoupil".*)  Tovaryš  přijat  nejen  do  díla,  ale  i  do 
rodiny  mistrovy,  byl  vřaděn  v  domácnostní  hospodářský  organismus 
jakožto  jeho  dočasný  člen.  V  tom  bylo  jeho  právní  postavení  po- 
dobno učedníkovu  poměru,  jen  o  to  bylo  lepším,  že  po  smluveném 
čase  tovaryš  mohl  voliti  si  jiného  mistra  a  jinou  domácnost.  To- 
varyš měl  u  mistra  byt,  stravu  u  stejného  štola,  otop,  světlo,  prádlo. 
Byl  mezi  mistrem  a  dělníkem  poměr  patriarchální,  bylo  tak  u  nás, 
v  Němcích,  v  Polště,  ve  Francii.*)  Za  morální  chování  tovaryšovo 
mistr  odpovídal  spolu,  proto  držíval  dělníka  pod  svojí  disciplinou, 
nařizuje  mu  domácí  řád,  kdy  smí  z  domu,  kdy  jest  mu  vraceti  se 
na  noc,  aby  nepřespával  mimo  dům,  a  kterak  se  chovati  vůbec. 
Takž  byl  mladík  nucen  veselí  své  i  pudy  všelijak  krotiti  a  vpravo- 
vati  ve  formy  slušné.  Nejeden  cech  mistrský  připouštěl  tovaryše  i  do 
svých  shromáždění,  aby  [učili  se  poctivému  chování  v  řemesle. 
Za  tu  odvislost  byl  zas  mistr  na  druhou  stranu  povinen  tovaryše 
ochraňovati,  jemu  všelijak  pomáhati,  zvláště  rozstonal-li  se.  Ublížil-li 
někdo  tovaryšům  na  zdraví  v  častých  rvačkách  tehdejší  doby,  či 
zabil-li  ho  dokonce :  všecko  řemeslo,  všecek  mistrovský  cech  postavil 
se  k  žalobě,  aby  msta  byla  za  to  ublížení,  jež  dotýkalo  se  všech. 
Takž  příkladně  r.  1508  cechmistři  a  mistři  i  tovaryši  řeznického 
cechu  staroměstského  obvinili  Jiříka  Chlupatého  „z  hlavy",  že  totiž 
zabil  Jiříka  Černého,   některých  mistrů  „služebníka"  a  všech  tova- 

')  Rychn.  n.  Knei.  Sedláfiek.  44.  46. 
•)  Knih.  bratrstva.  90.  Patera,  Tadra. 
•)  Arch.  Pam.  XIX.,  807.  Gross. 

*)  Ve  Francii  v  stardí  době  tovaryš  jako  mistrův  soudruh.  Lavisse.  Histoire 
generále.  II.,  521.  622. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


732  Kniha  III.  10.  Pomér  cechu  k  dělnictvu. 

ryšů  spolutovaryše.  Vinný  pak  dal  hlavu  za  hlavu.  *)  Také  když 
r.  1622  v  Praze  zabil  byl  v  nějaké  potyčce  tovaryš  řeznický  od 
mlynáře  Václava,  všickni  mistři  staroméstští  pohnah  mlynáře  na 
soud.  A  tu  sliboval:  „Milí  páni  řezníci,  prosím,  že  ke  mně  dobrou 
vůli  míti  budete,  neb  vám  chci  raději  sloužiti  než  jaké  protivensiví 
činiti."  *)  Tovaryš  tedy  počítán  k  cechu  a  cech  se  ho  zastal  za  živa 
i  po  smrti. 

Patriarchální  poměr  mezi  tovaryšem  a  mistrem  sám  o  sobě 
dobře  mohl  zmírňovati  sociální  rozdíl  mezi  zaměstnavatelem  a  děl- 
níkem. A  že  přes  všecky  úrazy,  které  v  XV.  století  ten  poměr  ha- 
tily, přece  dosti  bylo  srdečnosti  mezi  mistry  a  tovaryši,  o  tom  pře- 
svědčují leckteré  odkazy  tovaryšům,  když  mistr  měl  se  světem  se 
loučiti.  *)  Byli  však  tovaryši,  kterých  rodina  mistrova  v  sebe  oby- 
čejně nepojímala.  Tovaryši  ženatí  to  byli.  Nacházíme  „pacholky 
ženaté"  vedle  neženatých  u  nožířů  staroměstských  hned  na  prahu 
této  periody  (r.  1427).  *)  A  nacházíme  je  za  všech  dob  v  nejrozma- 
nitějších řemeslech,  ale  nebyli  hojni ;  svobodných  bývalo  všech  ne- 
poměrně víc.  *)  V  pozdější  době  bývalo  ženatým  tovaryšům  jméno 
„kárníků",®)  nebot  všecko  své  a  snad  i  děti  vozili  na  káře. 
Takoví  tovaryši  snadno  mohli  býti  proletáři  své  doby.  Proletářství. 
jak  mu  nynější  doba  rozumí,  v  XV.  věku  arci  nebylo  možno. 

Ženatý  tovaryš  dle  řádu  novoměstských  hrnčířů  (z  r.  1488' 
musil,  než  se  posadil,  ukázati  cechmislrům  vysvědčení,  kterak  se 
dotud  se  ženou  chovali. ')  Ženatým  dělníkům  cech  ještě  nejspíše  do- 
voloval „štukverk",  „femberk"  (bezpochyby  z  pfennigwerk),  to  jest 
práci,  od  kusu  placenou,  kterouž  mohl  konati  třeba  také  mimo 
mistrovu  dílnu.  V  Němcích  shledávají  se  štukverkníci  nejvíc  v  ře- 
meslech  kovodělných    a   platí   za   nižší  kategorii   dělnickou;  vždyf 

»)  Anh.  pražs,  č.  1128.  A.  6. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  99.  130. 

■)  Z  pražských  knih  pro  příklad.  R.  1452  staroméstský  řezník  Jan  Křupa 
odkazuje  20  kop  mezi  chudé  pacholky  a  tovaryše  (Arch.  pražs,  C.  2119.  F.  I.). 
r.  1454  Janek  platnér  řečen J  Legát  v  Platnéřské  ulici  odkazuje  Petru  tovaryši 
Červený  kabátek.  (Tamž   G.  8) 

*)  Arch.  Ces.  XIV.,  438. 

•)  V  Némcích  krejčovským  tovaryšům  mohučským  r.  1409  zakázáno  miti 
samostatnou  domácnost ;  ševcovští  tovaryši  ve  Strassburce  již  od  r.  1387  byli  vá- 
záni bydleti  u  mistrů.  Vůbec  znáti,  že  tovaryš  ženatý  nebyl  oblíben.  MummenhoíT. 
Monograph.  z.  deutsch.  Kulturgesch.  Vlil.,  74 

•)  Arch.  mu8.  zems.  Cechy.  Jindřich.  Hradec.  1626. 

Ó  Arch.  Ces.  XIV.,  486.  Též  v  mést.  mus.  pražs.      . 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kárník  ienatý.  788 

učedník,  oženi]-li  se  proti  zákazu,  nestal  se  nikdy  mistrem,  než  navždy 
zůstal  tovaryšem  štukverkníkem.  *)  Také  u  nás  neméli  štukverkníků 
rádi.  Zmínky  o  nich  v  cechovních  statutech  nejsou  hojny.  U  kožeš- 
níků staroměstských  čteme  r.  1428,  že  tovaryš  neženatý  pod 
pokutou  10  grošů  nesmí  míti  štokverk,  *)  z  toho  jde,  že  tovaryš  že- 
natý smí  pracovali  od  kusu.  Také  u  brnířů  staroměstských  bylo 
propouštěno,  aby  tovaryš  pracoval  na  gwar  (gew&hr,  akkord) ;  r.  1454 
se  snesli  mistři,  kolik  platiti  tovaryši  takovému.  *)  V  artikulích  novo- 
městských hrnčířů  r.  1488  zakazuje  se,  aby  žádnému  robenci  dílo 
nebylo  dáváno  na  femberk,  ale  na  týden,  krom  tovaryšů,  ti  aby  na 
femberk  dělali  a  hlíny  sami  sobě  připravovali.  Na  proti  tomu  v  sta- 
tute mečířů  staroměstských  z  r.  1509  jest  štukverk  naprosto  za- 
kázán. *J  Cechovní  zákazy,  půjčovali  na  přizi  suknářskou,  směřovaly 
hlavně  proti  štukverkníkům,  aby  předešlo  se  zpronevěření  těch,  kteří 
nemohou  býti  tak  bedlivě  na  očích  mistrům.  Stejným  úmyslem 
hrozí  r.  1438  řád  soukenníků  soběslavských,  který  tovaryš  by  chtěl 
délat  z  kradené  příze,  že  bude  „vysvěcen"  (t.  j.  musí  světiti,  za- 
háleti).*) 

Vdova  tovaryšská  byla  bez  práva.  Lounský  řád  soukennický 
z  r.  1473  vyháněl  takovou  vdovu  „po  knapu"  z  trhu  vlněného,  po- 
něvadž „nebyla  mistrova  soukenníkova".  ^) 

Toho  nepřipouštěl  cech  nižádný,  aby  tovaryš  pracoval  volně 
na  svůj  vrub  bez  mistra.  V  obyčejných  městech  arci  nebylo  tova- 
ryši možná  něco  toho  podnikati,  v  Praze  spíš  zmizel  očím  bdělých 
cechů,  pracuje  v  Židech  nebo  pod  panskou  střechou  jakožto  slu- 
žebník urozeného  pána.  1  protož  takoví  tovaryši  hledávali  práci  po 
vsích  a  na  zámcích  venkovských.  Mělničtí  vzkazují  r.  1516  do  Lab- 
?kého  Kostelce,  o  snesení  krejčí  všech  měst  královských,  že  učed- 
níku, když  bére  za  vyučenou,  rozkázati  se  má,  kterak  se  k  cechu 
zachovati,  že  totiž  nemá  (jako  tovaryš)  dělati  ve  dvou  mílích  od 
toho  města,  kde  se  učil,  ani  na  tvrzích  ani  u  sedláka,  léčby  to  na 


*)  Mummenhoff,  I.  c   76. 
*)  ftád  v  mést.  mus.  prais. 
•)  Arch.  pražs.,  &.  2099.  1100. 

•)  Arch.  Ces.  XIV.,  486.  Lobkovic,  knilj.  v  Praze,  6.  72,  řád  11. 
•)  ftád  novoměstských  soukenn.  z  r.  1447.  Arch.  Ces.  XIV ,  455.  Antl,  Arch. 
Pam,  XVII ,  692. 

•)  Arch.  místodržit.  T.  46/2. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


734  Kniha  III.  10.  Poměr  cechu  k  dčlnictvu. 

cechmistrech  obdržeti  mohl. ')  V  pražském  cechu  malířském  bylo 
z  takového  provinění  nemalé  pohnutí,  při  němž  to  zajimavo,  že 
s  mistry  drželi  tovaryši  proti  svým  soudruhům,  samostatně  a  své- 
volně pracujícím.  Čtyři  tovaryši  němečtí  totiž  uvázali  se  na  Buštěvsi 
v  dílo,  „kteréž  sluší  na  mistry,  ale  ne  na  tovaryše".  Vina  jich  sli- 
žena  ještě  tím,  že  ono  dílo  na  hradě  bylo  prve  zadáno  mistru  Ja- 
kubovi, malíři  novoměstskému.  I  svolili  se,  pociťujíce  v  tom  hanbu 
i  záhubu  svého  řemesla,  všichni  mistři  i  tovaryši  obou  větších  ínes\ 
Pražských,  aby  oni  tovaryši  ani  žádný  jiný,  jenžby  na  tvízi,  na  klá- 
šteře nebo  ve  vsi  kostely  maloval  nebo  sUa  dělal,  nebyli  v  městech 
Pražských  od  žádného  mistra  přijímáni  do  dílny,  a  který  by  mistr 
takového  tovaryše  choval  přec,  tomu  aby  všickni  tovaryši  a  učed- 
níci byli  vyzdviženi;  také  má  z  vůle  jednostejné  všech  mistrů  do 
kteréhokoli  města  ven  psáno  býti,  aby  tamější  mistrové  takových 
tovaryšů  nechovali.  A  kdyby  některý  tovaryš  pořádný  dělal  s  ta- 
kovým tovaryšem  svévolným,  véda  to  o  něm,  i  ten  tovaryá  má  jmii: 
a  pokládán  býti  jako  ti,  kteří  proviniU  se  proti  právům  rnisln 
pražských.  ■)  Byli  tímto  zápisem  tedy  provinilí  tovaryšové  prohlášeni 
za  psance,  byloté  po  nich  psáno. 

Než  taková  „svévolná"  postranní  práce  tovaryšská  byla  v  téchto 
dobách  přece  jen  výjimkou-  Pravidlem  bylo,  že  tovaryš  se  u  mistra 
zjednal  a  posadil,  učiniv  námezdní  smlouvu.  Stal  se  tovaryšem  při- 1 
stavným,   nájemným.   Doba,   na  kterou   se  dělník   najímal,  nebyla  i 
u  všech  řemesel  stejná.  V  starší  a  první  době  beze  vší  pochyby  del^  I 
byla  nežli  po   lom.   Bylo  to  přirozeno;  jednak  aby  se  dělník  při- 
způsobil technice  svého  mistra,  jednak  aby  se  vžil  v  rodinný  poměr» 
do  něhož  byl  přijat.   Tedy  byl  v  tom   cíl  hospodářský  i  mravný 
V  této  periodě  jest  smlouva  na  celý  rok  pravzácna.   Shledali  jsme 
ji  jen  u  řezníků.  *)    Ale  hatilo   se  u  nich.   Soudíme   to  z  usneseni 
řezníků  plzeňských ;  r.  1508  byli  nuceni  znova  v  statut  položili,  2e 
nemá  mistr  jednati  čeledi  na  týden  než  na  rok.  *)  Tedy  palmě  z  toho 
zvyku  mistři  i  tovaryši  vystupovali.  Jakožto  přežitek  z  periody  pře- 
dešlé vyskytuje  se  někde  námezdná  smlouva  s  pololetní  lhůtou.  Tak 

')  Arch.  mus-  zems.  Opis.  Zákazy  tovaryšské  práce  na  hradech  a  u  du-< 
chovnich  v  Polsté,  Stesiowicz,  1.  c.  298. 

■)  Knih.  bratr,  malíř.  Patera,  Tadra.  78.  Provinilci  byli :  Lorenc  de  Missra, 
Gabriel  de  Zitavia,  Hanusius  de  Lauff,  Ulricus  de  Vienna. 

•)  Arch.  pražsk.,  ft.  990.  417. 

*)  Arch.  mus.  zems.  Plzeň,  Výtah  artik.  1608. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Námezdní  smlouTa.  785 

léli  ustanoveno  nožiři  staroměstští  svým  pacholkům  i  tovaryšům 
rasičským  dle  řádu  z  r.  1427;  ale  zdá  se,  že  pocitovali  tu  dobu 
pevnému  zavázání  za  příliš  dlouhou,  proto  přidali,  aby  pacholci 
eženalí  méli  dvě  neděle  lhůtu  u  mistrů  ku  pokušení,  a  teprv  když 
3kusil  a  líbí  se  mu,  at  zůstane.  ^)  U  kabátníků  novoměstských  velel 
atut  z  r.  1448,  že  štukverkní  dělník  musí  trvat  v  díle  do  půl  léta, 
akli  by  ho  mistr  bez  vůle  ostatních  vyplatil,  aby  do  cechu  pokutou 
9ložil  věrduůk  (V4  kopy).  Malíři  a  sklenáři  staroměstští  mají  r.  1458 
statutech,  že  mistr  má  pacholka  najímati  nejméně  na  13  neděl, 
Aj  na  čtvrt  roku.  *) 

Obyčejně  však  činěna  v  této  době  smlouva  námezdní  na  časy 
ratší, ')  neboť  tovaryšové,  pomalu  se  organisujíce,  na  delší  lhůty 
epřistupovali.  U  lazebníků  pražských  měla  býti  služba  v  létě  smlou- 
ina  na  4  neděle,   holič   musil  vázati   se  na  6  neděl  (r.  1477).^) 

kloboučníků  staroměstských  došlo  r.  1489  až  k  svobodomyslnému 
atutu,  že  tovaryš  přivandrovalý  může  dělati   „do   mistrovy  vůle 

do  své".  *) 

Před  rozvázáním  smlouvy  byla  časná  výpověď  nutná.  Obyčejně 
ačilo  týden  napřed  dáti  věděti,  mistr  že  propustí  tovaryše,  tovaryš 
I  z  díla  odejde.*)  Před  „hody  velebnými"  (před  svátky)  a  před 
irmarky  však  výpověď  tovaryšská  musela  býti  třínedělní,  či  aspoĎ 
Founedělní.  Z  té  bezpochyby  příčiny  vetešní  ševci  malostranští 
snesli  se  (r.  1481)  obráceně  na  tom,  že  nebudou  posazovati  tova- 
fse,  který  by  před  hody  velebnými  k  nim  přišel.'')  To  byl  zajisté 
ivaryš  nepořádný.  Také  zakazováno  vyvstati  z  dílny  prostřed  tého- 
ne,  leč  z  hodné  příčiny.  Tovaryš  mateřský  neměl  vystupovati,  leč 
poctivě  oddělal  dílo",  na  kteréž  ho  mistr  založil.  Kdyby  nechtěl 
sdělali,  hrozilo  mu  vězení  za  dvě  neděle,  a  nad  to  ještě  trest 
Híhovní,  leč  by  mistr  proti  tovaryši  vinen  byl  a  tovaryše  utiskoval 


')  Arch    Ces.  XIV.,  438.  Též  v  Diplomat,  mus. 

*)  Arch.  Ces.  XIY.,  467.  Arch,  praža.,  Mise,  6.  16.  P.  11,  6.  993.  226. 

*)  Ve  Francii  byly  smlouvy  tovaryšské  na  den,  týden,  rok.  Histoire  génér. 
.  Uvisse.  618.  Též  tak  v  Némcích  a  v  Poldté. 

*)  Arch.  praž.  fi.  2083.  Q.  9. 

^  Arch.  prais.,  6.  998.  233. 

•)  Novomést.  pekafi,  mlynáři  třínedélni  výpovfid.  Aád  1444.  Arch.  Ces. 
IV.  444.  Sevci  litomySl.  dvounedélní.  lib.  memor.  f.  8.  1626. 

')  Arch.  pražs.,  Mlscell.,  6.  12.  N.  13. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


736  Kniha  III.  H).  Pomér  cechu  k  délnictyu. 

(r.  1474).')    Jestliže  se  tovaryš  u  mistra  vydlužil  a  nezaplatil,  t 
poveď  dáti  nemohl.*) 

V  Praze  měli  u  mnohých  cechů  za  řád,  kdyby  tovan>  d 
v  čas  řádnou  výpověď,  ale  z  příčin  lehkých,  aby  v  tom  ii.ěs 
Pražském,  kde  výpověď  dal,  díla  neměl  až  za  čtvrt  léta.')  Zr*  Ij 
kovou  svévolnou  příčinu  mistři  pokládali  začasté  lo,  když  tovar 
po  nějaké  hádce  s  mistrem  dal  výpověď.  Vůbec  drželi  mistři  ti>F 
ryse  tuze  na  uzdě  a  polevovali  teprv,  když  tovaryši  se  zor/anis 
valí.  V  tom  však  nikdy  neslevili,  když  tovaryš  bez  výpovědi  odeSi 
To  však  též  tovaryši  sami  pokládali  za  nečestné.  Všecky  řády  za 
hrozí  trestem;  malířský  řád  pražský  v  koncích  XV.  století  ihc 
aby  takový  tovaryš  byl  trestán,  jak  se  mistrům  zdáli  bude;  ph 
tím  roku  1474  nařizoval  10  grošů  pokuty  a  „panskou  kazeí 
(šatlavu).*) 

Bydžovský  řád  krejčovský  volá  na  svévolného  (ve  východnií 
Cechách  říkali  „zmatečného")  tovaryše  městskou  policii,  prý  se  u 
svévolný  tovaryš  „vznésti"  na  radní  dům  a  od  rychtáře  třeští 
býti.*)  Utekl-li  tovaryš  z  města,  bylo  po  něm  psáno  jiným  ceLhui 
byl  psancem  a  tím  již  z  řemesla  byl  vystrčen.  Mistrům  se  zákaz' 
válo  takového  tovaryše  přijímati  v  dílo.  Řád  malířský  z  r.  141 
hrozí  mistrovi  pokutou  mistrskou  i  kázní  panskou  na  ralhoua 
kdyby  vzal  takového  dělníka.  R.  1448  sešli  se  pražští  vete^n) 
(ševci)  obou  větších  měst  k  zvláštnímu  svolení,^  kdyby  totiž  m\s\ 
jednoho  města  složili  tovaryši  svévolnému  řemeslo,  aby  ho  misi 
města  druhého  ani  malostranští  nepřijímali.  Podobné  uslanove 
mají  sladovníci  novoměstští  v  řádě  z  r.  1456.')  Potom  již  shl^^i 
váme  boykot  tovaryše,  jenž  nedosloužil  a  bez  výpovědi  o«lH 
v  mnohých  řádech  pražských.  Ale  muselo  ještě  v  konec  periody 
r.  1612  —  mezi  cechy  konvářskými  v  Praze  býti  ^p||pomin;.!J 
jest-li  by  který  tovaryš  nebo  robenec,  učiné  věc  Uí^akou  prd 
mistru,  utekl  se  do  města  druhého,  že  jedni  proti  druhým  ho  U\It 
váti  nemají.®) 

*)  V  sebraných  statutech  r.  1474.  Kn.  bratrstva.  Patera-Tadra.  85. 

*)  ftád  kabátníků  novomést.  Arch.  prais.,  Miscell,  16.  P.  11. 

*)  Arch.  pražs.,  č.  1128.,  ř.  75.  Porovnáni  mezi  konváři. 

•)  Kn.  bratrstva.  Palera-Tadra.  90.  I 

^)  Oríg.  v  C.hlumci  (soukroni.),  opis  u  dra  Čelakovského.  ' 

')  Arch.  pražs.,  6.  2099.  1045.  Z  výpisů  dra  Teigeho. 

^)  Arch.  pražs.,  ft.  343.  62.  Též  Misceíl.,  ft.  16.  P.  16. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  1128.  75. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Mzda.  737 

Praeventivního  rázu  byla  cechovní  nařízení,  aby  mistr  nepři- 
ínial  tovaryše  neznámého;  u  sladovníků  novopražských  chléli 
r.  1456),  aby  za  tovaryše  bylo  slíbeno  (t.  j.  zaručeno)  „za  zbytí  a 
1  věrnost".  Zlatníci  kutnohorští  dali  si  r.  1493  v  řád,  že  mistr 
nústrenn  má  se  o  tovaryše,  jenž  přistupuje,  domluviti.*)  Nejbez- 
lecnější  zárukou,  že  tovaryš  doslouží  smluvený  čas,  bývala  vysvéd- 
ení,  listy,  ale  teprv  od  té  doby,  co  je  tovaryši  skládali  v  cechu, 
["éch  mu  arci  pak  nevydaU,  leč  při  řádném  odpuštění  ze  služby. 
!e  listy  ukazovali,  o  tom  řeč  svrchu.  Nevíme  však,  zdali  již  v  této 
lobě  jim  je  v  cechu  zadržovali.  Všude  za  nečestného  psance  býval 
prohlašován  ten,  který  se  v  dílo  zamluvil  a  pak  nepřišel.  I  vetešníci 
ševci)  malostranští  r.  1481  smluvili  se,  že  proti  takovému  budou 
obé  radni  a  pomocni.*) 

Mzda  s  tovaryšem  nebyla  smlouvána,  než  mistr  prostě  ukázal 
la  to,  kolik  mzdy  určeno  statutem  cechovním  nebo  domácím 
'ádem,  takže  mzdu  v  té  výši  bylo  přijati  nebo  vandrovati  dále. 
)byčejně  to  byla  mzda  na  týden,  řidčeji  na  den  nebo  od  kusu  a 
a  vykonanou  práci  hotovou. 

Mzda  na  týden  vyplácena  v  sobotu.  Statut  krejčí  přibyslav- 
jkých  (r.  1504)  byl  tak  ochotný,  že  kázal  vyplatiti  za  celý  týden, 
Wyž  tovaryš  vstoupil  do  služby  v  úterý.  Vstoupil-li  ve  středu, 
platili  bylo  jen  za  půl  týdne.*)  Plat  za  delší  dobu  než  za  týden 
byli  by  si  tovaryši  této  periody  líbiti  nedali,  nebof  takový  plat 
mací  větší  nesvobodu.  Za  týdenní  mzdu  tovaryšskou  v  XV.  věku 
lze  průměrně  položiti  ve  třech,  nejvíc  ve  čtyřech  groších  českých 
aebo  osmi  míšeňských.  U  lazebníků  pražských  půštédlník  (tedy  nej- 
dovednější tovaryš,  jenž  pouštěl  žilou)  neměl  více  bráti  týdně  nežli 
4  groše.*)  Krejčovským  tovaryšům  v  Krumlově  určuje  řád  z  r.  1489 
iři  ^oše  v  témdni  a  ne  víc.  Stejně  tolik  mzdy  stanoveno  r.  1509 
u  mečířů  stkroměstských :  tovaryš  3  groše,  mládek  dva.*)  Teprve 
na  konec  periody  této  (r.  1525)  pozorujeme  stáleiší  zvýšení  platů; 
deinet  i  v  statutě  nožířů  choceňských,  že  se  tovaryšovi,  který  ková 
nebo  brousí,  má  týdně  platiti  pět  grošů  čes.,  který  pracuje  u  lavice 


')  Arch.  pražs,  t   2083.   P.  16.  Arch   horský,  6.  270.  Opis  v  zemsk.  arch. 
*)  Arch.  pražs,  Miscell.,  6.  12.  N.  14. 
•)  Arch.  Pam.  XV.,  334   flezníftek 
*)  Arch.  pražs ,  č.  2083.  Q.  9. 
•)  Bibl.  Lobkovic,  v  Praze,  rukop    6.  72.,  řád.  11. 
Wintor,  Déjiny  řemeela  a  obchodu  v  Čechách  v  XIV.  a  XV.  věku  47 


Digitized  by  VjOOQ IC 


738  Kniha  III.  10.  Pomér  cechu  k  délnictvu. 

(lavičník)  ten  aby  měl  až  6  grošů.*)  Proti  tomu  některá  pražsksi 
organisace  tovaryšská  již  v  polovici  XV.  věku  vynutila  z  mistru 
lepší  plat,  než  svrchu  oznámený  průměr.  Takž  brniři  staroměstští 
nuceni  r.  1464  povoliti  tovaryši,  který  k  oboječkům  dělá,  týdně  7 
grošů,  nejlepšímu  „naigléři",  který  pásy  dělá  k  pancířům,  6Vi  groš^*. 
který  lehké  odění  dělá  5  grošů,  který  drát  dělá  4Vi  groše.  Lze 
s  důvodem  souditi,  že  v  Praze  tovaryšům  celkem  platívali  víc  než 
venku.') 

Jde  o  to,  kterak  mzdy  tehdejší  měly  se  k  živobytným  po- 
třebám, abychom  je  poněkud  v  jich  podstatě  posouditi  uměli.  Groš 
český  držel  v  době  vladislavské  14  malých  penízů,  za  2  peníze 
byla  koncem  XV.  věku  pinta  piva,  za  5 — 6  penízů  libra  masa 
hovězího,  za  4  groše  byl  loket  slušného  domácího  sukna;  r.  1511 
koupen  kabát  pro  obyčejného  člověka  za  20  grošů,  nohavice  jaké> 
sprostnější  koupeny  za  22  grošů.")  Tedy  tovaryš  řemeslný,  beroucí 
týdenní  mzdy  po  4  groších,  koupil  za  ně  28  pinet  piva,  nebo 
9 — 11  liber  masa,  nebo  jediný  loket  domácího  sukna;  na  kabát 
musel  sloužiti  5  týdnů. 

Ke  mzdě  čtyř-  nebo  pětigrošové  byla  strava.  Bylo  tovaryšovi 
dáti  potravu  za  den  v  některém  řemesle  čtyřikrát,*)  v  jiném  třikrát. 
Pekařský  tovaryš  (helfíř)  v  České  Kamenici  měl  statutem  z  r.  1483 
určeno  za  první  jídlo  sedm  kusů  masa  nebo  ryb,  příkrm  a  2  pe- 
níze na  pivo,  v  poledne  3  vejce,  sýr,  chléb  a  1  peníz  na  pivo. 
u  večer  čtyři  kusy  masa  nebo  ryb  a  1  peníz  na  pivo.*)  Z  jiných 
řádů  cechovních  této  doby  neznáme  zevrubně  mistrů  povinnost 
stravovací,  ale  neschybíme,  kladouce  ji  všude  jinde  za  podobnou. 
jako  byla  v  Kamenici.  —  V  statutech  novoměstských  sládků 
z  r.  1456  zakazuje  se  tovaiyšům  reptati  na  jídlo  od  hospodáře  po- 
dávané.*) Denní  stravu  tovaryšskou  lze  v  době  vladislavské  počítati 
za  půl  groše  českého.    R.  1517  kdosi  zjednal  si  týdenní    stravu  za 


•)  Barvíř.  Choceň.  122. 

")  Arch.  pražs.,  č.  2099,  1100. 

*)  Viz  rozmanité  ceny  z  doby  vladislavské  v  arch,  prais.  v  fc.  lOi/6,  Ceny 
z  doby  Jifího  shledali  jsme  v  rukop.  6.  2119. 

*)  Jedté  v  následující  periodě  byla  u  pražských  nožiřů  hádka  o  čtvrt t 
jídlo  za  den.  Strahovská  knih.  57.  V  Foldté  stejné  tak  podáváno  tfikrát  až 
čtyřikrát  jídlo.  Pazdro,  1.  c.  71. 

■)  Archiv  mésta  Ces.  Kamenice   Opis  v  zemsk.  arch. 

')  Arch.  pražs.,  č.  343.  52.  Tamž  MisceU.,  č.  15.  P.  15. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Mzda.  739 

9  grošů,  což  jest  arci  víc  než  půl  groše  za  den,  ale  tu  chtél  stravo- 
vatel  vydělati.*) 

Mzda  na  den  platila  se  obyčejné  v  řemeslech  stavebních,  při 
l'emž  činěn  přirozený  rozdíl  mezi  časem  letním  od  svatého  Řehoře 

10  svatého  Václava  a  mezi  časem  zimním  po  svatém  Václave. 
R.  1482  shodla  se  tři  Pražská  města  s  řemeslly  stavebnými,  že  ke 
stravě  (která  měla  však  býti  jen  k  snídaní  a  k  svačině,  tedy  jen 
ivakrát  denně,  a  v  postě  dokonce  jen  oběd,  tedy  jednou  v  den), 
est  platiti  v  létě  tovaryši  parléři  4Vj  groše  míšeňského  denně,  do- 
spělému tovaryši  kamenníkovi  a  tesákovi,  i  tesařskému  tovaryši  2 
jroše  české  čili  4  míšeňské,  tovaryši  pokrývačskému  a  zednickému 
len  3  groše,  mládkovi  tesařskému  a  zednickému  2  * ,  groše  míšeňské 
mistru  tesaři,  kamennickému  mistru  „hutnímu"  i  pokrývačskénm 
nistrovi  jen  5  gr.  míš.  To  bral  sto  let  před  tím  pražský  mistr  ka- 
nenník  za  den  3  groše  české  nebo  6  míšeňských!).^)  V  zimě  bylo 
}latiti  všem  o  groš  méně.  Ghtěl-li  tovaryš  býti  beze  stravy,  dostal 
)  groš  míš.  víc.  Viděti,  že  nádenní  mzdy  tovaryšské  v  řemeslech 
stavebných  byly  nepoměrně  lepší  nežli  týdenní  mzdy  řemeslníků 
iných.  Kamennický  tovaryš  vydělal  za  dva  dni  tolik,  co  krejčovský 
ovaryš  za  týden.  Bylo-li  lze  za  týdenní  mzdu  krejčovského  tova- 
yše  poříditi  11  liber  masa,  mohl  tovaryš  kamennický  za  šest  dní 
uzdy  koupiti    28  liber.*)    V  Hoře  Kutné    mistr    zedník    dle    sazby 

i  r.  1490  měl  bráti  3  groše  čes.  na  den,  pomahač  dva.  Tedy  mistr 
)ral  víc  než  v  Praze,  tovaryš  stejně.*) 

Mzda  za  hotové  dílo  bývala  obvyklá  při  řemesle  pivovar- 
kém.  V  Praze  „pomahač"  měl  dostávati,  od  jednoho  vaření  tři 
Toše  a  nějaký  příměnek  (droždí);  ale  mistr  také  neměl  víc  za  to, 
lež  3  groše  a  džber   mláta  (r.  1456).*j    K  tomu   byla  strava  oby- 

')  Arch.  praža.,  6.  1046.  142. 

•)  Tadra.  Akta  koQsis.  VU ,  180. 

*)  Zajímavo  přirovnati  ty  mzdy  k  mzdám  nejbližších  zemí  sousedních. 
'  Dolních  Rakousích  (Klosterneuburg)  v  létech  1486—1509  libra  masa  byla  za 
*  denáry,  mzda  denní  zedníkova  a  tesafova  byla  ve  20  denárech  (v  létě),  tedy 
OTna  deseti  librám  masa  denné.  V  Saších  bral  tovaryš  zednický  a  tesařský 
lenné  po  dvou  groších  a  čtyřech  haléfích;  za  destidenní  práci  mél  tedy  néco 
ad  13  groSů;  za  ty  prý  mohl  poříditi  3  ovce.  Viz  Janssen,  Gesch.  des  deutsch. 
olk.  L,  367.  U  nás  konec  XV.  veku  ovce  byla  prftmérné  po  9  groších,  náš  to- 
aryS  byl  by  tedy  za  šestidenní  mzdu  nekoupil  ani  ovcí  dvou.  Vidéti,  že  mzdy 
sousedních  zemích  se  nelišily  od  našich  valně,  ale  u  nás  bylo  dráže. 

*)  Lib.  memorab.,  arch.  horský  z  r.  148a  182. 

•)  Arch.  praža.,  Miscell,  6.  15.  P.  16. 

47^ 


Digitized  by  VjOOQIC 


740  Kniha  III.  10.  Pomér  cechu  k  délnictvu. 

čejné  od  téch  méšfanů,  kteří  si  dali  pivo  vařit;  r.  1495  sneseno. 
aby  v  městech  Pražských  lidé  pivovarští  méii  snídaní,  obéd  a  ve- 
čeři, jiných  jídel  aby  nebylo  jim  od  méšfanů  dáváno  pod  pokutou. 
V  konec  naší  periody  méli  mistři  i  pomahači  bráti  v  zimě  od  varu 
po.  6  groších  míšeňských,  v  létě  po  6  groších.  V  Plzni  mel  mistr 
pivovarník  konec  XV.  století  9  grošů  od  varu,  tovaryšové  po  6*5 
groši,  míšeč  2  groše.  Stravu  měl  jim  dávati  hospodář,  jemuž  ná- 
leží pivovár,  a  ne  ti,  kdo  si  vařiti  dali.  V  Brandýse  n.  Lab.  r.  1617 
stanoveno  mistrovi  a  jeho  pomahači  dávati  dohromady  za  var  piví 
5  grošů  českých  a  1  denár  český  „na  sypeň  zaplatiti" ;  kdo  chtě] 
vařit,  měl  dáti  večeři  a  po  spílce  snídaní;  když  vařili,  neměli  prý 
býti  jídlem  meškáni.') 

Mzdu  za  hotovou  práci  tovaryši  mívali  též  v  řemeslech  !ex- 
tilních.  Při  hotovení  suken  platívalo  se  od  každého  výkonu  v  suk- 
nářském  processu  zvlášf,  platilo  se  od  bití  vlny,  čistění,  mykáni, 
česání,  od  osnovy  a  tkaní,  od  válení  a  praní,  od  postříháni.  Mzda 
se  lišila  také  dle  kvality  vlny,  byla-li  kmeynová  (gemein  sprostá., 
prostřední  či  přední  a  jadrná.  Na  dokonalé  posouzení  následujicict' 
platů  dělnických  schází  nám  povědomost,  jak  dlouho  o  tom  m»b 
onom  výkonu  bylo  prací  prodlévali. 

Soukenníci  soběslavští  dle  řádu  z  r.  1438  platiti  měli  od  ^prt" 
chování"  vlny,  a  to  od  čtyř  váh  po  groši,  tolikéž  od  krannplováni : 
od  kartování  stejně  po  groši  za  deset  ciků  nebo  těžení  dlouhého 
postavu ;  od  tkaní  dlouhého  postavu  10  grošů,  od  krátkého  postavu 
8  grošů.  2) 

Novoměstští  soukenníci  dle  statut  r.  1447  platili  při  tkaní  dle 
chodů  (chod  byl  ve  30  nitích) ;  od  32 — 34  chodů  sedm  grošů,  a  \o 
když  sám  jeden  „tče"  na  stavě,  pak-li  by  dva  tkali  na  stavu,  tehdy 
tovaryšům  dáti  jest  šest  grošů  a  od  stavu  sedmý  groš.  A  daiši 
placení  bylo  vždy  výše  ode  dvou  chodů  o  groš  víc.  Od  vlnobití  za 
šest  polouváží  groš,  od  čištění  vlny  (lejtrování)  groš,  od  kramplo- 
vání  dobrého  útku  za  tři  polouváží  groš,  od  krumplování  hrubého 
útku  groš  za  čtyři  váhy  nebo  polouváží;  od  česání  dvanácti  cikn 
nebo  těžení   groš  a  od  mykání  vlny  za   dvě  polouváží   také  groš.  ^  I 

V  městech  Pernštejnského  panství  (Pardubice,  Tovačov,  Rych- 
nov) v  konec  periody  (r.  1616)  placeno  od  vlnobití  (šesti  váh  vlny) 

')  Arch.  pražs.,  6.  343.  39.  Kn.  plzeňská.  39.  52.  76.  Kn    brandýská.  ^\. 

•)  Arch.  Pam.  XVII.,  690. 

■)  Arch.  Ces.,  XIV.,  466.  Arch.  pražs.,  Misceii.  16.  P.  10. 


Digitized  by  VjOOQIC 


od  7  bílých  penízů  (čili  od  groše)  až  po  9  bílých;  od  kramplo- 
váni  od  2  bílých  penízů  až  po  tři.  Od  předení  tkadlicím,  předlkám, 
platilo  se  od  4  penízů  do  groše.  Od  tkaní  osnovy  (která  bývala  od 
32  do  38  chodů,  chod  ve  30  nitích),')  platili  bylo  čeledi  po  4  gr. 
i  po  pěti.  Od  česání  5  peněz  bílých ;  od  postřihání  postavu  (39  až 
40  loket)  hrubého  a  prostředního  8  penízů,  od  jadrného  1  groš 
bílý.*. 

Čeleď  tkadlcovská  bývala  najímána  na  stravu  a  na  třetí  peníz 
(na  Moravě  v  Kojetíně  na  třetí  nebo  čtvrtý  groš).  Rád  tkalců  jiho 
českých   v  Třeboni,  v  Lomnici,  ve  Veselí  r.  1519  při  tom  stanovil, 
kdyby  ženatý    tovaryš    chtěl    sám   se  stravovati,    že  mistr    mu  má 
z  výtěžku  dva  peníze  dáti  a  třetího  nechati  sobě.') 

Cechovní  mzdy  měly  zlou  vadu  v  sobě,  že  byly  vždy  na  mnohá 
desetiletí  stejný.  Tedy  neplatilo  u  nich  obyčejné  dnes  pravidlo  po- 
ptávky a  nabídky,  ať  se  hlásilo  k  dílu  tovaryšů  víc  či  méně,  mzda 
je  čekala  stejná;  ani  mory,  v  oněch  dobách  přes  tu  chvíli  zuřící, 
nepřičiňovaly  k  zvýšení  mzdy;  zdražení  živobytných  potřeb  nepů- 
sobilo v  platy  dělnické,  kvalita  práce  nerozhodovala,  ani  její  pří- 
jemnost, ani  její  nesnadnost.  Při  všem  plat  stejný  napořád.  Ba 
ani  osobní  zručnost,  dovednost  dělníkova  nedovedla  na  lepší  změ- 
niti mzdu  statutem  stanovenou,  a  běda  mistrovi,  kdyby  byl  tova- 
ryšům nad  sazbu  přidal.  Mohl  tovaryšovi  poněkud  přispěli  vedlej- 
šími některými  přiměnky,  ale  říci,  ty  dostaneš  mzdy  o  groš  víc, 
nežli  mají  tovaryšové  jiných  mistrů,  toho  pod  pokutou  říci  nesměl. 
Také  byla  celkem  malá  naděje  tovaryšům,  že  v  některém  městě 
platí  se  lépe  nežli  v  druhém.  Pražská  města  se  mezi  sebou  dosti 
zhusta  dohodovala,  že  jedni  řemeslníci  proti  druhým  nesmějí  „lůnu" 
povyšovati  a  tím  čeledi  louditi.*;  A  z  Pražských  měst  řády  opiso- 
vány po  celých  Cechách ;  po  té  stránce,  měšců  se  dotýkající,  mistři 
se  i  po  daleku  dohodovali  proti  tovaryšům. 

Přídavky  nebo  přiměnky  ke  mzdám  tovaryšským  jsouce  dědi- 
ctvím doby  předešlé,  byly  rozmanitý,  ale  v  této  době  patrně  se 
obmezují,  ba  i  ruší  dokonce.  Za  první  přídavek,  jenž,  maje  chvali- 
tebný účel  hygienický,  nebyl  tovaryšům  nikde  odpírán,  l)yla  lázeň, 
do  níž  tovaryši  chodili  v  témdni  či  ve  dvou  nedělích.  Byl  to  zvyk 

')  Weger.  Druhá  zpráva  Mus.  Pardubsk    9. 

•)  Arch.  Ces.  XX.,  285. 

•)  Arch.  Pam    XVm.,  59.  Antl. 

*)  Příklad  r.  1512  u  konvářů  obou  mést.  Arch   pražs.,  č.  1128.  75. 


obecný,  ale  statuta  zmiňují  se  o  ném  jen  někdy, 
nebo  jednotlivé*)  konána  obyčejně  v  svatvečer  v  so 
krumlovských  krejčí  r.  1489  ukládá,  aby  tovaryši  v 
vždy  ve  středu,  když  nešpor  zvoní,  chodili  do  lázn 
jeme,  že  tovaryšskou  lázeň  platili  nebo  smlouvou  s 
Hzovali  mistři,  proto  ji  klademe  k  příměnkům. 

Jiného  způsobu  příměnkem  bylo  zpropitné,  bit 
varyšům  dávalo  obecenstvo  kupující  nebo  práci  obje 
jíce  zpropitné  tovaryšům,  lidé  říkávali  zvykem  dob; 
„na  lázeň^.  Zpropitné  nejspíš  nalezneš  při  konváři< 
zvonařích,  stavebných  řemeslech  a  při  služebných  ži 
tutěch  lazebníků  novoměstských  r.  1477  dovolují 
púštědlnikům  bráti  zpropitné,  ale  jen  podle  zašlo 
tomu  zakazuje  se  tovaryšům  a  tovaryškám  pod  p 
vosku  choditi  po  koledách.')  Někde  mistři  určili  v 
co  by  tovaryš  obdržel  nad  tu  summu,  náleželo  mistr 
staroměstských  (statut  r.  1509)  směl  tovaryš  bráti 
do  groše  čes.,  co  bylo  nad  to,  vzal  mistr.*)  Zvlí 
dávnějšího  způsobu  byl  příplatek  ten,  že  tovaryš 
suroviny,  kterou  si  koupil,  vyrobiti  zboží  na  prodť 
Tak  u  kožešníků  staroměstských  dle  řádu  z  r.  141 
stěno  tovaryšovi,  jenž  sloužil  půl  léta,  aby  pokoupiJ 
kožich  a  prodal  si  ho.  Kdyby  mistr  dovolil  mu  p< 
s  kožich,  propadl  kopu  grošů  pokuty.*)  To  si  ( 
v  Litoměřicích  r.  1429  a  platil  ten  řád  i  u  nich;^) 
doby  obmezena  výhoda.  Řád  novoměstský  a  dle  něl 
r.  1486  stanoví,  že  mistr  první  rok  „služebníku"  svť 
králíkové,  ani  blan,  ani  kožichu  zaječího  dovoliti 
moci  mzdy  jeho,  teprv  kdyby  u  něho  rok  pracoval 
pustiti  čuby  jehenčí,  ale  kůže  na  to  musí  koupiti  i 

V  řemesle  koželužském  v  Praze  mistři   měli  z 
které  doby),  že  tovaryšům  propouštěli  jednu  kůži  k 

»)  Arch.  Pam.  XV.  334.  Řezníček,  ftád  přibyslav.  krejčí 
•)  Arch.  Pam.  XIX.,  307.  Gross. 

■)  Arch.  pražs.,  Miscell,  č.  16.  G.  9.  Též  Arch.  Ces.  XI 
•)  Knih.  Lobkovic,  v  Praze.  Ruk.  č.  72,  řád.  11. 
*)  Městské  mus.  pražs.  PHyíI.  kožeSn. 
•)  Arch.  mus.  zemsk.  Cechy.  1429. 
*)  ftád  z  r.  1486,  inserov.  ve  Vidimus  litoměřickém  z  r, 
soukrom. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Přídavky.  748 

kupovati  a  vydělali  k  jich  užitku.  Teprve  v  periodě  následující  zru- 
šena jest  zvyklost  „stran  kozí  kupování  i  těch  yýspělkft  tovaryšům 
k  jejich  užitku  vydělávání",  poněvadž  žádný  bez  práva  městského 
živnosti  provozovati  nemůže,  a  konšelé  vždy  moc  mívali,  při  řeme- 
slech nepořádné  obyčeje,  jakkoli  staré,  proměniti.*)  V  XV.  věku 
koželuzi  ani  konšelé  ještě  na  to  nepřipadli,  že  tovaryš  není  mě- 
šfanem.  U  ševců  mladoboleslavských  každý  tovaryš  měl  svobodu 
kůži  koupiti  a  ji  zdělati  k  užitku  svému  (statut  z  r.  1494).')  Novo- 
městští kováři  (statut  z  r.  1446)  dovolovali  tovaryši  navařovati  sobě 
kopu  srpů;  kdyby  mistr  dovolil  víc,  propadl  pokutu  (půl  kopy 
^ošů  a  dvě  libry  vosku),  a  ti  srpové  aby  byli  prodáni  a  položeni 
mezi  mistry.  •) 

U  sladovníků  pražských  tovaryš  služebný  smíval  sobě  sypati 
obilí  u  svého  pána  na  dva  nebo  nejvíc  na  tři  slady.^)  Ty  slady 
arci  pak  směl  prodati  na  svůj  užitek.  V  Plzni  dovolila  obec  roku 
1495,  aby  tovaryš  každý  směl  si  dáti  vydělati  dva  slady  k  svému 
přilepšení;  sladovníkům  neusedlým,  majícím  sladovnu  pouze  ná- 
jemnou, tehdáž  dovoleno  čtyři  slady  sobě  zdělati,  ale  obojí  tak 
měli  učiniti  v  sladovni  cizí,  ne  v  té,  v  které  pracují.  Také  určeno^ 
že  při  prodeji  tohoto  svého  povoleného  sladu  nesmějí  vydělati  víc 
nežli  půl  kopy  grošův.*) 

Ze  Dvora  Králové  píší  do  Hostinného  r.  1484,  prý  u  nich  pa- 
cholek v  téže  sladovni  sobě  sladů  dělati  nesmí,  jestližeby  mu  svo- 
leno bylo,  aby  sobě  na  slady  nakládal,  to  může  v  jiné  sladovně.*) 
Soběslavský  řád  ustanovil  r.  1468,  že  může  tovaryši  povoleno 
býti,  aby  si  koupil  do  roka  dva  slady,  a  neosedlým  tovaryšům, 
kteří  najali  sladovnu  měšťanskou,  neurčuje  týž  řád  obmezený  počet 
sladů,  ale  chce  aby  slad  svůj  dávali  do  sladovny  nenájemné, 
k  hospodáři  usedlému,  a  to  proto,  aby  se  každému  i  chudému 
právě  stalo.')  Tu  běží  tedy  o  soutěž  a  kontrolu. 

Tovaryšové  lazebničtí  od  starodávna  zvykem  osobili  si  právo 
dělati  a  prodávati  kloboučky  lázeĎské.   R.  1477  toto  přilepšení  je- 

*)  Arch.  pražs.,  č.  990.  417. 
')  Arch.  mladobolesl.  kn.,  smluv,  6.  1.  26. 

O  Arch.  pražs.,  MisceU.,  ft.  15.  P.  9.  Arch.  Ces.  XIV.  449.  Tu  tidténo 
chybné  >navaiovati«. 

*)  Arch   pražs.,  MiscelL,  č.  15.  P.  16.  TéS  6.  843.  52. 
»)  Knih.  pizeĎ.,  ft.  89.  84. 

*)  Zemsk.  arch.  Opis  z  mest.  arch.  v  Hostinném. 
')  Arch,  Pam.  XVII.,  594. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


jich  důchodu  dostalo  se  do  statut  novoměstských  s 
že  tovaryš  smí  do  jiného  města  prodati  kloboučk 
mistr  nepotřebuje;  jinače  mistru  nebo  hospodáři 
dávati  za  groš  míšeňský.') 

V  některých  řemeslech  zbytky  surovin  nebo 
náležely  tovaryšům  jakožto,  přídavek  k  důchodu.  Ti 
zbytky  kůže  tovaryš  směl  si  odprodati,  u  sladovník 
si  droždí  vzíti  a  prodati,  ale  jen  s  hospodářovou  vůl 
r.  1456).  Na  odpor  tomu  všemu  byly  cechy,  že  tova 
příjmů  nedopouštěly.  Novoměstští  hrnčíři  r.  1488 
aby  mistr  žádnému  „tovaryši  ani  robenci  nedáv 
než,  co  vydélá,  aby  jednostejně  bylo  placeno.*)  Vet 
Stránští  vstavili  si  do  svých  statut  r.  1481,  že  „flek( 
tovaryšům  nemají  dáváni  býti",  aby  sobě  toho  za 
Že  hospodář  sladovnickému  tovai7šovi  nesmí  dá 
službu",  to  v  Praze  zakázáno  r.  1492.*)  Jest  vůb 
misterskou  k  oněm  všelijakým  vedlejším  příjmůi 
pokud  byly  š  ujmou  mistrovou,  a  lze  domysliti  se, 
a  jak  mohli.  Dovolovali  sic  vždy  ještě,  aby  tovaryš 
potřebu  leccos  z  řemesla,  ale  hlídali  ho.  Krejčí  no  voní 
r.  1448  do  statut,  který  by  tovaryš,  udělaje  kabá 
sobe  udělal  a  potom  jej  chtěl  prodati  bez  misterské 
kabát  cechmislři  vzali.*) 

Za  ty  platy  a  příměnky  a  za  stravu,  af  se  t( 
býti  úhrnem  mnoho  či  málo,  tovaryš  musil  prac 
odpor  poměrů  dnešních  velmi  dlouho.  Pravidlem 
v  létě  od  východu  slunce  do  západu,  v  době  zimni 
na  mále,  pracovati  bylo  při  světle.  Stavební  čelec 
nařizovalo  se  choditi  „se  sluncem"  na  dílo  a  neo 
hodině  dvacáté  třetí,  tedy  hodinu  před  západem.*)  j 
rysům  kázal  řád  z  r.  1454  vstávati  časem  letním, 
k  ranním  mšem  (to  tak  dnešní  pátá,  šestá  hodina  i 

•)  Arch.  pražs.,  Miscell.,  fi.  15.  G.  9.  Arch.  Ces.  XIV.  Ví 
*)  HoHcké  mus.  Opis.  Arch.  Ces.  XIV.  486. 
»)  Arch.  pražs.,    Miscell.,    ft.  12.    N.  14.    Tehdáž  dovolili 
dtychy<  (sousty ch),  ale  nevíme,  co  to  jest. 
•)  Arch.  pražs.,  ft.  343.  36. 

•)  Arch.  pražs.,  Miscell.  15.  P.  11.  Arch.  Ces.  XIV.,  457 
*)  Arch.  pražs.,  6.  2133.  16.  R.  1482. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Doba  práce.  746 

váli  až  do  hodiny  dvacáté  třetí;  po  té  hodině  se  večeřelo,  a  po 
večeři  každý  mohl  jiti,  kam  se  jemu  líbilo.  V  zimní  čas  (počítaný 
od  sv.  Lukáše,  18.  října)  méli  tovaryši  trvati  při  díle  mistra  svého 
ještě  po  večeři  (která  byla  ovšem  brzo)  až  do  půlnoci,  nebo  měli 
vstávati  po  půl  noci  k  dílu  a  trvati  v  něm  ustavičně  aŽ  do  dva- 
cáté čtvrté  hodiny.')  Lze  za  pravidlo  vzíti,  že  u  nás  i  všude  v  ci- 
zině tovaryšská  práce  trvala  14  až  17  hodin  denně.*)  Od  těch 
hodin  odrazili  jest  dobu  dvojího  nebo  trojího  jídla.  K  obědu  bý- 
vala hodina,')  k  ostatnímu  jedení  po  půl  hodině.  Také  získal  to- 
varyš o  svatvečer  před  nedělí  a  svátkem  nějakou  hodinu  po  ne- 
špoře  (od  3.  4.  naší  hodiny).  Ale  ani  tu  se  mistři  nepředali;  mly- 
náři novoměstští  si  ustanovili  r.  1444,  kterouž  hodinu  tovaryšové 
mlýnští  v  sobotu  z  rozkázání  starších  mlýny  zastaví,  aby  v  touž 
hodinu  v  neděli  zase  pustili.^) 

K  práci  po  slunci,  při  světle  umělém,  tovaryši  musili  býti  ně- 
jak příjemně  navnaděni.  To  se  stalo  slavnostním  zahájením  večerní 
práce.  Mistr  dal  tovaryšům  „pečeni  při  svíčkách"  (svíčkovou  ho- 
vězí) nebo  husu.  Rád  pražských  malířů  r.  1454  tou  příčinou  sta- 
novil, kterýby  mistr  v  den  &v.  Lukáše  k  dílu  svému  posaditi  chtěl 
tovaryše,  tehdy  hus  tučná  upečená  s  rozžetým  světlem  má  jim 
slavně  postavena  býti.  A  od  toho  dne  povinni  jsou  po  večeři  se- 
dali při  díle  mistra  svého.*)  Ten  zvyk  byl  i  ve  všech  jiných 
řemeslech  našich  a  zahraničných. 

Mnohé  svátky  tehdejší  doby  tovaryšům  přinášely  oddech,  a 
činily  dlouhou  denní  práci  snesitelnou.  Arci  mnozí  tovaryšové  si 
oddech  zjednávali  svévolně  sami.  Vzácno  jest  ustanovení  krejčov- 
ského řádu  mělnického  (1516),  že  tovaryš  nemá  svévolně  zaháleli, 
let:  by  mu  mistr  přál.®)  V  jiných  řádech  se  zahálka  svévolná  vůbec 
nedovoluje  a  uhrožuje  se  tresty.  U  pražských  malířů  platilo  od 
starodávna,    když  tovaryš  prolenošil  dva  dni  v  témdni,  ztratil  „ten 


')  Kn.  bratrstva  malíř.  Patera-Tadra.  fiád  tovaryšů  1454. 

')  V  Polšté  14—17  hodin;  Pazdro  Uczniowe  1.  c.  Ve  Francii  14  hodin.  La- 
visse  et  Rambaud,  Histoire  generále  II.  618.  V  Norimberce  tovaryši  mnohých 
řemesel  musili  do  díla  zuř  Zeit  der  mette,  to  jest  před  úsvitem,  a  z  práce  pou- 
MéDÍ  k  noci,  což  v  lété  až  16  hodin  díla.  Mummenhoff,  Monogr.  zur  deutsch. 
KuJturgeschichte  VIU.,  69. 

■)  ti  pražských  stavitelských  řemesel.  Arch.  pražs.,  č.  2133.  15. 

*)  Arch.  Ces.  XIV.,  444. 

»)  Kn.  bratr,  malíř.  Patera-Tadra.  1454. 

•)  Arch*  mus.  Opis  perg.  origin.  soukromého. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


vešken  lýden",  a  pfíhodil-li  se  v  týdni  svátek,  a  U 
den  sobe  přičinil  a  „světil*',  i  pro  ten  jediný  den  zti 
Tovaryšům  novoměstských  kožešníků  r.  1451  slibenc 
zahálí  den,  ztratí  na  mzdě  půl  týdne,  který  dva  dni,  I 
mzdu  týdne  celého.*)  Turnovský  řád  kovářův  a  kola 
nechává  tovaryše,  svévolně  práci  zanedbávajícího,  na 
kutě  misterské.*)  A  jeden  nebo  druhý  způsob  trestati 
ryšskou  shledává  se  ve  všech  řádech  cechovních. 

Ale  jedno  prázdno  tovaryšové  si  dlením  doby  pře 
póry  a  hrozby  i  pokuty  mistrů  vynutili,  že  stalo  se  v 
již  skoro  jako  tovaryšským  právem.  Již  v  předešlé  ( 
objevilo,  že  r.  1410  provazničtí  tovaryši  pražští  „svě 
čehož  jim  tenkrát  cech  přímo  nezakazoval,  ale  obmezo 
1446  vyznávají  artikule  týchž  novoměstských  provaz 
od  starodávna  se  „z  hodných  příčin"  zachovává,  že  pj 
světiti  mohou  kromě  neděle  ještě  pondělní  den  od  nes 
od  nyn.  3 — 4.  hod.  odpoledne).  Odtud,  že  ho  světili, 
níkům  ten  pondělek  „svátečním",  v  Polště  vůbec  pon 
mecky  der  gute  (blaue)  montag.  Dobu  od  nešporu  mistl 
připouštěli  snad  ve  všech  řemeslech,  ale  v  statutech 
že  tovaryši  chtěli  světiti  celý  den,  a  toho  se  mistr 
vší  silou. 

V  statutě  malostranských  vetešních  ševců  r.  14 
zákaz  vyjádřen  nepřímo,  totiž,  který  by  tovaryš  zjednal 
takový  aby  šest  dní  dělal,  pakli  by  se  zpíčil,  aby  I 
V  řádě  strakonických  krejčí  r.  1482  týmž  rozumem 
aby  si  tovaryš  činil  „pondělní  den  sváteční".  *)  Stej 
platila  v  Písku  a  jinde.  Také  bránili  se  mistři  tomu, 
bylo  svěceno,  když  v  témdni  nahodil  se  mimo  neděli  n 
Provazníci  pražští  r.  1446  kladli  za  důvod,  že  podle  1 
počestnosti  jest  každému  lépe  dělati  a  pracovati,  nežli 
marnosti  vésti.'')  Arci  že  mistři  neměli  na  mysli  je 
tovaryšů  „světících". 

*)  Kn.  bratrstva.  Patera-Tadra.  91. 

•)  Arch.  prala.,  &.  2084.  O.  45. 

')  Z  archiv.  opisA  dra  Simákov^ch. 

*)  Arch.  Český  XIV.,  4*^6. 

•)  Arch.  pražs ,  MiscelJ,  12.  N   14. 

*)  Arch.  mus.  zemsk.  Opis. 

O  V  arch.  pražs.,  č.  S08S.  Arch.  Ces.  XIV.,  455. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


.Namezttni  a  siuzeone  poměry  déiniCKe,  at  Dyiy  i  nepříznivý, 
tovaJTTšové  byly  by  nepochybné  trpělivěji  snášeli,  kdyby  bývala 
jistota,  že  po  čase  stanouce  se  mistry,  tovaryši  z  nich  vybředou 
k  lepšímu  a  vyššímu  postavení  sociálnímu.  Ale  v  této  periodé  již 
té  jistoty  nebylo.  Které  mésto  po  husitské  vojné  hospodářsky  rostlo, 
tu  byly  nadéje,  ale  i  ty  bývaly  vždy  vetší  nežli  skutečnost  mohla 
splniti.  Právní  stav  byl  sic  ten,  že  každý  pořádný  tovaryš,  výplně 
podmínky,  stane  se  mistrem.  Ale  zájmy  mistrův  a  tovaryšův  již 
v  základech  si  odporovaly:  mistr,  pokud  řemeslo  rostlo,  přál  si 
míti  tovaryšů  radéji  víc  než  méně,  na  proti  tomu,  čím  víc  tovaryšů, 
tím  menší  počet  jich  mohl  se  státi  mistry.  *) 

Vylíčeno  svrchu,  kterak  zvláště  ke  konci  periody  přístup  k  mistr- 
ství  byl  již  dosti  nesnadný;  ted  začali  také  tovaryšům  určovati 
iiiinimálný  čas  tovaryšské  služby.  Pokud  víme,  provazníci  novo- 
městští jsou  první,  kteří  mají  v  statutech  r.  1446,  že  po  vyučení 
tovaryš  musí  čtyři  léta  sloužit,  než  se  smí  hlásiti  za  mistra;*) 
kabátníci  téhož  města  stanovili  si  tři  léta.  *)  Také  novoměstští  sla- 
lovníci  chtívali  (od  r.  1456),  aby  tovaryš  vydržel  v  službě  čtyři 
roky,  než  se  za  mistra  posadí.*)  Nejméně  novoměstští  koželuzi 
jhtéli ;  prý  kdo  se  vyučí,  aby  se  potom  celý  rok  v  mistrovství  ne- 
3osázel,  ale  aby  sloužil  mezi  mistry,  ožeĎ  se  nebo  neožeů  (statut 
:  r.  1453).  *)  Takové  určení  času,  jak  dlouho  má  býti  tovaryš 
ovaryšem,  není  vlastně  nic  proti  tovaryšům;  af  sbírá  zkušenosti 
i  doučuje  se,  kdo  chce  býti  mistrem,  jen  když  nařízených  let  není 
:  míry  mnoho. 

V  této  době  však  mistři  našich  řemesel  přijali  z  Němec  řád, 
enž  skutečně  tovaryše  stěžoval.  Chtěje  se  totiž  hlásiti  o  misterství, 
ovaryš,  af  před  tím  tovaryšoval  kdekoU  a  jakkoli  dlouho,  nad  to 
lusil  v  obci,  kde  se  chtěl  usaditi,  u  některého  mistra  sloužiti  čas 
rčitý  a  často  i  nemalý,  *j  Byla  i  to  opět  jakási  zkouška,  aby  mistři 


•)  Roscher  (v  NationalOkon.  111.  602)  vidí  v  tom  nepoinčru  Achillovu  patu 
Bchoviiictva.  Míní,  že  tovaryšům  nejvýhodnéji  byl  by  sloužil  pomér  ten,  kdyby 
ch  bývalo  za  polovic  mistrů,  což  ovSem  věc  nemožná. 

■)  Arch.  Ces.  XIV.,  453. 

•)  Arch.  pražs.  MisceU.  6.  16.  P.  11. 

*)   Arch.  pražs.  MisceU.  6.  16.  P.  15. 

»)  Knih.  Lobkovic  v  Praze.  Rukop.  fi.  72;  řád.  54. 

*)  Němci  tomu  říkali  Mutzeit,  Sltzzeit  a  také  Jen  Zeit  Roscher,  National- 
ekon.  IIIm  606  dle  Stáhla  uvádí,  že  Zeit  Je  instituce  z  konce  XV.  stol.  Stieda 
HandwOrterb.  886  míní,  že  z  druhé  půle  XVI.  veku.  Tot  omyL 


Digitized  by  VjOOQ IC 


748  Kniha  III.  10.  Pomér  cechu  k  délnictvu. 

poznali  kandidáta  po  všech  stranách.  Ale  zároveň  to  bylo  tovan- 
šovi  překážkou  rychlejšího  dosažení  cíle.  Určován  čas  služby  u  ná? 
i  v  Němcích  od  půl  roku  do  tří  let !  Při  tom  nesnadno  rozhodnouti, 
je-li  to  věc  Uiostejná  či  výhodná,  že  mistři  mohli  čas  nucené  > 
„služby"  zkrátiti,  jak  se  jim  vidělo  a  líbilo. 

Čas  nucené  služby  tovaryšské  (říkali  tomu  u  nás  dle  uéniěiny 
„cejt*')  našli  jsme  nejprve  v  statutech  novoměstských  zlatníků  roku 
1478.  Tu  stanoven  na  tři  roky,  ale  mohl  se  i  v  krátké  dobé  tovanS 
mistrovskou  přízní  osaditi.  ^)  Kutnohorští  zlatníci  r.  1493  nařídil . 
kdo  chce  se  usaditi  mistrem,  že  musí  sloužiti  u  mistra  jednoho  i«o 
tři  léta  neb  u  dvou  mistrů  čtyři  léta.  O  slevě  nic.  *)  Zdá  sts  že 
v  XV.  století  také  nožíři  chtívali  na  tovaryších  takového  „Cjejtu". 
aspoĎ  v  století  XVI.  hovoří  se  o  tom  jako  o  věci  starodávné.^ 
Než  af  to  bylo  v  této  periodě  třeba  ještě  dosti  vzácná  věc,  to  ji>io, 
že  tu  cejt  byl  a  rozmnožoval  překážky  ku  vstupu  do  cechu  a 
tovaryšům  že  nemohl  býti  příjemným. 

Než  dejme  tomu,  že  všecky  uvedené  překážky  v  této  period*' 
spíše  byly  na  to,  aby  do  cecliu  nedostal  se  člověk  neschopný,  lu^žl' 
aby  zamítán  byl  tovaryš  zdatný,  jehož  silné  soutěže  mistři  se  báli. 
při  synecli  misterských  padaly  všecky  všudy  překážky,  af  byl  spek 
jakýkoli  třeba  i  líný  a  neumělý.  Syn  byl  vždy  privilegován,  dědil 
právo  po  otci  se  všemi  úlevami  a  výhodami.  Ten  přirozený,  ale 
protivný  a  nespravedlivý  nepotismus  nad  míru  překážel  tovary^ůn 
a  odstrkoval  schopné  lidi  od  misterstva.  Ještě  že  na  prospěch  tova- 
ryšů zbývalo  jiné  rodinné  právo,  totiž  právo  vdov  a  dcer  mislerskýťíi. 
To  byla  cesta,  kterou  lecktei-ý  tovaryš  úlevami,  byt  ne  tak  valnýrni 
jako  mistrův  syn,  vklouzl  do  cechu  za  mistra.  Ale  nebyla  to  ťe>la 
rovná,  a  bezpochyby  ne  každému  příjemná. 

Lze  říci,  že  již  v  této  periodě  v  leckterém  řemesle  tovaryšství 
přestávalo  býti  stavem  přechodním,  bezpečným  stupněm  k  mistrovství. 
Jsoutě  patrná  znamení  toho,  že  chudší  tovaryš,  a  zvláště  tovani^ 
ženatý,  zůstali  tovaryši,  lidmi  nesamostatnými,  na  celý  život,  j^m 
patrný  stopy  toho,  že  vytvořiye  se  zvláštní  stav  dělníků,  jichž  pi>- 
družné  postavení  sociálně  jest  stálé.  Je  to  znáti  lilavně  po  tonu 
kterak  se  čím  dál,  tím  víc  množí  dělníci  „nepořádní,'^  lidé,  kteří 
nejsouce  mistry,  dělají   v  ústraní,   po  vsích  a  jinde.     Pokud  Yínu'. 


')  Arch.  pražs.  Misceli.  č.  15.  fol.  6.  10. 

■)  Perg.  orig.  v  arch.  horsk.  C.  270.  Opis  v  zemsk.  arch. 

»)  Arch.  pražs.  č.  1186.  92. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Organisace  tovarydfi.  749 

jen  v  řemesle  sladovnickém  bylo  dovoleno,  aby  tovaryš,  nejsa  mistrem, 
\edl  samostatně  sladovnu,  kterou  si  najal  od  některébo  méšfana, 
nebo  do  které  byl  od  měžfana  najat.  *)  V  témž  sladovnickém  ře- 
mesle oslazovali  některým  dovednějším  a  starším  tovaryšům  posta- 
veni tím,  že  je  pozdvihovali  do  vyšší  kategorie  řečené  „podmistří'* ; 
podinistry  nalezli  jsme  také  v  řemesle  nožířském  již  r.  1427  v  Praze 
a  v  konec  periody  r.  1525  v  Chocni.  *) 

Velmi  světle  jest  v  této  periodě  znáti,  že  mistři  se  od  tovaryšů 
ostřeji  odlišují,  nežli  bývalo,  srážky  nestejných  zájmů  se  množí, 
patriarchální  poměr  se  kalí.  Zajisté  nikoli  na  ráz,  a  také  ne  všudy, 
ani  ve  všech  řemeslech.  Proměna  k  horšímu  souvisela  s  hospodář- 
skÝm  stavem  řemesla,  se  vzrostem  jeho;  mistři  bohatli,  moc  jejich 
v  obcích  a  radách  rostla,  stávali  se  svými  privilegii  jakýmis  aristo- 
kraty řemeslnickými,  proti  nimž  nejeden  tovaryš  musil  zůstati  na 
vždv  čeledínem  služebným.  Ký  div,  že  sesilovalo  se  čím  dále  tím 
víc  vědomí  třídní,  stavovské,  a  vznikaly  snahy  o  polepšení  poměrů, 
kteréž  snahy  braly  na  sebe  začasté  ráz  násilný,  bouřný.  Poznalif 
jsme  již  v  předešlé  době  r.  1410  snahu  po  emancipaci,  kteráž  se 
jevila  stávkou.  Uvidíme,  že  v  tomto  období  je  bouří  tovaryšských 
víc,  ale  zároveň  vzniká  v  této  době  jiná  lepší  obrana  —  tovaryši 
orjíanisují  se. 

Doba,  o  níž  právě  jednáme,  jest  dobou  tovaryšských  organisací. 
V  ní  se  začaly  a  poněkud  rozvinuly.  Vznikly  přirozeně.  Jednotlivec 
v  oněch  dobách  mnoho  neplatil.  Soukromoprávní  zájmy  lidí  sociálně 
a  hospodářsky  slabších,  přímo  nutily  tovaryše,  aby  se  družili  v  asso- 
ciace  k  nějaké  svépomoci.  Vždyf  viděli  na  mistrech,  co  zmůže  cech. 
Ve  Francii  a  v  Němcích  associace  tovaryšské  byly  již  ve  XV.  věku. 
Vznikaly  zatím  pod  nevinnou   formou   bratrstev   zbožných  a  pod- 

»)  ftád  aiadovn.  v  Sobéslavi  r.  1458  stanoví,  přlvandroval-li  by  tovaryš 
a  chtěl  (samostatné  v  siadovni  nájemné)  dčiati  řemeslo,  nejsa  osedlý,  i  tomu 
niH  dopudtčno  býti,  když  4  libry  vosku  položí ;  a  takoví  tovaryši  neosedií  a  pra- 
cující mají  na  rukojmích  státi  k  vťlli  materiálu,  který  se  od  lidí  do  sladoven 
dává.  Kdyby  takový  tovaryš  koupil  si  dům,  přestane  rukojemstvi.  Arci  pak  se 
může  státi  mistrem,  ale  >jestlíže  ruku  toho  bude  umet  ukázati. «  Antl.  Arch. 
Pam.  XVII ,  694. 

•)  Arch  praža.  Miscell.  C.  15.  P.  15.  Arch.  Ces.  XIV.,  488.  Barvíř,  Choceň, 
121.  V  pražském  řádč  nožířském  stanovili  mistři  r.  1427,  aby  pacholci  měli 
dvé  nedéle  lhůtu  u  mistrů  k  pokušení  a  >podmistří«,  maje  lhůtu  do  Sv.  Václava, 
aby  délal  všem  napořád. 


750  Kniha  111.  10.  Pomér  cechu  k  délnictvu. 

půrných.  *)  Ale  i  ta  forma,  církví  podporovaná,  hned  v  začátcích 
v  některých  městech  budila  nedůvěru,  a  tovaryšské  družiny  jso^. 
rozpouštěny  nebo  vehni  obmezovány.  *)  Ve  většině  měst  německých 
však  obstály.  Cechy  mistrské  uznaly  ony  associace  tovaryšské,  kten-ř 
nevytrhovaly  se  z  organisace  cechovní,  jsouce  jakýms  jeho  druhoro- 
zeným  podřízeným  organismem,  usnadňujícím  mistrům  péči  o  nemoc 
čeledi  a  pohřeb  její.  K  zřízení  světských  spolků  přičinily  nejvíc 
hospody  cechovní,  když  se  staly  orgánem  vandrovních  tovaryšů. 
Sem  cizí  tovaryši  přicházeli,  tu  se  hlásili  o  práci,  tu  směli  se  tak^ 
domácí  tovaryši  scházeti,  ti  vzali  na  sebe  sprostředkování  služby 
vandrovním  tovaryšům,  do  schůzí  bratrských  dostaly  se  zvoln.i 
i  otázky  právní,  hospodářské,  sociální,  vnikaly  sem  tovaryšské  zájmy 
stavovské,  umlouváno  o  potřebách  i  obranách,  vzniklá  associae»» 
tovaryšská  projevovala  snahy  po  zlepšení  čeledních  poměrů,  snažila 
se  redukovati  dlouhou  dobu  práce,  překaziti  znehodnocování  práce, 
regulovati  nabídky  tovaryšské,  seslabovati  těžké  následky  porušeni 
smlouvy  námezdné  tím,  že  hledána  také  vina  při  mistrech,  snažila 
se  o  zvýšení  mzdy  a  též  o  lepší  právní  ochranu  tovaryšskou.  Tak 
v  lůně  bratrstva  tovaryšského  a  snad  i  mimo  ně  vyvinovaly  ?*- 
v  Němcích  světské  spolky  tovaryšské,  při  nichž  humánní  účel  pod- 
půrný vždy  držel  neposlední  místo,  ale  zájmy  sociálněpolitické  pře- 
vládaly. 

Aby  u  nás  spolky  byly  vznikaly  z  bratrstev  tovaryšských,  o  tom 
není  nikde  zaznamenáno.  Ale  možná  to  věc.  Že  však  tovaryšská 
hospoda  u  nás  hraje  svou  organisující  úlohu,  to  víme  jistě,  první 
zmínka  o  ní  v  této  periodě  pochází,  pokud  jsem  nalezl,  z  r.  1432, 
a  jest  již  spojena  s  první  zprávou  o  spolku  tovaryšském.  ")  Byla  toli^ 
o  ty  věci  mezi  mistry  rukavičího  řemesla  staroměstského  velik; 
různice,  již  konšelé  srovnali   tak,   aby  tovaryši  a  pacholci  služební 

')  Ve  Francii  compagnonnage  dříy  nežli  y  Némcích  O  t6ch  věcech  ze- 
vrubné Schanz,  Zur  Gesch  der  Gesellenyerbftnde.  Ve  Vídni  toyarydi  zámečnici 
s  védomím  rady  niéstské  založili  y  polovici  XV.  stol.  bratrstyo  ke  cti  sv.  Trojict- 
a  P.  Marie.  Jahrbuch  der  Kunstsamml.  des  Kaiserh.  XVIÍ.,  15161. 

•)  V  Štrassburce  zřídili  si  kožeSničtí  tovarySi  bratrstvo  r.  1404,  jel  r  1426 
rozpuSténo.  Schanz  1.  c.  66,  V  Norimberce  do  konce  XV.  yéku  vůbec  nedo- 
pustili kondeié  ani  mislK,  aby  vzniklo  bratrstvo.  Nejyýde  že  dovolili,  aby  tova- 
ryši méli  svíy  pohřební  příkrov  a  svíčky,  flezníkům  r.  1606  dovolen  přikn»v 
ale  »on  (ohne)  ain  puchsen  (pokladnici)  und  all  ander  zunftigwesenc.  Mummen- 
hofr,  Monograph.  z.  d.  Kulturgesch.  79. 

*)  Arch.  pražs.  6.  2099.  832. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Organisace  tovarydů.  751 

Žádných  hospod  bez  vědomí  cechmistrů  sobě  nejednali  a  starších 
íe  sebe  nevolili.  Druhá  nahodilá  zpráva  o  hospodě,  novoměstským 
(ovaryšům  ševcovským  propuštěné,  jsouc  vřaděna  r.  1442  do  mister- 
jkých  cechovních  artikulů,  *)  vypadá  zajisté  jako  starší  tovaryšská 
muoÉenost,  kterou  mistři  konečné  uznávají,  a  konšelé  jim  do  statut 
řsouvají.  Že  hospoda  by  mohla  býti  semeništěm  nepříjemné  orga- 
lisace,  to  vysvítá  z  nedůvěry  konšelské,  vyjádřené  v  dotyčných  arti- 
culích.  Prý  af  starší  cechu  mistrského  vyvolí  „pro  famulis  et  ad- 
renis"*  (pro  čeleď  domácí  i  vandrovní)  u  některého  měšťana  nebo 
néštky  hospodu,  v  níž  by  se  tovaryšům  v  zaopatření  děla  spra- 
wllnost,  ale  vše  aby  se  provozovalo  s  vědomím  konšelů.  R.  1446 
lanoví  se  již  také  v  řádě  krejčí  soběslavských  o  přijímání  tovaryšů 
la  hospodě,  což  nám  první  zmínka  o  hospodě  venkovské ;  *)  potom 
'  řádě  koželuhů  novoměstských  r.  1453  jest  řeč  o  hospodě,  kde 
ovaryši  mají  býti  k  službě  najímáni,  a  od  těch  dob  již  trousí  se 
právy  o  hospodách  tovaryšských  bud  samostatných  bud  v  hospodu 
ttisterskou  pojatých  jakožto  o  věci  již  obyčejné.  Naši  mistři  stejně 
iko  mistři  v  Němcích  přes  všecko  nebezpečí  smiřovali  se  s  tovaryš- 
kou  hospodou  také  proto,  že  s  nich  odpadla  starost  o  vandrovního 
)varyše.  Kde  tovaryši  hospodu  měli,  podporovali  („Šenkovali") 
říchozího  sami,  kde  neměli,  zůstávalo  na  mistrech.  Světle  to  dí 
1451  řád  sedlářských  mistrů  novoměstských,  prý,  který  by  tovaryš 
ídlářský  přivandroval  do  města,  aby  byl  šenkován  od  tovaryšů 
xliářských,  pakli  by  v  ty  časy  tovaryšů  nebylo,  ale  od  mistrů  má 
ínkován  býti.") 

Můžeme  vzíti  za  pravdu,  že  na  tovaryšské  hospodě  u  nás  jako 
Němcích  děly  se  přípravy  a  kroky  k  organisacem  dělnickým, 
ékdy  však,  nečekajíce  povlovného  vývoje,  tovaryši  rázem  smluvih 
!  při  některé  speciální  otázce  o  spolek  k  obraně  a  k  vzdoru.  Ně- 
:erý  cech  mistrský  překážel  i  klidnému  vzniku  tovaryšských 
Iružení,  ovšem  tím  horlivěji  byl  i  s  úřadem  městským  vzhůru, 
ídli-li  sobě  v  těch  snahách  tovaryši  bouřně. 

Svrchu  uvedli  jsme  sdružení  tovaryšů  rukavičníků  na  Starém 
ěsté  r.  1432  jakožto  první  povědomé.  Sotva  že  vzniklo,  ihned 
istři  vymohli  u  konšelů  zákaz.  Ale  zákaz  jest  již  jen  podmínečný 

')  Arch.  pražs.,  6.  2083.  D.  20. 

^)  Areh.  Pam.  IVn,  692. 

')  Arch.  prais.,  Miscell.  (^  16.  P.  18. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


a  je  palmo,  že  konšelé  nejsou  spolku  tovaryšů  zi 
Vyřeklité,  aby  tovaryši  a  služební  pacholci  žád 
z  sebe  nevyvolovali  pod  pokutou  panskou,  leč  by 
svou  k  tomu  dali. ')  I  u  nás  začal  se  tou  dobou  z 
Ďuje  všecku  dobu  a  nepomíjí  ani  v  době  následuji 

A  jest  úplné  jasno,  oč  v  tom  zápase  jde.  Je  t 
ální,  důležitý  a  zajímavý  to  zjev  v  dějinách  městské] 
dalekého.  V  tom  boji  tovaryši  měli  stálé  popudy 
lokálního  spojení  stejných  řemesel,  vandrovní  tova 
v  řemesle,  přinášeli  a  odnášeli  ony  popudy  a  roz 
tovaryšská  dorozuměni  a  spojení  po  vší  zemi  i  za 
zas  odtud  na  vzájem.  V  třídním  vědomí  tovar3fšů  í 
po  šírých  krajinách  byla  síla,  zbraň,  mistrům  a  j 
přítel. 

Druhou  proti  mistrům  zbraní,  ale  dvojsečnou 
byla  stávka.  Dvojsečná  proto,  že  mistrům  sic  škodi 
aspoň  vůdce  z  nich,  mohla  snadno  zničiti,  nebot  \ 
obec  pokládali  stávku  za  násilný  kus  a  trestali  ji, 
stačili,  krvavě,  hrdelně.  Tou  zbraní  tovaryši  zača 
v  předešlé  periodě.  V  XV.  věku  jsou  stávky  obyče 
ských  městech  v  zápase  mistrů  s  tovaryši  bezpochyl 
cení  husitské  vojny  podniknuty  některé  tovaryšsko 
r.  1  146  dostává  se  zmínka  o  nich  až  i  do  statut  m 
v  Novém  městě.  Do  statut  se  taková  věc  nedostává 
kováři  snesli  se,  aby  žádný  tovaryš  nebo  jich  více  i 
stavovali  řemesla  pro  žádnou  příčinu  „bez  mistrsb 
to  šibalství  rovná.  *)  Nazvali  stávku  zlým  tehdáž  jm( 
kdysi  r.  1410  provazníci  novopražští.  Tíž  novoměi 
vaznici,  obnovujíce  sobě  řád  r.  1446  opětovali  v  něi 
se  stejnou  kritikou.  Prý  pacholci  mají  obyčej,  když  se 
pohněvá,  obešle  jiné  pacholky,  a  ti  nedají  jinému  á 
mistra  dělati,  ale  to  se  šibalství  rovná  a  nepočestn; 
a  protož,  jako  jest  dávno  od  předků  složen,  že  c 
také ;  byHi  by  v  tom  pacholek  shledán,  aby  měl  pc 
po  druhé  dvénásobnou,  po  třetí  panskou  (vězení  ns 


•)  Arch.  pražs.,  ft.  2099.  332. 

•)  Arch.  pražs.,  Miscell.,  16.  P.  9;  Arch.  Ůes.,  XIV ,  441 


čtvrté  aby  byl  řemesla  i  města  prázden,  „leč  by  chtěl  těch  obyčejů 
protivných  zůstati  "  *) 

V  těch  zákazech  tušíme  současné  pokusy  tovaryšův  o  nějakou 
or^anisaci  („nepočestný  svazek").  Že  se  tovaryši  tehda  organisovali, 
to  zřejmě  praví  statut  novoměstských  soukenníků,  když  r.  1447 
tuze  zakazuje,  aby  tovaryši  nebo  knapi  řemesla  soukenničího  neměli 
žádného  „cechu  ani  tovařištva  zvláštního"  proti  mistrům.^) 
Rok  potom  (1448)  smlouvají  se  ševcovští  mistři  Starého  a  Nového 
města  proti  tovaryšům,  a  shodují  se,  aby  tovaryšům  nedrželi  ho- 
spody znova  vymyšlené  déle  než  do  sv.  Václava,  leč  by  se  mistři 
obou  měst  společně  o  to  svolili.^  Nemůže  toho  rušení  hospody 
byli  jiná  příčina,  nežli  že  se  tovaryši  chtěli  organisovati  proti 
mistrům.  Zatím  do  r.  1461  již  tovaryši  sedlářů  novoměstských  měli 
na  hospodě,  kde  „šenkovali"  příchozí  tovaryše,  svůj  nějaký  spolek, 
ale  ještě  nehotový.  Toho  právě  roku  mistři  zapovídají,  „že  tovaryš 
nemá  pokutován  býti  od  tovaryšů  bez  misterské  vůle."  *)  Tu  již 
patrně  tovaryši  snažili  se  na  sebe  strhnouti  jurisdikci,'  ale  mistři 
tomu  ještě  nedali. 

Téhož  r.  1461  vyskytuje  se  při  snahách  tovaryšských  zase  jeden- 
kráte stávka.  **)  Podnikli  ji  kožešničtí  tovaryši  na  Novém  městě 
v  Praze.  Zdá  se,  že  ji  podnikli  na  vymoženou  pondělního  odpočinku 
od  práce.  Srotili  se  a  zdvihli  proti  mistrům  svým,  řemeslo  „své- 
volně stavujíce  k  škodě  mistrů  a  k  hanbě  a  proti  řádu  a  právu 
městskému."  Městský  úřad  tedy,  pokládaje  stávku  za  hanbu  města, 
zdusil  ji  mocně,  ale  netrestal  krvavě,  nýbrž  dal  se  s  tovaryši  do 
smlouvání,  z  čehož  plyne,  že  tou  dobou  také  tovaryši  již  zastupo- 
vali nějakou-  sílu.  Tovaryšům  odpuštěno,  když  na  radním  domě, 
mistrů  odprosivše,  slíbili,  že  to  chtí  rádi  opraviti  a  potom  takových 
•.neřádných  běhů  se  vystříhati."  Vyhroženo  jim,  kdyby  kdo  z  tova- 
ryšů dopustil  se  „skládání řemesla  proti  mistrům  a  proti  právu 
městskému",  že  se  mu  řemeslo  složí  do  vůle  mistrů,  nebo  že 
..tresktán  bude  pokutou,  kterou  páni  konšelé  nadejdou."  ZároveĎ 
vyřčen  trest  tomu,  kdoby  jeden  nebo  dva  dni  v  témdni  nedělal; 
proto  myslím,  že  podnětem  k  stávce  bylo  zakazované  modré  pondělí. 

•)  Arch.  pražs.,  Misccli.  15.  P.  8  (2083).  Arch.  Ces.,  XIV.,  468. 
•)  Arch.  pražs.,  Misceli.  16.  P.  10.  Arch.  Ces.,  XIV.,  455. 
»)  Arch.  pražs.,  6.  2099.  M.  45. 
*)  Arch.  pražs.,  Misceli.,  ft.  16.  P.  13. 
»)  Arch.  pražs.,  &.  2084.  D.  45.  Arch.  Ces.,  XIV.,  463. 
Winter,  Dějiny  řemesla  a  obchodn  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  ▼  XV.  TSko.  ^8 


Digitized  by  VjOOQ IC 


754  Kniha  III.  10.  Pomér  cechu  k  délnictvu. 

V  malých  časech  potom  (r.  1464)  ohlašuje  se  tuhá  nesnáz 
mezi  mistry  bmíři  a  jich  tovaryši  v  Praze.  Jde  o  zvýšení  mzdy,  a 
tovaryši  jsou  při  tom  již  dobře  zorganisováni,  tak  dobře,  že  konšelé 
mistry  přinutili  pro  svatý  pokoj,  aby  vydali  ze  sebe  jednoho  k  smlou- 
vání, a  tovaryšové  vydali  též  jednoho  ze  sebe,  a  ti  smluvili  svrchu 
zmíněné  zvýšení  mzdy,  na  onu  dobu  neobyčejné. ') 

Jest  v  téže  době  zajímavo  pozorovati,  jaké  zbraně  mistři  ní- 
mesla  malířského  užili  proti  emancipačním  a  organisačním  snahám 
svých  tovaryšů.  Hleděli  si  je  tptiž  pevněji  uvázati.  R.  1454  sesta- 
vili spolu  se  sklenáři  řád  tovaryšům.  Tím  řádem  kodifikovali  vlasln-^ 
všecka  dosavadní  nařízení  proti  tovaryšům  a  neuvedli  nic  pro  ne. 
První  článek  tovaryšského  toho  řádu  *)  týká  se  práce  zimní  pH 
světle  a  práce  letní,  o  čemž  svrchu  jinde  položeno.  Byla  dlouhá. 
Tovaryši  měli  zakazováno  noclehovati  mimo  dům  mistrův,  leč  by 
sobě  zjednal  povolení  mistrovo.  Stanovili  také,  že  tovaryš  nesiu 
od  díla  vycházeti  z  veřtatu  bez  povolení,  a  kdyby,  povoleni  maje. 
zmeškal  hddinu  nebo  dvě,  má  to  nahraditi.  To  mistři  usnesli,  prý 
„aby  mezi  tovaryši  pořádek  byl."  Tovaryši  arci  snažili  se  tou  dobou  i 
všude  o  pořádek  jiný.  Ale  zavoláni  byvše  a  pořádek  vyslechšť. 
všickni  ke  všem  těm  věcem  povolení  dali ;  tak  zapsáno  v  pamětech 
malířských. 

Leč  takovým  obmezováním  nedalo  se  nic  zastaviti.  Touševo; 
novoměstských  postihujeme  jiný,  moudřejší  úmysl.  Ti,  vidouce,  že 
proudu  nezastaví,  povolili  spolek  svým  tovaryšům,  ale  vyhradili  fi 
v  něm  moc  rozhodující.  Vystupuje  nám  ten  spolek  r.  1464,  z^\ 
vrubná  statuta  však  tovaryšského  spolku  toho  máme  z  doby  teprvel 
mladší  (1604),  takže  bohužel  nevíme,  co  které  době  přísluší.  Jistýn; 
vidí  se  býti  to,  že  organisace  má  své  starší  tovaryše  od  cechovních 
mistrů  zvolené;  těch  měli  všickni  tovaryši  býti  poslušní;  dále  je 
tu  článek  o  schůzích,  o  pokladnici,  něco  o  jurisdikci  tovaryšskt^. 
Také  z  řádu  viděti,  že  tovaryšům  náleží  dohazovati  yandrovni  sou- 
druhy do  veřtatů.  Některé  kusy  týkají  se  mravnosti  a  chovaní 
tovaryšského.')  Nepochybujeme,  že  v  těch  letech  již  také  tovaryši 
některého  jiného  četného  řemesla  nějakého  spolčení,  se  domohli. 

Zatím  již  také  z  venkova  hlásí  se  boj.  R.  1457  vstali  v  Pístu 
proti  mistrům  tovaryši  soukenničtí  nebo  knapové,  nejsouce  s  noc- 


•)  Arch.  pražs ,  č.  2099.  1100. 

•)  Kniha  bratrstva.  76. 

•)  Městské  mus.  pražs.  Stvrzení  r.  1604, 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ďiem,  s  příjmy  ani  s  váhou,  dle  níž  jim  placeno,  spokojeni.  Kon- 
dé  hnuti  tovaryšské  položili  „v  poklid"  smlouvou. ')  Mistři  se  svolili, 
e  vandrovnimu  tovaryši  ne  z  práva,  ale  z  dobré  vůle  dají  nocleh 
káži  svařiti  u  sebe,  což  by  sobe  tovaryš  k  jídlu  koupil,  a  to  do 
§hodne  nebo  za  dvě  neděle,  a  potom  aby  se  na  hospodě  opatřil. 
\A  nošení  postavů  (suken  na  trh)  že  sic  mistr  nemusí  tovaryšovi 
ic  dáti,  ale  když  by  kolivěk  mistr  šel  do  lázně,  má  tovaryše  s  sebou 
ojmouti  a  za  něho  zaplatiti.  Stran  váh  smluveno,  aby  misterské 
áhy,  z  nichž  jedna  jest  dole  při  mykačkách  a  při  krampléřích,  a 
ruhá  nahoře  při  vlnotepčích,  aby  ty  železné  váhy  soukenničí  byly 
váženy  po  váze  knapovské;    to    svažování    aby    se    dělo  čtyřikrát 

rok  a  při  tom  aby  byli  dva  starší  z  knapův  a  dva  starší  ze  sou- 
enníkův,  tak  aby  se  všem  i  předlicím  pravda  dala,  a  byla-li  by 
terá  váha  shledána  u  soukenníka  větší  než  váha  knapovská  uka- 
aje,  al  mistr  je  proto  kárán.  Na  smlouvě  jsou  podepsáni  z  knapův 
tyři  „cech  mistr  i"  jmény  svými;    měli  tedy  toho  roku  knapové 

Písku  spolek  hotový,  organisovaný.  První  venkovský,  o  němž  bez- 
ečné  víme. 

V  Praze  zatím,  kdež  bylo  mistrův  a  tovaryšů  všelikterakých 
ejvic,  zápas  třídní  neustával.  R.  1466  učinili  stávku  všickni  tova- 
^ši  soukenničtí  na  Novém  městě.  Byli  se  před  tím  s  mistry  o  ne- 
teře vedlejší  práce  pohádali,  a  když  jich  žádostem  nevyhoveno, 
yvslali  a  předstoupivše  před  konšely,  žalovali.  To  že  vstali  všickni, 
vědčí  o  organisaci ;  že  šli  přímo  na  radní  dům,  svědčí  o  moudrém 
edení  stávky.  Konšelé  aspoň  nemohli  trestati  jich  pro  vzpouru.  Ale 
útku  jim  dali  přec.   Kázavše  přečísti  statuta   soukennická  —  „ne 

vůli  tovaryšům,  poněvadž  samým  mistrům  jsou  dána"  —  vyřekli, 
e  by  tovaryši  měli  hodně  trestáni  býti  pro  takovou  věc  svévolnou 

výtržku,  neboí  měli  napřed  žalovati,  nežli  povstali,  že  však,  hle- 
íce  k  svornosti  mezi  stranama,  jim  to  promíjejí  milostivě,  ale  při- 
azííjí  přísně,  aby  se  takových  věcí  potomně  nedopouštěh ;  na  druhou 
tranu  pak  mistři,  což  mají  tovaryšům  svým  učiniti,  aby  učinil 
pravedlivé.  *)  Rozumí  se,  že  napomínáním  se  v  zápase  mistrů  s  to- 
aryši  nic  nedovedlo.  Hnutí  tovaryšské  trvalo  dále,  i  schůze  zhusta 


»)  Arch.  v  Písku.  Nejstarší  kniha.  18.  Cechmistfi  z  soukenníků:  JíraKozka, 
[alhúSek,  Jíra  Veliký,  Jan  Hladký.  Z  knapův  cechmistfi:  Gerhart,  Křížek  Malý, 
anék.  Kříž  Veliký. 

*)  Arch.  pražs.,  t,  2086.  F.  J6.  Též  v  č.  10.  C.  23.  Arch.  Ces.  XIV.,  477. 
omek.  D.  P    VIJI.,  88a 

48* 


konány  na  velikou  starost  konšelův  a  škodnou  „zn 
stran.  Konšelé  tedy  připuzeni  r.  1466  zřejmé  rozho 
ských  požadavcích.  Vyřekli,  aby  tovaryši  od  misi: 
nositi  roucha  (sukna)  na  tarmark,  leč  kdo  z  nich 
učiní,  ale  za  to  nechí  mu  mistr  zaplatí,  a  jiný  to^ 
toho  nebrání;  dále  vyřekli,  že  tovaryši  nemají  od 
váni  býti  k  dělání  barvy,  leč  by  kdo  chtěl  a  za  o 
tedy  zvítězili.  Než  další  schůze  a  roky  bez  vědom 
konšelů  při  tom  výroku  zakázány,  jakož  i  to,  ab 
zdvihovali  dělníkův  a  nevydávali  mistrů  v  zlou 
báli  se  novoměstští  mistři,  že  by  cizí  tovaryši  vandi 
se  vyhýbali.  I  to  svědčí,  kterak  dělníci  oné  doby  ši 
solidami. 

Čtyři  léta  před  tím  (1462)  nežli  stávkovali  soi 
všickni  tovaryši  malířští  obou  větších  měst  Pražsk 
tentokrát  proti  mistru  jedinému.  Byl  to  mistr  Mikul 
upíral  mzdu  tovaryši  Urbanovi.  Urban  správně 
v  cechu,  ale  mistr  nechtěl  se  podvoliti  jurisdik( 
popíchl  také  všecky  mistry  proti  sobě,  takže  tento 
varyši  proti  svému  soudruhovi.  Zlobilo  mistry,  že 
ve  sporu  svém  na  soud  konšelův,  a  tovaryši  byli 
skrze  ten  soud  Urban  musil  své  mzdy  polovici  ško 
víc  mu  za  16  neděl  práce  není  přisouzeno  než  ; 
kdežto  měl  týdně  bráti  aspoň  po  3  groších.  1  učinili 
obrannou,  „chtíce  se  toho  uvarovati,  aby  jim  n 
mistrů  stejně  placeno."  Vyhlásili  tedy,  aby  žádný  1 
Mikuláše  nedělal,  a  kterýžby  dělal,  aby  ho  žádný 
městě  ani  v  Novém  nechoval,  chce-li,  aby  jiní  toví 
láli.  Také  oznámili  Mikulášovi,  že  žádného  robence, 
sloužil,  nechtí  mezi  sebe  přijmouti  za  tovaryše.  Koř 
varyši  do  vyjednávání  a  srovnali  to  pospolu  s  mi 
tak,  aby  mistr  Mikuláš  tovaryšův  odprosil,  což  prot 
mu  pro  bůh  odpustili.  Učiniv  to,  slíbil,  že  Urbano 
nému  tovaryši,  co  dlužen,  že  zaplatí.  Když  po  časi 
žádnému  nedrží  nic,  sešli  se  tovaryši  spolu  s  mis 
o  výluce  tovaryšů,  kteří  by  u  Mikuláše  dělali.  *) 


O  Arch.  pražs.,  &.  2086.  Arch.  Ces.  XIV.,  479. 
")  Kn.  bratrstva.  Patera,  Tadra  80—82. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


z  případu  toho  znáti,  že  éeled  řemesla  malířského  byla  silou, 
k.u  tteré  konšelé  i  mistři  musili  přihlížeti.  Vidíme  je,  ani  pro  ublí- 
žení jednomu  soudruhovi  diktují  trest  provinilému  mistrovi.  Že 
lentokrát  mistři  drželi  s  tovaryši,  to  hlavně  zavinila  svéhlavost 
mistra  Mikuláše.  Ze  sebraných  r.  1474  statut  malířských  dosti  světle 
vidéti,  kterak  mistrům  šlo  o  dobrou  vůli  s  tovaryši  a  o  předejití 
?távek-  Prý  kdyby  tovaryšům  co  škodného  bylo  u  mistra,  aby  řečí 
povolnou  o  to  s  mistrem  rozmluvil,  a  mistr  aby  jemu  opravil,  ačli 
může.  ^)  Žeby  tenkrát  tovaryši  malířští  byli  spolek  měli,  toho 
?  jistotou  nevíme,  ale  tušíme. 

V  době,  kde  se  tovaryši  vší  silou  bránili  a  organisovali,  mistrům 
zajisté  doporučovalo  se  jednati  s  čeledí  přívětivě.  Nejdále  zašli  lazební 
fnistři  Nového  města.    Ti  dovolili,   aby  čtyři  tovaryši  byli  k  cech- 
ínistrům  lazebnickým  přidáni  k  radě   cechovní,   aby  opatrovali  vše 
a  každému  k  spravedlnosti   dopomáhali.   Tato  veliká  a  neobyčejná 
vymoženost  tovaryšská  zpevněna  tím,  že  pojata  v  lazebnická  statuta 
•-   1477.  *)  Ký  div,  že  tovaryši  holiči,  zuvači  a  všickni  jiní  z  řemesla 
lazebnického  na  Starém  městě  také   chtěli   dosíci  téhož   zastoupení 
íiiezi   cechmistry,  jako  měli  soudruhové  na  Novém  městě ;  chtěli  za- 
sedati při  soudech  a  při  řízení  věcí  obecných,  nezakrývajíce  úmysl, 
že  chtějí,  aby  se  jim  jakožto  stavu  tovaryšskému  děla  spravedlnost. 
Kde    sebrali  na  podporu  své   žádosti   důvod,   že  tak  kdysi   bývalo, 
nevíme-  V  pamětech  o  tom  nikde  nic.  S  žádostí  šli  r.  1478  na  radní 
dům,    kamž  také  své  mistry  pohnali.  Ale  mistři  staroměstští  se  brá- 
nili,   prý  by  nebylo  slušno,  aby  služebníci  jim  měli  rozkazovati;  prý 
by   se   i  v  jiných  řemeslech  služebníci  proti  pánům  pozdvihli.  Kon- 
lelé   ortelem   vyřekli,   aby  tovaryši  dle  statut   hleděli  ve  svých  po- 
:řebách  k  cechmistrům,  a  mistři   aby  tovaryšům   spravedlnosti  do- 
pomáhali, jim  nátiskův  a  křivdy  nečiníce.*)  Byli  tedy  tovaryši  od- 
tnrštěni.  Ale  to  jest  jisto,  že  v  této  době  již  nejeden  misterský  cech 
připouštěl  tovaryše  do  cechovního  shromáždění  svého  a  bera  z  nich 
malé  příspěvky,  činil  je  přímými  účastníky  své  autonomie. 

V  těch  letech  docházely  do  Čech  hustější  než  prve  zprávy  o  za- 
hraničných  zápasech  a  stávkách  tovaryšských;  r.  1482  bouřili  se 
suknářští  tovaryši  v  Slezště   a  hned   s  nimi  jinde  jiní.  *)  Před  tím 


O  Tamže  86. 

')  Arch.  pražs.,  Miscell.,  fi.  15.  G.  9.  Arch.  Ces.  XIV.,  479. 

^  Arch.  pražs.,  6.  2141.  185. 

*)  Anzeig.  f.  Kunde  der  deutsch.  Vorzeit.  1882.  239. 


758  Kniha  III.  10.  Pomér  cechu  k  délnictvu. 

r.  1473  již  také  v  Noriinberce  tovaryši  vynutili  hospody  a  spro- 
slředkování  služeb;*)  kterýž  úspěch  tovaryšský  v  Norimberce  víc 
znamená  než  jinde,  nebof  tam  přísná  a  mocná  rada  městská  ani 
mistrům  nedopouštěla  valné  volnosti.  Stávky  v  Německu  ke  konci 
XV.  století  se  množí  na  všech  stranách.  Jednou  z  nejpradších  ai 
nejdelších  byla  pekařská  v  Kolraaru.  Tovaryši  začali  ji  r.  1495 
a  skončili  teprve  r.  1605.  Podnikli  ji  sic  pro  maličkost,  pro  nosem 
svéc  při  processí ;  začalaí  s  nimi  závoditi  bratrstva  tovaryšů  jiných 
řemesel,  a  toho  nechtíc  dopustiti,  pekařská  čeleď  zdvihla  stávku 
proti  všem  mistrům,  tovaryši  rozšířili  ji  po  Německu  daleko  široko 
tím,  že  zakazovali  vandrovním  soudruhům  pracovati  v  Eolmaře  a  že 
za  šelmy  vyhlašovali  ty,  kdož  by  tu  chtěli  sloužit.  Aby  zabránili 
cizím  tovaryšům  přicházeti  do  Kolmaru  a  kaziti  stávku,  chovali  čil: 
pekarčíci  stráže.*) 

Není  pochyby,  že  naše  řemeslná  čeleď  o  takových  věcech  do- 
vídala se  a  brala  z  toho  posilek  ve  svých  snahách.  R.  1482  souken- 
ničtí  mistrové  na  Táboře  uznávají  organisaci  svých  knapů;  r.  1489 
hovoří  se  v  statutech  krejčí  krumlovských  o  tovaryšské  hospodě 
a  „pušce^  nebo  pokladnici,  což  neklamné  znamení  organisace  a  spolku 
tovaryšského.  Arci  puška  je  tu  pod  kontrolou  mistrů,  za  kterouž 
odvislost  v  statutě  náhrada  ta,  kdyby  puška  tovaryšská  na  pomoc 
v  nemocích  nestačila,  af  doloží  puška  mistrův. ')  O  slabosti  mistra 
proti  tovaryšům  v  těch  zápasech  svědčí  r.  1482  prosba  staroměst- 
ských mistrů  vetešníků  (ševců),  aby  s  dovolením  konšelů  mohli  své 
tovaryše  sami  trestati,  kdyžby  provinili  proti  nim.  Řádumilovni 
konšelé  arci  dovohli  trestati  čeleď  šatlavou  nebo  „vinami"  (penězi). 
ale  připojili  mistrům  napomenutí,  aby  byli  sami  mezi  sebou  svomL  *) 
To  mimoděk  dává  tušiti,  že  jednou  z  příčin,  proč  tovaryšům  snahy 
se  dařily,  býti  mohla  i  nesvornost  mistrův. 

Organisace  tovaryšské  objevují  se  čím  dále,  častěji.  Z  r.  1491 
víme  o  spolku  novoměstských  tovaryšů  pekařských  a  pernikářských. 
Toho  roku  od  mistrů  obdrželi  statuta,  obsahující  sic  skoro  samé 
povinnosti  k  mistrům,  k  práci,  k  mravnosti,   ale  již  to  zajisté  zisk 


')  Monograph.  z.  deul.  Kulturgesch.  Mummenhofif.  VIIL,  89. 

•)  Tamž.  91. 

•)  Arch.  Pam.  XIX.,  307.  Gross. 

♦j  Arch.  pražs.,  Miscell.,  ft.  87.  260. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Organisace  a  stávky.  769 

tovaryšský,  že  měli  své  starší  a  svou  hospodu.  *)  Když  r.  1503 
sedláři  obou  větších  mést  Pražských  soudili  se  s  mistrem  Matějem, 
za  přísedícího  v  soudě  pozván  vedle  dvou  mistrů  z  každého  města 
i  tovaryš,  aby  zastupoval  soudruhy.  Snad  tedy  byli  již  spolkem.  *) 
R.  1504  v  Přibyslavi  tovaryši  krejčovští  mají  svou  správu  tova- 
ryšskou a  organisaci  uznanou ; ')  staroměstští  tovaryši  mečíři  r.  1509 
měli  svoji  hospodu  a  bezpochyby  již  také  spolek.  *)  V  téže  době  vy- 
stupují tovaryši  kožešničtí,  koželužští  a  jirchářští  v  Praze  jakožto 
společnosti,  s  nimiž  se  musí  jednati;  ř.  1511  jakýs  Mikuláš  koželuh 
zranil  tovaryše  kožešnické,  a  konšelé  i  mistři  týchž  cechů  tří  vy- 
řekli,  že  Mikuláš  nesmí  pracovati  dřív,  až  to  na  tovaryších  „nalezne" 
{t.  j.  sobě  vyprosí).*)  R.  1524  zapsána  v  inventáři  hospodském 
tovaryšská  puška  mlynářská,  truhlice  tovaryšů  provaznických  a  po- 
kladnice pasířských.  *)  Toí  důkaz,  že  dotčení  tovaryši  byli  spolčeni 
a  organisováni. 

Z  r.  1513  známe  již  zevrubný  řád  tovaryšů  soukennických 
z  Rychnova  nad  Kněžnou,  z  něhož  vysvítá  autonomie  dělnického 
spolku  dosti  znamenitá. ')  V  řádě  sladovníků  krumlovských  r.  1516 
jest  zmínka  o  dvou  „starších  tovaryších",  což  důkazem  spolku  orga- 
nisovaného ;  ^)  jasněji  spolek  s  pokladnicí  a  se  staršími  naznačen 
v  řádě  soukenníkův  a  plátenníků  v  Oustí  n.  Orlicí.  •)  U  kovářů  tur- 
novských „tovaryšská  vina"  v  řádě  uvedená,  to  jest,  že  provinilý 
tovaryš  musí  platit  do  tovaryšské  pušky,  zcela  jistě  předpokládá 
organisaci  tovaryšů  (statut  r.  1519);  téhož  roku  i  čeleď  tkalcovská 
v  nevelikých  městech,  v  Třeboni,  v  Lomnici  a  ve  Veselí  má  své 
^starší  tovaryše",  tedy  spolek;*®)  místo  pokladnice  nebo  pušky  to- 
varyši těch  mést  měli  jen  „škatulku"  to  snad  svědčí  o  spolku 
finančně  slabém,  ale  spolek  to  byl  přec. 


*)  Arch.  pražs.,  č.  556.  Statuta  zachována  jsou  ylastné  teprv  z  r.  1603,  ale 
etf  se  y  nich,  že  jsou  dfilána  podle  artikulů,  r.  1491  tovaryšům  vydaných. 
•)  Arch.  pražs.,  2090.  377. 
*)  Arch.  Pam.  XV.,  834.  Řezníček. 
*)  V  statutech  mistr.  >herkerg<. 
*)  Arch.  pražs.,  č.  2091,  M.  4. 
•)  Arch.  pražs.,  č.  9.  92. 
Ó  Sedláček,  Rychnov,  36. 
»)  Arch.  Pam.  XIX.,  310.  Gross. 
•)  Ústí,  Zeiner.  70. 
••)  Arch.  Pam.  XVHI.,  69,  Antl. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


760  Kniha  III.  10.  Pomér  cechu  k  délnictvu. 

Tím  způsobem  bylo  by  lze  v  konec  naší  periody  přivésti  ještě 
z  jin;ých  měst  organisace  tovaryšské  za  důkaz,  že  po  dlouhých  zá- 
pasech mistři  spolky  tovaryšské,  vidouce  nezbytí,  povolovali,  ale 
ovšem  vrchní  právo  sobě  zanechávajíce.  Na  druhou  stranu  nelze 
zamlčeti,  že  tou  povolností  třídní  zápas  neustal.  Jest  pochopitelno. 
že  tovaryši  chtěli  vždy  víc,  takže  stávky  i  na  konec  naší  periody 
nejsou  nic  vzácného.  V  pohnuté  době,  jako  byla  od  počátku  XVL 
věku,  nelze  se  ani  podivovati  tomu,  že  tovaryši  o  věc  kde  jakou, 
sobě  nemilou,  hned  bývali  vzhůru,  buď  stavíce  práci,  buď  od  mistrů 
pryč  utíkajíce.  Zlá  byla  r.  1512  bouře  konvářských  tovaryšů  staro- 
pražských.  Nadělavše  škod  v  Staré  Praze,  tovaryši  sběhli  do  města 
Nového  bez  výpovědi  —  tedy  stávka  —  a  nad  to  v  nějaké  půtce 
zabili  mistra  Hanuše.  Musilo  se  s  tovaryši  smlouvali.  Konšelé  roz- 
hodli, aby  vrah  mistra  Hanuše  v  mír  nebyl  vpuštěn,  alebrž  kdekoli 
bude  postižen,  aby  každý  se  k  němu  zachoval  podle  práva;  stnin 
ostatních  tovaryšů  nařjdili,  aby  se  vrátíce  pokořili  a  mistrů  od- 
prosili.  ^)  Což  se  bezpochyby  vykonalo. 

Dvě  léta  po  tom  (1614)  sběhla  se  velmi  prudká  nesnáz  a  stávka 
tovaryšů  sladovnických  v  Litoměřicích.  Tovaryši  zosobili  si  totiž 
některé  výdělky,  které  náležely  pivným  nákladníkům.  A  když  jim 
nákladníci  i  konšelé  překáželi,  smluvili  se  ve  spolku  svém  na  ho- 
spodě o  stávku.  Ale  nepochodili.  Konšelé  jim  hospodu  zdvihli,  stárli 
tovaryše  jim  sesadili,  organisaci  rozbořili,  rozkazujíce,  aby  se  jeden- 
každý  tovaryš  spravoval  hospodářem  svým,  vzešla-li  by  nesnáz  mezi 
nimi,  to  aby  vzneseno  bylo  na  čtyrmistry  (cechmistryj  a  nemohlo-li 
by  srovnáno  býti,  na  konšely.  Do  městských  register  na  konec  za- 
psáno, tovaryši  dopustí-li  se  podobných  věcí  na  příště,  že  páni  lo 
chtějí  tak  opatřiti,  aby  jim  zde  a  jinde  bylo  těsno.  By  pak  ukázali, 
že  jde  do  opravdy,  biřic  pobral  starší  tovaryše  do  vězení,  kde  od- 
seděli stávku  za  ostatní.  *)  Potom  r.  1519  již  zase  prameny  pražsb^ 
oznamují  stávku  kloboučnických  tovaryšů.  Byla  nezdařená.  Jenž  ji 
uspořádal,  Václav  Vražda,  sám  pak  stávkáře  zradil.  Vyzdvihl  čebl 
mistrům  staroměstským,  s  tou  čeledí  přešel  na  Nové  město,  tu  je 
zavazoval  „pod  zrádci**,  musili  se  mu  na  listy  upisovati  a  slibovati. 
kdo  by  se  dal  k  mistrům  do  práce  zas,  toho  aby  osekali  jako  stok. 
Ale  pak  vydal  listy  mistrům,  spisoval  všelijaká  prohlášeni   proti 

*)  Arch.  pražs.,  e.  1128.  75. 

')  Litoměř.  kniha  v  mus.  zems.  z  téch  let. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


urganisBce  a  siavsy.  loi 

soudruhům  a  lípal  je  na  pranéři  a  na  branách.  Pročež  dva  tova- 
ryši (Malina  a  Vobešlo)  pod  způsobem  dobré  přízně  vylákali  ho  do 
krčmy  a  osekali  ho  Jako  stok".  Tuším,  že  tu  pomstu  zaplatili 
hrdlem.  *) 

V  malých  časech  potom  —  r.  1523  —  bradýřátí  a  lazebničtí 
tovaryši  spůsobili  v  Praze  stávku.  Tovaryš  Jošt,  bradýř  na  Hradě 
Pražském,  byl  té  stávky  strůjcem  „hajtmanem";  zachoval  se  však 
skoro  stejně  tak  hanebně  jako  prve  Vražda.  Tovaryši  chodili  k  Jo- 
slovi  na  Hrad,  kdež  se  slavnostně  zapřísahali  proti  mistrům,  Že 
u  nich  nebudou  sloužiti,  také  mívali  schůze  v  klášteře  sv.  Klimenta. 
Stávka,  očkolivěk  byla  podniknuta,  minula  se  s  cílem.  U  Jošta 
trvala  jen  tři  dni ;  třetí  den  vrátil  se  do  práce,  zrazení  soudruhové 
vytrvali  dvě  neděle.  O  veliké  prostomyslnosti  těch  lidí  mladých 
svědčí,  že  vlastně  toho  Jošta  na  prosbu  mistrovu  propustili  do  práce 
sami,  prý  slíbil,  že  co  vydělá,  s  nimi  se  o  to  podělí  —  patrně  aby 
stávku  vydrželi  —  ale  nedal  jim  nic.  Ze  soudních  svědectví  budiž 
uvedeno,  kterak  jeden  z  bázlivých  tovaryšů,  Jan  z  Nového  města, 
byl  k  stávce  sváděn.  Jošt  mu  mluvil,  s  kým  chce  držeti,  s  mistry-li, 
čili  s  tovaryši.  K  tomu  odvěce  tovaryš,  že  se  vším  cechem  chce 
držeti.  xVa  to  Jošt  důrazněji:  „S  mistry-li  či  s  tovaryši?"  Tovaryš  vy- 
ložil, že  s  mistry  i  s  tovaryši.  Jošt  řeč  skončil:  „Nu,  vidím,  že  z  toho 
nic  nebude,  komu  řemeslo  milo  není,  ten  mi  také  mil  není!"  A  když 
hned  všíckni  Joštovi  ruky  podávali  na  znamení  souhlasu,  tovaryš 
Jan  utekl  ze  strachu,  aby  ho  nezervali.  *)  Po  stávce  cech  bradýřský 
obvinil  Jošta,  že  pozdvihl  tovaryše.  Jošt  v  radě  odprosil  a  slíbil,  že 
tu  čeleď,  která  byla  vyvstala,  chce  do  sv.  Václava  připraviti  zase 
do  díla.  *)  Snad  připravil,  a  tím  se  věc  skončila. 

R.  1619  vidělo  se  i  mistrům  kovářům  a  kolářům  v  nevelikém 
Turnově  býti  nutným  zapovídati  v  statutech  svého  cechu  tovaryšům 
stávku.  Prý  kdyby  všíckni  vstali  pro  kteroužkoli  příčinu,  „prve  o  tom 
cechmistrům  věděti  nedadúc",  aby  trestáni  byli  dle  vůle  mistrů.*) 
Kde  všude  již  stávka  nehrozila! 

Na  konec  nelze  nezmíniti  se  o  hnutích  lidu  havéřského  na 
Horách  Kutných,  kteráž  hnutí  nemohla  býti  bez  působení  široko 
daleko,    nebof  v  podstatě  jsou  také   třídním  zápasem  jako   hnutí 


•)  Arch.  pražs.,  6.  1129.  417. 

■)  Arch.  pražs.,  6.  1047.  A.  17. 

•)  Arch.  pražs.,  ft.  99.  149. 

*)  Arch.  turnov.  Výpis  dra  Šimákfiv. 


tovaryšů  řemeslných.  V  Hoře  kapitalistické  kverky  (n 
sociálně  ostře  proti  délnictvu  již  od  drahných  dob. 
byli  od  úředníků  královských  i  od  autonomní  sprá^ 
se  nehnuli.  Na  druhou  stranu  horní  policie,  perkmi 
níci  měli  sobě  uloženo  dbáti  o  dobro  dělníků,  o 
v  štolách,  „aby  pacholci  spravedlivě  stravu  dostávali  3 
práce  jedné  šichty  neměla  trvati  nad  šest  hodin; 
bylo  všecko  pěkno.  Jinače  bylo  skutkem.  Na  horácl 
dovedl,  a  již  v  této  periodě  —  zvláště  za  Vladislav 
nikali  někteří  němečtí  úředníci.  Dělníci  se  bou 
Vrchnosti  šly  na  ně  jednou  po  dobrém,  jindy  násilín 
městská  dala  zatknouti  některé  buřiče  dělnické.  1 
svády,  šibalstva,  mordové  a  bouře  v  obci  dějí  se  od 
volných",  ale  tentokrát  odpustila  rada  i  obec  všecl 
kdo  z  havéřů,  hutníků,  mincířů  a  všech  jiných  ce< 
usedlý,  něčeho  bouřného  se  dopustí,  právo  trp.*)  1 
zaznamenána  opět  bouře  dělnická.  Jeden  den  do  i 
sběhlo  se  u  kostela  a  spisovali  články  o  nepravé 
Horách;  druhý  den  seběhlo  se  jich  ještě  víc.  Ale 
slovo  kněze  a  konšelův  ukrotilo.  Na  proti  tomu  bouř 
(1496)  zaplatilo  životem  deset  náčelných  havířů,  k 
dobrovolně  u  vazbu,  žádajíce  míti  slyšeni  u  krále.  I 
Poděbrady,  tam  mučeni  a  na  konec  postínáni.  Vo 
popravě  ku  králi,  tvrdíce,  že  jest  od  úředníků  ok 
doby  úřad  horní,  vláda  i  správa  městská  při  každéi 
se  lapiti  původy  a  vůdce  dělnictva.  Když  r.  1613  se 
jde  rozkaz  šefmistrům  (konšelům  horským)  z  Prahy 
se  na  takové,  kteří  jsou  toho  původ,  ptali".  K  čemu 
souzení  celého  hnutí,  prý  někteří,  „kteří  neřádu  z% 
v  řád  vstoupili."  *)  R.  1524  také  Karel  z  Minstrberk 
slechl,  že  nějaká  deputací  míní  se  stižnostnú  před 
piti,  horníkům  poroučí,  aby  těch  osob  bez  treste 
Takž  tedy  se  šlo  na  lid  dělnický  v  Hoře  chytráck; 
po  zlém,  s  mocnou  pěstí  i  zrádně  a  násilně.  A  při  tc 

')  Arch.  kutnohor..  č.  187.  R.  1622. 
'yEutaoh.  arch.  Memorab.  z  r.  1480.  Arch   zems.  Opis. 
•)  Star.  Letop.  262.  Paméti  Dačického,   vyd.  Rezkova,  I. 
méti.  I.,  31. 

♦)  Arch.  kutnoh ,  č.  165. 
*)  Arch.  horsk.,  č   296. 


Digitized  by  VjOOQIC 


StartSi  tovaryší.  763 

K  otázce  na  konec,  kterak  unitř  organisace  tovaryšské  byly 
zřízeny,  nelze  odpověděti  pojednou;  nebylo  typu  pevného,  tovaryši 
někde  dosáhli  víc,  jinde  méně,  nic  nebylo  stejně  hotového.  Celkem 
postřehuje  se  na  první  ráz,  že  spolky  tovaryšské  jsou  napodobeni- 
nami cechů  mistrských,  s  nimiž  byly  a  zůstaly  v  organickém  spo- 
jení, ale  byly  k  nim  v  podružstvf.  Statut  tovaryšských  z  této  doby 
je  po  řídku;  zdá  se,  že  většina  spolků  byla  ještě  bez  nich.  Na  čele 
organisace  byli  „starší"  tovaryši,  dva  až  čtyři.  Přiložil-li  někdo 
tovaryšskému  bratrstvu  jméno  „cech",  zváni  starší  tovaryši  také 
^cechmistry  nad  tovaryši".  Volba  nebo  sázení  starších  tovaryšů 
vždy  dalo  se  u  přítomnosti  mistrův.  Někde  obvykli,  že  tovaryši 
volili  jednoho,  mistři  druhého.*)  U  soukennických  knapů  v  Rychnově 
n.  Kněžnou  bylo  dle  řádu  1618  vybíráno  osm  osob,  a  z  těch  pak 
vyvoleny  čtyři  za  cechmistry.  Který  tovaryš  volby  nepřijal,  propadl 
peněžitý  trest.  Tovaryši  volili  se  obyčejně  jen  na  čtvrt  roku,  po- 
něvadž nebyli  na  jednom  místě  stálí.  Které  řemeslo  najímalo  tova- 
ryše na  delší  čas  služby,  tu  mohh  jejich  starší  býti  voleni  též  na 
delší  dobu.  Schůze  spolkové  konány  na  hospodě,  po  obědích,  někde 
T  neděli  každou,  obyčejněji  však  za  dvě  neděle,  ale  v  některém 
spolku  též  teprv  za  4  neděle.  Do  schůze  tovaryši  měli  choditi  beze 
zbraně.  Každý  měl  usednouti  na  své  místo.  V  schůzi  ob  čas  bylo 
cilati  řád  a  projednávány  věci  tovaryšské.  Řád  novoměstských  ševců 
(r.  1454)  chce,  aby  nesedali  po  ukončeném  jednání  „na  řádě  k  opil- 
ství", spíše  aby  chodili  do  kostela.  ■) 

Již  v  této  době  jeví  se  veliká  moc  držitele  hospody  stran  po- 
řádku na  hospodě  při  schůzích  i  mimo  ně.  Slul  hospodářem,  panem 
otcem,  pantatikem,  žena  jeho  paní  matkou.  Rád  rychnovských 
tovaryšů  r.  1513  káže,  co  by  hospodář  nebo  hospodyně  nechtěli 
míti,  aby  to  ihned  zastaveno  bylo.  Kouřimský  řád  tkalců  (1528) 
chce,  aby  tovaryši  na  hospodě  poslouchali  pana  otce  i  paní  matku. 

Starším  tovaryšům  propouštěna  od  mistrů  a  konšelů  jaká  taká 
jurisdikce  nad  soudruhy.  Jsou  vůbec  co  do  soudů  několikeré  formy 
vedle  sebe  současně.  Nejstarší  ta,  že  mistři  soudí  čeleď  sami,  druhou 
instancí  jsou  konšelé.  Při  tom  je  právní  ochrana  děbiictva  všeli- 
jaká, nebof  mistři,  majíce  mezi  konšely  své  zastoupení,  mohli  dobře 
tovaryše  utiskovati  i  přes  všecko  právo.  Jiná  forma  pokročilejší  je, 

»)  Arch.  Pam.  XV.,  834.  U  krejftí  přibyslavských  r.  1604.   Stejné  u  tkalců 
třebofiských  a  jiných  rožmberských.  Arch.  Pam.  XVIIL,  59. 
■)  Méstské  mus.  v  Praze.  Stvrzení  r.  1604. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


764  Kniha  III.  10.  Pomér  cechu  k  dčlaictvu. 

když  mistři  nechávají  tovaryšům  souditi  lehké  věci,  sami  soudí 
téžké ;  *)  třetí  forma  nejpokročilejší  ta,  že  tovaryši  soudí  ve  všem 
jako  instance  prvá,  mislři  druhá,  konšelé  třetí.  Vzácný  případ  — 
forma  čtvrtá  —  byl  svrchu  uveden  u  lazebníků  novoměstských,  že 
mistři  dopustili  v  soudech  vedle  sebe  hlas  tovaryšům. 

Tovaryši  starší  rozsuzovali  v  hádkách  soudruhů,  trestali  zvlášl » 
toho,  kdo  začal  vůli  zlou,  pokutovali  při  prohřešení  proti  tovaryš- 
skému řádu ;  vyšetřovali  také,  když  mistři  u  nich  žalovali  do  tova- 
ryšů ;  tovaryš  na  svého  mistra  mohl  žalovati  u  svých  starších,  a  li 
přednesli  pak  cechmistrům.  Rád  knapů  v  Rychnově  n.  Kněžno:: 
snažil  se  r.  1513  předejíti  svévolnou  appellaci  k  mistrům.  Dí(,  kdo 
by,  jsa  vinen,  svévolně  staršími  svými  pohrzel  a  na  nich  přestati 
nechtěl,  než  k  cechmistrům  se  odvolal,  aby  trestán  byl  dvojnásob.* 
Pokutou  byl  peníz,  vězení,  také  bití  a  ztráta  cti  tovaryšské.  O  bití 
hovoří  řád  ševců  novoměstských,  prý  aby  provinilý  tovaryš  spustil 
poctivice,  spolehl  na  špalek  a  metlou  obdržel  dle  uznání.  Zlý  trest 
byla  ztráta  cti  tovaryšské,  tovaryš  stal  se  psancem,  tovaryši  i  mistři 
rozhlašovali  ho  všude  kde  mohouce,  takže  ho  žádný  mistr  nikdt'  | 
nemohl  přijmouti,  nechtěl-li  sám  přijíti  o  čest.  V  Polště  říkali  tako- 
vému trestu  trybówka.^j  Při  honbě  toho  způsobu  nebylo  uniknuti. 
Listy  šly  město  od  města,  a  tovaryši  stejně  tak.  Vandrovní  tovary^ 
poznav  psance,  nemlčel,  nesedl  s  ním  v  dílnu  ani  v  hospodu. 

Mimo  rozsuzování  sporných  a  trestných  věcí  v  schůzi  tovaryš- 
ské již  v  té  době  oznamují  a  představují  se  vyučenci.  Řád  suknářský 
v  Ústí  n.  Orlicí  (1617)  káže,  aby  postaven  byl  před  tovaryše,  kdo 
se  vyučil,  a  tu  aby  dal  sedm  peněz  do  pokladnice,  a  starší  tova- 
ryši aby  mu  oznámili,  jak  se  chovati;  prý  aby  byl  jich  poslusen 
a  jim  aby  posluhoval,  dokud  se  jiný  nevyučí  (obdoba  mladších 
mistrů  v  cechu !).  *)  Stejné  tak  v  řádě  rychnovských  suknářů  z  roku 
1613.  Vyučený  soukenníkův  syn  nebo  knapův  a(  je  oznámen  před 
tovaryši  a  dá  „oznámeného"  4  peníze  České  do  pušky,  jiný  cizí  dej 
groš  český.  ^)  Při  tom  oznamování  bezpochyby  už  tehdy  konány 
obřady  všelijaké,  o  jichž  způsobe  víme  teprve  z  doby  potomní. 


')  ftád  novoměst.  áevců  1454.    ^ 

•)  Sedláček,  Rychnov,  36.  Tu  vytiSténo  »pohřel«  omylem. 

•)  Zbigniew  Pazdro,  Uczniowe  cechów  krakow.  (Balzer,  Sludya)  60. 

*)  Ústí,  Zeiner.  70. 

*)  Sedláček,  Rychnov.  37. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


starší  tovaryši.  765 

I        Starší  tovaryši  měli  finanční   správu   spollcovou   na  péči.     Do 
pušky  (v  Třeboni  říkali  do  škatulky)  tovaryši  povinni  byli  v  každé 
schůzi  dávati  příspěvek  po  penízi,  po   dvou,  *)   „pachole  vyučené" 
halíř.*)  Pro  tu  sbírku  hlavně  byla  tovaryšům  povinnost  do  schůzí 
chodili,  na  nedbu  byly  tresty  i  na  zameškání  schůze.  V  Rychnově 
vsak  nemoudře  dovoleno  mistrovským  synkům,  aby  do  schůzí  cho- 
dili, jen  kteří  chtějí.  V  novoměstském  řádě  ševců  (r.  1454)  je  zřejmě 
určeno,  že  misterští    synkové  musí  do  schůze,   z  čehož  patrno,   že 
?€  vytahovali  z  povinnosti  sedati  mezi  tovaryši.  Do  pušky  připadaly 
také  tovaryšské  „viny"  nebo  pokuty.     Zdá  se,   že  již  tehdáž  starší 
musili  mívati    registra  k  své  pušce,    neboť   byli   povinni    vydávati 
účty  z  útrat.    Útraty    děly    se   z  pušky   především    na   vzájemnou 
pomoc.  To  týče  se  nejprv  šenku,  a  ten  souvisí  se  sprostředkováním 
služby  nebo  díla.     Tovaryš  vandrovní   přišed   do  města  usedl  nej- 
prve v  hospodě  tovaryšské   a  poslal  si  pro  starší,   aby   mu  místa 
pohledali,  poptali.  Starší  přišel  a  přivítal  příchozího  připitím.  *)  To 
je  šenk.  Dle  jména  asi  zvyk  z  Němec.     V  tom  vítání  symbol  bra- 
trstva. Při  tom  řád  třeboňský  opatrně   káže  ptáti  se  vandrovního, 
kde  se  učil  a  jak  dlouho,  kde  jest  knapské  právo  dal  (t.  j.  kde  ho 
přijali  mezi  tovaryše).  Kdyby  nebyl  do  té  chvíle  nikde  přijat,  tehdy 
jemu  do  téhodne  měli   dělati   dopustiti,    a  potom  právo  knapské 
rausU  položiti  nebo  s  nimi    se  o   další  rok  smluviti.     Dal-h  právo 
knapské  u  mistrů,  kteří  „o  třeboňském  cechu  drží",   a  drží-li  zase 
cech  třeboňský  s  nimi,  v  tom  případě  byl  tu  tovaryš  příchozí  svo- 
boden.*)    V  jiných  řádech  varováno,   aby  nebyl  šenkován  tovaryš 
zlodějský  ani  zmatečný  (nepořádné  vyučený).  *; 

Nebylo-li  díla,  tovaryši  příchozího  vyšenkovali,  aby  šel  dále. 
Také  dostal  na  cestu,  což  arci  při  tehdejší  organisaci  dělnické  ne- 
bylo almužnou,  ale  podporou,  na  niž  činili  si  tovaryši  těch  řemesel. 
která  měla  hospody  a  šenky,  plné  právo.  Kolik  bylo  dáti  při  po- 
hoštění vandrovního,  u  nás  z  té  doby  nevíme ;  v  kouřimském  řádě 

*)  Peníz  nařízen  v  stát  Sevců  novoméstských  1454;  v  Krumlove  u  krejčí 
r.  148^;  v  Rychnove  1618  »gerlický  peníze;  v  třeboňském  řádě  soukenn.  r.  1619 
peníze  2.,  1.  c. 

•)  Řád  krumlov.  krejčí.  Arch.  Pam.  XIX.,  307. 

*)  ftád  rychnovských  soukenn.  r.  1613;  řád  kouřims.  tkalců  1528;  řád 
třeboft.,  lomnick.,  Veselských  tkalců  1519  a  j. 

*)  Arch.  Pam.,  XVIIJ.,  69. 

•)  Sedláček,  Rychnov.  87. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


766  Kniha  III.  10.  PooK^r  cechu  k  délnlctvu. 

tkadlcovském  z  r.  1528  ustanoveno,  aby  přivandrovalý  šenkován 
byl  sedmi  penězi,  *)  ve  Vratislavě  truhláři  r.  1482  nafídili,  aby 
tovaryš  nedostal  při  šenku  víc,  než  chléb  se  sýrem  a  za  groš  ph'a.*| 
Když  tovaryšovi  dílo  zjednáno,  měl  dle  rychnovského  řádu  dáti 
2  peníze  bílé  do  pušky.  Jinak  bylo  zvykem,  že  tovaryš  bez  díla 
ode  všech  soudruhů,  bylo-li  v  neděli,  vyprovázen  byl  počestné.  Ve 
všední  dny  se  mistři  takovým  průvodům  bránili.  Na  své  útraty 
tovaryš  cizí  níohl  na  hospodě  tovaryšské  za  čas  nevalný  pobýti, 
ale  strakonický  a  písecký  řád  (r.  1482)  ukládá  hospodáři  (hospod- 
skému), v  tovaryšské  hospodě,  aby  vandrovního  déle  netrpěl  než 
dvě  neděle,  aniž  mu  dopustil  dílo  dělati  v  svém  domě  pod  pokutou 
až  do  kopy. ') 

Šenk  tovaryši  ze  své  pušky  platili  asi  rádi,  nehledě  k  zábave 
při  tom,  bylotě  sproslředkování  díla  snahou  mladých  spolků  tova- 
ryšských, upravovali  tím  sami  aspoň  poněkud  nabídku  a  poptávku, 
a  bezprostřední  bratrské  obcování  domácích  dělníků  s  příchozími 
tvrdilo  stavovské  vědomí. 

Druhá  útrata  z  pušky  tovaryšské  šla  na  nemoci  dělníků.  Byl 
to  sympatický  článek  v  statutech  tovaryšských,  jenž  kázal,  který 
by  se  tovaryš  roznemohl,  aby  jej  ochránili  a  opatřili.  Necítil  se 
tovaryš  opuštěným,  viděl,  že  je  členem  společnosti,  poznával,  že  není 
odkázán  na  cizí  milosrdenství.  Byl  u  svých,  ti  se  střídali  v  hlídkách 
a  v  službách   u  nemocného.     A  když   umřel,  slavné  ho  pochovaL. 

V  statutech  prvních  spolků  tovaryšských  nacházíme,  jakož  se 
rozumí  samo  sebou,  nařízení  stran  kostelních  slavností,  nařízeni 
mravů  tovaryšských  a  cti  jejich  stavovské  se  dotýkající.  Některý 
příkaz  a  zákaz  patrně  mistři  jim  diktovali  do  řádu  spolkového, 
neboť  kde  tovaryši  nemají  spolku,  tam  ty  mravnostní  příkazy  bý- 
vají v  statuta  misterská  pojaty.  Nejčastěji  čteš  o  zákaze  her  o  pe- 
níze. V  statutě  krumlovských  krejčí  (r.  1489)  čte  se,  není-li  zápovřd 
her  v  městě  od  konšelů,  že  tedy  tovaryši  smějí  hráti,  ale  jen  o  „peníz 
rovný."  U  krejčí  přibyslavských  směl  tovaryš  hráti  jen  do  haléře: 
řád  knapů  rychnovských  vůbec  hrozil  pokutou  groše  jednoho  tomu 
tovaryši,  jenž  by  hrál.*)     Také  zakazováno  oplzlé  mluvení  a  láni; 


*)  Perg.  list.  arch.  mus. 

')  Schulz,  Gesch.  der  Breslau.  Malerinnung.  90. 
•)  Arch.  musej.  Opis. 

♦)  Arch.  Pam.,  XIX.,  307.  Arch.  Pam.,  XV ,  334.  Sedláftek.    Rychnov  nad 
Kn^ž.  36. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ftády  tovaryšské.  767 

tovaryš  nesměl  v  příbytku  svobodných  žen  nocovali,  dle  krejčov- 
ského řádu  přibyslavského  (1504)  nesmél  s  nimi  před  osobami  do- 
brými ani  mluviti  pod  pokutou  7  peněz;  v  hospodě  dovoleno 
mírně  „kvasiti",  ale  kdyby  se  tovaryš  opil,  „že  by  bez  poroka  to 
zase  \Tátil",  platí  pokutu;  stejnou  pokutu  dá  ten,  který  ho  viděl 
a  nepověděl.*)  Řád  tkalcovský  v  Kouřimi  (r.  1528)  chce,  když  do 
hospody  mezi  tovaryše  přijde  dobrý  člověk  domácí  nebo  hostinský 
(cizí),  aby  tovaryši  povstali  a  poctu  jemu  dali.*) 

Vůbec  vznikaly  již  teď  všelijaké  eliketní  zvyky,  o  nichž  čteme 
teprve  v  statutech  doby  následující.  Starodávnější  zákazy  tovaryšům^ 
aby  nenosili  na  šatech  dvojí,  trojí  barvy,  neb  aby  nenosili  sukní, 
rukávů,  nohavic  polovičných  (miparti)  dostaly  se  do  řádů  tova- 
ryšských ze  statut  mistrovských.')  Převedena  jsou  do  statut  tovaryš- 
ských také  všecka  nařízení  konšelská  a  mistrovská  stran  práce,  její 
doby  a  prázdně,  stran  výpovědi  a  jiných  kusů,  na  jichž  provedeni 
mistrům  tuze  záleželo.  Důraz  kladen  na  statut,  aby  tovaryš  nepra- 
coval pokoutně,  nepořádné  na  škodu  mistrů ;  tou  příčinou  byl  řád 
íevců  novoměstských  (r.  1454)  tak  choulostivý,  že  tovaryšům  za- 
kazoval obcovati  s  „kámíky,  s  ílekýři  a  s  vesníky",  což  všecko  byli 
tovaryši  postranní,  po  vsích  s  károu  se  toulající  a  tam  pracující.*) 

Čeledi  ženské  si  naše  řády  tovaryšské  naprosto  nevšímají  v  době 
této,  a  cechovní  řády  misterské  vůbec  o  ženách  řídko  kdy  se  zmi- 
ňují; ještě  nejspíš  dotýkají  se  manželek,  namístě  mistrů  prodáva- 
jících, a  vdov,  po  nebožtíkovi  řemeslo  vedoucích.  A  byly  přec  vždy 
ženy  v  službách  řemesla  nejednoho,  bylotě  žen  již  tehda  snad  všude 
v  střední  Evropě  víc  než  mužův  a  tiskly  se  do  zaměstnání  kde 
jakého.*)  Byly  zvláště  při  textilních  řemeslech  a  při  těch  prácech,. 
kterých  mužští  nechtěli  dělati,  ale  do  řemeslného  spolku  nikde  jich 
nechtěli  přijímati,  a  byly-li  kde,  vylučovali  je.  Princip  toho  rozumu 
svétle  vyjádřili  r.  1528  kouřimští  tkadlci,  kterémuž  řemeslu  ženské 
přec  byly  nejblíže.  Pravili,  že  pohlaví  ženské  do  cechu  nená- 
leží, aby  tedy  žen  žádný  mistr  neučil  pod  ztrátou  řemesla;  které 
jsou  v  cechu  zapsány,  af  zůstanou,  nových  a  vandrovnich  aby  prací 
nefedrovali  podle  starodávního  snesení  (zůstání),  jako  se  to  ve  všech 

*)  ftád  krejčí  přibyslav.,  1.  c. 
*)  Pergam.  list.  arch.  mus. 

*)  Bylo  tak  vSude  zakazováno.  Ve  Frankfurtě  r.  1452  mél  provinilý  tovaryS^ 
platit  půl  čtvrtky  vína.  Kriegk.  D.  deut.  Borgertum.  L,  167. 
*)  Měst.  mus.  pražs.  Stvrzení  r.  1604. 
')  Bocher,  die  Entsteh.  d.  Volkswirtsch.  223. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


768  Kniha  lil.  10.  Poměr  cechu  k  delniclvu. 

ceších  zachovává. ')  Byly  tedy  ženy  délné  u  volném  či  také  užšiui 
poméni  k  associacím  řemeslnickým,  byly  drženy  při  hromadnéjš. 
produkci  a  vítány  jako  laciné  pracovní  síly.  Lounští  soukennici 
drželi  si  předlice,  které  v  zimé  předly  a  v  letní  době  pracovaly  na 
vinicích.^)  Pardubičtí  soukennici  mohli  sobě  dovolením  vrchnosti 
(r.  1515)  způsobovati  předlice  kdekolvék  na  panských  gruntech. - 
Pod  přímým  dohledem  v  suknářském  řemesle  stávaly  mykačky. 
Řád  soběslavský  z  r.  1438  obmezuje  mistra,  že  nesmí  dělati  jen 
s  dvěma  mykačkami.  *)  Poměr  mykaček  k  řemeslu  byl  zajisté  užším 
nežli  předlic.  V  řádě  novoměstských  pekařů  r.  1444  činí  se  zmínka, 
že  starší  mají  spravovati  tovaryše,  pacholky  i  dívky,  *)  v  kterez 
zmínce  jsou  dívky  jako  člen  cechovní  organisace.  Nápodobně  lak 
u  kožešníků  v  Mýtě  Vysokém  r.  1444  vyskytují  se  v  čeledi:  loTa- 
ryši,  robenci  a  dívky.  ^  Aby  k  lazebnické  čeledi  náležely  ženské, 
to  byla  věc  nutná.  Řád  krejčí  novobydžovských,  chlumeckých,  krá- 
lovéhradeckých, ještě  při  konci  naší  periody  chce,  aby  tovaryš 
i  „děvka"  byly  víry  pod  obojí  ;^)  což  snad  také  ukazuje,  že  dívky 
byly  v  užším  nějakém  poměru  k  cechu.  Nejeden  statut  o  pohřbu 
klade  vedle  tovaryšů,  kteréž  musí  mistři  z  hrobu  provoditi,  i  dívky, 
jimž  touž  službu  po  smrti  učiniti  jest.  Na  příklad  statut  novo- 
městských kovářů  r.  1446  poroučí,  umře-li  mistru  „pacholek  nebo 
děvečka",  že  při  tom  pochovávání  má  býti  hospodář  neb  hospo- 
dyně pod  pokutou.*;  To  také  svědčí  o  nějakém  spojení  žen  s  cechem. 
Lze  shrnouti  vylíčené  spojení  a  poměr  žen  k  cechu  v  slovo,  že 
byla  ženská  čeleď  pouze  pod  ochranou  cechu,  takže  o  nějakém 
právě  žen  nemůže  býti  ani  pomyšlení.  Poněkud  jinače  se  věc  utva- 
řuje,  kde  ženy  vystupují  s  prací  samostatnou  jako  švadlí  nebo  šlo- 
jířnice.  Těch  práce  pokládána    za   volnou,   a  proto   mužské  cechy 


■)  Pergam.  list.  arch.  mus. 

■)  Arch.  místodržitel,  T.  46/2.  Zpráva  sic  pozdější,  ale  nepochybné  bylo 
tak  již  v  starší  dobé. 

')  Kn.  méstské  rudé  pardubské. 

*)  Arch.  Pam.,  XVIL,  690. 

»)  Arch.  Ces.,  XIV.,  448.  Arch.  pražs.  Mise.  č.  16.  E.  1. 

*)  Jireček,  Paméti,  Mýto.  Bezpochyby  i  u  kloboučníkd  pomáhala  děrfiata 
V  Némcích  u  nožířft  ženské  robily  nožnice  (pochvy),  ale  jen  vázané ;  lepené  nic 
Tamž  ženská  práce  byla  i  u  méSeČníků,  rukavi6niků,  ale  ženské  v  dílné  sedéť 
.nesmély.  Mummenhoff;  Monogr.  zur  deutsch.  Kulturgesch.,  VUL,  50. 

^)  Orig.  v  Chlumci  y  soukrom.  rok.  Opis  u  dra  Celakovského. 

•)  Arch.  Ces.,  XIV.,  449.  Arch.  praís.  Mise.  6.  16.  P.  9. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


$  prospecnem  svým  přeKazeti  nemomy.  Mozna,  ze  se  tasoYé  samo- 
i&tné  pracovnice  ženské  do  mužských  cechů  příbuzných  tlačily. 
\.spoň  r.  1606  tkalci  v  Rožmberce  praví  ve  svém  řádě,  že  ženy, 
:teréž  šlojiře  a  rouchy  ženské  délají,  k  jejich  cechu  nepříslušejí.  *) 
To  si  nedali  tkalci  v  statuta  jen  tak  ledabylo.  Měly-h  však  kde 
1  nás  mistryně  a  tovaryšky  šlojiřnice  nebo  švadleny  nějaký  spolek 
nezi  sebou,  cechovně  upravený,  nevíme.') 

Ohledáme-li  na  konec,  co  stran  tovaryšů  a  jich  stavu  i  zájmů 

ryličeno,  shledáváme,  že  „otázka"  dělnická  v  této  periodě  jest   již 

řehni  palčivá,   ale  že  tovaryši  leččeho    sobě    užitečného  přece  již 

lobyli;  především  uznání  svých  organisací,  ovšem  jen  tak,   že  mi- 

»terský  cech  zůstával  organisací  vyšší,  a  tovaryšský  byl  v  něm  a  jemu 

)odřízen.  Viděli  jsme,  že  organisací  dělníci  bud  po  dobrém  buď  po 

;lém  dobyli  sobě  do  konce  periody  patrné  zvýšení  mzdy,   do   téže 

loby  vymohli  si  redukci  dlouhé  týdenní  práce,  nebof  nejeden  mi- 

terský  cech  uznává  pondělní  odpočinek  dělnický;   tovaryši    dobyli 

obě  sprostředkování  služby,  měli  již  také  slovo  při  žalobě,  že  ten 

)nen  tovaryš  porušil  smlouvu,  takže  zakročením  tovaryšů  již  nebyl 

rždy  vinen  dělník,  ale  také  mistr;    šenkováním  vyvinuli   solidaritu 

laleko  široko  po  stejném  řemesle,   vymknutou   z  lokálního   obme- 

ení.  Tím  způsobem  roste  mistrům  v  pohyblivém  a  čiperném  živlu 

ovaryšském  nebezpečí,   nebof  misterské   koalice   nemohly  nikdy  a 

likde  tak  daleko  dosahovati  jako  tovaryšské. 

A  přes  všecky  slabé  stránky  těch  vylíčených  poměrů  byla  u  nás 
v  sousedních  Němcích  doba  XV.  století  nejlepší  dobou  řemeslného 
lélnictva  i  všeho  cechovnictva.*)  Dělníci  byh  bujní,  ale  ne  zvrhlí, 
la  mravnost  se  celkem  dbalo,  bylatě  odleskem  stavovské  ušlechtilé 
)ýehy  u  mistrův  i  u  tovaryšů;  nebylo  nechuti  k  práci,  šenku  ne- 
neužíváno,  vandrovní  tovaryš  nebyl  ještě  tulákem,  spolky  tova- 
yšské  přičiňovaly  spíš  k  čilosti  řemeslného  života,  než  aby  ho 
lusily,  byla-h  kde  stávka,  nebyla  bez  důvodu.  Po  všech  těch  strán- 
kách bude  v  následující  době  hůře. 


*)  ftád  pergam,    v  arch.  zem.  inus. 

•)  V  Němcích  prý  tu  a  tam  měly  ženy  spolky,  ale  Hdko  kde,  jen  jako  vý- 
imkou.  Mummenhoff;  Mono^praph.  VIII.,  52. 

»)  V  Němcích   význaěno,   že   od   poloviny  XV.  stol.   říkají    tovaryšům  již 
ibecně    Cřeselle  -  Genosse  místo  starodávného  Knecht  (které  arci  původně  nic 
lého  není).  Gesellenverbftnde,  Stieda,  HandwOrterb.  der  Staatswissensch. 
Winter.  Déjini  FemMla  a  obchodu  ▼  Čech&eh  ▼  XTV.  a  ▼  XV.  vlka.  ^^ 


XI. 
Práce  umělecké. 

Až  do  nastoupení  Jiřího  krále  nebylo  u  nás  kli 
vojna,  nastaly  hádky  domácí.  Když  pak  naši  umělci 
zase  méli  příležitost  k  práci  klidnější,  byla  situace  jiní 
nezářila  daleko  do  sousedních  zemí,  jako  bývalo  za  Ka 
tu  měl  stolici  říše.  Praha  vévodila  již  jen  české  zei 
čeští  v  ty  doby,  kdy  v  Itálii  vznikají  nové  umělecké  ide 
cích  rodí  se  nová  umělecká  střediska,  drží  se  a  praccg 
starých,  až  teprve  za  Jiřího  a  za  Vladislava  i  u  nás 
aspoň  při  obměně  a  poslední  fási  gotického  sloh 
český  duch.  Že  by  však  až  do  Jiřího  byly  Čechy  bez  i 
tof  klam,  z  neznalosti  vzniklý.  Svrchu  jsme  ho  vyvrátil 
osob,  dotýkajících  se  umění  a  řemesel  právě  v  době, 
love,  tu  zase  nutno  ukázati  na  ono  veliké  množství  2 
v  Praze  obyvatelé  odkazují  peníze  na  „díla"  kostelův  a 
věcí  hned  za  války  a  po  válce  bez  přetržení  rok  co  rol 
že  většina  zápisů  týče  se  pouze  „oprav"  pobořených 
stalo  se,  že  práce  restaurační,  která  nebéře  se  za  uméL 
tivnou,  pokládá  se  v  oněch  dobách  za  jedinou ;  ale  nei 
se  jen  opravovalo.  Zapomíná  se.  Že  předešlá  doba  z< 
kterých  chrámových  budov  nedokončených,  ty  se  tedy. 
možno,  dokončovaly,  a  kde  bylo  zbořeno  do  dna,  tu  vzn 
prací  uměleckou  v  nově. 

Takž  připomínáme,   že  do  polovice  XV.   století 
staven  na  Novém  městě  kostel  sv.  Vojtěcha  v  Podskalí 

')  Odkazy    naft  jsou   psány  jeSiě   r.  1443.,  1444.    Arch.  pi 
H.  7.  K.  6. 


základů  byl  nově  stavěn  od  r.  1455  jiný  podskalský  kostel,  jemuž 
bylo  dáno  i  nové  jméno  sv.  Trojice  místo  bývalého  sv.  Antone. 
R.  1463  byl  hotov  a  vymalován.^)  Od  r.  1448  dostavován  byl  chrám 
sv.  Jindřicha  na  Novém  městě,  před  tim  roku  1444  přistavili  nově 
k  němu  sakristii.  Ale  s  dostavbou  vedli  si  pomalu,  teprve  r.  1461 
shromažďují  se  příspěvky  na  krov.*) 

V  stavbě  Týnského  chrámu  pokračuje  se  ne-li  dřív,  to  jistě  již 
od  r.  1451 ; ')  krov  buduji  r.  1457,  tehda  dostaly  se  do  něho  trámy 
z  ohrady  tanečné,  zřízené  k  svatbě  krále  Ladislava.  Některý  kostel 
pražský  obdržel  v  těch  dobách  novou  síň  při  vchodu,*)  k  radnímu 
domu  novoměstskému  r.  1451  začali  přistavovati  novou  věž  vy- 
sokou ;  *)  v  té  době,  domněle  neproduktivní,  stavěno  v  Praze  kolik 
škol.  Nebyly  to  snad  budovy  monumentální,  ale  onačejší  architek- 
tura to  byla  přec.  Školu  u  sv.  Petra  staví  už  r.  1432,  u  sv.  Štěpána 
roku  1450,  a  týž  rok  vzniká  nová  škola  u  svatého  Václava  na 
Zderaze.**) 

Na  venkově  vzniká  v  1.  1446 — 1450  nový  a  dosti  znamenitý 
chrám  sv.  Bartoloměje  v  Rakovníce,  kdyžtě  z  předešlého  kostela  po 
vojně  (od  r.  1422)  zbyly  holé  zdi.  Dokončen  však  teprve  za  Vladi- 
slava ;  ^  ve  Vodňanech  nově  na  chrámě  staví  mistr  Jaklík  r.  1435 ; 


*)  Odkazy  na  nové  vytáviieni  kostela  v  arch.  praSs.,  č  8094.  C.  1.,  r.  1456; 
1461  na  malování  kostela  sv.  Antone,  jenS  jest  na  jméno  sv.  Trojice  vyzdviten. 
20d4.  C.  18.  R.  1463  ke  kostelu  sv.  Trojice,  který  jest  v  nové  udélán.  S0d4. 
D.  17.  Tim  opravuji  se  data  u  Tomka  v  D.  P.  VIII.,  167.,  jemuS  safiiná  se 
stavba  r.   1468. 

*)  Odkazy  na  stavbu  a  krov  v  arch.  prais.,  6.  2096.  K.  6.  K.  9.  N.  9. 
O.  10.  R.  1456  odkazuje  Vafias,  k  smrti  odsouzený,  na  ten  chrám  2094.  A.  12. 
R.  1461  odkaz,  >kdy2  se  krov  bude  d«lati<.  2094.  C.  14.  G.  16.  D.  4.  Opravy 
starSí  stavby  dftiy  se  asi  již  od  r.  1436,  z  kteréhož  roku  jsou  odkazy.  Arch. 
pražs.,  6.   2096.  A.  7. 

•)  Odkaz  z  toho  roku  v  arch.  pražs.,  ft.  2119.  D.  5.  K  4.  E.  10.  F.  7. 
Tomek  (D.  Pr.  VIII.,  71.)  má  první  odkaz  teprve  z  r.  1468.  Srvn.  Method. 
XXIX..  78. 

*}  Na  příklad  sv.  Michal  v  Opatovicích  v  Praze  r.  1442.  Arch.  prais. 
2096.  G.  8. 

•)  Tomek  D.  P.  VIII.,  147.  Dvorana  radního  domu  toho,  jejiž  klenba  leží 
na  sloupe  uprostřed,  at-li  není  starflí  (Chytil,  Mittheil.  Centralcomm.  III.  168) ; 
mohla  by  nejpozdéji  býti  z  této  doby. 

•>  Arch.  prats.,  ft.  2082.  A.  15.,  č.  2096.  P.  6.  R  1. 

*)  Na  Vladislava  ukazuje  W  na  portále  s  r.  1614.  V  té  asi  době  vznikla  véi 
kostelní,  nepfíméřené  nízká.  O  zajímavém  chráme  v  MethoduVL,  61.,  VIII.,  51. 
Levý,  Rakovník  178. 

49* 


772  Kniha  IIL  11.  Práce  umělecké. 

stavba  chrámu  v  Borovanech  pochází  z  r.  1455/)  hvězdovité  klenby 
snad  jsou  o  něco  pozdější ;  také  choř  slánského  kostela  s  hvězdovoa 
klenbou  bude  z  téže  doby,  a  takž  bylo  snad  lze  přivésti  ještě  jídé 
novostavby  za  doklad,  že  doba  nepokojná,  nežli  začal  král  Jiří  pa 
novati,  nebyla  docela  neproduktivnou. 

Kdybychom  opravy  kostelů  českých  až  do  vlády  Jiřího  i 
Vladislavovy  chtěli  vyčítati,  nebylo  by  brzy  konce.  V  PražskýcI 
městech  mimo  některé  klášterské  chrámy  katolické,  jež  zmizely  na 
dobro,  a  mimo  yelechrám  sv.  Víta,  od  něhož  kapitula  odběhla,  tal 
že  se  o  něj  nikdo  nestaral,  nepohřešujeme  ani  jediného  znameni 
tějšího  kostela,  aby  na  něm  nebylo  po  vojně  opravováno.*) 

Nelze  pochybovati,  že  také  v  městech  venkovských  oprav 
konány  na  uměleckých  stavbách  chrámových;  vždyf,  vedla-li  prv 
skoro  všecko  umění  církev  katolická,  teď  ujala  se  umění  stran 
kahšných,  a  víra    byla  zase   produktivnou,    nebof  kostel  vždy  zí 


»)  Soupis  Akad.,  VlIL,  10.  13. 

')  Na  Novém  méstč  opravován  chrám  sv.  Petra  dle  odkazů  kš&itonik] 
na  »opravu<  i  na  >dílo  kostela*  učiněných,  v  1.  1432,  1439,  1443,  1447,  tu 
méní  se  zpráva  Tomkova  (D.  P.  VIII.,  192),  uvádéjíci  podporu  první  tepr 
r.  1456.  (Arch.  pražs.,  2085.  A.  15.  2096.  D.  8.  J.  5.  M.  10.)  Chrám  P,  Mari 
Snéžné  r.  1439,  1442,  1443.  1446,  1448  (č.  2096,  B.  4.  G.  8.  L.  6  N.  2.):  Tft 
zbořené  (r.  1434)  již  nezfídíli  nové,  chrámu  nedostavéli,  pfepažili  ho  prkny. ! 
opravu  sv.  Stepána  odkazy  r.  1439,  1440  (na  přikrytí  kostnice,  na  rozbi 
zvon,  na  dílo  kostela)  v  1.  1448—1456  odkazy  stálé.  (Arch.  prais,,  č.  2096.  C 
E.  6.F.  1.  F.  6.  M.2.  N.  6avkn.č.  2094).  Karlo  v  opravován  1439,  1443,  Ul 
(2096.  B.  4.  F.  2;  2087.  E.  1);  chrám  na  Slovanech  v  bouřích  Setřen  p 
kalich,  jejž  mnidi  podávali;  odkazy  na  opravu  r.  1439,  1442,  1444  (2096.  R 
6.  8.  K.  5.);  sv.  Kateřiny  kostel  a  kládter  1439,  1442,  1444,  1443  (SOS 
G.  8.  K.  5.  M.  2.  N.  2.);  sv.  Lazar  1439  (6.  2096.  D.  4.);  sv.  Michal  vfís 
tovicích  1439,  1442,  1453  (na  malbu),  1457,  1461  (na  zvon)  (2096.  D.  4.  G. 
S.  4.  2094.  A.  24.  G.  4.);  s  v.  Václav  na  Zderaze  1442,  1455,  1463(2096.0. 
2094.  A.  6.  D.  21.);  sv.  Mikuláš  v  Podskalí  1444  a  týž  rok  P.  Maria 
Botiči  (2096.  K.  6.  G.  8.)  Na  Starém  mésté:  sv.  Havel  r.  1448,  14 
(2119.  2.  2094.  G.  24.);  sv.  Jiljí  r.  1432  hromem  vypálený,  r.  1448  dost* 
množství  příspévkti,  jeden  i  od  Markéty,  jeptišky  nékdy  z  Doksan,  r.  1451,  141 
1459  (2096.  O.  8.  2119.  B.  2.  B.  7.  D.  6.  K.  2.  K.  7.);  sv.  Michal  1449  (žl 
B.  2.);  sv.  Mikuláš  1451,  1468  (2119.  D.  5.  O.  15.);  sv.  Valentin  14 
týž  rok  sv.  HaStal,  Betlém  (2119.  D.  5.);  sv.  Duch  1467  (2119.  J.  1 
sv.  Kliment  ť457  (2119.  J.  1.)  Na  Malé  Strané:  sv.  Máří  r.  1448  (21 
2.);  sv.  Mikuláš  má  odkazy  na  stavbu  od  r.  1431 — 1464  stálé  v  knihách  nu 
Stránských;  sv.  TomáS  dlouho  zůstával  zpustoSen;  od  polovice  stol.  jdoc 
kazy  na  opravu  sv.  Tůmy,  jeden  r.  1482  v  knize  2094.  H.  3.  Tyto  doklady 
statečné  svédCí  o  restauračním  ruchu  v  Praze. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ootika  pozdní.  77S 

ilával  na  prvním  místé  v  uctivosti.  Některé  odkazy  na  opravu 
!hrám&  venkovských  dostaly  se  i  do.  pražských  knih,  a  poněvadž 
le  týkají  též  chrámů  vesnických,  vidíme  v  tom  neklamné  znamení 
ílavitelského  ruchu,*)  jenž  byl  patrně  dosti  valný,  třeba  že  ne 
pelikolepý,  kdyžtě  na  taková  díla  sbírá  se  po  několika  kopách  za 
Množství  let. 

Za  vlády  Jiřího  a  zvláště  pak  za  panování  krále  Vladislava 
)pravy  houstnou,  dostane  se  konečně  na  stavby  dotud  zanedbávané, 
rznikají  monumentální  stavby  nové,  vychází  velikolepá  epocha  čes- 
Lého  umění  stavitelského,  význačná  poslední  změnou  gotického 
ilohu,  kterou  .v  život  uvedla  nová  umělecká  generace.  Vznikla  go- 
ika  „pozdní''  nebo  „vladislavská^^  Jméno  královo  dáno  jí  pouze 
i  naznačení  doby.  Král  sic  v  rozkvět  všeho  umění  u  nás  působil, 
ile  k  skvělým  výsledkům  ve  všech  odborech  víc  přičinil  poměrný 
did  doby  a  evoluce  uměleckého  ducha.  Na  stavby  prosté  dostaly 
e  z  vladislavské  gotiky  sic  jen  význačné  motivy  některé,  na  stav- 
)ách  však  nákladných,  monumentálních  je  pozdní  gotika  malebné, 
lad  míru  zdobené  gotické  baroko.*) 

Rozvoj  k  tomu  baroku  gotickému  byl  přirozený.  Již  v  Parlé- 
"ové  bohaté  ornamentice,  v  klenbě  kostela  na  Karlově,  v  hvězd- 
lých  a  sítových  klenbách  dosavadních  byly  popudy.  Architekto- 
íická  přesnost  v  celku  i  v  drobnostech  činila  dosavadní  gotiku  po- 
lekud  strnulou,  hranatou,  asketickou,  umělcům  se  přežila,  jali  se 
)ravidla  uvolňovati,  nutili  do  gotiky  linie  měkčí,  okrouhlé  a  divo- 
íqší,  proti  ustrnulým  pravidlům  podnikána  bravurní  koncepce, 
raecko  všudy  okrašlováno  nad  míru,  svorníky,  konsoly  oplývají 
)laslikou,  v  oknech  v  bujné  kružbě  vyškytá  se  s  oblibou  „plamenný" 
var,  sítě  na  klenbách  proplétají  se  víc  než  jindy  a  houstnou,  sta- 
rají se  i  kruhovými,  hvězdné  klenby  jsou  složitější,  vznikají  klenutí 
iklípková,  diamantová,  na  niehž  nalepeny  prohloubené  a  protínající 
«  trojce  jako  z  oulu  voštiny;  bravurou  vzniká  i  klenba  visutá. 


')  Vdova  Mixova  na  Novém  mésté  r.  1442  odkazuje  na  dílo  kostela  v  Byd- 
IOT(^,  na  kostel  ve  Vysočanech  u  Bydžova  (Arch.  pražs.,  č.  2096.  H.  2);  jiní 
nazuji  na  opravy  kostela  v  Modřanech  (2119.  K.  2);  r.  1464  na  opravu  chrámu 
rChuchelci,  OleSku,  Mnichovicích  (2094.  D.  74);  r.  1470  na  kostel  v  Rokycanech 
?U».  P.  IB);  r.  1461  yít  Foyt,  méáťan  jindřichohradecký,  byv  y  Praze  zastižen 
Kmocí,  odkazuje  na  kostel  osadní  v  Hradci  20  kop^  na  opravu  kládtera  tamž 
15  kop.  Ai-ch.  pražs.,  6.  2119.  M.  9. 

*)  Prokop  v  M&hren  in  kunsthistorischer  Bedeutung,  zove  to  spfttgotische 
fenopfung.  667. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


774  Kniha  lU.  11.  Práce  umělecké. 

žebra  se  množí,  vyrůstalo-li  před  tím  z  jednoho  mísla  trojí  žebro, 
teď  jich  dvénásob  i  trojnásob  víc ;  žebra  skládají  se  a  splétají  se 
ve  fantastické  obrazy,  vyskytne  se  množství  oblouků,  štítů,  vý- 
klenků a  fial,  takže  architektonická  podstaf  se  až  zakrývá. 

Do  té  vladislavské  gotiky  nepochybně  z  jihočeské  školy  vne- 
seny a  po  Čechách  všude  rozšířeny  nékteré  zvláštnosti,  ku  kterým 
jihočeský  kamenník  byl  ode  dávna  nucen  tvrdým  materiálem,  jenž 
mu  neochotně  posluhoval.  ^)  Jsou  to  vodorovná  osténí  portálů,  sklá- 
daná z  prutů  a  žlábků  na  konci  se  protínajících,  sloupce  kroucené, 
diamantovým  řezem  zdobené,  bambulovité  fialy,  náhlé  přechody  ze 
čtverce  do  polygonu,  a  všeliké  jiné  i  barokní  hříčky,  které  se  ka- 
menníkům  do  nového  slohu  hodily.  Při  lom  arci  fantasie  jejich  nť- 
lenila.  Snažíc  se  po  novotách,  zabředala  až.  Vznikaly  z  toho  ony 
povědomé  naturalistické  motivy,  pletiva  suchých,  mrtvých  vétn 
podle  pěknějších  větviček  s  hrozny.  V  konstruktivní  stránce  patma 
je  snaha  po  větší  prostornosti,  po  velikém  rozpjetí,  čímž  právě 
vznikaly  smělé  klenby.  V  chrámech  začali  stavěti  kruchty  pro  lil»*- 
ráty  také  po  stranách. 

Hlavními  zástupci  stavitelského  slohu  vladislavského  byli  Rejsek 
a  Beneš  Ret  z  Pistova,  svrchu  již  uvedení.  Rejsek  dbal  hlavcé 
dekorace,  v  tom  byl  rozeným  mistrem  a  dobře  pravil,  kdo  ho 
označil  v  tom  smysle  poetou.  Rád  dával  figury  do  sloupových 
hlavic  na  místo  listoví,  obliboval  vodorovné  kružby,  dvojité  pru- 
toví na  oknech,  je  vždy  svůj,  směru  je  fantastického  a  chce  byli 
vždy  novým.  Konstruktivním  úlohám  se  nevyhýbal,  jak  svědtí 
chrám  svaté  Barbory.  Že  by  tento  náš  český  mistr  byl  konal  studia 
v  Němcích,  v  Itálii,  ve  Francii,  ba  dokonce  i  v  Anglicku,  to  nerJ 
z  pramenů  dokázáno.') 

U  mistra  Beneše  z  Pistova  byly  zase  na  prvém  ipistě  směle 
snahy  konstruktivní ;  on  rozvinul  konstruktivní  stránky  klenuti  nej- 
smělejších (všakté  mu  také  první  klenba  sálu  Vladislavského  spadla). 
dekorativní  stránky  nezanedbává,  ale  jest  nad  Rejska  středméjši. 
nemá  tolik  fantasie,  opakuje  se.  V  jeho  obloucích  vidi  znalec  vliv 
anglický.*)  V  Itálii  snad  byl,  s  Vlachy  měl  nějaké  dotyky.  Jet  vý- 


*)  Bráníš  o  tom  obdímé  v  Methodu  XXIV.,  78,  77. 

*)  Tak  tvrdí  Prokop,  M&hren  1.  c.  601.  674.  Zajímavéjdi  jest  jeho  zpráTi. 
že  shledal  práci  Rejskovu  t  Olomouci  u  st.  Morice  jii  z  r.  1488.  Tu  prý  jeho 
podobizna. 

•)  Prokop  1.  c.  600. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Rejsek  a  Bened.  775 

znaeno,  že  právě  za  ného  a  na  jeho  stavbě  vyskytují  se  první  ne- 
smělé stopy  nového  moderního  slohu  vlašského,  renesance.  Ač- 
koli sloh  ten  náleží  u  nás  teprv  době  následující,  budiž  přece  pro- 
puštěna zde  aspoA  zmínka  o  něm. 

Itálie  opustila  středověké  umění  záhy  v  XV.  věku.  Nelnula 
k  němu  nikdy  tuze.  Nevzdávala  se  nikdy  antických  tradic.  Užitím 
antických  forem  ke  konstruktivním  novým  myšlenkám  vznikl  rene- 
sanční sloh,  vznikla  nová  architektura,  kteráž  jinač  kupila  hmoty, 
harmonicky  a  symetricky  je  komponujíc,  světlo  a  vzduch  do  sla- 
vení široce  propouštějíc.  Sloh  ten  odbyl  si  v  Itálii  do  r.  1500  již 
první  periodu  svého  vývoje,  když  jeho  některá  drobnost  dekorativní 
dostala  se  k  nám.  Do  Uher  a  do  Polska  vešly  vlivy  renesanční  dřív 
než  k  nám,*)  a  to  přímo  Vlachy  samými,  a  nikoli  prostřednictvím 
mistrů  německých.  Že  Beneš  z  Pistova  propustU  motivy  renesanční 
na  orámování  oken  paláce  Vladislavského  r.  1494  (korintské  pilastry 
nesou  rozčleněné  břevnoví)*),  to  vykládáme  si  jen  tak,  že  ně- 
kterému Vlachu  ze  své  huti  dopustil  udělati  na  oknech  novou  modu, 
a  to  tím  ochotněji  z  konstruktivní  příčiny  odhodlal  se  zbudovati 
docela  jiná  okna  než  obvykle  gotická.*)  Jinače  držel  se  mistr  Beneš 
svého  slohu  gotického,  jenž  mistra  přečkal  ještě  za  mnoho  let,  až 
do  polovice  XVI.  věku  těše  se  rozkvětu.  Pak  zhynul,  a  renesance 
zvítězila. 

Vladislavská  gotika  od  nás  působila  do  Sas  a  na  jiné  strany; 
opačného  mínění  jsou  někteří  badatelé  němečtí,  tvrdíce,  že  Beneš 
ožíval  při  kostelních    stavbách    typu  krušnohorského,  saského.    Co 


')  Uherští    králové    mCli  osobní  styk  s  Itálií.    Tak  již  král   Matěj  Korvin 

(f   1490)  a  učitel  jeho  biskup  Jan  VII.  Vítéz  stavéti  dávali  po  italsku.  Lze  klásti 

první  stopy  reíiesance  v  Uhrách  ji2  do  polovice  XV.  věku.  Do  Polska  plné  veSel 

sloh  italský  z  Uher  za  krále   Zikmunda  L  (1607—1548),   motivy  jeho  jsou  již 

v  koncích   XV.  stol.    Na  Vaveiu   patrný   od  r.  1602.    Rocznik    Kraków.  VI.,  33- 

Kopera,    tamž  120;   Muczkowski,  tamž  178.    Sprawozdanía   komisyi   do  badania 

hiát.  tom.  Vil.  Mar   Sokolowski.  Archaeol.  Památ.  VII ,  187.  a  násl. 

■)  Zevrubné  obrázky  toho  viz  v  Koulových  Památkách.  I,  12. 

•)  Na   zámku  v  Krumlove  v  1.  1608 — 1520    na   oknech  jeví  se  také  rene- 

san^^ní  motivy  při  gotice.    Připisuje  se  to  Oidfichu    Piesnitzerovi.    Prokop,   1.  c. 

676.  Kdyby  smél  jižní  portál  u  sv.  Jiří  na  Hrade  býti  polítán  k  letům  panování 

Vladislavova,   jak   to   néktefí   Činí,   byla  by  to  první   samostatná  ucelená  práce 

renesance  naší  domácí.  Mádl  (Z  Prahy  a  z  Cech,  84.),  klade  ho  cca.  k  r.  1648. 

Známe  v  Pardubicích  sloupy  portáini  velmi  podobné,  a  ty  jsou  neomylně  datovány 

(okem  1619. 


prý  spatřil  v  Annaperce,  toho  užU  y  Loanech.')  Spor  zbytečný.  Vím^ 
dobře,  i  když  držíme,  že  pozdní  gotika  je  obměnný  výtvar  českým 
že  ani  ten  sloh  pozdní  nevznikl  u  nás  rázem  a  s  tou  hotoTosti^ 
jako  Pallas  vyskočila  z  hlavy  Zevovy.  Žádné  umění  není  lokálně 
uzavřeno.  Příliv  a  odliv  myšlenek  a  forem  vždy  byl  a  bude. 

Nepřehledný  je  počet  celých  staveb  i  jednotlivých  zbytku 
pozdní  gotiky  u  nás.  Slavné  stavby  jsou  vůbec  poTědomy,  často 
oceněny  a  vylíčeny.  V  tomto  díle  stačiž  rázovité  z  nidi  uvésti  pro 
celkový  obraz.  Přede  všemi  je  to  v  Praze  portál  a  věže  chrámu 
Týnského,  jejichž  štíhlé  jeblance  s  arkýřovými  věžlcemi,  dvakrát 
nad  sebou  vstavenými,  budí  svou  originální  podobou  a  eleganci 
podiv  znalců  domácích  i  cizích.^  Věže  týnské,  práce  pozdní  gotiky, 
jsou  rázovitá  zvláštnost  česká.  Svrchu  dotčeno,  že  kostel  týnský  se 
dostavoval  po  vojně,  ale  zvolna.  Od  r.  1468  plynou  příspěvky  na 
stavbu  hustěji,  z  čehož  soud  na  snadě,  že  mistr  Rokycana,  arci- 
biskup, jenž  při  tom  chrámě  farářoval,  s  novým  králem  Jiřím  si 
stavbu  vzali  na  péči.  Lid  rád  přispíval,  vida,  že  se  staví.  Kačka 
kožešnice  činí  odkaz  na  dílo  v  Týně,  „které  se  nyní  dělá";  toto 
slovo  opakuje  se  pak  častěji  r.  1459,  1460.*)  Po  r.  1463  byl  hotov 
štít  kostelní  se  sochou  Jiřího  krále  mramorovou  a  s  kalichem  po- 
zlaceným nad  sochou ;  štít  zdobený  mohutným  křížem  a  fialami. 
Tehda  už  byla  také  hotova  po  celé  šíft  kostelního  prftčeb'  ona  ga- 
lerie, jež  jest  v  českém  stavitelství  v  té  způsobe  jediná.  R.  1470 
čteme  o  prvním  odkaze  na  dílo  „věže",  tedy  věže  jedné,  ač  již  obě 
do  nějaké  výše  byly  vyhnány.  Odkazy  jdou  do  r.  1486.*)  Onou 
věží  míní  se  věž  severní,  kterou  snad  za  těch  16  let  dokonali. 
R.  1608  začínají  se  zase  odkazy  na  dílo  věže.*^)  To  byla  patnié 
věž  druhá,  jižní.  Na  té  dostah  se  ke  kranclu  a  ke  krovu  r.  1811 
dle  Starých  letopisů.  Jsou  na  ní  znaky  královské  rodiny  Jagailló. 
Na  kranclu  jsou  již  stopy  renesanční. 

Z  ostatních  pražských  kostelů  leckterý  bral  na  sebe  v  dobé  té 
ráz  pozdní  gotiky,   ale   změnami   dob   následujících  zmizelo  skoře 


»)  Neuwirth.  Mittheil.  XXX,,  840.  Proti  tomu  jiní  uznávigí  vladisiaTskot 
gotiku  za  výtvor  český,  >national-b0hmi8che  Schule*.  Eugler,  Gescli.  d.  Baiik- 
III.,  813.  LUbke,  Gesch.  d.  Renaiss.  I.,  98. 

*)  Obrázek  jich  je  pojat  do  dila  Viollet  le  Duc.  Archit.  XV.,  1S9. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  992.  255.  2119.  K.  2.  K.  9.  L.  7.  a  j. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  2119.  P.  4.  2094.  J.  3. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  2095.  E.  15. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


všecko.   Takž  víme,  Že  od  r.  1463  Františkáni  začali  z  rumů  zdvi- 
hati klášter  a  r.  1483  kostel  sv.  Ambrože,   ale  ten  právě  rok  jsou 
vyhnáni  bouří  městskou.')  U  sv.  Jakuba  staví  se  od  r.  1472,')  u  sv. 
Petra  jižní  lod  je  z  doby  vladislavské ;  tehdáž  celý  kostel  nově  sklenut. 
Kostď  sv.  Jindřicha  obdržel  novou  věž  mohutnou,  po  dnes  o  samotě 
stojící,    ale   bez  ozdob;    r.  1470   činí   se  první  odkaz  na  onu  věž 
„u  kostela^.  R.  1475  připomínají  se  dva  „úředníci^  od  farní  osady 
k  stavení  věže  nařízení.^)  Roku  následujícího  odkazy  přestávají,  věž 
asi  hotova,   proto  nevěříme  dosavadnímu  mínění,  že  ji  stavěli  až 
do  prvních  let  XVI.  věku.  Štíhlá  původní  střecha  té  zvonice  shozena 
větrem  r.  1801.   Postavivše  věž,  osadníci  dali  se  do  staveb  jiných. 
R.  1482  stavěli  předsííi  kostelní  a  od  r.  1501  sbírají  se  příspěvky 
na  hřbitovní  novou  kapli  a  kostnici,   která  se  zove  podivné  Jeru- 
salemem.^) 

Také  štíhlá  věž  kostela  sv.  Štěpána  na  Novém  městě  se  nese 
rázem  pozdní  gotiky.  Na  Poříčí  u  sv.  Klimenta  r.  1505  táflují  celý 
kostel,  tuším,  že  na  stropě.*^)  Na  Malé  Straně  r.  1402  dostavují  na 
kostele  sv.  Mikuláše  klenutí,  a  když  spadlo,  r.  1512  pořizují  je 
znova.  Dnes  kostela  toho  již  není.  Na  zříceném  kostele  maltézském 
stavěno,  ale  r.  1503  oheň  zase  všecko  zkazil,  takže  v  letech  násle- 
dujících velkopřevor  jen  kůr  dal  spraviti  a  pokrýti,  a  ten  jest  do- 
dnes celého  starodávného  chrámu  zbytek. 

V  době  vladislavské  gotiky  také  chrám  Svatovítský  dočkal  se 
nějakých  oprav  a  nového  obohacení.  V  bouři  husitské  hrozilo  ko- 
stelu zničení,  ale  rozvážnými  a  odhodlanými  lidmi  •)  zachován  v  ce- 
losti, ovšem  nedostavěný.  Za  vojny  a  po  ní  (do  r.  1453)  byl  při 
chrámě  mistr  Petrlík,  ale  ten  sotva  co  opravoval,  leč  že  nedokon- 


■)  Arch.  prais.,  č.  2094.  D.  83. 

■)  Arch.  pražs.,  č.  2087.  E.  1. 

')  Činí  ho  sladovnik  Nikolanda  v  arch.  pražs.,  t.  2094.  E.  6.  Andreas 
Kahún  et  Johannes  Zelenohorský,  officíales  a  tota  parochia  deputati  pro  aedificat. 
turrís  eed.  sti  Henr.  přijímají  odkazy.  Arch.  pražs.,  6.  2087.  H.  25.  1475. 

')  Arch.  pražs.,  6.  2094.  6.  27.  2095.  C.  12.  JeSté  r.  1508  a  1509.  Odkaz 
na  >Geru8alem  nebo  na  kostnicic.  E.  9.  E.  15.  U  sy.  Stepána  na  Novém  mčsté 
méli  také  néjaký  Jerusalem  v  téže  dobč. 

*)  Dorota  soukennice  odkazuje  na  to,  aby  kostelníci  kostel  vSecek  roz- 
kázali Tytáflovati  od  jednoho  konce  až  do  druhého  pékné.  Arch.  pražs.,  ftíslo 
2095.  D.  12. 

*)  Die  EUgka  (Kroa.  379)  obránili  chrám  sladovníci.  Lůza  palicemi  prý 
bila  Již  kraocle  a  pavlaft  nad  kaplí  sv.  Václava. 


11.U1UA     J-Lfta      A  A.      1.    I  a««V      UUJdY:XrA,C 


čený  chrám  přepažíl  „provisorní  facadou",  snad  prkny,  snad  zdíJ) 
která  vytrvala  až  do  našeho  věku.  Král  Jiří,  i  kdyby  byl  na  opravy 
a  dostavbu  pomýšlel,  nemohl  nic  podniknouti  pro  zuřivé  hnévy 
zámecké  kapituly.  Tedy  teprve  za  Vladislava  kynul  kostelu  lepší 
čas.  Od  r.  1470  konají  se  sbírky;  r.  1493  Beneš  Lounský  z  roz- 
kazu králova  postavil  v  chráme  slavně  pověstnou  kruchtu  (oratoř) 
na  visutém  nosiči,  zdobenou  proplétajícími  se  větvemi  až  do  pře- 
plnění, pravý  to  typ  vladislavské  gotiky.  Kruchta  líbila  se  králi 
tou  měrou,  že  mistra  za  tu  práci  pasoval  na  rytířství.  V  touž  dobu 
co  pracovali  kamenníci  o  výzdobě  kruchty,  Beneš  sklenul  sakristii 
u  sv.  Víta  klenbou  visutou.  Potom  pomýšleno  (r.  1509)  na  dosta- 
vění chrámu.  Dali  se  do  kopání  základů  pro  loď  severní,  zdvihli 
kus  zdi  a  pilíře  k  severní  nové  věži.  Ale  po  r.  151 1  nic  o  podniku 
tom  neslyšeti  více.  Král  měl  jiné  starosti,  a  peněz  nebylo.  Zůstal 
tedy  chrám  i  na  dále  velebným  torsem. 

Při  všem  ruchu  stavebním  v  této  době,  pražské  chrámy  ně- 
které stejně  zůstávaly  neukončeny,  ba  pólo  zříceny.  Takž  na  př. 
chrám  sv.  Klimenta  u  mostu  byl  na  zlé  míře,  r.  1467  padla  mu 
věž;  na  chrám  Mateře  boží  Sněžné  činí  se  opět  četné  odkazy 
v  L  1483 — 1498,  ale  chrám  zůstal  „ssutý^  a  bez  věže.  Kostel  na 
Zderaze  zove  se  „zbořeným^,  r.  1483  Dorota  Zyglova  odkazuje  na 
zbořený  kostel  100  kop,  neobyčejnou  summu.  Ale  i  na  dále  ne- 
zbylo tu  na  Zderaze  nic  než  část  kůru,  sakristie  a  ambit  V  týž 
čas  kostel  na  Vyšehradě  byl  na  spadnutí.') 

V  době  pozdní  gotiky  a  jejím  charakterem  přeměáovány  i  znova 
budovány  v  Praze  leckteré  stavby  representační  i  užitkové.  Radní 
dům  staroměstský  rozšířen  za  vlády  Jiřího  zase  o  nové  přístavby, 
a  vystavena  v  něm  síň  s  visutým  klenutím.  Za  Vladislava  ozdoben 
také  portál  a  okno  při  něm  bohatými  a  rázovitými  ornamenty 
pozdní  gotiky.')  Již  také  vyskytuje  se  první  renesance  na  staro- 
městské radnici.    Je  to  ozdoba  k  oknu  se  žlábkovanými   renesanč* 


•)  Tomek  (D.  P.  VIII ,  7)  má  za  to,  že  před  Vladislavem  nebylo  přepaiení 
zdéného. 

•)  Tomek,  D.  P.  VIII.,  126.  Arch.  pražs ,  €.  2096.  B    10.  2094.  H.  21. 

*)  Před  tím  r.  1448  musila  krásná  kaple  radnifiní  býti  podezdéna,  nebof 
>jinᣠ bez  veliké  dkody  nemohla  zachována  býtic.  Na  ten  konec  Janu  Wotlovi 
krám  jeho  vlastní  kramáfský  zazdili  a  zadélali  a  za  odplatu  dovolili,  aby  nt 
dvofe  Smerhové  smčl  si  okna  zahraditi,  která  jdou  z  kotců  koieSnických.  Arch. 
pražs.,  e.  2099.  M.  42. 


Digitized  by  LjOOQ IC 


nínii  piliřky  pitvomých  hlaviček  a  s  gotickými  fialami  v  divném 
spřežení.  Někteří  znalci  kladou  tento  přechodní  tvar  k  nejstarším 
stopám  první  renesance  u  nás,  jiní  kladou  vznik  její  k  r.  1530,  a 
opět  jiní  teprve  do  půlky  XVI.  století. 

Na  Novém  mésté  vznikla  nová  radnice  mezi  1.  1616 — 1620; 
první  patro  mělo  čtyři  veliká  okna  renesanční,  a  nad  druhým 
nízkým  patrem  vyzdviženy  tři  vysoké,  nádherné  článkované  štíty 
v  průčelí  a  jeden  stejný  do  ulice  Vodičkovy.  V  našich  dnech  obje- 
veny zbytky  portálu  přízemních  i  patrových  oken ;  jsou  to  zname- 
nité dokumenty  ranní  renesance  české.  Podle  zachovaných  obrázků 
není  pochyby,  že  krásná  ta  stavba  dojímala  silněji  nežli  radní  dům 
Staroměstský.  R.  1490  malován  ciferník  českých  hodin  na  vež,  a 
v  touž  asi  dobu  věž  ozdobena  věžicemi  arkýřovými  v  rozích  a 
vížkou  na  sedle. 

V  dobu  Jiřího  náleží  dostavba  věží  u  mostu  na  obou  stranách ; 
na  Staroměstské  věži,  architektonicky  spanilé,  bylo  snad  dostavo- 
vati jen  hořejší  patro  nad  gotickým  trojcem,  vyplněným  oblouky 
a  sochami.  Když  vztyčili  balustrádu  nebo  krancl  a  věž  přikryli, 
mohl  s  jakýms  přemrštěním  Zídek  doktor  přičítati  králi  Jiřímu  zá- 
sluhu o  všecku  stavbu,  právě  dohotovenou.*)  Také  věž  malostranská 
touž  dobou  dokonána.  R.  1471  zove  se  „novů  městskú"  věží.*) 
Xení  tak  ozdobná,  jako  Staroměstská.  Za  krále  Jiřího  pražský 
most,  jemuž  r.  1432  povodní  pět  pilířů  se  sesulo,  spravován,  ale 
správky  trvaly  až  do  prvních  let  století  XVI.*) 

V  době  pozdní  gotiky  mnoho  soukromých  domů  v  Pražských 
městech  bylo  přestavováno  slohem  malebným,  svědčit  tomu  zápisy 
v  knihách  gruntovních  a  některé  —  byt  nemnohé  —  zbytky  archi- 
tektonické. Připomínáme  jen  kamenných  žeber  něžně  profilovaných, 
jež  do  té  chvíle  zdobí  dům  na  rynku  Staroměstském  u  jednorožce. 
Klenba  nese  jméno  Rejskovo  a  rok  1496.  Prutované  dvéře  vladi- 
slavské gotiky  jakožto  zbytek  domu,  jenž  byl  všecek  tím  slohem 
vystavěn,    shledáváš  dotud  v  Praze  v  zákoutích,    kde  bys  toho  ani 


•)  SpráTOToa  v  univ.  knih.,  č.  17.  D.  2.  29.  Ponékud  jiná  véc,  minii-li 
2ídek  véž  malostranskou ;  praví  jen,  že.>král  véži  péknou  na  mostč  udélaU. 

•)  Arch.  pražs.,  ft.  2119.  P.  18.  Tomek  (D.  P.  VIII.,  66)  drží  se  Bartošovy 
kroniky,  dle  níž  k  véži  malostranské  položen  základ  tepnr  r.  1464,  takže  by  dle 
nadí  hofejdí  zprávy  hotova  byla  za  10  let. 

•)  Tomek.  D.  P.  VIIJ.,  56.  R.  1486  konána  na  moste  kolba.  Odkazy  na 
opravu  mostu  r.  1456  v  arch.  pražs.,  C.  2119.  H.  2. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


netušil.  Že  současné  od  počátku  XVI.  stol.  i  motivy  renesanční  na 
soukromé  domy  pražské  se  dostávaly,  je  jisto.  AspoĎ  štukované 
dvéře  vlaské  jsou  v  sazbách  skalníků  pražských  v  době  té.^) 

V  této  době  víc  než  před  tím  oblibovány  arkýře  při  domech,') 
oživovalytě  plochu  domovitou  a  poskytovaly  kainenníkovi  vítanou 
příležitost  k  bohaté  dekoraci.  I  v  měšťanských  domech  pražských 
jako  na  zámcích  panských  stavěny  sině  malebně  klenuté  klenbou 
křížovou  se  žebry  zdobnými,  polychromovanými.  Některý  zbytek  obje- 
vuje se  při  přestavbách  za  našich  dnů.  Eaplice  objevuje  se 
r.  1618  v  domě  Holcově  (v  Platýze  dnešním)  a  jistě  nebyla  jediná 
v  Praze.') 

Dvě  stavby  pražské  representují  vladislavský  sloh  nade 
všecky  jiné.  Je  to  „Prašná"  brána  v  městě  Starém  a  Vladislavský 
sál  nebo  palác  na  Hradě.  Jsou  to  stavby  královské,  obojí  jsou  pro 
krále,  třebaže  na  Prašnou  bránu  náklad  neslo  město,  obojí  jsou 
i  uměním  po  královsku  provedené.  Prašná  věž  měla  býti  částkou 
Králova  dvora  a^znamenitá  Jclenutí  uvnitř,  krb  a  sedadla  kamenná 
svědčí,  že  věž  měla  býti  obytným  stavením  nejen  fortifikačním.  Za- 
ložena krásná  brána  tato  r.  1475,  stavbu  začal  mistr  Václav^  po- 
kračoval o  ní  Rejsek.  Ten  dovedl  věž  až  ke  krandu,  k  cimbuří. 
Kdy  přestal,  nesnadno  říci,  ale  nevěříme,  že  stavěl  ještě  r.  1493;^.' 
tušíme,  že  stavbě  byl  konec  r.  1484,  jakmile  král  odhodlal  s^ 
opustiti  dvůr  svůj  na  Starém  městě  a  přestěhovati  se  na  Hradčany. 
Po  opravě  a  doplňcích  nové  doby  skoro  nemožno  poznati,  co  ná- 
leží Rejskovi,  ani  zachované  obrázky  před  opravou  nepomáhají, 
nebol  věž  r.  1779  schválně  otlučena,  prý  pro  bezpečnost.  "Brána  má 
lomený  oblouk  zdobený  krabulemi,  strana  její  východní  a  západní 
je  opravdu  bujně  zdobená;  rozdělena  je  oblouky  velikými,  malými* 
zdobena  erby,  kružbami  fialami,  výklenky,  sochami  na  konsolách 
i  v  rámcích  (i  Rejskova  podoba  tu).  Nahoře  pod  cimbuřím  je  řada 
lomených    oblouků,    které    se  v  malebném    uspořádání    prostupují. 


')  Arch.  pražs.,  6.  2133.  19. 

')  Na  př.  halkýf  stavéa  pH  dome  jednom  na  Novém  méstě  r.  1463.  Arch. 
pražs.,  fi.  2086.  B.  20.,  č.  2080.,  6.  2080.  42.  R  1606. 

*)  Mádi.  Arch.  Pam.  XVII.,  199.  Síň  ▼  dome  552-1.  En.  zádudí  sv.  Martina. 
22.  v  arch.  pražs.  O  kapli  v  apatyce  Prokopové  r.  1460  viz  v  arch.  pražs.,  t  87. 
(Miscell.)  370. 

*)  Což  nedosti  bezpečné  vysuzuje  Tomek  (D.  P.  59)  podte  Starých  letopisů 
ze  slova  »stavél<. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


stavby  gotiky  pozdní.  781 

Ozdobné   ratolesti  s  kvéty,    oblíbený  ornament  Rejskfiy  postřehneš 
na  bráně  leckde.*) 

Druhé  monumentální  a  pověstné  stavení  vladislavské  gotiky 
jest  ^palác"  nebo  sál  na  Hradě,  jedna  z  nejkrásnějších  staveb  pa* 
lácových  v  Evropě.  Hrad  českých  králů  v  bouřích  byl  ochráněn 
od  zničení;  něco  v  něm  dal  Zikmund  po  vojně  spraviti,  ale  jistě 
ne  mnoho.  Hrad  tedy  nezbořen,  ale  opuštěn  a  zanedbáván.  Teprve 
pražské  nepokoje  1483 — 1484  Vladislava  pudily  z  dolejšího  města  na 
Hrad.  A  tu  začínají  se  opravy  a  novostavby.*)  Tenkrát  mistr  Beneš 
dal  se  do  stavby  Vladislavova  paláce;  do  r.  1502  byl  hotov.  Po- 
divuhodno  jest  na  paláci  klenutí,  v  pět  polí  rozdělené,  a  v  ne- 
obyčejně  velikém  rozpětí.*)  Na  něm  jsou  originální  kružby  spletité 
linie  pásův  a  žeber,  všecko  velmi  živé,  vzletné,  rušné.  Při  klenbě, 
kteráž  se  začíná  dosti  z  nízká  bylo  nutno  užili  jiné  formy  oken 
nežli  gotických,  vysokých,  a  proto  mistr  užil  nové  mody  oken  rene- 
sančních/) Mistr  Benedikt  v  těch  dobách  stavěl  v  sousedství  sálu 
i  obytné  pokoje  královy,  celé  křídlo  hradu,  soudní  světnici  o  zna- 
menité klenbě  sítové  a  s  okny  renesančními. 

Na  venkově  rozvinula  se  v  době  pozdní  gotiky  tak  intensivní 
a  široká  činnost  stavitelská,  že  dlouho  bylo  by  uváděti  doklady  a 
pochvalovati.  Široké  Vladislavovo  W,  leckde  na  stavbě  v  znaku 
vysekané,  jest  signaturou  v  Čechách  ne  luze  vzácnou. 

Na  předním  místě  Hora  Kutná  může  chlubiti  se.  Sem  volán 
k  dostavbě  chrámu  sv.  Barbory  bakalář  Rejsek  r.  1489.  Rejsek 
sklenul  do  r.  1499  vysoký  kůr,  klenbu  ozdobil  dekorací  svého  ma- 
lebného rázu  sítových  žeber,  a  chválí  se  mu,  kterak  bystře  rozřešil 
úkol  konstruktivní  při  té  stavbě.*)  Poznávat  i  laik,  že  nebylo  snadno 

')  Tomek  a  Mocker  vydali  monogr.  o  té  bráně. 

')  Leminger  v  Arch.  Pam.  XIV.,  626  zná  příspěvky  z  regisler  werkových 
v  Hoře  na  stavbu  zámeckou  již  od  r.  1477,  ale  jsou  skrovné,  teprv  od  r.  Ii86 
bývají  znaftné. 

•)  Budilo  to  obdiv  u  souvěkovců  i  potom  vždy.  Obdiv  humanisty  Lobko- 
Hre  a  zápis  universitních  pamětí  je  povědom  a  často  citován.  Píseň  Jičínského 
r.  1587  diví  se  naivně:  >3ířka  (síla)  30  loktů,  vSak  v  té  Širokosti  jeho  žádných 
sloupů  prostřed  něho  není,  tak  jest  sklenut  dobře  rozdafně  a  moudře. «  Český 
Lid  XIL,  469.  Sál  jest  74  metrů  délky,  18  metrů  Síře  a  14  metrů  výšky.  Dle 
Ottova  Slovníku 

♦)  Tak  soudí  Prokop  (Mfthren  ín  kunstgesch.  Bedeut.  498),  a  věc  na  první 
pohled  xK>chopitelna. 

•)  Bráníš   Method.  XXIV..  74.    . 


Digitized  by  VjOOQ IC 


782  Kniha  III.  11.  Práce  umélecké. 

na  gotice  staré  pokračovati  gotikou  novou  bez  násilí.  Po  Rejskoii. 
jenž  umřel  r.  1506,  zjednán  k  stavbě  nedokončené  slavný  mistr 
Benedikt  r.  1512.  Smluvili  s  ním  týdenní  plat  půl  kopy  grošů.  *< 
Jsa  smělý  konstruktor,  směle  založil  klenbu  podílné  pětilodní  čásli 
kostela  a  dovedl  svým  zástupcem  Petrem  parléřem  koste]  pod 
střechu,  složenou  ze  tří  stanů,  střechových.  O  klenbě  střední  lodi 
však  pracováno  ještě  r.  1547,  a  jakéhos  ukončení  dostalo  se  stavbě 
provisorním  průčelím  a  štítem,  jenž  tu  vztyčen  teprve  r.  1595. 
Chrám  zůstal  torsem  a  bez  věže.  Všecky  rozvojové  momenty  go- 
tické jsou  v  něm  zastoupeny;  jsou  v  něm  všecky  fáse  od  klassické 
gotiky  po  vladislavskou,  a  přece  není  těch  oddílů  nikterak  okatě 
znáti,  stavba  jest  jako  jednolitá,  jakoby  tvořÍA^  duch  jednoho 
umělce  za  dlouhé   časy  se  ohrožoval  a  pořád    zůstával  týž  duch.^ 

V  touž  dobu,  co  v  městě  pracoval  mistr  Benedikt,  stavěli  do- 
mácí mistři  kutnohorští  způsobem  pozdní  gotiky  na  novo  kostely 
Panny  Marie  na  Náměti  (1509 — 1513)  a  dvojlodní  chrám  svat»- 
Trojice.  Chrám  na  Náměti  měl  troj  klanou  střechu  nejdřív.  Tu  byl 
snad  pravzor  k  podivné  střeše  kostela  barborského  a  lounského. 

Znamenitý  kostel  vladislavské  gotiky  mají  v  Lounech.  Starý 
kostel  vyhořel  r.  1517.  Jakmile  upáhli  nešlechetného  chodce,  který 
za  peníz  město  zapálil,  ihned  měšťané  najali  pražského  kamennika. 
mistra  Mikuláše,  aby  dělal  kostel  nový.  Zdá  se,  že  Beneš  z  Pistova 
učinil  plán  a  Mikuláše  doporučil.  Ze  staré  stavby  zůstala  věž  beze 
střechy.  Ta  pojata  do  plánu  a  kostel  rozšířen.  Mistr  opravuje  a 
doplňuje  věž  nejprv,  pracuje  se  šesti  tovaryši  v  huti;  v  listopadu 
r.  1517,  když  jsou  krancle  skoro  hotovy,  již  kovají  se  makovice  a 
hvězdy,  jež  maUř  Endres  ozlacuje;  pak  maluje  a  zlatí  korouhvičky 
na  makovice.  V  březnu  1518  staví  se  krov  na  věž,  štíhlý  to  jehlan 
se  čtyřmi  věžičkami  (vilkýři),  a  malíř  Vrtilka  pozlacuje  a  maluje 
ozdoby  kamenné  na  kranclu,  erby,  kalich  a  jiné  okrasy.  Pražskému 
zlatotepci  platí  se  za  zlato  jednou  až  20  kop.')  Zatím  zedníci  boří 
v  kostele  klenutí  (sklepy);   r.  1519  první  zpráva  o  mistru   Beneši. 


')  Kromč  toho  platili  mu  koníka,  z  ftehož  patrno,  fe  k  stavbé  pHjíldéJ 
z  Prahy.  Parléf  jeho  méi  míti  24  groáů  na  týden,  tovaryšům,  které  měí  pfí?ésti. 
smluveno  dávati  3  grode  na  den  a  dovoleno  jim,  že  bexe  Škody  mohou  svétiti 
den  v  témdni  (modré  pondělí).  Kutnoh.  Příspévky.  III,  70. 

')  Chytil,  K  otázce  Parléřov.  Vést.  Akad.  X.,  8.  187. 

')  Data  jsou  vzata  z  arch,  lounského  z  kn.  £.  1.  E.  12.  Néco  z  ou6tů  ko- 
stelních uveřej.  Antl  v  Arch   Pam..  XVII.,  886. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zajisté  byli  v  rozpacích  nějakých.  Svédčíf  o  tom  zména  v  staviteli. 
R.  1520  staví  kostel  nový  mistr  Pavel,  jenž  přišel  z  Pardubic.  Jemu 
byl  parléřem  mistr  Filip.  Pilně  voženo  štukoví  z  Hrádku.  R.  1520 
bylo  věž  pokrývati.  Jiří  Plachý  z  Tábora  slíbil  pokrýti  věž  za  120 
kop  kfidlicí  rabštejnskou,  ale  kryl  špatně,  takže  roku  následujícího 
nutno  bylo  učiniti  novou  smlouvu  s  mistrem  Adamem.  Zatím  bořen 
starý  kostel,  mistr  Pavel  položil  kámen  k  novému,  začež  mu  obec 
dala  sukno  na  šaty;  v  huti  asi  8 — 10  kamenníků  rejsují  a  teší; 
mistr  Benedikt  z  Pistova  přišel  se  r.  1524  podívat  do  Loun  na 
stavbu,  jež  pokračovala  zvolna,  ale  už  týž  rok  sváženy  klády  z  lesů 
křivoklátských  na  příští  krov.  R.  1626  čteme,  že  kamenníci  kostelní 
tesají  i  koule  dělové  —  ohlašuje  se  tu  vojna  turecká.  R.  1534  byl 
tu  Beneš  zase  a  umřel  zde.  Kostel  byl  toUk  hotov,  že  mistr  mohl 
býti  v  něm  pochován. 

Potom  do  konce  jest  v  huti  hlavním  mistrem  Jan.  R.  1537 
je  kostel  doklenut  a  domalován,  i  břidlou  dokryt  od  Matemy, 
Němce  z  Cviková.  Dali  mu  za  to  400  kop  mís.  a  kožich.  *)  Poslední 
zprávy'  jsou  z  r.  1539,  ale  ty  už  týkají  se  jen  dlažení  kostela  a 
skel,  která  se  kupují  do  oken.  Hlavní  chlouba  a  skvost  techniky 
stavitelské  je  uvnitř  kostela.  Tři  tenké  pilíře  po  každé  straně  dělí 
chrám  ve  tři  stejně  vysoké  lodi,  z  pilíře  každého  vychází  osm 
pásů,  jejichž  křivky  bujně  propUtají  se  v  sítovou  klenbu  veUce  sple- 
titou, ale  nicméně  harmonicky  i  nádherně  působící.  „Takový  vý- 
středně sestrojený,  kamenný  strop,  který  nejméně  800  čtverečných 
metrů  prostory  pokrývá,  spočívaje  na  podporách  zdánlivě  slabých, 
náleží  mezi  největší  vzácnosti  gotického  stavitelství."  *)  Střecha  ko- 
stelní rozdělena  ve  tři  strany,  z  nichž  prostřední  končí  se  jehlico- 
vitou  vězící.  Zajímavo,  že  pažení  dveří  v  hlavním  portále  jest  již 
renesanční.  V  tom  také  jeví  se  Beneš  z  Pistova. 

Velmi  podobnou  stavbu  i  historii  má  chrám  mostecký.  Stavěli 
jej  po  ohni  v  týž  čas  jako  lounský  (1517 — 1532);  jako  v  Lounech 
i  tu  věž  (dnes  cibulovitá)  vsunuta  do  kostela,  jenž  po  ohni  roz- 
šířen. Sloupy  rozdělují  chrám  v  pět  lodí  stejně  vysokých,  jichž 
klenba  spletitými  kružbami  mistrně  jest  zdobena.  Jednou  zvláštností 
jest  galerie,   vinoucí    se    kolem   celého  chrámu,   a   druhou  jest  ta 


')  Kronika  MikSovice,  Opis  u  Ant.  Merzce,  archiváře  v  Lounech.   Originál 
v  Duchcové. 

•)  Borovský,  Cechy,  Středohoří,  88.  Srov.  Matějka,    Soupis   II.   Louny.  19. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


784  Kniha  III.  11.  Práce  umélecké. 

konstruktivní  novota,  že  opémý  systém  proveden  uvnitř  stavby. 
Proto  je  budova  z  věnčí  velmi  nevzhledná ;  ale  za  to  uvnitř  vznikla 
řada  kaplí.  I  při  kostele  mosteckém  zajímavo,  že  do  pozdní  gotiky 
přidružily  se  renesanční  motivy  na  emporách  vnitř  kostela.  *)  Chrám 
stavěl  mistr  Jakub  ze  Svinibrodu,  po  ném  Jorg  z  Maulhronnu-- 
Ti  prý  stavěli  dle  vzorů  krušnohorských  (dle  Annaperku).  Dlouho 
pokládán  pražský  mistr  Beneš  Lounský  za  tvůrce  plánu,  teď  se  to 
pře,  ale  není  nemožno,  že  oni  mistři  stejně  jako  lounští  stavitelé 
pracovali  na  místě  králova  kamenníka  Beneše.  Vždyť  vlivy  jeho 
dosahovaly  daleko,  volán  k  stavbám  až  do  Slez. 

Pěknou  splet  klenbovou  má  kostel  v  Ústí  Labském  z  týchž 
dob  pocházející;  stejně  malebný  dojem  činí  sítová  klenba  chrámu 
na  Mělníce,  jenž  stavěn  za  Vladislava  až  do  r.  1520.  Při  té  staTln* 
zajímavo,  že  do  ní  pojaty  zbytky  předešlého  chrámu  románského, 
čímž  vznikly  některé  konstruktivní  nepravidelnosti  jako  podobně 
přihodilo  se  v  Labském  Ústí. ')  Do  pozdní  gotiky  náleží  kostel  sv. 
Michala  v  Chrudimi  (z  1.  1520 — 30),  jehož  otevřená  síň  před  vchodem 
zdobená  cimbuřím,  a  vysoký  stupňovitý  štít  v  čelí  i  v  zadu  kostel- 
ním, zevní  schodiště,  všecko  celkem  dohromady  budí  dojem  maleb- 
nosti neobyčejné.  *)  V  téže  Chrudimi  na  portále  kostela  sv.  Kateřiny 
drží  v  sobě  gotická  forma  již  také  motivy  renesanční. 

Nad  míru  mnoho  přestaveb  pozdní  gotikou  shledává  se  v  Ce- 
chách jižních.  Ze  zajímavých  kostelů  uveden  budiž  chrám  ve  Svinech 
s  krásnými  klenbami  hvězdovitými ;  při  něm  podivnost  ta,  že  nia 
střechu  vyšší  nežli  je  sám.  ^)  Klenbami  diamantovými  (z  množství 
trojců  se  protínajících)  vynikají  chrám  v  Soběslavi  (1490),  v  Blatof 
(1515)  v  Bechyni  klášterní  chrám  a  chodby  při  něm  (1491)^  a  j. 

Jako  v  Praze  tak  i  v  mnohých  městech  venkovských  v  dobé 
vladislavské  pořizovány  nové  radní  domy.  Připomínáme  starou  rad- 
nici litoměřickou  a  táborskou,  které  stojí  dosud.  Ruch  stavebný 
tehdáž  popadal  i  měšfany,  a  ti  přestavovali  domy  své  v  způsob 
nádhernější.  Proto  na  podiv  dosti  domů  či  jejich  zbytků  z  malebné 


*)  Obrázek  y   díle    Cechy,    Středohoří.    O  nejstarších    známých   točily «ii 
schodech  visutých  6ti  Heraina  y  Ottové  Slovn.  Cechy.  401. 
•)  Neuwirth.  Mittheil.  XXX.,  :J09. 

*)  Zamastil.  Method,  XXVI.,  82.  Podlaha,  Soupis  Akad.  VI.,  96. 
*)  Chytil,  Soupis,  Chrudim    XL,  81. 
•)  Soupis  Akad.  VHI.,  185. 
•)  Soupis,  Milevsko,  V.,  16.  Herain  v  Ottov.  Slov.  400. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


pozdní  gotitr;^  dochovalo  se  až  po  tu  chvíli.  V  tom  zase  na  prvém 
místě  je  Hora  Kutná.  Její  „Kamenný  dům",  jenž  svédčí  o  vkusu  a 
bohatství  Horníků   na  konci  XV.  veku,   jest  po  stránce  architekto- 
nické jediný  svého  rázu  snad  po  veškeré  Evropě.*)   V  průčelí  toho 
domu  vyzdvižen   na  pilastru   krásný  arkýř,    čnéjící  až  do  druhého 
patra.   Ozdobou  nosiče  jsou  vinné  listy  na  sukových  větvicích,  což 
dobře  ukazuje  k  Rejskovi.  Okna  jsou  prutovaná,  na  hranách  arkýře 
byly  sochy  pod  baldachýny.  Při  zdi  zůstala  jen  jedna,  sv.  Václav. 
Arkýř  končí  se  prolamovaným  cimbuřím.  Vysoký  štít  domu  kamenného 
orámován  římsovím,  na  němž  také  listí,  větvice  propletené  a  v  ple- 
tivu zvířata,  vnitř  štítu  samá  arabeska,  znaky  zemí  koruny  České, 
emblémy  havířů,  reliéfy  jezdců,  ptáků,   Adam  s  Evou  a  tak  dále. 
V  štité  jsou  tři  okna  v  oné  krásné  dekoraci.  V  jiném  domě  kutno- 
horském, v  domě   Smíškově,   podnes    zůstává   pěkná    síď   gotická, 
jakoby  nějaký  rytířský  sál.    Klenbu  jeho  nese  sloup.    Kutnohořané 
mohli  se  také  královskou  stavbou  pochlubili.    Mezi  1.  1480 — 1500 
stavitel  Rejsek  stavěl  králi  Vladislavovi  v  Hoře  residenci  —  dvůr 
Vlaský. 

Sličný  arkýř  domovitý  z  této  doby  mají  Lounští.  Je  na  domě, 
jenž  náležel  Sokolovi  z  Mor.  Má  dvojité  okno,  bohaté  obruby 
lupenné  a  lilioví  té,  v  rozích  stojí  pod  baldachýnky  sochy  dvě  (snad 
Hus  a  JeronýmJ,  nad  nimi  trčí  dva  chrliči  zvířecí;  nad  oknem  je 
znak,  reliéfy  a  dvě  gotické  lomenice,  nejhořeji  pak  bohatá  římsa  se 
střechou.  Celek  je  pěkný  obrázek  pozdní  gotiky  z  1.  1470 — 1480.*) 
Několik  domů  v  Chrudimi  má  vchod  pozdní  gotiky  zachovaný 
dodnes;  zvlášť  bohatý  vladislavský  portál  je  při  „děkanském 
dvoře".')  Až  do  ohně  r.  1538  mívali  Pardubští  mnoho  domů 
o  pěkných  štítech  malovaných  a  jinač  zdobených.  Po  ohni  stavěli 
špatně,  ku  potupě  své  i  vrchnosti,  a  proto  Jan  z  Pernštejna  přísně 
zakročil.*)  Dům  v  gotice  pozdní  jest  v  Hradci,  štíty  má  však  již  jako 
renesanční.  Zajímavo,  že  v  Hradci  pozdní  gotiku  na  domech  ná- 
podobili   zedníci,   ještě   ke    konci  XVI.  věku.*)    I  na  druhé  straně 

')  Psali  o  nčm  Vocel,  Mikovec,  nejnověji  yydal  historii  jeho  a  popis 
s  obrázky  Hejnic  r.  1903.  Dokazuje,  že  dům  da]  stavět  měšfan  Kroupa. 

■)  Borovský,  Cechy,  Středohoří  má  obrázek.  Soupis,  Louny.  II.,  41. 
Matéjka. 

")  Obrázek  v  Chytil.  Soupisu.  Chrudim.  XI.,  110. 

*)  Knih.  méstská  v  Pardub.  Předmluva  veršová  z  r.  1515.  Arch.  Český, 
XX.,  70. 

»)  Cechner,  Soupis  XIX.,  96. 

WíDter,  DéjinT  řemesla  a  obcboda  v  Čechách  v  XTV.  a  v  XV.  veka.  50 


786  Kniha  III.  11.  Práce  umélecké. 

Cech,  V  Domažlicích,  zachovaly  si  některé    domy  profilovaný   por- 
tálek  z  pozdní  gotiky.') 

Do  vladislavské  doby  náleží  největší  počet  městských  brán. 
věží  a  zdí,  neboí  v  té  právě  době  chatrná  opevnění  městská,  zvlášť 
proti  násilnému  panstvu,  obnovována  a  zpevňována.  Bohužel  mnoho 
z  těch  kusů,  architektonicky  zajímavých  a  některých  i  uměleckycli. 
vzalo  za  své  v  dobách  nedávných;  co  pozůstalo,  to  teď  rozumněji 
potomci  přichraóují.  Věčně  litovati  jest  brány  v  Slaném,  která 
vznikla  v  1.  1460 — 1472  v  slohu  pozdní  gotiky;  ta  měla  podobu 
mocné  tvrze  svěží,  byla  malována  i  sochami  zdobená  a  cimbuřím.*-. 
Ve  svém  způsobe  zajímavý  kus  byla  cihelná  brána  slezská  v  Hradci 
Králové  z  r.  1476.  Tu  strhli  také')  a  jiné  jinde.  Z  lepších  bran 
zachovaných  jest  v  Lounech  brána  Žatecká,  mající  průjezd  bohatě 
profilovaný  a  nad  ním  římsu  žlábkovanou  se  znakem  městským  a 
jinými  zdobami.  Pochází  z  r.  1500  a  W  jest  její  znamení.  Dnihá 
Lounská  brána  podobná  je  pryč.*)  Chloubou  Rakovničanů  podn*?> 
jest  brána  Vysoká,  r.  1518  založená,  mistrně  tesaným  krancem 
zdobená; '^)  i  malebně  vypadá  nižší  její  sestra  „brána  Pražská'. 
zdobená  střechou  sedlovou  a  čtyřmi  arkýři  v  rozích.  Tu  sta^věli 
r.  1516.  Pardubické  město  věru  nejvíce  zdobí  brána  Zelená  o  bi- 
zarní střeše,  postavená  r.  1538. 

Že  byli  v  době  vladislavské  gotiky  naši  mistři  stavitelští  \k 
nežli  v  časech  předchozích  voláni  k  stavbám  a  přestavbám  hradu 
a  zámků  panských  a  královských,  to  dotýkáme  jen  mimochodem 
V  této  době  hrady  na  mnoze  rozšiřovány,  přistavovány  nové  částí 
pro  pohodlnější  obyty,  místo  dřevěných  schodů  robeny  od  kamen 
níků  kamenné  s  pavlačemi  ozdobnými.  Připomínáme  jen,  že  na  ta- 
kovou znamenitou  přístavbu  i  povědomý  Beneš  Lounský  byl  voUis 
r.  1500  na  Křivoklát. 

Architektura  doby  vladislavské  oplývala  kamennou  plastikou 
Vímef,  že  právě  v  pozdní  gotice  byl  největší,  nejbohatší  květ  jt-jí 
ona  gotika  bez  plastiky  bohaté  nebyla  vlastně  ani  možnou.  Plastiky 
bylo  na  té  gotice  tolik,  že  někde  až  dusila  architekturu.  Ze  sami»- 


')  Vanék,  HostaS,  Borovský,  Domažlice.  Soupis  XVII. 
•)  Strhnouti  ji  dal  r.  1841  néjaký  úředník.'  Slaný,  Soupis  XX.,  216.  Vek 
•)  Cechner,  Soupis  XIX.,  32. 
*)  Matéjka,  Soupis  II ,  18.  19. 
•)  Dle  Pamětí  (vyd.  Emlerovo  ve  Véstníku  Učené  Společ.  12)  stála  5(X 
kop  míšeňských. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


statných  dél  plastických,  kostelům  sloužících,  na  prvém  místě  jsou 
znamenité  kazatelnice.  Z  nich  uvedena  budiž  opuková  kazatelna  na 
Náměti  T  Hoře,  práce  mistra  Augustina  neb  Albustina.  Na  jejích 
bocích  jsou  poprsí  čtyř  olčů  církevních  v  orámování  nejbujnější  go- 
tiky. R.  1513  přivezli  z  Prahy  kámen,  r.  1520  byla  kazatelnice  ho- 
tova.*) Krásná,  ale  o  něco  středmější,  jest  kazatelna  rakovnická 
z  r.  1504,*)  práce  Rejskova.  Na  jejích  bocích  jsou  v  gotických,  bo- 
hatých arkádách  fialami  zdobených  emblémy  čtyř  evangelistů.  Také 
lounská  kazatelnice,  ač  pochází  teprve  z  r.  1530,  slohem  náleží 
-em.  Je  pěkně  zdobena  kružbami  z  trojUstův  a  lilií.') 

V  té  době  pozdní  gotiky  vzniklo  několik  vysoce  zajímavých 
iChránek  na  svátost  oltářní.  Z  nejznamenitějších  sanktuarií  v  Čechách 
jest  královédvorské,  jež  zhotovil  r.  1492  slavný  Rejsek.  Je  to  věžo- 
nlý  kus  architektury,  polychromovaný  arkýř  (pastophorium).  Na 
doupě  šroubovité  nakrouceném  a  na  bohaté  řimse  zdvihá  se  osmi- 
iranná  schrána  s  překrásnými  mřížemi,  nad  níž  pne  se  vysoká  pyra- 
nida,  ukončená  fialou  a  křížovou  kytkou.  V  pyramidě  jsou  kapličky 
le  soškami.  Sličné  toto  dílo  je  z  pískovce;  8  metrů  vysoko  se  vy- 
píná.*) Ne  méně  cenný  kus  umělecký  jest  sanktuář  na  Kaňku 
1  Hory^  Schrány  na  svátost  jako  věžovité  kusy  asi  nebyly  tou 
iobou  vzácností,  shledávámef  je  i  v  kostelích  malých  osad.  Na  př. 
7  Charvátcích  mají  pískovcové  sanktuarium  umělecké  ceny  nikoli 
nalé,  jest  o  třech  pilířích  s  fialami  a  s  obrazy  vypouklými,  na 
7rchu  je  baldachýn  na  třech  sloupech  kroucených  a  konec  vybíhá 
7  jehlan  s  křížovým  květem.*) 

I  ze  žuly  jihočeský  umělec  tesal  sanktuaria.  Jedno  takové  za- 
chovalo se  v  Nezamyslicích ;  jest  to  vlastně  trojí  tabemakulum  nad 
jebou,  s  opěráky,  fialami  a  vším  dekorem  gotickým.*)  Sedm  metrů 
r7sokou  takovou  žulovou  svátostní  kaplici  mají  v  Kamenném 
Újezdě,  ale  sochy  jsou  na  ní  ze  dřeva.  ^)  Také  křtitelnice  rázu 
)ozdní  gotiky  leckde  zachovaly  se.    Zvláště  rádi  si  objednávali  ta- 

')  Leminger  v  Arch.  Pam.  XX.,  63. 

•)  Paméti  rakov.  Emler.  11. 

»)  Matějka,  Soupis,  Louny.  II.,  28. 

^)  Kalad,  Kathedr.  kostel  v  Hradci.  Pojed,  musea,  č.  4.  10.  Tu  je  obrázek. 
:echner.  Soupis,  Hradec.  XIX.,  46.  1  tu  obraz.  Popis  od  Dr.  Soukupa  y  Method. 
ÍXV.,  30. 

»)  Soupis,  Roudnice.  IV.    101. 

•)  Soupis,  SuSice    XII.  HostaS,  Vanék. 

')  Soupis,  Budějovice.  VIII.  BrániS.  188. 

60* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


788  Kniha  lil.  11.  Práce  um&lecké. 

kové  křtitelnice  v  krajině,  kde  byla  kamenníkovi  lákadlem  po- 
volná opuka  nebo  pískovec.  Takž  dosud  z  těch  dob  chovají  křtitel- 
nici opukovou  na  Lounsku  v  Oboře,  v  Rané  a  jinde.  Jsou  na  nich 
kružby  a  jiný  dekor  gotický.^) 

Některou  urobil  domácí  kamenník  ani  ne  tuze  pěkné.')  Z  kro- 
penek  stojí  pro  svou  nepatrnost  málo  která  za  řeč.  Ale  kropenii 
bechyůského  kláštera  z  této  doby  nemůže  býti  pominuta.  Jest  m 
žulovém  podstavci,  ozdobou  její  jsou  tři  kolmé  pně  sukovité  s  \ěl 
vemi  propletenými.') 

Kamenm'ci  i  nižšího  rázu  mívali  v  té  době  dosti  zaměstnán 
tesáním  náhrobníků,  jichž  z  pozdní  gotiky  zachovalo  se  valni 
množství.  Z  nejlepších  je  z  r.  1489  pískovcová  náhrobní  hhú 
v  Charvátcích ;  rjrtíř  na  ní  má  přirozenou  posu,  anatomicky  po- 
dobné tělo  a  výraznou  tvář.*)  Z  pěknějších  je  též  mramorový  na 
hrobník  Magdaleny  z  Hradce  z  r.  1492  v  Jindřichově  Hradci ;  vy 
nika  hlavami  a  znaky  ostře  tesanými.*) 

Do  konce  XV.  století  klade  se  vznik  opukové  tumby  sv.  Ud 
milý  v  kostele  sv.  Jiří  na  Hradčanech.  Postranní  části  památn 
tumby  té  zdobeny  jsou  výklenky,  pilířky,  fialami  a  štítky.  Tei 
dekor  ukazuje  na  dobu  pozdní  gotiky.  Jednotlivé  sošky  a  soch 
svaté  Lidmily  nahoře  ležící,  jakkoli  nově  opravou  změněny,  svédi 
v  jádře  svém  o  plastikoví  mistrném.^ 

Ze  znamenitého  náhrobku,  jejž  spracoval  Rejsek  husitském 
biskupu  Augustinovi  v  kostele  týnském  r.  1493,  sličností  svo 
dosud  oko  těší  gotický  baldachýn.  Na  sochách,  zachovaných  z  pozdi 
gotiky,  pozorovati  jest  patrnou  snahu  po  výrazu  osobitém,  tvaí 
chtějí  charakter  naznačovati. 

Ze  světských  plastik  nebudiž  zapomenuto  kašny  kutnohorští 
ozdobené  veškerou  nádherou  gotiky  vladislavské.*')  Také  plastici 
výzdoba  staroměstského  orloje,  v  níž  propletené  suché  klestí  převlád 


>)  Soupis,  Louny.  II.  Matéjka  45,  47,  59.  V  Orasicích  leií  křtitelri 
(dvanáctistranná,  pékné  profilovaná)  na  hřbitově. 

')  Málo  zdařilý  kus  mají  v  Myté  u  Rokycan.  Soupis.  Rokycany.  IX.,  50. 

■)  Soupis,  Milevsko.  V.,  123. 

*)  Soupis,  Roudnice.  IV.,  106. 

•)  Soupis,  XIV.,  185. 

•)  Mádl,  Z  Prahy.  33.    . 

^)  Stojí  dosud.  Za  to  kaSna  hradecká,  destibranná  se  znaky  zems^v^ 
městským  a  se  sochou  svatého  Jiří,  zmizela  se  světa.  Zůstal  po  ní  jen  p^ 
u  Bienenberga,  KOniggrfttz.  347. 


Digitized  by  VjOOQIC 


slojí  za  zvláštní  zmínka;  na  konec  nebudiž  zapomenuto  sochy  Ro- 
landovy  n  kamenného  mostu  pražského,  nese  bohatou  kružbu,  znak 
staroměstský;  všecko  pěkná  práce  pozdní  gotiky;  štíhlá  rytířská 
figura  s  mečem  je  nová. 

Malířství  drobné,  knižní  (miniaturní)  již  koncem  doby 
předešlé  poněkud  poklesávalo;  vojnou  nastala  v  něm  přestávka, 
a^e  asi  ne  na  dlouho:  illuminatoři  byli  v  Praze  za  celou  dobu 
války,  a  lidé  si  malovaných  knih  vážili,  zvláště  biblí,  která  husit- 
stvím zlidověla.  I  Táboři,  nepřátelé  skvostnosti,  chtěli  míti  biblí 
zdobnou.  Tradice  ani  technika  umělecká  nezanikla,  vždyf  vlivy 
české  po  stránce  malířské  pociťují  se  v  Polsku  až  do  polou 
XV.  věku.») 

Xad  to  u  nás  s  husitstvím  již  asi  v  době  krále  Jiřího  vznikala 
potřeba  velikých  knih  chorálních,  z  nichž  sbor  měšťanských  zpě- 
váků zpíval  k  službám  božím.  I  tu  příležitost  popadlo  umění 
miniaturní,  aby  veliké  zpěvníky  zdobilo  obrazy,  jež  dotýkaly  se 
zpívaného  textu.  Ty  knihy  psány  na  pergamene,  v  archy  a  ty  zase 
v  kvalemy  skládaném,  rubrikator  načáral  linku  k  notám,  písař  a 
malíři,  kde  bylo  potřebí,  linky  zase  vyškrábali,  aby  měli  místo  pro 
iniciály,  obrázky  a  zdoby.  Výzdoba  závisela  dle  objednávky.  Že  na 
některou  knihu  nakládáno  málo  či  nestejně,  to  dnes  i  laik  pozná 
na  obrázcích  po  jejich  provedení  dbalém  či  nedbalém. 

Celkem  jest  ornamentika  knih  malovaných  až  do  vladislavské 
doby  chudá  a  proti  práčem  doby  předešlé  středmější.')  Pozadí 
obrázků  jest  jako  v  době  předešlé  vždy  ještě  nějaká  draperie,  nej- 
spíš jednobarevná,  ale  zlatem  se  při  ní  spoří;  také  pracnějšímu 
malování  figurek  malíři  jakoby  se  vyhýbali;  modelace  bývá  po- 
vrchní, propracovanost  staré  školy  chybí.  Řasy  rouch  zůstávají  dle 
tradice  široce  rozvrženy,  ale  bývají  měkčími.  Způsob  malování  je 
ten,  že  malíř  pokládá  na  nákres  vodové  barvy.  Kde  se  zlato  vy- 
skytne, vždy  má  onen  lesk,  jenž  jest  zvláštností  českých  prací. 

Z  drobnomaleb  až  ďo  vladislavské  doby  významnější  práce  jsou 
v  biblí  táborské,  kladrubské  (1421),  v  nejstarších  zpěvnících  hra- 
deckých,  sem  náleží  též  některý  prostý  zpěvník   zemského   musea, 


*)  Muczkowski,  Rocznlk  Krakowski.  VI.,  164.  Škola  česká  také  bezpro- 
středně táhla  se  do  Polska.  Na  př.  Pavel  z  Kroméříže,  český  malíř,  r.  1424  stal 
se  méSfanem  v  Krakove.  Tamž.  207. 

•)  Chytíl.  Vývoj.  3.  Týž  v  Arch.  Památkách  XUI.,  S62. 


boleslavský  kodex  husitský;^)  česká  bibli  Jana  z  Prahy  řečeného 
Aliapars  (r.  1435  v  bibl.  dvomí  knih.) ;  rukopis  góttingenský  a 
mladší  o  něco  rukopis  jenský,  oba  husitské,  s  obrázky  mnohými. 
komponovanými  na  základě  antithese  Krista  a  Antikrista  velmi 
satiricky  proti  kněžstvu  katolickému.*)  Jenské  malby  jsou  dle  ná- 
pisu od  Bohuslava  z  Čechtie,  snad  diletanta.  V  kapitulní  knihovní* 
chovají  latinský  Nový  Zákon  z  r.  1435  s  obrazem  tří  králů  skres- 
leným  hrubě,  je!  první  klečící  král  tak  veliký,  jako  dva  stojící 
králové.  Kreslířem  a  malířem  byl  kněz  Blažek  „de  .Dobráno**. 

Od  téhož  dobřanského  Blažka  kapitulní  knihovna  má  ješlé 
jednu  knihu  (Manipulus  ílorum)  z  r.  1425  s  pěknou  iniciálou,  ale 
s  figurou  sv.  Doroty  nepodařenou.')  Z  nejpěknějších  prací  lé  doby 
bude  asi  česká  biblí  vatikánská,  plna  figur  dobře  kreslených  avf" 
bomě  stylisovaného  dekoru  z  akanthů,  šípků,  hroznů. 

Doba  králů  jagaiUovských  značí  i  v  miniaturním  malířshi 
epochu  znamenitou.^)  Z  té  doby  zachovalo  se  knih  malovaných 
poměrně  dost,  v  té  době  činěny  na  ně  v  městech  až  z  míry  hojné 
odkazy  a  náklady.*)  Po  stránce  umělecké  a  vniterné  vyškytá  se 
několik  momentů  význačných,  jichž  nutno  si  všimnouti  na  ponian(»u 
prací  té  doby. 

Nejprv  se  poznává,  že  ornamentika  knih  malovaných  roz 
hojóuje  se  tvary,  barvy  časem  stávají  se  svižnějšími,  a  že  reali- 
stický směr  převládá,  ale  spíš  jen  v  drobnostech  z  přírody,  jinače 
při  větších  předmětech  (stromech)  a  při  člověku  mají  malíři  k  sku- 
tečné přírodě,  k  anatomii,  k  správné  perspektivě  ještě  daleko. ®J  Se 


•)  O  něm  psal  Nedoma  ve  Véstn    Nauk.  1891.  26. 

')  Z  rukopisu,  v  Jeně  chovaného,  hromada  fotografických  reprodukcí  c^ 
dávno  pohzena  v  Českém  Museum. 

•)  Soupis,  Praha.  IL,  2.  113.  163. 

*)  Ta  nalezla  již  svého  ocenéní  v  Chytilově  díle  >VýToj  miniat.  mal.  a 
doby  králů  rod.  JageUonského« ;  s  mnohými  reprodukcemi. 

•)  Ze  zajímavých  odkazů  jest  r.  1482  jeden  v  arch.  pražs.,  č.  2119.  V.  I. 
Odkazujef  jakýsi  solař  10  kop  mís.  na  »speciái<  do  Týna,  jakož  ranná  rošt 
zpívá  se  na  každý  den  od  literátů  a  nedostatek  v  knihách  k  tomu  potřebDÝcfa 
mají.  R.  1514  Jana  strunafova  odkazuje  na  žaltář  k  sv.  Petru  na  Novém  měst^ 
6  kop;  Arch.  pražs.,  č.  2095.  G.  7.  V  Litomyšli  EliáS  Votava,  soukenník,  r.  1495 
poroučí  6  kop  literátům  na  knihy.  Arch.  litomy^.,  č.  118.  15.  Pěkné  bible  h^) 
i  v  soukromých  nikách ;  (pfípomínáme  kSaft  Bohuslava  z  Němčic,  méStana  No- 
vého města,  jenž  r.  I.'>d3  MikuláSi  z  Práchňan  na  Horách  oddal  biblí  >ieskú< 
pěkně  malovánu,  aby  měl  památku.  Arch.  pražs.  2095.  D.  12. 

•)  Arch.  Pam.  m.,  254. 


ígitizedbyV^OOgle 


Miniatury  791 

snahou  realistni  souvisí  druhý  rázovitý  moment,  že  pozadí  obrázků 
—  dosavadní  jednotvární  plocha  —  ustupuje  krajinomalbě  a  sku- 
tečné lokalitě. 

Za  třetí  jest  vážiti,  kterak  a  pokud  čeští  umělci  užívali  cizích 
rytin,  kterak  byli  originálnými.  Za  zvláštní  všimnutí  také  stojí,  že 
duch  husitský  jeví  se  v  kancionálech  nejsilněji  teprve  ku  konci 
doby,  a  naposled  i  to  se  musí  konstatovati,  že  českých  kancionálů 
nad  latinské  přibývá  právě  dobou  jagell9nskou,  vzniklaf  česká  snaha 
stran  kostelních  knih  dříve,  nežli  ujednání  stavů  na  sjezde  praž- 
ském r.  1524,  chtéjící  tomu,  aby  služby  boží  konaly  se  „v  jazyce 
rozmnném". 

Práce  illuminatorů  českých  doby  jagellonské  rozdělují  se  (dle 
Chytila)  v  několik  skupin,  po  stránce  umělecké  význačných.  Ale 
skupiny  jsou  mezi  sebou  víc  či  méně  příbuzný,  a  není  v  nich,  jak 
po  sobě  v  čase  následují,  vzestup  rozvojový  ve  všem  patrný,  vždy 
zase  opětují  se  v  nich  starší,  prostější  íormy. 

V  prvé  skupině  jsou  repraesentačními  pracemi  graduál  kou- 
řimský (1470),  antifonář  hradecký  (r.  1470),  zhotovené  Janem 
Mikusem,  antifonář  kutnohorský  (1471),  malovaný  Val.  Nohem, 
l)ibli  dlouhovesská  (1475)  od  Václava  na  Meduláně,  pemštejnská 
(1471),  missál  z  r.  1486  od  J.  Humpolce  a  ještě  několik  jiných  děl, 
jichž  auktor  nepovědom.  Sem  náleží  zajisté  také  breviář  kapitulní 
z  r.  1470  a  práce  Skřítkova  „Glossa  super  decretum"  v  kapitolní 
knihovně.*)  Jistá  prostota  v  líčení  jest  všem  těm  pracím  společná. 
V  práci  Mikušově  již  vliv  nizozemský,  již  je  realističtější  v  kom- 
ponování scény,  maluje  scénu  v  krajině,  v  pokoji  s  nábytkem  a 
s  podrobnostmi  ze  života.*)  Kolorit  má  mdlý.*) 

O  něco  později  než  u  nás  přestává  monotónní  draperie  na 
obrázcích  také  v  Polště,  a  mistři  tamnější  cizím  vlivem  vedou  si 
jako  čeští.*)  Noh  maluje  stkvěleji,  pásky  s  nápisy  a  vysvětlivkami, 
kteréž  jsou  tehdáž  všude  v  rukopisech  oblíbeny,  umí  skládati  s  ne- 
obyčejnou dovedností;  mimo  to  jest  Noh  originálním  krasopiscem; 
veliká  písmena  okrouhlá  i  hranatá,  tvarů  nejpodivnějších,  mohl 
sobe  vymysliti  jenom  umělec  fantasií  bohatý.*) 


')  Soupis,  Praha.  II.,  245.  185.  >Skrzicziek<  podepsán. 

*)  Chytil.  Vývoj.  7. 

*)  Ccchner.  Soupis.  XIX.  Hradec.  82. 

*)  Rocznik  Krakow.  VL,  212. 

•)  Chytil.  Vývoj.  10. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


792  Kniha  III.  11.  Práce  umělecké. 

Jinou  skupinu  tvofi  práce  illuminatora  Matouše,  kancionál 
lobkovický,  kancionál  od  Smíška  z  Vrchovišf  objednaný  (r.  1490 
až  1493)  graduál  horský,  dále  se  sem  hodí  brevíř  Jifiho  z  Minstr- 
berku  (r.  1487),  brevíř  Hájka  ze  Sedlčan  (1488),  plzeňský  a  sedl- 
čanský  zpěvník  (1491)  a  jiné  knihy  umělecky  podřízenější.*) 

Kolorit  této  skupiny  je  svítivější,  krajiny  mají  širší  obzory  nežli 
v  skupině  předchozí.  Celek  je  nádhernější,  iniciály  pestřejší,  fantasie 
bujnější.  Malíř  Matouš  jeví  se  býti  nad  jiné  původnější.  On  zná  5ic 
rytiny  cizí,  zvláště  Schongauerovy,  ale  reprodukuje  takové  pomůcky 
volně  a  svým    způsobem.     V  tom  tkví  originálnost    jeho    a    všech 
našich  umělců,  af  užívali  rytin  Schongauerových   neb   Meckeneno-  ! 
vých  nebo  rytin  Václava  z  Olomouce,  jenž  kopíroval  Schongauera. 
že  při  reprodukci  šli  svou  individuální  cestou.*)  Černý  obrázek  rytý 
dal  jim  popud,  kresbu  jeho  již  měnili,  a  vkus  i  barvy,  jimiž  svou  , 
práci  vypravili,  byly  dokonce  jejich.    Ostatně  při  rozdílném  pojmu  | 
originality  tehdejší  a  naší  dobyslušno  na  mysli  míti,  že  dřevorytci  i 
k  svým  rytinám,  jež  byly  malířům  vzorem,  brávali,  kde  co  se  jim 
hodilo,    upravovali    starší  typy   a  tradice,    přidávali    novější,    brali 
doma  i  v  cizině.  1  Albrecht  Důrer,    tvůrce  slohu   německého,   ueil  | 
se  na  obrazech  italských.')     Af  tedy  náš  iUuminator  Matoaš  před  | 
sebou  tu  a  tam  měl  rytinu   cizí,    vždy  se  musí  jemu    přičítati,    co 
z  ní  utvořil  a  kolik  nad  ní  a  vedle  ní  měl  fantasie.    Kolík  v  jeho 
Smíškovském   kancionále  věcí,   k  nimž   nebylo   rytiny!  Je  tu  Hus 
v  ornáte,  havíři,  svatí  nejrozmanitější,  andělé,  proroci,  čerti,  peklo, 
pěvci,  žoldnéři,  žebráci,  rozličné  skupiny,    genry,   i  originální  sku- 
pina lebek,  mnoho  ze  současného  života  a  lecco  s  humorem.  Hu- 
sitské smýšlení  s  příchutí  hněvu  národnostního  obráží  se  v  nápise 
na  korouhvi  sv.  Václava:  Na  Němce,  na  zrádce  boží.*) 

Po  stránce  slohové,  která  jest  arci  gotická,  slušno  oznámiti 
první  motivy  renesanční  v  Smíškovském  nádherném  kancionále; 
i  v  jiných  dílech  této  skupiny.  Podobný  životným  ruchem,  figurami, 
genry,  humorem*)  jest  horský  kancionál.     Těla   malovaných   figur 

')  Snad  hodí  se  sem  i  české  modlitby  (v  knih.  kapitulní)  z  r.  1621,  zdo- 
bené bodláky  a  luskami  v  malebných  rozvilinái*h,  při  nichž  i  kefe  růžové,  lesní 
muži,  ptáci,  opice  a  jiná  havéf  za  náméf  se  malířovi  hodily.  Soupis,  Praha. 
II.,  ?.  149. 

")  Chytil,  Vývoj.  12. 

')  Lotzow,  Gesch,  des  Eupferstich.  90. 

*)  Z  nejzajímavějších  jest  obrázek,  na  némž  tři  mrtví  vedou  tři  tivé. 

*)  Na  př.  pes  tahá  smrt  za  plášť. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Miniatury.  798 

7  pracích  uvedených  nejsou  již  hranaté  gotická,  ale  okrouhlejší, 
zavalitější,  řasy  šatů,  do  nichž  vždy  kladli  nejvíc  realistiky,  proti 
starším  formám  jeví  se  byli  jednoduššími.  Co  nejvíce  novotou  svou 
bije  v  oči,  jest  v  těch  pracích  ornamentika,  zvláště  na  okrajích 
knihy.  Vznikl  totiž  malebnější,  širší,  nádhernější  tvar  ornamentu 
rozvlněného  a  vyplněného  kadeřavými  listy  špičatými  neb  okrou- 
hlými, ratolestmi  a  květy  takové  povahy,  jakoby  Rejskova  deko- 
race bujná  byla  se  přestěhovala  v  kancionály.  V  dekoru  panuje 
bodlák,  často  réva,  lusky,  v  té  floře  pohybují  se  moli,  motýli, 
mouchy,  housenka  ožírá  list,  vše  jako  živé  v  přirozené  nahodilosti 
a  v  realistickém  neladů.  *) 

V  jiné  skupině  prací  zahrnuty  jsou  kancionály:  mladoboleslav- 
ský, udělaný  (cca  1500)  od  Janíčka  Zmilelého  z  Písku,  velký  latinský 
kancionál  hradecký  z  r.  1505,  jejž  Chytil  připisuje  témuž  Janíčkovi 
Píseckému,')  a  kancionál  chrudimský.*)  Ty  práce  vynikají  svěží 
kresbou,  Janíčkovi  obzvláště  daří  se  buclatí  andělíčkové  a  vůbec 
mladé  tváře.  Figury  jiné  jsou  zhusta  kresleny  nepřirozeně.  K  nej- 
krásnějším kusům  českého  malířství  příslušejí  jeho  večeře  Páně  a 
Madonna  v  kancionále  hradeckém.  V  dekorativní  části  vyskytují  se 
také  nové  motivy,  jsou  tu  jahody,  fialy,  podle  přírody  kreslené  a 
malované,  bodlák,  květina  neobyčejně  dekorativná,  drží  podle  jiných 
rozmanitých  květů  svoji  vládu.  Umělci  této  skupiny  měli  v  rukou 
Schongauerovy  rytiny,  znali  Meckenena  a  jiné  vzory,  ale  v  drob- 
nostech jsou  vždy  svoji. 

Jiný  druh  umělecký  zastoupen  v  kancionálech  německobrod- 
ském  (r.  1506),*)  plzeóském  (1525),  lounském  (1530),  kteréž  po- 
cházejí od  illuminátora  Pavla  Mělnického,  a  v  kancionále  lobko- 
vickém, velikém,  jehož  tvůrce  nepovědom.  V  těch  prácech  jeví  se 
větší  komposiční  talent  než  v  předešlých;  z  nejdospělejších  prací 
českých  je  tou  příčinou  kancionál  lobkovický,  jehož  skupiny  mají 
dramatickou  vervu.  Také  jest  v  něm  patrná  snaha  po  správnější 
perspektivě.     U  Pavla   Mělnického   jsou    nová    pojetí   v    některých 


')  Charakteristika  die  Chytila,  jenž  tento  nový  způsob  konstatuje  poprvé 
v  bre^íři  knížete  Jiřího  Minslrberského  r.  1487.  Vývoj.  19.  20. 

•)  Vývoj.  29. 

')  Do  této  skupiny  Ue  tuSím  podle  některých  obrázků  zařaditi  i  žaltář, 
mistrem  Jakubem  Prachatickým  malovaný  kolem  r.  1500,  dvojdílnou  biblí  svato- 
vítskou z  téže  doby,  o  tom  všem  v  Soupise  IL,  Praha,  146. 

♦)  O  ném  zevrub.  v  Arch.  Pam.  III,  188.  Soiař. 


obrazech;  boha  Otce  bére  apokalypticky  t  duhové  záři   a   s  tváři 
modravou  jakoby  nadpozemskou.  Mistr  Pavel  snaží  se  člověka  vý- 
razem charakterisovati,  v  čemž  patrný  pokrok  proti  Janíčkovi,  kterf 
staršího  člověka  dobře   malovati  neuměl.     Narozem'  Páně   a    &(¥ 
homo,  jak  je  namaloval  mistr  Pavel,  upomíná  na  Dúrera;  byla  Ij 
to  první   stopa    německého  vzoru.     Při  narozem'    Páně    u    Dúrera 
i  mistra  Pavla  má  sv.  Josef  lucerničku  —  tento  realistický  motirek 
zvlášf  padá  v  oči.')  Vlivy  nizozemské  v  kresbě  a  v  podrobnoslech 
neutuchají.  Jim  a  přirozenému  vkusu  českých  malířů  přičísli  lze,  že 
řasy  na  šatech  malují  se  pořád  přirozeně  a  měkce   proti  způsobu 
německému,  jenž  je  ostrý  a  tvrdý  a  tuze  stylisovaný. 

Pátou  skupinu  tvoří  práce    mnichů  Františkánských,    kteří  do 
českého  malířstva    uvedli    patrona  svého    sv.    Františka    z  Assisi: 
k  nim  druží  se  práce  Jakuba  Olomouckého  a  Jiljího  Ratibořského. 
Moravana  a  Slezana,    kteří   pro  mecenáta  Ladislava  Šternberského 
na  Bechyni  pořizovali   krásné   knihy.     Jsou    to    graduál    dvojdílný 
z  r.  1499   a  1500,    práce    Jakubova;    evangeliář  z  r.  1606,    práce 
Ratibořského,  Život  sv.  Františka,  jejž  znalec  připisuje  témuž  RaU- 
horskému;*)    těm  dílům  příbuzná  jest  kniha   „Životy   sv.  Otců  na 
poušti"  (z  r.  1616)  od  malíře  neznámého;  z  Františkánských  kan- 
cionálů   pražských    zašantročených   zachovaly  se   nepatrné   zbytky 
(z  r.  1496,  1499) 'v  norimberském  museum  germánském.*)  V  lěch 
prácech  barvy  jsou  zářivé,  teplé,  jako  v  českých  dílech  zvyk,  orna- 
ment s  ptáky  a  s  jinou   zvěří    vidí   se   býti  poněkud  středmějšim. 
ornament  moravského  mistra  uznává  se  za  méně  plastický.  Bohatost 
forem  největší,  tvořivost  fantasie  nejživější  jeví  se  nad  obyčejncu 
míru  v  krásných  knihách  o  Životě  Františkově  a  o  Životě  sv.  Olcú 
na  poušti.  Arci  legenda  a  životopisy  nutily  malíře,    aby  vynalézal. 
Podle  nizozemských  již  obyčejných   vlivů  znáti  jest  v  těch  pracích 
víc  než  v  jiných  působení  vlaské.     Vlaské    formy   renesanční  jíou 
patmy  v  orámování  a  v  jednotlivostech  nábytkových.*) 


•)  O  kane.  lounsk.  Matéjka.  Soupis,  Louny.  II.,  44.  Do  Polska  dostaJo  ? 
v  koncích  XV.  století  německých  vlivů  uměleckých  víc  než  k  nám,  a  to  přimoa 
imigrací  německých  mistrů.  Bratr  Albrechta  Dorera,  HanuS,  byl  a  umřel  v  Krt- 
kově (1638).  Rocznik  krakow.  VI.,  213 

■)  Chytil.  Vývoj.  44.  O  Jakub,  z  Olom.  v  Pam,  Arch.  VI.,  284. 


XT_1 !•      •_     ± T» l_JL     _      m 121        fTJI — ^:        A-i 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Mimo  všecky  skupiny  osaméle  stojí  veliký  zpěvník  litoměřický 
slohem  svým  mněleckým.  Vznikl  r.  1512  nákladem  hlavně  Václava 
Řepnice,  měšťana  předního  v  Litoměřicích.  Ten  kancionál  je  nábo- 
ženským rázem  svým  nejhorlivěji  husitský.  Do  iniciál  vpraveny  jsou 
dosti  veliké  scény,  jiné  podřízenější  jsou  vsunuty  do  dekorace  roz- 
vilin,  ale  poprvé  se  tu  vyskytuje  způsob,  v  pozdějších  pracích  pak 
už  obvyklý,  že  důležité  scény  zaujímají  celé  dolejší  okrajky  (upá- 
lení Husovo),  ba  i  celý  list,  jako  jest  na  příklad  obraz,  představu- 
jící mistra  Jana  Husi  před  koncilem.  Mimo  obvyklé  typy  obrazové 
jsou  v  tom  znamenitém  zpěvníku  obrazy  originálního  pojetí  a  sklá- 
dání, obrazy  i  dramatické  síly.  Znalec  velebě  tvořivost  neznámého 
illuminatora ^)  uvádí  za  doklad  obraz  upálení  Husova;  tu  z  pla- 
menu a  kouře  vyvíjí  se  beze  vší  násilnosti  oblak,  v  něm  trůní  Bůh 
s  anděly,  k  nimž  vznáší  se  umučený  český  kazatel  betlémský. 
Umělec  jeví  snahu  po  perspektivě,  kreslí  lecco  dle  přírody  a  sku- 
tečnosti, naturalism  jeho  však  i  zabíhá  (na  př.  u  večeře  Páně  jeden 
smrká).  V  orámování  je  vliv  italský,  andělíčkové  v  něm  jsou  již 
dočista  renesanční. 

Tolik  o  miniaturách,  jež  jsou  a  zůstanou  české  práce  chloubou. 
Dlužno  ještě  oznámiti,  že  práce  illuminatorská  dotýkala  se  zhusta 
i  dřevorytu  i  rytin  kovových  (malovali  karty),*;  a  také  nejedná 
tíštóná  kniha  měla  iniciály  a  okrajky  malířsky  zdobené. 

Kterak  placen  byl  malíř  za  drobnomalbu,  o  tom  řídko  psáno. 
Královéhradecký  měšťan  Franuš  dal  r.  1505  za  kancionál  55  kop 
grošů:  r.  1426  byl  dán  „omeliář"  sv.  Remigia  a  Řehoře  s  knihou 
3v.  Tomáše  z  Akvinie  za  dluh  sedmi  kop ;  r.  1502  konšelé  na  Hrad- 
čanech koupili  s  bratřími  sv.  Benedikta  graduál  za  4  kopy  a  20 
jrošů  míš.,  právě  tolik  stál  tehdáž  vůl.^)  V  městě.  Stříbře  stálo 
r.  1622  čtyři  loty  cinobře  a  dva  loty  mineum  pět  grošů.*)  Polský 
řrál  Zikmund  zaplatil  r.  1501  písaři,  jenž  psal  modlitební  knížku 
libellum  oracionale),  půl  zlatého  (dukátu),  mnichu  illuminatorovi 
jedm  zlatých  a  knihaři  za  vazbu  I  zlatý.  *)     Je  patrno,   kdyby  to 

«)  Chytil,  Vývoj.  6J  a  násl 

*}  Kartu  Českých  z  XV.  zatím  nikde  nenalezeno.  Na  německých  kartách 
ÍY.  věku  malována  zvířata  i  báječná,  figury,  růže  a  j.  věci ;  cifra  žádná,  byl  na 
tich  jen  rozličný  počet  věcí  a  zvířat.  Lehrs.  Die  áltest.  deutsch.  SpieJkart. 

•)  Arch.  pražs,  č.  2099.  187.  Kn.  hradčans.  č.  72.  44.  Cena  vola  v  téže 
:nize  84. 

*)  Knih.  stHb.  v  mus.  plzeft.  č.  182.  168. 

*)  Paviúskiego  Mlode  lata  Zygmunta  Starego.  250. 


796  Kniha  UI.  11.  Práce  umélecké. 

byla  i  knížka  malá,  že  královská  odména  písaři  a  malíři  byla  došli 
skrovná.  Vydal-li  Franuš  ze  svého  měšce  na  kostelní  knihu  55  kop. 
je  to  peníz  značný,  maloval-li  však  za  to  Janíček  Zmilelý  s  tova- 
ryši na  jediném  kancionále  dvě,  tři  léta,  nevzal  odměny  nad  niiru 
valné.  V  dílně  illuminatorově  nalézáme  tabulky,  barvy,  „kuinšly 
(předlohy)  a  formy.  ^) 

Kostelních  obrazů  tabulových,  na  dřevě  i  na  plátně  ma- 
lovaných, bylo  v  tomto  období  pořizováno  asi  velmi  značně.  Svédííf 
tomu  mnohé  odkazy  měšťanské,  aby  do  chrámu  pořídila  se  oltářni 
archa,  na  níž  byly  obrazy,*)  a  také  někteří  lidé  oddávali  kostelŮLi 
obrazy  hotové,  v  jichž  držení  byli.  Takž  na  příklad  r.  1449  kněi 
Havel  z  Chlumce  odkazuje  k  sv.  Duchu  v  Praze  „tabuli",  na  nit 
umučení  sv.  Apoloně  jest  namalováno.^) 

Bohužel  z  oněch  mnohých  arch  a  obrazů  oltářních  zbylo  nám 
málo,  tak  málo,  že  není  snadno  ani  dobře  možno  shrnovali  je 
v  umělecké  skupiny,  jak  to  bylo  při  malbách  drobných.  Na  obra- 
zech, jež  zachovaly  se,  vidíme  líčení  prosté,  obyčejně  jen  jedinou 
figuru  vážně  stojící,  a  když  malíři  uloženo  malovati  scénu,  zhostil 
se  úlohy  skupinou  o  málu  figurách,  jak  toho  doklad  Smrt  Panny 
Marie  na  zbytku  týnské  archy,  pocházející  z  druhé  půlky  XV,  věku.*) 
Té  bohatosti  a  rozmanitosti  figur  a  motivů,  jako  shledali  jsme 
v  miniaturách,  na  obrazech  tabulových  není,  což  ostatně  přirozeno: 
na  oltáři  všecko  musí  býti  vážné  a  vznešené,  proti  čemuž  minia- 
tury jsou  intimnější,  živější  a,  chcete-li,  tu  a  tam  i  rozpustilejší.  Na 
oltáři  klid.  Jednotlivé  figury,  zvláště  našich  patronů  českých,  jsou 
malovány  dle  staré  tradice,  jen  speciálný  kostým  se  nněnívá  dle 
doby,  takže  na  příklad  sv.  Václava  rytířský  úbor  z  polovice  XV. 
stol.  jest  jiný  nežli  z  konce  téhož  věku,  jinače  stojí  stejně  klidné 
v  každý  čas.  Ačkoli  malíř  obyčejně  maluje  tváře  po  paměti,  někdy 
se  mu  hlavy  dobře  vydaří,  jakož  toho  příklad  na  trojdílném  obraze 


*)  Arch.  pražB ,  č.  2142,  P.  8.  Dle  kSafu  iilum   Pavla  z  r.  1S32. 

')  V  pražských  knihách  jsou  odkazy  na  archy  kostelní  již  od  doby  TáieCne. 
Na  příklad  na  oltář  k  sv.  Petru  odkazuje  kdosi  již  r.  1432.  Arch.  praž..  2085. 
A.  15.  Za  Jiřího  a  Vladislava  je  odkazů  arci  víc.  Na  archu  k  sv.  Jiljí  je  odkax 
r.  1458  (č.  2119.  K.  2.),  na  archu  do  Týna  r.  1451  (6.  2119.  D.  5.),  k  sv.  Mar- 
tinu r.  1459  (tamž;  K.  7.),  k  sv.  Michalu  r.  1463  (2094.  D.  19.),  k  sv.  Jindtícha 
r.  1470  (2094.  E.  9 ),  k  sv.  Štépánu  na  rybníčku  r.  1474  (tamž.  E.  45.):  k  sv. 
Vojtěchu  v  Podskalí  r.  1483  (tamž.  H    15.)  atd. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  2119.  B.  10. 

*)  Byl  r.  1905  na  výstavě  Mariánské  v  Praze.  Je  na  Strahově. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obrazy  tabulové.  797 

tabulovém  v  Hradci  Králové,  představujícím  rodinu  Páné,  jesličky, 
narození,  tři  krále.  Jen  anatomie  těl  jest  na  první  mžik  nepo- 
dařená. ') 

Od  polovice  XV.  věku  vcházejí  též  do  českého  malířství  tabu- 
lového vlivy  nizozemské;  prostředníkem  tu  byly  jako  při  drobném 
malířství  rytiny,  jež  rozběhly  se  světem.  Malování  stává  se  ihned 
realističtějším,  pozadí  obrazů  začíná  býti  vyplóováno  místo  jednotvárné 
draperie  nebo  prázdné  plochy  krajinou  či  jinou  skutečností  životnou. 
Z  nejprvnějších  toho  způsobu  obrazů  jest  narození  Páně,  chované 
na  Hluboké.*)  Přes  to  však  zlatá  či  jiná  kobercová  jednotvárná 
půda  vzorkovaná  drží  se  napořád,  jakož  o  tom  svědčí  v  Rudolfinu 
pražském  na  skládacím  oltáři  tabule  o  smrti  P.  Marie,  nebo  tabu- 
lový obraz  ze  středu  archy  zavírací  v  Chudenicích,  pocházející 
z  r.  1505.  Je  na  něm  malována  Madonna  s  Janem  Křtitelem  a 
Evangelistou  a  pozadí  obrazu  je  koberec  vzorkovaný  granátovým 
jablkem.^  Ba  ještě  r.  1627  na  obrazech  chrudimské  archy  pozadí 
malováno  tak.*} 

V  druhé  půli  XV.  věku  již  také  patrná  snaha  individualisovati 
tváře  lidské;  podařený  duševní  výraz  na  tvářích  viděti  na  příklad 
na  dolejších  figurách  plátěného  obrazu  ukřižování  Páně,  složeného 
v  archive  třeboňském.  Maloval  ho  jakýsi  mistr  Jan  (f  1488).  *) 
S  pilností  znamenitě  pracovány  jsou  hlavy  na  královéhradeckém 
křídlovém  obraze  rodiny  Páně  z  r.  1494.  Na  odpor  tomu  těla  dětí 
jsou  skreslena.  ®)  Okolí  světců  představovaných  plní  se  drobnostmi 
ze  života  skutečného.  Zříme  to  na  tabulích  křižovnických  (z  konce 
XV.  věku),  jejichž  látka  vzata  z  dějin  řádu  špitálských  rytířů.  Při 
choré  světici  neschází  na  obraze  k  realistickému  líčení  ani  bačkora 
ženská.  Arci  při  všem  realismu  zůstává  malování  na  tabulových 
obrazech  cudné,  vyskytují  se  i  andělé  docela  oblečení,  jakž  to  vi- 
díme na  obraze  Madonny  v  Sepekově.') 

*)  Cechner,  Soupis,  Hradec.  XÍX.,  42.  Tabulový  obraz  tento  je  po  aadem 
iouda  asi  z  polovice  XV.  veku. 

*)  O  ném  Soupis  VIII.  Budějovicko.  73. 

•)  Viz  o  tom  v  Soupise  klatovsk.  VI.  Vaněk,  HostaS,  Borovský.  28. 

*)  Obrazy  v  tamějd.  museum  i  v  kostele.  Soupis,  XI.  Chrudim,  Chytil,  52. 

•)  Soupis.  X.  Třeboň.  88. 

•)  Obraz  (při  němž  zvláátě  zfyímavo  jest  narození  Páně  —  jesle  s  pozadím 
hradu  -)  chová  se  v  chrámě  sv.  Ducha  v  Hradci.  Výpis  zevrubný  u  KalaSe 
v  Pojedn.  mus.  tamějS.  6.  4.  8. 

')  Soupis  V.  Milevsko.  136.  Podlaha  a  Sittler 


Digitized  by  VjOOQ IC 


L,  aeiauu  oiuzno  uvesu,  ze  vrzem  a  zanyDy  roucn  Dyvaji  na. 
obrazech  měkké  tak,  jak  jsme  je  nalezli  v  miniaturách,  na  šatech 
zhusta  vyškytá  se  jako  látkový  vzorek  goticky  styhsované  jablko 
granátové,  při  andělích  význačnou  stává  se  forma  vysokých  vykro- 
jených křídel,  což  na  někoho  působí  dojmem  vzletu,  ale  na  mne 
dojmem  pěkně  stylisovaných  prkének.  Vzorky  granátové  i  ona  vy- 
soká křídla  andělská  jsou  na  krásné  arše  u  sv.  Kateřiny  v  Chru- 
dimi z  počátku  XVI.  věku.')  Také  to  se  přihází,  že  malíř  sIbtí 
svoje  světce  na  podlahu  šachovanou,  jakž  ukazují  dvě  tabule  (sv. 
Vavřinec  a  dva  jiní  svatí)  na  Zvíkovci  z  konce  XV.  věku,  *)  nebo 
obrazy  sv.  Prokopa  a  Vojtěcha  v  Mokropsech  ze  začátku  XVI.  věku/) 
Kíiyž  to  vidíme  u  starých  nebo  u  historických  malířů  modemi 
doby,  vždy  se  nám  zdá,  že  malíř  neměl  chuti  propracovat  všecko 
okolí  realisticky;  tehdejší  dlaždičky  plastické  daly  by  malíři  roz- 
hodně víc  práce  nežli  prázdná  pole  šachová. 

Kolorit  českých  obrazů  za  celé  století  je  proti  čistým  a  stkvělým 
barvám  doby  předešlé  patrně  tlumený,  ale  teplý.    Teprv  od  konce 
XV.  století  pozorovati  jest  barvy  poněkud  svěžejší,  veselejší,  a  někdy 
i  šťavnatější.  Také  pozorujeme  v  komposici  výjevy  rušnější,  drama- 
ticky živější,  nežli  dosavad  obvyklo.*)    V  tu  dobu  byly  nizozemské 
vhvy  nejsilnější    a  k  nim  již  již  přidružovaly    se    vzory    z  Němec. 
Antverpský  cech  držel  v  sobě    r.    1490  již    212   mistrů,    v  jiných 
městech  bylo  jich  také  drahně;    odtud  v  reprodukcích    a  v  rytech 
vycházel  onen  stil  pozdní  gotiky  malířské,   jenž  choval  v  sobě  po- 
spolu s  italskými   živly  mnoho    realismu,    mnoho    života   pestrého 
rušného  a  druhdy  i  podivínského  a  dle  našich  názorů  často  nehar- 
monického.*) 

Na  některých  našich  obrazech  z  konce  periody,  o  níž  jednáme^ 
jest  patrn  také  vliv  německý,  ale  jen  slabou  měrou.  Německýdk 
typů  v  tvářích,  jež  jsou  obyčejně  dosti  nepůvabny,  nenajdeš  nat 
obraze  českém,  také  nikde   neshledáš    tak   tuhého,    ostrého   vrženi 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Jest  pouze  znáti,  že  Důrerovu  pašii,  jeho  Kunstbuch,  *)  rytiny  Wol- 
^'emutovy,  norimberskou  Schedelovu  kroniku*)  (z  r.  1493)  a  jiné 
véci  toho  rázu  naši  lidé  v  rukou  méli.  Má  se  to  s  originalitou  při 
monumentálním  malířství  jako  bylo  při  miniaturním.  Cizí  vzor  tu 
byl,  naši  ho  znali,  ale  nekopírovali,  užili  z  něho  podle  své  indivi- 
duality, jen  co  se  jim  hodilo.  Jef  některý  obraz  věru  jako  jednotné 
složení,  z  něhož  hledí  předloha,  tradice  staré  s  novým,  a  to  vše 
vedle  osobitého  důvtipu  a  nálady. 

Jakož  dotčeno,  od  konce  XV.  věku  znáti   na  obrazech  našich 
při  svěžejší  barvě  větší  ruch  v  komposici,    hojnější   a   živější    sku- 
piny. Za  doklad  jest  nám  skupina  lidu    na   chrudimské  arše  sklá- 
dací z  r.  1527,  deskový  obraz  v  Mokropsech,   na  němž  při  posteli 
unu'rající  Panny  skupeno  dvanáct  figur  v  živém  pohnutí  (asi  z  roku 
1520),*)  pašijové  obrazy  v  Roudnici  v  probošlském  chrámě,  pochá- 
zející ze  skládacího  oltáře  (z  r.  1522),  pašijové  obrazy  v  Slavětíně, 
kteréžto  obrazy  umučení  Páně  ještě  nejspíš  projevují  vliv  Důrerovy 
pašije.*)  Při  tom  realismus  v  podrobnostech  někde  přímo  bují.  Sv. 
Petr  na  tabulovém  obraze  v  Řešihlavech  nese  klíč  na  rameni  jako 
pušku  a  na  hlavě  i  na  bradě  znáti  jest  každý  vlas,   každý  vous.*) 
Také  sv.  Kateřina  na  obraze  v  Mokropsech  má  propracované  vlasy.  ^) 
V  tom  způsobe  zvláště  němečtí  mistři  až  přemršfovali. 

Na  obrazech  tabulových  v  konec  periody  čím  dál  tím  víc  hlásí 
se  k  životu  renesance.  Dostává  se  jí  našim  malířům  i  cestou  nizo 
zemských  předloh.    Znáti  renesanci  vlaskou   (jako   bylo   v  minia- 
turách) především  a  patrně  na  drobném  nábytku,  nádobách,  svícnech, 
rámech ;  s  vnikající  renesancí  stávají  se  u  nás  i  v  Němcích  kresby 

*)  Viz  o  Dém  a  reprodukce  z  něho  v  V.  svazku  Jahrb.  der  Saminlung.  d. 
Kaiserhaus.  Co  TSecko  nepojal  mistr  do  svéhQ  skizzáře?!  Nakreslil  si,  kterak 
jednoho  dne  r.  1525  vypadalo  nebe.  Je  vSecko  obvčSeno  dlouhými  oblaCnými 
pytlíky. 

O  Ta  kronika  v  Praze  kolportována  r.  1509.  Chytil.  Vývoj.  26. 

■)  Reprodukce  v  Casop.  přát.  slarožitn.  XIL,  18.  Tamž  Harlas  dokázal,  že 
obraz  ten  není  prací  nčmeckou,  nýbrž  domácí,  českou.  (21).  Na  obrazy  upozornil 
prof.  Haudr  v  £asop.  M^ji.  Ač  blízko  Prahy,  přec  byly  jako  zapadlé  a  Maudrem 
nove  objevené. 

*)  Soupis  IV.  Roudnice.  177.  Stédrý,  Method.  XXIV.,  111. 

•)  Soupis  IX.  Rokycany,  Podlaha.  135. 

•)  Reprodukce  v  Čas.  přát.  starož.  XIL,  18.  I  o  tom  a  všech  ostatních 
obrazech  Harlas  dokázal,  že  nejsou  od  Kranacha,  než  od  nepovédomého  mistra 
domácího.  Značka  >G«  není-li  falsum,  hodila  by  se  Gangolfovi. 


na  obrazech  pašijových  v  Roudnici;  také  pražský  malíř  Efeldar. 
Němec,  maloval-li  večeři  Páně  u  sv.  Jakuba  v  Hoře,  držel  se  vasorů 
italských;  aspoĎ  onen  dlouhý  stůl  k  večeři  vzal  z  obrazů  tamějšíd 

Mimo  archy  oltářní  samostatnými    kusy   tabulového   malířsín 
jsou  obrazy  mariánské.  A  tu  lze  stručně  říci,  že  typy  Mateře  božj, 
typy  roztomilé  matky  a  něžné  panenky,  jak  jsme  je  uvedli  v  doi)é 
předešlé  opakují  se  tu  věrně,    tu    volněji  a  se  změnami    za    celou 
periodu.    Na  doklad  uvedena  budiž  z  XV.  věku  Madonna  doudleb- 
ského typu  s  pozadím  granátového  jablka,  chovaná   v   Kamenném 
Újezdě  u  Budějovic;  zdařilý  obraz   typu   vyšebrodského  z  r.  1500 
mají  v  obrazárně  v  Rudolfinum    v  Praze  a  jiný  z  r.  1613  chovají 
kapucíni  v  Roudnici.')  Matka  boží  typu  zlatokorunského  z  téže  asi 
doby  je  v  pokladě  sv.  Víta.  K  těmto*  Madonnám,  jež   drží  dítě  na 
levé  nebo  na  pravé  ruce  a  zobrazeny  jsou  jen  poprsím,  přidružují 
se  v  XV.  věku  počtem  značnějším  Madonny  o   postavě  celé.    Ta- 
kovou Madonnu  na  půl  měsíci  stojící,  obklíčenou  mandorlovou  záři. 
chová  obrazárna  rudolfínská  v  Praze.  Po  stránce  komposiční  snadno 
vysvítá  z  obrazu  myšlenka,  že  malíř  známé  poprsí  Mateře  boží  roz- 
vedl v  celou  postavu,  jen  prodloužil  staročeské  vláčné  draperie  do 
konce  těla.*) 

V  malířství  tabulovém  této  periody  jest  zaznamenati,  že  množí 
se  desky  s  podobiznami.  Postavy  rozmanitých  donátorů,  malovaných 
na  obrazech  posvátných,   isou  podobizny  skutečné;   z  nejznameni- 
tějších  takových    příležitostných    podobizen*)   jest    v  Kutné    Hoře 
v  kapli  Dvora    vlaského   r.    1497    obraz   krále   Vladislava  s  minc- 
mistrem tehdejším.  Ale  do  zámků  šlechtických  touž  dobou  již  po- 1 
řizovány  byly  podobizny  jakožto  obrazy  samostatné.    Z  nejstaršicli  | 
povědomý  jsou  Kolovratovské,  jež  kladou  se  v  počátek  XVL  věku. 
Podobizny  z  periody  předešlé:    tvář   císaře  Karla    a   tři  tváři  téch 
paniců,  „kteří  na  svůj  náklad   dali   stavět  kostel  na  zámku   Praž-  \ 
ském",  nabídnuly  od  illuminatora  Pavla  r.  1632  kanovníkům  za  tři     i 
kopy  grošů  míš. 

O  tehdejších  cenách,  za  které  mistři  malovali  deskové  obrazy 
nevíme  skoro  nic.  R.  1522  malován  pro  krále  Ludvíka   obraz  n^ 


*)  Chválí  se  pěkná  draperie  na  tom  obraze.  Soupis,  Roudnice  IV.,  182. 
•)  Mádl,  Příloha  Nár.  List.  11.  září  1904. 
•)  Arch.  pražs..  C.  2142.  P.  8. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Fresko.  801 

jaký  za  30  kop;*)  archa  u  sv.  Jakuba  v  Hoře  stála  r.  1515  350  kop 
Řeských  (ale  celá  i  s  řezbou!);*)  archa  rakovnická  r.  1496  placena 
150  kopami. ') 

Malba  na  kostelní  stěně,  obrazy  hotovené  dle  přichystaných 
oákresů  na  vlhké  maltě  (al  fresco),  byly  v  této  periodě  stejně  oblí- 
beny jako  v  předešlé ;  i  malé  kostelíky  vesnické  těšily  se  takové 
řdobě.*)  Z  některých  zpráv  jde,  že  zvláště  kostelní  kůr  býval  po- 
malován všecek,  a  že  „pašije"  neb  umučení  Páně  býval  nejvděč- 
lější  k  tomu  námět.*)  Ale  do  našich  dnů  z  těch  maleb  nezbylo 
mnoho.  Jest  skoro  jako  posměšek,  zůstal-li  v  chrámě  sv.  Ducha 
ř  Hradci  Králové  na  zdi  pouze  podpis  „Laurentius  pictor",  a  malby 
které  mistr  zhotovil  za  Jiřího  krále,  pryč.  •)  V  XV.  věku  vznikla 
myšlenka  freskem  zdobiti  i  hrob  při  kostelní  zdi.  Novoměstský  pasíř 
Lekeš  r.  1446  poručil,  aby  pod  „přístřeším",  kde  bude  tělo  jeho 
a  sv.  Jindřicha  ležeti,  namalovány  byly  boží  muky  a  sv.  Václav.'') 

Z  maleb,  pokud  kde  zachovány,  jest  patrno,  že  mistři  praco- 
vali tradicí,  formou  i  technikou  starodávnou,  že  působily  v  jich 
komposici  na  mnoze  miniatury,  a  že  od  polovice  století  XV.  plat- 
nými stávaly  se  i  na  zdech  chrámových  nizozemské  vlivy  stejně, 
iako  v  předešlých  oborech  umění  malířského. 

Z  památnějších  zbytků  freskových  uvedeny  buďtež  z  konce 
XV.  veku  obrazy  v  kostele  slánském  na  klenbě  v  presbytáři.  Jsou 
na  nich  andělé  o  křídlech  oné  vysoké  a  význačné  formy,  jakož 
jsme  je  shledali  na  arše  v  Chrudimi,  je  tu  malován  Kristus,  apo- 
štolově. Všecko  velmi  dovedné.  ®)    Nad  jiné  zajímavý  jsou    malby 


')  Jahrbuch  der  Sammlung.  des  alJ.  Kaiserhaus.  lil.,  67. 

•)  Daftický-Rezek,  Paméti  L,  120. 

•)  Emler,  Paměti  rakov.  10. 

*)  Takž  jeSté  na  konci  periody  r.  1528  hradecký  malif  Jakub  Louka  ma- 
lofai  T  kostele'  na  Orebu  u  TfebechoTic.  Kostel  zbořen.  Soupis,  Hrad.  Král.  XIX. 
Cechner. 

*)  V  pražských  knihách  jsou  odkazy  na  taková  malování  hned  od  polovice 
XV.  Teku.  Na  př.  r.  1463  vdova  po  zámečníkovi  na  Nov.  mésté  odkazuje  k  sv. 
Michalu  do  Opatovic  peníze  >na  malování  kostela  v  kůru«  (6.  201^6.  S.  4.); 
f.  1463  k  sv.  Petru  na  Pofíó  odkaz  >k  dokonání  malované  paSie  neb  umu6ení 
teot  (2094.  D.  17). 

*)  Kalas,  Kostel  sv.  Ducha.   Pojed,  musea   v  Hradci    6.    Cechner,  Soupis 

nx,  41. 

')  Arch.  pražs.,  «.  2096.  L.  2. 

')  Vele,  Slaný,  Soupis  XX.  na  str.  286  má  reprodukci. 

Wioter.  m\mj  řemesla  a  obchodu  t  Čechách  t  XIV.  a  ZY.  T<ka.  51 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Smíškovské  kaple  v  chrámě  sv.  Barbory.  Zvlášt  podařený  je  obra^ 
ukřižování,  Sábské  královny,  Sibyllin.  Vliv  nizozemských  předloi 
patrný.  V  témž  chrámě  nástropní  malby  v  ochoze  podobají  se  co 
do  figur  a  úborů  malbám  v  kancionále  illuminatora  Matouše.  *)  Ké- 
kolik  znamenitých  freskových  maleb  zachovalo  se  na  zámcích  českých: 
připomínáme  freska  na  zámku  blatenském,  turnaj  malovaný  v  hradě 
píseckém  (z  r.  1479),  obrazy  Madonny  a  světců  některých  s  rodinou 
donátorovou  v  kostele  sv.  Jana  v  Hradci  Jindřichově,  některá  freska 
kulturně  historického  významu,  zvláště  obraz  soudu  zemského 
(počat.  XVI  věku)  v  zámku  jindřichohradeckém,*)  tanec  na  Zví- 
kově,  jejž  malíř  komponoval  dle  německých  vzorů  (znal  tanec 
německého  mistra  Wolgemuta  z  r,  1493  a  tanec  v  Schedelové  kro- 
nice), arci  že  si  tanec  na  zdi  zvíkovské  upravil  dle  svého.  *) 

Zmíněno  budiž  na  konec,  že  v  osamělém  pošumavském  chrá- 
mečku  ve  Vzdunech  zachoval  se  z  doby  vladislavské  strop  patro- 
novaný.  Na  šedé  půdě  jsou  rozmanité  zdoby,  orlice,  hvězdy,  lilie, 
listoví.*)  Kterak  malíři  XV.  věku  malovali  prkenné  tabulové  stropy, 
toho  vzácný  příklad  je  v  zasedací  síni  staroměstské  radnice. 

MaUřské  umění  krášlilo  také  vojenské  štíty.  Vznikly  v  XV.  věku 
veliké  pavézy,  jichž  forma  v  husitské  válce  ustálila  v  českou  formu, 
skoro  obdélníkovou.  Musila  pavéza  chrániti  muže  a  nesměla  hf\ 
těžkou.*)  Štítaři  robili  je  z  prkének  bez  železné  kostry,  potahovali 
je  kozí,  plátnem.  Husitské  pavézy  byly  malovány  na  křídovém  pod- 
kladě temperovými  barvami,  štítařský  malíř  byl  jako  illuminalor. 
K  obrazům,  k  znakům  připojovány  nápisy.  Na  pavéze  kutnohorské 
v  Českém  museum  jest  i  píseň  k  sv.  Václavu.  Matúš,  malíř  z  Hradce, 
maloval  Kaňkovským  (u  Kutné  Hory)  na  počátku  XVI.  věku  6  pavéz 
za  půl  sedmé  kopy.®) 

Malíři  nialovaU  také  korouhve,  „deky",  svíce  „pozlacené  a  dře- 
věné",   dříví   jezdecké    (k    turnaji),    tarče,    korteny')   a  jiné  věci. 


O  Chytil,  Vývoj.  15. 

*)  Reprodukce  t  Soupise  XIV.,  66.  V  Sedláčkových  Hradech,  IV. 

•)  Reprodukce  v  Zíbrtové  díle:  Jak  se  v  Cech.  tancov.  67.  Škoda,  íejsou 
freska  tuze  samostatné  opravena  a  do  nich  nové  komponováno. 

*)  Reprodukce  v  Soupise  XII.  SuSice  (HostaS,  Vanék,  Borovský)  175. 

*)  O  pavézách   Matéjka   v  Pam.  Arch.   XX.,  82.     Byly   také  pavézy  maJé 
s  obou  stran  kožované;  takové  staropraždtí  malíři  byli  povinni  odvádéti  méstu. 

•)  Winter,  Déj.  kroje.  268. 

')  Vyčteno  z  privilegia  Ludvíka  krále,  staromést.  malífám  a  sklenářům  da 
ného.  Arch.  rakovn.  Kopiáf  z  r.  1676.  Arch.  praž.,  6.666  a  v  lib.   vetustiss.  22i) 


Digitized  by  VjOOQIC 


Plaslika.  803 

Pražský  doktor  Vít  r.  1525  měl  na  kortené  vymalované  planety  a 
na  jiné  měl  „kalich  s  biskupy".  *) 

Malba  na  skle  v  kostelních  oknech  z  XV.  věku  náleží  k  nej- 
větším vzácnostem,  což  pro  křehký  materiál  nedivno.  V  kostele 
pražského  Karlova  mají  dva  neveliké  obrazy  v  oknech;  jeden  je 
znak  královny  Anny,  druhý  představuje  sv.  Karla  obrněného,  pláštěm 
oděného,  v  obuvi  červené  s  hlavou  trochu  velikou,  V  pozadí  jeví 
se  krajina.  Co  do  technické  stránky  je  v  těch  obrazech  dvojí  sklo, 
jedno,  do  jehož  skloviny  barvy  namíchány,  druhé,  do  něhož  barvy 
vpáleny.  Obrazy  jsou  z  let  1502 — 1506.*)  Malý  pěkný  obrázek 
Adama  a  Evy  z  XV.  věku  měli  na  okně  kostela  rakovnického,  ale 
před  málo  lety  kamenem  zničen. 

Odkazů  na  okna  kostelní  nachází  se  v  pražských  knihách  po- 
Diěmě  dosti  a  v  každý  čas,  ale  nevysvítá,  že  se  míní  okna  malo- 
vaná. R.  1498,  tedy  ještě  za  války,  kdosi  odkazuje  „na  dílo  oken 
sklenných"  u  sv.  Petra;  r.  1448  platí  se  na  okna  u  Štěpána  na 
Novém  městě;  a  zase  v  konec  století  r.  1498  jakýs  Hanuš,  kupec 
z  Budějovic,  poroučí,  aby  do  kostela  Panny  Marie  na  Písku  udě- 
láno bylo  okno  sklenné,  „cokoli  stane." ') 

Malířská  práce  přidružovala  sekdílům  řezbářským.  Řezáč 
řezal  obyčejně  ze  dřeva  lípového,  řidčeji  z  hruškového,*)  a  malíř 
na  podkladě  křídovém  a  někdy  i  plátěném,  dobře  uhlazeném,  ma- 
loval barvami  a  zlatil.  Dřevěné  plastiky  a  řezby  v  kostelech  pře- 
vládaly,*) byly  všude,  a  přes  náboženské  převraty  dost  se  jich  za- 
chovalo. Na  sochách  této  periody  znalci  obdivují  se  přirozenému 
měkkému  rozvržení  roucha;  figury  XV.  století  bývají  někdy  po 
golicku  křivé,  *)   výrazu  jsou  často  naivního,    ačkoli    snaha   indivi- 

r.  1458.  Halíř  pražský  Petr  Slovák  r.  1483  odkázal  do  pěti  kostelů  pražských 
po  dvou  korouhvích,  vétSích,  menších,  barvy  zelené  a  jiné  nejmenov.  Arch.  pr., 
t  2119.  V.  16. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  8.  71. 

•)  Navrátil.  Paméti  kostela  na  Karlově.  23.  Tu  je  reprodukce. 

•)  Arch.  praž.,  ft.  2082.  A.  16;  2096.  N.  6;  2096.  B.  10. 

*)  Na  příklad  svatohorská  Madonna,  z  konce  XV.  stol.  je  z  hruflkov.  dřeva 
neuměle  řezána.  Příbram.  Soupis,  XIII.,  103. 

*)  Malostranský  truhlář  Mikuláš  (t  1530)  odkázal  kostelu  sv.  Tomáše  na 
řpzbu,  kterou  neuměl  ani  pojmenovati.  Prý  aby  udělali  k  oltáři  > nějakou  řezbu 
p^knú,  když  jest  pozdvihání,  aby  mohl  s  zadu  prohlédnouti.*  Arch.  praž.,  ě.  2212. 
H.  15. 

•)  Madonna  bývá  často  nakřivena;  na  netolické  arše  (teď  na  Hluboké) 
Kristus,  sedící  na  trftně,  velmi  je  křiv.  BrániS,  Soupis  VIII.  Budějov.  67. 

61* 


Digitized  by  VjOOQIC 


804  Kniha  lU.  11.  Práce  umělecké. 

dualisovati  podobu  lidskou  je  v  celém  XV.  věku  patrná:  od  polo- 
vice XV.  věku  naturalismus  popadá  řezáky  naše,  kteří  ho  mohli 
dobře  studovati  u  malířů.  Ale  celkem  nelze  plastikám  upírali  jakého^ 
monumentálního  klidu  při  vší  naivnosti  a  naturalismu.  V  práct 
našich  řezáčů  působí  vlivy  nizozemské,  které  od  hrany  století  XV. 
a  XVI.  křižují  se  s  německými;')  touž  dobou  do  omamenliky  go- 
tické vcházejí  živly  renesance  vlaské. 

Zvláště  kostelní  oltáře  (archy)  bývaly  uměleckým  kusem  řez- 
bářským.  Do  jich  dekorace  architektonické  vstavovány  tabulow 
obrazy,  ale  na  jich  místě  zhusta  také  sochy  či  reliéfy  řezané.  Za 
příklad  mistrné  archy  s  řezanými  obrazy  uvedena  budiž  chrudimská 
z  r.  1627.  Stojí  v  děkanském  kostele,  řezby  její  pěkně  provedené 
a  živě  skupené  týkají  se  života  Mateře  boží;  v  prostřed  je  vzeti 
její  na  nfebe,  na  křídlech  oltářních  je  zobrazeno  zvěstování,  naro- 
zení a  navštívení  její  a  tři  králové.  Celkem  15  figur.  GhrudimMi 
mohou  se  chlubiti  ještě  dvěma  jinými,  o  něco  staršími  archami 
práce  pozoruhodné.  I  těch  oltářů  řezby  týkají  se  života  Panny 
Marie.*)  Z  výborných  arch  je  velhartická;  stojí  v  hřbitovnim  ko- 
stele, zdobena  jest  reliéfy  ze  života  Mateře  boží  a  také  obrazy; 
náleží  době  vladislavské.  Řezby  i  malba  vynikají  živostí,  ale  nejsou 
bez  naivnosti.  Velmi  vesele  dojímá,  kterak  židé  diví  se,  když  malý 
Ježíšek  mezi  ně  si  sedl.^)  Skromnějšího  rázu  archy  s  řezbami  fi?ar 
zachovaly  se  leckde  i  na  vsi,^)  ba  tam  v  zákoutích  spíš  přichránily 
si  tyto  umělecké  práce  život  nežli  v  městech  a  v  chrámech  veli- 
kých, kde  je  zničil  kazisvětský  směr  modernisující.  Tak  na  věčnou 
škodu  z  nejznamenitějších  českých  prací  zničena  archa,  kterou  řezai 
r.  1502  mistr  Jakub  do  chrámu  sv.  Barbory  v  Hoře.  V  jejím  pod- 
stavci ve  čtveru  výklencích  byly  sochy  čtyř  církevních  doktorů,  na 
svršku  byl  vyřezán  pokoj,  večeřadlo,    u  jehož   stolu    seděl    Kristus 

*)  V  našem  umění  plastickém  nebyly  vlivy  německé  tak  dávné  a  silné  jako 
v  PolStě.  Vrchol  řezby  v  PolSlé  dosažen  slavným  Vítem  Stwoszem,  rodilým  Sa- 
síkem ze  Sedmihrad;  v  Krakově  pracoval  již  od  r.  1465.  Byl  naturalisiou  v  pozdní 
gotice.  Sokolow^ski,  Studya  do  historyi  rzezby  w  Polsce,  Sprawozdaniá  komis.  <io 
badán.  hist.  sztuki.  VIL,  90.  Rocznik  Erakow.  VL,  165.  Muczkowski. 

•)  Soupis  XI.  Chrudim.  49.  51.  106. 

*)  Popis  v  Soupise  XII.  SuSice,  159. 

*)  Z  lepSích  připomínáme  zavírací  oltář  s  vypuklými  řezbami  Panny  a 
obou  sv.  Janů,  Křtitele  i  Evangelisty,  v  Dlouhé  Lhotě  u  Příbrami.  Soupis  Xlfl- 
54,  Příbram,  Podlaha.  Velmi  dobrá  jest  archa  v  Zelině  s  obrazem  lounsb^ho 
Jana  Vrtilky  z  r.  1626.  Chytil.  Arch.  Pam.  XVL,  557. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


s  apoštoly,  večeře  konána  s  roztomilou  nenučeností,  sv.  Filip  po- 
dával bochník,  Bartoloméj  naléval.  Na  křídlech  té  archy  byly  reliéfy 
čtyř  světic.  V  orámování  byly  dekorem  ratolesti  vinné  s  ptáčky, 
všecko  malebným  rázem  pozdní  gotiky.  *)  Kterak  naturalistické  líčení 
při  večeři  Páně  vypadá,  zříti  jest  dosud  na  reliéfu  v  Zeměchách; 
Jan  sedí  Kristu  na  klíně,  jeden  z  apoštolů  má  v  nice  velikou  ban- 
dasku   a  dělá,  jakoby  připíjel  Jidášovi. ') 

Víc  než  celých  arch  zachovalo  se  trosek  z  nich.  Po  museích  a 
výstavách  dosti  často  shledáváš  se  s  vyřezávanou  skupinou,  před- 
stavující smrt  Panny  Marie  týmž  způsobem,  jako  malovali  malíři. 
Jedna  z  takových  řezeb  znamenitější  jest  dosud  v  kostele  v  Zález- 
licích.  Je  na  ní  13  figur  o  výrazných  tvářích,  jen  Panna  má  tvář 
dětskou.  Apoštolově  skupeni  kolem  ní,  jeden  drží  kropáč,  druhý 
fouká  do  uhlí  v  kaditelnici.  Dobrá  realistická  práce  ze  začátku 
XYI.  věku.^,  Z  jednotlivých  soch  a  sošek  za  zvláštní  zmínku  stojí 
mimo  jiné  Kristus  v  staré  radaí  síni  pražské,  s  tělem  po  goticku 
vyzáblým  a  poněkud  nakrouceným,  ale  mistrně  řezaným.  Zname- 
nitý jest  Kristus,  jejž  r.  1611  vyřezal  v  Hoře  mistr  Jakub,  dílo 
hluboce  procítěné.  Význačně  mnoho  zachovalo  se  soch  mariánských. 
Z  mnohých  uvádíme  výbornou  sošku  na  Švihově  (konec  XV.  věku), 
krásnou  Madonnu  ve  Velharticích,  dva  metry  vysokou,  zlacenou, 
z  konce  XV.  věku  pocházející,  o  něco  mladší  Madonnu  ve  Vrbně 
nad  Lesy,  která  má  mistrně  vržené  a  řezané  záhyby  pláště.*)  A  takž 
bylo  by  ještě  leckterou  sošku  Mateře  boží  přivésti  ze  vsí,  kdež  by 
se  toho  nikdo  nenadal. 

Vyskytuje  se  také  tu  a  tam  Madonna,  pod  jejíž  plášf  utekli 
se  lidé  rozmanitých  stavů,  koncepce  to,  kterou  známe  již  z  doby 
lucemburské,  a  která  se  patrně  líbila  pořád.  *)  Cenná  práce  toho 
rázu  z  hrany  XV.  a  XVI.  věku  je  na  Kašperských  Horách.  Pod 
plášf  uchýlilo  se  tu  patero  figurek  nmžských  a  čtvero  žon,  všecko 
drobných  a  velmi  živých.  •)  O  něco  mladší  toho  způsobu  reliéf  póly* 


»)  Nadšený  popis  u  Kořínka,  ftehák,  Přlapév.  L,  8.  9.  Vocel,  Arch.  Pam. 
UL,  120. 

•)  Soupis  XX.,  417.  Slaný,  Vele 

■)  Soupis,  Mělník,  VI.,  202. 

*)  Soupis,  XII.  Suflice,  168.  Soupis,  II.  Louny,  92. 

*)  Budiž  dotčeno,  2e  louž  komposici,  při  níž  Maria  drží  prosebníky  pod 
pládtém,  v  XV.  stol.  nalezli  jsme  v  Německu.  Nachází  se  také  v  dřevorytech 
knihy    Itinerarium  b.  Marie  virg.  od  Regera  v  Ulme  r.  1490  vydané. 

•)  Zbytek  archy.  Soupis,  Suflice,  XII.,  48.  Hoslaá,  Vanék,   Borovský. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Jako  rukopisy  tak  i  tisky  vedou  hned  do  obsahu  oznamujíce  čtou- 
címu, že  „Začíná  se  kniha **,  „Incipit  liber'^  A  na  konci  rukopisů 
i  prvotisků  bývá  oznámení,  Že  „Skonává  se  kniha",  „Explicit". 
A  v  tom  explicite  teprv  (ale  ne  vždy)  bývá  jméno  tiskařovo,  místo 
a  rok  vytištění,  někdy  i  znak  tiskařův.  Nejstarší  povědomou  titulní 
stránku  znalci  uvádějí  v  kalendáři  benátském  z  r.  1476.  ^)  Ale  teprv 
k  hraně  století  XV.  a  XVI.  v  cizinských  tiscích  objevují  se  titulní 
Ušty  hojněji.*)  Titulem  nebývá  krátké  slovo,  ale  několikořádkový 
obsah  díla.  První  řádek  bývá  o  větších  literách.  Vše  se  děje  jako 
nesměle  a  s  málo  ornamenty,  dřevorytem  provedenými.  Časem  ná- 
sledují při  tituli  obrazy  větší,  jež  obsah  naznačují  obyčejně  symbo- 
licky. 

Náš  první  tisk  —  Kronika  Trojanská  —  z  r.  1468  neuvádí  se 
ani  titulním  listem,  nepraví  nic  o  místě  vytištění  ani  o  mistrovi. 
Ani  ještě  r.  1488  biblí  pražská  nemá  titule.  První  obraz  titulní 
dřevořezbou  jest  v  českém  překlade  Petrarkova  Štěstí  a  neštěstí 
z  r.  1500.  Na  obraze  je  kolo,  dosti  jasný  symbol  všelikých  změn 
života.  Někdy  se  vyskytuje  rejstřík  před  explicitem.*)  V  tisku 
{)lzeftském,  v  Knize  žalmů  z  r.  1408,  impresař  Mikuláš  dal  na  místo 
titulu  obsah  knihy  dosti  obšírný. 

Jako  v  rukopisech,  takž  ani  v  prvotiscích  nečíslují  se  stránky. 
Některý  tisk  má  číslované  jen  listy,  jiný  nic.  Některý  prvotisk  má 
dole  signatury  (čísla  abecední),  jiný  je  bez  nich.  Jeden  tisk  má 
zvláštní  nápisy  kapitol,  direktory,  i  červeně  tištěné,  má  kustoše 
(kustody,  slova  dole  na  konci  stránky,  uvádějící  stránku  následující) 
druhý  tisk,  souvěký,  obejde  se  beze  všeho  toho.*)  Naše  Kronika 
Trojanská  nemá  čísel,  signatur  ani  kustodů.  Svrchu  psaný  pražský 
tisk  Petrarky  jest  bez  folií  číslovaných,  ale  signatury  a  direktory  má. 


')  BoroTský,  Method.  XXX.,  76.  R.  1904  uměiecko-prflmysl.  mus.  v  Praze 
podniklo  historickou  instruktivní  výstavu  titulních  listů.  Pófadatelé  dr.  €hytil 
a  F.  Borovský,  jenž  v  téch  vécech  specialista. 

*}  R.  1494  titulní  list  na  knize  Písma,  tidtěné  v  Kolíne  n.  R.  Vystavena 
v  Umftl.-prům,  mus.  R  1496  naskytují  se  veliká  písmena  .v  titul  iislé  básilejsk. 
tisku  Gregoři!  Moralia.  Též  v  mus.  Z  r.  1499'  jsou  ▼  českém  museum  v  Praze 
Terenciovy  komoedie  Strassburského  vydání  a  z  téhož  roka  v  iltiivéw  knihovné 
Psalterium  lipského  vydání.  .        > 

■)  V  umélecko-průmysl.  mus.  v  Praze  mají  cizí  toho  vzor  z- r.  1481. 

*)  Na  příklad  atrasšburský  prvotisk  Lombardsu  z  ř.  1476 -je  bez  signatur, 
folií  a  direktorů.  '  .        .         •    j  :. 


808  Kniha  m.  11.  Práce  umélecké. 

Písmo  v  prvotiscích  je  s  počátku  podobno  rukopisnému  písmu: 
jef  schválně  tak  lito  a  vzniklo  patrně  dle  rukopisné  předlohy.  Odtud 
pochází  také  nestejná  velikost  písmen.  Takové  písmo  má  Kronika 
Trojanská  z  r.  1468  i  druhý  tisk  náš,  český.  Passionál  plzeňský 
z  r.  1476.  Brzo  však  opanují  tisk  litery  gotické  tenké,  drobné,  ostré, 
k  nim  přidružuje  se  dosti  záhy  antikva  římská  okrouhlá.  Znalci 
postřehli  v  tiscích  plzeňských  hned  s  počátku  asi  sedmero  typů.  ^) 
Tiskař  Pavel  z  Meziříčí  měl  (do  r.  1534)  v  Praze  na  Malé  Šírané 
lis  a  k  němu  „čtyři  instrumenty"  nebo  typy  písmen;  jeden  textu 
„menšího",  druhý  písma  „obecného",  třetí  „pranostikového",  čtvrtý 
„nejmenšího".  Týž  impresšor  měl  ještě  také  druhý  pres  „norni- 
berský".') 

Iniciály  v  některém  prvotisku  vytištěny^  v  jiném,  a  to  dosti 
často;  začáteční  písmena  zanechána  illuminatorovi,  aby  je  vymaloval. 
Po  tu  chvíli  zůstalo  nejedno  místo  prázdno,  iniciála  chybí  doceia. 
Také  dřevoryty  v  knihách  tištěných  bývaly  barvami  pokládány, 
takže  ani  po  té  stránce  prvotisk  nechtěl  se  lišiti  od  knih  ruko- 
pisných. Aby  byla  shoda  s  rukopisem,  sazeč  někdy  řádku  za  řádkou 
přenášel  z  rukopisu  do  tisku  (Passionál  plzeĎský  z  r.  1475).*)  Tét 
zkratky  slov  vyskytují  se  jako  v  rukopisech.  Tiskař  buď  koupil  kdes 
„instrumenta"  nebo  si  je  musil  líti  sám.  Nebývá  v  téže  knize  vždy 
písmo  naskrze  stejné;  někdy  měnívá  se  hrubší  s  jemnějším.  Když 
se  sazeči  nedostalo  některého  písmene,  z  nouze  vzal  jiné,  Iroclvj 
podobné.  To  také  bylo  zvykem,  že  na  jednu  kuželku  ulili  vic  písmen 
pospolu,  kteréžto  spřežení  v  tisku  pak  snadno  se  poznává.  Pismma 
z  olova  a  z  cínu  bývala  uprostřed  navrtána.  Otvorem  kuželek 
k  sobě  náležitých  a  v  slova  složených  prostrčen  drát,  aby  držela 
k  sobě  pevně,  což  proti  dnešním  rámům  a  formám  pťunitivni 
způsob. 

Sázelo  se  v  sloupce;"*)  jen  když  byl  formát  malý,  vyskytne  se 
někdy   sazba  na  celé   stránce,    ale  i   malé  knížky  mívají   stránky 


*)  Koráb,  O  prvotisc.  20.  Samostatný  ráz  plzeňské  >Skoiy«  tiskařské  uzcán 
Borovský,  Arch.  Pam.  XVIIÍ.,  388.  V  XVÍI  stoL  Weigel  (Abbildung.  d.  Haupt- 
stande)  249  uvádí  již  33  druha  písma. 

^  Arch.  iitomyftJ.  C.  118.  223.  Jire&ek,  Rukov   II. 

■)  Koráb,  1.  c.  32. 

*)  Zqjímavý  pohled  je  na  benátský  tisk  Goncordantiarum  Conradi  z  r.  liS3; 
je  sic  ve  dvou  sloupcích  stránka  potiflténa.  ale  po  stranách,  nahofp  i  do)p>» 
tiskem  naplněn  1  rám.  (Vystav,  v  Umélec.  pr&mysi.  mus.  ▼  Praie.) 


Digitized  by  VjOOQ IC 


o  dvou  sloupcích.  Tisklo  se  na  papíře  i  na  pergamene.  Papír  musil 
aspoA  24  hodiny  před  tištěním  močen  býti,  při  čemž  býval  obtížen 
kamenem  nad  centnéř  těžkým.  Na  ručním  lisu,  kdo  ví,  otiskl-li 
dělník  v  první  době  za  den  500  archových  otisků;  v  XVn.  století 
zhotovil  nad  3000  otisků ;  * j  v  naší  době  na  stroji  rotačním  pořídí 
za  jedinou  hodinu  10.000  výtisků  plochy  desetkráte  větší,  než 
bý^'ala  v  starém  lise  ručním.*) 

Vedle  tisku  knižního  literami  pohyblivými  udržel  se  v  této  době 
tisk  obrázků  do  dřeva  řezaných  nebo  rytých.  Při  řezaných 
matricích  půda  se  vybrala  nožem  a  kresba  zůstala  vyvýšena;  vy- 
výseniny  natřely  se  barvou  k  tisku.  Při  matricích  rytých  kresba  se 
rydlem  vhloubila  do  desky,  do  rýh  se  vpustila  barva,  jež  pak  při 
otisku  přilnula  na  papíře.  Oba  způsoby  byly  současné.  Povědom 
jest  z  XV.  stol.  český  tištěný  obrázek  Madonny,  barvami  položený, 
kresby  vyspělé  umělecké,  vynikající  nad  valnou  část  podobných 
obrázků  německých.  *)  Deskovým  tiskem  rytým  nebo  řezaným  po- 
řizovaly se  až  do  XVI.  věku,  zvláště  dovedně  v  Hollandšlé,  i  knihy 
obrázkové  (biblia  pauperum)  pro  nečtenáře  a  knihy  učebné.  *) 

Co  řečeno  o  uměleckém  průmysle  zlatnickém  v  době 
lucemburské,  vše  platnost  má  i  v  této  době ;  v  prácech  zlatnických 
vždy  veliká  rozmanitost.  Zlatník  na  dubové  desce  tepal,  do  formy 
lil,  na  železné  nákovadlni  koval,  *)  stříbra  pozlacoval,  kmeny  vsa- 
zoval, „šmelce  strouhal"  a  jimi  svá  díla  maloval,  byl  figuralistou, 
ornamentistou,  emailerem,  klenotníkem,  rytcem,  jenž  rydlem  hotovil 
zdoby,  nápisy,  pečetidla  a  pracoval  i  v  mincovně.  V  prácech  této 
doby  panuje  vždy  ještě  forma  gotická,  teprv  v  době  vladislavské  tu 
a  tam  objeví  se  motivek  renesanční,  až  na  prahu  doby  následující 
(r.   1628)   najdeš   kalich,   který  je  už  všecek  renesanční.  *)    Zlatník 

*)  Weiget  Abbildung.  der  Hauplst&ndo.  253. 

*)  Zpráva  grémia  knihtisk,  na  výslavé  r.  1891. 

•)  Reprodukován  jest  obrázek  ten  v  Arch.  Pam.  XVIIl.,  66.  od  Borovského, 
jehož  výkladů  se  držím.  Také  Podlaha  nalezl  na  deskách  kapitulních  knih  né- 
které  kolorované  obrázky  toho  způsobu  ze  stol.  XV.,  je  to  sv.  Barbora,  Veronika, 
Brigilta.  Soup.  Praha  U.,  2.  165,  166,  166,  192. 

*)  Bucher,  Gesch.  d.  techn.  Konste.  III.,  24  a  náal, 

*)  V  dílné  zlatnické  r.  1468  byly  nákovadlně,  mechy,  váhy,  deska  dubová, 
na  níi  se  délá,  >krem]ik  veliký  malovaný,  ježto  nad  deskou  Tisí.«  Arch«  praž., 
í.  2119.  K.  4. 

•)  Kádovský  kalich  v  Umel.  průmysl.,  mus.  v  Praze.  Obrázek  jeho  v  Chyti- 
lové Umel.  prům.  28.  Také  kalich  v  Ranné  z  r.  1529  má  formu  renesanční. 
Soupis  II.,  59.  Louny.  Matéjka. 


8i0  Kniha  III.  11.  Práce  umélecké. 

pracoval  zajisté  dle  uměleckých  předloh,  ryleckým  během  po  světe 
rozšiřovaných,  podle  modelů  malovaných,  olověných,  kamennýcb 
i  stříbrných.  Všem  těm  pomocem  u  nás  říkali  „kumšty*.*)  Ale  jako 
bylo  při  vzorech  malífských,  í  v  dílech  zlatnicích  se  poznává,  že 
český  zlatník  byl  v  detailech  svůj;  zákon  diflferencování  je  na  těch 
nemnohých  dílech,  které  ušly  zkáze,  *)  patm. 

Zlatník  husitské  periody  sloužil  především  kostelu.  Válka  lecco 
zničila  (ač  ne  tolik,  jak  se  rozhlašuje),')  zbožní  věřící  tedy  ztráty 
nahrazovali  a  nové  pořizovali  liturgické  potřeby.  Ve  všech  knihách 
kšaftovních  XV.  věku  jsou  odkazy  toho  rázu.  *) 

Předměty  zlatnické  práce  jsou  tytéž  iako  v  době  předešlé,  jenom 
relikyiáře  přestávají,  doba  jejich  minula.  Poslední  jich  zbytky  jsou 
v  pokladě  sv.  Víta  v  Praze ;  je  tu  deska  ostatková  (plenář),  kterou 
r.  1465  zhotovil  Martin,  zlatník  Kolovratův.  Je  z  plechu  stříbrného 
s  gotickými  výklenky,  baldachýnky,  soškami,  reliéfy  a  se  smaltovým 
znakem  Kolovratův.  V  témž  pokladě  mají  několik  monstrancovitých 
relikviářů  práce  hrubší  z  konce  XV.  stol. ;  nad  ně  vysoko  stojí  umě- 
leckou cenou  herma  sv.  Víta,  dar  to  krále  Vladislava.  *)  Je  to  hlava 
ze  stříbra  tepaná,  s  tváří  výraznou,  s  vlasy,  jakoby  paruka  byla. 
Je  to  dílo  zlatníka  Václava  z  Budějovic.  Dostal  za  to  23  kop  a  pfi 
zlacení  spotřeboval  za  7  kop  rtuti.  ^)] 


')  R.  1493  Bened  zlatník  pražský  odkazi^e  >pacholeti<  Henzlovi  >vSecky 
kunSty  papírové*  a  jinému  dává  >pečeti  s  tabulí  <  Arch  prai.,  č.  2211.  D  25: 
Jíra  zlatník  staroměstský  má  kumSty  olovené  i  kamenné  r  1478;  StamsU\ 
zlatník  má  r.  1451  kunStft  stříbrných  ke  >dvéma  hřivnoma«.  Arch,  pnii ,  t.  2141. 
250.,  C.  2119. 

')  Drahý  materiál  byl  téch  prací  zrádcem,  pro  zlato  přelivali  umélecká  díla 
v  jiné  formy,  pro  zlato  je  dokonce  stloukali  a  rozlévali. 

•)  Mnoho  drahocenných  vécí  kostelních  bylo  zavčas  poschováno.  Dflkaxy 
o  tom  v  malostranské  knize  C.  2080.  8.;  a  v  6.  2085.  L.  30.  V  kn.  č.  2085. 
L.  30.  vysvéd6uje  převor  maltézů  (Jodocus  de  Rosenberg)  r.  1462,  že  teď  za 
pokoje  Mikuláš  ze  Slepotic  vrátil,  co  mu  ve  vojné  svéřeno:  ioíule,  zdobené  ka- 
meny, berlu,  stfíbrné  plenáře  hodné  téžké,  kříž  z  ornátu,  kalichy,  tabulový  obrai 
Panny,  a  j.  Křížovníci  na  Zderaze  dali  schovat  knihy  a  kjenoiy  k  Janovi  z  Koiodťj 
již  r.  1410!  C.  2083.  E.  9. 

*)  Na  kalichy  odkazy  v  Praze  již  od  r.  1440  v  kn.  ft.  2096.  Castéji  od  doťy 
Jiřího  odkazy  v  t.  2119.  P.  4.  a  j.  Z  r.  147Q.  jetuodkaz,  aby  z  péti  lotu  stříbra. 
2  říoZnic  (pouzdro)  stříbrných,  2-3  V,  •  kop  gvoSt,  \  ^skýčh  a  vídeňských  ndélin 
byl  kalich. 

»)  Soupis.  Praha  II.,   71.  95   9tí.  26:   Srov.  Mádl  v  Arch,  Pam.  XX,  36ft. 

•)  K  pozlacováni  šmícliáfio  zlato  s  ttůtí  jako  kaée;  předm^  aatřen  tím. 
rtuf  ohněm  se  vypařila,  zlato  uvízlo.  Bucher,  Ge0Bh,'d.  techv  Konsle..  IL  -117. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Monstrance  XV.   věku    vyrostla  do   výše  i  šířky.    Z  největších 
byla  kutnohorská,  vysoká  jako  člověk,  když  natáhl  ruku  do  výšky.*) 
Při  větších  rozměrech  těch  monstrancí  zůstává  architektonika  jejich 
ve  svém  celku  i  v  článkování  přesně  umělecká.  Jsou  to  kusy,  v  nichž 
zlatník  složil  všecko   svoje   umění.   Z  nejkrásnějších  prací   českých 
jest  monstrance  malešická  z  r.  1603.  Není  největší  (74  cm.  výšky), 
ale  je    stavby  i  dekorace  jemné  a  bohaté.  *)    Skrovnější   ale  velmi 
sličné  jsou  obě  monstrance  mělnické  (z  XV.   stol.).    V  pěkné   har- 
TYvonii    zlatník  zhotovil  tu   fialy,   žebroví,   kružby,   listy  dekorační, 
pilířky,  sošky.  •)  Podivného  tvaru  je  monstrance  u  sv.  Jakuba  v  Hoře ; 
nad  stříbrným  válcem   vypíná  se  šestistěnná  gotická  věžka,  v  po- 
stranních křídlech  jsou  horníci  se  smaltovanými  štítky.*)  Zač  pra- 
coval zlatník  o  monstranci,  o  tom  zapsáno  v  stříbrské  knize  městské 
r.  1503.  Měšfané  ve  Stříbře  sbírali,   čtyři  jejich  vyslanci   dojeli  do 
Plzně  a  tu  se  zlatníkem  smluvili  dáti  za  „dílo"  monstrance  36  kop 
grošů  míšeĎských,  materiál  stříbrný  dodali  a  na  pozlacení  poslali 
skoro  20  uherských   dukátů.  *)   (9  kop   česk.)   Zlatníkům   se  vůbec 
platilo    dílo   dle  váhy.   R.  1493   smluvil   pražský  zlatník  Beneš  od 
díla  „což  vážiti  bude,  a  to  po  kopě  za  lot."  *) 

Zmíněno  budiž,  že  byly  dělány  —  snad  z  nouze  —  také  mon- 
strance z  bronzu,  ba  i  ze  dřeva.  Prostou,  ale  vkusnou  monstranci 
bronzovou  s  pilířky  a  fialami  mají  dosavad  v  Tožici,  jinou  v  Roky- 
canech. '')  * 

Inventáře  kostelní  XV.  věku  oplývají  kalichy.  Kalich  byl  jedmm 
z  nařízených  mistrovských  kusů  řemesla  zlatničího,  *  tedy  nádoba 
obyčejnější,  byf  významná.  Zachovalo  se  poměrně  dosti  kalichů 
prosté  formy  gotické,  k  níž  přiměšují  se  živly  renesanční  od  konce 
XV.  věku.  Husitský  věk  také  vytvořil  novou  formu  kalicha:  s  pří- 


')  Dle  Kořínka  Chytil,    Umel.   prům.  na  Retrosp.   výst.  21.   Dnes  nejvySSí 
zaehované  monsirance  jsou  hoslomická,  bohdanecká  a  sedleckii.  Dosahují  metru. 

•)  Vznikla   odkazem  plzeňské  měšfanky    řefránkové.    Strnad.    Arcli.    Pam. 
XIV,  403. 

»)  Obraz,  popis  v  Soupise,  Méln   VI.,  118.  Podtftha.      ' 

•)  Chytil,  Umel.  prům.  22. 
.  *)  Kn.  stfíbrské,  ft.  XXV.,  34   Vyslanci  byli  mimo  purkmistra  Burian'  méStan, 
farář  Viktorín  a  písař. 

•*)  Arch.  pral,  ř.  2^11.  D.  26.  Když  dílo  později  Šacovali,  brali  loí  za  méné 
pťtiéz    R.  1526  Šacován  v  Praze  lot  za  12  grosů  bílých.  Arch.  praž.,e.  99.  206. 

')  Soupis,    III.,    122.    Je    z   první    polov.   XV.   veku.    Soupis   Rokyc.IX-., 
str.  51.  101.  •.         •    •     ■'     •••'•'     ••■;•-•  •* 


812  Kniha  lil.  11.  Práce  umělecké. 

klopeni  a  řapíkem  na  husitské  přijímání  krve  boží.  Sluly  takové 
kalichy  řepice. ')  Z  nádhernějších  kalichů  budiž  uvedena  česká  go- 
tická práce  z  pokladu  loretánského  v  Praze  z  r.  1510.  Na  kupí 
toho  kalicha  je  šestero  rytých  obrazů  s  pozadím  smaltovaným ;  nohu 
zdobí  šestero  mistrných  reliéfů.  ^)  Výbornou  prací  jest  kalich  na 
Zvíkovci  z  konce  této  periody ;  jest  rázu  pozdní  gotiky,  bohaté  jť 
emailován,  lité  figurky  má  na  noze. ')  Za  zvláštní  zmínku  stojí  go- 
tický kalich  Uměleckoprůmyslového  musea  pražského.  Je  stříbrný, 
pozlacený,  noha  nese  v  šestidílných  polích  tepaných  smaltované 
terče  s  obrázky  (Kristus,  Maria,  Jan  Ev.,  Jan  Křt.,  Petr,  Pavel 
provedenými  niellem  (černým  smaltem  vyplněné  rytiny) ;  na  okrajku 
jsou  tepaní  draci  a  jiná  zvěř.  Ořech  kalicha  toho  též  zdoben  obrázkj 
emailovými.^)  Zlatníci  dělali  též  kalichy  měděné.  Jeden  z  nejpěk- 
nějších mají  v  Ghlumčanech.  Jest  ze  začátku  XVI.  věku  a  honosi 
se  tepanými  vypuklinami.  *)  V  XV.  věku  i  soukromní  lidé  niéi 
kalichy.  Příkladem  uvádíme,  že  staroměstská  Prhošova  r.  1473  od- 
kázala kostelu  svůj  „kalich  stříbrný  s  knoflíkem  pozlaceným" 
plzeĎský  Ondřej  Bernášek  r.  1495  dělem  odkazuje  dva  kalich; 
„s  uzly  pozlacenými".  ^)  Z  ciborií  chrámových  uvedena  budiž  mistrn; 
práce  mělnická  z  konce  XV.  stol.  Má  na  víku  svém  „Olivet",  Krist 
totiž  klečí  před  skaliskem,  na  němž  kalich.  Kromě  Krista  jsou  to 
ještě  tři  figurky  apoštolů.') 

Z  ostatního  nádobí  chrámového,  jež  zlatník  pořizoval,  složiloo 
prací  vynikaly  kaditelnice.  Při  nich  svršek  býval  zlatnickou  archi- 
tekturou   zdobený.    Příkladem   jest   gotická   kaditelnice    v   Horiné 


')  Jedna  taková  kalidnická  nádoba  vyskytla  ae  r.  1891  na  Hetrosp.  \ýsis,\i 
Chytil,  UméJ.  průra.  22. 

■)  Podlaha,  Šitller,  Poklad.  Loret.  6.  Obrazy  výborných  kalichů  z  XV.  stfr 
letí  má  Koula  ve  svých  Památkách  III.,  5.  V ,  7. 

*)  Náležel  vySehrad.  dékanu  Jiřímu  Přimdovi.  151d>— 1580.  Soupis,  HokycaL 
IX.,  174.  Podlaha 

*)  Kalich  černým  smaltem  z  XV.  veku  ms^i  i  ve  vsi  Obratanech.  Soupi& 
Pelhřimov,  119.  Jan  Soukup. 

*)  Soupis  II.,  Louny.  Matějka,  Koula,  Památ.  umčL  prfim.  11 L,  Dobrr>u 
prací  s  německým  nápisem  jest  měděný  kalich  v  Srbici.  Soupis,  Domail.  XVII.,  113, 

•)  Arch.  praž.,  ft.  992.  260.  Arch.  plzeft.,  ft.  228.  27.  R.  1462  Zuzana  z  KT^ 
tova  v  Praze  kdaftem  poroučí,  aby  udělány  byly  3  kalichy  s  knoflíky  pozlacenými 
(do  Týna  o  4  hřivnách,  k  sv.  Jiljí  o  8'/,  hřivně  a  stejný  do  Dobřeni)  Arch 
praž.,  č.  2119.  M.  5. 

■')  Reprodukce  má  Koula  ve  svých  Památk.  V. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zlatnická  díla.  818 

< 

svršek  její  přechází  ve  véžici,  obstoupenou  pilířky,  fialami.  *)  Kněz 
lan  z  Vratu  na  Mélníce  cenil  si  r.  1613  svou  stříbrnou  kaditelnici 
tak  vysoce,  že  ji  jako  dar  chtél  tomu  chrámu  dáti,  kde  ho  pocho- 
rají.  *)  Také  stříbrné  obrazy  kostelní  (tepané  nebo  ryté)  bývaly  prací 
datníkovou.  O  nich  jsou  v  Plzni  zprávy  za  celou  dobu. ') 

Z  městských  inventářů  jest  vidéti,  jak  hojnou  práci  a  velikou 
ilohu  mél  průmysl  zlatnický  v  přepychu  tehdejších  městských  lidí, 
)  šlechtě  ani  nemluvě.  Husitská  prostota  mravů  ostydla  brzo.  Ku 
conci  periody  Bohuslav  z  Lobkovic  již  zase  naříká,  že  český  duch 
e  přepychem  zkažený.  Je  nepodobno  k  víře,  kolik  všelijakých  kle- 
lotů  v  domácnostech  chováno.  Nejvíc  prstenů  mívali.  Ženské  na- 
itrkovaly  je  na  všecky  prsty  levé  ruky  i  po  dvou  a  na  tři  prsty 
Tiky  pravé,  obvěšovaly  jimi  zdoby  na  hlavě,  pásy  a  všecko,  kde 
)yio  lze  nějaký  prsten  navěsiti.  V  jednom  dědictví  pražského  kupce 
••  1486  spočítali  jsme  64  prsteny  zlaté  (jen  3  byly  stříbrné  a  po- 
lacené);*)  paní  Elška  z  Kravnštejna,  obývat elka  pražská,  svou 
wslední  vůlí  r.  1464  zanechává  sto  prstenů,  každý  z  nich  dva 
lukály  vážil.  *) 

Zhotoviti  prsten  náleželo  mezi  mistrovské  kusy  zlatnické,  někde 
nísto  toho  chtívali,  aby  kandidát  zasadil  kámen  do  zlata.  ®)  Dle 
iádu  novoměstského  z  r.  1378  zlatník  nesměl  zasazovati  v  prsteny 
iklo  ani  „zafir  neb  citrýn  řezaný  obyčejem  diamantovým".  Tedy 
lby  nebyl  podvodně  kámen  za  kámen,  a  sklo  aby  nebylo  místo 
:amene.  Zlatník  Glogner  dle  žaloby  pražských  zlatníků  r.  1449 
falšoval  diamant  tak  dovedně,  že  to  teprv  za  dvě  léta  poznáno; 
:dosi  „pokusiv  ho  čtrtením  (czrtením)  na  noži  i  slomil  jemu  vrcholík 
i  tak  poznán  jest."  ^) 

Kámen  zapouštěli  buď  v  jamku  zlatou,  bud  jej  zlato  jen  obe- 
)ínalo  (á  jour).  ®)  Kameny  vyskytují  se  v  českých  prstenech  této 
loby  tytéž  jako  v  době  předešlé  (viz  str.  254),  nově  shledali  jsme 

')  Obrázek  t  Soupise  VI.,  Mélník,  22.  Podlaha. 
•)  Desky.  kval.  trh.  3.  B.  3. 

•)  Strnad,  Listóř  plzeft.  II ,  R.  1451,  1505,  1620.  Str.  2.  698.  510. 
*)  Arch.  praž.,  č.  2089.  C.  30. 

*}  Elška  určila,  aby  za  ftást  téch  prsteaů  nakoupeno  bylo  bílého  damadku 
^0  Starého  BoleslaYÍ<  na  dalmatiky  knéiím.  Arch.  praž ,  6.  2119.  N.  9. 
*)  V  PoiStě  tak,  řád  krakovs   z  r.  1475  y  Buchner,  Codex  pictur. 
')  Arch.  praž.,  6.  2099.  M.  98. 

')  >Jachant  veliký  v  kasinu,  druhý  malý  bez  kastnu*  r.  1461  v  arch.  praž., 
2119  u  zlatníka  Stanislava. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


814  Kniha  111.  U.  Práce  umélecké. 

jacint  nebo  jakštain  (jantar),  palaš,  gahamel  (camel,  achát  nebe 
chalcedon,  z  nichž  řezány  plastiky,  kameje),  *)  turkus,  topasu?, 
křišfál.  *)  Při  amethystu  někdy  se  uvádí,  že  jest  český.  Byly  léí 
prsteny  „s  perlou",  „s  kostí  jednorožcovou,"  ')  byly  holé  i  dilem 
drátěným,  filigránským  uměle  pracované,  prsteny  „s  točenicí"  dělané 
(1457),  jako  by  to  byly  zauzlené  provázky,  *)  byly  lacinější  i  drahé,j 
po  deseti  až  dvaceti  kopách  grošů  českých. 

Zlatníci  oněch  dob  hojně  dělali  „nádoby  picí",  „stříbro  picí", 
číše,  koflíky,  pokály  všelijakých  forem  a  jmen.  AlespoĎ  nějaW 
koflík  najdeš  skoro  v  každém  kšafte  pražském  z  té  doby.  A  kolit 
fantasie  vyzírá  z  pouhého  označení!  Uvozují  se  koflíky  s  cejchoD 
(1434)  „s  průbami",  s  „šupinkou",  „s  draky",  s  bubeníkem^ 
s  broučkem,  koflík  malý  „s  cimbuřím"  a  na  nožičkách  (16  lotíi  i 
koflík  hladký  malý  „na  pukličkách"  s  přikrývadlem,  číška  „koslkoa 
dělaná",  koflíky  „na  vrchu  jablko  pozlacené  ve  květu  bílém",  kotlii 
„hruška"  na  vrchu  pelikán,  na  jiném  vlk,  kříž,  sv.  Václav  s  pra^ 
porcem,  žid,  divý  muž  s  palicí,  koflíky  pozlacené  „na  jabléčkách^ 
stojící,  koflík  „na  blázních  holých*  (t.  j.  nepozlacených)  „na  dilkácl 
pozlacených",  „na  korunce  bez  nožiček";  r.  1526  zapsáno  ^^\ 
číší  stříbrných,  jedna  do  druhé  vchází,  s  hnízdem  zespod  i  svnrhii 
pozlaceným.  I  deset  číší  bylo  v  hromadě,  arci  jedna  menší  druhé 
aby  se  mohly  do  sebe  skládati.  Také  veliké  koflíky  bývaly  •dré^ 
násob  skladité",  dvojité,  takže  ku  „kredencím",  dvojitým  pokálúc 
doby  renesanční,  nebylo  v  této  gotické  době  daleko.  *)  Ostatně  ^ore 
dencia"  na  polském  dvoře  jsou  zapsána  již  r.  1500.  ^  Byly  téj 
číšky  k  pití  obzvláštnímu,  takž  připomínají  se  číšky,  „jako  z  nic! 
malvazí  pijí"  (r.  1519);  jedna  taková  líčí  se  r.  1531  jakožto  cišh 


')  Arch.  praž,  č.  2211.  D.  25.  R.  1493.  »Gamahel  zelený*  Brandl,  Gloss 
60.   >Kamay<  na  kříži  mél  r.  1613  kněz  Jan  z  Vratu.  Dsky.  Kvat  trhov.  3  R  3 

•)  Obřadný  prsten  papeže  Pia  II.  (1458-64)  mCl  v  sobe  křidCáL  Jahrb 
der  kunsthist.  Samml.  XIV.,  5. 

■)  Arch.  pražs.,  fc.  2119.  T.  2. 

*)  Jeden  mají  v  Umel  prům.  mus.  v  Praze.  Mezi  uzlíky  je  psáno  mat. i 
O  prstenech  zem.  mus.  viz  Koulu  v  Arch.  Pam.  XVIII.,  408. 

•)  O  téch  všech  koflících  viz  v  arch.  praž.,  č.  8.  \t.  9.  147,  175.,  i.  ICflT 
6.  992.  64.  Miscell.  92.  DaCický-Rezek,  Paměti  I.,  357.  S  cejchem  je  latinsky  ř? 
ceno  >cum  caractere<.  Arch.  praž.,  6.  2082.  F.  19.,  č.  99.  45.  r.  1516.  Poučn 
obrazy  takových  pohárů  s  figurami  jsou  v  Koulových  Památk.  11. ,  17.  11^  25> 

*)  PawiAskiego,  Mlode  lata  Zygmunta  Starego.  258.  Credentia  cum  lingcj 
draconum 


Digitized  by  VjOOQ IC 


stříbrná  s  pozlaceným  „jelínkem".  Co  do  pojmenování  vyskytuje  se 
mezi  koflíky  „korbel  pozlatitý"-  (r.  1512),  vážící  6  hřiven,  koflík 
„herkules"  (1613).^) 

Ziyímavo,  jakým  kusem  mistrovským  zlatník  kutnohorského 
cechu  měl  ukázati  při  koflíku  svoji  dovednost.  Ne  komposicí  figurní, 
ale  koflíkem  šestihranným  nebo  pětihranným,  tak  vykovaným,  at  se 
obrátí  na  kteroukoli  stranu,  aby  víčko  zouplna  se  všude  trefovalo.*) 

Ku  konci  periody  objevují  se  u  nás  koflíky  „sedmihradského" 
díla.  Dva  stříbrné  takové  koflíky  koupil  si  plzeňský  měšťan  Jan 
Kladrubský  (f  1504)  v  Uhrách  za  půl  druhého  sta  zlatých,  jiné 
mladší  vyskytují  se  v  kšaftech  pražských.  •)  Sedmihradské  zlatnictví, 
v  XV-  věku  pověstné,  vynikalo  zdobou  zrníček,  drátků  zlatých  a 
stříbrných  (filigránem)  a  velmi  barevným  emailem  jamkovým.*)  Spá- 
jeti  íiligránové  niti  pomocí  žhavého  uhlí  dřevěného  byla  tehdáž  věc 
nesnadná  a  choulostivá;   neobratností   mohlo  se  všecko  roztaviti.*) 

Genu  koflíkův  a  číší  počítali  u  nás  dle  váhy;  konec  periody 
hřivnu  brali  za  půl  dvanácté  kopy  míšeňské  i  za  dvanáct,  *)  takže 
větší  pokál  mohl  dobře  státi  36—48  kop  mlš.  Při  mísách  a  talířích, 
kde  nebylo  tolik  plastiky  a  figurálně  práce,  počítána  hřivna  i  jen 
za  polovici  hřivny  koflíkové  (6  kop).  R.  1530  zapsána  v  Praze  hřivna 
pozlaceného  nádobí  po  5  kopách,  nepozlaceného  po  4  kopách.') 

Zlatník  také  obkládal  drahými  kovy  koflíky  křišťálové  a  dře- 
věné. R.  1466  písař  pražský  Vaněk  Skořepa  zanechal  dětem  koflíček 
křistálový  s  nohou  a  se  svrchkem  stříbrným.  ®)  Dřevěné  fládrové 
koflíky  na  nožičkách,  stříbrem  obložené  i  pozlacené  jsou  psány 
v  knihách  dosti  často.  *)  Šálce  vyskytují  se  také  s  figurkami,  ale 
snad  jen  rytými:  šálce  s  laní  pozlacenou,  s  jelenem,  s  křížem  a  j.*®) 

•)  Dédictví  BartoSe  z  Prachftan  v  Hoře.  Rezek-Dafiický.  Paméti  I.,  367. 
Desky.  Kvat.  trh.  3.  B.  8. 

•)  Šimek,  Arch    Pam.  XV.,  160. 

^  Arch.  plzeft.,  kn.  kflařlů.  ft.  223.  62.  Arch   praž ,  ft.  9.  176. 

*)  Sprawozdania  komis,  do  badania  histor.  VIL,  217.  Kraków  VI.,  269. 
Vzor  sedmihrad.  práce  mají  v  Umél.-prům.  mus   v  Praze. 

•)  Bucher,  Gesch.  d.  těch  Konste.  II.,  119.  V  Sedmihr.  zlatn.  vlivy  orientu. 
Tam2  il..  338. 

•)  V  Hoře  Kutné  r.  1612  za  12  kop  (nebo  6  kop  českých)  Rezek-Dačický. 
Paméti  1 ,  367.  Arch.  praž.,  ft.  8   68. 

')  Arch.  praž.,  ft   9.  176. 

•)  Arch.  praž,  č.  2141.  362. 

*)  Arch.  praž.,  Miscell.,  6.  26.,  ft.  87.  Arch.  plzeft.,  6.  223.  17. 

»•)  Arch.  praž.,  99.  46.  R.  1616. 


816  Kniha  III.  11.  Práce  umélecké. 

Lžíce  jakožto  dílo  zlatníkovo  byly  nékdy  stříbrné  lité  *)  (zlaté 
měli  asi  jen  urozenci),  ale  obyčejněji  bývají  v  inventářích  psány 
lžíce  dřevěné,  íládrové,  na  držadlech  neboh  „zásadách"  stříbrem 
okované.  Stran  ceny  takových  Ižic  víme,  že  r.  1477  zlatník  kutno- 
horský Mikuláš  prodal  18  Ižic  kovaných  38  loty  stříbra,  lot  po 
10  groších  bílých,  za  pět  kop  20  grošů.  *)  V  Hradci  Jindřichově 
r.  1496  oceněno  11  Ižic  takových  dvěma  kopama.  'j  Též  k  nožům 
zlatníci  robili  stříbrné  střenky.  I  slánky  nebo  „slaníky"  zlatníci  ze 
stříbra  pořizovaU.  Byly  proti  našim  veliké,  vážilatě  některá  i  hřivnu 
stříbra;  i  formou  byly  podivné,  čtemet  o  „slaníku  dvojitém,  jak 
jeden  do  druhého  vchází."  *) 

K  drobné  parádě  ženské  zlatník  přispíval  často  „jablky",  „okrúh- 
lemi",  do  nichž  dáváno  pižmo;^)  i  v  husitském  století  zlatnici 
dělaU  obyčejně  z  chalcedonu,  z  jakšteinu  a  z  korálů  růžence,  jimi? 
ženské  obvěšovaly  si  pás.  K  růžencům  přidávaly  rozličné  „trošty- 
čili  drobné  kousky,  prsteny,  peníze,  cetky  a  „kování čka".^  K  ozdot^ě 
náhrdelné  zlatník  robil  ženským  agnusy  (beránek  boží),  nebo  křížky, 
srdíčka  (pektorálky),  zápony,  spinadla,  což  vše  dovedeme  si  nějak 
představiti,  ^)  ale  dělali  také  „jazyky  hadové  ve  stříbře",  o  jichž 
podobě  nevíme.  ®)  Jest  také  volno  fantasii  představiti  sobě  nékterak 
„hruštičku  pozlacenou,  v  níž  sv.  Krištofor  a  sv.  Jiří  pozlaceni," 
kterýžto  klenot  měl  r.  1460  apatykář  pražský  Prokop.  ^) 

O  náramcích  a  náušnicích  hojné  zprávy  jsou  v  inventářích  níi 
konci  XV.  věku.    Cennější  pásy  ženské  byly  prací  zlatníků  i  v  této 


')  Lité  lžíce  zapsány  v  arch.  praž.  t  Miscell.  26.,  r.  I4«8.  Lžíce  dřeTért^ 
se  zásadami  stříbrnými  r.  1447  v  Č.  992.  221.  Dvacet  Ižic  stříbrem  okoTanýth 
je  v  téže  knize,  fol.  260;  r.  1473. 

*)  Z  arch.  kutnoh.  Opis  v  zemském  arch. 

')  Regist.  purkmis.  v  Hradci,  foL  280. 

*)  Arch.  pražs.,  C.  9.  174.  R.  1.580. 

*)  Arch.  pražs.,  6.  2089.  G.  30.  R.  1486.  ^Jablko  veliké  stfibnié  ka  pLšniu« 
Arch.  pražs.,  6.  11.  C.  26. 

*)  KoTání6ka  zlatníci  a  zlatotepci  prodávali  na  loty  krumpérům  a  jinjir. 
Arch.  praž.,  č.  t?211.  D.  25.  R.  1479  lot  cetek  za  65  groSů  Arch.  praž ,  ft.  2119   T. :, 

'')  V  jednom    dědictví   pražském   r.    1486  zapsáno    17  křížkfi   stnbrDtcb, 
zlatých  s  >kranátky<,  s  kameny  a  perlami.   Arch.  praž.  ó.  2089.  G.  30.   Srdíčks 
z  kalcedonu   byla.    Zlatník   Ryned  v  Praze   cení  si  r.  1500  3  spinadla   střilirrá 
pozlac.  12  kop   mís    Arch.  praž.,  6.  2211.  F.   23.  V  Hradci  Jindř.  r.  1496  cenén  j 
agnus  Dei  nebo  křížek  s  kaménky  za  6  kop   Regist.  purkmistr,  z  r.  1487»  foL  280. 

■)  Arch.  praž.,  C.  11.  G.  26. 

•)  Arch.  praž.,  Miscell.,  87.  370. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zlatnická  díla.  817 

době.  Za  vojny  (do  r.  1436)  vyskytují  se  pásy  se  zvonci,  stříbrné 
a  pozlatité ;  ke  konci  doby  jsou  oblíbeny  pásy  se  strunkami  zlatými 
a  stříbrnými  (filigrán).  ^)  Zápona  nebo  „nákončí"  při  páse  bylo  prací 
nejzdobnější.  Platiti  za  pás  20 — 30  kop  nebylo  nic  neobyčejného.  *) 
Zlatník  Charvát  v  Hoře  (r.  1486)  prodával  pásy  až  po  8  hřivnách 
1=  96  kop  míš.).  *)  Bylo  snahou  žen  tehdejších,  aby  mely  pásů  raději 
víc.\)  Na  pásy  zavěšovány  „nožnice",  a  ty  bývaly  leckdy  také 
prací  zlatníkovou.  E  zlatničím  pracím  té  doby  náleží  také  leckterá 
plastická  drobotina,  která  byla  ozdobou  pokoje.  Takž  na  příklad 
r.  1441  v  Staré  Praze  vyskytuje  se  mezi  klenoty  „kolébka  s  Ježíškem 
z  perlových  matek  pozlacená" ;  r.  1432  „pár  pštrosích  vajec  stříbrem 
Dkovaných",  *)  jež  mohly  sloužiti  i  za  číšku;  r.  1500  jest  na  krámě 
aovoměstského  zlatníka  Jiříka  vyložena  labut  stříbrná,  oceněná 
18  kopami  pražsk.  grošů.*)  Vyskytují  sé  v  soupisech  starodávných 
I  rytecké  práce  zlatnické.  Tak  r.  1449  pražský  kněz  Havel  z  Chlumce 
má  pušku  (schránku)  „zlatou  vyřazovanou",  a  Prokop  apotečník 
pražský  má  r.  1460  tabulku  z  ryzího  zlata  (3Vs  lotu),  „na  kteréž 
svěstování  Matky  boží  a  misericordia."  ') 

Naši  zlatníci  pomáhali  platnéřům  zdobiti  zbroj  a  zbraně  ryti- 
lami,  jež  zlatem  a  stříbrem  vykládali.  Bohužel  zachovalo  se  těch 
32dobnych  prací  zbrojných  z  XV.  věku  málo.  Zlatníci  hotovili  a  ryli 
Ječet  i  (pečetky);®)  vyrýti  pečeť  bylo  ukládáno  zlatníkovi  za 
nistrovský  kus.  Pečetidel  zachovalo  se  z  této  periody  mnoho, 
ívetlo  ryjecké  umění ;  nejen  král  a  páni,  i  města  a  kde  jaký  cech, 
řsickni  chtěli  osvědčovati  svoje  právo  a  individualitu  vlastní  pečetí, 
i  pečeti  oné  doby  přes  všecku  spletitost  ornamentů  pozdně  gotických 
)ředstavují  se  jakožto  obrazy  jednotného,  zřetelného  celku  umě- 
eckého. 


')  Arch.  praž ,  č.  992.  64.,  6.  534.  43. 

■)  R.  1448  za  J3  kop  jeden  v  Praze  stříbrný  pozlac.  fi.  992.  222. 

■)  Arch.  kutnohor.,  ft.  236. 

*)  Sirotek  pražské  Pouchalky,  ne  pravé  bohaté,  r.  1502  méi  sedm  pásů 
tříbmých  a  pozlacených  na  tkanicích  hedbávných.  O  jednom  dj  se,  že  byl 
díla  zdejdíhoc  t  j.  novoméstského.  Arch.  praž.,  6.  2090.  198. 

*)  Arch.  praž ,  ft   992.  210.  138. 

*)  Na  krám  mu  ji  svéHl  žid  Uager;  byl  pak  soud  o  labut,  kterou  kdosi 
krámu  ukrad].  Arch.  praž,  č.  2090.  198. 

^  Arch.  praž.,  6.  2119.  B   10.  Miscell.,  6.  87.  870. 

•)  >Pcčetka«  v  arch.  praž.,  ft.  8.  68. 

V^intor,  I>ělinT  řemeala  a  obchodu  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  ▼  XT.  Teka.  52 


Digitized  by  VjOOQ IC 


818  Knilia  lil.  11.  Práce  umělecké. 

Laurentius,  pražský  rytec,  r.  1429  řezal  dvě  pečeti  za  6  grí»šů: 
v  konec  století  (r.  1494)  kutnohorský  rytec  Dráb  ryl  pečet  krá- 
lovskou za  půl  kopy  grošů.  ') 

Ryjec  měl  důležitý  úkol  při  děláni  mincí;  není  pochyby,  že 
k  rytectví  mincovnímu  býval  zlatník  brán,  aby  zhotovil  kolky  ryté 
v  železo  neb  aspoň  štočky  vzorné,  dle  kterýchž  modelů  pak  se  ryly 
štočky  k  ražbě.  Groše  české  XV.  věku  co  do  rytí  a  ražby  (o  vnitrní 
hodnotě  nepravíme)  nezadají  nic  pěkným  mincím  doby  předešlé; 
vždy  na  nich  plasticky  zřetedlně  česká  koruna  královská,  a  lev 
přesně  heraldický ;  jsou  však  až  do  r.  1547  vždy  stejný,  jen  jméno 
královo  se  na  jich  líců  mění;  letopočet  vyskytuje  se  poprvé  r.  lo32.-) 
Husitské  haléřky  z  doby  válečné  (1419 — 1436)  jsou  jednostranné, 
se  lvem  a  dosti  neúhledné.  V  konec  naší  periody  (1519)  raženy 
první  tolary  v  Jáchymově  se  znakem  hraběte  Šlika;  v  též  místo 
a  v  touž  dobu  klásti  jest  začátky  medajlerství  v  Čechách.  Medajle, 
které  držívají  v  sobě  víc  umění  nežli  mince,  lily  se  ve  formy  a  ně- 
které, byvše  jak  tak  ulity,  puncem  razily  se  pak  do  konce,  pokud 
byly  horky;  některé  také  přímo  řezány.  Obsahem  týkaly  se  me- 
dajle obyčejně  biblických  výjevů  a  současných  příhod. 

Díla  skvostného  vyšívání,  která  pořizovali  řemeslní  vyšívači 
(krumpléři), ')  i  v  této  době  snaží  a  nutí  se  kresbou  a  barvami  zá- 
voditi s  malířskými  výtvory.  Také  k  nejedné  práci  krumpéřské  sami 
malíři  hotovili  předlohu  („mustr**).  *)  O  technice  platí,  co  uvedeno 
v  době  předešlé,  jen  to  jest  od  konce  XV.  věku  novým,  že  výšivky 
i  všeliké  přišívky  (applikace)  vyšívači  podkládají  provázky,  vatou, 
kozí,  vrstvou  plátna,  aby  vystoupily  plasticky.  Tak  vznikají  figury, 
jež  reliéfně  z  vyšívané  plochy  vystupují ;  celkem  lze  říci,  že  vyšívac, 
chtěje  býti  plastikem,  jest  nemotorný,  figury  bývají  velmi  nepoda- 
řené a  kasule  kostelní,  na  nichž  zachovalo  se  takových  plastik 
nejvíc,  ztrácejí   měkké  řasy  a  stávají  se  prkenými.   Ve  vzorcích  na 


')  Z  poClů  staroméslsk.  z  i.  1427-29.  Toužil,  Mincverk  21. 

•)  Smolík,  Arch.  Pam.  XIX.,  206.  R  1476  cis.  FVidrich  III.  dal  Plxeftsktm 
právo  razit  minci,  v  Čechách  obvyklou.  Nezachovala  se.  Edo  vi,  byia-li  ražena 
R.  1507  zase  král  Vladislav  jim  dal  právo  raziti  minci  do  10  let,  méia  b}Hi  jať 
kutnohorská.  Strnad.  Lisiář  II.,  146.  577. 

*)  Hlavní  materiál  krumpéřův  znáti  z  dluhu  Kaápara,  malostranského  yy 
3íva£e  r.  1521;  je  dlužen  za  aksamit,  za  zlato,  hedvábí.  Arch.- pral.,  t.  2211 
B   26, 

*)  Důkaz  v  arch  praž.,  c.  343  30  Malíř  déial  mustr  krumplífí  k  pHkmrj 
sladovníkův. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vyšívání.  819 

átkách  od  počátku  XVI.  věku  granátové  jablko,  jež  bylo  slylisováno 
iž  v  nejrozmanitéjších  modifikacích,  ztrácí  formu,  a  rámoví  nebo 
}ruty,  jež  jablko  a  jeho  květy  dotud  skromné  obkličovaly,  rozšiřují 
\e  a  tlačí  se  na  přední  místo.  *) 

Vyšívání  z  XV.  století  zachovala  se  v  mnohých  kostelech  a  ve 
ibírkách  musejních.  Ze  znamenitějších  uveden  budiž  Kristus  na  kříži 
la  kasuli  budějovické;  ornát  v  Olbramovicích  nese  na  zlaté  půdě 
Jkřižovaného  a  řadu  poprsí  světců,  což  vše  provedeno  kolmým 
itehem  hrubším.  Na  ornáte,  jejž  měli  v  Kočím,  visí  Ukřižovaný  na 
*romě  sukovitém ;  tedy  se  naturalistická  ta  manýra,  jak  ji  s  oblibou 
lélali  v  době  předešlé  (str.  288),  dostala  i  do  XV.  stol.  Pěkná 
)ráce  jest  Ukřižovaný  a  pět  figur  na  brokátovém  ornáte  granáto- 
rého  vzoru  v  Domažlicích;  podobně  vyšívaný  ornát  měl  kostel 
)lamcký;  jest  na  něm  obyčejné  ukřižování  s  figurami  P.  Marie  a 
ana,*)  a  v  ramenech  kříže  jsou  poprsí  apoštolů.  Ze  starého  ornátu 
aají  v  Uměleckoprůmyslovém  museu  pražském  pás,  na  němž  vy- 
ÍYání  podivné  komposice:  sv.  Anna  drží  na  lokti  P.  Marii,  a  ta 
ase  má  v  klíně  Ježíška. 

Neumělecké  snahy  po  plastice  vyšívačské  znalci  postřehují  nej- 
prve na  kříži  jedné  z  kasuli  rokycanských  z  konce  XV.  věku;  je 
o  vlastně  zbytek  kříže,  je  na  něm  skupina  figur  pod  Ukřižovaným, 
Iva  světci  necelých  těl  a  nějaký  doktor  nebo  kardinál;  figury  ty 
50U  applikací  vystřiženou  a  podloženou,  čímž  vystupují.  Také  na 
asuli  Vlaského  dvora  v  Hoře  (z  let  1496 — 1499)  kontury  obrazů 
sou  podloženými  provázky  již  velmi  silně  plastické.  Jinač  je  ten 
'mát,  na  jehož  kříži,  v  pole  rozděleném,  znázorněno  Zvěstování, 
íavštívení  P.  Marie,  Narození  Páně,  Králové  tři.  Obětování,  co  do 
larev  a  živé  komposice  znamenitý  kus  vyšívačské  práce.  *)  Plnou 
íastickou  práci  na  sobě  nese  kasule  v  Mýtě.  Je  ze  sametu  červe- 
lého  s  granátovým  vzorem,  na  kříži  jejím  jsou  přišity  vypouklé 
igury  Umučení  Páně,  mimo  ně  sv.  Petr  a  Pavel  i  bůh  Otec.  Těla 
Bou  urobena  z  bílého  hedvábí.*)  Tytéž  plastické  figury  —  jen  o  sv. 

')  Mdhod,  XXL,  126. 

Ó  Obrazy  a  výpisy  téch  věcí  jsou  v  Soupise  Vlil.,  30.  lil.,  68.  Na  sir.  77 
(Teden  ornát  petrovický,  teď  chovaný  v  Uměl.  prům.  mus.  Na  ném  Čtyři  figury 
větic  V  Soupise  XI.,  12S.  XVIL,  46.  Kasule  blanická  je  teď  ve  Vídni  v  paláci 
lehwarzenberkfl.  Byla  na  mariánské  výstave  v  Praze  r.  1904. 

•)  Obrázek  v  Method.,  XXII.,  64.  Podlaha  a  Šittler  popisují  a  vykládají. 

•)  Koula,  Pam.  Uměl.,  VI.,  9.  Soup.  XVI.  161. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


8*20  Kniha  III.  11.  Práce  umělecké. 

Václava  víc  —  má  kasule  královéhradecká,  činící  přechod  k  dilům 
renesančním.  Ornamentika  jejího  žlutého  hedvábí  ji2  renesanční 
všecka.') 

Krumpéři  osobovali  si  také  dělati  všecky  práce  z  perel.  Robili 
perlové  „omirály"  a  pušky  k  tělu  božímu,  hedvábné  a  perlami  vy- 
šívané,*) stejně  jako  nejrozmanitější  „perlovce"  a  „věnečky",  korunk)* 
nebo  „pentlíky"  na  ženskou  hlavu.  Dle  mody  krumpéř  k  perláni 
přidával  cetky,  takže  vznikaly  věnečky  „třasuté".')  Ženské  si  n;i 
perlovce  věšely  prsteny.  Klára  Helmová  v  Praze  r.  1426  mela  ca 
perlovci  26  prstenů  ;  Kačka  kramářka  v  polou  století  odkazuje 
komusi  perlovec  „menší  s  prsteny  snad  třiceti**,*)  Byly  perloviv 
po  20  kopách  i  dražší.  Ze  zlatého  pletiva  a  z  perlí  krumpéř  robil 
bohatým  paním  „náušky",  veliké  to  pytlíky  sítové  k  uším.  Jich 
podobu  zříti  na  freskách  kutnohorských. 

V  uměleckých  pracích  kovářských  a  zámečnických 
v  této  periodě  znalci  vidí  zase  pokroky.  Technicky  byly  práce 'lěcI. 
řemesel  dosti  obtížný  pořade  tím,  že,  z  huti,  kde  ještě  neuměli  Uk 
vysokým  žárem  vyráběti  jako  v  době  následující,  kováři  dostávali 
„štáfy"  železa  neveliké,  tak  že  si  kovář  musil  větší  práce  skládali 
z  menších  kusů;  ještě  aspoĎ  že  kovářům  v  XV.  století  dodáván 
byl  válcovaný  plech,  sic  by  i  ten  byli  musili  svými  kladivy  poři- 
zovati. Plechy  tepali,  prosekávali,  razili,  rýhovali;  pruty  svářeli, 
nýtovali,  pilovali,*)  a  tou  prací  vznikala  ze  železa  díla,  která  byla 
na  ochranu  jako  na  ozdobu.*)  Uměleckým  kouskem  byla  nejedná 
mříž,  kterou  zastavili  okno,  ohradUi  oltář,')  schody. 


')  Obraz  a  výpis  v  Method.,  XXil.,  56. 

*)  Arch.  praž.,  6.  992.  260.  R.  1473  je  zapsána  puSka  damaSka  černého 
s  perlami  k  tél.  bož. 

*)  Staroméstský  Jiřík  krumpéř  r.  1466  byl  dluien  u  zlatníka  »tH  dtTrtce 
stříbra  kovaného<.  Arch.  praž.,  6.  2119.  T.2.  N.  14.  Týt  krumpéř  délal  jednomu 
panodi  eepec  aksamitový  červený  >s  uncem<  (t.  j.  s  cetky  zlatými). 

*)  Arch.  pražs.,  č.  992.  64.  2119.  H.  8. 

')  Zajímavý  obrázek  kováře  ze  zač.  XV  veku  je  v  rukop.  kapitul  knih. 
Reprod.  v  Soupise,  Praha  IL,  2.  179.  Kovář  má  zástéru  do  Spíce,  v  jedné  rccf 
kladivo  dvojklané,  v  druhé  nčjaký  sekáč  a  za  pásem  lopatu. 

*)  Znamenité  sbírky  železa  uměleckého  migí  v  méstsk.  mus.  prai  a  v  Vmé- 
lecko-pr&mysl.  v  Praze.  I  venkovská  musea  chovají  pékné  kusy,  zrláSté  %  áoh 
mladších 

^)  R.  1493  činí  se  odkaz  .50  kop  groSů  na  mřiži  železnou  k  diáři  Matce 
boží  u  sv.  Víta.  Arch   pražs.,  č.  2268.  57.    R.  1629  týnský^  farář  kii«z  Vikttfia 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Mříže  mívaly   až   do  konce   naší    doby   architektonické   tvary 
nejen  dekorační  ale  i  konstruktivní.  Jednak  sváděla  monumentální 
architektura  též  v  jiných  odborech  řemeslníky  k  nápodobení,  jednak 
prutový  materiál  železný  —  po  našem  mínéní    —   k  tomu    přímo 
vybízel,  aby  kružby  a  jiný  lineární  dekor  architektonický   byl  ná- 
podobován,  stejné  tak,   jako  plech  ponoukal*  kováře  a  zámečníka, 
aby  z  ného  tepali  a  v  něm  vyhlubovali  dekoraci  listovou.  *)  Byly-li 
v  době  předqhozí  tvary   architektury  železné   prostými,    do   konce 
doby  vladislavské  jsou   formou  přebujný.    Vyskytují    se   krabolce, 
kružby  plamenné,  fialy,  kovář  tepá  tvary  naturalistické,  listy  roz- 
manité, zvláště  bodlákové  i  sukovité  větve,  což  všecko  značí  pozdní 
gotiku.*)    Zvláštní  druh  mřížek  zachoval    se  v  Cechách  leckde  na 
dvířkách,  jimiž  uzavírána  svátost.  Byly  ze  silného  plechu  prolamo- 
vány, vysekávány  a  pilovány  v  práci  jemnou,  drobnou.  Z  takových 
mřížek  nejvíc  u  nás  proslaveny    a    nejčastěji   líčeny  i  zobrazovány 
jsou  trojí  mřížky  na  sanktuariu  v  Hradci  Králové  z  r.  1492.  •)  Jsou 
ze  železného  plechu  trojúhelníkovým  řezem  vypilovány,  pozlaceny; 
každá  rozdělena  ve  čtyři  pole  pásky  úzkými,  na  nichž  vybity  latinské 
nápisy,  Těla  božího    se  týkající;   v  každém    oddělení   jiná    kružba 
gotická,  růže,  kola,  plameny,   vše  komponováno   s  neobyčejnou,  až 
neklidnou  fantasií. 

Umělecké  kousky  kovář  prováděl  na  závěsech  truhel,  almar, 
dveří  domovitých.  Gotické  závěsy  ty  byly  jako  železná  ruka,  prsty 
roztahující,  a  prkna  oněch  truhel  a  dveří  pevně  pohromadě  zdržu- 
jící. Ozdobou  jich  bylo  listoví  stylisované,  kružba,  rýhy,  prolamo- 
vání a  podklad  barevnou  kozí.*)  R.  1507  pražský  zámečník  almaru 
okoval  za  kopu  míšeňskou.  Méně  známo,  že  také  stoly  byly  kovány, 

odkazaje  70  kop  míd.  na  železnou    mHži  před  veliký  oltáf,    >budou-ll  ji   chtíti 
délatj.c  Arch.  praž.,  6-  2142.  N.  3. 

*)  Nékdy  se  práce  nezdařila.  PíSe  r.  1493  purkrabí  na  Boru  panu  Henr. 
ze  Sramberka  o  kováři  z  Mnichova:  >Bojíin  se,  že  nic  dobrého  neudélá,  ano 
téch  mříží,  kteréž  jest  udělal,  nechválí  a  že  jsou  z  zlého  železa  udélány  a  Spatné. < 
Purkrabí  míní,  kdyby  pán  zjednal  >hebké<  železo,  že  by  dal  holi  vytáhnouti,  a 
kovář  na  Švamberce  že  by  mříži  trefnéji  udélal  nežli  onen.  Je  to  venkovskému 
kováři  vysvědčení  znamenité.  Arch.  Ces,  XV.,  66. 

*)  Haněl,  (Práce  umělec,  zámečníka  a  kováře  na  str.  11.)  praví,  že  st  ty 
Ivary  s  povahou  železa  nesnáSejí. 

*)  Kathedr.  kostel  sv.  Ducha  v  Hradci,  KalaS,  25.  Haněly  1.  c,  81.  Cechner, 
Soupis,  XTX ,  47. 

*)  Bohatě  prolamované  kování  mají  v  Domažlicích  na  truhle   z  XV.  věku. 
Soupis  XVU.,  32.  Některý  vzácný  kus  v  měst.  mus.  [v  Praze. 
4 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Dila  kovářská.  823 

kladiva,  mezi  nimiž  zednická,  kosná,  babky,*)  kraslíky,*)  pobíjačky, 
drkobiy  (klacky),  pily  větší,  menší,  sekáče  kuchařské,  formy  na  pe- 
čení oplatek  (r.  1458),  motyky,  mezi  nimiž  nosatce  dlouhé,  krátce, 
srpy,  kosy  (travné  a  obilné),  kleště  (klufty),  od  nejmenších  až  po 
kleště,  Jako  jimi  kámen  táhnou  ;"*;  rýče,  lopaty,  hřebla  železná, 
drábce,*)  „struh  šindelům,"  ale  i  struhadlo  do  kuchyně;*)  „bleško 
kstnihání  světnice,"^)  rozličné  nebozezy,  hřebíky  všeliké :  „hlavaté", 
latové,  šindelné  (tisíc  za  5,  6,  8  grošů  českých),  skřidelné  (lišíc  i  za 
10  grošů  bílých)  a  jiné.  R.  1429  robil  k  obraně  města  pražský 
kovář  Petr  tři  kopy  šípů  za  16  grošů  (od  nasazení  těch  šípů  město 
zaplatilo  9  grošů);  tehdáž  pražský  kovář  také  hotovil  šípy  ohnivé 
se  sírou. ^)  Kováři  dělali  také  „sáně  do  kamen"<  rožně,  „pánve 
rybám  vařiti",®)  pánvičky  železné  „k  vaření  zelí",  kotlíky  s  trénožkou, 
kotlíky  „obářecí"  s  nohami,  kotlíky  rybní  a  jiné  i  takové  železné, 
Jako  nad  ohněm  visívají."  Kováři  vyráběli  husitům  našim  palcáty, 
bijáky,  palice  s  hroty  a  kovali  selské  cepy;  nejeden  kul  tesáky  a 
meče  na  zlost  nožířův  a  mečířů.^) 

Pokud  obyčejné  věci,  jak  tu  vyčteny,  dělal  kovář,  všecko  slulo 
dílem  bílým ;  kovati  „fasuněk"  a  kovati  koně  slulo  kovářským  dílem 
černým,  Kůó  kován  na  ostro,  hladko,  či  mu  jen  podkovy  „přitvr- 
zeny".  O  kování  koně  „nesnadného"  nebo  „vášnivého"  byla  naří- 
zení :  kovář  koně  měl  uvázati,  a  ten,  číž  kůň,  měl  držeti  nohu  jeho, 
když  by  se  kůĎ  urazil,  aby  tím  vinen  nebyl  kovář.  *°)  Kdyby  se  kůň 
i  v  lišících  (dřevěné  zábradlo  kovářské)  v  onom  uvázání  zabil,  dí 
fád  novoměstský  r.  1524,  že  kovář  škody  neponese,  „poněvadž  on, 
jestližeby  mu  kůó  na  zdraví  škodu  udělal  nebo  zabil,  musilby  to 
jmíti  a  žádný  by  mu    zdraví    navrátiti  nemohl."*')     Cechovní  řád 

*)  Kladivo  babka  v  Stříbře  r.  1617.  Arch.  plzeři,  kn.  stříb,  č.  182.  260. 

*)  Arch.  litomySl.,  6.  118.  82.  R.  1607. 

•)  R  1460;  arch.  praž.  Misceli   17.  K.  22. 

*)  Drabec  železný  y  knize  kouřimsk.  Testament.  1611. 

•)  Arch.  litomySL,  č.  118.  82.  >Struh<  bude  asi  néjaký  hoblík  na  strouh. 
dfeva  k  Šindelům.  Struhadlo  nalezli  jsme  na  zámku  Hluboké  r.  1490.  Listář 
pernátejnský.  Mus.  zem.,  6.  2.  69. 

*)  Kn.  kaflkovská;  r.  1622  stály  ty  skoble  8  groSů. 

')  Vydání  mésts.  v  arch.  praž.  z  r.  1429.  68.  71.  72. 

•)  Obyčejná  fráze  v  inventářích.  Viz  kn.  litomySl.,  ft.  118.  82. 

')  Nožíři  pražští  žalovali  r.  1608  kováře  MikuláSe  Odrole,  že  tesáky  dčlá 
proti  jejich  právům.  Nevyhráli.  Arch.  praž.,  C.  1128.  A.  2. 

'•)  ftád  turnovský  z  r.  1619.  Půjčil  dr.  Šimák. 

")  í^ád  zapsaný  v  knize  táborské.  1624. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


824  Kniha  III.  11.  Práce  umélecké. 

chtíval  od  kováře  jen  aby  dflo  bylo  pevno.  Zlámal-li  kdo  dílo  kovářské, 
měl  ihned  žalovati,  a  cechmistři  byli  povinni  ohledati,  čí  jest  vina^^i 

V  dílně  své  kovář  měl  k  přerozmanitým  svým  pracím  ku  po- 
divu málo  nástrojů.  Býval  tu  nákovadlen  nebo  nákovadlo  ocelo- 
vané,  jedno,  druhé,  větší,  menší,  robatina  (nákovadlen  dvouramenný  . 
svěrák,  hřebovna  (některý  kovář  jich  měl  několik  pro  větší  produkci 
hřebíků),  jiná  pro  hřebíky  „latné"  (latové),  jiná  pro  „šindelné*". 
kleští  10 — 20,  mezi  nimiž  zvláštní  klíště  koňské,  stejně  tolik  ručních 
kladiv  rozličných  velikostí,  mezi  nimi  „kladivce  koĎské^,  a  kladivo 
na  nýtování  (nythamr,  naythamr),.  perlík  jeden  nebo  dva  (werk- 
hamr),  dva,  tři  mlaty,  jeden,  dva  kropáče,  několik  sekáčů,  utinaček. 
jimiž  železo  usekávali;  několik  průbojů  nebo  průbojníků,  jimiž  se 
žhavé  železo  probodávalo,  některou  pomocnou  tyč  (halfeysen,  hal- 
vejsí)  struh  koĎský,  čihák  větší,  menší  a  měchy.*) 

Železo  voženo  kovářům  v  XV.  stol.  i  z  Moravy ;  centnéř  železa 
byl  r.  1509  v  Kouřimi  za  84  grošů  míšeňských,  v  Berouně  byla 
libra  železa  r.  1517  za  6  denárů,  dvě  „holi"  železné  za  21  grošů: 
kámen  železa  v  Praze  byl  r.  1483  za  13  grošův.*) 

K  velikým  pracím  ze  železa  jest  počítati  věžní  hodiny  bicí 
způsobu  prostého;*)  ale  v  této  periodě  vznikají  také  veliké  orloje 
uměním  nemalým  a  vědou  astronomickou  pořizované,  ukazující 
hodiny,  dni,  svátky,  měsíce,  souhvězdí,  jakož  takového  znamenitého 
orloje  příklad  zachoval  se  ve  věži  staroměstského  domu  radního 
(z  r.  1490). 

Hodináři  XV.  století  pořizovali  i  hodiny  na  zeď  visuté  se 
závažím.*)  R.  1433  uvádějí  se  v  pražském  inventáři  dvoje  hodiny: 

•)  ftád  turnovský  z  r.  1619. 

")  Arch.  litomySl.  Lib.  memorab.  z  r.  1360.  19.  R.  1488.  Uvádéji  se  také 
>dvé  Stauchovné;*  Hrade,  Náchod;  Arch.  Ceskf,  XVI.,  347  kovárna  z  hradu 
Hluboké  r.  1490.  Tu  jest  uveden  sekáfi  >faic<,  prfibojník  >Stemfl«  a  jiný 
>kSínóm<.  Omylem  tisku  je  tu  nythamr  místo  nythamr.  Cihák  uveden  v  arch. 
praž.,  6.  2119.  E.  1. 

*)  Arch.  praž.,  6.  2094.  H.  26.  Arch.  beroun.,  kn.  poetů  z  r.  1508. 

*)  Začaly  se  koncem  XIV.  Teku;  ale  nebyly  ani  v  XV.  tuze  hojny.  Kyvadla 
jeSte  neznali.  V  Praze  odkazy  na  kostelní  orloje  veliké  trousí  se  od  doby  kr&le 
Jiřího.  R.  1461  na  př.  odkaz  k  sv.  Vojtéchu  na  hodiny.  Arch.  praf.,  t.  2091. 
C.  12.  V  Kolíně  hodiny  r.  1494  hodinář  pražský  Jiřík  upravuje.  Soupis  1,  20. 
V  Hradci  Jindf.  r.  1492  zámeftník  orloj  spravoval  za  fitvrtietni  plat  25  gro^^. 
Arch.  hradec.  Kn  přgmů  z  r.  1487;  foi.  30. 

*)  Obrázek  gotických  hodin  na  zdi  z  XV.  veku  v  VL  ser.  Album  du  Som- 
merard  Arts.  6.  26.  Z  domečku  6tyrhrannébo  visí  závaží. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


r.  1438  má  v  Praze  proslulý  Jan  Reček  nějaký  orlojik,  jejž  odkazuje 
jako  vzácnost;  r.  1460  apatykář  Prokop  choval  na  siní  orloj  „ná- 
kladný a  mistrný^,  a  illuminator  Pavel  (f  1534)  odkazuje  radnímu 
písaři  Jakubovi  „z  milosti  a  lásky  vorloj  bicí".  *)  Malých  hodinek 
však  ještě  nebylo,  teprve  r.  1480  vynalezeno  ve  Francii  péro,  a  tím 
dán  podnět  k  malým  hodinkám,  které  prý  r.  1600  v  Norimberce 
vznik  svůj  vzaly  (domnělým  vynálezcem  zámečník  Petr  Hele).  Byly 
však  i  potom  dlouho  vzácností.  Snad  takového  rázu  jemnějšího  byl 
onen  „vorlojík  budicí",  jenž  v  Praze  zapsán  r.  1521. ")  Vedle  orlo- 
jíčkft  s  umělým  mechanismem  vždy  ještě  panovaly  orloje  „ssuté", 
v  nichž  písek,  zvolna  se  ssuje,  čas  ukazoval. 

Z  prací  nožířových  v XV,  věku  jest  zajímavá  česká  specialita, 
české  řezáky;  dostaly  se  i  za  hranice,  r.  1490  nožířský  řád  vídeňský 
o  nich  hovoří  (behemische  snitzer)  jako  o  věci  obecné. ')  Jakou 
měly  podobu,  nelze  říci,  hádám,  že  to  byly  nože  těžké.*)  Možná, 
že  to  byly  ony  tesáčky,  jež  naznačeny  jsou  v  knize  litomyšlské 
r.  1507  slovem  „tesáček  louči  dělati.''  ^)  Jiného  způsobu  tesák,  také 
česká  zvláštnost  z  XV.  věku,  byl  bodavou  a  sečnou  zbraní,  měl 
podobu  dýky  na  konci  poněkud  zahnuté  jako  šavle.  I  ten  tesák 
dostal  se  do  Němec  a  podržel  tam  české  zkomolené  jméno  „dusak". 
Xožír  dělal  také  obyčejné  dýky,  a  není  pochyby,  že  i  dlouhé  meče 
dělal,  pokud  mečiři  nebránili.  •) 

Uměleckou  práci  ukazoval  nožíř  (stejně  jako  mečířj  při  obklá- 
dání nožních  a  tesákových  rukovětí.  Obkládali  je  dřevem  sandá- 
lovým a  pušpánovým, ')  zdobili  mosazí,  stříbrem.  R.  1525  novo- 
městští mečiři  snažili  se  nožířům  vymoci  u  konšelů  zákaz,  aby 
nekovali  a  neobkládali  tesáků,  kordů  a  mečů.  Nožíři  se  bránili  tím, 
že  na  kováni,  broušení  a  obkládání  tesáku  své  řemeslo  ukazují, 
a  kdo  na  čem  řemeslo  ukazuje,  to  že  můž  dělati.  Konšelé  rozhodli, 
když  i  kováři  meče,  kordy  a  tesáky  kují,  že  nožiři,  ukazujíce  na 
tesáku  své  řemeslo,  tesáky  obkládati  mohou,  ne  však  mečů,  nebof 

•)  Arch.  praž.,  Misceli.  87.  370.  C.  92.  P.  8.  Tomek,  D.  P.  VIII.,  494. 

')  Arch.  praž.,  č.  684.  48 

')  Jahrbuch  der  Kaiser.  Sammi.  XVII,  15399. 

*)  V  naSich  horách  Némcům  je  >snitzer<   jako  sekáček  na  dříví. 

•)  Kn.  t.  118.  82. 

•)  Soudím  že  zápisu  v  pražsk.  kn.  ft.  2086.  E.  7.;  r.  1464:  >Aby  noiiř 
y  kráme  jen  malé  Čepele  dělal,  okládal  a  prodával ;  veliká  železa  aby  koval  v  ko- 
váme oa  zad  domu  «  Dýka  se  uvádí  r.  1500  v  Listáři  plzefts.  (Strnad)  II.,  408- 

^  EOpl  v  Jahrb.  d.  kunsthist.  Samml.  des  Kaiserh.  X.,  6.  5924. 


826  Kniha  III.  11.  Práce  umělecké. 

mečíři  zase  své  řemeslo  ukazují  na  mečích,  burdéřích  jezdeckých 
a  rytířských  a  na  obšívání  rukovéti  a  pošvy.  Za  to  zas  nesměj' 
míti  šlejféřů  svých,  nýbrž  brusiči  af  zůstávají  v  cechu  nožířskénJ 
a  posluhují  oběma  řemeslům  volně.  ^)  Skoro  sto  let  před  tím  (r.  142&1 
hádali  se  nožíři  s  touleři  o  dělání  nožnic  (pochva) ;  páni  staroméslšli 
však  nalezli  „ortelním"  vypověděním,  aby  touleři  dělali  nožnic^ 
takové,  jako  od  starodávna  dělali.  ^)  Jsou  to  patrně  hádky  o  hranici 
díla  řemeslného.  V  dílně  své  měl  nožíř  nádobí  „kovací  a  lavičné".  'l 

Ještě  ani  v  této  době  nožíř  nedělal  k  nožům  znamenilějšibo 
počtu  vidliček  pro  stůl.  Byla-li  v  domácnosti  jediná  vidlice,  stačila 
na  podání  masa  z  hlavní  mísy;  na  talířích  pak  již  pomohl  nul. 
lžíce  a  prsty  bez  vidliček.  *j  Ale  nějaké  „lžíce  vidličné"  vyskytuji 
se  v  pražské  domácnosti  r.  1624.^) 

V  pracích  mečířových  dvojručí  meče  doby  předchozí  drti 
se,  jenom  jména  nová  se  jim  přidávají  (burdýře,  šaršouny) ;  nosi 
formy  vznikají  v  této  době  zúžením  hlavně  a  zostřením  špice  i  lepšíc 
krytem  ruky,  jsouté  v  XV.  věku  začátky  koše,  ovšem  ještě  dost 
skromné.  Novými  formami  jsou  kordy  (tylce),  korduláče  (korčákyi 
Také  šavle  nebo  šable  zahnuté  objevují  se  na  obrázcích  (již  s  po 
čátku  XV.  věku).  Sudlice  bére  na  sebe  formu  novou;  na  oiisbj 
vstavuje  se  ostrý  hrot,  tof  jedna  forma  česká  a  velmi  obObená 
vzniká  sudlice  z  mečíku  na  ratišti  postaveném,  na  mečík  přivařuji 
mečíř  uši  jako  háky  (sudlice  s  ušima),  či  také  jen  jedno  ucho  (kop 
s  hákem) ;  mečíř  robí  na  tyč  nůž  se  sekerou  (sekyřice),  kteráž  zbraí 
jest  mateří  oblíbené  v  XVI.  věku  halapartny  nebo  bradatice,  složena 
vlastně  ze  tří  kusů:  je  to  sekera  s  hákem  na  kopí.  Není  pochyby 
že  v  rozmanitosti  těch  zbraní  jeví  se  husitská  vojna.  Jen  halaparini 
je  z  konce  naší  periody.  Její  jméno  cizinské  „voštip  helebartha' 
poprvé  čteme  v  Praze  r.  1523,*)  ale  na  tumbě  Maxmiliána  v  In 
špruku  má  „helapartu"  vojsko  české  již  r.  1504.') 


O  Arch.  pra2s.,  ft.  1129.  66. 

•)  Arch.  pražs.,  ft.  992.  C.  5.  Též  v  ft.  1992.  106.  V  Archive  ;Cesk.  XIV 
438.  je  důsledné  tidténo  taaléři 

')  To  odkazuje  r.  1451  pražský  nožíř  Kokysl  Jankovi,  synu  sTémo.  Arrl 
pražs.,  č.  2119.  £.  4. 

*)  Jsou  vidličky  i  ve  Francii  v  XV.  veku  řidky  v  inventáfídi.  Viollet  I 
Duc  IL,  108.  112. 

')  U  yana  Šípá,  jenž  mél  veliký  hostinec.  Arch.  praž ,  č.  9.  92. 

•)  Arch.  praž ,  ft.  1047.  A.  14.  C   9.  92.  Arci  je  to  zápis  nahodilý. 

')  Langer.  Archaeol.  Pam.,  XX ,  442. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Díla  mečifAv  a  platnéřfi.  827 

Brní ř i  vždy  ještě  pletali  bmě  z  ocelových  drátů,  pletali  pan- 
cíře i  oboječky,  ^)  ale  již  koncem  XV.  veku  místo  pletených  obojků 
nošeny  spíš  obojky  z  plátů.  R.  1433  je  „ocelivý  pancíř"  u  brníře 
Marika  v  Praze  za  6  kop  pražských;  v  polovici  XV.  století  dával 
pražský  brníř  Šimon  po  4 — 5  kopách;  byly  však  i  dražší  (i  po 
13  kopách)  i  lacinější  (po  3  zl.  uherských).*)  Brníři  kupovali  ocel 
v  kruzích.  V  polpu  XV.  věku  kruh  oceli  byl  za  32  grošů. ') 

Práce  platnéřova  do  konce  XV.  věku  obalila  celého  rytíř- 
ského člověka,  jinač  arci  pěšáka,  jinač  jezdce.  Od  počátku  XV.  věku 
vyskytují  se  vedle  „polouplátí"  *)  s  hřbetem  i  bez  hřbetu  již  celé 
-plechy"  přední,  zadní;  z  r.  1433  známe  „odění  kované",  z  historie 
vojny  víme  o  „pánech  železných",  oděných  již  železným  krunýřem, 
který  platnéři  z  menších  kusů  nýtovali  či  už  také  z  jediného  kusu 
uměli  vytepati ;  v  témž  století  XV.,  přibyl  ke  krunýři  šorc,  skládaný 
z  plátů,  na  řemenech  visutých,  přibylo  krytí  rukou  železnými  ru- 
kávy *),  ramen  nábedměmi,  krytí  loktů  „myškami" ;  železných  ru- 
kavic užíváno  již  v  době  předešlé,  teď  také  zavedeno  krytí  nohou 
niíkolníky  a  holenkami  železnými.  Slovem  celý  muž  byl  z  železa, 
a  platnéři  žili  dobu  zlatou.  Co  do  formy  železné  odění  gotické  do 
konce  naší  periody  na  všech  výběžcích  a  koncích  špičatělo  čím  dál 
víc;  příchodem  renesance  potom  se  zaokrouhlovalo. 

Práce  nožířovy,  mečiřovy  a  platnéřovy  byly  hlazeny,  leštěny, 
některé  zvlášť  pilně  krevelem,  rozličnými  prachy  a  prostředky  taje- 
nými pulérovány,  ciselovány.  Honosné  kusy,  zvláště  kyrysy  a  obo- 
ječky  mívaly  dekoraci  rytou  (a  snad  i  leptanou)  a  zlatem  nebo 
stříbrem  vybíjenou;*)  výkresy  k  dekoraci  takové  neváhal  platnéři 
nebo   zlatníkovi  podávati   umělec  malířský.  ^   Co  do  cen  víme,  že 


')  R.  1433  je  zapsán  (y  arch.  praž ,  č.  2082.  D.  30.)  pancíř  >oblý«,  oboj(ek 
»ploskJ'<. 

■)  Arch.  praž.,  ft  992.  148.,  C.  2119.  F.  9.  P.  8.  C.  2096.  R.  1451  pancíř 
byl  cenou  za  dva  koné.  KůA  za  6*/^  kopy,  pancíř  za  13  kop. 

■)  Arch.  praž.,  C.  2119.  F.  9. 

*)  Arch.  praž.,  ft.  2096.  M.  6. 

*)  To  snad  jsou  ony  >rúry  a  dýlníky<  rytířské,  zapsané  r.  1440  v  arch. 
praž,,  6.  2099.  608. 

*)  Tauchirování,  tauxia,  tarsia,  tausia,  damaskování  je  starý  způsob  orien- 
tální. Italové  a  Španélé  naučili  se  tomu  od  Arabů.  Starou  techniku,  jak  ji  znáti 
na  helmici  sv.  Václava,  vyliftigí  Podlaha  a  Šittler  v  Arch.  Pam.,  XIX.,  83.  Nové 
techniky  viz  u  Buchera,  Gesch.  der  techn.  Konste,  II.,  119. 

')  Známo  to  o  Dorerovi.  Bucher,  1.  c,  IIL,  14. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


828  Kniha  III.  11.  Práce  umélecké. 

r.  1440  u  platnéře  Kříže  v  Praze  ceněny  „čisté  pláty"  po  70  grošícL 
„prusplech"  černý  za  15  grošů,  dvoje  myšky  a  nákolenky  (ale  ne- 
dospělé) za  kopu,  pár  rukavic  za  26  grošů  a  celá  zbroj  „klaczie- 
(ke  klání  rytířskému)  i  s  helmera  za  pět  kop  grošů.  *)  R.  1486  inusil 
kdosi  v  Praze  zaplatiti  i  za  „poosáklou  a  dobře  chaternou"*  zbro= 
5  uherských  dukátů.*) 

V  helméřských  pracích,  jež  pořizovali  platnéři  i  zfláMui 
helméři,  v  této  době  jen  to  jest  nové,  že  vznikla  od  polou  XY. 
století  přilba  docela  uzavřená  a  ocelivým  kloboukům  přibylo  nove 
jméno  šalířů.  Rytířské  helmice  byly  zvláště  ku  konci  periody  táo- 
beny  zlatým  vykládáním  jako  kyrysy.  *)  Lebka  čistá  r.  1440  oceněna 
24  groši,  klobouk  ocelívý  40  groši,  r.  1470  stál  kapalin  v  Praz^ 
půl  druhé  kopy.*) 

Kterak  práce  platnéřů  se  časem  rozmnožovaly,  to  postřehne 
čtoucí,  ohledá-li  inventář  Mikuláše  platnéře  z  r.  1426  a  skoro  sto 
let  pozdější  seznam  zbroje  u  Jana  Pivce  platnéře.  Onen  má  na 
skladě  pouze  čtverý  rukavice  ocelivé,  polouplátí  nezbijené,  prusplech, 
dva  hehny,  pár  myšek,  prusplech  rytířský,  černé  polupláti  bez 
hřbetu  —  a  nic  víc.  *)  Naproti  tomu  platnéř  Jan  Pivce  r.  1516  nis: 
„ve  veřtatě"  černé  zbroje  (předních  a  zadních  kusů)  na  de?el 
pacholků,  zbroje  pulérované  na  8  pacholků,  nábedemí  i  s  plechovi- 
cemi  černých  12  párů  a  jiných  na  12  pacholků,  nákolenek  černých 
12  párů,  a  jiných  na  12  pacholků,  plechů  menších  na  3  pacholky,  nad 
to  ještě  dva  kusy  přední  zadní  a  vypulérované  nábedrné.  Kroin^ 
toho  měl  v  komoře  ještě  trojí  zbroj,  43  párů  šinek,  nákoleftek,  na- 
bedmí,  5  hemelínů  černých,  2  kapaliny,  dva  „haubny"  (čepcei 
a  helm  s  larvou.  *)  Tedy  úhrnem  měl  Pivce  na  skladě  do  200  kusů. 
kdežto  jeho  předchůdce  choval  jich  na  prodej  jenom  dvanáct. 

V  dílně  platnéřů  a  helméřů  byly  měchy,  nákovadlny,  rohaliny, 
rohatlny  malé  s  dírou,  střiháky,  čiháky,  všelijaká  kladiva,  z  nichž 
jmenují  se  často  „hemreizi"  křivé,  prosté,  kladiva  stranovní,  předni, 
hamrovací   kladivo,    „austrhamříky",   kleště  rozmanité,   také  křivé. 

•)  Arch.  praž.,  č.  2099.  608. 

•)  Arch.  praž.,  ft.  11.  Fol.  E.  16. 

')  Winter,  Déj.  kroje.  237.  Z  kSaftu  pražsk.  r.  1454  v  č.  2119.  G.8.  liáěú, 
že  oceli?é  lebky  délal  platnéř;  tedy  ne  jen  helméH. 

♦)  Arch.  praž.,  ft.  2099.  508. 

•)  Tamž,  197. 

•)  Arch.  praž.,  ft.  8.  15. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Konyářflká  díla.  829 

prosté,  kovací,  uštipovací;  některé  nuže,  také  křivé  „nuože". ') 
K  pracím  svým  kupovali  tito  řemeslníci  plech  na  soudky  a  svazky. 
Soudek  bílého  byl  r.  1463  v  Praze  za  5  kop  (bez  16  grošů),  svazek 
plechu  éemého  po  44  groších.  Svazek  plechů  nožířských  byl  laci- 
nější, stál  jen  25  grošů.  *) 

Ostrohy,  práce  ostrožníků,  v  této  dobé  berou  na  sebe  formu 
jinačí;  prodlužují  se  až  podivně,  a  bodec  jejich  se  zdvihá  šikmo, 
poněvadž  jezdci  začali  připínati  ostruhy  níž.  Před  tím  byly  ostruhy 
krátký  a  tkvěly  nad  patou.  Hotoveny  byly  ze  železa  i  z  mosazi. 
Některé  byly  sličnou  prolamovanou  prací  uměleckou.  Jedny  takové 
české  ostruhy  chovají  se  jako  vzácnost  v  sbírce  ambrásské.  Jsou 
bohatě  ryté,  tepané,  zlacené  a  s  nápisem  „Pomni  na  mne,  moje 
milá  paní."*) 

Prací  z  cínu  nebo  z  čistce  bylo  v  této  periodě  nad  míru 
mnoho  děláno.  Cín  byl  dražší  nežli  měd,  ale  země  naše  dávala 
ho  dostatek,  tak  že  hověti  se  mohlo  obecné  snaze  naplňovati  kostel 
i  dům  cínařskými  pracemi.  Cín  sám  o  sobě  není  ani  vděčný  kov 
k  pracím  uměleckým ;  plastika  z  něho  vždy  vypadá  mi  jako  z  těsta. 
Mimo  to  i  při  pracích  obyčejných  cínař  musil  dobře  uměti  s  ním 
zacházeti:  nalil-li  do  pískové  nebo  hliněné  formy  cín  příliš  horký, 
bylo  dílo  naběhlé  do  modra  a  do  červena,  nalil-li  cín  studenější, 
bylo  dílo  mdlé  a  dirkovité.  *)  Olovem  směl  konvář  míchati  cín  po- 
měrem, stanoveným  v  době  předešlé  (na  10  lib.  cínu  1  lib.  olova).  ^) 
Při  dílech  konvářských  jest  stran  dekorace  jeden  rozdíl  tuze  patrný : 
plastickou  zdobu  mívají  obyčejně  díla  chrámová,  proti  tomu  díla 
z  domovitého  svršku  bývají  na  ozdobu  jen  ryta,  rýhována  a  strou- 
hána. •)  Arci  ucho,  víko  a  nožičky  konvic  nemohly  býti  bez  plastiky 
nějaké. 

Z  kostelních  prací  zachovalo  se  z  této  periody  křtitelnic  dosti 
mnoho.   Formou  jsou   to  kotle  podoby  zvonu,  vzhůru  obráceného, 


')  Dílnu  z  r.  1426  yiz  v  arch.  praž.,  č  2099.  197.  V  ni  uvádéjí  se  Dejasiá 
jména  4  >tatce<,  4  >tysamří6koTé<  (ze  slova  hammer)  a  >Surc  plechový  k  plátům*. 
U  platoéře  Eříie  r.  1440  uvádí  se  mezi  nástroji  >popek<,  č.  2099.  608.  Dílna 
Václava  Pivce  z  r.  1479  v  C.  2119.  T.  4. 

■)  U  Jiříka  kupce  v  Praze.  Arch.  praž.,  č.  2119.  M.  13. 

•)  Koula.  Arch.  Pam.  XV.,  669.  Winter,  1.  c,  261. 

*)  O  starých  technikách  Weigel,  Ahbildung.  d.  Hauptst&nde.  302. 

*)  Ustanoveni  z  r.  1371.  Arch.  praž ,  6.  986.  166. 

*)  Mísy  veliké  strúhané  čistcové  r.  1460  v  Arch.  praž.,  Miscell.  t,  63.  G.  6. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


830  Kniha  III.  11.  Práce  umélecké. 

na  tfech  nohách  stojící.  Nohy  vycházejí,  jako  již  jsme  poznali  v  době 
předchozí  (str.  261),  z  plastických  bradáčů  *)  a  z  jiných  hlav,  zvláště 
ze  lvích.  ^,  Z  nejpéknéjších  prací,  na  nichž  proti  době  předešlé 
pokrok  patrný,  jest  křtitelnice  roudnická  z  r.  1448  (od  pražského 
konváře  Tomáše),  chrudimská  z  r.  1462,  kolínská  z  r.  1485,  kuklenská 
asi  z  téže  doby,  a  mýtská  z  r.  1499. ')  Tyto  tři  posléz  jmenované 
jsou  od  Ondřeje  Ptáčka  kutnohorského.  Na  všech  téch  křtitelnicích 
jsou  na  plášti  v  plastických  arkádách  a  kružbách  gotických  figurky 
svétců  —  12  i  14  osobiček  —  mimo  to  Ukřižovaný  a  nékde  i  Bůh 
Otec.  Z  lepších  prací  jest  také  gotická  křtitelnice  v  Pelhřimove, 
zdobená  reliéfy  svatých.  Ten  „klenot"  dělal  r.  1517  konvář  Vád 
Mrkvička.*)  Na  křtitelnici  v  Nezamyslicích  z  r.  1510  vyskytuje  se 
bodlákový  ornament,  při  něm  medvídek,  vepři  zformovaní  vtipem 
pozdní  gotiky.  ^)  Ondřej  Ptáček  kutnohorsky  rád  dával  na  křtitelnice 
také  svůj  konvářský  znak  (orlici  dvouhlavou  se  dvěma  zvonci 
v  drápech  a  s  konvicí  na  prsou).  *) 

Vedle  prací  chválených  a  obdivovaných  zachovaly  se  arci  také 
křtitelnice,  jež  mají  plastiky  hrubé,  nedokonalé,  a  cenu  ledy  jen 
starobylosti.  ^)  Nápisy  na  křtitelnicích  jsou  většinou  latinské ;  prý 
nejstarší  česká  legenda  jest  u  sv.  Štěpána  v  Praze  z  r.  1459. *^l 
Gínaři  lili  již  tehdáž  kostelům  také  svícny;  řemeslníkům  cínové 
korbele  na  svíce  kostelní  a  pohřební   lil   v  Hoře    Ondřej  Ptáček.*! 

Cínařská  díla  v  domácnostech  českých  byla  v  této  periodě  již 
tak  rozmanitá,  že  není  snadno  všech  postihnouti.  Především  byly 
kolikerý  konvice  dle  formy,  velikosti  a  dle  účelu.  Byly  konvic** 
hubaté,  puklaté,  baňaté,  ^^^^j  s  nožičkami  i   bez  nich.     Byly  goticky 

')  Vousáči  na  křlitelnicícli  ješlé  r  1611,  Soupis  XIII.,  92.  (v  PečicícL-. 
r.  1511  v  Slaném,  Soupis,  XV,  239.  Vousáče  rád  dělal  PtáCek  kutnohorsky 
v  týchž  dobách. 

■)  Dobrý  vzor  v  Klatovech,  Soupis,  Vil.  Ješté  zdařilejší  ve  Vrbné  n.  Lesy 
křtitelnice  z  r.  1511  od  Petra,  konv.  pražského.  Soupis,  II ,  92. 

•)  Soupis  IV.,  177;  Soupis  XI,  59;  Soupis  I,  37;  Soupis  XIX.,  138: 
Soupis  XVI ,  135. 

*)  Soupis,  XVIII ,  193. 

•)  Nápis  fteský,  autor  nepovédomý.  Soupis  XIL,  Suflice,  79. 

■)  Reprod.  u  Rybičky,  O  ftesk.  zvonař.,  4(5. 

')  Z  téch  na  př.  lounská  z  r.  1618  od  Václ.  Klatovského.    Soupis  II.,  29. 

•)  Rybička.  O  Zvonařích.  77. 

*)  Arch.  mus.  zems.  Hora.  R.  1511. 

*<")  Zapsány  r.  1503  v  Kutnohorsk.  pfísp.  II.,  31.    Arch.  pral.  Miďcell.  53 
a  6,  r.  1449.  Dvé  >staré  veliké  banaté<  r.  1515  v  arch  praž.,  č.  a  12. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


hianalé  i  oblé.  Byly  konvičky  žejdlíkové  poloupinetní,  až  naposled 
konve  na  tři  pinty.  Největší  byly  konvice  cechovní.  Z  cínových 
nádob  arci  ješté. větší  byly  štandy.M  Co  do  úlohy  byly  konvice 
vinni,  pivní  nebo  „k  pivu  dávání",  pinty  „odlévající"  a  konve 
„veliké,  jako  v  nich  poetu  posílají."  *)  Co  do  zdoby  vyskytují  se 
v  zápisech  konve  s  erby,  merky,  s  růžemi  a  jedenkrát  také 
5  ^kramsem",  t.  j.  s  cimbuřím,  tedy  přece  s  plastikou.  ^)  Nějakou 
konvici  v  této  periodě  zvali  Magdalenou  i  Mandalenou.  Vyskytuje 
se  v  zápisech  inventárních  kolem  r.  1430,  ale  již  jako  stará  známái 
R.  1433  uvádí  se  konvice  Magdalena  ad  unam  pintám,  i  r.  1446 
cleme  o  konví  pinetní  řečené  Magdalena,  ale  jest  na  půl  druhé 
pinty.*)  R.  1462  cení  kdosi  konev  cínovou  za  půl  kopy,  Magdalenu 
za  20  grošů  v.*)  Z  těch  zápisů  nelze  o  Magdaleně  uhodnouti  nic 
bezpečného.  Snad  byla  na  konvici  vyryta  ženská  osoba,  odtudž  její 
jméno. 

Vedle  konvic  vyskytují  se  také  cínové  poháry,  ^)  flašky  nebo 
lahvice  i  „lavice".^  Mísy  cínové  jsou  strouhané,  kované,  šlovou 
falešnými,  křenovými;  byly  veliké  i  malé,  mělké  i  velmi  hluboké; 
mísy,  které  šlovou  „s  machnami,"*)  snad  jsou  také  s  vyrytými 
pannami  jako  svrchu  řečené  „Magdaleny;"  Machna  a  Magdalena 
edno  jest.  Uvádějí  se  talíře  cínové,  umývadla  (lavatoře),  slánky 
1  „víry"  z  cínu  (kruhovité  nádoby  pro  horkou  vodu ;  stavěly  se  pod 
nísy,  aby  jídlo  zůstávalo  teplým).  Kotlíky  „ložnicí"  (noční)  bývaly 
éž  z  cinu.^) 

Některá  domácnost  oplývala  cínovým  nádobím.  Někde  až  na 
ienlnéře  počítáno.  Po  10 — 20  mísách,    20 — 40  talířích  cínových  a 

•)  R.  1513  Kvat.  trhov.  v  des.  č.  3.  B.  3. 

»)  Dačický-Rezek,  Paméti,  I.,  361.  R.  1612.  Odlévkaje  psaná  v  arch.  praž. 
:.  8.  38.  R.  1618. 

')  Mates  sedlář  r.  1512  mél  konev  s  erbem  sedlářským.  Arch.  pražský, 
t   2091.  Q   22.  >S  kramsem  ?okolo<  r.  1621  v  arch.  praž.,  č.  2212.  B.  12. 

*)  Arch.  praž.,  6.  2082.  D.  24.  Stejné  r.  1444.  Miscell.,  fi.  28.  L.  9.  Arch. 
jraž.,  č.  2096.  C.  9. 

*)  Arch.  praž.,  Miscell.  č.  26.  D.  a. 

•)  V  kšaftech  z  Bélé  r.  1519.  Rukop.  musej.  Umlauf. 

')  Litomyšl,  arch.,  ft.  118.  35;  r.  1497.  Arch.  pražs.,  Miscell,  ó.  63.  B.  8. 
.  1449. 

•)  Mísy  kované  s  machnami  v  arch.  praž,  č.  2119.  C.  6. 

•)  Lavatoř  cínový  s  almárkou  r.  1523  v  arch.  praž.,  ft.  8,  71.  Víra  psána 
r  téže  kn.  fol.  15;  r.  1616.  Kotlík  ložnicí  r.  1495  v  I.itomySli.  TaméjSí  kn. 
.  118.  35. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


882  Kniha  lil.  11.  Práce  umélecké. 

deseti  konvicích  počílá  se  v  pražských  inventářích  dosti  obyčejně. 
Šmejdíř  Ondřej  r.  1500  konví  měl  17,  talířů  36  (z  nichž  12  norm- 
berských),  mis  32.  U  Řehoře  Ghanického  ze  Všehrd  bylo  r.  1627 
cínu  nad  tři  centnéře.*)  V  zápisech  venkovských  měst  jsou  počty 
průměrně  menší  nežli  v  Praze,  ale  přece  vždy  dosti  význačno,  že 
není  pozůstalosti  bez  cínového  nádobí.  V  Kouřimi  r.  1511  stará 
Stejskalka  měla  8  konvic  poloupinetních,  mis  11,  taléřů  8.  Chudé 
dědictví  vdovino  v  Dvoře  Králové  r.  1600  drží  v  sobě  mis  7  a  kon- 
vice 3;  v  Bělé  vdova  po  písaři  r.  1519  měla  3  mísy,  16  taléřu. 
6  konvic  cínových,^)  a  takž  dlouho  bylo  by  lze  odevšad  přiváděli 
doklady.  Někdy  i  na  venkově  vyskytnou  se  počty,  které  pražským 
nezadají.  Peganosta  v  Hradci  Jindřichově  r.  1500  měl  40  konvic 
a  žejdlíků,  72  mis  a  talířů,  úhrnem  tři  centnéře  cínového  nádobí; 
libru  počítajíc  za  6  grošů,  tedy  summou  nádobí  za  31%  kopy 
míšeňské.  Také  kutnohorské  inventáře  budí  podivení.*) 

Centnéř  cínu  stál  r.  1457  10  kop  grošů  míšeňských,  libra  byla 
r.  1470  po  5  groších  míšeňských,  později  i  po  6  groších;  20  liber 
olova  bylo  za  28  grošů*)  míš.  Hotového  díla  cent  počítal  lito- 
myšlský  konvář  r.  1502  po  7  kop  českých  nebo  14  míšen,  (mel 
konví  a  mis  na  skladě  za  9572  kopy  míš.);  u  kutnohorského  Ondřeje 
Ptáčka  počítali  r.  1511  cent  (120  liber)  „nového"  díla  po  16  kopách 
míš.,  tedy  libru  asi  po  8  groších;  dílo  staré  cenili  ladněji. ^) 

Prací  zvonařských  v  této  periodě  bylo  mnoho  u  nás  dě- 
láno a  také  dosti  se  jich  zachovalo.  Ani  v  době  vojny  nepřestali 
zvonů  líti,  jakž  svědčí  zvon  v  Střížové  z  r.  1428  a  zvon  strako- 
nický z  r,  1426.  ^  Po  vojně  čím  dál,  to  víc  zvonů  vznikalo ;  pfi 
kterém  kostele  měli  kněze,  tu  chtívali  míti  nejméně  po  dvoa  zvonech, 
kde  neměli  kněze,  musil  býti  zvon,  aby  sezváněli  se  zbožní  kališnici 
sami  k  modlení. 

Bronz  nebo  zvonovina,  z  níž  lito,  skládala  se  ze  čtyř  dílů  mědi 
a  z  jedné  části  cínu.  Libra  mědi  platila  po  4  groších  mišeň.,  cent 
zvonoviny  byl  u  Ondřeje  Ptáčka   r.  1611    za  3  kopy   české,    tedy 

')  Arch.  praž ,  6.  8.  46.  Inventář  Ghanického  tami. 

■)  Lib.  testament.  Kouřim.  Kniha  dvorská  v  Cesk.  mus.,  foJ.  8.  KSafty 
bélské  v  Cesk.  Mus.  Umlauf.  Podobné  v  Domažl.  kn.  kšaft,  z  r.  1505. 

*)  Arch.  hradecký  Regist  purkmistr.,  fol.  283.  Víz  jen  Jirkův  z  Lorce 
r.  1503.  Kutnoh.  přisp.  II ,  31. 

*)  Arch.  praž.,  ft.  2119.  H.  6.  R.  13. 

')  Arch.  litomySl ,  6.  118.  54.  Arch.  zem.  mus.  Hora.  1511 

•)  Soupis,  VIII.,  121.  Dudek,  Method.,  XKVIU.,  55. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Díla  zTonafů.  883 

libra  zvonoviny  asi  také  po  4  groších  míšeňských.  Prodal-li  Ptáček 
zvonec  třicentový  do  Solopisk  za  16  kop,  šeslicenlnéřový  do  Zbi- 
slavě  za  28  kop  a  jedenácticentový  do  Suchdola  za  50  kop,  to  mél 
hrubého  zisku  6  kop,  10,  17  kop,  tedy  nestejně  při  každém  zvone, 
kteráž  nestejnost  zajisté  závisela  na  práci.  České  zvony  nalezly  v  lite- 
ratuře dosti  pozornosti  a  chvály  zasloužené,  ale  to  na  plné  posou- 
zení stkvélé  té  české  práce  nestačí,  zvláště  po  stránce  technické 
éeské  zvony  čekají  svého  znalce  a  badatele. ')  Umělecká  cena  zvonu 
hledá  se  hlavně  v  plastických  ornamentech.  Holých,  hladkých  zvonů 
vycházelo  i  z  předních  dílen  i  v  této  periodě  dost;*)  ale  věncovou 
zdobu,  nějaký  vlys  nahoře,  nějakou  obrubu  dole  při  tlustém  okraji 
mél  každý  zvon.  Liliovitý  vlys  oblibovala  huf  Daniele  v  Kutné  Hoře, 
mistr  Jlljí  v  Plzni  dával  na  zvony  gotický  vlys  z  trojlístků  jetelo- 
vých komponovaný,')  také  mistr  Jiří  užíval  jetelové  dekorace  (na 
příklad  na  zvoně  Gothardu  v  Slaném);  každý  mistr  snažil  se  míti 
nějaký  ornament  na  čepci  a  na  obrubě  zvonu;  arci  veliké  boha- 
tosti a  profilování  bujného  na  gotických  zvonech  této  doby  ne- 
hledej. Každá  huf  měla  svou  zvláštní  zásobu  reliéfů.  Nejobyčej- 
nějším reliéfem  na  zvonech  byl  Ukřižovaný,  Matka  boží  a  z  apo- 
štolů sv.  Petr  a  Pavel.  Pražský  mistr  Bartoloměj  dával  na  svoje 
zvony  plaketu  Panny  Marie   v  řásném  rouše,*)    ze   světců  a  světic 

')  Bylo  by  zajímavo  vyšetřiti,  znal-il  zvonař  Český  již  v  XV.  veku  pevué 
pmvidlo  dírky  k  výSce,  pomér  a  pravidJo  tlouStky  na  rozličných  místech  pláSté 
zvonového  (scaiam  campanariam),  či  dělal-li  díJo  pokusně  a  dle  zkušenosti 
Wastní  bez  pravidla.  O  tónech  našich  zvonů  neví  se  také  nic ;  málo  platná 
zpráva  (ač  zajímavá),  Že  v  XV.  stol.  nejlíbeznójSí  hlasy  v  Praze  mél  zvon  na 
slaroméstské  radnici  a  zvon  >Petr<  u  sv.  Štěpána  na  Nov.  městě  Tomek,  D.  ?., 
Vlil.,  174.  Nedávno  vydal  prof.  dr.  Šimák  své  zprávy  o  zvonařích  pražských 
v  Arch.  Pam.  (XXI.,  VII.)  Rozdíly  mezi  soupisem  mým  (na  str.  471)  a  Šimá- 
kovým,  které  se  tu  a  tam  vyskytují,  badntelům  jen  poslouží,  protože  jsou  roz- 
množením materiálu.  V  mém  soupise  budou  se  musiti  bezpochyby  na  str.  477 
data,  Šimonovi  Žaludoví  přiřčená,  přidati  k  jinému  Šimonovi,  jejž  Šimák  zove 
Mimoněm  z  Dačic. 

')  Od  mistra  praž.  Jiřího  jsou  zvony  bez  ozdob  z  r.  1490  na  Slansku. 
Soupis,  XX.,  402.  Od  Žáčka  Ondřeje  hladký  zvon  z  r.  1608  v  Hradci  a  v  men- 
ších místech  několiku.  Soupis,  XIX.,  63.  Soup.,  1.,  10.  74.  Jan  Butovský  r.  1504 
olil  do  LouČími  hladký  zvon.  Soupis.  XVII,  95.  atd. 

•)  Soupis,  XI.,  12.  Danielův  zvon  v  Hlinsku  z  r.  1520.  Jiljího,  mistra 
T  rizai,  zvjon  v  Polení  z  r.  1625  a  z  r.  1539  Soup.,  VL,  140.  144.  Spup.,  Xlll., 
148.  Zvon  v  Slivici  z  r.  1584;.  v  Srbici  zvony,  Soup.,  XVII.,  113.  a  j. 

*)  Zvon  v  Hůrce  z  r.  1514,  ve  Velharticích  r.  1503;  Soup.,  XII.,  60,  154, 
u  sv.  Jindřicha  v  Praze.  Navrátil,  Paměti  kostel.  Jindř.  115. 

Wíntar.  Déjiny  řemesla  a  obchoda  ▼  Čechách  ▼  XIV.  a  ▼  XY.  vftka.  53 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Barboru,  Josefa,  Matouše,  Jakuba,  Petra  a  Václava,  který  se  mo  na 
zvonu  v  Nezamyslicích  r.  1526  nikterak  nepovedl.*)    Mistr  Egydius 
(Jiljí)  pražský  krášlil  zvony  plaketou  Mateře  boží  a  malinkou  figurkou 
sv.  Pavla ;  *)  mistr  Jiří  dal  na  veliký  zvon  rakovnický  krásnou  pla- 
ketu Madonny,  znak  městský  a  dobře  modelovaného  raka ;  slanslv 
zvon  veliký  (r.  1494)  ozdobil   Madonnou    na    půlměsíci  a  figurkou 
sv.    Gotharda,    kterou    musil    bezpochyby   poříditi   pro    ten    zvon 
schválně;^)  kutnohorský  Ptáček  dával  na  zvonový  plášf    Madonnu 
s  Kristem,  sv.  Petra  a  Pavla    (na    zvonech   v  Chrudimi,   v  Šlapa- 
nově),  hradecký  Ondřej  Žáček  krucifix  a  také  plaketu  sv.  Ondřeji- 
(v  Rosicích);   jindřichohradecký   mistr  Václav  přidával  ke  kříži  sv. 
Václava;  do  zvonu  ve  Veselí   (r.  1503)   zapustil   čtyři  mince:  kla- 
tovští konváři  Jan  a  Daniel  mívaU  v  arkádě  Ukřižovaného  a  známt^ 
figurky  pod  křížem,  Matku  a  Jana.*)     Pěknou  zásobu  plaket  miva\ 
k  svým  zvonům  litoměřický  mistr  Tomáš;  zachovaly   se   od   n^Vio 
plastiky  sv.  Pavla,  Petra,  Václava,  Jakuba,  Jiřího,  Madonny,  andělu 
i  kalicha.  *)  Tento  kalich  svědčí,  že  tamější  umělci,  jako  jsme  shle- 
dali při  kancionále  litoměřickém,  kališné  náboženství  horlivěji  uka- 
zovali, než  dělo  se  jinde.  Kalich  také  zachoval  se  v  Praze  na  zvoně 
u  sv.  Havla  z  r.  1455. 

Ze  zvláštních  vzácných  obrazů  vidí  se  býti  sv.  Gyrill  a  Melhoděj 
v  Dublo vících  na  zvoně  z  r.  1466,  práce  to  mistra  neznámého:*' 
zvláštní  komposicí,  již  svrchu  jinde  dotčenou,  jest  na  zvoně  v  Kno- 
vízi  Kristus  ukřižovaný  na  větvích  stromu;  Pieta  moravského  rázu 
jest  na  zvoně  v  Svratce;  vzácný  jest  dnes  obraz  Husův,  jak  se 
zachoval  na  zvoně  v  Mečících,  ulitém  r.  1511  od  pražského  mislrn 


*)  Zvony  jeho  mimo  uvedené  (na  sir.  471)  hledej  jeSté  v  Soupisech  Akad. 
II.,  III.,  IV.,  X.,  XX. 

*)  Zvon  v  PíSlíné  z  r.  1498,  Soup.,  VIII.,  113;  v  Dřínovó  (1496),  Soupk 
XX.,  27. 

')  Soupis,  XX.,  348.  I  násled.  data  jsou  ze  Soupisů  XI.,  68,  187.  lil. 
120.  X.,  108. 

*)  ZTon  v  SvojSicích  z  r.  1579;  v  Zbynicích  z  r.  1523;  Soup.,  XIÍ.,  147 
182.  Zvon  v  Závlekové  (1488).  Foup.,  VIL,  188.    Také    na  Domažlicku  nékten 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ondřeje.*)  Zajisté  v  léto  periodé  plaketa  s  Husem  nebyla  na  zvonech 
vzácnou,  ale  otloukli  ji  v  antireformaci  nebo  dali  pro  ni  zvony 
přelíti. 

K  posvátným  reliéfům  na  zvonech  konváři  přidávali  někdy 
také  plaketu  značky  své;  tu  se  nachází  lvík,  tam  dráček^)  nebo 
jiné  znamení.  Celkem  ráz  českých  zvonových  plastik  vyrovnává  se 
cizinským,  jakž  to  patrno  na  zvonech  norimberských,  které  se  až 
k  nám  zatoulaly.*)  Figurky  na  cizích  i  našich  zvonech  jsou  reliéfy, 
obyčejné  ploché  (teprv  ke  konci  doby  bývají  silnější),  *)  tu  ostřejší, 
tu  zase  tupější,  některé  modelované  mistrně  a  jiné  zase  nemotorné, 
obhroublé,  jakoby  je  do  kadlubu  hnětl  hrnčíř. 

Nápisy  na  zvonech  proti  době  předešlé  se  dlouží,  rozhojĎují. 
Jsou  latinské,  od  polou  XV.  stol.  vedle  latinských  vyskytují  se  české 
a  přibývá  jich  časem.*)  Na  tomto  místě  jest  nutno  znovu  zmíniti 
se  o  zvoně  v  Přelici,  jejž  jsme  na  základě  znaleckého  tvrzení  polo- 
žili (na  str.  260  této  knihy)  do  XIV.  věku  jakožto  zvon  s  nejstarší 
českou  legendou.  Bližším  však  vyšetřováním  ukazuje  se,  že  zvon 
ten  náleží  době  této,  a  že  letopočet  jeho  čísti  jest  ne  1386  ale 
1486.«) 


•)  Soup.,  XX.,  86.  Soup.,  XI ,  206.  Zvon  od  mistra  Jiřího  z  Brna.  Ry- 
bička. O  česk.  zvonaf.  26. 

")  Soux)is.  Vlil.,  14.  V  Budějovicích  má  na  zvone  lvi6ka  cantarista  Jo- 
bannes  r.  1498.  Mistr  Egydius  (Jiljí)  v  Plzni  délával  na  zvony  dráčka.  Soupis, 
Xni.,  148.  XVII.,  118. 

■)  Na  př.  zvon  v  Přešticích  z  r.  1438.  Má  plochý  reliéf  arkády  s  křížem. 
Vypsán  od  Duáka  v  Melhod.  XXVllL,  63. 

*)  V  Hůrce  (Sušicko)  na  zvone  Kristus  s  beránkem  je  reliéf  (r.  1617)  silný 
znafiné.  Soup.,  XII.,  60. 

•)  Velký  zvon  u  sv.  Havla  z  r.  1456  má  českou  legendu,  Rybička,  1.  c, 
176.  Pražský  konvář  Hanuš  a  kutnohorský  Ptáček  českých  legend  užívali.  Ry- 
bička, 1.  c,  uvádí  některé  10.  11.  V  Stříbře  mají  zvon  s  českým  nápisem 
z  r.  1494;  nezvoní,  vytrhli  mu  srdce  pro  český  nápis.  Dušek  v  Methodu,  XXVIIL, 
53.  V  Laso  vících  z  r.  1498  zvon  od  Jana  Markolta  s  českou  legendou,  Soupis, 
X.,  90.  ald. 

•)  Rybička  (O  zvonařích)  i  Vele  v  Soupise  akademickém  {XX.,  197)  byli 
snadno  omýleni  nezřetelnosti  nápisu.  Jeť  datum  na  zvone  vyraženo  písmeny 
1£  3  cr  (E  OH  (E.  První  tři  písmena  vykladači  brali  za  nejasnou  zkráceninu  >mzt<  a 
začali  počítati  od  písmene  čtvrtého,  tím  spíše,  že  to  C  jest  nad  ostatní  větší  a 
dvojité.  Jest  však  nutno  začíti  od  M  (tisíc);  písmě  za  nim.  domnělé  Z,  lépe  ne- 
brati za  nic  jiného  než  za  nějaké  znamení  oddělij^icí,  a  písn)ě  třetí,  jež  se  po- 

53* 


Podivno,  že  prostičký  nápis  z  předešlé  doby,  pouhá  jména  ctj? 
evangelistů,  udržuje  se  na  zvonech  i  v  této  periodě ;  plzeňský  misír 
Egydius  ještě  na  prahu  doby  nové  dal  len  nápis  na  zvon  v  Stříbře,  i 

Jinače  legendy  obsahují  kousky  biblických  textů,  kdy  zvon 
a  kým  slit,  čí  nákladem.  Z  nejoblíbenějších  býval  text  o  úloze, 
kterou  zvon  má.  Díf  zvon  o  sobě,  že  nehlásá  nikdy  nic  jalového, 
volá  k  ohni,  k  slavnosti,  k  vojně,  k  pohřbu.*)  Tento  nápis  dával 
na  své  zvony  pražský  mistr  Bartoloměj,  kutnohorský  Ptáček,  chru- 
dimský Jíra,  litoměřický  Tomáš  ')  a  bezpochyby  jiní  ještě.  Na  zvoně 
ve  Veltrusích  (z  r.  1494)  byl  kus  Otčenáše  latinského.*)  Ave  Maria 
bývá  zhusta,  v  Strakonicích  na  zvoně  jest  skoro  celé  Zdrávas  latinské 
a  nad  to  ještě  dosti  dlouhá  modlitba  k  Panně  pomocnici  milosrdné.^) 
Na  velikém  zvoně  v  Hradci  Král.,  jenž  slově  Orel,  konvář  Žáček 
r.  1496  zajisté  z  poručení  konšelů  latinsky  vypravuje  kus  lokální 
historie:  ten  zvon  prý  objednán  roku,  který  pro  zkaženost  poví4ří 
byl  obtížně  stráven,  když  byl  za  psích  dní  přinesl  mor,  a  když  mě>to 
bylo  povodní  zaplaveno,  tak  že  lučin  kolem  nebylo  viděti.  ^)  Jakž 
viděti,  již  ku  konci  XV.  století  byly  gotické  zvony  dosti  hovornými. 

Pravzácný  jest  případ,  že  na  zvoně  gotickém  jest  nápis  česko- 
německý.  Taková  jest  legenda  na  zvonci,  jenž  býval  v  Budějovicích 
u  pranéře.  „Kohož  pod  tento  zvonec  povedou,  Maria  hilf."  ^ 

Jedna  věc  v  nápisech  jest  při  pověstné  skromnosti  středověkých 
umělců  podivná.     Dosti   často  nápis  obsahuje   chloubu  díla;    číta.^ 


tací  mezi  t  a  c  vzíti  za  C  a  přičísti  je  k  ostatním  třem  stovkám;  a  takž  buď^u 
čtyři  sta.  Oznámiti  však  dlužno,  že  Vele  vždy  jeělč  pevné  zastává  ze  svého 
čteni  a  r.  1386. 

')  Na  pr.  na  zvone  v  Hostině;  Soupis,  XX,  51.  V  Nové  Kdyni.  Tu  pH 
nčm  Ave  Maria,  soupis,  XVIL,  50.  VTémici,  Soupis,  X  Vil  I.,  276.  Ze  středních  a 
Tých.  Cech  uvádí  jich  nékolik  Rybička,  1.  c,  6.  Dušek.  Method,  XXVIIL,  53. 
Týž  nápis  nese  souvéký  zvon  v  Louóimi,  taktéž  dílo  plzeAské.  Ibid   56. 

■)  >En  ego  campana,  nunquam  pronuntio  vana,  igneni  vel  festům,  bellům 
et  funus  honestum.< 

•)  Dokladem  zvon  v  Dobřichové  (r.  1510),  ve  Velharticích  (1503),  v  Pe- 
čicích fl5l3)  a  j.  Soud..  L.  8.  XII..  154.  XIII..  78.  Zvon  v  RadboH.  SouD..I.^r 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Dila  zYonafft.  837 

totiž  na  zvoně  zřejmě,  že  je  to  „opus  praeclarum"  dílo  velmi  slavné, 
které  tu  slil  konvář  Johannes  nebo  jiní.  Ondřej  Žáček  dal  na  zvon 
jiQement)  v  Hradci  Král.  autokritiku,  že  toto  dílo  lito  jest  krásně 
a  znamenitě  r.  1610,  a  že  slavně  dokončeno  v  říjnu  měsíci.*)  Po- 
divnějším však,  velebil-li  mistr  —  ne  tak  dílo  —  jako  sebe.  Pražský 
mistr  Bartoloměj  dával  na  zvony  zprávu  o  sobě,  že  na  Novém 
městé  „má  jméno"  (nomen  habet),  že  je  tedy  slovutný,  na  slovo 
braný. ')  Takovou  reklamu  dal  si  i  na  zvon  v  Nezamyslicích,  na 
némž  nepodařený  reliéf  mistra  svého  nechválí.  Je  v  tom  naivnost 
doby,  vždyl  mistr  dával  týž  nápis  také  na  zvony  v  samém  městě 
Novém,  kdež  toho  ujištění,  že  má  jméno  a  pověst,  nebylo  potřebí.') 

Přiházelo  se  mistrům,  že  některý  nápis  nemohli  dokončiti, 
v  některém  přemetli  slova,  některý  tak  zkomolili,  že  ho  nemožno 
rozluštiti.*)  Nelze  však  říci,  že  by  těch  chybných  legend  bylo  mnoho. 
Xékteré  nejasné  a  zkomolené  legendy  vykládány  za  mystickou  tajnost, 
ale  není  pochyby,  že  v  tom  tkví  jen  neobratnost  a  nedbalost  zvo- 
nařova. 

Litery  nápisů  jsou  obyčejně  gotické  minuskule;  latinské  okrouhlé 
pismo  —  jevící  příchod  renaissance  —  vyskytuje  se  ku  konci  pe- 
riody. Mistr  Jiljí  plzeňský  mívá  na  zvonech  při  gotickém  vlyse 
inajuskulní  nápisy  latinkou  (r.  1523  v  Loučimi,  r.  1525  v  Polení).  *) 
Když  zvonař  neměl  po  ruce  písmeno  náležité,  i  té  chyby  se  někdy 
dopustil,  že  vzal  do  legendy  písmě  zhola  jiné.  Tak  mistr  Bartoloměj 
iná  na  zvoně  v  Libušině  místo  sanctis  vyraženo  canctis.*) 

Na  konec  o  reliéfech  a  legendách  podotknouti  dlužno,  že  kad- 
luby k  těm  věcem  dědily  se  dílnou  nebo  hutí,  takže  nástupce  z vo- 


•)  Na  př.  zvon  v  MiievSlě  z  r.  1497.  Soup.,  V.,  IIB.  Jiný  z  r.  1604  na 
Roudnicku.  Soup.  IV.,  104.  KalaS,  1.  c,  15. 

*)  >Qui  me  fecit,  magister  Bartolomaeus,  nomen  habet  in  Nova  civitate< 
nazToné  v  Skůrech  (r.  1610),  v  Předbořicích  (1515),  a  j.  Soup.,  V.,  128,  XX.,  207. 

•)  Na  př.  na  zvone  z  r.  1618  u  sv.  Jindřicha.  Navrátil,  Paméti  kostela 
sv.  Jindř.,  115. 

*)  Na  př.  na  ZToné  ve  Vepřku  z  r.  1466.  Soup.,  XX.,  402.  Na  př.  v  Ne- 
probilicích  na  zvonu.  Soup.,  XX.,  164.  V  Polyni  u  Klatov  na  zvone,  z  r.  1525. 
Dudek,  Method,  XXVIII.,  56.  Dr.  Adámek,  v  Methodu,  XXIX.,  88  o  zvone 
v  Rameni6kácb. 

»)  Soup.,  XVIL,  96;  VII.,  140. 

*)  Soup.,  XX.,  11.  R.  1636.  Krásné  písmo  je  na  zvoně  v  Rynárci  z  r.  1494. 
Soup.,  IVIII.,  236. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


nařův  dlouho  lil  zvony  o  stejné  formě  á  výpravě  jako  předchůdce: 
důkazem  toho  jsou  zvony  kutnohorského  Jakuba  Ptáčka,  které  vy- 
padají jako  práce  Ondřeje,  otce  Jakubova.  Naproti  tomu  huf  Kla- 
balovanově  vzniklá  v  Hoře  teprv  koncem  na§í  periody  (1524),  jeví 
svými  pracemi  v  době  následující  patrnou  snahu  po  bohaté  a  hoj- 
nější dekoraci,  než  robila  do  té  doby  starší  huť  Ptáčků.*) 

Jako  jsme  poznali   při  dílech  z  jiných  kovů  snahu  po  ohrom- 
nosti,   takž  i  tuto  oznámiti  jest,    že  nad  veliké  zvony,  jimiž  chlubí 
se  Rakovník,  Slaný  a  nejedná  věž  pražská,  r.  1609  z  rozkazu  krá- 
lova  mistr   Bartoš    a    Ondřej    Ptáček    ulili    k    sv.    Vílu    na    hraA 
Pražský  největší  zvon  v  Čechách,  zvon  ze  200  centnéřů.    Velikána 
dáno  jméno  Patronus  či  otec  zvonů,  pater  campanarum.  Prý  r.  1525 
musil  býti  přeléván.*)  R.  1541  ohněm  rozlil  se  a  zhynul. 

Zvonům  dávána  jména  dle  jich  úlohy  —  poledník,  dominikan 
(na  neděli  zvonící), ')   umíráček,  šturmovák ;   některý  zvon  obdržel 
jméno    po    donátoru  jako   na  příklad   v  Kolíně   „Vožan",    vzniklý 
r.  1449    nákladem    paní  Vožany,    „Knaur   nebo   Kňour"    v  Hradci 
Jindřichově   dle  měšťana   Hanuše   Knauera,  jenž   na  jeho    lití  dai 
r.  1461  60  centů  mědi  a  15  centnéřů  cínu.  *)  K  některému  jinému 
pojí   se  pověst.   Z  těch  je  proslavený   „Žebrák",    zvon   rakovnický 
z  r.  1492.  Téhož  jména  nemalý  zvon  mají  také  v  Hradci  Králové, 
pochází  z  r.  1509,  ale  výklad  jména  není  zjištěn.  *)  Také  nevysvětleno, 
proč  se  veliký  zvon  v  Hradci,  ulitý  r.  1496  Žáčkem,  zove  „Orlem*^. 
„Orla"  měli  i  v  Kutné  Hoře.  Tamž  říkaU  též  jednomu  zvonu  „Sli- 
chálek",  ve  VeseU  mají  zvon  „Pražáček",  snad  odtud,  že  byl  r.  1493 
v  Praze  lit.  *) 

Jest  povědomo,  že  zvon  byla  svěcená  věc  úctyhodná  a  že 
v  středověku  všude  pokládáno  za  neslušnost,  zvon  s  věže  prodali. 
Proto  jest   dosti  vzácno  čísti,  že  Mikuláš  Šváb,  přeyor  Matky  boží 


•)  Leminger,  Arch.  Pam.,  XVIÍ.,  23. 

*)  Tomek,  D.  P.  VIII.,  8.  Byl  tehdáž  lit  jeálé  jiný  zvon  menSí.  Mincinislr 
Bernart  z  ValdStejna  žádá  Sefmistrů  kntnohorských  za  jejich  jeřábní  provaz  >k  ta- 
žení zvonů,  kteří  se  k  vůli  J.  M.  krále  slévati  zde  mají*.  Arch.  Kutnoh.,  6.  97. 

■)  V  Hradci  zvon  z  r.  1485. 

*)  Soup.  I.,  20.  List.  perg.  č.  187,  v  arch.  hradeck.  Opis  v  arch.  zemsk. 

•)  Kala3,  Kathedr.  kostel  v  Hradci,  16.  Tu  jest  vytiSléna  i  povést  o  rakoT^ 
nickém   Žebráku,   docela  jiná  než  vvnravuií  v  Rakovníce.  O  rakov.  zvone  Arch. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


na    Botiči   v  Praze,    r.   1498  prodal  osadé  Sv.  Vojtěcha  v  Podskalí 
zvon   za  19  kop.  *) 

V  huti  zvonařové  nacházíme  v  řemeslném  nádobí  železná  vře- 
tena, hlinéné  a  jiné  i  mosazné  formy,  měchy,  pilníky,  nebozezy, 
pily  obloukové  a  tesařské,  hoblíky,  klamry,  dláta  veliká,  jako  jimi 
zvony  z  formy  vysekávají,  šrouby,  brusy,  držadla  měděná,  pánve 
železné,  alíabety,  kolky  a  provazy.  *)  Také  bylo  potřebí  zvonaři  za- 
chystávati  sé  nemalým  množstvím  dříví.  Když  lili  r.  1624  na  Kaňku 
(u  Hory)  zvon   o  17  centech,   spálili    „lesa"  za  dvě  kopy  grošů!') 

Ohledáme  práci  českého  ručnikáře.  Husité  mají  nepopiratelný 
význam,  že  vymyslili  nové  lehké  střelby  prachové,  knotem  zapalo- 
vané, a  že  užívání  všelikých  ručnic,  píšfal,  hákovnic  zobecnili.  *) 
Pušky,  vplzeĎském  museum  chované  a  svého  způsobu  i  stáří  jediné, 
jeví  od  husitské  doby  až  do  začátku  XVI.  stol.  (dle  Kouly)  tento 
rozvoj.  Nejstarší  kus  je  krátký  válec,  ležící  v  neohrabaném  loži; 
vzorem  k  němu  bylo  patrně  dělo  veliké.  Pak  objevují  se  pušky, 
které  mají  přikovaný  hák  u  svého  ústí.  Ten  hák  měl  spevnovati 
polohu  pušky,  jím  opírala  se  o  zed,  o  vůz,  o  pavézu  husitskou. 
Prostá  dírka  na  prach  je  při  těch  puškách  nahoře,  ale  lože  již  má 
ohbí,  aby  usnadnilo  se  střelci  měření.  Další  pokrok  v  tom  jest,  že 
hákovnice  má  při  ústí  svém  mušku  k  míření  a  dírka  bére  na  se 
formu  pánvičky.  Současně  s  formami  pokročilejšími  objevuje  se 
zcela  nová  puška  —  píšfala,  jejíž  hlaveň  dlouhá,  pažba  velmi  krátká, 
nepodporující  hlaveň  po  celé  délce.  Dírka  na  prach  jest  po  straně. 
Koulovi  je  to  speciálně  česká  zbraň.  Dlouhý  čas  bylo  k  obsluze 
hákovnic  i  píšfal  potřebí  dvou  lidí,  jeden  držel,  druhý  zapaloval. 
V  následujících  formách  zase  pokrok  o  to,  že  doutnák  (hubka)  při- 
bližoval se  mechanicky  kohoutkem,  takže  již  jediný  člověk  mohl 
ručnici  říditi.  Tof  asi  od  polovice  XV.  věku  (ač  zámek  luntový  ve 
Francii  vynalezen  brzo  po  r.  1420).  Tím  se  rozvinovala  smrtonosná 
zbraň   ruční    rychleji;    konec    XV.   století    vyskytují    se    hákovnice 


')  Arch.  praž.,  č.  2090.  84. 

•)  Huť  Ptáčkova  r.  1511  v  arch.  zem.  mus.,  opis  z  arch.  kutn.,  kn.  kSaftov. 
z  r.  1483.  Zmínky  jiné  v  arch.  praž.,  ft.  2119.  H.  9. 

*)  Kn.  kaAkoYská  z  r.  1606. 

*)  Eoula  (Vývoj  čest  puSkařství  ve  Svélozoru  XXXII.,  s  inslrukliv.  obrazy, 
str.  318.)  vliv  husitů  na  tvorbu  a  rozvoj  střelných  zbraní  dokázal.  Po  technické 
stránce  srov.  Burian  o  pudkařství  v  C.  C.  Mus.  1845. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


některá  vážila  i  30  centnéřů;  z  nejdelších  pušek  byly  kartouny 
(čtvrtnice,  quartana)  i  deset  loket  dlouhé.  Taková  nějaká  puška 
veliká,  ukořisténá  r.  1467  na  českém  taženi  proti  Vratislavským, 
vážila  80  centnéřů,  Tezlo  ji  24  koni  a  cenu  měla  1000  dukátů. 
Lité  pušky  bývaly  vkusně  článkovány,  sličně  profilovány,  reliéfně 
zdobeny;  byly  na  nich  znaky  a  nápisy.  Proto  dostávají  se  do  umě- 
leckých sbírek.*) 

K  lití  kartounů  a  houfnic  zevnější  forma  byla  upravena  tak, 
že  k  ústí  se  úžila ;  na  ní  byly  ozdoby.  Pro  vnitřní  dutinu  byl  sloup, 
ua  jehož  průměru  závisel  průměr  kalibru.  Veliké  ty  pušky  bývaly 
všelijak  jmenovány.  Pražka,  Jaroměřka,  Rychlíce  jsou  pušky,  po- 
vědomé z  obléhání  Karlštejna  r.  1422.  Ty  byly  asi  ze  železa  kuté 
a  prosté.  Z  pozdějších  pušek  v  Praze  jmenují  se  Vilštýnka,  Hovorka. 
Rožmberské  střelby  lité  sluly  Mužíček  (1510),  Turek  (1522),  Liška, 
Pes,  největší  duplkartoun  (z  r.  1517)  měl  jméno  Lev,  ale  jakkoli 
má  na  sobě  české  verše,  přece  prací  českou  nebyl.  Byl  slit  v  Norim- 
berce.*)  Rožmberští  však  dávali  slévati  také  od  českých  mistrů. 
Již  uvedeno,  že  pražský  zvonař  Bartoš  r.  1626  dělal  jim  nějaké 
tarasnice. 

Střílelo  se  kulemi  kamennými,  jež  se  snadno  tříštily,  později 
železnými,  ale  kamennými  stříleti  nepřestali.  Koule  měděné  byly 
asi  vzácný.  Před  střelbou  puška  veliká  musila  býti  podložena 
a  v  zemi  zaklínovaná  i  proti  zpátečnímu  odrazu  opřena.  To  všecko 
zdržovalo,  takže  z  hrubého  kusu  vystřeliti  se  mohlo  za  den  jen 
několikrát.  Nabíjeli  6—30  librami  prachu.  Pražka  a  Hovorka  při 
zkoušce  r.  1515  donesly  od  břehu  v  nynějším  Karlině  přes  Holešo- 
vice až  za  druhou  vodu  ke  skále.  Staroměstský  kartoun  deseti- 
loketní  r.  1516  donesl  ránu  z  Karlina  až  přes  les  v  Ládví.  Mimo 
pušky  slévali  zvonaři  a  puškaři  též  střelné  moždíře.  R.  1513  Bartoš 
zvonař  a  Petr  puškař  slili  Staroměstským  moždíř,  jenž  se  při  první 
střelbě  neosvědčil. ') 


O  Dle  Letopisů  slar.  v  Tomkových  D.  P.,  VIII.,  355.  VIL,  163.  Harlas 
Z  pokladů  pražských,  67. 

■)  Mared,  Materialie,  Arch.  Pam.  XVII.,  639.  VerSe  na  kartounu:  »Hlasu 
jsem  hrozného  a  skoku  spěšného,  když  v  milosti  hořím,  tu  já  mésta,  zámky 
l)oHm.<  R.  1516  také  t  Praze  pracoval  puškař  norimberský  a  konal  zkoušky 
s  kartounem. 

•)  Tomek  D.  P.,  VUL,  856. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


rrace  KoiiarsKť. 


Z  nich  *  umývají ;  *)  délány  mosazné  „konve  k  umývání**,  měděné 
kotle  rozličných  velikostí  a  úloh;  byl  „kotel  rybám  kupovali", 
kotlíky,  Jak  s  nimi  chodí  po  ryby",  kotel  „rybám  vařiti",  kotly 
prací  jako  v  nich  šaty  peru,"  kotly  v  lázni;  ke  kuchyni  byly 
měděné  hrnce  lité;  moždíře  mosazné  „rynlíky"  nebo  „renlíky" 
měděné  či  také  mosazné,  lité,  stojaté,  dršláky  měděné ;  pod  rendlíky 
a  kotlíky  stavěny  na  ohniště  mosazné  či  také  měděné  „koníky^  (troj- 
nožky),*)  pod  mísy  na  stůl  stavěny  mosazné  či  měděné  „víry".  Mosaz- 
níci  lili  stříkačky*)  a  jiné  „cyrurgické  stroje",  hotovili  „činky**, 
píšfaly  a  nástroje  foukací  posaunárům ;  lili  též  svícny  stojaté  i  visuté 
I  lustry),  z  nichž  některý  kus  jako  vzácnost  zachoval  se  do  té  chvíle.  *) 
I  v  této  době  podobá  se  stojatý  svícen  noze  kalicha  kostelního; 
ledy  kovolíjce  nesnažil  se  vymysliti  něco  nového.  U  kamennika 
pražského  nalezli  jsme  r.  1621  z  děl  kovolijeckých  také  „měděné 
skřipce",  jichž  užíváno  k  vytahování  kamenů  na  stavbu.  *) 

Nepochybujeme,  že  mnohá  práce  českého  kotláře,  i  k  všedním 
potřebám  posluhující,  byla  oku  vděčná  a  umělecky  zdobena;  měď 
sama  svou  barvou  a  leskem  přímo  k  tomu  vybízela;  nad  to  víc 
ještě  pudila  k  tomu  měď  s  cinkem  sloučena  v  zlatitou  a  tvrdou 
mosaz.  Centnéř  mědi  stál  v  Kutné  Hoře  r.  1443  čtyři  kopy  bez 
15  grošů,  •)  pražský  řemeslník  však  týž  čas  musil  platit  libru  po 
4  groších  a  5  denárech.  Libra  mosazi  platila  r.  1490  po  6  groších.  "^ 

*)  Hester  zlatníkova  v  Praze  odkazuje  r.  1468  >méděnici,  8  kteráž  sem  do 
iázné  chodilac  Arch.  praž.,  č.  2119.  E.  d.  Medenicím  k  umýváni  fikali  nepéknč 
z  némčiny  hamfas,  hantfas,  hauptfas.  Byly  z  médi  i  z  mosazi;  arch.  pražs., 
C.  992.  62.  R.  1426.  C.  8.  38.  R.  1618,  č.  2119.  K.  3.  1468.  Hauptfas  na  řetéze 
mosazný. 

*)  Konve  v  arch.  praž.,  6.  9.  87.  R.  1623.  Arch.  praž.,  6.  9.  87.  C  8.  38. 
Arch.  králov.  dvorsk.  Knih.  památ.,  fol.  8.  R.  1600  4  kothci  »rybám  vařiti<. 
Kutnohor.  Ptíspévky,  II.  V  dédictvi  po  Jirkovi  z  Lorce.  O  rendlících  rozličných 
zapsáno  v  arch.  praž.  v  č.  2085.  K.  22.  R.  1460;  v  ft.  992.  238.  R.  1454;  č.  8. 
13;  C.  2119.  C.  6.  a  j.  »drSlák«  na  zámku  Hluboké  r.  1490.  Listář  pernStejnský 
v  C.  mus.,  6.  2.  69.  >Koníky<  arch.  praž.,  6.  992.  62;  6.  2119.  M.  6. 

■)  V  Hoře  r.  1512  stříkačka  mosaz,  za  20  groSů.  Rezek-Dačický,  Paméti  1. 367. 

*)  V  Hlinsku  má  spisovatel  K.  Adámek  takový  svícen  (Soupis,  XI.,  14); 
v  Ranné  a  v  Siavétíné  mají  z  XV.  veku  svícny  z  mosazi  plné  lité  na  Se^ilaločné 
noze.  Soup.  II ,  60.  79. 

•)  Arch.  praž.,  2212.  B.  7.  Dva  skřipce  za  IV,  kopy  grošů.  R.  1466  vy- 
pfljčiii  si  Loketští  v  Chebe  >zwei  kupferne  Scheiben*  k  tažení  zvonů.  Arch.  Egrae. 
Opis  v  arch.  zemsk. 

•)  Arch.  pral,  é.  2096.  G.  4.  Kšaft  horníka  Drálja. 

')  Arch.  praž.,  6.  2119.  F,  9;  é.  2094.  J.  28. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


xn. 

Díla  všedních  potřeb. 

Titul  léto  kapitoly  nemíní  snižovali  práce  řemeslné,  zde  shrnuté. 
I  tu  vyskytne  se  nejedno  dílo,  jež  mělo  ráz  umělecký  a  mělo  by 
tudíž  svoje  místo  v  uměleckém  průmysle.  Takž  v  pracích  ze  dřeva, 
oil  nichž  svoji  obhlídku  začneme,  stolař  a  truhlář  snažíval  se, 
aby  i  nejprostější  domovitý  nábytek  měl  nějaké  příkrasy  a  pěkný 
vzhled.  Začasté  pletl  se  truhlář  řezbáři  do  řemesla  uměleckého. 
Gotická  plastika,  tektonické  vlivy  gotické  popadly  i  řemeslného  tru- 
hláře, a  nejeden  kus,  z  dílny  jeho  vyšlý,  oplýval  „štukverkem", 
řezaným  ve  tvary  fiál,  trojlistů,  kružeb,  plamenů,  nebo  byla  plocha 
dřevěná  ryta  a  zdobena  ornamenty  plochými  téhož  způsobu  goti- 
ckého, až  od  hrany  XV.  stol.  i  do  truhlářských  prací  dostal  se 
ornament  nový,  nám  již  z  kancionálů  povědomý,  zdoba  lupenová, 
bodláková,  vlnitá,  květovaná,  pestrá,  zdoba  pozdní  gotiky  vladi- 
slavské, jejíž  zdárný  vzor  zachoval  se  na  vyřezávané  lavici  radnice 
kutnohorské.  *)  Mosaika  dřevěná,  intarsie,  ač  v  Itálii  tou  dobou  již 
kvetla, ')  k  nám  ani  do  Němec  ještě  nepronikla,  ale  to  ze  zápisů 
archivních  patrno,  že  již  v  této  době  truhlář  pro  ozdobu  aspoň 
dříví  rozmanité  li  větších  kusech  k  sobě  skládal. ')  Většinou  ovšem 
truhlářova  práce  bývala  prostou  (znáti  to  podle  malých  cen,  jimiž 


*)  Obraz  její  u  Chytila;  Umel.  průmys.  na  výstav.  27. 

•)  Prý  vymyšlena  v  Itálii  již  v  XIV.  veku,  zobecnéla  v  XV.  Slavný  Brune- 
leschi  platí  za  jejího  vynálezce.  Trautmann.  Kunst  ii.  Kunstgew.  189.  V  Krakove 
mají  nejstarší  intarsii  z  r.  1613.  Rocznik  Krakow.  VI.,  289. 

■)  Furnyrování  plné  rozvinulo  se  v  Némcích  a  jinde  teprve  v  XVII.  veku, 
až  se  zdokonalily  řezací  pily.  Bucher,  Gesch.  d.  techn.  Kttnste.  11 ,  214. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Práce  truhlářské.  847 

Truhly  kupovaly  se  od  několika  málo  grošů  po  několik  kop. 
V  Hradci  Jindřichově  r.  1495  cenili  truhlu  novou  80  groši,  jinou 
velikou  za  dvě  kopy,  dvě  malé  dokonce  jen  za  12  grošů. ') 

Almary  nebo  skříně  gotické  v  této  periodě,  pokud  se  v  museích 
zachovaly  nebo  na  obrázcích  patmy,  byly  voliče  elegantně  úzké 
o  jednom  křídle  dveřním,  ale  naopak  i  velmi  obšírně  rozložité 
o  dveřích  dvojkřídlých,  ba  už  i  podvojných.  A  byly  to  kusy  čtyř- 
hranné i  v  koutech  stojící,  koutnice,  tudíž  trojhranné.  Gotická  doba 
přinesla  k  zdobě  jarmar  cimbuří  jako  na  hradech,  frisy,  kružby 
a  jiný  tektonický  dekor  řezaný.  Vyskytují  se  skříně  také  jen  ryté 
a  malované.*) 

Obyčejná  lože  truhlář  dělával  obšírnější  a  vyšší  nežli  dnes; 
také  vyskytují  se  názvy,  ukazující  k  úloze  jejich  zvláštní:  zapsáno! 
lože  „hostinské",  vojenské,  čelední.'*)  Hostinských  postelí  v  některém 
pražském  domě  XV.  věku  shledáváme  až  nad  dvacet.  Co  míní 
inventář  pražský  r.  1523  „lůžkem  stojatým",  nesnadno  říci.  *)  „Pod- 
rii*bí^  či  nebesa  visí  vála  kdysi  nad  ložem,  ještě  r.  1444  v  inventáři 
zapsáno  „ponebie  nad  postelí"  samo  o  sobě  bez  postele,  ^)  ale 
koncem  XV.  století  ponebí  bylo  již  s  ložem  organicky  spojeno,  ležíc 
na  čtyřech  sloupech,  jakž  viděti  při  smrti  P.  Marie  na  obraze 
v  Mokropsech. 

Mimo  věci  posavad  jmenované  a  v  domácnostech  obyčejné^ 
truhláři  hotovili  ještě  mnoho  jiného;  dělali  „pulpity",  *)  čímž  rozumí 
se  psací  stůl  o  desce  tak  nakloněné  aby  kniha  veliká  mohla  na  ní 

r.  1508.  (Veselský,  Paméti  20);  truhlička  vyrytá  v  Hradci  Jindř.  Regist.  purkm. 
(i  r.  1437)  fol.  280.  Veliká  pisaná  u  sládka  v  Praze  r.  1462.  Misceli.,  6.  17. 
X.  15.;  6.  26.  D.  6.  > Truhlice  črná  s  zapaditým  zámkem,  dobře  okovaná  o  dvú 
drladlú  2eleznú<  č.  2119.  K.  8.  R.  1458. 

')  Hradec,  regist.  purkmistr,  z  r.  1485,  fol.  282. 

*)  Obrázky  jarmar  t  naSich  miniaturách;  cizích  skfini  obrazy  poučné  v  Ra- 
cinet  Costum.  IIL,  230.  Almara  obšírná  se  střechou  (což  prý  vzácno,  ale  dosti 
nevkusné)  u  Hefner-Altenecka  (Trachten,  obr.  367)  z  r.  1460.  Dvé  koutnice 
almary  r.  1523  v  arch.  pražs.,  kn.  č.  8.  71.  Obrázek  její  v  MeJantrySce  r.  1649. 
{?ň  epištoL  sv.  Pavla.) 

•)  Arch.  pražs.,  ft.  2119.  K.  4.  Hostinská  postel  r.  1434  v  Praze;  Miscell., 
č.  14.  K.  Sř7.  Vojenská  v  Kutnoh.  Přispěv.  II.,  31  a  násl.  R.  1503. 

♦)  Arch.  pražs.,  č.  8.  71. 

»)  Arch.  pražs.,  č.  28.  J.  7. 

•)  Obrázek  v  Život.  sv.  otců  v  museum.  Pulpit  sv.  Jeronýma.  Jest  jako 
bouda. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


dodnes  se  pochvaluje  jakožto  libý  a  krásný.  Malé  „nosiči"  varhánky 
oblibovány  i  na  dále;  známe  je  z  bibli  kutnohorské. 

Sprostný  a  laciný  byl  mnohý  kus,  jejž  hotovil  s  t  ř*e  1  e  c  nebo 
k  u  š  a  ř,  ale  v  inventářích  již  bývají  psány  také  samostříly  ozdobné, 
kuše  „rohové,  kuše  s  bílou  sochou",  ^)  to  jest  kostí  uměle  vykládané, 
jež  placeny  dvěma  i  více  kopami  grošů.  Kníže  Viktorin,  syn  krále 
Jiřího,  r.  1470  dlužen  zůstal  Mikeskovi  kušaři  9  dukátů  uherských 
za  tři  samoslřily.  *) 

Bečvář  k  svým  sudovým  pracím  vy  hobloval  si  z  dubového 
dřiví  (i  ze  sosnového)  desky  (dužiny),  z  nichž  nádobu  sestavoval 
a  obruči,  z  vrbových  holí  nařezanými,  vázal.  Z  bečvářských  prací, 
zapsány  bývají  v  městských  inventářích  nádoby  k  pivu  a  vínu 
množstvím  a  rozmanitostí  podivuhodnou.  Psány  jsou  kádi  pivovarské 
(až  i  po  dvaceti  kusech  v  jediném  pivovaře, ')  sudy  dle  rozličných 
velikostí  a  úloh  jmenované,  kaufy,  vamiky,*)  sudy  žitavské,  svíd- 
nické,  věrtele  týnské,  čtvrtce,  Slaropražský  bečvář  *)  měl  mistrovství 
své  ukazovati  na  kádi  dubové  „ve  dva  obruče",  jež  při  nejmenším 
jest  deset  šlápějí  v  průměru,  na  kaufu  dubovém  v  osm  „obroučí". 
Všecky  sudy  bečváři  byli  povinni  dělati  dle  určité  míry  městské; 
neměrných  sudů  dělati  nesměli  i)od  trestem  kopy,  dvou  kop  a  do 
třetice  pod  zbavením  řemesla.  Konšelé  jakožto  strážci  obchodu  dbali 
na  to  velmi,  ale  za  to  zase  chránili  bečvářů,  aby  sudoviny  ani 
„lesu  obručného"  nikdo  na  jich  škodu  a  drahotu  nepřekupoval, 
a  poskytovali  jim  výhody  nad  jiná  řemesla.*)  Bečváři  dělali  také 
okovy  na  vodu  (okov  o  dvou  obručích  byl  v  Praze  a  v  Plzni  mi- 
strovským kusem),  truky  pivné,  necky,  nečice,  škopy  a  škopky,  ko- 


')  Takovou  kuSi  má  i  vdova  v  Bélé  r.  1512.  KSafly.  Umlaufův  rukop.  v  mus. 
zems.  107  a  j. 

•)  Arch.  praž.,  č.  2094.  E  12,  Johannes,  arcufex  novoměstský  (t  1485) 
novou  kuši  dával  za  kopu  českou,  maJou  kuSi  s  heverem  za  1  V,  kopy  míSeňské, 
(iáyali  mu  páni  s  hradA  kuše  >podélati<.  Tamž  H.  80. 

•)  Již  r    1429!  Arch.  praž.,  č.  992.  101. 

*)  Varníků  17  sudů  prázdných  na  zámku  Hluboké  r.  1490.  Lástář  pernStejnský 
T  zem.  mus,  č.  2.  69. 

•)  A  ti  bečváři,  kteří  si  řád  pražský  vypůjčili.  Na  př.  plzeňStí.  Kn,  plzeft., 
č.  39.  98.  R.  1584. 

•)  Na  př.  r.  1603  obojí  rady  mést  Pražských  vydaly  bečvářům  příznivý  řád 
v  néinž  zvláStě  důraz  kladen  na  to,  aby  sousedé  práci  bečvářovu  platili  hned 
nebo  aby  ji  hned  po  každém  díle  >navrubovaIi« ;  hospodář  at  má  jeden  vrub, 
bečvář  druhý.  Arch.  praž.  č.,  2141.  187. 

Winter,  Dijinr  řemeala  a  obcfaoda  ▼  Čechách  ▼  XIV.  r  t  XV.  ylka.  64 


Digitized  by  VjOOQ IC 


na  Slansku  a  Rakovnicku.  Litoměřičtí  r.  1513  smluvili  s  plzeĎským 
tesařem  Jiříkem,  aby  jim  udělal  pro  zvony  věž  s  novou  hranicí, 
k  devíti  sloupům  vázanou,  po  14  ryklech  na  každé  straně;  k  tomu 
krov  zvýší  něco  nad  30  loket,  světničku  břevnovou  ponocným;  do 
té  věže  aby  točité  schody  nebo  šnek  dřevěný  způsobně  pořídil.  *) 
Tesaři  stavěli  v  městech  dřevěné  krámy  a  „jislebky"  v  domech  neb 
jizblce,  kde  jich  bylo  komu  potřebí.  Pražský  tesař  Kapoun  r.  1633 
postavil  komusi  světnici  novou,  jednu  hranici,  proti  ní  druhou  a  nad 
tím  krov,  podlahu  a  ve  světnici  lavice,  a  „tak  vše,  co  k  tomu  náleží", 
za  19  kop  česk.  grošů.  *)  R.  1521  odkázala  nějaká  vdova  5  kop,  aby 
za  ně  udělána  byla  „církvička"  k  sedání  chudým  proti  faře  sv.  Tomáše 
na  Malé  Straně.  I  taková  „církvička"  byla  prací  tesařskou. 

Díla  z  proutí  pletená  v  historických  zápisech  pomíjena  pro 
jich  malou  cenu.  Proto  je  to  vzácnost,  jestliže  r.  1445  v  Praze  za- 
psáno 6  nůsek  pletených  a  „chlebník"  pletený.  ^)  Tím  budiž  o  prů- 
myslu, dřevo  spracujícím,  zavřeno. 

Položíme  o  dílech  průmyslu  zeminného  a  kamen*- 
n  ého. 

Hrnčíř,  toče  mokrou  hlínou  měkkou  a  učištěnou  na  po- 
dvojném kruhu,  palci  rukou  svých  vytlačoval  dutinu  a  v  hlíně  vzni- 
kajícím nádobám  dával  rozličnou  formu  ostatními  prsty  svými  nebo 
profilem  vyřezávaného  dřevěného  či  kovového  čepele  (šablony),  potom 
dílo  mokré  vypaloval  a  na  konec  poléval  je  glasurou  z  leštěnce 
olovnatého*)  nebo  nechával  ho  nepolévaným,  „ostrým".  Pro  křehkost 
materiálu  zachovalo  se  hrnčířských  prací  málo,  ale  co  jest  před 
rukama,  svědčí,  žo  nebylo  všecko  nádobí  hrnčířské  rázu  sprostného, 
poznalof  se  z  výkopů  na  Starém  Táboře  (Ústí  Sezimovo),  pocháze- 
jících z  r.  1420,  že  hrnčíř  uměl  také  robiti  nádobí,  jež  lze  ve  smyslu 
oné  doby  nazvati  přepychovým.  *)  Nejeden  kousek  ze  střepů  slepený 
jest  i  po  našem  vkusu  prací  krásnou,  uměleckou.  Jenom  táborské 
nádobí  prosté,  jsouc  pro  ohniště,  jest  téměř  bez  ozdob,  a  pálili  je 

*)  Litom^.  kniha  kusá  v  mus.  zemsk. 

*)  Aixh.  praž.,  č.  2098.  794. 

*)  Arch.  praž.,  MiscelL,  ft.  38;  na  desce. 

*)  RakoTničií  brávali  hrnčífskou  rudu  (ledtčnec)  y  XVf.  Teku  z  Bleidtatu. 
Ruda  třena  na  kameni  kamenem.  O  jednoduché  glasufe  olovnaté,  sraideniné 
glejtu  a  písku,  viz  odborné  poučeni  v  Nauč.  Obzoru.  Národ  Listy  258  r.  1901 
od  HaSkovce  v  61.  O  výrobcích  keramick. 

•)  To  dovodil  i  obrázky  utvrdil  Jos.  Švehla  ve  Výroft,  zprávé  Musea  táborsk. 
■r.  1901.  Svrchu  držim  se  jeho  poučné  brožury. 

6l» 


852  Kniha  IIL  12.  Díla  yfiednich  potfeb. 

Z  hlíny  málo  čištěné.  Z  nejvétšich  kusů  jsou  kamnovce  a  kuželovite 
nádoby,  jež,  visíce  na  hřebech,  posluhovaly  za  kotle  k  vaření  piva. 
Vešlo  se  do  nich  dobře  60  litrů.  Přepychovými  nádobami  hrnčíř- 
skými jeví  se  v  nálezu  táborském  pohárky,  džbánky,  baňky,  pra 
cované  z  hlíny  světlé  i  z  bílé,  jsou  tvarů  ladných,  štíhlé  i  baáaté. 
obyčejně  s  uchem,  krášlené  rýhami,  čarami,  důlky  bud  po  všem 
povrchu,  buď  částečně ;  jsou  zdobeny  též  rytými  nebo  kolkem  vtla- 
čovanými  mřížkami,  kroužky,  zoubky,  trojlístky  jetelovými,  růži- 
cemi ;  •)  i  zvířátka  v  reliéfu  nalezena  a  nápisy  gotické  zbožné,  často 
Pannu  Marii  volající.  Nádoby  takové  ozdoby  zajisté  stávaly  na  me- 
štanské  polici  jako  honosné  kousky.  Z  nálezů  táborských  málo  který 
kus  byl  poléván,  z  čehož  se  soudí,  že  neprůhledný  email  aspoň  na 
počátku  této  periody,  o  níž  jednáme,  byl  ještě  zvláštností. 

Je  patrno,  že  i  hrnčířství  české  bylo  proti  starým  dobám  v  zro- 
vojí,  a  není  příčiny  domnívati  se,  že  se  ten  rozvoj  v  XV.  veku  za- 
stavil. Zatím  ovšem  ze  Španělska  a  z  Itálie  trhem  v  Benátkách  do 
ostatní  Evropy  docházely  produkty  umělecké  keramiky,  fajenn- 
a  majoliky  *)  všech  tvarů  a  forem,  účelných  i  parádních,  podivín- 
ských a  fantastických  i  praktických,  plastikou  a  malováním  zdo- 
bených. Zvláště  malba  byla  podstatnou  částí  těch  keramik:  pro- 
váděli ji  na  ploše  hrnčířského  produktu,  nejprv  politého  bílou 
hlinkou,  později  (poněvadž  bílá  hlinka  pro  svoji  porovitost  luabri 
dobře  nesloužila)  bílou  sklovinou,  cínem  a  olovem  míchanou  a  ne- 
průsvitnou.  Malba  hotová  pak  polévána  průsvitnou  glasurou.  Malby 
těch  prací  zářívají  pestrostí  barev,  zladěných  v  jenmou  harmonii. 
jsou  hneálm',  rostlinné,  figurní;  vynikají  namnoze  bohatou  fantasii: 
svrchní  glasura  leskne  se  kovově  nebo  v  duhovém  třpytu  perleCově.^' 

')  Švehla,  1.  c,  str.  16  spoftítal  32  rozmanitých  ozdob.  V  tom  přec  důku: 
hrnčířovy  fantasie! 

■)  Původ  fajencí  je  v  Oriente.  Giasované  střepy  starého  Egypta  jsou  j? 
fajencí.  V  Assyrii  a  v  Babyionátě  méli  fajencové  plotny  barevné  na  zdech.  Kr  • 
dukce  giasované  a  barevné  keramiky  vždy  potom  se  vyvinovala  v  Asii  a  islau  "' 
dostala  se  do  Evropy.  Výrobky  a  technika  fajencí  vykvetia  v  Španělsku,  I- 
i  v  Itálii  dávno  dřív,  nežli  vzniklo  jméno  fajencí  od  mésta  Faenzy  a  majoiik  od 
Majorky  ostrova,  kde  byly  dílny  a  trhy.  Když  VlaSi  přemohli  první  pokusy 
[Škrábali  kontury  do  podkládá  hlinky  bílé  —  mezzomegolika]  a  dopátrali  :^e 
skloviny  cínové  za  podklad  k  barvám*  pak  vyvinuli  svůj  typ  fajencí,  jemuž  za- 
stalo jméno  >majolik«.  Viz  o  tom  v  Naučn.  Obzoru  Národ.  Listů  (r.  1901  &  >1  - 
technolog,  a  histor.  vývoj  od  HaSkovce. 

■)  V  sbírkách  Lannových,  a  v  partii  jejich,  vystavené  v  Uméi.  průmysl, 
mus.  v  Praze,  lze  dle  sestavení  Chytilova  studovati  rozvoj  i  rozmanitost  řajenc  • 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Hrneířství.  863 

Z  Itálie  od  polou  XV.  století  zbožím  keramickým  i  osobními  styky 
dostávaly  se  vlivy  přes  Alpy;  v  Norlmberce  hrnčíři  pokoušejí  se 
v  druhé  půlce  téhož  století  hotoviti  fajence  barevné,  a  v  týž  čas 
i  naši  hrnčíři  domácí  svou  produkci  po  té  stránce  snažili  se  zvele- 
bovati. V  nálezech  kutnohorských,  jejichž  produkty  náležejí  době  mezi 
lety  1490 — 1530,  jsou  zdařilé  příklady  glasur  zelených  a  jinobarvých, 
jeví  se  v  nich  začátky  a  základy  následujících  pestřejších  prací 
renesanční  doby.  Ty  barevné  glasury  vznikly  vlivem  majolik  ital- 
ských; při  tom  zajímavo,  že  naši  hrnčíři  osvojujíce  si  novou  stránku 
technickou  a  uměleckou,  přece  i  na  dále  držeh  se  pří  komposici 
své  forem  domácí  gotiky.  Gotickou  komposici  naši  hrnčíři  mohli 
nejspíše  ukazovati  na  kamnech  světničních  a  jejich  kachlech.  Kam- 
nářství  české  začíná  se  asi  stejné  se  začátkem  XV.  věku.  Od  té 
doby  kamna,  vzniklá  bezpochyby  vzorem  pecí  pekařských,  zatiskují 
staré  krby  světničné  pro  jich  čadivost  a  nedostatečnou  výhřevnost. 
Možná,  že  rostoucí  užívání  skelných  oken  bylo  s  tím  v  souvislosti. 
Z  primitivního  nepolévaného  a  holého  kachle  hrncovitého  (z  r.  1420), 
nalezeného  na  Táboře  Novém*)  lze  domysliti  se,  kterak  prvotní 
sprostná  kamna  vypadala ;  náleží-li  čáslavský  kachel  s  plastickou 
figurou  královskou  dle  úsudku  nálezcova  (viz  str.  261)  začátku 
XV.  století,  byl  by  soud  na  snadě,  že  náš  hrnčíř  hned  na  počátku 
dělal  také  kamna  ozdobná,  o  čemž  arci  dovoleno  jest  pochybovati. 
R.  1488  dostaly  se  již  kachlíky  jako  cenné  zboží  do  hrnčířského 
řádu  pražského,  a  z  téže  doby  teprve  zachovalo  se  množství  kachlíků, 
které  mají  význam  v  umělecké  keramice.  Do  té  doby  zajisté  vyvi- 
nula se  česká  kamna  v  parádní  kusy  měšfanských  světnic ;  ohniště 
či  krby  zůstaly  selským  jizbám,  které  byly  proto  pověstně  dýmnaty. 

Ozdobná  kanma  XV.  věku  byla  architektonicky  budovaná  ve 
dvou  částech;  v  každém  oddíle  byla  řada  kachlů  střídavě  vrstvo- 
vaných, nahoru  vstavil  hrnčíř  římsu  s  cimbuřím.*)  „Prsk"  kamen 
světničných  byl  zpět  ven  obrácen.  Sloh  kamnářských  architektur  je 
gotický,  a  teprve  v  letech  třicátých  století  XVI.  objevují  se  kamna 
renesanční.  Kachlíky  na  kamnech  v  Němcích  za  této  doby  bývají 
miskovitě  vyduté,  tím  se  liší  od  našich,   které  bývají  většinou  i  se 


')  Čti  Koulo^y  PfíspéYky  k  hist.  hrnč.  v  Cech.  9.  Nález  kutnohor.  (1490  až 
1530)  od  Bráníce  vylíčen.  Reprodukce  v  KouloTých  Památkách  umel.  VIL,  VIII. 

")  Svehla,  1.  c,  26.  Prvá  kamna  u  nás  prý  z  r.  1420.  Arch.  Ces.  T.,  166. 

*)  Obraz  viz  u  Kouly  ▼  FHspérc  k  hist.  hrnč.  16.  A  některé  kusy  v  Mas. 
mésta  Prahy. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Hrnčiřství.  865 

I  V  této  periodě  hrnčíři  češti  dělali  dlážky  do  síni  a  komor. 
Dlafice  kutnohorského  nálezu  jsou  nepolívané,  mírně  do  vnitř  vy- 
pouklé, mají  na  sobě  stylisované  listy  a  uprostřed  hvězdu.  Nale- 
zena též  dlážka  s  jablkem  granátovým.^)  Hrnčíři  robili  i  kahance 
a  r.  1518  je  zapsáno,  že  Martin  Sýkora,  pražský  hrnčíř,  dělal  pěkné 
-makovice"  na  Hrad.*) 

Z  cihlářských  výrobků  uvádějí  se  sprosté  cihly  dlažicí,  zdicí 
a  pokrývači.  Krycí  měly  starodávný  profil  polokruhu  a  proto  ro- 
beny na  prkénkách  oblých.  R.  1482  konšelé  tří  měst  Pražských 
ustanovili,  aby  sto  cihel  dlažicí ch  i  „zedních"  (zdicích)  bylo  po  osmi 
^rroších;  sto  cihel  krycích  po  12  gr.  míš.') 

Skalníci,  kteří  lámali  kámen,  nemohli  ho  lámati  jen  ledabylo. 
Aspoň  pražští  skalníci  na  Petříně  musili  kámen  vybírati  a  přitesá- 
vali  i  skládati  tak,  aby  bylo  z  něho  znáti  příští  dílo  kamennické; 
dle  toho  také  býval  v  Praze  kámen  pískový  kupován.  Úředně  r.  1 501 
stanoveno,*)  aby  za  štukový  kámen  „na  dvéře  okrouhlé"  platilo  se 
14  grošů,  za  štukoví  „s  dvéře  vlaské"  (renesance)  a  dvéře  „k  pru- 
tování"  (pozdní  gotika)  16  grošů,  za  okno  s  jedním  křížem  24  gr. ; 
s  dvěma  40  gr.,  za  okno  krámské  s  plotnou  (vetrzpank)  v  půl  pátá 
lokte  50  gr.,  za  menší  30  gr. ;  za  vrata  „vozní"  30  gr. ;  za  fůru 
kamene  podlahového  4  gr.,  za  fůru  gabřinců  8  gr. 

Ze  skelných  prací  uvádějí  se  u  nás  obyčejně  kostelní  a  domo- 
vitá  okna.  Zvláště  skelná  okna  v  městských  domech  v  XV.  věku 
množila  se,  ačkoli  ve  Stříbře  ještě  r.  1528  kupují  do  světnice  na 
radní  dům  mázdry  do  tří  rámů;  na  odpor  tomu  tíž  Stříbrští  však 
ve  svojí  šatlavě  skla  již  mají  r,  1615.  Pupky  skelné  do  oken  nebo 
kolečka  kupována  r.  1489  po  4  denárech;  mělo-li  neveliké  okno 
tedy  22  koleček,  stálo  12  gr.  4  denáry.  R.  1509  byla  v  Praze  3  ko- 
lečka za  groš  míšeňský.  V  Stříbře  r.  1534  stála  dvě  okna  do  světničky 


O  Arch.  Pam.,  XVI.,  654. 

*)  Prý  mu  zAstaly;  méSfan  Helm  pfiSel  si  k  nému,  jednu  koupit  >0n  ml 
ipH  lom)  ukázal  ty  včci,  které  kamnám  pf  íslušejí,  kachlíky,  maftasy  a  jiné  véci.< 
Arch.  praž.,  č.  1046.,  168.  Kahance  prodával  hrnCíř  plzefis.  4  za  denár,  džbány 
po  2  deoárech.  Strnad,  Listář  II.,   I.  150Ó. 

•)  Arch.  praž.,  C.  993.,  227. 

*)  Arch.  praž.,  č.  2183.,  19.  Tež  č  203.,  26.  Obnovena  r.  1626.  StarSi  sazba 
z  r.  1482  tamž  15. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


7  grošů  bílých  (za  půl  strychu  mouky);  kůže  kuní  a  sobolí  byly 
násobné  dražší.  Jehnětina  počítána  v  Praze  r.  1483  po  2  groších. 
Tisíc  zaječin  ceněno  r.  1449  17  kopami;  700  kožek  králíkových 
kvašených  i  nekvašených  za  6  kop;  proti  tomu  r.  1520  tisíc  krá- 
líků koupeno  za  18  kop  míš.  grošů,  tedy  jedna  kůže  za  groš.^) 

Z  kožešin  mistři  robili  všeliký  oděv,  kožichy  veliké  i  malé 
(^plechy",  „plíšky"),  šuby  čili  otevřené  sukně  mužské  i  ženské, 
pláště,  blány.  Pomocí  zvláštních  jehel  a  kožešnických  náprstků  *) 
sešívali  kožešiny  v  řádky;  byly  na  příklad  blány  Iřířadové,  člyř- 
řadové.  Sešité  kožešiny  se  pošívaly  všelikými  látkami,  drahým  da- 
maškem  a  také  jen  plátnem.  Na  venkově  nejobyčejnějšími  byly 
kožichy  jehenčí,  suknem  (třeba  jen  vlčatým,  nejprostším)  pošité.  Ta- 
kový kožich  pořízen  i  laciněji  než  za  kopu;  kožíšek  šerlinkový  za 
půl  kopy,  králíkový  kožich  r.  1483  stál  půl  třetí  kopy,  ,.stará"  šuba 
kuním  kožichem  podšitá  v  týž  skoro  čas  (1496)  v  Hradci  Jindř. 
oceněna  osmi  kopami !  •)  A  býval  v  téch  věcech  přepych  až  nehospo- 
dářský;  některá  paní  tři,  čtyři  drahé  šuby  měla.*)  Pražský  kožešník 
Hůlka  (t  1520)  měl  na  skladě  hotového  zboží  16  blan  králíkových 
a  zajícových,  23  čubek  spratkových,  2  plechy  jehenčí,  tři  kopy 
jehnětin,  z  nichž  udělal  2  kožichy  ženské,  čubu  a  tři  plechy  jehenčí. 
Kožešin  měl  na  hotově  několik  set  kusů.  Předchůdce  jeho  Petr 
Kartus  r.  1449  zanechal  hotových  kožichů  s  kunami  a  liškami  za 
45  kop,  surovin  za  105  kop.*) 

Kožešníci  dělali  též  čepice  s  kožešinnými  „štorci"  a  přišívali 
na  ženské  sukně  kožichovou  obrubu.  Čepice  popelicí  stala  r.  1520 
půl  kopy.  V  dílně  novoměstského  kožešníka  Hanuše  nalezli  jsme 
r.  1453  čtyři  kosy  s  stolicemi  a  s  železy.^) 

')  Arch.  praž.,  č  2119.  V.  12.,  č  2099.  M.  62;  fi.  2095.  C.  20.,  ft.  2U2. 
B.   15. 

•)  Náprstky  kožiSn.  v  arch.  praž.,  C.  9.  R.  1633  na  kráraé. 

Ó  Nejstarší  kn.  tóaťtů  domažlick.  z  r.  1605.  Arch.  pražs.,  &.  2094.  H.  21. 
Reg.  purkm.  v  Hradci  J.  z  r.  1487.  280. 

*)  Arch.  pražs.,  ft.  992.  64.  R.  1425  zapsáno  v  jednom  dědictví  tré  Sub 
sobolích  a  kuních  postavcových  (suknem  poSitých)  a  pláSf  aksamitový  s  kunami- 
V  statku  Jirka  z  Lorce  v  Hoře  r.  1502  popsáno  8  Sub  drahých  a  8  kožichy 
Kutnoh.  Přispěv.  H.,  31.  I  stará  Tisovská  v  Litomyšli  r.  1497  nechala  po  sobe 
blány  nové,  blány  staré,  Subku  beránčí  modrým  suknem  poSitou,  kožich  králí- 
kový, kožíSek  zajeftí  poSitý  plátnem  černým.  Arch.  litomySl.,  6.  118.  36. 

■)  Arch.  pražs.,  ft.  2142.  B.  15.,  ft.  2099.  M.  62. 

^  Arch.  pražs.,  č.  2096   S.  7. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


aryši  koželužští  na  kravinách,  teletinách  a  kozinách  ukazovali  svůj 
:us  mistrovský,  to  tedy  byly  hlavní  kůže;  koniny  směli  mistři 
>ražsti  také  vyrábéti,  ale  ne  bez  vědomí  ostatních  mistrů. ')  Kůže 
vítat  zdechlých  (z  mrlin)  obráběti  nesměli.  Koželuh  k  vydělání 
:oží  potřeboval  popele,  vápna,  třísla,  loje  nebo  sádla.  Nejprv  při- 
jravova]  holinu  strouháním  těch  látek  s  kůže,  které  by  hnily, 
3otoin  dával  kůži  do  námoku  a  loužil  je.  Tříslo  k  tomu  brával  ze 
?mrčí,  z  dubí  či  také  z  bříz.  Tím  kůže  brala  na  se  barvu  určitou, 
řlotová  kůže  na  konec  maštěna  sádlem,  lojem,  a  bylo-li  potřebí, 
leštěna  i  voskem.  Prodávány  vydělané  kůže  celé,  usně  neboli  kůže 
trájené  (v  Hoře  říkali  úskrty,  úskrlí),  vazy,  krajiny  (okrajky).  *) 
V  konec  naší  periody  koželuh  pražský  prodával  vazy  sedlářům  po 
9  groších  bílých,  kousky  usní  po  15  groších  bil.,  teletinu  po  6  gr., 
kozlovici  po  7  a  krajiny  po  1 1  groších  bílých.^)  Šimonek  koželuh 
pražský  měl  r.  1439  v  zásobě  hotového  díla  kopu  kozletin,  velikých 
koži  hovědin  půl  druhé  kopy,  hřbetů  20,  usní  30,  teletin  48.  Václav, 
koželuh  v  Podskalí,  r.  1463  nechal  po  sobě  zásobu  kozí  hovězích 
a  teletin  za  117  kop.*) 

Koželuzi  mívali  stran  díla  těžké  půtky  se  ševci,  kteří  si  vydě- 
lávali kůže  také  sami.  V  městech  venkovských  někde  vrchnosti  a 
konšelé  zakazovali  ševcům,  *)  ale  nebylo  v  tom  důslednosti.  V  Jin- 
dřichově Hradci  statut  z  r.  1476  dával  ševci  na  vybranou:  kdyby 
>e  mu  líbilo  koželužstvo  dělati,  to  dělej,  ale  opustě  ševcovstvo. 
•íindřichohradecká  vrchnost  si  však  vymínila,  aby  švec,  jenž  dělá 
^ke  dvoru",  mohl  sobě  kůže  dělati  k  potřebě  panské  i  svojí,  ne- 
prodávaje však  ševcům  kozí.  Tak  bývalo  slanovevo  též  v  městech 
panství  rožmberského.  V  Písku  se  ševci  r.  1522  dali  do  vydělávání 

')  R.  1512  viní  novoinóstští  koželuzi  Juonka,  že  vydéial  koňskou  kůži  bez 
jich  svoleni,  a  to  že  vysoce  od  starších  zapovídáno.  KonSelé  rozhodli,  že  mu 
>ta  konina  neškodí*,  poněvadž  dle  statut  koželuh  má  svobodu  kupovati  kftže 
jakékoli.  Arch.  praž    Mistell.,  ó.  7.  J.  8. 

*)  Koželuzi  dnes  zovou  koži  vlastné  jen  surovinu,  jak  se  s  dobytka  stáhne, 
zpracovanou  kůži  pak  zovou  >usní«.  Že  v  slaré  dobé  useň  značí  kůži  krájenou, 
to  soudíme  na  př.  z  řádu  krumlovských  koželuhů  (Arch.  Pam.,  XIX.,  317),  kde 
se  ukládá  cechmistrům  ohledávati  »kůže  dolané  a  usoé  krojené.*  Nebo  z  řádu 
novoméstského  (r.  1463,  Lobkovic,  rukop.  72.X  kdež  stojí:  >Usné  hostinské  (pres- 
pí)lní)  nemají  prodávány  býti  než  na  jarmárce,  ale  kůže  celé  hostinské  mohou 
v  trhové  dni  prodav;  býti 

»)  Arch.  praž.,  C.  2096.  C.  6.  R    1630. 

*)  Tamž.,  Miscell.,  26.  E.  16.  C.  2096.  E.  2. 

*)  V  Kutné  Hoře  zákaz  r    1436.  Arch.  horský,  ř.  40.  Opis  v  zemsk    arch. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


860  Kniha  III.  12.  Díla  vdedoích  potřeb. 

koží,  odvolávajíce  se  na  I  o,  že  od  starodávna  zápisem  městských 
register  mají  toho  svobodu,  ostatně  prý  koželuzi  před  nimi  zavřeE 
se  v  prodeji  koží  příhodných,  toliko  což  chatrnějšího  jest,  to  že  m 
trh  nosí.  Naproti  tomu  koželuzi  vinili  Ševče,  že  jim  vkročili  v  ře- 
meslo, ale  prý  jim  toho  dopřejí,  aby  si  kůže  dělali,  než  v  tom  žt 
se  opovídají,  že  ševcům  dělat  nebudou  a  co  vyrobí,  že  prodaji 
jinam;  „proč  bychom  svého  jiným,  kdož  nám  lépe  zaplatí,  nepro- 
dali?" táží  se  koželuzi  městské  rady.  Ta  ovšem  smířila  rozvaděnť 
strany,  nebof  „v  právích  toho  města  položeno,  že  řemeslo  řemesla 
na  překážku  býti  nemá."  Rozhodla,  aby  páni  ševci  koží  nevydělá- 
vali, dostanou-li  od  sedláků  za  svou  obuv  surovinu,  nebo  koupi-li 
ji  na  zámcích  či  kdes  na  trzích,  af  ji  zdělá  ševcům  koželuh,  za  to 
párii  koželuzi  jsou  povinni  vynášeti  se  dvakrát  v  témdni  na  trh 
s  kusy,  ševcům  příhodnými,  a  chtějí-li  kůže  od  města  ven  odvézti 
aby  prve  ševče  na  ně  pobídli.')  V  Praze  byly  hádky  mezi  ševci  a 
koželuhy  r.  1444  a  ševcům  zakázáno  koželužstvo.  R.  1450  zase 
znova  ševcům  v  Podzderazí  na  Novém  městě  zakazováno,  aby  ^iw 
ten  den  koželužského  řemesla  nedělali  —  až  do  krále  budoucibo', 
k  němuž  se  patrně  odvolávali.  *) 

Naproti  tomu  dlouho  nebránil  nikdo  uzdářům,  aby  si  kůží 
k  svému  řemeslu  vydělávaU.  Ba  v  novoměstském  řádě  jejich  r.  1443 
zřejmě  se  ukládá  kandidátovi  mistrství,  aby,  koupě  sobě  suroTÍ 
kůže,  vydělal  je  rukama  svýma  a  nakrájel,  co  se  mu  rozkáže.') 

Práce  jirchářů  děly  se  podstatně  stejně  jako  koželužské,  jenie 
pochod  byl  zdlouhavější,  kflže  byly  několikrát  máčeny,  sušeny,  tla- 
čeny, a  spracování  v  bílou  jirchu  dělo  se  moukou,  kamencem  a 
vinštýřem.  Odtud  také  sluly  jirchami  vinštýřnými.  Koží  vinštýřných 
jirchových  nalezli  jsme  v  Praze  u  jirchářky  vdovy  r.  1443  půl  páté 
kopy  jakožto  zásobu  na  prodej ;  r.  1470  jiný  jirchář  pražský  ne- 
chává po  sobě  půl  třetí  kopy  koží  telecích  a  ovčích.*) 

I  v  této  periodě  jircháři  hádali  se  s  koželuhy  (r.  1435,  1452) 
jako  v  předešlé.  *)  Také  krejčím  pletli  se  jircháři  v  řemeslo  šijíce 
z  jirchy  kabáty,  nohavice  a  jiné  kusy  šatné. 

»)  Arch.  písecký.  Kopiář,  fol.  60,  61. 

")  Arch.  praž.,  č.  2084.  D.  29.  Arch.  Ces.,  XIV.,  458.  Manuál  noTomistskýč  ^ 

»)  Arch.  praž.,  Miscell.,  ft.  16.  P.  5. 

')  Arch.  praž.,  t,  2096.  J.  1.  MlscelL,  &  26.  E.  18. 

*)  Arch.  praž.,  6.  2082.  J.  8.  Manuál  6.  89.  Novoméstští  konSelé  je  uvedli 
v  poklid  výrokem,  aby  tak  obojí  délali,  jak  svá  řemesla  dosavad  Tedii.  nic  no- 
vého nezačínajíce. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


2;ámišové  kůže,  z  nichž  také  šaty  šity,*)  vyráběny  tak,  že  zá- 
misnik  dvakráte  je  kladl. do  vápna  se  snahou,  aby  srst  nebo  vlna 
spadla  se  suroviny  v  jednotě;  pak  byly  kůže  myty,  máčeny,  škrá- 
bány, louhovány  a  do  valchy  podávány,  tukem  napouštěny,  sušeny 
a  barveny.  Kordovany  vyráběny  z  kozlí  kůže  způsobem  jirchářským 
a  barveny  na  černo.  Lesklý  kordovan  byl  pracován  na  chlupaté 
straně  suroviny,  hrubý  kordovan  na  straně  masité.") 

Barvíři  barvili  kůže  tím  způsobem,  že  je  železem,  k  tomu 
ustrojeným,  nejprve  protáhli,  aby  poněkud  zchlupatěly  a  pak  za- 
ječí nožičkou,  v  barvě  namočenou,  kůže  potírali.  Na  zeleno  barvili 
^záfem**,  na  červeno  prizylem  (brasilské  dřevo),  při  čemž  bylo  kůži 
Vařili  s  octem  a  ledkem;  na  modro  indychem  (indigo,  ale  prý 
leprv  od  polovice  XV.  stol.),  na  blankytno  charpou  (barva  lazur 
nalezena  kolem  r.  1600),*)  na  brunátno  prizylem  a  křídou;  na  šero 
?,čemidlem  ševcovským".*; 

Pražští  kožebarvíři  potýkali  se  s  koželuhy;  r.  1453  dali  si 
koželuzi  do  statut,  že  barvíři .  nemají  kozí,  které  koželuhům  příslu- 
ííejí,  mazati  ani  krájeti,  nebof  jim  do  té  práce  stále  vkračovali. '') 
R.  1436  popadli  se  barvíři  pražští  s  jircháři  zvláště  pro  dělání 
^vstuh",  kterouž  práci  barvíři  sobě  osobih.  Konšelé  obou  měst 
Pražských  větších  rozhodli,  aby  jircháři  vstuh  nedělali  ani  nepro- 
dávali, leč  by  je  koupih  u  barvířů  ;*)  také  aby  neprodávali  barve- 
ných kozí  žádných  pod  pokutou  od  15  grošů  do  kopy;  jestli  že 
by  se  které  řemeslo  proti  druhému  zdvihlo  a  v  jeho  práva  sáhlo, 
aby  propadlo  60  kop  pokuty.  Úasto  se  barvíři  pohádali  o  dílo 
s  měšečníky.  Barvíři  chtěU  sami  barvené  měšce  vyráběti,  měšečníci 
však  jim  toho  hájili  majestátem  císařským,  proti  tomu  zase  barvíři 
nechtěli  dopustiti  měšečníkům,  aby  sobě  barvili  kůže.  R.  1446  kon- 
šelé Nového  města  rozhodli,  aby  barvíři,  kteří  nejsou  v  cechu 
s  měšečníky,  měšců  nedělah,  měšečníci  nechat  k  své  potřebě  kůže 
a  stuhy  barví  bez  překážky,  zbudou-li  jim  kůže  nad  potřebu,  těch 
nesmějí  prodávati;    kdyby  barvíři  ty  kůže  chtěli    od  nich    koupiti, 

')  Nohavice  zámiSové  r.  1614.  Arch.  praž.,  6.  8.  13. 
')  Technologické  ty  zprávy  jsou  sic  pozdéjší,   ale    nepochybujeme,   že  tak 
déláno  od  počátku,  kdy  se  ten  onen  výrobek  v  knihách  vyškytá. 
•)  Sprawozdania  Akad.  krak.,  VIL,  227. 

*)  Dle  rukop.  mus.  zemsk.  6.  28.  P.  23.  Pochází  asi  z  polovice  XVI.  stol. 
')  Rukop.  bibl.  Lobkovic,  v  Praze,  fi.  72.  ftád.  64. 
•)  Arch.  praž.,  t,  2082,  f.  78.  Též  v  C  992.  158. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


měšce  od  zdejších,  pokud  dostatek,  hedvábné  a  krumpířské  věci 
mohou,  kupovat  jinde ;  niéšečníci  a  toboláři  norimerských  věcí  „pod 
způsobem  domácích  dil^^  prodávati  nesmějí. ') 

Rukavičníci  dělávali  rukavice  7.  jirchy,  ale  i  z  jiných  kozí. 
Zapsáxiy  jsou  též  rukavice  vlrí  (r.  1524).  Zajímavo,  že  rukavičník 
dělal  i  sedací  polštáře  kožené  r.  1429  na  radní  dům  staropražský ; 
áěVali  také  kožené  polštáře  lehací,  á  snad  nechybíme  se  pravdy,  že 
i  r,trúby  pivné  kožené,"  r.  1461  v  pražském  pivovaře  zapsané*),  byly 
prací  rukavičníka  některého.  R  1449  měli  staroměstští  rukavičníci 
zlou  hádku  s  nějakými  vetešníky  (refléři)  o  dílo  svého  řemesla;  ti 
vetešníci  robili  rukavice  z  látky  staré  a  prodávali  je  v  ulicích 
a  v  tarmarce;  měli  však  prodávati  jen  ty,  které  dělal  rukavičník.') 

Uzdářům  pražským  náleželo  dělati  (dle  srovnání  se  sedláři 
r.  1425)  tašky,  jež  robeny  z  kůže  pruské,  tašky  malované  (malířské) 
mohlo  dělali  obojí  řemeslo;  uzdářům  samým  příslušelo  vyráběli 
popruhy  tkané  i  řemenné,  řemení  k  flaškám,  nábedrně  koňské,  šle, 
holstry,  kryky,  pásy  a  řemení  krykové,  nábedrně  k  sedlu  „sumniemu", 
protivný  k  dlouhému  popruhu,  střemeniště  a  strmeny,  tlumočné 
pásy,  ohlavy,  řemení  střelcové;  spolu  se  sedláři  mohli  robiti  po- 
duštice  pod  šle  nebo  pod  tlumoky.*)  Dle  řádu  z  r.  1445  potom 
»".  1457  a  1462,  uzdářům  novoměstským  přiřčeny  tytéž  věci.  Nově 
jmenují  se  opásání  napínací,  střmeništé  formanská,  selská,  popruhy 
připínací  a  přessedlné.  *)  Toulů  prodávati  nesměli,  leč  ty,  které  by 
uzdář  koupil  u  túlaře.®)  Z  toho  výčtu  patrno,  že  uzdáři  namnoze 
dotýkali  se  také  práce  řemenářů,  a  proto  chápeme,  že  si  do  svých 
statut  novoměstský  cech  uzdářský  vyžádal  od  konšelů  ochranný 
článek,  že  jim  rýmaři  nemají  překážeti.  Proti  tomu  zase  rýmaři 
staroměstští,  když  uzdáři  začali  si  sami  kůže  vydělávati  a  k  svým 
pracím  řezati,  učinili  tak  valný  odpor,  že  konšelé  musili  uzdářům 
kázati  přísně,  aby  od  takového  díla  přestali  (r.  1443). ') 

')  Arch.  praž.,  č.  1128.  79. 

")  Arch.  praž.,  č.  1047.  D.  19.  U  apoteCníka  Prokopa  r.  1460  bylo  5  se- 
dacích poldtářů  kožených,  jedny  kozí  merhovanou,  druhé  čalounky,  třeli  kozí 
červenou  povlečené.  Arch.  pražs.,  Miscell.  87.  370.  O  trúbách  6.  2119.  E.  8. 

•)  Arch.  praž.,  č.  2099.  M.  63. 

*)  Arch.  praž.,  č.  992;  v  zadu  knihy. 

•)  Tamž.  Miscell.,  č.  15.  P.  6;  ft.  993.  217.  Arch.  Český  XIV.,  446.  473 

•)  Tak  rozhodnuto  již  r.  1417.  Arch.  praž.,  ft.  2099.  X.  106. 

Ó  Arch.  praž.,  č.  2099.  901. 


864  Kniha  III.  12.  Díla  všedních  potfeb. 

Sedláři,  jakž  zmínéno,  dělali  některé  práce  s  uzdáři  slejnť. 
Hlavním  ovšem  dílem  jejich  byla  sedla.  Sedlář  osekal  dřevo  k  sedlu, 
pak  je  obřezal  a  všelijak  připravil,  „klejoval",  posléze  „křídla  vy- 
cpával",  okoval  mosazí  nebo  železem.  Sedla  česká  dobou  jako  v  sou- 
sedních Němcích  bývala  touto  i  pozdější  proti  sedlům  polským 
a  uherským  velmi  těžká,  hmotná  vždy  v  zadu  silným  lukem  (obloukem  i 
vyzdvižená.  Řád  sedlářů  novoměstských  r.  1451  drží  v  sobě  některá  tech- 
nická nařízení,  z  nichž  ráz  tehdejších  sedel  poněkud  vysvitá ;  takž  pří 
mohou  starodávná  sedla  v  jednu  kůži  i  nadále  býti  dělána;  kostmi 
nemají  sedla  vůkol  býti  obkládána  kromě  jeleních  rohů;  ovčími 
kožemi  povlačována  býti  nemají,  než  kozí  benátskou ;  na  luk,  byl-li  by 
povlečen  svinskou  kozí,  nesmějí  nikdež  vbíjeny  býti  kosti  krom} 
okolo  hlavy,  žádné  sedlo  nemá  býti  plátnem  povlačováno,  ani  svrchu, 
ani  vespod.  Také  opakuje  se  zákaz  z  předešlé  periody  (str.  250!, 
aby  sedlář  kozí  nekladl  na  holé  dřevo,  jenže  teď  se  určitě  dovídáme, 
že  měl  sedlo  nejprv  obložiti  břízou  (břízdií),  na  kterýž  konec  sedlán 
skutečně  mívali  v  zásobách  surovin  i  březovou  kůru.  Aby  sedlář 
měl  vždy  dostatek  luků,  bylo  zakázáno  lukařům  prodávati  luky 
z  města  ven,  leč  by  nebylo  jich  potřebí  sedlářům;  luk  veliký  měli 
mistrům  prodávati,  jak  za  starodávna  bylo,  za  dva  groše,  luk  vezni 
za  groš,  malých  šest  „hezkých"  za  10  grošů.  *) 

Sedláři  mimo  sedla  vyráběli  všelijaké  tašky,  visáky,  holstra 
k  prostraňkům,  popruhy,  protivný,  strmeny  a  střemeniště.  Pro  ly 
věci  mívali,  jako  v  době  předešlé,  nejednu  hádku  s  uzdáři.  R.  1425 
staroměstští  konšelé  porovnali  je  ortelem,  že  tašky  malované  mohou 
mistři  obého  řemesla  prodávati.  Sedlářům  zakázáno  šíti  strmeny, 
střmeniště  a  protivný,  „leč  by  kdo  chtěl  míti  dek  na  sedlo,  tehdy 
mistr  může  šíti  zeleným  i  červeným  také."  *)  Hádky  nové  konšelé 
ukhdnili  r.  1457  nálezem,  jenž  poněkud  víc  hověl  sedlářům,  vyřčeno, 
že  sedláři  mohou  prodávati  tašky  usněné,  které  sami  dělají,  houžviee 
af  navlačují  sami,  a  ne  uzdáři,  ale  za  to  se  jim  odříká  dělat!  poch\7. 
prosiny  a  popruhy;  střemeniště  mohou  dělati  a  prodávati  bila. 
prostá,  nepobíjená.  ^)  Aby  sedláři  nepletli  se  do  práce  řenienářovy. 
již  r.  1425  zakázáno  jim  na  Starém  městě  krájeti  řemeni,  jmenovitó 
střelcovské  (t.  j.  takové,  jehož  kušaři  mají  zapotřebí). 

M  Arch.  praž.,  Misceil.  6.  15.  P.  13.  Arch.  Český,  XIV.,  469. 
•)  Arch.  praž.,  992.  Arch.  Český,  XIV.,  438.  Tu  dle  origin.  vytiSténo  >¥2rine  « 
se  znamením  otázky.  Jest  (isti  strmen. 
•)  Arch.  praž,  6.  993.  217. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


o  pracích  sedlářových  poučíme  se  nahlédnutím  do  zásob,  které 
po  novoměstském  sedláři  zůstaly  r.  1452.  Bylo  to  10  luků,  „byto- 
vaných" prostředních,  pobitých  21  luků  vozných,  obřezaných,  dobrých, 
nových  i  starých,  10  luků  k  povlečení  připravených,  22  sedel,  mezi 
nimiž  jedno  vozatajské  „vyspělé";  mimo  to  byly  v  zásobě  dvoje 
tašky,  několikero  popruhův  a  čtyři  páry  střmenišf  se  strmeny. 
Z  materiálu  přichystaného  uvedeny  jsou  u  dotčeného  sedláře  kůže 
svinské,  koĎské  po  dvou  kusech,  kůže  benátské  čtyři,  rudých  kozí 
ovčích  9,  dvě  kůže  srní  černé,  mazané,  půl  kůže  zelené;  mimo  to 
15  „vrchů  jeleních",  4  kopy  lopatek  a  březových  kor  pět  valů. 
Řemeslného  nádobí  měl  na  tři  tovaryše,  dále  tu  byla  hromada 
hřebíků,  dva  vozy  dřev,  kladiva,  řezák,  čtyři  tesly,  tři  pily,  čtyři 
osní   nože,    „pilka  rohóm   řezati",   nákovadlen  a  deset  podkladů. ') 

Pergameníci  v  této  době  mívali  dost  práce  pro  oblibu  ve- 
likých knih  kancionálních.  *)  Také  důležitější  akta  právní  nebo  po- 
litická psána  ještě  vždy  na  pergamene.  Řemeslník  toho  oboru  vy- 
louhoval kůži  ovčí  nebo  telecí,  aby  spadlo  s  ní  rouno,  pak  ji  napjal 
na  rám,  mazal  rybím  tukem,  sušil,  železem  škrábal,  křidou  poprašoval, 
pemzou  drhnul.  R.  1429  Staroměstští  koupili  dva  pergameny  za 
6  prošů  česk.,  pergamen  na  dopis  do  Plzně  týž  rok  stál  5  grošů ;  ^) 
len  pergamen  byl  sotva  větší  než-li  půl  archu  našeho  papíru.  Byl 
pergamen  tedy  dosti  drah. 

Kozí  jakožto  suroviny  dotýkali  se  knihaři  (vazači);  jejich 
práce  často  byla  ozdobná  a  právem  náleží  v  průmysl  umělecký. 
Způsob  uměleckých  vazeb  v  této  době  jeví  se  podstatně  býti  týž, 
jako  jsme  shlejlali  koncem  doby  předešlé;  v  době  jagaillovské  však 
stávají  se  daleko  nádhernějšími.  V  téže  době  také  vazeb  přibývá 
velikým  přírůstkem  knih  tištěných.  Technické  vázání  knih  tištěných, 
jichž  papírové  kvaterny  jsou  tenké,  jest  jiné  nežli  sexterny  ruko- 
pisných knih  pergamenových^  tam  vázali  šňůrou,  tu  bylo  do  de- 
skových prkének  v  zářezy  vetkávati  řeménky,  kožené  pásy  a  sva- 
zovati je  v  motouzy  hřbetové.  Některá  kniha  pergamenová  této 
doby  vzala  na  se  formu  nebývalé  velikou.  Kožený  obal  kryje  někdy 

•)  Arch.  praž,  č.  2084.  F.  1.  Též  v  č.  89. 

■)  Počítá  Chytil  (ve  Vývoji  malíf.  57),  že  kniha  chorální  průinérné  drží 
300  listů,  velikých  knih  z  této  doby  zachovalo  se  aspoň  do  Šestnácti,  to  vydá 
4800  listů.  A  kolik  knih  zkaženo! 

»)  Účty  v  arch.  praž.  Vydání  z  r.  1429.  Fol.  71.  Opis  v  diplom,  mus. 

Wintor.  Dějiny  femMla  a  obchodn  ▼  Čechách  v  XTV.  a  ▼  XV.  vékD.  56 


Digitized  by  VjOOQ IC 


švec  mohl  dělali  ze  všech  kozí,  jenom  ne  z  konin;  dělával 
neJTÍc  z  hovězin  a  z  leletin,  sprostným  lidem  i  ze  skopovin.  Od 
konce  století  XV.  ševci  brávali  kordovanskou  kůži,  černou  i  barve- 
nou. Z  prací  ševcovských  „dlouhých"  i  v  této  době  robí  se  škorně, 
vysoká  obuv  shrnovací,  ale  že  se  také  boty  dělaly  „s  faldem",  ač 
bývaly  původně  o  holeni  rovné,  obě  jména  začasté  se  pletla,  ^)  až 
konečně  jméno  škorní  zůstalo  skopovým  shrnovačkám  selským. 
Z  „krátkého"  díla  (t.  j.  z  nízkého)  dělány  rozmanité  střevíce,  jako 
v  době  předešlé,  jenže  mizí  knoflíkový  střevíc  a  na  jeho  místě  obli- 
bují se  střevíce  se  šňůrou,  šnorované,  mužské  i  ženské  a  dětinské. 
Vyskytuje  se  také  jméno  střevíců  vazových,  tříkusých.*)  Střevíce 
zobákové,  nosaté,  dlouhé  vážnou  dobou  husitské  reformace  zmizely, 
ale  po  vojně  dělali  je  ševci  zase.  Král  Jiří  r.  1464  „pod  signetem 
prstena  svého"  poslal  radám  tří  měst  Pražských  rozkaz,  aby  ne- 
dovolili ševcům  dělati  špiců  u  střevíc  a  škoreĎ  a  žádnému  aby  ne- 
dopouštěli se  špicí  choditi.')  Ale  evropská  móda  dlouhých  „špiců" 
nezašla  zákazy  královskými,  zašla  přirozenou  smrtí  všech  mod  na 
světě;  když  se  špice  staly  nejdelšími,  nastala  reakce  a  konec. 
Opakem  vznikly  potom  formy  širokých  střevíc  „hubatých",  a  ty  se 
vyskytují  v  Němcích  i  u  nás  koncem  této  periody.  Také  novou 
niodou  italskou  objevují  se  koncem  XV.  stol.  v  ševcovských  dílech 
nPantaíle",  které  šviháci  natahovali  přes  obyčejnou  obuv.  Co  do 
barvy  některá  obuv  zůstávala  v  přirozené  barvě  kožené,  většina 
obuvi  však  černěna,  na  obrázcích  starých  vídáme  střevíce  žluté.*) 
Podešev  byl  dáván  jeden  nebo  dva.  Při  dvou  litomyšlský  řád  chtěl, 
aby  „oba  dva  podšvy  nova  byla."*)  Vyskytují  se  též  podešve  „pút- 
nieí",  což  si  vykládám  za  okované  a  pobité  podešvy  na  obuv  k  ce- 
stování (pout).  ^)  Pár  střevíců  konec  doby  stál  i  10  grošů  bílých, 
boty  14  gr.,  podšití  4  groše  i  osm;  škorně  rybářské  (v  Hradci 
Jindř.  r.  1524)  za  kopu.  R.  1442  byly  střevíce  za  23  gr.  míšeĎ- 
ských  (11  Ví  česk.),"')  tedy  ne  laciný,    věrtel   piva   byl   málo   dražší 

')  r  pražského  Sevce  r.  1448  spočítali  v  dédictví  >14  desk  ježto  Sk  orné 
nabíjejí.*  Nabyely  se  boly!  Arch.  praž.,  C.  2096.  N.  7. 

■)  Arch.  mus,  Kostelec  n.  L.  r.  1626. 

»)  Arch.  praž.,  6.  10.  B.  48. 

*)  Rukop.  univ.  knih.,  ft.  17.  G.  3. 

•)  Arch.  litomyš.  Lib.  memor.  (1360),  fol.  3.  R.  1526. 

•)  Arch.  praž.,  č.  2094.  G.  16.  R.  1480. 

^)  Arch.  praž.,    6.  2096.   G.  6.    Holomek  Kroupa  s  Hradu    dal    r.  1501    za 
dvoje  střevíce  16  gr.  mí3.  Arch.  praž.,  ft.  72.  81. 

56' 


Digitized  by  VjOOQ IC 


868  Kniha  III.  12.  Díla  Ydednich  potřeb. 

(25  grošů).    Na  konec  nutno  dotknouti,  že  ševci  dělali  též  hovězi 
„punčoch  s  nožném^  i  bez  nožné  (gamaše  s  pouzdrem  na  nůž). 

Mezi  ševci  novinníky  a  vetešníky  (refléři)  bývaly  o  dílo  téměř 
nekonečné  hádky.  V  Praze  a  všude,  kde  refléři  pobývali,  bylo  pra- 
vidlem, že  novinníci  dělají  nové  z  nového,  vetešníci  že  přišívají 
k  staré  obuvi  nové  podešvy  a  nárty.  Ale  obojí  překračovali  pra- 
vidlo a  hranici  svých  řemesel.  V  Praze  konšelé  tří  mést  r.  1441 
rozhodli  spor  tak,  aby  novinníci  vetchých  holení  ani  pochozené 
obuvi  nedělali,  proti  tomu  také  vetešníci  nemají  dělati  obuvi  nové, 
ale  nové  podešvy  přišívati  mohou,  jen  af  k  vetché  obuvi  nekladou 
červených  ani  bílých  šárův.  Na  konec  konšelé  kázali,  aby  se  obí- 
řemesla  shověla  pro  dobré  obecné,  dokudžby  lepších  artikulů,  až 
v  zemi  bude  král,  nebylo  nalezeno.  Potom  za  krále  Ladislava 
r.  1456  novoměstští  obojí  ševci  obdrželi  od  konšelů  list,  v  němž 
se  dosavadní  zásady  opakuji.  R.  1477  zase  staroměstští  ševci  s  ve- 
tešníky se  do  sebe  pustili  a  v  živnost  si  sahali.  Konšelé  jim  obno- 
vili staré  pravidlo,  ale  s  dodavkem,  pravidlo  podstatně  měniciin: 
prý  v  nynějších  časech  obuv  nová  nižší  a  škorně  jezdecké  ostřejši 
než  prve  se  dělají,  aby  tedy  nebyl  rytířským  lidem  nedostatek,  af 
novinníci  staré  škorně  jezdecké  podšívají,  za  to  zase  vetešníci  mohou 
chudině  a  robolným  lidem  dělati  škorně  nové,  však  obojí  jen  na 
zakázku,  a  ne  na  krám.  A  opět  r.  1482  konšelé  novoměstští  nuceni 
rozhodovati,  aby  každé  řemeslo  zůstávalo  „u  svého  začatí  řádu 
řemeslního",  novinníci  u  nového,  vetešníci  u  vetchého.  Naposleii 
r.  1488  sám  král  jest  starán  o  to,  aby  rozhodl  mezi  oběma  ře- 
mesly. Ortelem  svým  vrátil  se  král  k  pravidlu  z  r.  1404,  jež  no\v 
potom  stanoveno  konšely  tří.  měst  Pražských  r.  1441.  Byl-li  polom 
do  konce  periody  naší  pokoj,  nevíme,  ale  pochybujeme.  *) 

V  Kutné  Hoře  byla  mezi  nověnníky  a  refléři  veliká  hádka  suii- 
řována  r.  1447.  Tehdáž  ustanoveno  za  řád,  že  refléř  smí  ve  dvou 
nedělích  kupovati  dvě  ovčiny,  a  z  těch  že  smí  na  zakázku  dělati 
nově;  obuv  smějí  prodávati  za  vetešnou  teprv  po  druhém  podšití: 
co  budou  podšívati,  to  mohou  dělati  usněm  novým,  dobrým  ma- 
záním a  černěním ;  podešvů  pytlových  ani  nártův  af  nedělají,  koži 
velikých  af  nekupují  v  cele  od  hostí  žádným  fortelem,  lec  otáží 
se  cechmistrů  nověnníků.    Šeftů,  teletin,  kozlovic  a  stárků  nesniťii 


')  Doklady  o  sporech   y  arch.  praž.,   č.  992.  210.    Miscell.,    6.  15.   P.  16; 
C.  2141.  176,  č.  2088,  H.  26.  Kn.  komorn.  soud.  J.  2. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Perné  Sáty.  869 

kupovati  vůbec.  Naproti  tomu  novénnikům  není  dovoleno  kupovati 
holinky  ani  jinou  veteš,  podšívání  hodnou. ')  Konšelé  kouřimští  ve 
sporu  novinníků  svých  s  vetešníky  r.  1497  nařídili  doslovně  za  řád 
to,  co  platilo  v  Praze.  V  Slaném  stanoveno  r.  1611,  že  vetešník 
mimo  práce  své  na  vetchém  smí  o  trhu  vyvěšovati  tři  páry  škorní 
(nových)  a  nové  střevíce  že  smí  dělati  sobě,  ženě  a  čeledi j  sice 
pokuta.  A  na  takových  zásadách  zajisté  i  v  jiných  městech  stálo 
dílo  vetešníků  ševcovských  a  novinníkův.*) 

Jedné  materie  živočišné  k  službám  lidským  upravené  nesmíme 
pominouti.  Je  to  peří  a  výrobek  z  něho;  peřiny  čili,  jak  říkali 
staří  „šaty  perné",  „šaty  ložní",  též  „roucho  ložní"  proti  rouchu 
^chodícímu",  jež  bylo  prací  krejčířskou.  Roucho  ložní  v  oněch 
dobách  bývalo  podstatnou  částí  každé  domácnosti,  hospodyně  si  na 
ném  zakládaly, 

V  perných  šatech  rozeznávají  městské  inventáře  nejprv  veliké 
peřiny  hřevné  svrchní,  spodní  (hořejší,  dolejší),  duchny,  polštáře  a 
podušky,  jež  byly  buď  „hlavní"  (pod  hlavu)  nebo  „sedací".  Co  do 
peří  nejlepší  perné  šaty  byly  „s  prachem",  „prašné",  „prachové"; 
co  do  účelu  byly  peřinky  též  dětinské,  peřiny  čelední,  co  do  po- 
vlaků a  cejch  byly  barchanové,  režné,  kmentové,  pokošinové,  pru- 
haté,  merhované.  a  všelikých  barev.*) 

V  každé  domácnosti  byl  na  loži  také  polštář  kožený,  —  kožník 
—  ale  ten  snad  nebyl  perný  než  žíněný.  Kůže  na  polštářích  byla 
též  bílá.  V  kutnohorském  dědictví  jednom  r.  1503  zapsána  dokonce 
i  peřina  kožená.*)  Postel  šatů  v  této  době  záležela  ve  dvou  pe- 
řinách, dvou  polštářích  pernatých,  v  jednom  koženém  a  ve  dvou 
poduškách.  Lože  čelední  v  Praze  r.  1458  mělo  také  dvě  peřiny, 
dvé  podušky  a  polštář  hlavní.*)  V  Hoře  r.  1612  ceněna  peřina  za 
40  grošů,  ale  i  za  kopu,  kožená  peřina  za  45  grošů.  Lože  šatů 
v  Hradci  Jindř.    ceněno    (se  čtyřmi  prostěradly)    r.    1496  v  sedmi 


')  Arch.  zemsk.  Opisy  z  Hory. 

*)  Arch.  zem.  Opisy  z  Kouřimi.  Lacina,  Pam.  Slaň.,  I.,  49. 

*)  R.  1488  Y  arch.  pra2.,  6.  992.  159.  Tu  také  peřiny  barchanové.  >Duchna 
STrchni  Teliká«,  >dvé  duchné  mendí<,  tamž,  61.  R.  1426.  Tamž  >poldtář  pra5ný€. 
Arch.  praž.,  č.  2119.  K.  4.  R.  1468.  C.  2096.  J.  1.  »Byia  čistá  peřina  labutího 
prachu.*  Arch.  praž.,  č.  1047.  R.  1528.  Bylo  také  >peři  společní  s  prachem*. 
Kn.  T  Král.  Dvoře  z  r.  1500.  Mas.  zem.,  fol.  8. 

*)  Kutnoh.  Přisp.  IL,  32.  Kožený  polSt.  u  Fojtové  Tisovské  v  Litem.  r.  1497. 
Arch.  taméj.  6.  118.  35. 

*)  Arch.  praž.,  fi.  2119.  K.  4. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


870  Kniha  III.  12.  Díla  yiedních  potřeb. 

kopách.  ^)  A  teď  považme  cenu  takového  domovitého  svrchku, 
méla-li  Anna  Mikšová  v  Lounech  (f  1513)  peřin  50,  polštářů  35, 
podušek  90!  K  tomu  měla  90  cejch,  90  povlakův  a  115  prostě- 
radel. Novoměstská  sládkova  Ziglova  r.  1456  nechala  po  sobě  23 
ustlaných  postelí  s  příslušenstvím,  ty  však  oceněny  jen  padesáti 
kopami,  ač  i  to  je  znamenitý  peníz.  V  dědictví  po  pražském  niě- 
šfanu  Bartošovi  (f  1487)  spočítáno  37  postelí  ustlaných,  to  jest 
37  polštářů  kožených  a  222  všelijakých  peřin.*)  Chudý  člověk  arci 
ani  v  oněch  dobách  pernatými  šaty  neoplýval.  Takž  ve  Stříbře 
r.  1517  popsali  lože  podruha  Vlka,  že  na  něm  nic  víc,  než  poduška 
a  duchnice  velmi  hubená.') 

V  průmysle  textilním  na  prvém  místě  sukna.  Osnova  jich 
měla  dělána  býti  z  vlny  střižené,  ne  z  popelné,^)  ani  z  kožichů 
starých  vyčesané,  nemíchána  íloky  ani  hadry,  ne  ze  srstí  kravských, 
z  valachů,  ne  z  koznic  samých  ani  míšená  přízí  koudelnou.  K  pře- 
divu byla  vlna  šlachovcem  a  střelou  soukennickou  bita,  a  všelijak 
upravována  a  rozdělována  (ku  kterému  suknu  se  lépe  hodí) ;  vlněná 
příze  byla  soukána  a  ručně  snována  nebo  na  kolovrate.  V  pozdější 
době  cechy  soukennické  kolovratní  přízi  zakazovaly,  chtívaly  jen 
ruční.*)  Pak  se  dostala  osnova  na  stav,  a  soukenník  dal  se  do  tkaní 
sukna.  Lepší  sukno  bylo  hustěji  tkáno,  lehčí  řidčeji.  Čeští  souken- 
níci  obyčejně  trojí  druh  dělávali.  Nejhorší  byl  „kmeyn",*)  do  něhož 
v  Praze  (i  leckde  na  venkově)  nesměli  méně  snovati  než  32  chodů 
(po  16  nitích),  a  postav  vůbec  aby  „nevaroval"  méně  než  39  loket 
(řád  r.  1447).  Lepší  sorty  musily  míti  chodů  víc.  V  Pardubicích, 
v  Kostelci  Orlickém  a  na  panstvích  Pernštejnů  vůbec  hrubé  sukno 


')  Rezek-Dačický,  Paměti.,  I.,  357.  Arch.  hradecký.  Registra  purkmistr. 
z  r.  1457.  280. 

•)  Arch.  louns.,  ó.  1.  C.  8.  R.  9.  Arch.  praž.,  6.  2094.  B,  4.  Miscell. 
26.  J.  9. 

•)  Kn.  gtříhr.  (v  Plzni),  č.  182.  260. 

*)  >Nebo  vlna  ovcí  šedivých,  strakatých,  rySlavých,  hrubovlných,  nikila 
není  tak  platná  jako  sama  bílá  a  černá,  lefiby  rudá  pfiednorouná  vedle  toho 
byla«.  Regiment  správy  ovčího  dobytka  z  r.  1561. 

»)  Minister.  vnitra  IV.,  D.  7.,  fasc.  422.  Sušice.  Dle  řádu  v  Ústi  n.  Oři. 
(Arch.  Ces.,  XX.,  294  v  1517)  smí  se  dělati  osnova  kolovratní,  ale  musí  se  k  rii 
o  dva  lokty  víc  snovati  než  k  ruční  osnové. 

•)  Na  panství  rožmberském  (Sobéslav,  Třeboň,  Lomnice,  Veselí)  Hkali 
sprostému  suknu  o  32  chodech  divně  drišaft,  lepšímu  o  dá  chodech  dindík. 
Arch.  Pam.,  XVIU.,  590  a  násl. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Sukna.  871 

mívalo  v  sobe  pouze  31  chodů,  prostřední  33  a  přední  osnova  byla 
i.tyřicet  chodů.  Byl  ledy  pražský  kmejn  lepší  pardubského.  Souken- 
níci  kutnohorští  začali  r.  1438  dělati  také  nějaké  „paruchy",  bez- 
pochyby sukna  to  velmi  lehká,  proto  úřad  městský  rozíázal,  aby 
jich  sotOcenník  ničímž  po  válení  nebarvil,  osnovu  prý  může  obar- 
Yiti.  *)  Mistr  soukenník  snažíval  se,  aby  byl  všude  útek  jednostejný, 
chybil-li  v  tom,  mělo  sukno  pruhy  (štraflovité,  merhované)  a  cenu 
menší.  Když  bylo  sukno  zvalchováno,  soukenník  nebo  postřihač 
poslřihal  je  a  barvíř  (často  soukenník  sám)  zbarvil  je.  Na  postři- 
hování  suken  nalezli  jsme  u  soukenníků  postřihačské  stoly  („šartyše'*) 
a  nůžky  (forpices  pannirasorias).*) 

Barevny  soukennické  s  kotly  vyskytují  se  častěji  teprv  od  konce 
XV.  věku.')  Barveno  šafránem,  borůvkami,  indigem,  dubověnkami, 
hlavně  uvádí  se  sandix,  prisil,  reseda  luteola,  vajdiš  (isatis  tincto- 
ria)  s  rejtem.*)  Olšové  barvy  bezpochyby  pro  nestálost  svou  za- 
pověděny. V  barvení  a  v  appretuře  naši  nedovedli  s  výsledkem 
zdárným  soutěž  podnikati  se  sukny  cizími,  která  bývala  vesměs 
úpravnější  a  vždy  pěkně  barvená  a  často  barvou  „novou".  Některé 
zámořské  stkvělé  barvy  cizí  Nizozemci  a  Vlachové  dlouho  tajili  pro 
sebe,  nežli  soukenníci  jiných  zemí  se  jich  dopátrali  a  je  pak  jak 
tak  nápodobili.  Naši  dělali  beze  vší  pochyby  práci  dokonalou,  pod- 
statnou, ale  většinou  přece  jen  pro  oko  sprostnější  a  o  málu  oby- 
čejných barvách. 

Dobrou  pověst  mívala  sukna  žalecká,  broumovská,  plzeňská, 
budějovická,  jindřichohradecká,  litomyšlská,  žlutická,  letovská,  pí- 
secká i  soběslavská.*)    Dle  sazby  linecké   z   r.  1461    byla  plzeňská 

')  Arch.  kutnoh.,  č.  40.  Opis  v  zemsk   arch. 

O  Arch.  praž.,  č.  2082.  F.  11.  R.  1484.  U  postřihače  Dubravského  na  Star. 
m.  r.  1483  byly  dvoje  nuže  postřihačské  ,,s  slovy  a  niczkami*  (známka?)  Arch. 
praž.,  č.  2119.  X.  5. 

•)  V  Plzni  r.  1507  arch  plzeft  ,  č.  223.  57.  Pražští  souk.  kupují  dům  k  ba- 
revné r.  1526.  Arch.  praž.,  č.  2092.  239. 

*)  Vratísl.  arch.  měst.  č.  N.  N.N.69.  R.  1509.  Vratislavští  brání  se  saského 
cla  pro  >sandix  qua  ultra  memoríam  hominum  pannus  tingitur  siciiti  muríce 
purpura.  Fagniez.  Etud.  236.  Waiden  na  barvení  sázeli  Němci  hojně  v  Durinsku. 
Engelmann,  Gesch.  d.  Handels.  V  Praze  r  1630  má  soukenník  Blažek  tí  centnéřů 
rejtu  Arch.  praž.,  6.  2096.  C.  2. 

*)  Šaty  sukna  »žateckého«  v  Praze  r.  1442,  1448  v  kn.  č.  2096.  G.  10. 
Vč.  2119.  O  letovském  sukně  r.  1608  v  arch.  praž.,  č.  2096.  E.  19.  Letovmalé 
ousto  u  Kadaně.  O  žlutickém  a  litomyšlsk.,  č.  2142.  E  1.  R  1522.  Za  brou- 
movská sukna  dlužen  pražský  kupec  KriStof  r.  1467.  Arch.  praž.,  č.  2119.  H  10. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Sukna.  878 

K)  grošů,  to  by  loket  byl  po  3  groších  českých  (6  míšeňských) ; 
.  1445  měl  podle  odkazu  býti  v  Praze  prodán  kůň  za  5  kop,  a  za 
o  koupiti  se  dva  postavy  sukna  šerého ;  r.  1448  platí  se  loket  po 
[  gr.,  ale  týž  rok  ceněn  nějaký  postav  jen  za  80  grošů  českých, 
u  tedy  loket  jen  za  2  groše ;  r.  1456  byl  loket  sukna  —  a  tu 
íejmé  se  praví,  že  to  sukno  šeré  —  za  tři  necelé  groše  české ;  ale 
ýž  rok  odkazuje  kdos  na  postav  sukna  chudým  5  kop,  tof  loket 
x)  6  českých  groších,  tedy  se  míní  sukno  české  lepší,  ne-li  nej- 
epší;  r.  1470  postav  šeréhb  platí  2  kopy  či  tedy  loket  asi  za 
t  jrroše,  v  následujících  letech  bývá  loket  po  4 — 5  groších  česk.,*) 
iorsi  po  2Yg  groši.*)  Na  venkově  konec  XV.  věku  bývají  postavy  po 
\  a  4  kopách  míš.,  tedy  loket  po  2Vt — 3  groších;  ale  v  Plzni  byl 
'.  1521  loket  vlčku  za  15  grošů.^)  Z  těch  kusých  zpráv  proniká 
H5ím,  že  cena  českého  sukna  v  XV.  století  se  hrubé  nezměnila.  Za 
)  groše  české  nebo  6  míšeňských  dostals  loket  sukna  českého 
r  každý  čas. 

Na  rozloučenou  od  díla  soukennického  jest  ku  paměti  přivésti, 
ir  se  suknáři  o  své  dílo  hádávali  s  postřihači;  hádávali  se  také 
i  krejčími,  nebof  i  soukenník  chtíval  prodávati  šaty  ze  svého  sukna 
irobené ;  hádávali  se  s  kroječi  o  prodej  suken  cizích,  nač  sobě  vzpo- 
neneme  zase  při  obchodě.  Dlouhé  spory  novoměstských  postřihačů 
«  soukenníky,  pováživše  majestáty  Karla  IV.  a  Václava,  konšelé 
'.  1526  srovnali  tak,  že  soukenníci  mohou  šlaky  zastřihovati,  per- 
oltovati  a  vůbec  sukna  svoje,  k  trhu  je  připravujíce,  stříci ;  ale  ne- 
miějí  postřihovati  kusů  ukrojených,  kterých  lidé  potřebují  k  udělání 
"oucha,  taková  věc,  jak  od  starodávna  bývalo,  příleží  samým  po- 
itřihačům,  jenže  ti  zas  nemají  obtěžovati  lidí  „bráním  odstřízi".*) 
S'a  venkově  leckde  nedovoleno  soukenníkům  ani  tolik,  co  v  Praze. 
3yl-li  postřihač  v  obci,  nesměl  nic  postřihovati,  leč  sobě  a  čeledi.^) 
7  hádce  mezi  soukenníky  a  krejčíři  rozhodli  konšelé  Starého  a  No- 
řého  města  r.  1444,    aby   soukenníci  sukna  nekrájeli  ani  šili,    než 


*)  Arch.  praž.,  ft.  2096.  K.  10.  E.  7.  E.  8.,  C.  992.  228.,  č.  119.  A.  10., 
5-  12-,  t.  2094.  A.  3.  Soukenník  Blažek  v  Nov.  m.  (t  1530)  prodával  loket  kou- 
naru  po  9  grod.  miS.,  loket  sukna  blankytného  po  10  gr.  míd.,  č.  2095.  C.  2. 

*)  Tak  prodal  r.  1477  pražský  soukenník  9  postavů  za  30  kop  lidem  ven- 
covským.  Arch.  praž.,  6.  2119.  S.  12. 

•)  Litomyšl,  arch.,  ft.  118.  15.  35.  R.  1495,  1497.  Arch.  plzeň.,  č.  223. 

*)  Arch.  praž.,  C.  1129.  66. 

•j  ftád  soukenn.  v  Ústí  n.  Oři   1517.  Arch,  Ces.,  XX.,  294. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


krejčím  krájeti  a  šíti  dávali,  a  ti  aby  šili  jen  ze  suku 
a  postřiženého  (stupeny  =  postřfháním  otupený  ?).  K 
by  chtěl  šíti,  nechť  vstoupí  s  krejčíři  v  cech  a  jest 
ckého  prázden.  Ale  hádali  se  vždy  zase.  Novomés 
soukenníky  srovnáni  r.  1616  nově  tak,  že  povinni  j 
děje  sukní  a  šitých  šatů  na  svobodném  trhu  „spole 
váti"  takovou,  aby  krejčí  kupovali  látku  u  soukem 
aby  šaty  ze  svých  látek  dávali  šíti  u  krejčířů.*) 

V  textilním  průmyslu  Inářském  vyráběna  tec 
nitá  plátna.  Nejprve  uvádějí  se  plátna  tenká  ojemn 
„tlustá",  hrubá.  Nejjemnějším  plátnem  byl  kment.  I 
plátna  hladká,  v  nichž  vlákna  příčná  a  podélná  jsou 
běžná ;  naproti  tomu  dělána  plátna  šachovaná,  činov 
v  nichž  dessein  vznikal  střídáním  a  polohou  vláken 
ností  a  rozličnou  barvou.  Zapsán-li  v  pramenech  ar< 
ručník  „písaný",  tof  ručník  tkaný  s  desseinem  jiné  1 
kladní  barva  ručníku  dotčeného.  *)  Čteme  také  (r. 
činovatém  „protykovaném",^)  což  bezpochyby  pleons 
vždy  damast,  činovatina.  Tuším,  že  neuměl  každ 
činovatiny.  Pravit  se  v  řádě  měst  rožmberských  (Tře 
a  Veselí)  r.  1519,  kdo  by  z  tkadlců  uměl  ubrusy, 
(kolč)  všelijakým  dílem,  „v  čtyřšichtě  a  v  tříšichtě  br< 
dělal  obci  ke  cti  a  sobě  k  užitku.*)  Uvádí  se  plátno 
češu  lněného),  žemněné  (zemniové)  (ze  lnu  strhnuté! 
řídké  vochli  ovochlovaného),  režné,  jehož  protivou  j( 
na  bělidle ;  *)  asi  divné  plátno  bylo  konopné,  koudeli 
nické  úpravy  zapisována  plátna  mandlovaná  i  nemá 
nečně  jsou  plátna  barvená.  Co  do  formy  tkány  celé 
štuky),  nebo  jednotlivé  účelné  kousky,  jako  ubrus 
line"),  ubrusce  ruční  nebo  ručníky,  prostěradla  oby 
k  šestinedělím.*)  Aby  postavy  dělány  byly  v  jednostej 

•)  Arch.  praž.,  č.  992.  215.  Arch.  Český,  XIV.,  446.  T< 
365.  Arch.  praž.,  Misceli.  24.  133. 

■)  V  Litomyšli,  r.  1499.  Arch.  taméjái,  č.  118.  46. 

■)  V  nejstarfi.  knize  heřmanoméstec.  z  r.  1437.  Fol.  14. 

♦)  Antl  v  Arch.  Pam.  XVIII.,  69. 

•)  Knapp,  Jaroméř.  78.  Zemniové  cejSky  v  Litomyflli  r.  ] 
č.  118.  35.  > Žemněné*  v  kn.  heřmanoměst.,  1.  c.  PovleCeni  re: 
lene  celé,  povleó.  hladké  v  Domažlicích,  v  knize  z  r.  1605.  66. 

•)  Ručníky  v  zápisech  již  r.  1426,  Arch.  praž.,  C.  992,  88 


Digitized  by  VjOOQIC 


Plátua  875 

istaviené,  na  to  tkalci  mívali  v  cechu  železnou  míru  a  loket  pravý.*) 
L-oket  plátna  obyčejného  prodáván  začátkem  XVI.  věku  po  10  až 
[1  denárech,  lepšího  po  2 — 3  groších.  R.  1612  v  Hoře  cenéna 
jrostéradla  za  10 — 50  grošů,  ubrusy  po  11 — 12  groších,  ručníky 
X)  4  gr. 

Plátno  se  tkalo  i  v  této  době  na  mnoze  po  domácku;  nachá- 

ámef  i  v  městech,  že  nejedná  městka  chová  len  v  kloubcích,  v  přá- 

lenech.    ve  „vobláčích",  v  pytlech,  „v  ouborku",   mnohá  odkazuje 

>vým  dědicĎm  přízi  s  osnovou,   štuky  příze  lněné,   příze   pačesné, 

plátno  hotové.') 

I  při  řemeslném  tkalcovství  příprava  příze  často  bývala  domácí 
prací,  konanou  vždy  ještě  od  lidí  poddaných,  selských.  *)  Kterak 
7  léto  době  snovadla  a  stavy  tkadlcovské  byly  zřízeny,  pamět  není 
schována,  z  doby  následující  již  jsou  povědomý.  *)  To  je  jisto,  že 
io  první  půle  XVI.  věku  tkalci  uměli  tkáti  paprsky  v  28  pásmech, 
Dylo-li  pásmo  po  pěti  chodech,  chod  o  40  nitích,  tedy  tkali  6600  nití 
najednou.  *)  Plátna  barvili  dle  receptů  z  polovice  XVI.  věku  na 
seleno  „kramšpátem**,  na  modro  brali  jahůdky,  ocet,  alún  a  vitrio- 
lium;  na  červeno  barviti  sloužil  šafrán  a  louh,  v  němž  sklenný 
popel,  nehašené  vápno  a  ocet.  ^)  V  těch  barvách  lálka  vařena, 
lináče  barvíři  užívali   týchž  barev  jako  při   barvení   sukna  a  kozí. 


r  téch  dobách  psáno  jedté  mnoho:  r.  1428  uvedeny  v  dědictví  jen  dva.  TamŽ.  113. 
Pražská  vdova  po  koželuhovi  r.  1476  odkazijge  veliké  prostéradlo,  kteréhož  aby 
ižívaJy  dcery  mé  vespolek,  kdyžby  které  potřebí  bylo  k  šestinedělím.  Arch. 
3raž..  MiscelJ.  26.  F.  16. 

')  flády  rožmberských  mést.  Perg.  list.  arch.  mus.  v  Praze  z  1553  (inse- 
•ov.  1506).  Rožmberk  mésto.  Arch.  Pam.  XVIIL,  69. 

•)  V  knize  heřmanomést.  z  r.  1437.  V  arch.  plzeň.,  C.  223.  41.  a  j.  V  arch. 
itomySl.,  č.  118.  44. 

•)  Na  Moravé  jeSté  r.  1619  snem  o  přízi  byl  starán.  PíSít  toho  roku  Olo- 
noučtí  Bernardovi  z  Vrbna,  Ťe  tkalci  jejich  kupují  i)řízi,  na  motovidle  velmi  ne- 
^ravedlivě  předenou,  protož  posílají  mu  loket  motovidla  od  snému  ustanovený, 
lby  poddaným  svým  tu  míru  přikázal.  Zem.  arch.  Opis  z  brněn.  arch.  zem. 
Olomouc.  Viz  o  té  práci  selské  Kalouska  v  Arch.  Česk.,  XXII.,  421.  Instrukci  na 
)anství  komorn.  r.  1608. 

*)  Jména  jednotlivých  &ástí  technických  výskyt igí  se  táž  jako  dnes.  Názorný 
rýpis  technologický  s  obrazy  viz  od  Jakubců  v  Ces.  Lidu.  IV.,  34. 

')  V  řádě  kolínských  tkalců,  potvrzeném  r.  1518  jsou  platy  od  práce 
10  pásem  až  do  28.  GroSem  bylo  platit  7  loket  plátna  z  10 — 12  pásem,  6  loket 
:  13  pásem,  5  lok.  z  16  pásem,  4  lok.  z  18  pásem.  Jediný  loket  z  26  pásem 
)ylo  platiti  půl  gros.  bil.  Z  28  pásem  o  peníz  víc.  Arch.  mus.  list  perg. 

*)  Rukop.  zems.  mus.  28.  F.  23. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


884  Kniha  III.  12.  Díia  vdedních  potfeb. 

z  r.  1446  a  dle  krumlovského  z  r.  1447  měl  řezník,  bylo-li  o  trhu 
v  sobotu,  prodávati  lakové  maso  na  zvláštním  sloku  a  za  jinýi,ii 
mistry,  bylo-li  by  jindy  v  lémdni,  mistr  měl  stok  postavit  pře<^ 
masné  stany  a  vzít  na  se  slaměný  věnec,  aby  lidé  poznali,  co  pro- 
dává. *)  Též  řád  jindřichohradecký  z  r.  1484  chce  tomu,  aby  uhřiv- 
maso  „před  krámy"  zvlášť  se  prodávalo. 

Některý  řezm'k  prodával  masa  všelikteraká,  jiný  držel  se  jei. 
jednoho.  Bylo  dovoleno  řezníkům  prodávati  také  maso  slané  a 
uzené  i  husy.  Jenom  chce  řád  chrudimský  z  r.  1455,  aby  nebylo 
prodáváno  husí  hubených.*)  Zač  prodávati  a  kterak  (zda  od  oka 
a  kusu  či  na  váhu)  to  určováno  sazbami,  jakž  o  tom  jinde  již  vy- 
loženo. Jehňata,  kozlata  a  vepři  obyčejně  z  váhy  vyňati.  Pravidlen; 
stalo  se  od  konce  naší  periody,  že  libra  kravského  byla  o  peniz 
lacinější  než  libra  volového ;  maso  krav  jalových  a  dobře  krmených 
počítáno  jako  volské.  Kolem  r.  1500  byla  libra  hovězího  raasa  pi« 
pěli  denárech  (v  groši  14  denárů),  r.  1626  počítali  libru  pěknéhn 
po  6  den.  a  libru  lehkého  po  5  (ve  Vodňanech).  *) 

Řezníci  posluhovali  zabíjením  dobytka  městským  sousedůn^ 
i  na  tu  práci  bývaly  obyčejně  sazby  posazovány  na  radním  doni» . 
V  Chrudimi  stanoveno  r.  1455  platiti  od  zbití  vepře  5  peněz  až  dc 
2  gr.  dle  velikosti,  od  zabití  telete  3  peníze,  po  dvou  penězích  od 
skopce,  kůzlete,  jehněte,  od  hovada  2  groše.  Řád  v  České  Kamenici 
z  r.  1480  nechtěl,  aby  byli  sousedé  při  porážkách  přetahováni  pla:y 
řezníci  af  se  drží  mzdy,  jaká  platí  se  v  Šluknově,  v  Rumbun^' 
Děčíně  a  v  Benešově  n.  Ploučnicí.  *)  Řezm'ci  strojili  též  jídla  vařena 
jelita,  klobásy,  drštky.  *)  Živý  materiál  některý  řezník  choval  do?l: 
znamenitý.  Takž  staroměstský  řezník  Matěj  Pellicián  r.  1473  inH 
při  své  smrti  voly  2,  býka,  krávu,  skopců  45,  ovce  2,  cent  sádla,  "j 
Centnéř   sádla  r.  1464   měl   cenu  4  kop   míšeňských;   ani   r.  1431 


')  Arch.  Pam.  XIX.,  193.  Gross.  XVII.,  685.  AnU.  Platilo  tak  asi  na  ta»^c 
panství  Rožmberkův,  ftád  chrudimský  z  r.  1466.  Slaméný  vénec  oa  »T5'stralj'^ 
též  na  Moravé.  Eamenífiek,  Zemské  sněmy  morav.  III.,  123. 

•)  R.  1607  připomíná  se  v  Praze  řezník  Michal,  >jako  vepřové  maso  irft 
dává<.  Arch.  praž.,  C.  2211.  J.  5.  ftád  klatovský  z  r.  1488.  Opis  orig.  u  dra  C.-a 
kovského.  C.  C.  Mus.  1863.  212. 

»)  O  cenách  viz  Wintrův  Obraz  IL,  281. 

*)  Arch.  kamenic.  Opis  v  zems.  mus.  B.  1612. 

*)  Kotly,  »jako  drštky  paří*,  niydeS  u  řezníka.  Arch.  praž.,  t.  '^.  43 
R.  1619. 

•)  Arch.  praž.,  č.  2119.  R.  9. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Pivo.  886 

v  <-^kém  Brodě  nebyl  dražší  o  mnoho  (4  kopy  15  gr.).  Cent  loje 
byl  začátkem  XVI.  veku  za  2  i  za  3  kopy  míš.  * ) 

S  lojem,  řezníky  dodávaným,  hlavně  činiti  měli  my  diář  i; 
o  jich  dílech  v  této  periodě  víme,  že  měli  mýdla  cejchovaná,  zeje 
prodávali  na  váhu  kramářskou,  libru  málem  za  dva  groše  (r.  1474).*) 
V  dílné  mydlář  měl  kotle  „mýdelné". 

Z  potravin  tukových,  s  dobytkem  souvislých,  nelze  nevzpome- 
noati  sýrů.  Ty  byly  v  této  době  dělány  po  domácku  i  po  živno- 
stenská v  nemalém  poctě  a  u  velikých  kotoučích  nebo  bosích 
(bochnících),  na  jichž  formu  mívali  „t)ásy"  dřevěné  neboli  „tvo- 
řidla  k  sýrům  dělání".  Plzeňská  jedna  pozůstalost  r.  1529  drží 
v  sobě  sýmou  komoru  s  30  velikými  sýry.') 

Svícníci  a  voštináři  robili  svíce  lojové  a  voskové,  některé  vosko- 
vice  pozlacovali  a  malovali.  Cent  vosku  r.  1519  byl  za  3  kopy 
mís.  *) 

Pivo  vařili  čeští  sládkové,  jako  v  době  předešlé,  bílé  (bledé) 
z  pšenice,  černé  (tmavé,  červené)  z  ječmene.*)  Ovesných  piv  u  nás 
nedělali,  ale  nacházejíce  v  pivovárech  veliké  zásoby  ovsa,  tušíme, 
že  oves  k  sladům  přidávali,  třeba  tajně.  Bílé  pivo  bývalo  husté, 
ne  sladké  příliš  ani  hořké;  dle  zprávy  Židkovy  bylo  vodnaté,  ale 
na  prahu  doby  následující  (1535)  doktor  Kopp  zove  toto  české  pivo 
-blahoslaveným",  vykládaje,  že  činí  člověka  masitým,  ale  prý  také 
nadýmá  břicho  a  větry  činí.  Též  po  něm  těžší  bývá  opilstvo.  ®)  Pivo 
z  ječmene  slulo  také  starým,  bývalo  lehčího  rázu,  chuti  nahořklé, 
dle  soudu  svrchupsaného  doktora  vyživovalo  skrovněji,  ale  „krev 
čistilo".  Prý  kysalo  snadno.')  Technický  název  pivovarský  byl : 
^vařiti  na  staro",  „na  hořko".  Toho  nedopouštěno,  aby  k  pšenič- 
nému sladu  přisypáván  byl  ječný,  tedy  smíšená  piva  byla  u  nás 
nedovolena.  *)  V  sousedních  zemích  saských  a  v  Průších  dělali  piva 
z  ječmene,  hořká  piva  robili  spíš  ze  pšenice.  *)  V  této  periodě  i  u  nás 


»)  Arch.  praž.,  C.  2094.  D.  36.,  C.  2095.  C.  20.  Strnad,  Listář  plzeň.  II.,  600. 
•)  Arch.  praž.,  č.  2079  v  zadu  knihy.  R.  1498.   Arch.   praž.,  č.  2119.  S.  4. 
•)  Arch.  zem.  mus.  PlzeĎ. 
*)  Arch.  praž.,  č.  2142.  A.  13. 

*)  Odborné  zprávy  o  pivě  poskytl  mi  p.  ř^r.  Klečka,  kníž.  sládek  v  Zlonicích. 
•)  Regiment  zdraví.  96. 

')  To  řekli  konSelé  Ústí  Labského  r.  1698.  Snémy.  IX.,  606. 
•)  Arch.  praž.,  č.  843.  38.  R.  1496  zákaz  v  Praze. 

*)  Svidnická  piva  byla  podobna  naáim  starým  pivům,  freiberská  byla  hořká 
tuze.  O  pruském  a  polském  pivé  Gzermak,  Wydawnictwa  Akad.  Umiejetn.  v  Krak. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


886  Kniha  III.  12.  Díla  vdednich  potřeb. 

leckde  začali  strojiti  piva  hořká  jakožto  specialitu  piv  starých,  ^ ; 
k  níž  přičióovali  víc  chmele,  než  bylo  dotud  zvykem,  a  nechávali 
jich  déle  ležeti.  Takové  ležáky  obecně  prosluly  v  době  následující 
rakovnickým,  slánským,  žateckým  výrobkem,  ale  nepochybuji,  že 
měšťané  chmelových  končin  českých  ani  v  XV.  věku  chmelem  ne- 
šetřiU  a  piva  stará  vždy  mívali  hořčejší  nežli  jinde,  aniž  vařili  jen 
piva  mladá.  Znamenité  bylo  v  této  době  pivo  turnovské.*)  Z  nej- 
silnějších hořkých  piv  bylo  to,  jemuž  v  cizině  říkali  cerevisia 
martiana  (márzbier),  poněvadž  je  vařili  v  březnu,  načež  pak  za 
kolik  neděl  leželo.  1  to  silné  pivo  (mařec,  březňák)  u  nás  dělávali 
pod  jménem  marčí;  r.  1471  nalezU  jsme  je  u  sladovníka  pražského 
Boršíka.  *)  Vždy  také  pivo  řídké,  zadní,  patoky,  vařily  se  po  várce 
všech  silnějších  piv.  Bývaly  o  tři,  čtyři  groše  lacinější  na  věrteli 
nežli  piva  přední.*) 

Svrchu  vyloženo,  kterak  úřad  městský  i  cech  sám  dbával 
o  dobrotu  piva  domácího.  Nařizováno,  kolik  obiU  vzíti  na  slad 
a  kolik  ze  sladu  toho  navařiti.  Trestem  hroženo,  kdo  by  dal  na 
slad  méně,  či  kdo  chtěl  ze  sladu  vyvařiti  víc  piva,  než  stanoveno. 
V  Praze  bylo  řádem  dávati  na  bílá  piva  nejméně  20  strychů  na 
slad  a  z  toho  nemělo  na  spilce  více  býti  bráno  v  starší  době  než 
16  sudů  nebo  věrtelů  (věrtel  o  4  vědrech),  *)  za  krále  Jiřího  až 
i  26  sudů  a  za  Vladislava  ne  víc,  než  24  věrtele ;  za  menší  nasuti 
nebo  za  víc  piva  trestem  bylo  zastaviti  várky  na  4  neděle,  po 
druhé  na  10  neděl,  po  třeli  „do  vůle  panské."  *)  Na  slad  ječný 
brávali  v  XV.  věku  v  Praze  33  strychů,  z  nichž,  mělo-li  býti  hořké 
pivo  silným,  víc  vyvarovati  nesměli  než  24  věrtelů. 

Blbl.  Pisarzów.  T.  40.  Martini  Cromeri  Polonia.  48.  r.  1678.  K  pSenici  přidáTaii 
2ito  neb  oves.  Admiscetur  nonnunquam  tritico  siligo,  vel  spelta,  vel  aréna. 

')  V  knize  arch.  praž.,  6.  848.,  str.  12  jsou  nahodilým  zápisem  brzo  po 
r.  1528  psána  vedle  sebe  jako  tři  druhy  piva  bílá,  stará,  hořká 

')  Soudíme  tak  z  toho  fakta,  že  r.  1429  Pražané  ctili  hosti  své  piTem 
>STídnickým  a  turnovským*.  Collect.  v  arch.  praž.,  č.  20. 

*)  Arch.  praž.,  IfiscelL,  26.  £.  18.  ByMi  to  vdak  jen  import  cizí,  pak  jistí- 
se  vyskytuje  mařec  jako  domácí  výrobek  r.  1580  v  kn.  arch.  praž.,  č.  343.  45. 
O  mařci  Zíbrt.  Z  déjin  piva. 

*)  Arch.  praž.,  6.  2119.  H.  2.  Zapsáno  i  pivo  Stépka  >štípka«  (arch.  praž., 
č.  2094.  E.  18.  r.  1471),  a  r.  1464  dva  sudy  >dietiniek<  (arch.  praž.,  ft.  992, 238). 

•)  Starý  vértel  byl  o  13  mázů  V*  *«]<*!•  ^^^iy  než  sud  čtyřvéderní,  zavedený 
r.  1764.  Přehled  déj.  piv.  deposit,  arch.  praž.,  str.  3. 

')  Arch.  praž.,  č.  2138.  9.  Nahz.  novomést.  Stejné  již  r.  1458  na  panstr; 
Rožmberků.  Arch.  Pam.  XVIL,  594. 


Digitized  by  VjOOQ  IC 


Pivo.  887 

Pražské  míry  držela  se  nékterá  mésta  královská  (na  př.  Lito- 
měřice), ale  pozorujeme  v  městech  venkovských  začasté  princip 
lepšímu  pivu  příznivější,  nežli  v  Praze.  V  Hoře  určeno  na  každý 
korec  bráti  piva  sud  (1434);  v  Kolíně  tak  bylo  zvykem  již  z  doby 
předešlé  (1384).  Skoro  právě  tolik  vyvarovali  věrtelů  bílého  piva, 
kolik  strychů  obilí  dáno  na  slad  v  Kouřimi,  na  Dvoře  Králové, 
v  Hostinném  a  snad  jinde  v  těch  končinách ;  dělali  z  10  strychů 
pšenice  10*/,  věrtelů  piva;  ve  Dvoře  teprve  r.  1507  snesli  se 
o  12  sudech,  prý  pro  drahotu  obili.  V  Jaroměři,  v  Chrudimi  vy- 
vařovah  z  12  strychů  pšenice  sic  14  sudů,  ale  menších  než  byly 
obyčejné  věrtele.  Byla  i  města,  kde  počet  věrtelů  nařízených  byl 
dokonce  menší  nežli  počet  strychů  obilných  v  sladu.  Tak  na  příklad 
v  Kobně,  v  Táboře,  v  Hradci  Jindřichově  býval  rozdíl  o  dva  věrtele : 
z  20  a  z  22  strychů  mělo  býti  vyvařeno  18,  20  věrtelů.  V  Hradci 
Labském  a  v  Litomyšli  chtívali  z  12  korců  pšenice  a  ječmene  do- 
bývali 12  beček  (věrtelů)  piva,  ale  jen  piva  neskysalého,  mladého; 
mělo-li  býti  skysalé,    nařízeno   bráti  jen  11,   nejvýš  11  V,   bečky.*) 

Dobrá  příležitost  k  lehčení  piv  bývala  všude  tím  poskytována, 
že  bývalo  dovoleno  nad  věrtele  stanovené  učiniti  „mírnou  dolívku". 
Lakotný  člověk  arci  doma  také  uměl  dolíti  vodou,  čímž  dopouštěl 
se  „várky  studené".  Arci  víme,  že  vrchnosti  městské  měly  snahu, 
aby  piva  nebyla  „lehčena".  Proslulá  paní  Johanka  z  Krajku  r.  1611 
obci  Čelákovické  odpustila  ročního  platu  „čepného"  půl  třetí  kopy, 
jen  aby  je  přiměla  k  dělání  dobrého  piva.  Vyhrozila  jim,  zhorší-li 
se  v  pivě,  hned  že  musí  čepné  platiti.  *)  Nehleděli  si  zajisté  všude 
stejně  té  živnosti,  aby  v  dobrém  řádu  stála.  *} 

Řády  sladovnické  zevrubně  nakazovaly,  kterak  si  technicky 
vésti  při  sladování  a  vaření,  aby  výrobek  byl  dobrý.  Obilí  vysulo 
se  z  kádí  na  humno,  kropilo  se,  aby  klíčilo  a  rostlo  v  slad,  ale 
sladovník  neměl  sladů  přemočovati,  aby  nesplesnivěly ;  měl  tu  jed- 
nali povolně,  nechvátaje  a  čas  starodávný  slušný  v  tom  zachová- 
vaje. Potom  se  dal  slad  na  hvozd,  aby  se  sušil,  „hvozd  a  veřtat" 
k  sladům  měl  býti  čistý,  slady  aby  se  na  Uskách  nepopálily  a  ne- 


•)  Obšírné  Winter,  Obraz  n.,  »80.  K  tomu  arch.  v  Hostinném.  Opis 
v  zemsk.  arch.  a  arch.  kutnoh.,  kn.  ft.  40.  Opis  v  zemsk.  arch. 

')  Arch.  obce  Celak.  Opis  v  zems.  arch. 

^  Arch.  Český  XX.,  79.  Pardubským  Jan  z  Pernštejna  1.  1589  tuze  vyftital, 
íe  nemyslí  na  to,  jak  zlá  piva  skrze  svy  neřád  a  neopatrnost  vaří  a  sedlákům 
prodárzgí. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


888  Kniha  IIÍ.  12.  Díla  vSedních  potřeb. 

zkazily.  Dokázalo-li  se  znalci,  že  sladovník  slad  zkazil,  musil  na- 
hrazovati, *)  Od  díla  sladu  jednoho  ječmenného  v  polou  XV.  veku 
na  panství  Rožmberků  platilo  se  sladovnikovi  po  6  groších  a  ně- 
kolika denárech,  od  sladu  pšeničného  po  8  groších.  V  Praze  plati- 
vali  od  jednoho  sladu  v  půlce  XV.  věku  10  grošů.  Pražský  sla- 
dovník Václav  od  Obrazu  (f  r.  1462)  chtěl  od  díla  jednoho  sla 
strychů,  na  slad  spracovaných,  64  grošů.*) 

Když  slad  v  mlýně  semlen  od  sladomela,  vožen  v  pytlích  do 
pivováru.  Pivovarníkovi  zase  ukládána  čistota  kádí,  v  nichž  se  slad 
vařil  v  mladinu  a  s  chmelem  zavařoval  k  pivu.  Dána  voda  na  slad. 
ten  vyvstal,  vařeny  rmuty,  břečky,  čistá  mladina  pouštěna  v  pánev, 
chmel  dáván  do  ní,  na  konec  se  pivo  chladilo,  a  spílalo  do  kádi, 
aby  tu  kvasnicemi  vykvasilo.  Od  vaření  jedné  várky  mistr  neměl 
víc  bráti  dle  řádu  novoměstského  (z  r.  1456)  než  3  groše,  džber 
mláta,  a  pomahač  též  3  groše  Jako  za  starodávna".  •) 

Od  roku  1420  počítali  věrtel  bílého  piva  v  Praze  po  12 — 13 
groších  českých;  touž  cenu  má  pivo  i  v  letech  1446 — 1460.  Mezi 
tím  vyskočila  r.  1441  cena  na  15—16  grošů.  R.  1450  byl  věrtel 
bílého  piva  jen  za  8  grošů,  r.  1451  za  11  gr.  Z  r.  1454  virae 
v  Praze  o  trojí  ceně:  věrtel  „starého  črveného"  je  za  10  grosu. 
jiného  „starého"  je  věrtel  za  12  a  zase  jiného  za  15  grošů.  Potom 
od  let  šedesátých  bývá  pivo  i  po  16  groších.*)  Na  té  míře  (mezi 
12 — 16)  drží  se  cena  pivní  na  venkově;  ale  r.  1526  shledali  jsme 
v  Turnově  sud  i  po  18  groších  bílých.  Mohly  tedy  v  XV.  věku  za 
denár,  za  malý  peníz,  dávány  býti  dva  i  tři  žejdlíky  piva.  *)  R.  1461 
cenil  si  kdosi  v  Praze  dva  vary  pivu  starého  (v  ceně  výrobní)  za 
půl  šesté  kopy  grošů  českých,  ^)  ten  rok  prodával  se  věrtel  piva  po 
12 — 14  groších,  držeHi  var  24  věrtelů,  snadno  vypočítáme  zisk 
várečníkův. 

R.  1426  byl  pražský  pivovár  s  11  káďmi  pivovamými,  s  ko- 
ryty, s  kotlem  a  „íirštetem",   s  pytly  sladovými  a  kantnéři  prodán 

*)  Sladovník  malostranský  Havel  r.  1456  dokazoval,  ie  řezník  Tuoma  pH 
práci  rozkazoval,  jak  se  jamu  zdálo  a  že  si  tedy  slad  zkazil  sám,  ale  musit 
7  kop  zaplatiti  řezníkovi.  Arch.  praž.,  č.  2141.  16. 

•)  Arch.  Pam.  XVU.,  594.  Antl.  Arch.  praž.,  Miscell.  26.  D.  22. 

•)  Arch.  praž.,  6.  343.  52. 

*)  Arch.  praž.,  ft.  2096.  E.  TI.  Q.  2.  a  j.,   č.  2119.  D.  1.  L.  14.  N.  9.  a  j, 

*)  V  Král.  Dvoře  r.  1507  přímo  v  obci  sneseno,  aby  na  míru  hradeckou 
starodávnou  byly  dávány  2  žejtliky  za  1  denár.  Pamét   kn.  dvorská,  fol.  196. 

•)  Arch.  praž.,  Miscell.,  č.  26.  C.  26. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


za  100  kop  gr.  česk. ;  jak  svrchu  řečeno  (r.  1424),  chodily  pivováry 
pražské  i  po  30 — 40  kopách  č.  Kotel  pivovarský  sám  míval  cenu 
10—14  kop.  O 

Ohledávám-li  v  této  periodě  zásoby  v  pivovárech  pražských, 
vyskytují  se,  jakož  přirozeno,  čísla  rozmanitá.  Helm  Jan  nechal  po 
sobe  15  varů  piva  r.  1447;  Matiáš  Drdák  r.  1454  nechal  po  sobě 
9  pšeničných  sladů,  40  strychů  ovsa  a  měl  ve  třech  sklepích  14  sudů 
velikých  starého  piva,  15  sudů  „piva  patok",  10  sudů  vina  a  2  ži- 
lavské  sudy  „dětinek".  *)  Žitavský  sud  držel  16  věder,  jaké  to  pivo 
^dětinky",  nevíme.  Novoměstský  Ondřej  Jíry  Frankových  r.  1459  po- 
zůstavil 50  varů  piva  starého,  dřev  pivných  za  30  kop.  Kromě  toho 
měl  13  velikých  sudů  vína  ze  svých  Ainic;  chmelnici  měl  v  Neoslech 
I  Nuslích).  Jiný  novoměstský  soused  Sixt  r.  1462  zanechal  sladů  za 
20  kop,  žita  16  strychů,  za  to  ovsa  300  strychů  a  chmele  též 
tolik. ») 

A  co  všecko  bylo  příslušenstvím  pivováru,  to  zapsáno  r.  1517 
při  neveUkém  jednom  v  Staré  Praze :  pánev  veliká,  jako  pivo  vaří, 
kádi  18  i  s  stokem,  čtyři  kádce,  osmerý  trouby,  koryto  dubové 
v  sladovni,  dva  žlaby,  pytlů  13,  sudů  32,  dva  džbery,  dva  čárky 
it.  j.  nějaké  bečvářské  nádobí),  strych  na  obilí,  čtyři  slady,  pátý 
svařený,  8  stolů,  stolice,  židly,  konvice  cínové  k  pivu  dávání,  sedm 
sviní,  osmý  vepř  a  5  „postních  prasat".*) 

V  této  periodě  vařili  u  nás  ještě  po  starodávnu  m  e  d  o  v  i  n  u 
nebo  „picí  med",  vařili  nápoj  ten  způsobem  dosti  prostičkým  z  vody 
čisté  (dešíové),  z  medu  a  chmele.  Medovina  byla  bílá  nebo,  vařena-li 
déle  a  s  více  chmelem,  červená,  černá.  Ta  byla  dražší.  Černou 
vařívali  s  jakous  proslulostí  a  veUkou  měrou  v  Chebště.  R.  1458 
ílhebští  poslali  k  svatbě  markraba  brandeburského  12  věder  medu* 
r.  1465  i  králi  Jiřímu  4  soudky  darem  dali.  *)  V  Praze  najdeš  me- 
dovinu  tu  a  tam.  ®) 

A  zase  na  konci  této  stati  o  dílech  a  pracích  budiž  připome- 
nuto, že  ze  živností  služebných  holiči  nebo  bradýři  za  celé 


O  Arch.  praž.,  6.  2094.  A.  23.  D.  17.  Arch.  praž.,  č.  992.  63. 
•)  Arch.  praž.,  MiscelL,  26.  D.  62.  Arch.  praž.,  6.  2096.  M.  2 ,  fi.  992.  238. 
»)  Arch.  praž.,  Miscell.,  26.  B.  20.  Č.  2085.  N.  16. 
*)  Arch.  pražs.,  6.  '8.  30. 

*)  Arch.  chebs.   Copialbuch  z  r.  1417.   Fol.  75.  234.    Opis  v  zemsk.   arch. 
•)  Vácha  z  Březnice,  méštan  Nov  m.,  r.  1477  mčl  jí  v  pozůstalosti  7  veder. 
Arch.  praž.,  Miscell.,  č.  26. 


990  Kniha  III.  12.  Díla  vdedních  potřeb. 

XV.  století  s  bradami  dosti  měli  co  činiti;  měšťané  i  páni  oblibo- 
vali bradu    holou,    ale  vlasy   dlouhé.    Na  proti   tomu  od  počátliu 

XVI.  věku  muži  nositi  brady  začínají,  ale  bradýř  má  náhradu  v  tom. 
že  od  téže  chvíle  vlasy  se  přistřihují  krátce  až  do  „pačesu"  v  čele. 
Holení  a  střihání  konáno  po  domech,  ale  také  v  lázních. 

Lázeň  jakožto  místnost  zdravotní  i  zábavnou  řídil  lazebniL 
Bývala  mycí  lázeů  a  potící.  Lidé  obojího  pohlaví  koupali  se  často 
pospolu ')  (teprve  ku  konci  XV.  věku  bývají  poněkud  ženy  prkny 
oddělovány,  ale  tak,  že  snadno  bylo  lze  z  mužské  lázně  přeběhnouti 
v  ženskou.*)  V  parní  lázni  hosté  polehávali  v  horkém  vzduchu  na 
lavicích  při  zdech,  a  hoUč  je  drbal  po  těle  a  tepal  koštišti  z  dubo- 
vého nebo  březového  proutí.  Podobu  takového  chvoštiště  širokého 
a  nedlouhého  zříti  v  rukou  lazebnice  v  biblí  krále  Václava.  Kdo 
chtěl,  aby  mu  hlava  byla  vodou  a  mýdlem  zmyta,  klekl  a  sklonil 
se  nad  medenici.  Někteří  lidé  si  medenice  sami  do  lázně  přinášeli.  ^) 
Jiní  posedali  v  kbelících  okrouhlých,  teplou  vodou,  kořáním  vonícím 
naplněných,  prkny  krytých,  aby  se  horko  v  kbehku  udrželo.  Bylo 
těch  kbelíků  i  v  lázni  venkovské  někde  až  na  třicet.*)  Aby  páru 
způsobil,  lazebník  kladl  do  kotle  žhavé  oblázky,  rozpálené  cihly, 
pruty  (štáfy)  žhoucího  železa.  Pražští  lazebnici  brávali  kámen  lá- 
zeňský v  Chuchli.  ^)  Při  koupání  nebo  po  něm  do  zvláštní  místnosti 
donášel  lazebník  a  čeleď  jeho  hostům  všelijaká  pití  a  jídla.  Oplách- 
nuvše si  tělo  vodou  studenější,  opouštěli  potící  lázeň.  Při  lázni  byly 
obyčejně  dvě  komory,  jedna  slula  zuvadlnou,  v  druhé  provozovalo 
se  stříhání,  holení  i  rozmanité  chirurgické  operace.  V  zuvadlně  s<^ 
lidé  zouvali,  svlékali;  zuvadlníkovi  svěřovali  své  klenoty  a  peníze. 
Od  něho  vypůjčovali  si  plátěné  pláště  do  lázně.  V  komoře  operační 
na  zdi  lazebník  měl  zavěšené  mísy  barbířské,  nůžky,  břitvy,  hře- 
beny, šrouby  na  vytahování  kulek,  klíště  na  zuby  a  jiné  nástroje. 
V  příhradě  choval  baňky  sklenné,  rohové,  mosazné  i  dřevěné,  jimiž 
krev  táhl,  a  půšfadla,  jimiž  na  jaře  a  na  podzim  lidé  si  dávali  pou- 


*)  Stejně  tak  v  ciziné  za  téže  doby.  Arch.  Ces.  VII.,  443.  R.  1464  české 
poselstvo  Y  Berné  Švýcarském  >Sli  sme  do  lázné  a  myli  sme  se  s  péknými  méSt- 
kamL« 

*)  Důkaz  o  pražské  lázni  z  r.  1497.  Arch.  praž ,  ó.  1046.  >šel  do  lázně 
mužské  a  potom  skrze  lázni  ženskou  pry£  utekl. « 

•)  Arch.  praž ,  ft.  2119.  K.  4.  R.  1458. 

«)  Arch.  mus.  listin,  z  Bélé,  1635. 

')  Johanna  Ber6inka  z  Dube  r.  1521  mela  tH  dtáfy  železa  do  Taný.  Arch. 
praž.,  6.  584.  Kámen  z  Chuchle.  Tamž  č.  1185.  8. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


I^né;  práce  SrotéřA.  891 

štéti  krev  žilou.  V  Bélé  platili  za  lázeň  lazebníkovi  po  dvou  pe- 
nězích malých  a  čeledi  jeho  po  penízi.  Od  mytí  hlavy  a  od  holení 
brady  platili  ve  Stříbře  po  penízi  (1515);  stejné  tolik  chtívali  všude 
od  dvou  baněk  a  od  žíly  pouštění.  To  však  byly  jen  sazby,  host 
mohl  dobrovolně  dáti  víc.  Za  plat  dvou  kop  lazebník  musil  v  Če- 
ském Brodě  poskytovati  lázeĎ  se  soudkem  piva  čtyřikrát  za  rok 
chudým.  *) 

U  díla  služeb  šrotéřských  abychom  se  na  konec  též  za- 
stavili. Nádoby  na  pivo  a  víno,  jež  se  vozily  a  do  sklepů  spouštěly, 
bývaly  za  oněch  dob  obyčejně  větší  nežli  dnes.  Šrotýři  musili  sudy 
obsahující  8,  16  až  30  věder,  s  vozů  po  líhách  skládati,  na  vozy 
nakládati,  po  provazech  do  sklepů  (do  lochů)  spouštěti.  To  byla 
práce  velice  těžká  a  odpovědná.  Za  tu  práci  byly  od  konšelů  sta- 
noveny sazby.  Lze  průměrem  oznámiti,  že  skladba  věrtele  pivného 
placena  4 — 6  penězi,  vkladka  6 — 8  penězi.  Svídnický  sud  (osm 
veder)  skládán  za  groš,  nakládán  za  iVs  groše;  drejlink  (vína) 
skládán  za  2  gr.,  vkládán  za  3  gr. 


■)  Mdkovsky,  Nafle  Listy  XI.,  21.  Stfíbrská  kn.  zápisů.  117.  Opis  v  zemsk. 
archiTu. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


XIII. 
Obchod  v  periodě  husitské. 

Válka  od  r.  1420 — 1436  obchodu  škodila  tím  spíše,  že  papež 
klatbou  snažil  se  vzbouřiti  proti  Čechům  všecky  národy  vůkol. 
Také  mu  šlo  o  to,  aby  do  Čech  nikdo  soli  nevozil.  Nastala  jakás 
isolace  Českého  království,  kupecká  podnikání  domácích  lidí  ochro- 
mena, a  cizí,  míjejíce  Čechy  při  obchodě  průvozném,  hledali  a  na- 
lézali, zvláště  k  městům  a  skladům  polským,  jiných  cest.*)  Vý- 
hradný sklad  pražský  tím  hynul,  a  nucená  obchodní  cesta  ku  Prazť. 
kterou  ještě  král  Václav  IV.  tuze  nařizoval,*)  nebyla  navštěvovaná 
tou  hustou  měrou,  jako  bývalo  před  vojnou. 

Ale  klamné  jest  mínění,  že  by  v  době  vojny  až  do  mim  a  roz- 
vázání papežských  klateb  nebylo  u  nás  obchodu  žádného.  D  nás. 
zvláště  v  hlavním  městě,  za  všecken  čas  válečný  bylo  dosti  obchod- 
níků, kupcův  a  kramářů,  kteří  se  obchodem  živiU,  a  jsou  důkazy, 
že  i  za  války  cizí  obchodníci  dojížděli  do  Čech. 

V  měšfanství  staroměstské  jest  od  r.  1424 — 1436  nově  při- 
jato deset  kupcův  a  kramářů  mimo  jiné  obchodníky  (plálennikr. 
kroječe  suken,  železníky).  Mezi  nimi  jen  jeden  má  jméno  bezpečno 
německé.')  Kolik  na  Novém  městě  obchodníků  v  měšťany  přijato, 
za  nebytí  knih,  neví  se.  V  témž  Starém  městě  v  knize  berní  r.  I42'i 

»)  Vratislavský  mést.  arch.  N.  N.  N.  111. 

')  Kupci  z  Salcpurku,  Pasová,  f^ezaa,  Mnichova  do  2itayy,  BudeSina,  Zbcv* 
řelce,  Svídnice,  VratislaTÍ  musili  Prahou.  Rukopis  GerStorfský,  čís.  B%  57. 
Roku  1400. 

*)  Mercator  Klika,  Ambrož,  Jakub,  Manko,  Wolf,  Václav  z  Plzné,  Eraiim 
Parvus,  institor  Johannes  de  Usk,  Ulricus,  Vanék. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


až    1429^)  vyskytuje  se  11  kramářů  a  jeden  kupec  psán   mezi  mé- 
šfany;  proti   tomu  mezi  „obyvately"  jsou  4  kupci    a  18  kramářů. 
železník  Kadeřávek  a  tři  kupci  suken.  Jeden  z  kupců  slově  Francúz. 
Snad   byl    Francouz.    Ku    knihám    méstským    přišlo    k  právnímu 
jednání   za    dobu  válečnou  kupcův  a  kramářů  osmnáct.*)  Ta  čísla 
svédčí  o  obchodě.  Zdají-li  se  komu  býti  příliš  malými,  věz,  že  pra* 
měny  naše    nejsou   úplný.    Ostatně  lze  přiznati,    kdyžtě  cizina  po- 
kládala Čechy  za  kacíře,  a  král  Zikmund   dal   českého   obchodm'ka 
Krásu  ve  Vratislavi  upáhti  (1420),  že  český  člověk  nemohl  se  k  ob- 
chodu za  hranici  odhodlávati  snadno,  a  naposled  i  to  pochopitelno. 
že    ideje    táborské  (kupec  beze  lži  a  křivé  přísahy  býti  nemůže  — 
kupectví  všeliké  jest  nebezpečné,  a  kdož  můž  jiným  se  živili,   lépe 
se   míti  může),^)  nepohádaly  českých  Udí  k  živnosti  obchodní;  i  od 
mírných   husitů    vždy    byl    obchod    viněn    z  podvodů    a    „partyt". 
Pražští  rodové   měšťanští   doby  husitské  spíš  shromažďovali   statky 
nemovité  a  platy  na  dědinách,  než  aby  se  nějak  horlivé  dávali  na 
obchody.  Ale,  jak  patmo,  bez  obchodníků  v  Praze  nebylo. 

Za  nejčilejšího  z  domácích  pokládáme  Šimona  od  Lva,  jenž 
měl  zřízence,  „starostu"  a  písaře.  Nebyla  tedy  činnost  jeho  malou. 
Také  v  městech  venkovských  kusé  prameny  někdy  jmenují  v  dobo 
války  některé  obchodníky.  Nejeden  byl  s  Prahou  v  obchodním  spo- 
jem'. Připomínám  kramáře  Jakuba  z  Hradce  Králové,  jenž  r.  1434 
dlužen  do  Prahy;  Bartoši,  kupci  ze  Žatce,  přiřčen  r.  1435  v  dluzích 
dům  na  Novém  městě ;  Krislián  Kolmer,  kupec  z  Mostu,  v  týž  čas 
sebral  jiný  dům  pražský  v  dluhu;  r.  1439  uveden  Sigismund,  kupec 
z  Myla,  pro  neplacení  dluhů  v  pražský  dům.*) 

Ze  i  v  době  války  veden  obchod  zahraniční,  to  jisto.  Mezi- 
národní poUtika  obchodní  i  přes  klatby  a  vojnu  razila  si  cesty, 
byt  obtížně  a  s  risikem,  snaha  po  zisku  dovede  lidi  sváděti  v  slyk 

O  Arch.  pražs ,  č.  20. 

*)  Kupec  Kubát  (1428),  Václav  (1428),  Adam  mercator  et  veclor  de  Schon- 
wald  (t  1433),  Lorenz  (1432),  Janek  kupec  z  Rokycan  (1432),  nějaký  kupec  de 
Napurga  (1433),  kramáři  Duchek  a  Valentin  (1433),  Barták,  kramář  z  Načeradce,  jenž 
kupuje  na  Novém  městé  dům  (1433),  Gregor,  mercator,  jenž  r.  1434  dlužen  Janu 
Wolfovi  kramáři,  kupec  SýCek  (1434),  Leva,  Jakub  (1434),  Albert  kramář  (1434), 
Vanék  kupec,  jenž  najímá  dvůr  (1432),  Michal  kupec  (1436),  Vít  kramář  (1435). 
jemuž  dlužen  Čapek  ze  Sán,  hejtman  Sirotků,  Peta  >soukonnik  a  kramář<.  Arch. 
pražs.,  knih.  č.  2099,  2082,  2096,  2253. 

•)  Arch.  Památky.  VI.,  151. 

*)  Arch.  praž.,  ft.  2099.  387.  .2081.  87.  91.  101.  2082.  J.  21. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


894  Kniha  UL  12.  Obchod  v  períodé  husitské. 

přes  všecky  překážky.  Jisto,  že  severní  solnaři  nedali  se  klatbou 
papežovou  másti  a  vozili  sůl  do  Cech  stále ;  sůl  na  počátku  vojny 
zdražila  se,  ale  byla  tu;  také  spojeni  s  Benátčany  drželo  se. 

Jestliže  posádka  Zikmundova  r.  1411  zajala  30  vozů  na  přívoze 
malostranském,  i  to  svédčí,    že    obchod   šeL    A  bylo-li   při  vozech  I 
oněch  50  zbrojenců  ochranných,  dovídáme  se  tím  zároveň,  že  trans- 1 
port    cenných  věcí,    potravných  i  kupeckých,    děl  se  pod  zbrojnou  i 
ochranou.    Dovoz  vina,   piva,    chleba,   perníku,    obuvi,  zbraně  pro  i 
českou    posádku    do    Němčího    stal  se  na  18  vozech    r.  1432  přes 
Kladsko  a  se  zdarem.  Je  to  sic  vojenský  kousek,  ale  není  pochyby, 
že  kupcům  se  podobné  výpravy  dařily  též  a  snadněji.   Vzpomeňme 
jen,  kterak  r.  1432  vzata  bylá  Trnava  uherská :  čeští  vojáci  dostali 
se  do  města   pod    způsobou    kupců,    přijíždějících  na  výroční  trhl 
Tof  přec  důkaz,    že  i  za  vojny  kupectvo    provozováno    dosti  volné 
i  za  hranici.*) 

Ale  máme  i  přímý  důkaz  obchodních  styků  pražských  s  cizinou 
v  době  válečné.  R.  1433  dostavil  se  na  radnici  Starého  města 
z  Norimberka  kupec  Hanuš  Imhof  stran  jakého  dluhu  kupeckého: 
r.  1436  smlouvají  se  v  téže  radnici  kupci  ze  Svídnice  a  z  Vrati- 
slavě; kromě  toho  se  dovídáme  r.  1436,  že  kupec  ze  Žitavy.  Mi- 
kuláš Krucburg,  dlužen  v  Praze  za  4  libry  šafránu.*) 

Obchod  za  války  byl  zajisté  podporován  také  snahami  o  ve- 
řejnou bezpečnost.  Po  smrti  krále  Václava  (1419)  vznikli  popudeiu 
Zikmundovým  krajští  hejtmane,  od  panstva  zaváděny  po  krajích 
landfridy,  vše  to  proti  násilí  na  silnicích  j  smlouvány  jednoty  obecné, 
dohodou  s  Tábory  i  proti  nim  vždy  aspoň  časem  a  místem  byly 
silnice  učiněny  bezpečnými.') 

Mírem  r.  1436  a  přijetím  Zikmunda  za  krále  nastal  za  ne- 
dlouho pořádek,  byt  ne  úplný  a  ne  všude.  Obchod  oživuje.  Nová 
jména  se  objevují.  R.  1437  pražský  kupec  Klika  má  nějaký  soud 
o  dovoz  pepře;  z  Chebu  kupec  Smidl  ručí  v  Praze  za  někoho 
(r.  1438);  z  Kutné  Hory  kupec  Philip  má  dlužníky  na  Starém 
městě  (r.  1439);  r.  1437  jsou  tu  kupci  ze  Svídnice,  r.  1439  ma 
v  Praze  zboží  a  dluhy  za  ně  kupec  Henrich  Lemberg  z  Frankfiirta 


')  Htlbsch,   Geschichte   des   bOhm.  Handl.   289.   Tomek,   IV.,  7&  77.  158. 
526.  529. 

O  Arch.  Praž.,  č.  2099.  358.  411.  482.  Jedté  jiný  doklad  foi.  423. 
■)  Rieger,  Zřízení  krajské  I.,  68.  72.  74. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


ObchodDÍci  po  Tojné.  895 

(Frankwort,  nedí  se  z  kterého),')  před  tím  r.  1437  hádají  se  v  Praze 
na  soudě  čtyři  kupci  frankfurtští.  Tři  z  nich  společně  přivezli  24 
sudů  vína  4  „lasty"  herynků,  čtvrtý  (Mikuláš  Leman)  jim  to  zboží 
obstavil.  Pražané  smluvili  je  přátelsky,  že  věc  dají  na  soud  do 
Frankfiirta  (patrně  Oderského).*) 

R.  1439  přišel  do  Prahy  za  obchodem  Michal  Porth  z  Norim- 
berka,  týž  rok  Konrád  z  téhož  města  a  jiný  kupec  ze  sv.  Havla 
(Rumnacker  a  Sto  Gallo).')  V  Praze  se  usazují  kupci,  byvše  sem 
zvěděni  na  domy  pro  dluhy,  zajisté  již  za  války  vzniklé.  Usazuje 
se  tu  r.  1437  z  Frídlandu  Mates ;  r.  1439  Jan  a  Césare,  jinač  ze 
Stříbra,  Christofor  z  Řezná,  Ulricus  z  Budějovic.*) 

V  těch  poměrech  zhoršení  nastalo  za  anarchie  po  smrti  Zik- 
mundově. Obchodí  do  Čech  a  do  Prahy  sic  lidé  z  Frankfurta, 
Salzburka,  Erfurta,  z  Vídně,  z  Norimberka,  z  Cách  ;  ale  na  dobu 
deseti  let  je  obchodních  zápisů  v  pramenech  málo.  Domácí  kupci 
se  snaží :  Prokop,  Vít  a  Špaček,  kupci  z  Jindřichova  Hradce,  vozí 
do  Prahy  koželuhům  kůže  (1441);  Strygner,  kupec  žatecký,  vozí 
materiál  kožešníkům  pražským  (1444).^)  Přespolní  kupci  kupují 
v  Praze  domy,  takž  r.  1440  kupec  Jan  z  Příbrami  na  Novém  městě, 
tamž  Tomáš  Lanth,  r.  1443  Vávra  z  Lindova,  August  z  Mosta, 
r.  1446  Wolf  na  Starém  městě,  r.  1449  Vaněk  kupec  na  Novém 
mésté.^)  V  měšťanství  staroměstské  však  za  deset  let  (r.  1437 — 1446) 
nevstoupilo  víc  kupců  nežli  dva.  R.  1440  dostal  se  kramář  Duchek 
mezi  konšely.  Byla  to  zlá  doba  bezvládná,  stavové  tepali  se  mezi 
sebou,  loupežili  na  cestách,  a  obchodu  vrátil  se  nebezpečný  čas. 

Měšfané,  jichž  hospodářství  bez  obchodu  nemohlo  státi,  druží 
se  k  společné  pomoci  proti  urozeným  i  sprostým  loupežníkům.'') 
Při  tom  strana  táborská,    ač  u  Lipan  poražena,   ještě  v  této  době 

')  Arch.  praž.,  ft.  2099.  466.  457.  478.  453.  2096.  C.  6. 

*)  Arch.  praž.,  6.  2082.  H.  17. 

')  Arch.  praž.,  fi.  2082.  T.  8.  2099.  457.  481. 

')  Arch.  praž.,  č.  2082.  0. 19.  2099.  482.  506.  476. 

*)  Data  bliždí  v  kn.  arch.  praž.,  2099.  Tibman  de  Erfurt,  Leibl  de  Vienna, 
Koprecht  de  Suevia,  Also  vod  Ach,  HanuSko,  Lanczendorf,  Newmeister  de  No- 
rimberg.  Fol.  487.  498.  524.  535.  M.  5.  M.  7.  M.  101.  C.  2083.  C.  6.  L.  15.  N.  12. 
V  letech  1440—1447. 

*)  Arch.  praž.,  6.  2099.  443.  2083.  A.  6.  B.  5.  H.  5.  2084.  A.  43.  2096. 
0.  10.  2099.  528. 

*)  R,  1440.  Slánští  prosí  Pražanův  za  pomoc  proti  Jindř.  z  Kolovrat,  téhož 
roka  obrana  spojených  mést  proti  bratřím  Hasenburským  atd.  Z  kopiáře  slán- 
ského. Opis  y  arch.  zemském. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


896  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodě  husitské. 

Činí  nájezdy  a  je  postrachem  obchodníkův.  I  s  ní  musUo  býti  snilai 
váno.  R.  1446  stalo  se  na  Krumlove  dohodnutí  o  pokoj  stálý  me: 
Táborskými,  Píseckými,  Vodůanskými  s  jedné  strany  a  Fridrichem  11 
Ladislavem  a  veškerou  zemí  Rakouskou.  Tehda  také  smluveno,  1 
dluhy  obchodní  mají  vůbec  dobývati  se  obyčejným  právem,  a  U 
horská  mésta  česká  že  mají  svobodu  obchodovati  s  Rakousy. 
Takž  aspoň  na  té  strané  Cech  nastalo  uklidnění  k  obchodu. 

Když  Jiří,  napotomní  král,  r.  1448  vzal  Prahu,  nastal  trval 
obrat  poměrů  politických,  a  obchod  se  ubíral  dlouho  klidnými  ce 
stami.  Hned  r.  1449  tři  města  Pražská  z  popudu  Jiřího  učinila  vy 
zváni  k  obchodníkům,  kupcům,  cizozemcům  a  trhodéjcům,  aby  d 
Prahy  s  kupectvem,  s  koupěmi  řádnými  a  čistými  volně  jezdili 
obyčejů  spravedlivých  ve  váhách  i  měrách  se  držíce,  všeho  utrhán 
(pro  náboženství)  nechajíce  a  kázeĎ,  jak  na  dobré  lidi  sluší,  za 
chovajíce.*)  Také  staral  se  Jiří  hned  o  bezpečnost  silnic.  Sněn 
r.  1453  obnovil  starodávní  povinnost,  aby  na  pokřik  krajové  honi] 
lupiče,  zapověděl  vybírati  nová  cla,  vymýšleti  nové  silnice.  Tehdi 
obecně  uznáni  dědiční  popravčí  krajští.^)  Soused  království  Čes 
kého,  císař  Fridrich,  r.  1462  z  vděčnosti  k  Jiřímu  obnovil  stan 
privilegia,  jimiž  Pražané  jsou  v  říši  prázdni  cel  a  přidal  k  tonul 
osvobození  cel  ve  Vídni.*) 

Ze  zápisů  v  právních  knihách  té  doby  vidíme,  že  Pralia  lkí 
spojení  obchodní  dosti  čilé  i  se  Švýcarskem,  s  Poznaní,  s  Kališ.i 
s  Berlínem,  Frankfurtem  n.  Odrou  a  se  Solnohradem.*)  Co  uvá^ 
díme,  jsou  jména  nahodilá.  Kteří  kupci  z  cizích  zemí  neměli  Inil 
dobou  v  Praze  jednání  právního,  o  těch  nevíme,  ti  se  do  knih  ne- 
dostali, a  těch  mohlo  býti  násobně  víc  z  měst  nejrozmanitějších. 
Z  českých  měst  obzvláště  Plzeó  měla  tuhé  a  přátelské  spojť:.i 
s  Norimberkem;  Norimberští  dokonce  půjčili  Plzftanům  800  diH 
katů,  o  něž  je  r.  1452  upomínají.  Plzeňští  bývali  nejbližšími  zpravo- 

')  Mareš,  Časopis  Čes.  Musea  1902.  403. 

•)  Rukopis  knih.  Gerštorfské,  č.  32.  30. 

•)  Rieger,  Zříz.  krajs.  I.,  88. 

*)  Ceiakovský,  Přivil.  I.,  6.  260.  Tomek,  D.  P.  Vllf.,  299.  VI ,  179. 

')  R.  1450  Kunz  Rudigar,  kupec  s  mésta  Sv.  Havla  ve  »Svábích<,  činí  v  Pni/* 
kSaft.  Vozil  kožešiny.  Arch.  praž..  6.  2119.  G.  6.  R.  1457  kdosi  má  na  formanect 
ve  Vídni  dluh,  č.  2094.  B.  4.  O  spojení  s  jinými  mésty  a  zemémi  viz  v  &.  2119. 
F.  3.  H.  10.  2086.  A.  7.  Jan  Streleček  upisiye  frankfurtskému  -  kupci  r.  Uí>" 
dluh  na  dům.  2086.  K.  3. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Za  krále  Jiřího.  897 

laji  Norimberských  o  lom,  jak  to  v  Čechách  chodí,  aby  německy 
iupec  nevzal  tu  škody.*) 

Mezi  méšfany  Starého  města  dostalo  se  sic  za  dobu  od  roku 
(447 — 1476,  tedy  za  30  let,  vyplněných  hlavně  vládou  Jiřího, 
enom  12  kupcův  a  kramářů,  lidí  zaměstnávajících  se  obchodem 
rétším.  To  není  počet  valný.  Naproti  tomu  z  knih  právních  vy- 
vrne  se  z  leže  doby  znamenitý  počet  obchodníků  domácích  i  cizích, 
:  nichž  mnozí  byli  v  Praze  „obyvateli"  (ne  méšfany),  zde  domy 
ijímali  buď  dluhem  nebo  koupí.  ShledaU  jsme  od  r.  1462 — 1476 
tupcův  a  kramářů  nad  padesát,  mezi  nimiž  14  Čechů,  14  Němců, 
I  Poláky,  1  Nizozemana  (?).  Ostatní  jsou  pouhých  jmen  křestných, 
M)  nichž  nesnadno  národnost  jest  poznati.*) 

To  však  patrno,  že  cizích  lidí  —  asi  většinou  cizích  faktorů 
—  jest  v  českém  obchodě  velikém  zúčastněno  víc,  což  již  z  té  pří- 
Hny  pochopitelno,  že  cizí  měli  snadnější  cestu  k  nám  nežli  Če- 
íhové  k  nim. 

Že  pražští  Udé  zadlužoviali  své  domy  u  cizích  kupců,  to  pečli- 
rému   králi  Jiřímu  nelíbilo  se,  a  r.  1469  sňal  platy  s  domů  mocí 


')  R.  1462  ptají  se  Norimberští  stran  pokoje  v  Cechách.  Strnad.  Listář  II. 
3.  4.  6. 

ONaStarémměsté:  R.  1452  Jan  HanúSek,  Jan  Wolf,  Matuš,  kra- 
máři ;  Michal  de  Náchod,  kupec ;  KriStofor,  kupec ;  Mikulád,  syn  Kuželův  z  Roud- 
^Jce,  kupec;  r.  1464  Adalbert,  kramář;  Venceslaus  de  Reichstein,  kupec;  r.  1467 
Prokop,  kramář;  Gebhart  Jan,  kupec,  bére  pekaři  dům  v  dluhu;  Mixo,  Mixe, 
MikeS,  syn  Véchtíka,  kupec;  Eberhart,  kupec;  Jan,  kramář  v  Železné  ulici:  Jan 
Lancman,  kupec;  r.  1469  Jiří  z  Hradce  Králové,  kramář;  Michael  de  Teplá, 
t^upec:  Matiád,  kramář;  r.  1460  Jan  Šibal,  kramář;  r.  1461  Erazim  de  Jokeram, 
tupec;  BartoS  Polonus  de  >BriStě  Kujavského*,  kupec;  r.  1462  MatiáS,  kupec. 
f.  1463  Tobiáš  a  Martin,  kupci ;  r.  1464  Hanug,  kupec ;  Puchal,  Puchala,  kupec  • 
Venceslaus  >piscator,  nunc  vero  mercator« ;  r.  1466  Jan,  kramář:  1467  Konrád 
Sswaigher  de  Harten,  kupec;  r.  1469  Václav  Roller(léž  Rorler),  kupec;  Michael 
kuppc:  Bartoň,  kramář  ze  Slaného,  obyvatel;  r.  1471  Mikuláš  Hesold,  kramář, 
má  2  domy,  3  krámy  pod  rathouzem,  dvůr  v  Roztylech  (2119.  P.  16.);  r.  1473 
Vavřinec,  kupec;  je  dlužen  do  Norimberka  628  dukátů;  r.  1476  Benedikt  Pytlík, 
kupec.  —  Na  Novém  mésté:  r.  1453  Jan,  kupec ;  Prokop,  kupec ;  Lukášova, 
kramářka;  r.  1468  Penízek,  kramář,  konSel;  r.  1460  Petr  Egerle,  kupec;  Gallus, 
Johannes,  kupci;  Jan  fiibal.  kupec;  r.  1462  Martin,  kramář;  Kunz,  kupec  z  No- 
rimberka; Heřman  z  Norimberka,  kramář;  r.  1463  Šimek  Konrád,  kupec;  r.  1466 
^íma,  kupec  (snad  stejný  s  předešlým);  Erhart,  kupec;  r.  1466  Hanzl  Lognar, 
kupec;  r.  1469  Stanislav  Polonus,  kupec;  r.  1471  Blasius,  kupec;  r.  1472  Mathuš 
ze  Strakonic,  kupec;  r.  1474  Kunz  Hedler,  kupec;  Mikuláš,  kupec.  Vybráno 
z  knih  arch.  praž.  2103,  2119,  2084,  2086,  2094,  2087,  2086. 

^ioter.  Déjiny  řemesla  a  obchodu  t  Čechách  ▼  XIV.  a  t  XV.  veka.  67 


Digitized  by  VjOOQ IC 


900  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodč  husitské. 

V  době  vladislavské  také  v  městech  venkovských  podle  našich 
kupců  usazovali  se  cizí  kupci.  ^) 

V  druhé  polovici  vlády  Vladislavovy  obchod  český  zavalen  jd 
překážkami  mrzutými.  Byly  to  povědomé  bouře  stavovské,  nejetlni 
urozenci  učinili  se  vší  zemi  odpovědníky  a  vedli  si  jako  loupežnici 
olupujíce  a  mrzačíce  lidi,  po  cestách  se  beroucí  k  trhům,  mimo  ní 
i  sprostí  lapkové,  rejthaři,  činili  silnice  nebezpečnými,  lapajíce  a 
„šacujíce"  kupce,  aby  se  vypláceli. 

kupec,  véřitel,  >obyvateI«  mésta,  není-li  to  však  předegi}";  Vojtech,  rodea 
Polák,  kupec,  sedí  pro  dluh,  upisige  dluhy  na  dome;  1524  Erazim  Fivy, 
kupec  z  Freyunku,  dostal  dům  z  dluhu  Jana  Hroznatý  z  Vrtby;  1526  fteht^ 
z  Vodolic,  kramář,  má  dům ;  Zikmund  Freydkut,  kupec,  má  dům ;  1525  Duchekj 
kramář ;  1530  6ini  kdaft  Hanud  Muiner  z  Ulmu,  obyy.,  kupec,  jemui  obec  dlužno 
—  Na  Novém  mésté:  1476  Jan,  kupec;  JeSek  de  Podbořan,  kupec;  Wl 
HanuS  Haub,  kupec ;  1480  Eunz,  kupec  činí,  na  Novém  mésté  kdaft,  má  u  jin<^lu 
kupce  12.300  kozí  králíkových,  dlužen  mu  rytíř  Palacský  za  tabin,  ježto  jíri 
duby  poSíval ;  mél  v  sklepe  9  soudků  Šavlí  a  meéů  (2094.  6.  15.) ;  148S  Jan  Chlopat;.  | 
kramář,  purkmistr;  1485Mikul.  Eeylhuf)  1487  Matiád,  kupci;  1488  Andreas  dictni 
Lilium,  kupec;  Anton,  kupec;  1489  Abraham,  kupec,  má  dům  na  PHkopé;  BU* 
kulář  Kadeřavý,  kupec;  1495  Šimon,  Viktorin,  kupri;  1497  Hanud  z  Budéjovic 
kupec  v  underláku,  obyvatel,  činí  kšaft  (2096.  B.  10.);  Andreas  Sumrfeii  kupeni 
1499  Tomáš  Barbatus,  kupec;    1500  Valentin,  kupec;  Duchek,  kupec,  má  dĎm| 

1501  Pavel  Doudleb,  Havel  Šimůné:  1602  Albert,  kupec,  má  dům;  Vojtech, 
kupec,  dlužen  praelatům  na  Vyšehrade;  1508  Marek,  kupec;  1609  August,  kupeí 
z  underláku;  1510  Andres,  kupec,  má  dům;  Zikmund  Hnm,  kupec,  dlužen  irc 
krejčí  za  sukna;  Martin,  kupec  z  underláku;  1511  Mates  Kraft  z  Kerlice  (Zhi*- 
řelec) ;  1512  Sebastian  a  Henrych,  kupci ;  Laurenc,  kupec,  má  dům ;  1515  Jaa 
kupec;  Václav,  kupec;  1518  Vondřej,  kupec  z  Pabigenic  z  Krakova,  hlásí  sí 
k  domu;  1520  Duchek,  kramář,  má  dům;  1524  Václav  Raychenfels,  mé^CiD  s 
faKtor  iobsta  z  Frankfurtu  n.  Od.;  1525  Jiří  Longrmer  (Langrmer,  Lonkanie: 
kupec  —  Na  Malé  Stranč:  1497  Leonard  Stlerer,  kupec,  má  dům:  FraiJ 
Freynzygar,  kupec,  má  dům;  1500  Michal,  kupec  staroméstskf,  prodává  dui% 
Blasius,  Blažek  z  Velené,  kupec  pod  schody ;  1501  August,  kupec,  dům  prodáTi; 

1502  Haydar,  kupec,  má  vinici;  1504  Hanuš  Tocz,  kupec,  obyvatel;  HanuS,  tr^ 
mář;  1507  Melichar,  kupec,  konšel;  1512  Jan  Nyczl  z  Norímberka  prodává  důr: 
1515  Jošt,  kupec,  konšel;  1516  Zílbolth  a  Herdrych,  kupci,  dluini  zdej^ino 
mydláři  Vítovi;  1523  Hirš  z  Kaiprunu,  kupec,  dům;  r.  1525  JoSt  Ginter,  kup^. 
Ambrož  z  Pasová,  kupec;  Vincenc  Spatlák,  kupec;  1524  Prokop  a  Jiří  Ton 
rayzové,  kupci,  m^jí  domy;  1525  Jakub  Reitlinger,  kupec.  Data  vybrána  z  knlL 
arch.  praž.,  č.  2079,  2086,  2087,  2088.  2089,  2090,  2095,  2097,  2098,  2103,211? 
2211,  2212,  1128. 

')  Na  př.  v  Hoře  Jeroným,  kupec  z  Mostu  (1508);  Šimek,  Arch.  Památkt 
XVm.,  VI. ;  ve  Volyni  do  r.  1520  obchodoval  Wolf;  arch.  praž.,  č.  2142.  C  4 
V  Náchode  obchodovali  velikou  měrou  kožemi  Zelený  a  Kuba  (1510).  Archiv 
praž.,  č.  1128.  A.  28. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vznikla-li  nějaká  rozepře  se  sousední  zemí,  podle  starodávného 
obyčeje  kupci  trpěli  nejdřív  a  nejvíc.   V  rozepři  mezi  Bavorskem  a 
Rakousy  od  r.  1502  zdělána  českým  kupcům  nejedná  škoda,  začež 
zase  bavorským    obchodníkům  u  nás    pobráni  voli    a  Cahlovským 
vozy  (snad  se  solí).    Před   tím  r.  1499  jsou  čeští  obchodníci  zajati 
na   panství   biskupa  wůrzburského,    načež   král  Vladislav  dovoluje, 
aby  u  nás  byli   jímáni  kupci  i  zemane  z  Frank.*)   Za  války  o  ba- 
vorské  dědictví  (1504)    kupcům    našim    zboží    lapáno    za   hranicí. 
Plzůanům  r.  1505  pobráno  ve  Falci  množství  volů.  Sněm  český  se 
njimal  oloupených  a  na  dlouho  marně.*)  Falcští  ani  po  vojně  ne- 
odvykli  sobě  stěžovati  našich  kupcův,  a  naši  jim  spláceli.  R.  1512 
sebráno   kdesi  u  Klatov    mnichovským    formanům   sukno  a  železo, 
rok  potom  byli   obchodnici   Domažličtí  na  půdě   falckrabově  olou- 
peni a  jeden  z  nich  zabit. 

O  ty  příhody  násilné  byla  dlouhá  jednání  a  dopisování  (1513 
až  1515)').  Současné  na  druhé  straně  polský  král  Zikmund  (1507 
až  1515)  překážel  všemu  obchodu,  jenž  se  bral  od  západu  do  jeho 
zemí,  popuzen  byv  Vratislavskými.  A  když  se  všecky  spory  usmí- 
řily, odpovědníci  loupeživi  neustali  ještě,  v  následující  době  musilo 
býti  proti  nim  kupectvo  ochraňováno. 

Co  tyto  příhody  se  u  nás  a  v  blízkém  sousedstvě  zbíhaly,  svě- 
tový obchod  měnil  těžiště  své  dosavadní.  Objevením  Ameriky  a 
obsazením  Indie  od  Portugalců  (1498  vešli  do  Kalkuly  a  r.  1503 
jsou  již  s  kupectvem,  s  kořením,  v  Antverpách)  schystal  se  světo- 
vému obchodu  obrat,  nová  epocha.  Obchodní  význam  mnohých 
měst  od  konce  naší  periody  zvolna  klesá,  italské  republiky  drží  sic 
ještě  na  čas  hegemonii  obchodní,  ale  obchod  žene  se  již  na  veliké 
moře,  takže  není  daleka  doba,  kdy  Balt  a  moře  Severní  zvítězí  nad 
Adrií.  V  bližším  našem  sousedství  nad  míru  vzroste  Norimberk 
a  Augšpurk  jakožto  kupecká  města,  prostředkující  obchody  mezi 
jihem  a  severem.  Tam  vznikají  mocné  domy  a  společnosti  obchodní,*) 

O  Registra  Viadisl.  v  slát.  arch.  201.  155. 

■)  Strnad,  Listář  plzeft.  II.,  491.  494.  602.  Arch.  C.  VI ,  348. 

•)  Kreisarch.  Amberg.  Bóhmen,  1020.,  č.  986,  44.  Opisy  v  zemském  arch. 
V  téch  dopisech  přihodilo  se  i  to,  Že  StříbrStí  r.  1615  napomenuli  knížete  ba- 
vorského, aby  jim  psal  latine  nebo  Česky,  že  jsou  přirození  Cechové,"  kteří  ně- 
mecky nerozumějí. 

*)  BQchele,  Gesch.  d.  Welthandeis.  151.  Hubsch,  Gesch.  d.  bóhm.  Hand.  131. 
Rocznik  Krakow.  VI.,  303. 


902  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodé  husitské. 

jichž  vlivy   pocifují   se  v  XVI.    věku    také  u  nás   mérou  až  nepří- 
jemnou. Leč  to  až  v  periodě  habsburské. 

Jest  zase  položiti  o  tom,  které  osoby  u  nás  dotýkaly  se  obchodu 
v  této  periodě.  Veliký  obchod  zůstává  v  rukou  kupcův,  kteří 
měli  sklepy  (sklady),  a  kramářů,  kteří  mimo  sklad  měli  krámy. 
Onen  kramář  Chlupatý,  s*  jehož  manželkou  r.  1477  tančil  král,  by 
takovým  nějakým  velkokramářem  a  repraesentantem  pražskéh<v 
obchodnictva  na  královském  plese. 

Obchod  kupcův  a  kramářů  dotýkal  se  téhož  zboží,  jako  bylo 
v  době  předešlé  (str.  308).  Byly  to  látky,  zboží  koloniálně,  ko\T 
drahé;  nověji  vyskytuje  se  v  skladech  kupeckých  i  železo  a  zbram*. 
kožešiny  a  kůže.  V  této  době  již  neliší  se  v  Praze  bratrstvo  kra- 
mářů starších  od  mladších,  je  tu  jen  jedna  kupecká  organisate 
společná,  kterouž  král  Vladislav  r.  1497  potvrdil.  Z  venkovských 
měst  víme  jen  o  Hoře,  že  měla  kupectvo  organisované.  Připomínaj: 
se  již  r.  1435  cechmislři  kramářů  s  úlohou,  aby  přihlédali  s  depu- 
tací městskou  k  váhám.  *) 

Kupci  a  kramáři  domácí  zle  pocifovali  soutěž  kupců  cizích 
nebo  hostí,  kteří  sami  nebo  skrze  své  faktory  (ležáky)  strhli  na 
sebo  všecky  obchodní  výhody  a  drželi  je  v  této  době,  kdy  nucený 
sklad  pražský  válečnými  příběhy  poklesl,  za  dlouhá  léta.  Tuším, 
že  naříkání  Vratislavských  r.  1510  s  dobrou  část  hodí  se  i  na  ob- 
chodní poměry  české.  Vratislavští  žalují,  že  veliké  společnosti  cizí 
odehnaly  mnohé  kupce  domácí  od  obchodu,  nebof  prý  není  možná 
podle  nich  živiti  se,  jich  faktoři  jezdí  všude,  a  když  domácí  kupe. 
od  nich  něco  koupí  a  veze  jinam,  i  tam  nachází  tytéž  ležáky,  od 
nichž  koupil,  se  zbožím  týmž  a  měrou  mnohem  větší,  nežli  veze; 
proto  prý  slušno  uvážiti,  je-li  na  prospěch  země,  když  pět,  šest  lidí 
bohatne,  a  400 — 500  kupců,  kteří  města  a  zemi  vzdělávají,  hynou: 
kdyby  se  stará  privilegia  (proti  hostům)  obnovila,  vrátilo  by  se 
mnoho  lidí  k  obchodu.  V  jiném  jejich  nářku  z  r.  1512  čteme,  že 
cizí  společnosti  kupují  zboží  v  Polště  za  lehký  peníz,  domácí  kupci 
musí  kupovati  zlatem  a  tím  škodu  mají,  nebof  když  se  zbožím  do- 
jedou do  Lipska,  Norimberka  a  Frankfurta  nebo  do  Brabantu,  sou- 
těžící společnosti  obchodní  prodávají  tam  totéž  zboží  laciněji,  nelwf 
je  lehčími  penězi  koupili.  *) 


*)  Arch.  horský,  kn.  č.  40.   Opisy  v  zemsk.  arch.   Eulnob.   memoriab.  lir. 
1480.  22. 

•)  Arch.  mčst.  Vralisl,  C.  NNN.  66.  111. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Nezbývalo  čipernéjším  kupcům  domácím  nic  jiného,  než  do- 
jížděti k  pramenům  obchodním  a  s  lacinějšími  i  lepšími  penězi.  Na 
ob  mezení  cizích  kupců  byl  u  nás  platným  řád  z  r.  1304.  Zapsán 
jest  znova  do  práva  doby  husitské  (právo  „Soběslavské").  Do  téhož 
práva  dostal  se  nad  to  ostrý  kus,  kdoby  cizí  zboží  prodával  místo 
svého,  že  hrdlo  ztratí. ')  Pronikavé  hnutí  proti  ležákům,  jež  mělo 
za  následek  skutečné  obnovení  starých  řádů,  stalo  se  však  teprve 
za  Vladislava.  R.  1490  žalují  obchodníci  (kramáři)  v  Hoře,  že  le- 
žáci  váží  po  sklepích  i  na  lokty  měří  (tedy  na  drobno).  I  rozhodli 
konšelé,  že  ležák  má  volnost  drobného  prodeje  pouze  o  jarmark, 
jindy  musí  vše  vážiti  na  váze  městské  a  méně  libry  nic,  pepře  ne 
méně  než  půl  věrtele.  Žádný  kupec  domácí  ani  ležák  v  sklepě  nesmí 
váh  míti.  *)  Pražští  kupci  domácí  vymohli  sobě  obnovení  řádů  proti 
liostům  r.  1497.  Král  Vladislav  potvrdil  jim  řád  Karla  IV.  (z  r.  1351), 
řád  Václavův  (z  r.  1393),  oba  již  povědomé  (str.  314—316).  Těmi 
řády  zvláště  obnovena  nucená  průvozní  cesta  Českým  královstvím 
skrze  Prahu  a  nucené  skládání  cizího  zboží  v  Praze.  Hosté  měli  se- 
<lěti  jen  v  Starém  městě  v  nájemných  sklepích,  svá  kupectví  měli 
vo  14  dnech  prodati  a  pak  sklep  zamknouti  až  do  jarmarku.  Ven 
z^?  země  zboží  své  vyvézti  mohli  kdykoli,  ale  nesměli  se  s  ním  za- 
stavovati po  jarmarcích,  „hubíce  tím  a  kazíce  měšťany"  (kupce  do- 
niácí).  Hosté  dle  řádů  obnovených  neměli  v  Praze  prodávati  méně 
libry  šafránu  ani  jiného  kořeni,  méně  než  půl  věrtele  pepře,  pod 
libru  hedvábí,  pod  půl  libry  zlata,  pět  štuk  kmentu  a  pod  tři  štuky 
taťatu.  5) 

Z  toho  všeho  dalo  se  jen  držeti  a  poněkud  hlídati  to,  aby  le 
žáci  prodávali  „na  celo",  na  velko.  V  ostatním  ve  všem  se  řádům 
uhýbali,  zvláště,  když  tak  mnohý  z  cizích  kupců  (ano  i  jen  faktorů)^) 
získal  v  dluhu  pražský  dům,  v  němž  pak  dělal,  co  se  mu  vidělo. 
Obnovení  řádů  starodávných  nemělo  žádoucích  výsledků.  Proto 
hnutí  proti  cizím  obchodníkům  v  Praze  neutuchá.  R.  1502  snesla 
st*  obec  novoměstská,   aby  mimo  jiné  i  všelijací   obchodníci  ozna- 

')  Arch.  praž ,  č.  993.  265.  266. 

')  Lib.  memorabil.  v  arch.  kutnoh.  z  r.  1480.  Fol.  183. 

")  Z  rukop.  knih.  GerStorf.  č.  XXXII,  67.  68.  Arch.  obchod,  grémia.  List. 
I«erg.  německý  s  datem  1498.  Arch.  praž.,  6.  2J33.  88.  Obnoveno  r.  1666! 

*)  Uvádíme  jen  Erazima  Freye,  jenž  r.  1610  je  kupeckým  plnomocníkeni 
Morimberského  kupce  Hesa  (arch.  praž.,  C.  1128.  E.  6.)  a  málo  let  potom  je 
pražským  obchodníkem  ve  vlastním  domě. 


904  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodé  husitské. 

movali  o  bytech  svých  pod  trestem  vyhnání  z  města.  ^)  Dva  roky 
potom  staroměstští  kramáři  obvinili  všecky  kupce  norimberské  a  le- 
žáky jiné,  že  proti  jich  právům  a  svobodám  veliké  jim  škody  řiiii 
a  je  od  dávných  časů  hubí.  I  odpověděh  kupci,  že  páni  norimberMí 
mají  obdarování,  aby  jich  měšfané  té  svobody  v  Praze  užívali  jako 
měšfané  pražští  v  Norimberce.  Konšelé  však  cizincům  uložili,  aby 
se  při  majestátu  krále  ve  všech  kuších  zachovali.  *)  Potom  r.  1510 
novoměstští  si  vymyslili,  aby  cizí  obchodníci,  nemající  práva  měst- 
ského, platili  berni,  poněvadž  spolu  se  všemi  v  městě  živnosti  pro- 
vodí. To  opakováno  r.  1513  zase.  *)  A  již  rok  potom  strojilo  ?»• 
k  nějakému  vzbouření  pražského  lidu  proti  židům,  při  čemž  měli 
také  cizí  kupci  býti  vyloupeni.  Ale  konšelé  bouř  předešli.  A  zíi<e 
roku  následujícího  (1515)  obec  snad  nátlakem  kupců  domácích 
obrací  se  proti  Němcům,  kteří  se  dávají  v  obchody  městské,  m*- 
majíce  práva  městského ;  prý  aby  toho  přestali.  *)  Takové  kroky 
stěžovaly  hostům  obchod,  ale  neničily  ho,  aniž  domácím  obchod- 
níkům tuze  prospívaly. 

K  velkoobchodníkům  náleželi  v  předešlé  době  kroječi.  Jici 
jméno  v  této  době  mizí,  ale  nemizí  jejich  obchodnická  živnost: 
Kroječstvo  a  obchod  se  suknem  vzali  totiž  k  sobě  mimo  kupce 
soukenm'ci  a  soukeničtí  postřihači,  *)  a  mimo  to  i  obec  ob\Tkla  si 
jmenovati  suken  kroječe  stručněji  soukenníkem.  Takoví  soukennioi 
vystupovali  pod  starým  jménem  kroječů  zvláště  tehdy,  bylo-li  jim 
to  s  prospěchem.  Takž  r.  1499  novoměstští  soukenníci  spolu  s  krej- 
čími jali  se  proti  staroměstským  soukennickým  obchodníkům  kra''  I' 
sukna  a  prodávati  šaty  z  nich  šité  na  tarmarcích  a  jinde,  kde  toL<» 
staroměstští  nechtěli  připustiti.  Aby  toho  bránili,  odvolali  se  k  xý- 
sadě  Karla  IV.  a  Václava,  „suknakroječům"  Starého  města  pro- 
půjčené, vystoupili  žalobně  u  komorního  soudu  jakožto  kroječi  a 
dobyli  sobě  r.  1500  ortele  příznivého. ')  R.  1506  staroměstští  kro- 
ječi již  tou   měrou    vedli  si  jako    soukenníci,    že   sebrali   néjakýin 


')  Arch.  praž.,  č.  989.  G.  4. 

•)  Arch.  praž.,  č.  1128.  6. 

•)  Arch.  praž.,  989.  G.  6.  G.  7. 

*)  Tainž  é.  994.  87. 

*)  R.  1483  mají  dva  staroméststí  postMhači  společný  suken  kroj.  Arch. 
praž.,  e.  2119.  X.  5. 

•)  Arch.  praž.,  č.  2091.  P.  18.  Do  méstských  knih  krojefii  ortel  Tložiti  s: 
dali  r.  1512. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


krejčím  na  jarmárce  ^roucha".  Ale  ortelem  staroměstským  musili 
vrátiti  roucha,  poněvadž  suknakroječi  „ničimž  pečeténým  práva 
svého  neprovedli". ') 

Na  venkově  řemeslni  soukenníci  udržovali  rozdil  mezi  obchod-, 
nickým  soukenníkem  čili  kroječera  přísněji  nežli  v  Praze.  Aspoft 
rakovničtí  soukenníci  ještě  r.  1465  dostali  se  s  kroječi  pro  vozbu 
sukna  a  krájení  až  před  samu  „královu  velebnost".  Na  králově 
inistě  pak  rozhodl  Jan  Galia  z  Kamenné  Hory  a  Přech  z  Trnové, 
\iurkrabě  na  Křivoklátě,  aby  kráječi  nevozili  do  města  suken,  kteráž 
mohou  dovésti  soukenníci  rukou  svou,  ale  aby  vozili,  krájeli  a  pro- 
dávali sukna,  jichž  dovésti  nemohou,  totiž  červená,  zelená,  modrá 
a  kteréžkoli  barvy.*)  V  Hoře  ještě  r.  1490  žalují  kramáři,  že  ně- 
kteří kroječi  a  švadlí  krájejí  o  trhu  na  lokty  rozličné  látky.  Tehda 
jim  drobný  kroj  na  lokty  zakázán.  *) 

Vzrostem  drobného  kovového  průmyslu  v  Norimberce  vyskytuje 
>e  u  nás  i  všude  v  zemích  sousedních  nový  obchod  šmejdí řů. 
Vznikl  čilý  dovoz  těch  drobných  mosazných  a  měděných  věcí, 
knoflíků,  přezek,  pásů,  laciných  šperkův  a  titěrek  (Geschmeide)  čili 
šmejdu,  jimž  říká  se  norimberské  zboží.  Obchodníci  šmejdu  usazo- 
vali se  u  nás,  a  naši  sami  také  dali  se  v  obchody  šmejdiřské,  do- 
jíždějíce do  Norimberka.  První  šmejdéř  zaznamenán  na  Malé  Straně 
r.  1479.  Na  Starém  městě  zapsáno  r.  1480,  že  šmejdíř  Mates  umřel. 
í.)bchodoval  tedy  v  létech  sedmdesátých.  O  měšfanství  staroměstské 
první  šmejdíř  (Andres  ze  Stráže)  hlásil  se  r.  1481.  *)  Pak  do  konce 
periody  přijato  v  měšfanství  ještě  12  šmejdeřů  na  Starém  městě, 
z  nichž  4  Češi  (jeden  šmejdíř  přibyl  z  Kostelce),  jeden  bezpečný 
Němec  (Oth)  a  jeden  snad  Vlach  (Baltasar).  Asi  víc  jich  sedělo 
v  Praze  mimo  měšfanství,  nalezli  jsme  nahodilým  zápisem  i  fran- 
couzského šmejdíře  Jana  (r.  1524).  Nejvíc  šmejdířů  bylo  na  Malé 
Straně,  tři  z  nich  dostali  se  do  stolic  konšelských.  *)  V  Praze  Staré 
brzo  obsadili  „bohaté  krámy"  pod  rathouzem,  na  Novém  městě 
jsou  krámy   šmejdiřské  (u  Panny  Marie  Sněžné)  již  r.  1473;   také 

•)  Arch.  praž.,  ft.  1128.  A.  10. 
')  Nejstarší  knih.  rakovn.  z  r.  1387. 
•)  Memorab.  z  r.  1480.  183. 

*)  Arch.  praž.,  fi.  2088.  E.  24.  Tomek  D.  P.  VIII.,  392.  Teigovy  seznamy 
v  AI  man 

»)  ManuS*(1501),  Jan  (1505),  Hanuš  (1606). 


908  Kniha  UI.  13.  Obchod  v  períodč  husitské. 

vésti,  aby  vařili,  leč  sobě  domy  koupili J)  Nebývá  zřejmé  stanovenu 
že  v  domě  musí  býti  sladovna,  aby  byl  hospodář  oprávněn,  ale 
který  dům  byl  se  sladovnou  nebo  s  pánví  pivovarskou,  ten  měl 
tak  silné  právo  reálné  na  sobě,  že  časem  se  z  toho  vyvinula  vý- 
lučnost, výsada  proti  domům  a  domkům,  k  sladováni  a  vařeni 
nezpůsobilým,  .a  těm,  jichž  držitelé  po  léta  nevykonávali  svého 
práva,') 

Obyvatelé  na  předměstí  vařiti  ani  šenkovati  nesměli.  Pravo- 
várečnictví  a  šenk  týkal  se  jen  ohrady  městské.  Doba  válečná  však 
přinesla  i  předměstským  v  tom  některou  příznivou  výjimku.')  Ale 
potom  na  počátku  XVI.  věku,  když  města  utrpěla  v  monopolu 
pivném  pohromu  sporem  s  urozenými,  zase  obnoveny  zákazy  před- 
městským. Tak  učinili  Plzóané  r.  1502,  Litoměřičtí  r.  1616.*J  Za- 
jí mavo  jest  rozhodnutí  Jana  z  Pernštýna  stran  vaření  na  mlýnech 
v  Nosislavi :  mlýn  sám  sebou  prý  nemá  práva,  ale  ehtějí-li  mlynáři 
vařiti  pivo  sobě  a  k  šenku,  „aby  sobě  po  gruntu  přistavili,"  (tedy 
dům)  a  na  tom  gruntu  aby  vařili  a  z  těch  gruntů  aby  platili  jako 
jiní  měšfané  při  městečku.*)  Urozený  člověk,  měl-li  v  městě  dům 
a  platiHi  povinnosti  berní  a  jiné  („trpěl-li  s  městem"),  bez  překážek 
směl  na  svůj  dům  vařiti  a  šenkovati  v  něm.*)  Ale  byli  již  v  léto 
periodě  urozenci,  kteří  vyprosili  sobě  od  krále  na  svůj  dům  výsadu, 
osvobodili  si  ho  od  platů  a  povinností  městských  a  přece  v  něm 
pak  vždy  vařili.  Tak  na  příklad  r.  1493  hejtman  křivoklátský 
obdržel  v  Rakovníce  „svobodný  dům",  pro  jehož  vaření  daleko  po- 
zději (r.  1608)  vznikly  držitelům  nemalé  půtky  s  obcí.  Také  kláster- 
níci  v  městech  nedali  si  odníti  právo  k  sladovnám,  pivovarům  a 
k  šenku.  V  městech  poddanských  také  nejedná  vrchnost  i  v  této 
periodě  vařila  a  šenkovati  dávala  právem  dominikalným,  které  teJ 
bére  na  sebe  ráz  veřejnoprávní.  Arci  bylo  dost  vrchností,  že  se 
zříkaly   svého  práva  na  prospěch   měšťanů  poddaných,   některé  za 


*)  Kq.  purkrecht.  arch.,  městeck.  foi.  2.  Opis  v  arch.  zem.  Alois  Klaus. 
Herm.  Měst.  97. 

•)  Na  př.  v  Chomutově,  fiád  z  r.  1620.  Arch.  minist  vnitra  IV.,  D.  7. 

•)  Na  př.  v  Lounech  pro  válečné  věci  předměstským  propuštěno  vařiii 
Winter,  Obraz.  II.,  313. 

*)  Strnad,  Listář  II.,  436.  Arch.  mus.  litoměř.  rukopis. 

»)  Arch,  Čes.,  XX.,  281. 

•)  Právo  » Soběslavské <.  Rukop,  Neuberkův.  14. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


darmo/)  jiné  za  plat  *)   a   opét  jiné,  které  nechávaly  těch  věcí  na 
nejistotě.^ 

Již  v  předešlé  době  objevovaly  se  v  Praze   pokusy  odborných 
sládkův  a  sladovníků  strhnouti   na  sebe  monopol  vaření  a  prodeje 
proti  ostatním  sousedům.    Teď  staly  se  snahy  ty  silnějšími  tím,  že 
ztidili   si   sladovníci   v  obou   větších   městech    Pražských   cechovní 
pořádek  r.  1466,  jak  na  svém  místě  dotčeno.  Ráz  řemeslný  v  sta- 
tutech prvotních  převládá.  Starší  mají  „řemeslo"  spravovati  užitečně, 
a   většina   článků  týkají  se    té   řemeslné   správy.    Ale  je  znáti,   že 
v   cechu  jsou  sladovníci  hospodáři,  kteří  dotýkají  se  mimo  řemeslo 
též  obchodu.  Cechy  sladovnické,  pražské  i  venkovské,  jsou  základem, 
začátkem  společenstev  právo várečných  měšfanů.  Cech  pražský  brzo 
osvědčil   se   býti    associací   na  dobytí   výlučného  práva   varného; 
r.    1477  rázně  zamítal  varné  právo  těch  sousedů,  kteří  byH  řemesla 
jiného  než  sladovnického.  Ozývá  se  tu  zásada,   aby  nikdo  neužíval 
dvojího  řemesla.     &ál  Vladislav,   nahlédnuv  v  listy  svých  předků, 
rozhodl  jako   kdysi   Václav,    že  vaření   není   řemeslo   než   obchod, 
a  každý  že  můž  svého  domu  požívati ;  sousedé,  kteří  nejsou  sladov- 
níky,  nechf  chovají  pacholky  sladovnické,  a  ti  af  slušejí  do  cechu, 
ale  v  sladovni  hospodářové  af  nedělají  nikomu  jinému  za  plat ;  také 
hospodář  může  svoji  sladovni  pronajmouti,  sladovník  nájemný  může 
slad  vařiti  komukoli,  ale  aby  příslušel  k  cechu.  Naposled  určil  král, 
že  měšfané,  kteří  „svých  sladovni  nemají  a  piva  vaří",  mohou  sy- 
pati obilí  u  sladovníkův  nebo  nájemníků.^)  Tu  nás  zajímá  doklad, 
že  ještě  r.  1477    nebylo  k  právu  várečnému  nevyhnutelné  potřebí, 
aby  soused  měl  vlastní  sladovnu  při  domě. 

')  Na  př.  paní  Johanka  z  Krajku  dala  právo  Brandýsu  n.  Lab.  r.  1608.  Kn. 
pamét.  brandýs.  2.  Kostkové  z  Postupic  Ústeckým  n.  Orlicí  r.  1499  obnovují 
obdarování  na  dva  pivováry,  aby  penéz  z  nich  užili  k  opevnění  mésta.  Orig. 
pergam.  Opis  v  zems.  arch. 

")  Jindřich  z^  Slejnic  (Schleinilz)  Šluknovským  r.  1612  dává  právo  várek, 
odevzdává  jim  své  dvě  pánve,  ale  vymiňuje  si,  kolik  od  sladu  a  varu  jemu  platiti 
mají.  Listina  v  rukou  pravováreCníků  šluknovských.  Opis  v  zomsk.  arch. 

•)  Hertvík  Zejdlic  z  Šenfeldu  r.  1598  píše  v  přivil,  o  Přibyslavských,  že 
méšfané  s  předešlými  pány  strany  vaření  piva  dokonce  sneseni  nebyli,  nýbrž  že 
jsou  tíž  někteří  páni  takovou  várku  piva  k  svému  užitku  obrátiti  chtěli.  Teprv 
on  jim  osvobodil  várku,  ale  za  ročních  66  kop  č.  grošů  a  za  postoupení  mlýna 
>Chudomele€.  Arch  přibyslav.,  C.  8.  O  Pelhřimovských  di  r.  1651  Adam  z  ftíCan. 
že  neměli  nikdy  od  vrchnosti  obdarování  varného  práva.  Arch.  pelhřim.  Opis 
v  zemsk.  arch. 

•)  Arch.  pražs.,  6.  2141.  183.  Též  v  C.  343.  35. 


910  Kniha  III.  18.  Obchod  v  periodě  husitské. 

Associace  sladovnická  na  Novém  městě  zase  r.  1488  podnikla 
pokus  o  monopol  vaření,  ale  komorní  soud  rozhodl  stejně  v  nt^- 
prospěch  slado vniků.  ^)  Když  tu  tedy  selhalo,  organisace  sladovníků 
začala  se  rozšiřovati.  Snažila  se  o  to,  aby  každý  pravovárečník, 
i  když  je  řemesla  jiného,  k  cechu  byl  nějak  připuzen;  z  té  příčiny 
brzo  pozorujeme,  že  ráz  řemeslný  ustupuje  v  statutech  charakteru 
obchodnímu:  cech  sladovnický  mění  se  v  společenstvo  nákladníkú. 
Již  r.  1492  vyskytuje  se  titul  „řemeslo  a  obchod  sladovnický",  nebo 
„řemeslo  sladovnické  a  páni  sousedé  v  obchodě",  ba  potom  psává 
se  také  jen  o  „pořádku  (i  o  bratrstvě)  a  obchodu  piva  vařeni".*} 
Dle  řádů  snesených  r.  1512  na  Starém  městě  jeví  se  oi^anisace 
toho  obchodu  tak  mocnou,  že  smí  stanoviti,  aby  bez  zápisu  domo- 
vého nikdo  nevařil,  aby  nikdo  sladů  nedělal,  kdo  nemá  cechu 
s  „pány  sladovníky",  a  měl-li  by  soused  z  jiného  řemesla  v  svém 
domě  sladovnu  nebo  pivovár  a  vařil-li  by  pivo,  ten  a  takový  že 
musí  do  pokladnice  sladovníků  dávati  na  suché  dni  stejný  příspěvek 
jako  jiní  sousedé,  kteří  ten  obchod  vedou.  To  již  je  nucení  do  asso- 
ciace, to  je  „prímus".  Kromě  toho  dovídáme  se  z  řádů  r.  1512. 
že  konšelé  městští  volí  ročně  osm  starších  („osmipáni"),  kteří  soudí 
mezi  sousedy  (nákladníky)  a  sladovníky,  tovaryši  i  mládky,  mezi 
sousedy  a  šenkýři  (najatými)  o  nezaplacení  a  škody,  soudí  o  ne- 
snáze při  najímání  sladovny,  řídí  mistry  pivovarské,  podmistří,  po- 
mahače,  spěláky  a  formany,  kteří  dělají  v  sladích.*) 

R.  1520  zas  o  krok  staroměstští  nákladníci  postoupUi  k  utu- 
žení své  organisace.  Stanovili  si,  kdoby  k  obchodu  sladovnickému 
přistoupiti  chtěl  a  byl  z  obchodu  nebo  řemesla  jiného,  ten  má  zba- 
viti se  předešlé  živnosti  a  cechu  a  pak  s  přátely  žádat  za  bratrství, 
ukázat  zápis  domu  „sladovnického"  a  složiti  5  kop  grošů  českých 
a  4  libry  vosku.  Syn  sladovníkův  dá  jen  vosk,  selský  člověk  (rus- 
ticus),  kdyby  se  dostal  se  sladovnickým  domem  do  cechu,  dá  50  to- 
larů. Nákladník  nově  přistouplý  měl  býti  dle  tehdejšího  sneseni  na 
příště  v  produkci  aspoň  prvního  roku  obmezen.  Dovolili  mu  jen 
jeden  var  bílého  piva  uvařiti.*) 

*)  Arch.  pražs.,  č.  989.  A.  40.  I  v  Némcich  to  bylo  spornou  otázkou,  je-li 
várečnictví  řemeslo  6i  obchod.  Kriegk.  Das  deutsche  Bnrgerthum.  I.,  300. 

■)  Arch.  praž.,  ft.  843.  37.,  č.  2092.  36.  R.  Ift20  >starSí  obchodu  piva  va- 
řen í<  koupili  dům  na  Koňském  trhu  za  225  kop  č. ;  >vSecko  bratrstvo  tohi 
obchodu<. 

■)  Arch.  praž.,  6   343.  33. 

*)  Tamž.  5. 


Digitižed  by  VjOOQ IC 


Tu  již  pozorujeme,  že  nákladníci  svojí  organisací  zvolna  dosa- 
hovali toho,  čeho  prve  nemohli  dobýti  soudem.  Co  plátno  chud- 
šímu mésfanovi,  jenž  se  do  associace  nákladnické  nedal  nebo  dáli 
nemohl,  raěl-li  způsobilost  k  právu  varnému  ?  Nemoha  konkurovati 
s  cechovníky,  zajisté  že  mnohý  nechal  všeho  a  držel  se  svého  ře- 
mesla městského.  Tak  časem  stalo  se,  že  právo  várečné  ustrnulo 
jen  na  některých  určitých  domech  nákladnických.  V  Stříbře  na 
příklad  bylo  r.  1627  usedlých  měšfanů  216,  mezi  nimiž  však  jen 
102  pravovárečníci,  tedy  dobrá  polovice  buď  o  právo  vaření  ne- 
>t;Ua  nebo  již  byla  z  něho  některak  vyloučena. 

Na  venkově  směřoval  rozvoj  associace  sladovnické  k  témuž 
konci  jako  v  Praze,  jenže  tu  šlo  vše  pomaleji  před  se,  třeba  že 
organisace  nákladnická  na  příklad  v  Hoře  vznikla  dřív  nežh  v  Praze 
(r.  1434).')  Sousedé,  kteří  chtěli  vařiti  a  nebyli  z  cechu,  nejprve 
nuceni  žádati  v  sladovnickém  cechu  za  tovaryše ;  aby  dostali  odbor- 
ného tovaryše,  musili  míti  doma  sladovnu  svou  při  domě.*)  Někde 
>ic  nežádáno,  aby  měli  při  domě  sladovnu,  ale  takový  soused  v  pro- 
dukci obmezován.  V  Plzni  velikou  různici  konšelé  srovnali  r.  1529 
rozhodnutím,  že  měšfané,  sladoven  zdělaných  při  domích  nemající, 
mohou  obilí  na  číkoli  sladovni  zdělati,  rozvařiti,  ale  sladovníci  a  ti 
měšfané,  co  v  domích  sladovnu  mají,  dvé  sladů  aby  prodati  vůU 
měD,  a  oni  (bez  sladoven)  toliko  polovic  a  ne  víc,  než  co  by 
z  jíruntů  svých  obilí  sebrali.^)  Takové  usnesení  jistě  vede  k  monopolu 
domů  nákladnických.  Na  konec  shledáváme  v  Brandýse  n.  L.  monopol 
cechovní  zcela  zřejmě.  Poručilf  Arnošt  z  Krajku  (r.  1531),  aby 
měli  nákladníci  cechy,  a  jakkoli  „obchod  piva  vaření  jest  živnost 
obecná  všech  sousedů  usedlých",  však  kdo  by  vařiti  chtěl,  musí 
vstoupiti  do  cechu  a  odstupovati  od  něho  nemá,  léčby  skrze  žádost 
byl  sproštén.*)  A  již  také  pozorujeme,  že  cech  činí  drahoty  s  přijí- 
máním členův,  a  podezíráme  ho,  že  snaží  se  počet  pravovárečníků 
obmezovati.  *) 

')  Aspoň  toho  roku  dosazeni  tém,  kdo  pivo  vaří,  dva  >starSí«.  Arch.  horský, 
č.  40.  Opis  v  zemsk.  arch. 

*)  Srov.  řády  jihočeských  sladovn.  Gross  v  Arch.  Pam.  XIX.  ftád  krumlov. 
z  r.  1616. 

•)  Kn.  plzeň.,  č.  39.  81. 

*)  Pamětn.  kn.  mésta  Brandýsa  n.  L.  15. 

*)  V  PJzni  r.  1629  konšelé  poručili,  kdyžby  osoba  hodná  žádala  do  cechu, 
aby  >lakovému  déle  čtvrt  léta  odpovědí  nebylo  prodléváno*.  Kn.  plzeň.,  č.  89.  81. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


912  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodč  husitské. 

Co  do  množství  produkce  pivní  byla  dlouho  v  XV.  sloldi 
volnost.  Seč  kdo  byl,  tolik  si  navařil  a  prodal,  jak  uměl.  Zřízením 
cechů  sladovnických  začala  se  produkce  pořádati  s  tou  cechovní 
tendencí,  aby  každý  oprávněný  mohl  se  živiti  svým  právem.  A  prolo 
se  stanovilo,  kolik  varů  smí  každý  podnikati,  a  bezpochyby  zároveň 
vznikl  jakýs  pořádek,  jímž  jeden  měšfan  po  druhém  měl  vařiti. 
V  Praze  platilo  za  řád  v  XV.  věku,  že  soused  smí  navařiti  týdnř 
jeden  var  piva  bílého  a  ročně  10  varů  starého.*)  Na  venkově  ne- 
měli v  těch  věcech  stálosti  ani  stejnosti.  Někde  si  určili  týdně  var 
o  14  sudech  (v  Hradci  Král.  r.  1499),  jinde  měšfan  pravovárečník 
směl  jen  ve  14  dnech  svařiti  jeden  var  (v  Bolesl.  Ml.  r.  1494. 
v  Turnově  1430),  a  zase  jinde  nechtěli  sousedu  dovohti  za  rok  víc 
než  20  varů  (v  Plzni  r.  1497).*)  Po  smlouvě  svatováclavské  (r.  I517i, 
když  ubylo  městského  obchodu  pivného  soutěží  se  šlechtickými  pivo- 
váry, leckde  obmezen  počet  varů  až  podivně.  V  Litoměřicích  dle 
snesení  obecního  r.  1521  každý  směl  do  roka  svařiti  jen  dvajetiW 
vary  a  tři  vary  pšeničné.  Asi  zhusta  vzniklo  obmezeni  také  tím,  že 
obec  sama  jakožto  právní  osoba  dala  se  na  posilnění  městských 
financí  do  vaření  podle  sousedů.  Tak  učinili  stříbrští  konšelé  r.  1498. 
ale  ještě  velmi  ostýchavě ;  prý  když  se  v  Kladrubech  bílé  pivo  vaN. 
že  je  budou  (konšelé  při  rathouze)  vařiti  také,  ale  nejdéle  do  roka. 
byla  li  by  z  toho  škoda  sousedům,  v  nic  se  to  obrátí.') 

Že  odborní  sladovníci  měšťanští  dobyli  sobě  proti  jiným  sou- 
sedům většího  práva  varného,  toho  doklad  známe  z  Rokycan.  Tu 
r.  1524  stalo  se  povolení  v  obci,  aby  sladovm'ci  více  pět  varů  na. i 
jiné  sousedy  vařívali   „pro  zlepšení  živnůstek".*) 

Svrchu  řečeno,  že  pokrokem  techniky  některý  zámožný  sousec 
(zajisté  že  sladovník  odborný)  pořídil  si  ve  svém  pivovaře  pánev 
větší  a  provozovnu  vůbec  dokonalejší.  Je  pak  nezbytno,  že  sousecié 
opouštěli  svých  primitivních  pánviček  varných  a  chodih  vařil  do 
pivováru  onoho  lepšího.*)    Vrchnosti  panské  i  konšelé  měslští  byli 


*)  Arch.  praž.,  343.  38.  45. 

")  Solař,  Hradec  658;  bolesl.  kn.  smluv,  C.  1.  25.  Acta  forens.  lurnov.  L 
8.  Strnad,  Lislár  plzeň.,  II.,  378.  Kdo  by  uvařil  víc,  to  se  pobéře  k  obci. 

•)  Kniha  stříbr.  Fol.  8.  Opis  v  zemsk.  arch. 

♦)  Arch.  rokyc.  Snesení  od  r.  1620.  Fol.  20. 

*)  >Který  soused  obyčej  má  v  kterém  pivovaře  vařiti,*  Tak  čte  se  v  sne- 
sení mladoboleslavském  r.  1494  za  důkaz,  že  se  sousedé  prvotné  uchylovaii 
k  tomu  onomu  pivováru  libovolně. 


Digitized  by  VjOOQIC 


tomu  rádi  z  té  příčiny,  že  ubytím  domovního  vaření  ubyla  i  příle- 
žitost k  požárům.  Arci  když  na  hrané  k  XVI.  veku  vznikalo  takových 
pivovárů  větších  víc,  a  když  i  konšelé  stavéli  pivováry  rathouzní,') 
nezbylo,  než  sousedy  na  stálo  přidělovati  k  jednotlivým  pivovárům 
s  určením,  kterak  a  kdy  při  témž  pivovaře  jeden  po  druhém  „třídou^* 
mají  vařiti.  V  Stříbře  na  příklad  bylo  r.  1527  pěl  pivovárů,  a  k  nim 
konšelé  připsah  a  rozdélili  102  měšfany  právo váročné.*)  V  (ieské 
Třebové  vrchnost  dovolila  r.  1626  „pro  bezpečnější  opatrnost  před 
ohněm"  postaviti  pivovár  obecní,  a  k  tomu  pivovaru  shrnuti  jsou 
všickni  várečníci  z  rynku.')  Ku  kterému  pivováru  byl  soused  dě- 
dičně přikázán,  tomu  platil  „činži"  od  varu  a  toho  se  nesměl 
strhnouti ;  várečník,  kdyby  odešel  jinam,  povinen  byl  jako  na  trest 
vždy  spláceti  činži  tam,  kam  ho  připsali.  Právní  poměr  várečníků 
k  pivovárům  v  této  periodě  jest  prostinký;  nelze  vykládati  sku- 
pinu várečníků  při  pivovaře  společenstvem,  korporací,  jež  mívají 
účel  pospolitý;  také  sotva  se  hodí  na  ty  lidi,  skupené  k  jednomu 
pivováru,  pojem  society,  v  níž  každý  jednotUvec  si  drží  podíl  na 
společném  právě.  Je  tu  pouze  obvyklá  i  nařízená  příslušnost  k  urči- 
tému pivováru,  jehož  majitel  vybírá  činži.  Není  tu  spoluvlastnictví 
(lenů,  každý  si  vaří  na  svůj  účet ;  oprávnění  k  vaření  vůbec  lpí  na 
jeho  domě,  oprávnění,  že  vaří  v  tomto  pivovaře,  zakládá  se  na  tom, 
že  městský  úřad  (nebo  cech  sladovnický)  ho  k  tomuto  pivováru 
přikázal.  Že  by  byla  skupina  várečníků  společným  svým  nákladem 
postavila  si  pivovár  nebo  že  by  k  jeho  postavení  byli  nějakými 
díly  přispéU  a  o  to  pak  opírali  svoje  právo,  o  tom  z  této  doby 
bezpečně  nevíme.*) 

Cenu  piva  usazoval  v  této  době,  jakož  dotčeno,  cech,  hroze, 
kdoby  prodával  jinače,  tomu  že  zastaví  se  várka  na  čtvrt  roku.  Při 
obchodě  měšfan  „své  pivo  chválili  může,  jakž  nejlépe  umí,"  ale  pivo 
spolubratrovo   nesmí   haněti.*)     Pivo  mohl   volně  čepovati  v  domě 

')  Vilém  Kostka  z  Poslupic  r.  1516  poruCil  radé  v  Litomyšli,  aby  pro  mč- 
štany,  kteří  pivovárů  v  domech  nemají,  vystavěti  dala  kamenný  pivovár  a  z  várky 
aby  brala  od  sousedů  téch  po  1  groSi  do  důchodův  obce.  Jelínek.  Histor. 
Litom.  lí.,  83. 

■)  Kn.  stfibr.,  foi.  243.  Opis  v  arch.  zemsk.,  a  kn.  stříbr.,  č.  XXV.,  67. 
v  arch.  plzeň. 

■)  Arch.  Ces.,  XX.,  327. 

*)  Právními  poměry  pravovárefiníků  na  základě  historickém  zabývá  se  spis 
<lr.  Voldana  *0  právní  povaze  společenstev  pravovárečných  «  1904. 

»)  ftád  pražský.  Arch.  ě.  343.  6.  44. 
Winter.  Déjiny  řemesla  a  obclioda  t  Čechách  t  XIV.  a  t  XV    v<ko.  58 


Digitized  by  VjOOQ IC 


914  Kniba  III.  13.  Obchod  v  periodé  husitské. 

svém,  mocnéjší  várečník  najal  si  na  to  šenkéře  nebo  šenkéřku.  Byli 
také  šenkéři  jako  samostatní  nájemníci,  kteří  brali  pivo  i  od  jinýcli 
sousedů.  PlzeĎští  snesením  r.  1501  připouštěli  k  nájemnictví  šen- 
kovnímu  jen  rodáky  své,  byt  bez  domů.*)  Nájem  děl  se  obyčejnH 
tak,  že  šenkéř  zavázal  se  dávati  hospodáři  nékterý  groš  ze  sudu 
(r.  1527  v  Praze  3  groše  bílé). ')  Výčepníci  a  šenkovní  nájemnici 
neměli  pověsti  dobré.  I  protož  konšelé  pražští  r.  1503  stanovili,  že 
k  živnosti  mají  se  dostati  jen  ti,  kteří  ukáží  list  svého  zachování, 
aby  „páni  přezvěděli  hned,  co,  kdo,  odkud."  Poručeno  zároveň  do 
všech  ulic,  aby  šenkéři  a  šenkéřky  dostavili  se  na  radní  dům  Sť 
svými  listy  zachovacími.')  R.  1527  v  Hradci  Králové  obec  snesla  st' 
prudčeji,  aby  totiž  měšfan  sám  k  své  ruce  vedl  obchod  v  domě 
svém  jako  za  předků.*)  Toho  arci  při  větším  obchodě  nebylo  lze 
provésti,  zvláště  ne  tu,  kde  z  šenku  vznikla  veliká  hospoda  na  cho- 
vání a  ubytování  příchozích. 

Pražský  cech  nákladnický  zvláště  od  počátku  XVL  věku  žárlivě 
dbal  toho,  aby  soused  sousedu  nepřebíral  šenkéře  dary  a  nadávky. 
R.  1505  snesl  se,  aby  žádný  soused  šenkéřkám  nedával  Štědrého 
večera  kur  nebo  houscí ;  týž  rok  zapověděno  šenkéřce  dávati  dřevo. 
sýr;  potom  r.  1507  zakázány  dary  veUkonoční  a  nařízeno  dávati 
šenkéři  šrůtky  po  4  penězích  podle  obyčeje  starého,  a  týž  ještě  rok 
stal  se  zákaz  nádavkem  dávati  šenkéři  dvacátý  sud.*)  Již  pozoru- 
jeme, že  poměry  mezi  šenkéři  a  nákladníky  upravuje  cech  sladov- 
níkův ;  šenkéři  stávají  se  na  cechu  závislými.  Ale  policii  nad  šenkéři 
měli  konšelé  či  jejich  úřad  šestipanský.  Od  nich  vyšel  v  Prazp 
r.  1490  tuhý  řád,  z  něhož  se  dovídáme,  že  šenkéř  každý  musí  býti 
k  svému  obchodu  přijat  od  úřadu  šestipanského  na  slib,  že  věrně 
se  zachová  a  piva  ani  vína  nebude  ^šplechtati" ;  že  bude  nalévali 
míru  pravou,  že  bude  hospodáři  úplně  odváděti  peníze,  s  hostnii 
že  nebude  míli  spolků,  že  nenačne  sudu  zapečetěného  bez  příton.- 
nosti  někoho  z  úřadu  (z  finanční  příčiny).^  Konšelé  zvláště  bděli 
nad  hospodami,  kde  stávali  a  noclehovali  hosté  přespolní.  R.  1503 
konšelé  pražští   vzkazují   králi   Vladislavovi,    co  tou   příčinou  plalí 

»)  Strnad,  Listář  plzeft.  II.,  422. 

•)  K  tomu  méi  šenkéř  k  užívání  marStale,  komory,  svétnici,  kuchyni,  sklep> 
Arch.  praž.,  6.  1047.  R.  14. 

•)  Arch.  pražs.,  2133.  21. 

*)  Solař,  Hradec.  654. 

•)  Arch.  praž.,  č.  344.  40.  41 

•)  Arch.  praž.,  t   2133.  18. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


u  nich  za  řád.  Vidíme,  z  něho,  že  skoro  všecko,  byt  i  strava,  ne- 
cháváno na  smlouvu  šenkéře  s  hostem;  strych  ovsa  směl  počítati 
o  groš  víc  než  v  trhu;  od  stání  jednoho  koně  určili  konšelé  1  krejcar, 
od  postele  také  tak.*) 

Výčepníci  měli  mezi  sebou  bratrstvo  organisované  již  v  době 
předešlé.  Jich  starší  byli  vybíráni  v  Praze  od  úřadu  městského  (od 
šestipánů).  Úlohou  jich  hlavní  bylo  porovnávati  členy  v  hádkách 
a  rozdělovati  povinnosti  k  obci  (ponůcky,  lovy  atd.). 

V  této  periodě  nepozorujeme,  že  by  odpor  konšelů  nebo  ná- 
kladníků  proti  přívozu  cizích  piv  byl  nějak  břitký.  V  právě  Sobě- 
slavském z  doby  po  vojně  čte  se,  že  má  obec  sama  v  domě  jednom 
pivo  svídnické  šenkovat.  *)  Toto  obmezení  na  jediný  šenk  sic  ne- 
vešlo ve  skutek,  ale  svědčí,  že  k  cizímu  pivu  nebylo  zásadního 
odporu.  V  řádě  pražských  nákladníků  r.  1466  připouštějí  se  do 
Prahy  piva  cizí  („hostinská")  všecka  všudy,  jenom  se  zakazuje  do- 
mácí bílé  pivo  na  čepě  míti  vedle  hostinského  piva  bílého  a  svíd- 
nické vedle  domácího  „starého".*) 

Obchod  s  vínem,  kde  byli  při  městě  nákladníci  hor  vinič- 
ných,  byl  zřízen  na  způsob  obchodu  pivního  jako  v  době  předešlé. 
Nákladníkem  byl,  kdo  měl  dům  a  vinici.  Právo  k  šenku  nezbytně 
lnulo  k  domu  nákladníkovu  (odtudž  v  Olomouci  říkali  jim  „vinní 
domovníci.")'*)  Kde  bylo  takových  domů  mnoho,  vyvinula  se  po- 
řádka šenku  sama  sebou,  nebof  všickni  najednou  nemohli  čepovati, 
na  tehdejší  konsum  stačilo,  když  pořádkou  otevřeny  k  šenku  všecky 
domy  jedné  nebo  dvou  ulic.  Však  se  v  malých  časích  vystřídaly 
ulice  všecky.  Městský  nebo  perkmistrovský  služebník  provolal  po- 
řádku, a  do  určité  doby  každý  „pořadník"  vystrčil  vích  nade  dvéře 
na  znamení,  že  bude  čepovat.  Kdo  nevyvěsil  víchu  v  čas,  přišel  při 
této  pořádce  o  svůj  obchod. '')  Než  otevřena  pořádka,  úřad  určil 
vínu  cenu,  a  pořadník  spravil  poplatky,  což  cejchem  nebo  lístkem 
a  pečetí  bylo  na  sudě  poznamenáno.  V  Kutné  Hoře  r.  1610  řád  si 


*)  Viz  obšírné  u  Wintra.  Obraz.  IL,  352. 

")  Arch.  praž.,  9.93.  266. 

')  Arch.  praž.,  6.  345.  52. 

*)  Arch.  Český  XX.,  13.  V  Olomouci  začali  vázati  šenk  na  dům  r.  1488, 
a  nákladníci  uzavřeli  svůj  počet  r.  1523  ne  bez  odporu  jiných  médtanů.  Winter. 
Obraz.  IL,  872. 

*)  Ty  zprávy  béřeme  z  Moravy,  kdež  pořádka  známa  již  z  r,  1400.  Bedf. 
DuSek    >Z  vinných  šenků  15.  a  16.  stol.<  Casop.  muzej.  spol.  olomuck.  1893. 

6b* 


dl6  Kniha  III.  ]8.  Obchod  v  periodé  husitské. 

ustanovili,  že  šepmistři,  jakmile  kdo  oznáiqí  čepováni,  vyšlou  šro- 
téře;  ten  ohledav  plnost  sudu,  zapečetil  špunt,  aby  vino  nemohlo 
býti  micháno.  Pak  oznámena  toho  vína  daň  a  sazba. ') 

Cena  vína  českého  se  měnila  úrodou,  zralostí^)  a  soutěži  s  vínem 
cizím.  R.  1620  prodáván  „sud^  pražského  vína  nejlepšího  (moškatele) 
po  12  kopách  míš.  Obyčejný  sud  býval  osmivěderní,  tu  by  tedy 
byla  pinta  vina  po  2  groších  a  5  penězích  malých.  V  Hradci  Jin- 
dřichově r.  1489   prodávána  pinta   po  2  groších  a  12  denárech.') 

Nákladníky  řídili  perkmistrové  městští,  jako  bylo  již  v  dob^:^ 
předešlé.  V  Praze  perkmistr  má  při  sobě  konšelů  šest  místo  býva- 
lých čtyř.  Asi  z  každého  města  Pražského  po  dvou.  Perkmistr  béřv 
z  cizích  vín  třetinu  poplatků  mimo  obyčejný  důchod,  který  má 
z  právních  jednáni,  jež  děla  se  před  jeho  soudnou  stolicí.  Perkmistr 
soudil  též  vinaře.  Dle  řádu  pražského  perkmistra  Holce  z  r.  Iól6 
nákladník  neměl  na  dílo  víc  vinařů  (dělníků)  najímati,  než  kolik 
strychů  vinice  drží;  ženské  aby  najímaly  se  jako  pacholci  stejni\ 
ale  plat  jejich  aby  byl  o  2  peníze  menší  než  mužů  (od  strychu  vi- 
nice 20 — 24  grošů  míš.).  Najímání  dělníků  mělo  se  díti  veřejné  a  ne 
pokoutně.  *) 

Vinaři  měli  mezi  sebou  bratrstvo,  perkmistrové  jemu  vybírali 
přísežné  stai^í  (6 — 8  osob).  Ti  bývali  při  najímání  dělníků,  trou- 
bením oznamovali  dělnickým-  raméřům,  řezcům,  kopáčům,  kdy  iif> 
díla,  kdy  z  díla,  hlídali,  aby  vedl  si  každý  mravně,  nekradl  dfírí. 
neodnášel  sazenic,  aby  pracoval  správně  a  na  užitek  nákladníkův. 
rovnali  spory  v  první  instanci,  chovali  u  perkmistra  bratrskou  po- 
kladnici podpůrnou.  Také  vinní  šenkéři  náleželi  k  soudu  perkmí- 
sterskému,  ale  v  bratrstvě  byli  i  v  léto  době  pospolu  se  šenkéři 
pivnými. 

Na  podporu  domácí  produkce  a  obchodu  vinného  i  v  télo 
periodě  býval  při  městech  vinorodých  zakazován  přívoz  cizích  vín 
brzo  po  sbírce  vína  domácího.  Rady  Iři  měst  Pražských  s  perk- 
niistrem  a  nákladníky  obnovovaly  a  připomínaly  zákaz,  že  nesmí 
cizí  víno  do  města  býti   voženo  od  sv.  Havla  do  Svátostí  nebo  do 

')  Arch.  kutn.  Lib.  decret,  fol.  A.  10. 

*)  Nezaméklo-li  na  kefích  do  sv.  Václava,  neuzrálo  při  nejistých  podzimecL 
našich  a  bylo  kyselé  a  nevytrvalé. 

")  Arch.  praž.,  č.  1047.  F.  3.  Kn.  purkmistr,  v  Hradci  (z  r.  1487).  Ze  »snd* 
obyčejný  je  osmivéderní,  důkaz  v  arch.  praž.,  ft.  1540.  M.  20. 

*)  Nováček,  Arch.  Ces.  XVIU.,  880. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Obchod  9(Ant.  917 

sv.  Jiří.  Uherská  a  rakouská  vína  zřejmě  v  zákazech  jmenována. 
O  cizích  vínech  r.  1521  v  Praze  snesly  se  obce,  aby  hned,  jak 
dojdou,  byla  od  perkmistra,  jeho  konšelův  a  úřadu  šestipan- 
ského koštována,  aby  jich  žádný  nemohl  potom  temperovati,  cukro- 
vati, opravovati.  Také  cena  jich  aby  byla  hned  určena  sazbou;  co 
z  vin  cizích  nevyšenkuje  do  sv.  Havla,  to  aby  se  vyvezlo  a  blíže 
4  mil  neskládalo,  šrotéři  at  mají  cejchy  na  to,  a  kdo  by  víno  blíže 
4  mil  vyvezené  přivezl  o  sv.  Jiří  zase,  tomu  aby  se  pobralo.  *) 

Kde  nebylo  nákladníků,  tu  měšťan  kterýkoli  mohl  dotýkati  se 
obchodu  vinného,  ale  sám,  ne  ve  spolku  s  člověkem  neusedlýni. 
V  Kolíně  vyskytuje  se  r.  1604  již  také  případ,  že  konšelé  ujmou 
šenk  vína  k  obci,  ale  ne  ještě  výlučně.  Zatím  jen  konkurují  v  tom 
s  měšťany. 

Obchod  solný  dostal  se  do  konce  této  periody  v  městech 
královských  a  mnohých  poddanských  obcích  do  rukou  konšelův  a 
jich  úředníků  (slanců,  solnařů,  slanařů,  písařů  solních),  kteří  ho 
provozovali  v  obecní  solnici  (solavě,  kaštně)  na  účet  obce.*)  Obecní 
iiředníci  sůl  pro  obecní  komoru  kupovali,  at  ji  přivezl  do  města 
kdokoli,  forman  nebo  kárník.  Od  obecních  slanců  kupovali  sůl  na 
drobný  obchod  slanci  měšťanští*)  a  hokyně  jakožto  překupníci. 
Kde  dotýkali  se  velikého  obchodu  solného  měšťané  jakožto  náklad- 
níci  —  zvláště  v  Prachaticích  —  tu  vyvíjely  se  poměry  podobně 
jako  při  nákladnících  obchodů  jiných..  Prvotně  všickni  měšťané  mohli 
se  dotýkati  obchodu  volně.  Ale  časem  vznikla  societa  nákladníků, 
jejíž  členové,  majíce  na  obchod  zřízené  domy,  skladky,  koně,  vozy, 
snažili  se  vyloučiti  z  obchodu  sousedy  řemeslníky.  Z  Prachatic  víme 
sic  o  hádkách  stran  těch  věcí  teprv  ze  století  XVI.,  ale  tenkráte  to 
nebyly  hádky  nové,  než  staré.  Do  těch  dob  také  vyvinula  se  na 
hájení  silnic,  na  koupi  dle  vozů  a  soumarů  i  na  prodej  „pořádka" 
dle  domů. 

Jest  ještě  vzpomenouti  obchodníků  uhlířských,  kteří  dře- 
věné uhlí  formansky  vozili  do  měst,  i  těch  uhlířů  kteří  v  městských 
hutích  uhlí  jako  zřízenci  prodávali.  V  konsorcium  uhlířů,  kteří  ná- 

')  Arch.  praž.  R   1496.,  ft   994.  81.  Arch.  Ces.  XVIII.,  883. 

•)  Obyčejný  zisk  na  hrané  k  XVI.  veku  míyali  ten,  že  za  kopu  koupili  prů- 
mčrně  4  bečky  a  prodali  za  kopu  tři. 

•)  Janek  slanec  na  Starém  městé  prodával  sůl  do  Hořic,  do  Paky,  UnhoSté, 
do  Jičína.  Odtudž  jsou  mu  lidé  dlužni.  Také  Šlechta  mu  dlužná.  R.  1464.  Arch. 
praž.,  č.  2119.  N.  4. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


918  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodé  husitské. 

leželi  k  Hoře  Kutné  a  měli  stará  privilegia,  ,stala  se  v  době  zápasů 
mést  se  šlechtou  ta  změna,  že  rozhodnutím  zemského  soudu  r.  1510 
přiznána  privilegia  uhelného  obchodu  jen  uhlířům  svobodným.  Ti 
měli  spravovati  se  mincmistrem ;  uhlíři  poddanští  byli  povinni  říditi 
se  svými  vrchnostmi.  Z  r.  1513  víme,  kterak  rázně  hájilo  si  mono- 
polu obchodního  konsorcium  uhlířů  v  Příbrami  Uhelné,  když  Kou- 
řimští nechtějíce  platiti  za  dovoz  uhlí  jako  prve,  vzkázali  do  Pří- 
brami, že  budou  dělati  uhlí  sami.  Odpověděli:  „Nemáte  k  tomu 
práva,  pakli  kdo  bude  (dělati),  kázem  mu  spáliti  a  rozkopati!"*) 
Obchod  s  dřívím  měli  v  rukou  dřevníci,  kteří  vozili  do 
měst  dřeva  na  prodej,  a  plavci,  jichž  dřevný  obchod  soustředěn  byl 
hlavně  v  Podskalí  pražském  a  v  sousedních  Psářích.  Tu  vyvinuli 
se  z  nich  dřevařští  nákladníci,  kteří  pak  opírali  svůj  monopol  a  ná- 
kladnické  právo  o  dům  v  obci  a  kus  vltavského  břehu  *)  v  Pod- 
skalí a  na  Novém  městě.  V  societu  sdružili  se  kdys  před  r.  1524 
a  dostali  se  svými  staršími  a  s  čeledí  plaveckou  (s  „tovarjrši")  pod 
vrchnost  a  správu  konšelů  novoměstských,  k  nimž  Podskalí  jako 
nějaké  předměstí  Nového  města  náleželo.  Kterak  a  kdy  Podskalští 
podlehli  Novoměstským,  dotud  není  v  pramenech  nalezeno.  Privi- 
legium na  sklad  podskalský  měli  Staroměstští  před  vznikem  Nového 
města.  Ti  také  dávají  r.  1341  první  řád  tržní  do  Podskalí;  ale  již 
r.  1366  vydává  řád  plavcům  a  trhu  podskalskému  Staré  město  spolu 
s  Novým,  a  je  význačno,  že  pokuty  za  překročení  řádu  měly  jíti  do 
obou  měst  dle  toho,  které  jurisdikci  provinilý  měšťan  náležel.  Také 
obojí  město  usazovalo  do  Podskalí  své  strážné,  kteří  měli  brali 
Vs  pokut.  *)  Připadlo  potom  Novoměstským  samým  vrchní  právo 
nad  Podskalím  již  za  prvního  nedlouhého  sloučení  obou  měst  r.  1367? 
Či  strhli  je  na  sebe  za  války    husitské?    Či  teprve  za  Jiřího,  kdy 

')  Arch.  kutnoh.,  č.  122.  Arch.  Český  XVIIL,  665. 

*)  Odtud  fráze  >na  břeh  sobě  k  ruce  déláti«.  R.  1631  odkazuje  méStauka 
novoméstská  Brychtová  dvéma  -vnukům  na  rovný  dil  dva  břehy  s  příslušenstvím, 
aby  ty  bfehy  máti  jich  najímala  nebo  na  ně  kladla  dřiví  dotud,  dokudžby  n^ 
který  z  týchž  bratří  sám  sobě  na  břeh  dělati  nemohl.  Arch.  praž.,  ě.  ^095.  107. 
Nádobím  Valentina  plavce  r.  1483  byl  provaz  veliký,  4  pily,  4  sekery,  náseč, 
pilníky,  nebozezy,  klamry  a  háky.  Arch.  praž.,  ě.  2094.  H.  23.  Zásoba  dřeva,  jež 
nechal  po  sobě  zabitý  dřevař  podskalský  Vavř.  Saít*ánek  r.  1442,  nem'  veliká; 
uvádí  se  halda  dříví  za  21  grošů ,  16  krátkých  dřev  na  břehu,  dřev  dlouhých  24, 
půl  pátá  štosu  lesa  dubového,  trámů  13,  a  halda  dřeva  před  domem.  Mél  také 
graduál.  Arch.  praž.,  č.  2096.  G.  4. 

•)  Rukop.  GerStorf.  knihov.  6.  32.  1.  7.  131. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Krámy.  919 

obdrželi  výtonné  clo  v  Podskalí?  Nelze  odpověděti.  Že  „starší" 
plavců  jednali  jako  úředníci  zvláštního  pořičného  práva  v  prvé 
instanci,  tot  známo. 

V  této  době  bezpochyby  také  ustavili  se  v  nějaký  řád  obchod- 
níci a  nákladníci  chmele  v  Žatci.  Jenže  měřiči  a  „ladýřky"  chmele 
byli  a  zůstávali  pod  přísahou  konšelům  zavázáni.  *)  R.  1609  děje 
se  zmínka  také  o  měřičích  chmele  v  Rakovníce  a  o  strychu  rakov- 
nickém, lze  tedy  za  to  míti,  že  i  tam  obchod  chmele  byl  orga- 
nisován.  *) 

Tím  lze  přehled  obchodníků  této  doby  uzavříti. 

Drobný  obchod  provozován  byl  v  krámech  domovitých  i  na 
trzích  a  v  ulicích  rozestavených.  Za  domovitý  krám  zhusta  poslu- 
hovalo okno,  na  němž  zboží  vykládáno  a  zavěšováno.*)  V  míst- 
nosti za  oknem  bývala  u  řemeslníka  dílna.  Stolice  a  krámy  na 
trzích  některé  byly  v  dědičném  držení  jednotlivců,  jiné  náležely 
obci  nebo  řemeslu  a  obchodu  některému  jako  celku.  Kupné  ceny 
krámů  jsou  v  této  době  patrně  větší,  nežU  bývaly;  ovšem  řídí  se 
polohou  a  velikostí  „stolice",  „boudy",  „stánka".  (Byly  boudy  od 
3 — 10  loket  šířky.)  R.  1432  sedlář  novoměstský  prodává  stolici 
(institam  seu  stallum)  pouze  za  jednu  kopu  česk.,  krám  řeznický 
byl  nemnoho  později  za  20  kop  česk.  a  stolice  v  „bohatých  krá- 
mech" u  radnic  až  i  za  30 — 35  kop. 

Počátkem  XVI.  věku  byly  masné  krámy  až  i  po  40  kopách 
českých  (80  míšeňských),   sklepy  soukennické  platily  skoro  tolikéž. 

Na  venkově  vyskytují  se  ceny  krámů  •shodné  s  pražskými. 
V  Klatovech  na  př.  r.  1526  koupen  krám  chlebný  sic  jen  za  6  kop 
českých  (12  míšeňských)  ale  úiasný  krám  týž  rok  byl  za  30  kop 
českých  a  jiný  málo  později  za  40  kop  č.  (80  míšeňských).*) 


*)  Známe  přísahu  ladýřek  teprve  z  první  půlky  XVI.  veku.  Ale  instituce 
vidí  se  býti  starodávnější.  Arch.  zems.  kn.  zatec,  č.  142.  4. 

•)  Arch.  praž.,  č.  106  (při  roce  1609). 

•)  O  vetešnících  čte  se  r.  1498,  >kteří  mají  domy  své  a  okna,  aby  svo- 
bodně na  okních  prodávali*.  Arch,  praž.,  6.  20S9.  M.  45.  Činže  z  krámu  domo- 
vitého  r.  1626  v  Praze  byla  po  4  až  8  groSích  bílých  ročně.  Archiv  pražský, 
e.  1047.  K  8. 

*)  Arch.  praž.,  č.  2094.  A.  18.  O  klatovských  krámech  z  Trhové  knihy  I. 
výpisy  dal  mi  p.  Dr.  K.  Hostaá.  Krám  židovského  řezníka  v  Praze  r.  1618  byl 
koupen  za  30  kop,  míS.  Stolice  v  slaných  rybách  tehdáž  byla  po  2 — 6  kopách, 
Arch.  praž,  č.  2162.  3.  29. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


920  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodě  husitské. 

Řemeslníci,  shrnutí  se  svým  obchodem  do  krámů  pospolu  sto- 
jících, neradi  vidéli,  dostal-li  se  krám  ve  vlastnictví  človéka,  jenž 
nebyl  z  řemesla.  Na  Malé  Straně  v  Praze  r.  1476  mistři  řemesla 
řeznického  dovedli  toho,  že  zrušena  byla  koupě  krámu,  „ponévadž 
mají  lepší  právo  k  tomu  trhy  míti,  než  kdo  jiný  odjinud".  Na- 
proti tomu,  když  roku  1463  Vespasián  krejčí  koupil  si  krám 
soukennický  (postřihačský),  .  mistři  postřihačl  vynutili  jen  to,  žť 
Vespasián  bude  krám  najímati  mistru  řemesla  postřihačského 
„s  volí  všech  mistrů".')  A  když  koupila  Dorota  mydlářka  krám 
uzdářský  na  Starém  městě,  „nemohouc  míti  nájemníkův",  nucena 
prodati  ho  mistru  uzdáři  se  škodou.  Zajisté,  že  uzdáři  postarali  s<' 
o  to,  aby  neměla  nájemníkův.*) 

I  v  této  době  vznikají  ve  větších  městech  nové  krámy  spo- 
lečné (kotce)  „ke  cti  a  užitku  města";  správa  jejich  zůstává  v  ru- 
kách  konšelů  (v  Praze  úřadu  šestipanského)'),  kteří  je  najímají  na 
roční  činži  pro  důchod  obce  nebo  panské  vrchnosti.*)  OpraviHi 
sobě  obchodník  boudu  obecní  na  svůj  groš,  mohl  chtíti  za  to  slevii 
činže.  R.  1432  konšelé  novoměstští  povolili  koželuhům,  aby  si  opra- 
vili boudu  u  Panny  Marie  Sněžné,  náhradou  aby  po  dvě  léta 
neplatili  činže,  potom  aby  dával  každý  po  6  groších  v  rok.  Ale 
když  si  r.  1490  Janček  sedlář  s  dovolením  postavil  nový  krám 
mezi  krámy  sedlářskými  na  Xovém  městě,  ihned  zavázal  se  k  platu 
stejnému  s  ostatními  starými  krámy.*) 

R.  1441  konšelé  Starého  města  dovolili,  aby  si  řemenáři  na 
své  náklady  postavili  krámy  v  místě  ukázaném  a  dle  míry  vydaná 
a  tu  aby  své  trhy  vadli,  nikam  jinam  se  neroztahujice  ani  nedě- 
líce; každý  bude  čtvrtročně  platiti  k  obci  po  4  groších,  a  kdyby 
chtěl  kdo  z  nich  potom  krám  odprt)dati,  s  volí  úřadu  to  smi  uči- 
niti, ale  nesmí  prodati  nikomu  než  z  řemesla  řemenářského ;  nový 
mistr  nechť  se  osazuje  za  těmi  krámy,  léčby  se  ke  krámu  přiženil 
nebo  ho  od  starých  mistrů  koupil.^) 

')  Arch.  praž.,  fi.  2082.  262.  a  ó.  2141.  381. 

■)  Arch.  praž.,  č.  2119.  F.  5. 

*)  Již  r.  1428  propfijčuje  úřad  Šestipanský  na  Starém  mésté  komusi  gazaoi 
panniasoriam  vulg.  kotecz.  Arch.  praž,  6.  20.17. 

*)  V  Sohéslavi  dle  řádu  r.  1438  z  kotců  soukennických  dává  »ourok«  pánu 
soukenník  i  každj',  kdo  méstské  postavy  >na  soukeníci*  krájí  (prodává).  Arch 
Paui.  XVII..  592. 

»)  Arch.  praž.,  č.  2082.  A.  11.  Č.  2188.  4. 

•)  Arch.  praž.,  č.  2099.  497. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kránj-  99t 

Zvláště  jest  vytknouti,  že  v  této  době  vznikají  také  krámy 
„svobodné".  Takž  r.  1509  dovolili  MalostranSti  k  vůíi  králově,  aby 
řezník  Karda  vystavěl  si  dva  masné  krámy  „k  svobodě",  aby  je 
držel  dědičně  a  neplatil  z  nich  ničeho.  ^) 

Postaviti  osamělý  volný  krámec  v  ulici  bylo  možno  jen  dovo- 
lením úřadu  a  s  povinností  ročního  platu.  ^  Z  doby  předešlé  udr- 
želo se  při  některých  kotcích  výroční  losování  o  jednotlivé  krámy, 
arci  pokud  nebyly  v  dědičném  držení.  V  městech  venkovských  loso- 
váno i  o  masné  krámy.*)  Ani  v  tomto  období  řemeslní  obchodníci 
nebyli  spokojeni  s  losováním.  R,  1441  po  veliké  různici  mezi  ruka- 
vlčniky  staroměstští  konšelé  nuceni  přikázati,  aby  losování  bylo  na 
ras  zanecháno,  „neb  se  chtí  na  to  ptáti".*)  Čeho  tím  odkladem 
získali  konšelé  a  rukavičníci,  nevíme. 

V  této  periodě  zdá  se  býti  novinkou,  že  někteří  obchodníci 
nechtějí  v  společných  kotcích  sedati.  Na  Novém  městě  pokusili  se 
r.  1448  o  takovou  svobodu  pekaři.  Ale  městští  konšelé  z  finančních 
úmyslů  rozhodli,  at  pekaři  na  těch  stoUcích  chléb  prodávají  nebo 
neprodávají,  8  grošů  ročně  z  každé  stolice  platiti  musí.*)  To  je  asi 
přivedlo  k  návratu  do  chlebnice.  Z  r.  1500  je  zpráva,  že  také  sou- 
kenníci,  kteří  na  prodej  mívali  jen  sukna,  svou  rukou  dělaná,  ne- 
chtěli sedati  v  kotcích  se  „soukenníky",  kteří  na  prodej  vykládali 
i  sukna  cizí  (suknakroječi),  a  to  z  té  příčiny,  že  lidé  neradi  k  málu 
chodí,  nýbrž  že  jdou  k  suknakroječům,  kteří  mnohá  a  rozličná 
:?ukna  mívají. •)  Na  konec  zmíniti  se  jest,  že  v  krámném  obchodě 
nejvíc  byly  zaměstnány  ženy.  Jen  řezníkům  zapovídáno  všude  osa- 
zovati krámy  ženskými. 

Co  o  trzích  a  jejich  specialisaci  za  předešlé  doby  vyloženo, 
platí  také  v  periodě  této.  Neubylo  jich,  ba  spíš  některý  přibyl  roz- 
vojem obchodním.  Kutná  Hora  měla  do  konce  této  doby  již  svých 

')  Arrh.  praž.,  fi.  2211.  J.  28. 

•)  R.  1517  ftehoř  soukenník  ujal  místo  na  Novém  méstě  u  Panny  Marie 
Snéžné,  postavil  si  krámec  a  uvolil  se  k  ročnímu  platu  16  grošů  míS.  Proti 
tomu  úřad  šestipanský  zapsal  mu,  kdyby  toho  místa  bylo  potřebí  k  rozšíření 
kotců,  že  bude  moci  sobe  krámec  zase  vzíti  jako  svťij  vlastní.  Archiv  pražský, 
č.  2133.  34. 

•)  Lacina,  Slaný.  L,  63. 

*)  Arch.  praž ,  č.  2099.  481. 

•)  Arch.  praž.,  ft.  2084.  C.  8. 

•)  Arch.  praž.,  6.  2091.  P.  18. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


922  Kniha  111.  13.  Obchod  v  períodé  husitské. 

dvacatero  trhů/)  největší  to  specialisaci  na  venkově.  Na  Novém 
městě  učiněn  zdárný  pokus  o  nové  trhy,  nebof  nechtěli  ani  ne- 
mohli Novoměstští  zůstávati  na  vždy  při  rozdělení  trhů  mezi  ohť 
města,  jak  to  nařídil  Karel  IV. 

Staroměstští  v  době  vojny  husitské  r.  1429  tomu  bránili  do- 
konce i  zbrojně;  nepochybuji,  že  nábožensko-politický  rozpor,  pro 
nějž  r.  1434  Staroměstští  po  dvojím  smíru  vybili  Nové  město  a 
rozřezali  nenáviděným  sousedům  privilegia  na  radním  domě,  živen 
byl  i  hospodářskou  žárlivostí  stran  trhů.  Když  Zikmund  Novoměst- 
ským privilegia  obnovil,  Staroměstští  úsilně  žádali  ho,  aby  nedo- 
pouštěl na  Novém  městě  míti  trhů  v  koření,  v  bavlně,  v  zvěřiní*, 
v  busech,  kourách,  ptácích,  v  ovoci  a  v  jiných  věcech,  co  se  váhy 
dotýká.*)  Než  mamo  bylo.  Trhy  nové  zůstaly.  R.  1435  připomíná 
se  na  Novém  městě  nový  trh  hrachový  a  r.  1488  Novoměstští  si 
vyprosili  od  krále  Vladislava  výhradný  trh  oleje  v  tůnách ;  kupei- 
měl  z  tůny  platiti  obci  po  3  penězích  bílých.')  Proti  tomu  Staro- 
městští začali  trh  ryb  slaných,  a  ten  jim  zůstal.  Žárlivost  obou 
měst  příčinou  obchodní  časem  ubrousila  svoje  ostří  tím,  že  obchod- 
níci, zvláště  stavu   řemeslného,   střídavě  stávali  v  městech  obou/ 1 

Reglementace  týdenních  (stálých  a  volných)  trhů  mela 
v  této  době  tytéž  snahy  a  způsoby  jako  v  předešlé.  Nejsnažlivéji 
překáženo  překupnictvu.  Vždy  ještě  platilo,  že  překupm'ci  smějí  ku- 
povati teprve  po  obci,  po  měšfanech,  až  strženo  znamení  tržiie 
(vích,  praporec,  dřevěná  ruka  s  mečem).  Při  tom  pilné  hleděno 
toho,  by  řemeslníci  docházeli  na  trhu  surovin ;  kde  konšelé  konku- 
rovali s  řemeslem,  tu  bývalo  řemeslu  právo  koupě  před  koupi 
konšelskou;  na  př.  kováři  mohli  kupovati  přivezené  železo  hned. 
po  nich  teprv  úřad  městský.*)  Některému  řemeslu  povoleno  nákup 
(initi  na  velikou  váhu,  kdežto  obecenstvu  jen  na  malou  smělo.  Na 
příklad  soukenníci  novoměstští  kupovali  „na  břemena"  a  závaží, 
jiní    lidé    toliko  „na   kámen".    Zhusta  opakovány  zákazy  kupovali 


')  Šimek,  Pam.  Archaeol.,  XVIII.,  6.  7.  Kořínek.  Paměti  kulnoh.  165. 

»)  O  téch  véíech  v  arch.  praž,  t,  831.  71.  Rukopis  budiSín.  140  a  násl. 
Tomek.  D.  P.  IV.,  418.  438.  440;  VI.,  6.  Celakovský.  Codex  I.,  LXXX. 

•)  Arch.  praž.,  A.  2082.  J.  10.  C.  19.  Opis  privil.  Celakovský.  Cod  1 ,  293. 

*)  I  Sevci  novoměstští  smívali  stávati  na  staroměstském  rynku  v  solxtu 
před  velikými  svátky.  Arch.  praž ,  C.  1128.  13. 

»)  Teplý,  Volyně.  R.  1511  řád  Jana  z  Rožmberka. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zřízení  tržní.  923 

íiiimo  trh  v  ulicích,  po  domech,  v  hospodách,^)  před  branami, 
po  vsích. 

Neposlední  místo  v  tržním  zřízení  této  doby  zajímají  řády 
o  přespolních  trhovcích.  Týdenní  trh  byl  volný,  ale  cizí  trhovci 
cíli  hostinští  lidé  (hosté)  byli  vždy  obmezováni  všelijak  nepříjemně. 
Zvlášté  řezníci  uměli  hosty  (huntéře)  odstrkovati.  Host  nucen  byl 
stávati  jinde  než  řezník  domácí.  V  Třeboni  řezníci  stáli  na  rynku, 
hosté  pod  louběmi  (ř.  r.  1445);  v  Plzni  jim  byly  rozkazem  krá- 
lovým r.  1490  postaveny  krámce  zvláštní,  do  nichž  musil  host 
i  huntéř  domácí,  řemeslník  necelý.  V  Hoře  mívali  stoly  pomíchané 
mezi  sebou  řezníci  řádní  i  hosté  až  do  r.  1436.*)  Bolestnějším  jest 
ťistrk,  byl-li  host  obmezen  časem.  Někde  totiž  směl  prodávati  jen 
do  nešporu,  domácí  řezník  do  noci  (Třeboň,  ř.  z  r.  1445),  jinde 
naopak  host  směl  teprv  od  nešporu  prodávati,  kdežto  domácí  od 
rána  (řád  krumlovský  1447) ;  v  Hradci  Jindřichové  stanovili  (1484) 
hostům  prodej  jen  dopolední,  v  Hoře  směli  od  16.  hodiny  do  první 
hodiny  na  noc  (1437  a  1484),  v  Hradci  Králové  do  22.  hodiny 
r.  1509),  v  Rychnově  do  20.  hodiny  (r.  1521).  Nebývalo  tou  pří- 
činou, jakož  viděti,  stejného  pravidla,  ale  úmysl  byl  stejný.  Ne- 
prodané maso  host  směl  v  některých  městech  sobě  odvézti,  ale 
hned.  Jinde  však  provozovali  zásadu  krutou  a  nespravedlivou:  co 
po  hodině  zůstalo,  to  mělo  řezníku  a  hostinskému  býti  pobráno  a 
do  špitala  dáno  (řád  kutnohorský  z  r.  1437;  řád  královéhradecký 
r.  1509;  rychnovský  1521  a  j.)*)  Lze  sobě  pomysliti,  kterak  se 
v  poslední  hodinu  huntéř  snažil,  aby  řezník  od  něho  přejal  zboží 
za  laciný  peníz. 

Co  do  zboží  také  byli  přespolní  obmezováni.  Někde  směli  pro- 
dávati jen  po  čtvrtkách,  níže  po  kuších  (na  šrůty)  nedovoleno  pro- 
dávati (řád   klatovský  z  r.  1488,    krumlovský  r.  1447    a  j.).    Také 


')  Koželuzi  kutnohorátí  svoJoyali  se  r,  1446  vynášeli  zboží  na  trhy  dva, 
ale  v  třetí  trh  chtěli,  aby  se  kupovalo  u  nich  v  df>mech.  Zakázáno,  Archiv 
horskí',  t.  40.  Olejníci  novoméstští  mezi  sebou  učinili  smlouvu  r,  1442,  že  obilí 
nebudou  kupovati  po  hospodách,  nýbrž  na  trhu  svobodném  u  kaple  Božího  téla. 
Arch.  praž.,  č.  2083.  E.  3. 

•)  Rukop.  mus.  Listář  plzeň.  Kus.  54.  Arch.  zem.  Opisy  z  Hory,  (Č.  40.) 
r.  1437.  Také  chtéli  v  Hoře  >dle  méstských  práv«,  aby  méi  s  sebou  kůži  do- 
bytka, jehož  maso  veze  na  trh,  nařkne-li  kdo  dobytek,  Že  kradený,  což  slově 
^anvank<  a  Česky  >jetí«,  aby  mohl  ukázati  a  se  čistiti. 

•)  "V  Opavě  r.  1520  stanoveno,  aby  hostinským  masařům  »bylo  pobráno« 
a  >chudině  pro  buoh<  dáno.  Musejní  knihovna  v  Opavé,  Copialbuch.  59.  70. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


934  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodě  Iiusitské. 

zhusta  ukládáno  cizím,  aby  přiváděli  k  trhu  dobytče  živé  a  tu 
teprv  aby  zbíjeli  a  rušili  (řád  královéhradecký  r.  1509,  pardubický 
r.  1510^  rychnovský  r.  1621).  Nékde  zase  zakazovali  přivážeti  k  trhu 
určitý  druh  zboží  (zvláště  droby  vepřové).  Naposled  chtívali  od  přes- 
polních, aby  se  k  trhu  rok  napřed  přililašovali  a  též  aby  ukazo- 
vali hsty  svého  učení,  zrození  a  počestnosti.  Ba  i  to  přihodilo  se. 
že  řeznickým  hostům  přístup  zakazován  docela.  Úřadu  městskému 
a  vrchnostem  však  též  odstrkovaní  obchodníci  často  posluhovali  za 
pohrůžku  řezníkům  pro  jich  pověstné  lakomstvo.  Připomínáme  jeti 
Kunráta  z  Krajku,  jenž  r.  1516  v  Mladé  Boleslavi  vyhrozil  řez- 
níkům, kdyby  zase  v  drahotu  a  neřád  vstoupili,  že  budou  ywvinni  na 
svůj  náklad  zjednati  huntéře,  kteří  by  zase  dobytek  honili.^) 

Také  hostinští  pekaři  přespolní  bývali  trhem  obmezováni  na 
jeden  nebo  dva  dni  v  témdni  a  prodávati  měli  nikoli  na  drobno. 
Takž  na  př.  na  žalobu  pekařů  konšelé  plzeňští  r.  1496  ustanovili, 
aby  chléb  přípecný  (hrubý,  pecnářský),  prodáván  byl  do  léhodne 
po  2  dni,  a  chléb  bílý  aby  hosté  prodávali  jen  v  sobotu.')  Když 
r.  1442  Lounští  připadli  „pro  opravení  svých  pekařů"  na  myšlenku 
nepustiti  k  trhům  pekaře  ze  Slaného,  rázně  odvětili  Slánští,  že 
„z  stára  dávna"  v  trzích  svoboda  bývala  „robotězóm"  dopouštěna, 
^a  proto  pověztež  vašim  trhovníkům  všelikým,  af  také  do  našeho 
města  nepracují,  neb!  jim  trhu  nedopustíme!"'*)  I  pekařům  se  hro- 
zilo z  ouřadu,  nebudou-U  péci  příhodně,  že  se  na  ně  pustí  dovoi 
chleba  odevšad  i  ze  vsí  a  v  každý  čas.  To  stalo  se  r.  1462  kutno- 
horským pekařům.*) 

V  jiných  týdenních  trzích  mimo  chlebný  a  masný,  není  soutel 
hostinských  obchodníků  v  pramenech  znáti,  ale  když  se  kde  na 
skytne,  vždy  platí  zásada,  aby  hostinský  obchodník  prodával  jer 
na  velko,  ne  na  drobno.  Vždyť  ten  princip  proveden  v  Praze  Staw 
i  při  malém  obchodě  kroupníků ;  úřad  šestipanský  r.  1628  rozhodl 
„poněvadž  toto  město  je  svobodné  a  trhové  v  něm  též  Jsou  stoh 
bodni,  protož  pro  potřebu    obyvatelů    nemá   se  hájiti    kroupnikůiij 


*)  Orig.  v  arch.  boleslav.  Opis  v  zemsk.  arch. 

*)  Arch.  plzeft.  knih ,  6.  39.,  str.  33.  ! 

')  Slánský  archiv.  Opis  v  zemsk.  arch.  Lounští  k  aré  akcí  volili  čas  ne| 
dobrý;  právéf  rok  před  tím  ufiinila  tři  mésta  Slaný,  Zatec  a  Louny  spolfl 
obranný  proti  >nekterým  pánům«  a  cizozemcům. 

*)  Arch.  kutnohorský,  č.  40.  Opis  v  zemsk.  arch. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Zfízeni  tržní.  926 

hostinským,  ale  nechat  měří  na  čtvrtce,  na  půl  věrtele,  vértel,  strych 
a  výše ;  než  níže  i>od  ty  míry  nemají  prodávati." ') 

Řemeslní  obchodníci  mívali  nechuť  i  k  přespolnímu  zbožíi 
když  se  u  domácích  kramářů  ocitlo.  Bylo  nesnadno  úřadu,  aby 
tomu  zabránil.  R.  1519  měšečníci,  tobolečníci  a  pasíři  staroměstští 
vinili  „obchodníky  podkotecké"  (co  sedali  pod  kotci),  že  prodávají 
cizí  díla  a  že  domácí  řemeslníci  to  lépe  dělají,  nežli  ti,  od  nichž 
podkoteCtí  kupují;  jdouce  na  jarmarky,  prý  tam  kupují  a  potom 
sem  přivezouce,  hubí  řemeslo  domácí,  „jakož  jeden  mluvil,  že  za 
tri  tisíce  té  koupě  jest  prodal".  A  ortel  konšelský  zněl,  aby  se 
každá  strana  držela  svého  práva.*)  Když  domácí  řemeslníci  pro  ně- 
kterou vinu  upadli  u  konšelů  v  nemilost,  mohlo  se  jim  přihoditi 
jako  r.  1462  ševcům  kutnohorským,  že  na  ně  dopuštěn  přívoz  přes- 
polní obuvi  v  každý  čas,  poněvadž  prý  „draho  dělají".') 

Regulování  cen  sazbami  úředními  dařilo  se  nejspíše  při  drob- 
ném obchodě  potravin.  Při  produktech  zemědělských  byla  tarifní 
politika  velmi  nesnadnou,  nebof  kdyby  v  městě  uložila  se  sazba 
sedlákům,  nebyli  by  vozili  na  trh  nic.  I  kramářům  nařizovati  ceny  bylo 
nesnadno,  vymlouvali  se  na  velkokupce,  jimž  nebylo  lze  zboží  saditi. 

Snadněji  bylo  vykonávati  na  trzích  pohcii  stran  dobré  kvality 
vykládaného  zboží.  Hlídali  tu  a  pomáhali  všickni  úředníci  a  zří- 
zenci, jež  známe  již  doby  předešlé.  Za  zvláštní  zmínku  stojí,  kterak 
král  Jiří  mínil  trhům  pojistiti  zboží  poctivé.  Kdysi  (zápis  jest  bez 
datum)  nařídil,  aby  v  každém  městě  v  každé  bráně  byl  usazen 
úředník,  který  by  s  pilností  ohledával  a  v  registru  zapisoval,  co  se 
do  města  veze,  a  byla-li  by  falešná  koupě  nebo  co  škodného  nale- 
zeno, aby  věc  i  osoba  byla  zastavena.  Nenalezne-li  se  nic  zlého, 
úředník  dá  cejch  trhovníkovi,  pustí  ho  do  města,  a  on  dále  ten 
cejch  dá  tržnému  a  může  svobodně  prodávati  nebo  skrze  město 
vézti,  vezma  jiný  cejch  od  toho  úředníka.  Jiřímu  šlo  při  tom  arci 
také  o  clo,  o  finanční  stránku.  Proto  nařídil,  aby  cejch  a  registra 
vydávala  se  úředníku  královskému.*)  Přes  všecko  dohledání  děly  se 
na  trzích  této  doby  podvody  i  mistrné.  Máslo  již  tehda  falšováno 
lojem,  sůl  vápnem,  leklé  ryby  byly  krví  barveny,  koření  mícháno 
všelijakým  smetím. 


')  Arch.  praž.,  ft.  2133,  12. 

")  Arch.  praž.,  t.  1129.  278. 

•)  Arch.  horský,  č.  40.  Opis  v  zemsk.  arch. 

*)  Arch.  praž.,  C.  993.  222. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


926  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodé  husitské. 

Doliledy  husté  dotýkaly  se  také  měr  a  váh,  aby  nebylo  v  tor.. 
podvodu.  Ročné  několikrát  byly  všem  obchodníkům  váhy  a  miry 
úředně  cejchovány,  vzorný  loket  býval  ve  zdi  rathouzní,  měrný 
strych  (i  z  kamene  pořízený)  stával  v  radním  domě.  Falešníkůiii 
o  život  v  této  době  již  nešlo;  v  Němcích  pro  falešný  šafrán  ještě 
upalovali  člověka,*)  u  nás  spravil  vinu  penězi.  Za  nespravedlivý 
loket  po  prve  bylo.  platiti  100  grošů,*)  po  druhé  2  kopy,  po  třeli 
měla  býti  ruka  useknuta  nebo  10  kop  položiti.  Kutnohorští  r.  1435 
byli  nuceni  kramářům  a  kupcům  zakazovati  při  prodeji  všelikého 
koření  váhu  „hřivnovou".  Prý  kupují  sami  na  váhu  librovou,  tedy 
aby  na  touž  váhu  prodávali.  Jenom  zlato,  perly,  drahé  kamení, 
kteréž  se  na  váhu  hřivnovou  kupuje,  smí  na  tu  váhu  se  pro- 
dávati.*) 

K  starostem  tržní  policie  také  náleželo  držeti  obchodníky 
v  slušném  klidu.  V  této  periodě  hrozíval  svárlivcům  v  některých 
městech  koš  nad  vodou  zavěšený,^)  ale  obyčejněji  spravena  vina 
penězi.  Novoměstští  konšelé,  „očitě  spatřivše,  kterak  kramářky  často 
se  potýkají  a  vadí",  r.  1433  mocně  vyřekli,  která  se  svadí,  af  bez 
milosti  na  rathouz  dá  kopu.^)  Byly  také  jiné  tresty  dle  trhu  a  řádu. 
v  něm  nařízeného.  Nejhorším  trestem  bylo  složení  živností.  Proti 
hokyním  pražským,  které  byly  zlopověstny,  vymyšlen  r.  1503  len 
řád  zostřený,  aby  každá  byla  zapsána  na  obojím  městě  (Starém 
i  Novém),  kdyby  jí  totiž  „pro  neřád"  byla  složena  živnost  v  jednom 
městě,  aby  nebyla  přijata  v  druhém.^) 

Řády  jednotlivých  trhů  v  Praze  dílem  zůstávaly  v  způsobe 
staré,  dílem  právě  v  této  době  nově  upraveny.  Každý  trh  měl  již 
své  úředníky  a  služebníky,  kteří  dbali  o  řád  a  vybírali  tržné. 

Trh  živých  ryb  řídil  porybný.  Ke  konci  této  periody  bývají 
na  trhu  porybní  dva,  jeden  královský,  druhý  městský.  Hosté  s  vozy 
přijíždívali  s  rybami  zvláště  k  pátku.  Dojíždělo  jich  20 — 30.  Dokud 
vích  vystrčen,    měla  kupovati  obec,   potom   rybářky  a  překupnice. 

*)  Janssen,  Gesch.  d.  deut.  Volk.  I,  344. 

•)  Tak  stanoveno  v  Kutné  Hoře  r.  1435,  a  tak  musil  r.  1509  platit  Marti-. 
Nejedlý,  lapený  v  Brode  Cesk.  s  kratSím  loktem.  Téch  100  grošů  čili  »6funtů* 
přisoudil  pražský  soud  konšelský  obci  a  rychtáři  v  Brode.  Arch.  prai.,  t.  1128. 
A,  15.  Arch.  horský,  ft.  40.  Opis  v  zems.  arch. 

•)  Arch.  horský,  č.  40.  Opis  v  arch.  zemsL 

*)  V  Lounech  ho  zřídili  r.  1473. 

•)  Arch.  praž.,  fi.  2133.  1505. 

•)  Arch.  praž.,  6.  2082.  D.  8. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Trh  rybí.  927 

jež  prodávaly  na  trůkách.  Těch  překupných  prodavačů  nemélo  býti 
dle  řádu  asi  z  r.  1478  než  40.  Spolek  prodavačům  nedovolen.  Proti 
drobným  rybám  neměl  překupník  vycházet.  Když  host  ryby  cenil, 
překupník  neměl  mu  dávati  tajného  návěští.  Zdravotní  moment  je 
v  nařízení,  aby  losos  na  lednici  nebyl  déle  tří  dnů.  Řád  z  r.  1612, 
držící  tytéž  kusy,  nad  to  obmezuje  rybářky  (překupnice)  jen  na 
jedny  trůky,  až  prodá,  aí  prý  koupí  na  druhé;  dvojích  ryb  na 
trůkách  af  nemá,  buď  jen  kapry,  buď  štiky;  štik  nesmí  koupiti  nad 
kopu.  V  boudě  porybných  platily  překupnice  hostům  za  koupené 
ryby.  Uvádějí  se  ryby  „říčné,  labské,  potoční";  pstruzi  voženi 
v  kůrkách,  jiné  ryby  ve  džbeřích.  Ceny  dražších  ryb  sázel  porybný, 
ostatní  nechány  na  volném  smlouvání.  R.  1528  vyšel  dekret  proti 
překupníkům  rybářským,  kteří,  koupivše  v  Kamýce  ryb  za  1  kopu, 
prodávají  je  v  Praze  za  pět.  Kapři  prodáváni  konec  XV.  věku  po 
1  groši  i  po  2,  ale  nevíme,  jak  velicí.  Kopa  raků  počítána  v  Hradci 
Jindř.  r.  1498  za  1  groš  jako  kapr.^J 

Trh  ryb  slaných,  sušených  a  uzených  čili  „ryb  tunních" 
řídil  na  Novém  městě  v  huti  (v  underláku)  underláčník,  městský  to 
úředník.  Slul  také  rychtářem  de  undrlak,  k  ruce  měl  písaře  a  pa- 
cholky. Mnozí  hosté  v  Praze  usazovali  se  jako  faktoři  nebo  „kupci 
v  undrláku",*)  a  formani  jim  ryby  přiváželi  z  domova  v  tůnách 
obyčejných  i  v  tůnách  pruských  („prusky"),  které  byly  větší.^  Zá- 
sady tržní  reglementace  v  undrláku  týkají  se  centralisace  obchodu 
toho  na  jedno  místo  pro  dohled  nad  jakostí  přivezeného  zboží  i  pro 
clo,  a  chtějí  zabrániti  překupu.^)  Host  byl  povinen  jinde  neskládati 
slaných  ryb,  herynků,  lososů,  kerplí,  úhořů.  Matky  boží  ryb  ani 
jiných  než  na  undrláku  do  srubu.  Bylo  tak  i  v  Hoře  a  jinde,  kde 
méli  undrlák.  Undrláčník  přijímal  zboží  na  sklad,  písař  zapisoval, 
pacholci  vrubovali,  „spány"  ze  dna  sudů  vytínali  (snad  k  zjištění 
totožnosti  sudu),  sudy  křídou  a  železem  „merkovah".  Určeny  platy 
od  skládky;  od  otvírání  sudu  po  rybě  byto  platiti;  který  kupec 
nechtěl  dát  štiku,  měl  za  ni  položiti  groš.  Bylo-li  nalezeno  nahoře 


*)  Arch.  praž ,  č.  2133.  4  6.  7.  Arch.  hradec.  Kn.  purkmistr,  z  r.  1487. 

')  Andres  »kupec  z  undrláku<  r.  1603  oznamuje  v  radé  Nov.  m.,  že  zna- 
menaje odjezd  svíy,  dluhy,  kteréž  jsou  jemu  »vinovati«  buď  zde  nebo  po  městech 
a  mésieCkách,  vzdal  k  dobývání  Janu  Losoví,  měšCanu  proti  undrláku.  Arch. 
praž.,  t.  2079.  93. 

•)  Soudím  z  toho,  že  skladka  tůny  stála  2  peníze,  skladka  prusky  3. 

*)  ftád  bez  datum  (ale  z  počátku  XVI.  stol.)  v  kn.  arch.  praž.,  č.  2133.  30. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


928  Kniha  III.  18.  Obchod  v  periodé  husitské. 

v  sudě  zboží  dobré  a  doleji  zlé,  to  melo  jako  faleš  býti  zatraceno. 
Dvojích  ryb  v  sudé  nemélo  býti  mícháno,  také  ne  ryb  stejných. 
ale  dvojí  kvality:  herynk  „biliš"  aby  nebyl  prodáván  za  „šonský- 
(Schonen),  „nebo  ten  dráž  se  platí".  Ryby  zkažené  mely  hned  po 
otevření  tůny  býti  spáleny  neb  utopeny.  Za  to  popravčí  bylo  dut. 
5  grošů  česk. 

Rybáři  a  rybářky  ryb  tunných,  sedající  s  rybami  slanými  v  sto- 
licích, dokud  zboží  se  nesložilo,  neměly  činiti  pokoutní  námluvy 
s  kupci.  Kupec  host  af  prodává  každý  sám  obchodníkům  do  stolic, 
do  krámů  a  hokyním  do  oken.  Hosté  a  faktoři  aby  mezi  sebou 
„trhů  neukládali",  než  undrláčník  aby  k  trhům  přičiĎoval,  Se 
zbožím  zavřeným  po  slunci  aby  nebylo  hýbáno  ani  před  „světenr 
(před  východ,  slunce,  než  když  den^ 

Undrláčníkovým  pacholkům  bylo  nařízeno,  že  před  paními  majii 
poctivé  choditi  v  kaftánku  a  v  šorci;  v  sobotu  půl  druhé  hodiny 
před  večerem  méli  míti  „spatvečer".  Hospodář  undrláku  držel 
v  službách  též  bečváře,  aby  pobíjel  tůny  a  metl  sníh  při  undrláku. 
K  noční  hlídce  choval  psy,  těm  „na  chléb"  byl  povinen  každý 
drobný  obchodník  z  krámce  platiti  po  3  penězích  ve  2  nedélíci:. 
Ten  plat  psům  slul  „hláska  z  krámcův". 

Kotce  slané  na  Starém  městě  měly  řád  z  r.  1511.  Jeho  hlavni 
snaha  byla,  aby  každý  drobný  obchodník  dostal  se  k  zboží.  Proto 
zakazoval,  dokud  zboží  se  s  vozu  nebo  s  líhy  nesloží,  aby  jeden 
druhým  nestrkal  a  s  kupci  nic  po  straně  neměl.  Ukáže-li  se  na  konec 
trhu  nedostatek,  musí,  kdo  koupil,  část  vydat  těm,  na  které  se  ne- 
dostalo. Zboží  se  nemělo  prodávati  v  cele  než  toliko  na  droby  na- 
čaté. Také  žádný  neměl  od  kupce  kupovat  celého  paliku,  než  na 
kopy,  aby  se  všichni  mohli  poděliti.  Některý  obchodník  skoupil  ví . 
zboží  nad  potřebu  svou,  ujal  ze  sudu  6 — 6  štik  a,  zabedniv  zase, 
ostatek  v  cele  prodal  ven.  Takové  tůny,  podvodně  načaté,  sluly 
„nayky".  Podvod  ten,  z  něhož  drahota  plynula  a  nedoslatek  zboži, 
zakazován.  Nařízeno,  kdo  chce  doma  prodávati  a  hokynstvo  vésti. 
ten  musí  z  kotců  zboží  bráti.  Kdo  není  sousedem  a  chce  ryby  tunne 
prodávati  v  okně  nebo  na  ulici,  nesmí  kupovati  nádob  celých,  nýbrž 
jen  na  drobno.  Do  řádu  dostalo  se  technické  nařízení ;  totiž  šonský 
herynk  a  „minyš"  že  mají  býti  močeny  (k  prodeji),  ale  „biliš"  že 
močen  býti  nesmí.  Proč  „flemiš"  a  „holherynk"  nemají  na  stolicích 
prodávány  býti,  neuhodli  jsme. ') 

')  flád  psán  v  arch.  praž.,  6.  2183.  24. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Trh  rybí,  kurný.  929 

Tůna  herynků  prodávána  v  době  krále  Jiřího  po  5  kopách  míš. 
A  za  touž  cenu  byla  v  Praze  ještě  r.  1516.  Libru  vyziny  obchodník 
dal  r.  1457  za  12  peněz  čili  denárů.  *) 

Na  pražském  kurném  trhu,  kde  prodávali  vejce,  ptáky,  husy, 
kačice,  a  na  trhu  zvířetnic,  kde  nabízena  zvěřina,  měl  správu 
„starší  tržní".  V  městech  venkovských  dohledal  rychtář.  Všude  bylo 
pravidlem,  že  drobné  obchodnice  smějí  od  hostí  kupovati  teprve  po 
stržení  víchu  (v  Praze  od  18 — 20.  hodiny).  Vybíhati  před  brány, 
tupovati  po  hospodách  nedovoleno.  Husařky  pražské  nesměly  do 
Fesnlc  blíže  dvou  mil.  O  zboží  se  měly  překupnice  sdíleti.  Doma 
neměly  prodávati  nýbrž  jen  v  trhu,  poněvadž  by  doma  prodávaly 
Eboží  lepší  a  na  trh  nosily  horší.  V  trhu  neměly  dobrého  zboží 
ikrývati  (pro  lidi  bohatší);  husařky  neměly  vykládati  husí  hladových 
mi  prasec.  Sazby  těch  trhů  bývaly  na  léta  stejný  a  měněny  jen 
[)o  velikém  křiku  prodavaček.  Dle  novoměstské  sazby  z  r.  1488  bylo 
prodávati  hus  bez  drobů  po  2  groších  bílých,  droby  po  5  penězích 
iílých.  V  Plzni  r.  1493  usazeno  prodávati  nejlepší  hus  po  3  groších 
[tuším  míšeňských)  a  droby  jako  v  Praze.  R.  1508  obchodnice 
pražské  vynutily.  Že  hus  bude  po  5  gr.  míš.  R.  1510  prodávány 
busy  v  Praze  i  na  venku  již  po  6  gr.  míš.  (3  gr.  bílé)  a  stejně  tak 
toroptve,  což  skoro  víře  nepodobno  stejné  tak,  jako  naopak,  že  za 
liřího  2  koroptvy  byly  za  7  peněz.  Slepice  prodávána  za  polovic 
iusy.  Vajec  bylo  r.  1451  6  za  jeden  peníz,  kuře  za  půl  groše;  též 
ak  i  kačka,  když  začínala  pernatéti  (r.  1525).  Zajíc  byl  konec 
řV.  věku  po  12—16  groších.  «j 

Trh  koĎský  na  Novém  městě  zajisté  že  nebyl  bez  správce,  od 
[onšelů  nařízeného.  Zevrubného  řádu  však  z  této  doby  neznáme. 
leny  koAů  nemohly  než  dle  rozličnosti  zvířat  zůstávati  na  úmluvách. 
\.  1439 — 1450  jsou  koně  po  kopě  bílé  a  po  dvou;  r.  1461 — 1500 
sou  po  sedmi  a  osmi  kopách.  Pak  až  do  konce  periody  bývají  mezi 
)— 16  kopami  českými.  Ale  i  v  té  době,  kde  byl  kůň  průměrně  po 
tedmi  kopách,  král  Jiří  byl  dlužen  Matějčkovi  trubači  za  koně 
í6  kop,  a  nějakého  valacha  počítali  ještě  na  samém  konci  doby  jen 
5a  4  kopy.  •) 


O  Arch.  praž.,  ft   2119.  J.  9. 

^  ftády  v  knih.  arch.  praž.,  č.  2133.   23.  Z  r.  1503.  Strnad    Listář  pizeú. 
1,320. 

•)  Arch.  pražs.,  ft.  2119.  O.  13,  P.  8. 
Wlnter,  D«jiny  Femeala  a  obchodu  v  Čechách  v  XIV.  a  v  XV.  veku.  ^^9 


Digitized  by  VjOOQ IC 


930  Kniha  III.  18.  Obchod  v  periodé  husitské. 

Řády  trhu  dobytčího  z  této  periody  povědomý  nejsou,  alr 
z  pozdějších  zpráv  jasno,  že  byly  na  týchž  zásadách  jako  řády  ItLj 
jiných,  směřující  hlavně  proti  překupu.  Geny  dobytčat  nečiní  tako- 
vých skoků  v  a  rozdílů  jako  koňské.  Kráva  bývala  daleko  přes  polo- 
vici XV.  stol.  po  kopě  nebo  málo  víc  (85  grošů),  ale  také  jen  za 
půl  kopy.  Potom  až  do  r.  1526  jsou  krávy  po  2  kopách  českycL 
v  Praze  i  na  venkově.  *)  V  ten  čas  počítali  tak  (či  málo  dráž)  i  býka 
a  vola ;  vepře  tlustého,  velikého  za  polovic,  skopa,  ovci  r.  1426  po 
6  groších  česk.,  ke  konci  století  průměrně  po  9  gr.,  tak  že  viil 
cenou  byl  roven  13  ovcím. 

S  trhem  obilním  mívala  správa  větších  měst  starosti,  zvlášlé 
v  Praze,  kde  obilná  produkce  měšťanů  samých  nestačila.  Šlo  hlavní* 
o  pojištění  dovozu  selského  do  měst.  Tomu  dovozu  překáželi  všeli- 
jací obchodníci  cizí,  kteří  snažili  se  obilí  „ládovati"  po  vesnicích, 
když  jim  toho  nedovolovali  na  trzích  v  městě.  Král  Jiří  (neznámo 
kdy)  nucen  zakazovati,  aby  nebylo  ládování  po  vsích  a  po  městech, 
kde  trhové  vysazeni  nejsou,  ale  ty  věci  aby  voženy  byly  na  městské 
trhy.  Které  město  se  doptá  ládování,  af  sebere  náklad  v  trestu. -| 
Ládování  bylo  hlavní  příčinou,  proč  od  Vladislava  Jagiella  města 
sobě  nově  vyprošovala  právo  míle.  R.  1514  dávaje  právo  Žluticůin. 
král  uznává,  kterak  městu  tomu  škoda  na  trzích  se  dala  skrze  to. 
že  po  všech  okolo  města  v  těch  věcech,  kteréž  k  trhům  svobodným 
příslušejí,  jakožto  v  obilí,  v  sladích,  v  omastcích,  v  soli  sypáni, 
v  vlně  překupování  ládování  se  dala. ')  Zdá  se,  že  v  těch  příčinách 
nejlépe  se  měli  Prachatičtí;  ti  nenaložili  nikomu  soli,  kdo  nepřivezl 
obilí.  Jenže  to  mělo  zase  ten  zlý  následek,  že  nákladmci  solní  sna- 
žívali  se  opanovati  také  trh  obilný. 

Řády  trhů  obilných  asi  nelišily  se  od  řádu  novoměstského 
z  r.  1503.  Ten  kázal,  aby  překupníci  nechodili  proti  vozům: 
jinde  se  nesmí  tržiti  než  na  trhu,  kdo  měšťanského  práva  nemá, 
ten  že  nesmí   kupovati    ani  na  trhu,  měšťan    nesmí    kupovati  pro 


*)  Z  hojných  zápisů  archivních,  na  jichž  základe  jsme  hořejší  ceny  shrnuli, 
vidí  se  nám  prohlásiti  za  nepravdu,  tvrdí-lí  Staří  Letop.,  že  za  krále  Jiřího  bylo 
60  krav  za  100  grošů,  100  ovec  za  kopu.  1  ostatních  véci  ceny  jsou  podezřel*^. 
V  té  lži  byl  bezpochyby  úmysl.  Stáři  Letop.  168. 

')  Arch.  pražs.,  t,  993.  222.  Ládování  -  agiotage  obilí  —  také  ve  Franrii 
tou  dobou  se  vyskytuje.  Séances  et  travaux  de  l'Acad.  de  scienc.  Compte  rendu. 
Fervler  1906.  227. 

•)    Arch.  žlutíc.  Opis  v  zemsk.  arch.  1614. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Trh  obilný;  ovocný.  931 

ládunk  jiných ;  kdo  prodá,  nejeď  z  trhu,  leč  cejch  vezme,  a  tržný, 
než  dá  cejch,  musí  viděti  vůz  i  toho,  jenž  koupil.  Branný  at 
z  mésla  nepustí  vozu  bez  cejchu,  a  cejchové  a(  se  mění;  kdo 
nechce  „slušného  trhu"  (t.  j.  slušné  ceny)  dáti,  at  obilí  vyveze.  ^) 
Geny  obilné  závisely  na  lokální  úrodě,  měnily  se  přede  žněmi  a  po 
nich,  stoupaly  zlou  mincí  a  nepokojným  časem.  V  době  husitské 
vojny  bylo  žita  strych  (4  věrtele)  až  i  po  24  groších  českých,  časem 
daleko  méně,  časem  ještě  víc.  Od  polovice  XV.  věku  za  20  let 
chodí  pšenice  průměrně  po  9 — 10  groších,  žito  po  7 — 10  gr.  č.; 
ječmen  po  5  gr.,  oves  po  IVs  groši.  Od  r.  1470  do  1500  ceny  vy- 
stoupivše drží  se  na  průměru  tak,  že  pšenice  po  14 — 15  gr.  česk., 
žito  po  11 — 12  gr. ;  pak  do  konce  naší  periody  (1526)  bývá  pšenice 
strych  po  18 — 20  gr.  česk. ;  žito  po  12 — 16  gr.  Arciže  jisto,  že 
z  těch  průměrů,  sestavených  z  velikého  množství  roztroušených  zá- 
pisů, obilí  přes  tu  chvíli  vyskakovalo  cenou  nebo  poklesalo. 

Pražský  trh  ovocný  na  Novém  městě  obdržel  nové  zřízení 
r.  1466,  s  tím  srovnává  se  i  pozdější  řád  z  r.  1506  ;•)  vše  jest  na 
zásadách  proti  překupu.  Ředitelem  trhu  je  „přísežný  liředník"  nebo 
„starší  tržní",  k  ruce  má  měřiče  a  pacholky,  kteří  skládají  a  na- 
kládají. Měšťané  mají  v  koupi  přednost.  Pak  ovocnice  a  hokyně 
kupují,  ale  ne  každá  o  sobě,  nýbrž,  když  starší  s  měřičem  určili 
ceny,  změří  se  ovocnicím,  aby  každé  se  dostalo  zároveó,  teprv  kdyby 
zbývalo,  mohla  jedna  sama  vůz  koupiti  a  domů  svézti.  Jedna  druhé 
prodávati  neměla.  Chtěl-li  měřič  sám  sobě  koupiti  na  obchod,  měl 
mu  měřiti  měřič  jiný,  aniž  směl  lapati,  co  nejlepšího.  Aby  ovoce 
bylo  k  prodeji  zralé  a  hodné,  na  to  měl  úředník  hleděti.  Když 
ovocníci  v  sadech  ovoce  překoupili,  i  s  tím  měli  jíti  k  úředníkovi. 
V  putnách  a  mošnách  nošeno,  na  vozech  a  kárách,  v  sudech, 
v  koších  a  pytlech  voženo  do  Prahy  v  této  době  všecko  známé  do- 
mácí ovoce  a  v  něm  mnoho  lískových  ořechů;  mimo  to  i  kaštany 
a  syrové  houby.  Také  voženy  na  trh  ovocný  v  hrncích  a  v  kbelcích 
višně  a  trnky  vařené.  V  konec  naší  periody  byl  věrtel  hrušek  po 
5  groších  míšeňských,  „ouborek"  višeň  za  4 — 5  peněz,  věrtel  ořechů 
za  11  grošů  českých;')  věrtel  pečených  třešní  za  10  grošů.  Snopek 
řetkve  byl  za  peníz. 


')  Arch.  pražs.  List.  &.  9.  En.  6.  2138.  23. 
•)  Arch.  praž.,  ft.  2138.  10.  26. 

•)  R.  1616  pUi  na  ten  prodej  v  Praze  >lilkup«.   Arch.  praž.,  ft.  1046.  112. 

69» 


Digitized  by  VjOOQ IC 


932  Kniha  lU.  13.  Obchod  v  periodé  husitské. 

Pražského  trhu  solného  správcem  byl  tržný  soínař ;  jemu 
k  ruce  byli  měřiči  a  sypačové.  K  tomu  trhu  byli  také  tlumočnici, 
zjednávaní  od  hospodáře  dvorského.  Trh  ten  na  Novém  mésté  ob- 
držel r.  1502  nové  zřízení,  poněvadž  se  v  něm  zahnízdily  „neřády*". 
Tehdáž  zakázáno  překupníkům,  když  vozy  přijedou,  aby  tržili  po- 
šepmo.  Kupovati  smějí,  až  nakoupili  měšťané.  Měřič  musí  pH  voze, 
který  mu  připadl,  zůstávali  aŽ  do  konce  prodeje;  své  ženě  měřiti 
nesmí.  Tof  kusy  dňležitější.  R.  1606  přidán  zákaz,  aby  měštan  nebo 
překupník  nekupovali  víc  než  dva  věrtele  soli.*)  Stála-li  v  Praze 
r.  1464  prostice  soli  24  grošů  bílých  a  60  let  potom  zase  tolik, 
zdá  se,  že  cena  soli  se  tuze  neměnívala. 

Řády  pražského  trhu  senného  a  chmelného  z  té  doby  nejsou 
povědomý.  To  jisto,  že  byl  nad  každým  trhem  zvláštní  úředník 
a  měřičové.  Vůz  sena  prodáván  počátkem  XVI.  stol.  za  8  kop: 
strych  chmele  po  7  groš.  bil.  (=  14  míšeňs.). 

Na  trh  dříví  v  Podskalí  pražském  dováiženo  a  plaveno  dříví 
dlouhé,  dříví  k  palivu,  otýpky  a  chamraď  čili  drobné  dříví.  Trh 
a  obchod  řídili  na  tom  trhu  starší  bratrstva  plaveckého  a  úřednici 
městští,  písař,  mýtní  a  výtonník.  Pravidlem  starodobným  bylo,  že 
na  lese,  na  pařezích,  smí  dříví  sobě  jednati  každý  měšťan  stejné 
jako  plavci,  kteří  snažiU  se  překup  na  Vltavě,  Sázavě  i  na  Lužnici 
obsáhnouti  již  tím,  že  na  zdělání  dřeva  na  lesích  najímali  sobě 
sedláky  a  technickou  stránku  si  zorganisovali.  Vladislavovým  maje- 
státem (nevíme,  kdy)  pokutou  pěti  kop  hrozeno  plavcům  (náklad- 
níkům),  kdyby  nahoře  na  řekách  zdržovali  dříví  pro  zdražení  cen 
v  Praze.  K  trhu  přivážeU  a  připlavovali  dříví  také  „hosté".  Méšfan 
měl  míti  u  nich  stran  nákupu  přednost  před  plavci.  Koupené  dříví 
v  Podskalí  kupující  dal  sobě  znamenati  od  plavce  u  přítomnosti 
staršího  a  mýtného.  Mýtný  (i  výtonník)  tu  byli  pro  clo,  starší,  aby 
určil,  kdo  z  plavců  má  dříví  splaviti  dolů.  I  losem  mohlo  se  roz- 
hodovati, aby  plavec  chudý  měl  stejnou  živnost  s  bohatým.  Při 
znamenání  dříví  vydal  se  „špunt"  tomu,  kdo  dříví  koupil.  Konšelé 
novoměstští  stanoviU,  kolik  platiti  od  plavení  dřeva  na  vorech.  Xa 
konci  XV.  století  platilo  se  od  „suchého"  voru  po  7  denárech  na 
každou  pražskou  stanici,  buď  na  Malou  Str.,  k  přívozu,  nebo  až  na 
praelát  (u  Štvanice).  Za  plavbu  s  hora  platilo  se  víc,  ale  nestejné. 
Vor  dřeva  slado vnikům  splavován  do  Prahy  po  2  groších,  vor  veli- 


•)  Arch.  praž.,  č.  2183.  11. 


Digitized  by  VjOOQIC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


984  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodé  hu$itské. 

neměl  víc  nežli  peníz  jeden.  Smůlu  vozataj  měl  prodávati  sám  bez 
pacholků,  rychtář  bére  od  vážení  4  kamenů  (80  liber)  peníz;  smo- 
laři, kteří  dělají  a  prodávají  kolomast,  směli  překupovati  smůlu. 
teprv  když  obec  nakoupila,  a  to  nekupuj  víc  nad  6  kameni] 
(120  liber);  rychtář  můž  sobě  na  obchod  koupit  10  kamenů;  zisku 
na  tom  nesmí  bráti  víc  než  půl  groše. ')  Také  na  Malé  Straně  vy- 
skytuje se  r.  1430  nějaká  uhelná  huf,  kterou  obec  přiřekla  r.  1437 
soukromé  osobě,  když  zaplatila,  co  dáno  za  stavbu.*) 

Jarmarky,  jakožto  trhy  nejsvobodnější,  trvaly  ve  svém  zří- 
zeni starodávném  i  v  této  periodé.  Přijížděli  k  nim  cizinci  z  daleka, 
dojížděla  k  nim  řemesla  vzácnější  (zlatníci  na  příklad),  voženo 
k  nim  všecko  všudy  i  plné  vozy  soli.  K  jarmarku  zřizováni  vždy 
úředníci  zvláštní,  obec  stavěti  dávala  krámy,  o  něž  obchodnici 
losovali,  někteří  obchodníci  vozili  sobě  krámce  své,")  a  některým 
kázáno  stávati  zbožím  v  průjezdech  domovitých  a  v  loubích.  Do- 
mácí obchodníci  bývali  příčinou,  že  i  v  jarmarcích  činěny  „hostůnr 
některé  překážky,  z  nichž  zvláště  nepříjemná  byla  ta,  aby  hósl 
prodával  na  velko  a  na  celky  a  ne  na  drobno.  Ale  hosté,  zvláště 
soukenníci,  majíce  prodávati  v  cele,  v  postavích,  *}  dosti  často  \7- 
hnuli  se  tomu  a  prodávali  na  lokty,  poněvadž  zájmy  konsumento 
byly  silnější  nežli  obchodní  žárlivost  domácích  soukenniků.  Že 
hodnost  přivezeného  zboží  ohledávali  místní  znalci  a  často  konku- 
renti, bývala  hostům  jarmarečním  věc  zajisté  také  obtížná.  Při  toiii 
dohlédači  překážky  činili  i  malicherné  některé  živnosti.  Tak  na  příklad 
r.  1494  soukenníci  kutnohorští  zakázali  pražským  soukenníkům,  na 
iarmark  přišlým,  prodávati  šaty,  které  ze  svých  suken  pořizovali.^l 

O  jarmarky  města  velmi  horlivě  stála ;  ®)  dávali  si  od  králů 
potvrzovati  výroční  trhy  staré,  a  snažila  se  o  privilegování  nových. 

*)  ftád  uhelný  Čten  r.  1478  před  cechmislry  kovářů,  plalnéřů,  zámečníku  a  j. 
kteří  uhh'm  pracují.  Arch.  praž ,  č.  2133.  2. 

■)  Tomek,  D.  P.  VIII.,  29. 

•)  Jan  Jíra,  zlatník  staroméstský  (t  1473)  mél  krám  >k  jarmarku  stáváij- 
za  2  kopy.  Arch.  praž.,  Misceii.  87.  250. 

*)  Zpráva  o  tom  z  r.  1462  v  arch.  kutnohorském,  ft.  40.  Opis  v  zemském 
archivu. 

■)  Dopis  konSelů  Nového  mésta  Sepmistrům.  Arch.  horský,  6.  93.  Ojii? 
v  zemsk.  arch. 

•)  Kdyby  nebylo  obchodních  důvodů,  byl  tu  finanční  důchod  méstu.  Jar- 
marečníci  platívali  nemálo.  R.  1603  rozkázal  staroměslský  purkmistr,  aby  úřed- 
níci od  kupců-hostí  brali  o  jarmárce  sv.  Václava  po  třech  librách  pepře,  o  Hrom- 
uicích  po  dvou.  Arch.  praž.,  1203.  89. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Týn.  936 

Připomínáme  jen  z  hlavního  města,  že  Staroměstští  obdrželi  r.  1454 
nový  trh  výroční  od  Ladislava  krále;  Malostranští  získali  r.  1491 
trh  svatomarketský ;  Hradčanským  dány  r.  1512  jarmarky  dva; 
Novoměstští  sic  vyprosili  si  nový  jarmark  bartolomějský  r.  1504,') 
ale  způsobili  si  tím  u  Staroměstských  nesnáz  velikou,  poněvadž 
lo  byl  jarmark  třetí,  na  který  Staré  město  si  osobilo  větší  právo. 
Obě  města  strojila  se  k  násilí,  k  vojně.  Na  posled  král  Vladislav 
r.  1509   zrušil    Novoměstským    privilegium    trhu   bartolomějského. 

K  trhůto  náležely  obecní  váhy,  které  byly  v  některých  městech 
i  speciálně.  Kde  bylo  drahněji  soukenníků,  byly  mimo  kramářskou 
váhu  i  váhy  vinné.  O  takové  váze  vinné  Žlutičtí  konšelé  zapsali  si 
r.  1441  pamět,  že  má  býti  v  moci  konšel,  a  komuž  konšelé  ji  po- 
ručí, ten  tou  váhou  vlasti  bude;  kdo  si  dává  vlnu  vážit,  zaplatí 
od  kamene  (20  lib.)  haléř  mimo  soukenníka,  co  k  své  ruce  pře- 
váží.*) V  Praze  v  této  době  nic  se  nezměnilo  stran  váhy  kramářské 
na  rynku  ani  stran  váhy  veliké  v  Týně. 

Když  po  vojně  kupecký  Týn  oživl,  zase  tu  býval  stok  lidí 
a  zboží,  do  Prahy  a  Prahou  voženého,  byl  tu  dohled  a  kontrola 
obchodní,  sklepy  a  sklady,  kam  kupující  přicházeli  ohledávat  a 
smlouvat  zboží.  1  teď  byl  Týn  jako  hrad,  či  jak  ho  nazval  král 
Vladislav,  městečkem  a  dvorem  v  ohradě  a  v  zavření.  Nechť  pří- 
slušel kapitule  Hradu  pražského  (darováním  Bořivojovým)  celných 
důchodů  z  Týna  jen  díl,  či  dle  některých  listin  důchod  všecek,') 
vypuknutím  husitské  bouře  byl  učiněn  právu  kapituly  svatovítské 
konec.  Staroměstští  hned  r.  1419  sebrali  Týn  i  ungelty  ve  svou 
držbu.  Arci  za  války  se  tam  spíš  připomíná  lití  pušek  než 
obchod. 

Po  vojně  Zikmund  přihlásil  se  k  důchodu  týnskému  a  r.  1437 
dal  vinný  ungelt  manželce  své  Barboře.  Ale  Pražané  teprve  r.  1441 
jí  postoupili  ungeltu  polovici.  Králi  Ladislavovi  Staroměstští  vrátih 
ungelt  asi  r.  1464  větší  měrou,  část,  bezpochyby  tu,  která  kdys 
náležela  kapitule,  sobě  podrževše.  Král  Jiří  r.  1469  zastavil  některé 
ungelty  za  úhrnnou    summu    231  kop  do  roka,*)  a  odkazoval    ně- 


')  O  těch  váech  jarmarcích  Celakovský,  Codex.  I ,  č.  242.,  č.  296.,  6.  340., 
t.  3?0.  Od  krále  Vladislava  zvláSté  vrchnosti  panské  svým  méstečkům  vyprošo- 
valy jarmarky.  Blatná  na  př.  r   1502  obdržela  dva.  Arch.  mus.  Privileg. 

*)  Diplomat,  v  mus.  zemsk.  Z  knihy  zápis,  žlutíc.  R.  1441. 

•)  Celakovský,  O  začat,  ústav.  déj.  Star.  m.  84. 

*)  Arch.  praž.,  č.  998.  224. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


936  Kniha  IIT.  13.  Obchod  v  periodě  husilské 

které  výplaty  na  ungelt.  Takž  r.  1470  mistr  Jan  z  Krčina,  doktor 
a  lékař,  dí  ve  svém  kšafte,  že  z  rozkázání  králova  úředníci  plalí 
mu  z  ungeltu  na  týden  kopu  grošů,  i  odkazuje  ten  plat  na  výchovu 
čtyř  dcer,  poněvadž  král  slíbil  neodtrhovati  toho  platu  od  jeho 
manželky  a  dětí,  kdyby  ho  Bůh  neuchoval.*)  Také  Vladislav  z  un- 
geltu vykazoval  peníze. 

Správce  ungeltní  za  doby  válečné  dosazovala  obec.  Býval  jim 
jeden  z  konšelů  a  jeden  z  obecních.  Od  r.  1454  (?)  *)  byli  úředníci 
královští  (komorní)  vedle  méstských.  Jim  k  ruce  byl  písař,  vážní, 
ladaři  a  hospodář,  jejž  pokládám  za  domovm'ka.')  Kožešníci,  a  snad 
též  jiný  řemeslný  cech,  jenž  surovinu  kupoval  v  ungelte,  měli 
i  v  této  době  v  Týne  své  litkupníky.  Takového  makléře  cech  volil. 
a  úředník  týnský  potvrzoval.  Litkupník  „koupě  ohledával,  rozva- 
zoval, kusy  vyčítal".*)  Místo  onoho  hansgrafa,  jehož  úlohou  bylo 
honiti  kupce  ke  clu  do  Týna,  bývá  v  této  době  napořád  maršálek, 
zřízenec  městský,  člověk  i  zemanský  s  erbem.  ^} 

Nucené  sklady  a  zastávky  obchodní  doby  předešlé  trvaly 
i  na  dále.  Alespoň  města,  výsadou  nuceného  skladu  nadaná,  sna- 
žila se  udržeti  sobě  privilegium  v  živé  platnosti.  Také  výsadní 
cesty  nucené,  souvislé  s  vybíráním  cla,  trvaly  v  starodávném  směru 
a  způsobu,  leč  že  v  době  bezvládí  a  nepokojů  stávaly  se  pokusy 
o  cesty  jiné  na  škodu  výsadních.  ' 

Nejvíc  hádek  o  nucené  cesty  sbíhalo  se  v  Pošumaví,  kde  budě- 
iovským  a  prach atickým  výsadám  všecka  města  a  městečka  i  Rožm- 
berkové překáželi,  pokud  kdy  dovedli.  Rožmberští  také  od  Jiřího 
krále  r.  1463  získali  svým  městům  Třeboni  a  Svinům  větší  vozbu 


•)  Arch.  praž.,  6.  2119.  P.  9. 

")  Když  Pražané  postoupili  králové  Barboře  část  ungeltu,  vyskytuje  se 
r.  1441  v  Ungelte  úředník  královský.  Pak  není  povédom  žádný  až  r.  1473. 
Tomek,  D.  P.  IX.,  279.  R.  1489  byl  MatuS  ze  Semic  >na  ungeltu  nejvy^ím 
úředníkem  královým<.  Arch.  praž.,  ft.  2089.  M.  29. 

•)  Arci  přiznati  dlužno,  že  r.  1460  je  hospodářem  Hanuš,  jehož  žena  pc»- 
druhyně.  r.  1517  je  hospodářem  urozený  vladyka  Blažek  z  Perefla  (Arch.  pral, 
č.  2119.  L.  1.),  tak  Že  by  tu  mohl  býti  >hospodář<  větším  pánem  než  domoT- 
níkem. 

*)  ftád  novoměstský  z  r.  1486.  Opis  v  cechu  litoméř.  kožeSn.  Vidiuius 
z  r.  1651. 

*)  To  je  moje  mínéni,  že  bývalý  hanusgraf  proměnil  jméno  v  maršálka. 
O  maršálkovi  Kozlovi  víme  jistě,  že  r.  1618  povýšen  za  >úředníka€  v  Týně.  To 
snad  svědčí,  že  maršálek  s  Týnem  souvisel.  Tomek  (D.  P.  VDI.,  287)  míní,  že 
maršálek  byl  k  jakési  oslavě  nade  všemi  služebníky  obecními. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Gesty  privilegované  937 

soli  proti  době  předchozí.  Netoličtí  pokoušeli  se  o  sklad  solní  proti 
Prachatickým,  král  Jiří  musil  r.  1465  smiřovat  a  zapovídati.  Pra- 
chatičti  vyžádali  sobě  r.  1492  nového  stvrzení  své  zlaté  cesty  z  Pa- 
sová se  slibem,  že  nemá  nikomu  jinému  býti  dána.  Nicméně  Vim- 
perští  osvojovali  si  cestu  tak,  že  z  toho  byla  r.  1502  mezi  sousedy 
téžká  nesnáz. 

Nejtužší  spory  byly  však  o  nucené  cesty  z  Budějovic  a  z  Pra- 
chatic na  Písek.  Písečtí  měli  z  předešlých  dob  clo  na  kupectví 
suché  i  mokré  a  proto  vysílali  zbrojence  na  silnice,  aby  jejich 
cestě  nevyhýbali  se  ani  lidé  z  měst  a  z  městeček  daleko  stranou  le- 
žících. S  Netolickými  se  hádali  zle  r.  1465;  Vodňanským  král  byl 
r.  1486  nucen  rozkázati,  kteří  chtějí  jeti  do  Pracheňského  kraje, 
že  musí  na  Písek,  jinak  že  by  starodávní  silnice  sešla.*)  Tof  byl 
tedy  důvod,  proč  obchod  nesměl  se  bráti  cestami  kratšími !  A  hádkám 
není  konce.  Spor  o  cestu  z  Prachatic  přes  Volyni  k  Plzni,  že  musí 
jíti  na  Písek,  vypukl  zase  r.  1488  a  opět  r.  1624.  Ve  své  horli- 
vosti zabíhali  strážcové  silnic  až  na  cesty  cizí;  Stříbrští  zajali 
r.  1487  PlzĎanům  drahně  volů  na  silnici  domažlické.  Po  velikém 
křiku  a  soudu,  musili  vrátiti  kořist.^) 

Praha  vždy  střed  obchodu;  sem  vedly  starodávné  cesty  nu- 
cené. Cizí  kupci  musili  se  zbožím  do  Prahy.  Nověji  připomenul  jim 
to  r.  1497  Vladislav,  obnoviv  pražské  privilegium.  Obchodní  spo- 
jení zahraničně  zůstávalo,  jako  bývalo.  Naší  jezdívali  do  Benátek, 
Benátčané  sami  nic  osobně  nerozváželi ;  obchodní  svět  musil  k  nim. 
Přímé  a  pevné  spojení  Benátčané  mimo  všecek  východ  a  jih  měli 
již  teď  také  s  Francií,  Nizozemskem  a  s  Anglií,  takže  obchodník 
mohl  stržiti  v  Benátkách  i  zboží  oněch  zemí.  Benátčané  měli  také 
vlastní  industrii  velkovýrobnou,  zvláště  textilní,  sklářskou,  robili 
papír,  tiskli  knihy,  čistili  cukry,  byli  výbornými  zlatníky,  voskáři, 
mydláři.  U  nich  se  pro  kupce  cizího  shrnovalo  zboží  též  z  jiných 
mést  vlaských;  tu  byly  jmenovité  na  prodej  milánské  a  jiné  lom- 
bardské zbraně  a  zbroje.  Tu  bylo  všecko  na  prodej.  R.  1421  doze 
Moeenigo  počítal  roční  obchod  benátský  v  28,800.000  dukátech.^) 
Mnohý  náš  kupec  dojížděl  za  obchodem  také  jen  do  Noriraberka  a 


*)  Všecky  uvedené  zprávy  viz  v  arch.  mést.  ve  Svinech.  Opis  v  zemském 
arch.  Sláma,  Prachatice  48  a  násL;  arch.  písecký,  kn.  96.  Arch.  Ces.  VII,  569. 
Winter,  Obraz  II.,  477.  Teplý,  Volym"^  81. 

•)  Strnad,  Listář  plzeň.  II ,  248. 

•)  Bttchele,  Gesch.  d.  Weilhand.  88.  Engelmann,  Gesch.  d    Hand.  84. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


do  Augšpurka,  kteráž  města  měla  sklady  benátského 
a  kromě  toho  vynikla  velikou  produkcí  vlastní:  Au 
textilném,  Norimberk  co  do  kovových  prací  (šmejd). 

Obchodům  na  východ  proběhem  XV.  věku  ně 
pohroma  tím,  že  Krakov  a  jiná  polská  města  i 
pouštěti  dále.')  Ale  na  počátku  XVI.  věku  na  někol 
nastaly  všech  předešlých  větší.  Tehda  totiž  Vratis 
velikou  nesnáz  o  nucené  cesty  a  sklady.  Na  jich  í 
slav  obnovil  r.  1507  sklad  ve  Vratislavi,  a  zároveň 
horský  sklad  ve  Frankfurtě  n.  O.,  a  to  tak,  že  pr 
z  Polska,  z  Rusi,  Prus,  z  Litvy,  dojda  do  těch  dv( 
dále,  ale  též  tak  obráceně,  kupci  z  Vlach,  z  Nizozei 
docházejí  jen  do  těch  měst  a  dále  nic.*) 

Vratislavští  o  tomto  svém  privilegium  vydali  z 
rozesílali  ji  do  světa.  K  Pražanům  a  k  českým  si 
s  prosbou,  aby  i  oni  sklad  jejich  uznali  a  chránili, 
z  něho  budou  míti  prospěch;  jef  jim  přec  pohodl 
do  Vratislavi  nežli  do  Krakova,  do  Lublina  a  j.  Ta 
snadno  mohla  obnovena  býti  cesta  z  Vlach  a  do 
čímž  by  zkvetl  sklad  a  obchod  pražský,  jako  býval 
obrátily  se  cesty  jinam  a  než  na  útraty  a  škodu  \t\ 
obchodně  zmohutněl  Norimberk  a  Lipsko.  Vladisli 
i  Maxmiliána  císaře,  aby  Frankfurtu  a  Vratislavi  nu 
a  sklad  (station  a  nidrlag)  stvrdil,  tak  aby  ta  dvě  i 
ničí  německého  národa  k  Polsku,  Litvě,  Prusku  až 
vzdělaných  (an  die  barbarei).') 

Zhořelečtí  a  saská  knížata  zdvihla  zlé  odpory  i 
jíce  se  o  cesty  své;  popudila  i  české  stavy,  tvrdíce, 
vratislavský  škodou  Českému  království.  Vratislavi 
do  Prahy  latinsky  prosbu,  aby  město  drželo  s  nin 
mluvilo  u  stavů  a  králi  (jenž  zatím  už  kolísal)  aby 
poslu  vzkázalo,  že  zastávka  u  Vratislavských  bude  ( 
prospěšnou;  bez  té  zastávky  ani  Vratislav  ani  Prí 
sil  obchodních    nesebere.    Na  konec  se  omlouvají,    1 

')  Poznaň,  Kalid,  Hnězdno  r.  1444  staly  se  na  čas  mezní 
Krakov,  nová  přivil,  obdržel  na  Škodu  Vratislavských  a  nastal 
Rozpraw.  Akad.  Umiej^tn.  II.,  XIX,  92  a  násl. 

•)  Vratisl.  Stadtbuch,  AA.  1.  c.  Opis  v  Diplomat,  mus.  z 
•)  Vratisl.  Stadtbuch,  NNN.  106.  11.  12.  15. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Sklad  yratislayský  939 

činili  kupcům  jejich  násilí,  že  budou  opláceti.  Týž  rok  psali  také 
českým  stavům.  Z  listu  vysvítá,  že  již  si  vzájemně  lapali  vozy 
a  voly. 

Roku  následujícího  (1509)  Polsko  vystoupilo  proti  záměrům 
Vratislavských ;  obnovivši  sklady  v  Poznani  a  v  Kališi,  uzavřelo  tím 
obchodní  hranici.  Král  Polský  Zikmund  po  některých  vzájemných 
kyselostech  konečně  r.  1511  vzkazuje  Vratislavským,  že  zapověděl 
svým  poddaným  obchodovati  s  nimi,  a  Vratislavští  naopak  že  ne- 
smějí do  Polska  pod  ztrátou  všeho  zboží,  nebof  prý  překážejí  Po- 
lákům jezditi  do  Čech;  jenom  jim  po  čase  ještě  dovolil,  aby  si 
v  Polště  zvyupomínali  dluhy.  To  byla  rána,  nebof  Vratislavští 
svým  obchodem  záviseli  na  Polsku. 

Takž  ve  východních  končinách  těmi  příhodami  obchod  se  za- 
razil, nebo  veden  podloudně  a  podvodně.  Zápas  však  neustal.  Na 
podporu  vratislavského  skladu  upisují  se  r.  1510  knížata  slezská  a 
Joachim  braniborský;  vévoda  lehnický  a  břežský  chce  ho  rok  trpěti. 
Vladislav  protivníkům  skladu  toho  se  omlouvá,  že  vlastně  nestvrdil 
nic  nového. 

R.  1510  i  Maxmilián  nucený  sklad  vratislavský  stvrdil.')  Na 
prosbu  Vladislavovu  r.  1511  polský  král  odvolal  svůj  prudký  zákaz 
obchodní,  ale  skladu  vratislavského  uznati  nechtěl.  Vratislavští  Pra- 
žanům zase  naříkají  (r.  1512),  že  polskými  sklady  v  Poznani, 
v  Hnězdně,  v  Kališi,  v  Krakově,  od  nichž  nikoho  dál  nepouštějí, 
jsou  všickni  obchodníci  od  západu  příchozí  stejně  zkracováni.  Zmatky 
rostou,  zvláště  když  i  město  Hlohov  založilo  si  nucenou  zastávku 
a  zdržovalo  kupce  (1512)  a  kromě  toho  svou  silnicí  odvádělo  kupce 
na  Gdaňsko.*)  Vratislavští  žalovali.  O  sněmu  svatojirském  r.  1512 
vyslána  do  Prahy  od  Vratislavských  deputací  k  českým  stavům  a 
městům;  na  cestu  jí  dán  spis,  v  němž  líčí  se  dlouhá  historie 
vratislavského  skladu,  který  už  Matiáš  král  obnovil  (po  r.  1478), 
král  polský  prý  hrozí  zabitím,  kdo  mu  za  obchodem  přijde  do  jeho 
země,  ale  židy  a  Saraceny  prý  přijímá;  poznaňský  sklad  odvedl 
prý  starou  cestu  českou  pryč  přes  Míšeň  a  Lipsko  proti  právu 
Čech  i  Vratislavi,  mohlo-li  Polsko  dovoliti  sobě  to,  tím  spíš  Češi 
a  Vratislavští  mohou  sobě  obnoviti  sklady  nucené.  Prosí  tedy  stavy 
české,  aby  s  nimi    drželi    proti  Hlohovu  aspoň  přímluvou  u  krále. 


»)  Tatnže  NNN.  28.  2K  69.  MMM.  73.  79.  G   59. 
»)  Tamže,  NNN   88.  103.  107.  EEE.  282. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Ale  v  Praze  od  stavů  dána  odpověď  odkládavá,  prý 
kdy,  téžké  věci  domácí  na  sněme  že  mají  přednost' 

R.  1514  Vratislavští  dali  se  konečně  na  cesty  k  sr 
Podplatili  polské  úředníky  nejvyšší,  biskupu  kancléři 
(číši)  zá  50  dukátĎv,  a  tak  se  stalo,  že  r.  1615  Zikm 
mandát,  jímž  dovolil  Vratislavským  obchodní  cesty 
začež  musí  Vratislavští  propouštěti  polské  obchodník 
svého  nuceného  emporia.*)  Tím  obchodní  vojně  kon 

Vývoz  obchodní  z  Čech  v  této  době  týkal  se  I 
v  době  předešlé.    Z  plodin  zemědělských  to  bylo  obi 
větší  měrou  bralo  se  ven  ze  země  cestami  jižními  (2 
chatic)  a  na  sever..  Vyvážen  chmel,  dříví,  máslo,   sýi 
víno  voženo  do  severních  zemí  sousedních,  vlnu  voz 
a  do  Polska,®)    připomíná   se   v   dovoze   vlna  bílá. 
Kámen  vlny   (20  liber)   prodáván   v  půli  XV.  stoL 
Vyvážen  vosk  v  kruzích,  libru  počítali  kupci  r.  145] 
2  denárech,   r.  1464  po  6  groších   a   r.  1612  po  8 
cena,  prvotně  již  nemalá,  stoupala.  Z  naší  země  hná 
i  po  sto  kusech  pospolu.  Ale  při  tom  možno,  že  do 
zbožím    skrze  Čechy   transitním.    Z  průmyslných    vý 
vývozu  schopno  bylo  plátno,  kůže,  české  nože  a  tes; 
a  pivo.  Přes  všelijaké  obmezení  při  produkci  pivo  čes 
době    exportu    tak   valného,    že    si    ho    sousedé    zal 

')  V  relaci  své  vyslaní  (písař  Pruffer  a  hofrichter  Yban 
pravují,  že  vidéli  v  Praze,    kterak  je    zle,   es   ging   zu  der  Zei 
pofel,  také  vznikl  požár  na  Nov.  městé,  snad  založený.  Kancléř 
zlostné,  jest  jim  >sehr   gehoch<.    Panu  PernStýnskému   ani   r 
vratislavský  nelíbil.    Pražané  dali  odpověď,   že  pilné  prohlédne 
ských,  což  ovSem  není  odpovědí  žádnou.  Tamže,  MMM.  108.  Le 

•)  Tamž  NNN.  153.  MMM.  110. 

•)  Arch.  praž.,  č.  2119.  K.  14.  Buchner,  Codex  pictur.  X5 

*)  V  Benátkách  bylo  v  dluhu  zajato  4300  českých  nožfi 
174.  to  uvádí,  ale  bez  datum. 

•)  Sukno  české  r.  1608  vezl  novomésts   měSCan  Marek  dc 
postavy  červené  a  Černé  žatecké,  dlouhé  bílé  letovské    V  PreSp 
Jihlavských.  Arch.  praž.,  č.  2095.  E.  19.  Pražskému  soukenníki 
dlužen  byl  kdosi  v  Žitavě  12  kop  za  sukna.    C.  2096.    N.  1.    1 
,,^^^^  >české  sukno*  mýto.    Hormayr,    Wien.    V.  CL.    R.  1461  v  Lin< 

^  ^  české  sukno  býti  prodáváno ;  sukna  plzeňského  a  budějovickéh 

44  denároch,    píseckého    po  32  den.,   jindřichohradeckého   po  í 
horšího  nejvýš  po  28  denárech.  Strnad,  Listář.  plzeň.  II,  75. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Vývoz,  dovoz.  941 

r.  1454  král  Ladislav  jakožto  vévoda  rakouský  zakázal  dovoz  piva 
českého  do  Rakous,  aby  neměl  škodu  konsum  vína.^)  R.  1611  zase 
vydává  zákaz  českým  pivům  vévoda  bavorský.*)  O  dovoze  pražského 
piva  a  hradeckého  na  Moravu  víme  nahodilou  zprávu  z  počátku 
následující  periody.*) 

V  dovoze  do  naší  země  byly  hlavně  věci  „kupecké",  toliž 
kořeni,  ovoce  zámořské  a  cizí  zboží  textilné.  Z  Benátek  přiváženy 
tytéž  věci,  které  uvedeny  jsou  v  době  předešlé,  jen  je  o  sklo  a  mýdla 
víc;  tehda  kvetla  veliká  fabrikace  mýdla  zvláště  v  Neapoli,  v  Bo- 
logai  a  j.  Stran  skla  je  určitá  zpráva  z  r.  1493,  že  čisté  koflíky 
a  sklenice,  „jako  je  do  Čech  z  Benátek  vozí",  nejsou  křišťálové,  jak 
ranéjí  někteří,  ale  jsou  sklenné.*)  Při  hedvábných  látkách  orient- 
ských,  z  Benátek  vožených,  vyskytují  se  teď  nová  jména  podle 
starých.  Uvádějí  se  damašky,  samity  čili  satiny,  jichž  loket  koncem 
této  doby  byl  po  8  groších,  tafaty,  karmazíny,  jichž  loket  byl  po  kopě 
míšefi.  Některá  látka  měla  v  sobě  také  osnovu  vlněnou.  Takovou 
jest  feřtat,  jehož  loket  byl  po  24  groších  v  době  vladislavské.  Aksa- 
mity kupovány  (1480)  po  dvou  rýnských  zlatých  (dukátech)  loket. 
Zlatohlavy  po  7  rýnských.  Libru  hedvábí  kupci  nabízeli  po  5  zl. 
rýnských.  Zdá  se,  že  tehdáž  z  Benátek  vozili  také  tenké  plátno,  jež 
zváno  pohanským  a  pocházelo  z  orientu,*)  také  hojněji  ted  vozili 
bavlnu,  jež  do  Benátek  dostávala  se  z  Kypru  a  ze  Sýrie.  Uvádí  se 
bavlna  žlutá  v  „palicích"  —  v  balících  (r.  1466). 

Dovoz  koření  byl  v  této  době  asi  z  míry  valný.  Známáf  zpráva 
Butzbachova  (1487),  že  sic  Cechové  daleko  středměji  pijí  nežli 
Němci,  ale  že  pojídají  tuze  mnoho  koření,  prý  jest  přísloví,  že  vepř 
v  Cechách  za  rok  víc  šafránu  sní  nežli  v  Němcích  člověk.^)  Libru 
šafránu  v  půlce  XV.  století  počítaU  po  1  kopě  48  groších  českých, 
r.  1464  byla  po  3  kopách  míšeňských ;  na  té  ceně  zůstává  v  Praze 
a  snad  všude  v  Čechách  za  mnoho  let.  R.  1494  v  Hradci  Jindři- 
chové i  v  Praze  už  je  po  3  kop.  30  groších  a  r.  1620  počítají  libru 


•)  Arch.  mus.  1464.  Schulz,  C   C.  Mus.  1905.  203. 

•)  RiSský  archiv  mnichovský.  Bóhm.  Lit.  Nro  3.  Tom.  XIU,  Fol.  109,  Opsal 
■ni  pan  dr.  Matéj£ek. 

•)  Arch.  C.  XX.,  372.  606. 

*)  Jan  Hašiši,  z  Lobk.  Putování.  Strej6ek.  68. 

•)  V  Putování  Lobkovicové  (str.  107)  o  tom  platné  se  vypraviye,  že  mame- 
luci >£istým  tenkým  plátnem«,  jemuž  říká  se  gynalboíf  nebo  >pohanské  plátno<, 
obvinují  si  klobouky. 

•)  Butzbach,  Chronik.  78. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


942  Kniha  III.  18.  Obchod  v  períodé  husitské. 

„kalhulanského"  (Gatalonie)  šafránu  po  3  kopách  a  50  groších,  ba 
i  po  5  kopách.  Patrno,  že  proti  době  předešlé  šafrán  poněkud  zla- 
ciněl,  ale  na  konec  vyskočila  cena  nadobyčejné.')  Také  jiného  ko- 
ření ceny  neliší  se  valně  od  cen  doby  předchozí.  Libra  hřebičku 
bývala  po  3  kop.  míš. ;  libru  pepře  počítali  průměrně  po  18  groších 
niíš. ;  libru  muškátových  kulek  po  3  kopách;  libru  zázvoru  (jejž 
dělili  v  kuchyĎský  a  „lepší")  po  20 — 22  groších,  libru  květu  48  gr. 
Rýže  libra  byla  r.  1460  za  3  groše ;  libra  fíků  za  2  groše.  Cukr  si 
Benátčané  shromaždovali  z  ostrovů  Madejry  a  z  Kanárů,  odtud  také 
měl  pojmenování.  Byl  to  cukr  z  třtiny  vytlačený  a  na  ohni  tvrzeny. 
R.  1490  počítán  v  Praze  centnéř  za  18  kop  grošů  (asi  jen  míšeň- 
ských) a  touž  cenu  měl  ještě  r.  1526.  To  by  libra  byla  po  12  groších. 
Papíru  „kniha"  (24  archů)  prodávána  v  Praze,  v  Berouně  a  j.  na 
rozhraní  XV.  a  XVI.  věku  po  3 — 4  groších,  rys  po  56  groších 
i  nad  kopu.  V  Hradci  Jindř.  ten  čas  sáh  dříví  měl  cenu  půl  druhé 
knihy  papíru. 

Z  Itálie  (z  Benátek  i  od  Tersta)  a  z  Tirol  voženo  k  nám  víno 
cizí,  „těžká  pití"  týchž  jmen  jako  v  době  předešlé.  Malvazí  ted  časlo 
slově  „vlaským".  V  husitské  válce  (r.  1429)  počítali  v  Praze  žejdlík 
malvazí  po  lYa  groši,  tedy  pintu  za  6  grošů  č.  Žejdlík  vína  Ro- 
manie  po  groši,  pintu  za  4  groše.  Na  konci  XV.  století  prodává  se 
žejdlík  malvazí  po  6y,  groších  č.  (13  gr.  míš.).  Tedy  o  málo  zdra- 
žilo se. 

Z  bližšího  jihu,  nežli  jsou  Benátky,  ze  Solnohradska  a  z  Pas- 
sova  vožena  do  Čech  sůl  jako  od  starodávna  v  bečkách,  v  prosti- 
cích,  „v  kobylích  hlávkách"  a  v  „corkách".  Rozeznávali  několik 
druhů  soH  co  do  kvality.  Nejlepší  byla  sůl  „veliká",  které  říkali 
šemberk  (snad  ze  slova  schónwerk).  Z  Rakous  a  z  Moravy  vožena 
k  nám  vína.  Týmiž  zeměmi  dostávalo  se  k  nám  v  této  době  i  víno 
seremské,  iehož  žejdlík  v  Praze  konec  periody  (1526 — 1527)  prodáván 
po  12  malých  denárech.  ^)  Také  příhony  dobytka  z  Uher  děly  se 
tou  dobou  vždy  silně  Moravou  a  Rakousy.  Z  Rakous  voženo 
k  nám  i  ovoce,  a  z  Moravy  nad  to  také  obilí. 

Od  západu  vozili  k  nám  především  textilní  zboží.  Z  Nizozemí 
a  Porýní  vožena  větší  měrou  nežli  v  době  předešlé  barevná  jemná 
sukna,  jmenovaná  dle  měst,  kde  jich  fabrikace.  K  starým  jménům 


')  Zmíniti  se  jest,   že  v  Čechách  péstovali  >  zemský  Šafrán*,  jemui  říkaJi 
vlftek.  Méii  k  tomu  Safránice.  Arch.  Český  XV.,  90. 
•)  Arch.  praž.,  č.  1047.  ft  11. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


i  po  4  kopách).')  Od  polovice  XV.  stol.  nejvážně 
nějším  předmétem  obchodu  z  Polska  byli  voli.^)  A 
Čech  Norimberk  shrnoval  k  sobě  všecko  zboží  se  tř 
východě  bylo  lze  našim  kupcům  všeho  zboží  z  Pru 
ve  Vratislavi.  I  uherský  vývoz  Vratislavští  strhli  k 
kupec  Martinek  koupil  r.  1486  nad  půl  třetího  tisíci 
ských  ve  Vratislavi.') 

Při  otázce  o  tom,  kterak  byl  obchod  organ  i 
u  nás  (ani  v  Praze)  pomýšleti  na  veliká  zařízení 
Forma  obchodních  styků  i  v  této  době  jest  na  n 
prostá,  typickým  vždy  ještě  jest  podnik  jednotlivc 
kupec  nebo  kramář,  jednotliví  řemeslníci  dávali  se 
bezpečnou,  čekajíce  zisku.  Nejeden  činil  před  odch 
pořízení,  „jestli  by  ho  Bůh  zachvátil  smrtí  na  té 
mocný  průvod  zeměpanský  kupce  někdy  neochránil.  F 
Kropáč  r.  1492  bral  se  za  kupectvem  do  Norímbe 
vévodově  a  byl  oloupen  od  lotrů.  Ani  na  hospod 
bezpečen.*) 

Cizí    kupci    měli    zvláště  v  Praze    své  stálé   ležs 
z  nichž   jedni   byli  v  služebném    k  nim   poměru  jak 
příručí,    druzí    byli  v  poměru  volnějším,   jsouce  spíš 
V  této  době  vyskytuje  se  již  nezřídka,    že    nejeden 
převzal    prodej    kupectva  cizího   jakožto  komisionář. 
komisionáře  byl  dle  smlouvy.  *J   Obchod  veden  na  úí 
nebo   mandantův,  jenž  dal  komisionáři  plnou  moc. 
vány,  v  čas    výroční   účtováno,  a  kvitance   vydávány 
jeden    faktor    zůstával  dlužen ; ')  některý  i  ošidil    své 

*)  Obchodoval  i  voskem,  Šafránem,  mél  styky  obchodní  v 
Bytomi,  Linci,  ve  Vratislavi,  v  Litoměřicích.  Arch.  praž.,  C.  211 

■)  Kutrzeba.  Rozprawy  Akad.  IL  XIX.,  82. 

»)  Strnad,  Listář  plzeft.  IL 

*)  Arch   praž.,  Miscell.  92,  V.  12. 

•)  Strnad,  Listář.  IL,  802.  R.  1503  kupec  brnénský  Jakub 
hospodé  hospodáři  Šipeckému  schovat  váček  s  penězi,  a  ráno  vrá 
Arch.  praž.,  &.  1128.  47. 

*)  Kutrzeba,  1.  c,    str.  158   má  doklad,   že   ziskem   komis 

.^^^  čtvrtina  výtěžku  čistého  >Jedn^  czwart^  z  zyskuc 

^  ^  ')  Václav  Reychenfelz,    měšťan    Nov.  města  Praž.,  jsa   fak 

Jobata  z  Frankfurtu   na  Odře,    zůstal  dlužen  >v  handlu  a  kupec 

4  léta  (od  r.  1524—1528)  1500  kop  míS.  Upis^e  se  i  s  ženou,  i 


í 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


946  Kniha  III.  18.  Obchod  y  períodé  husitské. 

Formané  jakožto  speditéři  udržovali  spojení  obchodní.  Oby- 
čejně nebývali  v  určitém  služebném  poméru  k  obchodníku.  Plat  za 
dovoz  býval  na  úmluvě.  Na  počátku  XVI.  století  platila  osoba  od 
vozu  s  třemi  koni  z  Prahy  do  Hory  40  grošů  bílých,  stravu  koň- 
skou a  lidskou  it.  j.  pacholkův).  Laciněji  jezdili  vozatajové  z  Král. 
Dvora  do  Prahy  (1616).  Brávali  10  gr.  bílých  a  do  Hradce  2gr.^ 
V  týž  čas  augšpurští  formané  brali  od  4  centnéřů  zboží  (nebo  od 
„saumu")  až  do  Benátek  I6V2  zlatého  rýnsk.*) 

Forman  býval  za  řádný  dovoz  odpověden.  Ztrát  na  cestě  bránil 
se  tím,  že  nejel  silnicí  sám,  než  společně  s  jinými ;  ztrát  na  hospodě 
bránil  se,  když  bylo  nutrió,  i  soudem.')  Obchodovati  forman  neměl, 
ale  mnozí  obchodovali  přec,  jednak  o  své  újmě,  jednak  jako  ko- 
misionáři.  Již  r.  1418  zapisuje  se  forman  Gredel  z  Uher  v  Praze 
v  nějakém  obchodním  dluhu ;  Matěj,  forman  německý,  zdělav  v  Praze 
dluhy,  utekl  r.  1603  od  vozu  i  od  čtyř  koní,  coá^  vše  prodáno 
úředně  za  22 Vi  kopy  míš.*) 

Roku  1493  Štolcarová,  plzeňská  měštanka,  dala  formanu 
Zikmundovi  200  kozí  volských,  aby  je  v  Norimberce  prodal  ne 
laciněji,  než  zač  řekla,  jinač  aby  je  tam  raději  složil  u  někoho 
dobrého.  .Byl  z  toho  pak  soud,  neboť  forman  je  prodal  lacinéji. 
Konšelé  plzeňští  rozhodli,  aby  Štolcarová  peníze  přijala,  ale  formanu 
od  vezení  aby  nedávala  nic.*) 

Obchod  drobný  i  veliký  konán  zhusta  na  úvěr.  Při  drobném 
pomáhaly  vruby,  při  velikém  posluhovala  především  registra,  n 
jak  říkali  později,  sarnály  (t.  j.  journaly).  I  dluhy,  u  jiných  kupců 
zdělané,  kupec  převzal  do  svého  registru,  když  měl  zaplacení  bez- 
pečné. Takž  učinila  pražská  obchodnice  Anna  Strabochova,  při- 
psavši dluhy  krále  Jiřího,  za  drobné  věci  u  kupců  nadělané,  k  dluhu 
svému  (1473).*)  Registra  kupecká  měla  u  soudu  průkaznou  moc, 
šlo-li  o  důkaz,    ale    ne  registra   každá.    Alespoň  když  r.  1611  dva 


•)  Arch.  Praž.,  fi.  1047.  C.  XX.  Pamétní  knih.  dvorské  196. 

')  Joh.  MQller,  Augsb.  Warenhandei.  835--336. 

')  R.  1452  musila  Kateřina  Pravova  nahraditi  15  kop  za  Slojiře,  kterf 
Marta  z  Rozhovic  Havlíkovi,  formanovi  z  Brodu  Némeckého,  dala  vézti  >z  nájmus 
a  ty  Slojíře  ztraceny  na  hospodé  u  Pravové.  Arch.  praž.,  6.  2084.  E.  44. 

*)  Arch.  praž.,  C.  2079.   H.  28-  93. 

•)  Strnad,  Listář  plz.  U.,  814. 

•)  Arch.  praž.,  &.  2119.  R.  8.  Bylo  obojího  dluhu  516  kop,  15  gr.  SynoTt» 
královi  povinni  platiti. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


948  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodě  husitské. 

u  nás  vzácný  a  týkají  se  dluhů  jen  malých.*)  Také  zapsán  jeden. 
Duchek,  kramář  na  Starém  mésté,  že  se  chuďas  pro  dluh  kupecký 
oběsil.  Kupec  Frejskut  z  veden  v  jeho  dům  na  Starém  mésté.*) 

Jedna  věc  v  této  době  musí  zvláště  býti  vytčena  jako  vý- 
značná. Vyskytují  se  v  Praze  i  v  některých  venkovských  městech 
obchodní  společnosti,  sdružení  nebo  tovaryšstva  (gzelšafly). ' ■ 
Některá  jsou  dosti  prostě  složena  jen  k  příležitostnímu  obchodu, 
jen  na  určitý  podnik;  když  se  úkol  provedl,  rozešla  se  zase.  Jiná 
však,  a  to  svědčí  již  o  značném  stupni  obchodního  vývoje,  jsou 
společnostmi  komanditními,  a  to  i  dosti  komplikovanými.  Teprve 
v  tento  čas  vznikají  komanditní  společnosti  také  v  Polště,  ba  i  ve 
Francii,  kteráž  vždy  a  ve  všem  byla  napřed.*)  Prostičký  je  způsob 
společnosti  šesti  osob,  které  se  v  Praze  sdružily  r.  1433  k  nákupu 
a  k  prodeji  vlny.  Vzali  ji  na  dluh  a  musili  postaviti  rukojmě,  kte- 
rému dali  právo,  kdyby  v  čas  jeden  z  nich  neplatU,  že  smí  na  jich 
všech  škodu  rukojmě  vzíti  peníze  mezi  křesťany  nebo  židy.  Tato 
zpráva  (ještě  z  doby  husitské  vojny),  je  tuším  nejstarší  zprávou 
o  spolku  příležitostném.  Do  r.  1462  Mikuláš  Kuželův  z  Roudnice 
jezdil  se  společníkem  svým  Matušem,  kramářem,  za  obchodem  do 
Norimberka.  Na  destičkách  psali,  co  kdo  vydal,  co  koupeno  a  co 
prodáno.  Vozili  plátna,  klejt,  šafrán,  květ.  Každý  přikládal  do 
„spolku"  kapitál  provozovací,  třeba  někdy  ani  ne  valný.  Postřihac 
Dubravský  na  Starém  m.  přiložil  postřihači  Jeronýmovi,  „do  spolka 
sukna  kroje"  120  kop  míš.  (1483);  pražský  pasíř  Mikunda  byl  sou- 
druhem několika  venkovských  obchodníků,  k  nimž  přikládal  „na 
spolek"  jen  po  30 — 100  zl.  rýnsk.  V  Praze  vedl  obchody  společ- 
níkům sám  na  své  jméno  a  pak  s  každým  zvlášť  činil  počty  dle 
register,  co  v  nich  zisku,  kolik  dluhu.  Zvláštní  smlouvu  o  30  voló 


O  Arch.  praž.,  t.  2079.  183.  Takž  na  př.  r.  1614  dává  do  slaromřstske 
knihy  zapisovati  kupec  Michal  ze  Salzburku,  že  Knoiek  a  manželka  jeho  mřli 
mu  týdne  spiácet  po  kope  (do  13  kop),  že  splatili  dvě  soboty  a  uSli. 

*)  Arch.  praž.,  ft.  2IIO.  106. 

•)  Na  str.  366.  domnívám  se,  že  byly  společnosti  již  v  dob€  lucemburské. 
Zatím  vytiStén  od  dra  Teige  z  rukopisu  vySebrodského  formulář- ze  XVI.  veku, 
a  ten  dokazuje,  že  jsem  tušil  dobře.  Byly  v  Piaze  společnosti  (societas)  na  ob- 
chod se  sukny.  Jedné  společnosti  je  pražský  kroječ  Rokycaner  hlavou.  Viz  ^p 
formul.  str.  8.,  4.,  12.  Sukna  jmenují  se  de  Dora,  de  Levlin. 

*)  líutrzeba,  Rozpr.  Akad.  Umiej^tn.  U.,  XIX.,  166.  Przedsi^iorstwa 
handlowe.  Séances  et  travaux  de  TAcad.  des  Rcienc.  moral.  et  politiq.  Compte 
rendu,  février  1906.  223. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Tovaryšstva  obchodní.  949 

rnéli  mezi  sebou  roku  1476  pražští  řezníci,  Jan  Lékař  a  Jindřich. 
Jindřich  mél  bráti  jistinu  za  ty  voly,  za  každého  z  nich  3  kopy 
(bez  několika  grošů),  a  Jan  měl  bráti  toliko  „utieziek  a  náklad^.') 
Kupec  v  undrláku  pražském  Hanuš  píše  r.  1497  o  svém  obchodním 
bpolčení  s  kupcem  Ondřejem  Sumrfeltem,  že  byli  v  společenství  za 
kolik  let,  každého  roku  že  se  učítali,  jen  o  výdělek  roku  minulého 
ne.  Každý  má  prý  z  výdělku  míti  polovici,  ale  kdežto  Andreas 
vzal  svůj  díl  úplně,  Hanuš  obdržel  v  díle  svém  dluh  700  kop. 
I  protož  prý  mají  úmluvy,  kdyby  Hanuš  onoho  dluhu  nemohl  vy- 
upomínali  celého,  že  polovici  škody  ponese  také  Andreas.*) 

Velmi  poučný  obraz  společenské  smlouvy  obchodní  zachoval 
se  z  r.  1506.*)  Smluvili  se  čtyři  kupci  o  nizozemský  obchod;  byli 
lo  Viktorin  Cukrmon  od  Voslů,  měšťan  Starého  m.,  Václav  Foyt, 
Václav  Krása,  kupec  kutnohorský,  a  Zikmund  Roh  z  Freyberka. 
První  dva  přiložili  „do  gzelšaítu"  peněz  hotových,  dluhů  (t.  j.  po- 
žiidavků)  a  phembertů  (t.  j.  na  zboží ;  phembert  =:  pfennigwert), 
jmenovité  1000  zl.  rýnských  na  zisk  a  ztrátu.  Krása  a  Roh  přilo- 
žili hotově,  na  dluzích,  na  phembertech  1250  zl.  r.;  byl  tedy  zá- 
kladní fond  společenský  úhrnem  ve  2250  zl.  Tou  jistinou,  samo- 
statně vedenou  a  účtovanou,  se  mělo  těžiti  a  kupčiti.  Zisk  měl  na 
čtvero  býti  dělen.  Handl  mají  vésti  Foyt  a  Roh  s  vědomím  ostat- 
ních, jich  radou  a  pomocí.  Toto  jednatelství  však  nebylo  výhrad- 
ným zastoupením  na  venek;  vysvítá  z  další  smlouvy,  že  každý  člen 
oprávněn  byl  jménem  společnosti  obchodovati,  čehož  zevnější  legiti- 
mací byla  společná  pečeť,  jakoby  firma  té  obchodní  společnosti. 
Slojíl  psáno,  že  vyvolili  k  tomu  tovaryšstvu  pečef  kupeckou  zvláštní, 
kterou  listy,  zboží  pečetiti  jest;  jestli  by  Foyt,  Roh  nebo  kdo  z  nich 
vy  věřil  (t.  j.  na  úvěr  dal)  buď  zboží,  nebo  na  vexl  půjčil  tomu 
tovaryšstvu  k  zisku  i  ztrátě,  měl  „kupeckým  řádem"  sebe  i  ostatní 
zapsati,  pečef  přiložiti,  a  k  té  pečeti  všickni  čtyři  se  budou   znáti, 

*)  O  vSech  tich  spolcích  viz  v  arch.  praž.,  t.  2082.  B.  30.  C.  2119.  F.  3. 
X.  5.  C.  2094.  J.  28.  F.  14. 

•)  V  rejstříku  oněch  700  kop  dluhů  zapsán  mimo  jiné  Jan  kamenník  s  25 
kopami,  opat  zbraslavský,  knéz  Václav,  za  StokfiSe,  herynky  dlužen  26  kop, 
Unkaá  malíř,  5  kop.  Také  hromada  dluhů  venku  v  mčstech.  Za  poručníka 
káafitt  Hanuš  ustanovuje  Andresa  Lilginfusa,  kupce,  jak  tráví  u  Ladevského,  neb 
»on  ten  kupecký  obyCej  pfi  tom  obchodu  dobře  zná«.  Na  Zderaz  odkazuje  10 
kop  na  antifonáf.  Arch.  praž.,  t.  2095.  B.  10. 

•)  V  stát.  arch.  drážďanském.  Opis  v  mus.  DiplomatáH,  VytiSténo  s  práv- 
nickým výkladem  v  Právníku  XXXIll.,  743. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


950  Kniha  lU.  13.  Obchod  v  periodě  husitské. 

ale  arci  jen  tenkrát,  když  o  handli  všickni  zvédéli.  Je  tu  tedy  ni- 
čení všech  proti  třetím,  což  se  vykládá  již  za  pokročilou  formu 
„compagnie".  Kdyby  faktor  nebo  některý  člen  podnikl  néco  bez  po- 
vědomosti druhých,  zapsání  ani  pečeť  neměly  míti  moci  žádné.  Jiné 
kusy  týkaly  se  účtování  jednotlivých  členů  při  obchodech;  Roh  a  Foyl. 
když  jsou  v  Praze,  tráviti  mají  na  své  peníze ;  kdo  by  ze  spolka  jel 
z  Prahy  pro  potřeby  gzelšaftní,  tráví  na  společné  peníze,  ale  inímě. 
poctivě,  „krom  šatů,  hraní  a  útrat  stranních,  k  tomu  gzelšaftu  nepo- 
třebných". Co  kdo  koupí  nebo  vydá,  vše  má  psáti  a  počty  činiti 
po  každé  jízdě.  Kdyby  člen  něco  ze  společného  sklepa  vzal,  musí 
sobě  připsati  na  účet  tou  cenou,  jak  se  jiným  prodává.  A  každý 
rok  měla  býti  konána  bilance,  co  je  zisku,  co  je  ztráty,  vše  dle  register. 
Aby  zakládací  listina  této  compagnie  obchodní  mohla  zůstati  při  své 
stručnosti  a  aby  nebylo  potřebí  psáti  listin  nových,  snesli  se  čle- 
nové, že  všecky  jakékoli  úmluvy  potomní  budou  se  prosté  psáti  do 
register,  ovšem  s  vůlí  a  podpisem  každého  z  nich,  a  to  zapsání  že 
bude  míti  moc  jako  list  na  pergamene  a  s  pečetí.  Smlouva  zá- 
kladní byla  závazná  na  6  let,  žádný  se  nemohl  odděliti,  leč  s  volí 
všech.*) 

Přihodilo  se  též,  že  společník  od  společníka  odkoupil  obchod. 
Tak  učinil  r.  1523  pražský  kupec  Melichar  Hirš,  že  od  společníka 
svého  Jošta  Gintera  převzal  dříví  tisové,  „v  kterémž  jsou  spolek 
měli" ;  sklad  toho  dříví  byl  v  Toruni  pruské,  v  Gdaňsku  a  v  ra- 
kouském Traunkirchu.  Při  městských  knihách  malostranských  se  zo 
spolku  propustili  a  kvitovali,  zapsavše,  kdyžkoli  potomními  časy 
jací  šulprifové  (dlužní  úpisy),  zápisové,  registra,  listové,  cedule  se 
nalezly,  že  ty  všecky  se  ruší,  aby  žádné  moci  neměly,  ale  mň\j 
aby  byly.*)  Méně  zajímavo,  že  se  společníci  také  někdy  mezi  sebou 
tuze  rozvadili,  a  že  jeden  druhého  klamal.  Svrchu  psaný  pražský 
kupec  Zikmund  z  Rohu  pohádal  se  na  cizím  rathouze  (v  Norim- 
berce)  s  kupcem  Jiříkem  Longrmerem,  s  nimž  měl  kupecké  spole- 
čenství, o  počet  tak  zle,  že  svázav  registra  a  na  stůl  v  hospodě 
křídou  napsav  společníku  svému  vzkaz,  v  noci  vsedl  na  koně  a 
s  Tomášem  šmejdířem  ujeli  na  ráz  12  mil.')  Podvodným  ukázal  se 

^)  Na  smlouTé  podepsáni  dva  STédkové,  oba  méSC  praidtí,  Jan  BaTor 
z  Cetolibé  a  Jan  Hrabané  z  Ylkánova,  jehož  pfídomek  z  Ylkánova  spatřujeme 
pozdéji  při  jméné  Zikmunda  Roha  freiberského. 

•)  Arch.  praž.,  ft.  2212.  C.  28, 

•)  Arch.  praž.,  6.  1047.  L.  8. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Mince.  961 

býti  svrchupsaný  Jošt  Ginter.  Ten  po  letech  (1633)  ošidil  Zikmunda 
Vaničkovic,  měštana  staroměstského,  jenž  se  s  nim  spolčil  na  ku- 
pectví dříví  tisového,  nékolik  set  vydlužlv  se  v  Židech.  Ginter  utekl 
do  Uher  a  společník  přišel  o  peníze.^)  Proto  také  nejedni  společ- 
níci tvrdili  sobě  obchodní  svůj  poměr  (a  zvláště  dluhy),*)  knihami 
městskými ;  odkudž  přišly  nám  některé  smlouvy  o  spolčení  v  po- 
vědomost. 

Na  konec  nelze  nezmíniti  se,  kterak  r.  1626  kupec  malostranský 
Jakub  Raytlinger  prodal  svůj  obchod  pražský  i  kutnohorský  bratřím, 
Prokopovi  a  Jiříkovi  Tonraysům,  kupcům  na  Malé  Straně.  Prodal 
jim  kupecké  a  kramářské  věci  i  dluhy,  jež  měl  u  lidi,  vše  za 
3200  kop  míš.  Ten  peníz,  na  domech  pojištěný,  měl  býti  splacen 
bílými  nebo  malými  penězi  ve  třech  letech.  Kdyby  lhůtu  nevyplnili, 
Raytlinger  směl  najednou  dobývati  dluhu  celého.  Až  do  zaplacení 
podvolili  se  kupitelé  přijmouti  Jáchyma,  bratra  Raytlingerova,  za 
služebníka  v  handli.  Proti  tomu  zapsal  se  prodatel,  že  Tonraysům 
nebude  jízdami  na  jarmarcích  v  českých  městech  činiti  překážek, 
že  nebude  za  sebe  nikoho  posílati  a  obchodovati,  zvláště  ne  v  Hoře. 
Jen  v  Praze  prý  může  Jakub  svou  živnost  vésti. ') 

Veliký  i  drobný  obchod  jako  v  době  předešlé,  i  teď  měl  ne- 
malé překážky  a  svízele  s  mincí.  Český  groš  (pražský,  později 
řečený  bílý),  jednotka  to  mincovní,  horšil  se  pořád,  *)  a  první  groše 
íprvníci)  kteréhokoli  krále  českého  bývaly  i  při  svém  zhoršení  zrnem 
lepší  nežli  následující  groše  téhož  krále.  Lze  sobě  pomysliti  hádky 
věřitelů  s  dlužníky  příčinou  prvníků  a  lehčích  grošů  rázu  pozděj- 
šího. Z  cizích  dukátů  zlatých  u  nás  v  obchodě  bemy  a  běžný  byly 
zlaté  rýnské  a  uherské,  které  zrnem  zůstávaly  stálejšími  než  mince 
stříbrná.  Na  těch,  když  se  měly  proměĎovati  na  český  groš,  nej- 
patrněji znáti,  kterak  náš  český  peníz  klesal  cenou.  Byl-H  za, 
Václava  IV.  uherský  zlatý  za  24  grošů  a  rýnský  za  18  gr.  českých, 


')  Když  se  vrátil,  soudili  se.  Registr,  čem.  hejtman,  v  Museu  zemském 
2.  JJ.  O.  3. 

*)  Mimo  jiné  dobrý  příklad  r.  1501  7  kn.  arch.  praž.,  č.  2097.  17.  Jakmile 
poznal  Pavel  Doudleb,  že  Havel  Simuoné,  s  nímž  byl  spolčen  v  obchodč  vinném, 
dobytčím  a  rybném,  že  hospodářsky  klesl,  hned  se  pfipovědél  k  jeho  domu. 

•)  Arch.  pražs.,  č.  2212.  F.  12. 

*)  Minci  z  doby  válečné  vyjímáme  jakožto  nejhordí  a  jen  dočasnou. 
R.  1428  přiznává  se,  že  obec  z  ní  mela  Škodu.  Rukop.  gerdtorf.,  č.  82.  26. 
Osiatné  od  vypuknutí  bouře  až  do  r.  1422  délal  minci,  kdo  déiati  chtěl. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


r.  1457  platil  uherský  zlatý  již  34  groše  a  rýnský  í 
konce  počítán  uherský  zlatý  po  40  groších.  V  tu 
český  tedy  velmi  pokleslý.  Král  Jiří  podle  slibu  sv 
r.  1467  a  1469  učiněného,  minci  polepšil,  takže  r. 
uherský  brán  v  29  groších  českých;  časem  se  zi 
o  něco  polepšilo,  takže  r.  1485  nařízením  sněmovníi 
byl  za  27  gr.  českých,  a  zlafák  rýnský  za  20  gr. 
zlatý  uherský  bére  se  za  48  grošů! 

Na  míře  ještě  horší  byla  mince  drobná,  jíž  poč 
na  groš.  R.  1473  za  Vladislava  ražena  drobná  min 
jejíž  7  kusů  šlo  na  groš.  Sněm  r.  1485  nařídil,  a 
příště  slul  peníz,  též  bílý  nebo  denár,  a  bývalá  < 
14  kusů  šlo  na  groš,  aby  měla  jméno  haléřů.  Jí 
jadrné,  to  sudme  z  toho,  že  6  kop  grošů  rovnalo 
7  kop.  Od  r.  1619  razily  se  u  nás  tolary  jáchymon 
za  18  grošů  pražských  i  po  zlatém  rýnském  (r.  1625 
doby  v  zrně  tuze  nehoršily. 

Horší  zmatky  než  nestálost  zrna  domácí  mince 
chách  monety  cizí,  zlé,  obyčejně  daleko  horší  nežl 
Jenom  jedna  mince  cizí  stala  se  u  nás  v  této  periodí 
s  grošem  českým.  Byly  to  „mečové"  groše  míšeóskýcl 
již  v  předešlé  době  po  vzoru  pražských.  Obchoder 
k  nám  takovou  měrou,  že  tu  zdomácněly  a  r.  14ť 
z  mincí  zapověděných,  a  odtud  obvyklo  počítati 
českých,  takže  groš  český  položen  za  dva  míšeňské. 

Za  nejhorší  minci,  která  k  nám  vnášena,  pl 
mince  Fridricha  III.  císaře  a  jeho  bratra.  Ta  byla  a 
jí  tak  říkali.  Zlé  byly  mince  zhořelické,  „orlíci",  n 
perci"  a  jiné  lehké  groše,  časem  také  vratislavské,' 
je  sem  nosili  a  naši  českou,  lepší,  odnášeli.  Zápo 
aby   mince   cizí   zlá   a  nešlechetná    nebyla   do  Cech 

')  Arch.  pražs ,  C.  2133.  16.  Arch.  Ces.  V.,  423. 

*)  Snad  byla  míSenská  mince  v  Cechách  nezbytnou.  Máme 

v  Hoře  od  r.  1471—1526  zmincováno,    a  toho  se  nám    nezdá 

mincovně,    která  vynikala   nad  pražskou     Jen  r.  1474    zminc 

^\  a  r.  1491    130  hřiven,   jindy  jsou   počty  hřiven   nepatrné   me 

^  horský,  6.  7.  Opis  v  arch.  zemsk. 

•)  R  1512  srovnáván  nový  haléř  vratislavský  s  6esk 
vratisl.  NNN.  107. 


Cla  a  mýta.  958 

máhaly  sotva  nadlouze.  Král  Jiří  pro  usnadnění  obchodu  a  na 
zkoušení  nedobrých  mincí  zřídil  v  Praze  r.  1460  menu,  v  níž  mohh 
kupci  a  obecenstvo  cizí  peníz  vyměniti  sobě  za  český,  ovšem  s  pří- 
slušnou srážkou,  která  se  lidem  nelíbila.  Poněvadž  nad  všecky 
zmatky  mnozí  lidé  —  zvláště  židé  —  dobrou  minci  obřezávali, 
pilovali,  aby  jí  stříbra  ubrali,  nezbývalo  obchodníkům  nežli  vážiti 
minci  při  každém  obchodě,  zdali  jest  řádnou  či  „nevážnou".  ^) 
Zmíněno  buď,  že  také  za  obtíž  bývalo  předlouhé  počítání  stříbrné 
mince.  Půl  dne  trvalo,  než  spočítáno  několik  desítek  kop  českých 
grošů.  Aby  se  nemýlili  a  nemusili  počítati  znova,  užívali  „početních" 
grošů ;  když  totiž  vhozen  do  pytle  určitý  počet  mincí  odpočítaných, 
položen  za  ně  na  stůl  jeden  početní  ^roš. 

Množství  celamýtpo  cestách  a  v  městech  bývalo  stále  ne- 
malým stížením  obchodu.  Psal  jsem  o  clech  XV.  století  v  jiném 
díle  (Obraz  IL,  463),  i  protož  zde  dotknu  se  jen  nejdůležitějšího 
pro  celkový  obraz.  I  v  této  periodě,  zvláště  za  anarchie,  vznikala 
cla  nová  svévolná ;  králové  ze  svého  práva  také  zakládali  nová  cla, 
zastavovali,  přepouštěli  stará,  propůjčovali  městům  ungelty  a  cla 
v  branách  s  úlohou,  aby  měšfané  za  to  spravovali  cesty.  Tak  ob- 
drželi Staroměstští  od  Zikmunda  říčné  clo  v  Modřanech,  Jiří  dal 
clo  v  branách  Kolínským,  od  téhož  krále  Novoměstští  koupili  clo 
brány  Vyšehradské  za  500  kop  (r.  1469)  a  získali  r,  1460  clo  ze 
dříví  nebo  výton  v  Podskalí,  když  se  byli  dosti  nabádali  s  Tábo- 
řany,  jimž  100  kop  ročně  z  výtonu  zapsal  r.  1437  Zikmud  v  dluhu, 
vzav  výton  kapitule  vyšehradské.  *)  Od  Jiřího  také  Staroměstští 
získali  r.  1459  právní  držení  pražského  cla  mostního,  jež  v  husitské 
bouři  obsáhli  o  své  ujmě.  ^)  Již  snad  r.  1432  zřídili  si  na  toto  clo 
zvláštní  úřad  mostní;  dva  městští  celní,  jeden  „k  veliké  pušce," 
druhý  k  malé,  jsou  tu  již  za  husitské  vojny.  Mnohým  městům  dal 
právo  celné  Vladislav  král.  Některá  města  odkoupila  si  to  právo 
od  šlechticů,  kteří  měli  na  ně  výsadu  královskou  z  doby  předešlé. 
Jen  Malostranským  nezdařilo  se  získati  clo  ze  tří  bran  svého  města. 


')  Typickými  jsou  zápisy  o  tom  jako  tento:  > Koupili  jsme  (zboží)  za 
160  zlatých  uherských,  na  zlaté,  na  rázu  i  na  váze  pravých.<  R.  1466.  Arch. 
pražs.,  C.  2080.  186. 

•)  Jiří  vyplatil  Táborským  summu  za  výton,  dal  ho  Novoměstským  za 
dluh  2000  zl.  uher.  a  1000  kop  ft.,  dokud  by  dluhu  nezaplatil.  Emler,  Arch. 
Pam.  VIII.,  3.  Arch.  pražs.,  ft.  2096.  V.  7.  8.  Celakovský,  Cod   J.  265. 

•)  Celakovský,  Cod.  1.,  244.  Stvrzeni  Vladislavovo  r.  1472  tamž  270. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


954  Kniha  III.  18.  Obchod  y  períodé  husitské. 

Zikmund  dal  ono  clo  Zajicům  z  Hazmborka,  a  ti  r.  1488  prodali 
je  Staroměstským.  Bylo  o  to  hádek  dosti  až  do  r.  1506,  kdy  spory 
jak  tak  urovnány  smlouvou.  ^) 

Celných  zastávek  bylo  úhrnem  tolik,  že  r.  1615  sněm  byl  nucen 
zakazovati  cla  nespravedlivá  a  bez  výsady  starodávné.  Poněvadž 
páni  a  rytíři  nechtívali  cel  platiti  žádných,  týž  sněm  rozhodl,  aby 
cel  ani  tržného  neplatili,  když  něco  ze  svých  statků  vezou  a  pro- 
dávají, kdyby  však  koupili  a  prodali,  platiti  musí.  Osvobození  cel 
buď  smluvené  bud  výsadní  měli  také  měšfané  některých  měst  mezi 
sebou  navzájem.  Takž  bylo  něco  toho  mezi  Kutnohořany  a  Pra- 
žany, mezi  Nymburkem  a  Kolínem  již  z  doby  předešlé;  ted  však 
o  to  bývaly  hádky,  a  právo  popíráno.  Veliké  osvobození  cel  obdrželi 
r.  1434  PlzĎané  od  Zikmunda.  NebyU  povinni  platiti  nikde  v  Ce- 
chách ani  v  říši,  na  zemi  i  na  vodách.  Poněvadž  Plzeůšti  na  oši- 
zení cel  vozili  i  zboží  cizí,  a  leckteří  kupci  se  také  na  oklamáni 
cla  za  Plzóany  vydávali,  král  Vladislav  r.  1502,  tvrdě  bulli  Zikmmi- 
dovu,  nařídil,  aby  jen  rodilí  a  osedlí  Plzeňští  měli  svobodu  čelnou, 
a  ti  aby  mívali  od  rady  městské  list  o  příslušnosti  plzeĎské.*)  Že 
Pražané  osvobozeni  cel  v  říši,  o  tom  položeno  svrchu.  R.  1604 
Vladislav  osvobodil  Novoměstské  všech  cel  v  království  krom  Prahy. 
Týž  král  také  nařídil,  aby  Novoměstští  na  mostě  v  Praze  a  v  branách 
platiU  jen  ta  cla,  která  platí  Staroměstští,  čeho  neplatí  jedni,  ne- 
plaťte také  druzí.  Za  to  zase  Novoměstští  aby  nebrali  od  Staro- 
městských z  koní  a  z  dobytka,  'j  Z  cizích  kupců  byli  jmenovitě 
Norimberští  ode  dávna  u  nás  cel  osvobozeni,  ale  přes  tu  chvíli  ta 
výsada  byla  protrhována.  S  Plzeňskými  si  to  Norimberští  r.  l4Ui< 
musili  znovu  sjednati,  že  na  vzájem  si  odpouštějí  cla;  s  Pražany 
se  konečně  smluvili,  že  budou  platiti  polovici  cla  v  Týně,  na  mostě 
a  na  Malé  Straně.  Jiných  poplatků  v  obci  arci  host  prázden  nebyl: 
musil  ze  stržené  kopy  dávati  groš,  ale  nechávali  to  k  víře  jeho 
a  k  duši,  kolik  tržby  za  týden  sám  oznámil.  Kupci  v  pražském 
undrláku  krom  jiných  platů  povirmi  byli  v  určitý  čas  dávati 
purkmistru  a  konšelům  pepř. 


*)  Tehda  mimo  jiné  Staroměstští  propustili  Malostranským  Yolný  doToz 
soli  na  dva  jojich  jarmarky ;  při  tom  aby  z  vozu  brali  po  10  groSich  a  vérlel 
soli.  Arch.  pražs.,  6.  2211.  H.  24.  Staroméstdtí  byli  vdak  pOTÍnni  dávati  ročné 
20  kop  na  dláždéní  Malé  Strany. 

")  Strnad,  Listóř  pizeft.  H.,  430. 

')  Arch.  pražs.,  6.  989.  A.  39.  Bez  datum. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Cla  a  mýta.  965 

Cla  mívala  v  královských  a  městských  financích  znamenitou 
úlohu.  ZůstaHi  kdo  ungelt  nebo  clo  dlužen,  soudy  takový  dluh 
kladly  při  projednávání  pozůstalosti  vždy  před  jiné  dluhy  na  první 
místo. ')  Co  do  povahy  a  účelu  byla  cla  v  témž  způsobe,  jak  vylíčen 
v  dobé  předešlé  (str.  370).  Byla  passážní  cla,  placená  za  užití 
silnice,  mostu,  průvodu,  byla  fiskální  při  tržbě  a  skladu.  Tarifní 
slránka  ani  tecf  nemá  jasného  principu  ani  jednotnosti.  Na  hodnotě, 
na  větší  menší  ceně  dovezeného  zboží  zakládají  se  cla  řídko  kdy, 
a  lo  patrně  pro  nesnadnost  svého  vybírání:  čelný  byl  by  musil 
býti  kupeckým  odborníkem.  Obecně  vybírala  se  cla  specifická  dle 
váhy,  od  kusu,  na  kopy,  dle  nádoby,  od  truhly,  od  vozu  jako  za 
starodávna. 

Cla  čestná  v  branách  i  říčná  byla  dosti  prostě  tarifována. 
Obyčejně  bylo  platili  z  vozu  groš,  z  dobytka  velikého  peníz 
(2  haléře)  a  z  drobného  haléř.  Někde  při  tom  clili  zvláště  pivo, 
činíce  rozdíl  mezi  cizím  a  domácím.  V  sazbě  litomyšlské  (1490) 
a  v  hojnější  sazbě  mělnické  (1498)  clí  se  mimo  pivo  též  víno,  me- 
dovina,  olej,  koření  (na  libry),  kůže  (na  kopy),  sukna  dle  postavů 
a  dle  toho,  jsou-li  šerá  nebo  barvená  (tedy  cennější),  herynky, 
železo,  vor  dřeva,  koně,  sůl,  tuky,  vlna,  žernovy;  sazba  jde  od 
peníze  po  groš ;  jen  kopa  blan  (kožešin)  clí  se  3  groši  a  víno  rivoli 
4  groši.  V  sazbě  mělnické  uvádí  se  ještě  také  clo  2  peněz  od 
-lehké  koupě  v  uzlu",  od  lodi  veliké,  kterou  táhnou,  16  grošův 
a  od  vozu  soli  „půl  vértele",  tedy  clo  in  nátura. 

CJlo  mostu  pražského,  jak  bylo  r.  1476  upraveno,  má  ráz  jako 
nejpestřejší  clo  tržní.  •)  Skoro  při  každém  voze  platiti  jest  právo 
iconské  po  2  penězích.  Od  zboží  se  platí  zvlášf.  Řemeslníci  plat* 
od  truhel  a  soudků,  vezených  na  jarmark,  bez  zřetele  k  zboží. 
Ždárské  železo  a  jiné  kovy  i  kupecké  věci  clí  se  dle  váhy,  srpy 
dle  počtu  kop,  pánev  pivovarská  mosazná  v  tarifě  psána  zvlášC; 
kámen,  dříví  a  tyčky  clí  se  dle  vozu,  vlna  na  centy,  dobytek 
a  koně  od  kusu,  z  býka,  kozla,  berana  nic  se  neplatí.  Husy  od 
kusu  a  dle  toho,  hladové-li  či  krmné.  Ze  šlojířů  se  platilo,  byly-li 
v  uzle,  sukna  a  plátna  dle  postavů  a  štuk,  chmel  se  clil  ze  strychu 


*;  Po  zavraždéném  Janu  Šípoví  v  Praze  r.  1626  soud  přiřkl  nejprv  úřed- 
nikům  ungeltu  krále  JM.  6  kop,  potom  úředníkům  mostu  10  kop,  pak  úředníkům 
2  Sestipánů  17  kop  cla  vinného,  nebot  >právo  ukaziye,  že  královské  dluhy 
a  obecní  předkem  jíti  mají.<  Arch.  pražs,  ft.  1129.  197. 

»)  Arch.  pražs.,  ft.  3.  31. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


956  Kniha  OL  13.  Obchod  v  períodé  husitské. 

(Staroměstští  nic\  ryby  suché  cleny  počtem  tůn,  pivo  domáci 
a  cizí  (jmenuje  se  freiberské,  svídnické,  žilavské)  dle  sudů,  víno  cizí 
a  medovina  dle  láky.  Sůl  dle  káry,  dle  počtu  prostic  nebo  dle  vozu, 
af  je  plný  nebo  af  jsou  v  něm  jen  dvé  prostice.  V  sazbě  uvádí  se 
ještě  hromada  věcí  sprostných  i  důležitých,  z  kterých  bylo  platiti: 
peří,  hrnce,  necky,  mísy,  seno,  semena  cibulová,  olej,  otruby,  popel 
droždí  vinopalské  a  „voštiště".  Zajímavý  je  mezi  zbožím  relh. 
barva,  která  se  clila  na  tůny  a  kajrvly  (zr  3  tůny).  Nejnižší  po- 
platek kusový  v  mostním  cle  pražském  je  peníz,  obyčejný  poplatek 
tůny  a  centnéře  jsou  2  peníze,  od  věrtele  a  sudu  Vi  groše— 1  groš. 
od  vozu  groš  až  4  groše.  Při  truhlách  kramářských  bylo  divné 
celní  ustanovení:  „jak  se  vidí,  lak  se  bére."  Z  některých  věcí  bylo 
jen  ukázati  cejch  z  Týna;  z  některých  platilo  se  pouze  „právo 
koňské".  Tím  způsobem  osvobozeno  bylo  uhlí,  železo  berounské, 
„které  se  na  centy  neprodává,"  pivovarská  pánev  železná  nebo  jiná 
malá,  šlojíře  na  voze,  obilí,  ovoce,  živé  ryby,  sýr,  máslo,  med 
v  kbelcích.  Od  zvonu  vezeného  a  od  vozu,  na  němž  se  kdo  stěhoval 
(také  nevěsta),  bylo  dáti  jenom  celným  zpropití.  Při  některém  zboži 
zřejmě  stojí,  že  se  z  něho  platí,  když  se  veze  do  Prahy  i  z  Prahy 
(na  př.  srpy,  sůl  prostičná).  Židům  bylo  z  dobytka,  z  peří  zvláštní 
clo,  z  vína  měli  platiti  jen  zpropití,  jel-li  žid  na  voze,  měl  celným 
dáti  2  peníze,  jel-li  na  koni,  6  peněz. 

Přirovnávajíce  tento  celní  řád  s  mostním  řádem  doby  předešlé 
(str.  374)  vidíme,  že  se  některé  zboží  ztratilo  (pušpan.  Hadr),  za  to 
množství  zboží  rozmanitého  přibylo.  Co  do  sazby  pozorujeme  ne- 
stejnost  změn.  Některá  je  ted  menší,  nežli  byla  v  době  lucemburské: 
na  př.  za  cent  vlny  bylo  dáti  kdysi  V,  groše,  teď  jen  2  peníze. 
Jiná  sazba  je  zase  větši.  Na  př.  od  kamene  mlýnského  dávali  dřív 
6  haléřů,  ted  groš ;  z  vozu  soli  prostičné  dřív  groš,  teď  čtyři.  Mnoho 
sazeb  zůstává  stejných,  aspoň  na  pohled.  Z  tůny  herynků  na  příklad 
platilo  se  dříve  po  2  haléřích,  teď  po  2  penězích,  postav  sukna 
clen  kdysi  po  haléři,  teď  po  dvou  penězích  clíti  bylo  sukno  ba- 
revné, po  penízi  šeré;  od  vola,  krávy  bylo  dáti  kdys  po  haléři 
a  teď  zase  tak. 

Clo  labského  mostu  v  Litoměřicích  (z  r.  1454)  je  daleko  prosléjsi 
pražského.  Po  dvou  haléřích  platiti  jest  z  kusu  dobytka  velikého,  z  péti 
kusů  drobného,  z  koně,  ze  sudu  vína,  piva,  ze  soli;  po  6  haléřích 
z  centu  železa  a  loje,  po  haléři  z  postavu  sukna,  z  pytle  chmele. 
z  tůny  ryb,  z  vepře  a  z  člověka,  jenž  pěšky  jde  na  trh  s  něčím. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Důkaz,  že  tržné  clo  bylo  zaplaceno,  provozován 
že  trhovec,  vjížděje  do  města,  musil  v  bráně  složiti 
mu  byl  pak  vrácen,  když  přinesl  z  trhu  „cejch"  od  tr 
že  se  obchodníci  clům  vyhýbali,  jak  jen  dovedli, 
uhýbali  se  odbočením  z  výsadní  silnice  na  lakové  ] 
a  necesty,  že  šlo  i  o  hrdlo  a  ztrátu  všeho  zboží  i  s 
stávajíce  svozy  před  branami  a  obchodujíce  pokoutně, 
po  vsích,  vyhýbali  se  clům  tržním. 

Na  konec  jest  zase  položiti  o  židech,  pol 
obchodu.  *)  U  nás  nebyli  tak  v  popředí  jako  v  Polšt 
ale  jest  činnost  jejich  čím  dál  více  znáti.  Hlavnín 
jich  pořád  bylo  půjčovati  se  ziskem  lichvářským.  Pí 
a  na  „základy",  zhusta  i  na  zástavy  kradené,  půjčova 
a  úřadům.  Poněvadž  židé  náleželi  k  regálu  královi 
výšku  lichvy  zeměpán,  a  když  v  době  jagaillovské  ži 
větší  měrou  v  područí  vrchností  a  obcí,  přijala 
židovská,  jak  byla  dotud  zeměpansky  zregulována. 
vždy !  V  době  války  husitské  žid  bral  lichvy  43—44^ 
proto  Zikmund  r.  1436  rázné  nařídil,  aby  lichva  n 
pominula,  ale  jistinu  aby  dlužník  splatil.  Ale  poton 
hůře.  Židé  obvykli  bráti  z  kopy  groš  týdně,  to  , 
Za  krále  Jiřího  klesl  lichevný  úrok  na  377o-  K.-  ■ 
dovolil  židu  libovolný  úrok  z  dluhu  do  5  kop ;  co  pů 
měl  bráti  2  peníze  bílé  týdně,  tof  247o.  Tuto  výs 
i  venkovské  obce  ujaly  a  držely  až  do  konce  period 
staroměstská  r.  1515  snažila  se  snížili  tento  úrok  na  2 
týdně,  což  by  bylo  12%,  ale  tušíme,  že  židé  nepc 
jsme  přesvědčeni  z  mnohých  zpráv  pozdější  doby,  že 
žid  bral  podtají,  byla  vždy  ještě  vyšší  nežli  sazba  úř 
lo   vzrůstal    prodlením    dluhu,    neboť    dlužník   mus 

')  R.   1442    SlanStí    hrozí    mosteckým    a  lounským  kup 
budou-li  se  vyhýbati  clům.  Arch.  slam  Opisy  v  arch   zemsk. 

')  O  židech  novéji  a  se  stanoviSté  právnického  psal  Celafc 
k  déj.  židů<.    1898  (Otisk  z  C.  C.  Mus.).    Před  tím  Tomek   v 
místech  v  I..  II.,  VllL,  Emler  v  C.  C.  Mus.  1866  a  j. 
>^^  ')  Jodoci   Decii    de   Sigism.   reg.    temporih.    liber.    Gzei 

N:  zarzów  122. 

*)  V  Plzni  r.  1501   snesením  rady  židé  neméli  více  bráti 
do  téhodne.  Strnad,  Listár  II.  424. 


z  úroků  (rycarty,  reyčarty).  ^)  Rycarty  jsou  časem  zapovídány,  ale 
marně.  R.  1497  stanoveny  na  1  peníz  z  kopy  týdně.  Také  marným 
bylo  všeliké  obmezování  při  půjčkách,  do  kolika  smí  se  kdo  dlužiti, 
že  dluh  nesmí  býti  na  listy,  že  musí  díti  se  před  radou  u  knih. 
Proti  všemu  se  žid  v  dlužním  listě  obrnil.  Bartoš  zvonař  na  příklad 
zapsati  se  musil  židu  Jonáši  (r.  1629)  pro  dluh  200  gr.  česk. 
s  úrokem  12*/,  kopy  gr.  č.  čtvrtletně  (!),  že  v  určitý  čas  zaplatí, 
„nebera  ku  pomoci  sobě  a  k  vejmluvě  práva  ani  svolení  a  zůstání 
zemského  (bylo-li  by  jaké  odložení  dluhů)  obyčejem  nižádným" ; 
pakli  by  nedal  v  čas,  má  jíti  (novou)  lichvou  na  každý  týden  z  každé 
kopy  po  2  denárech  bílých  tak  dlouho,  dokud  nezaplatí.*) 

Židé  zakládali  svými  kapitály  obchodníky  naše  i  cizí,  o  čemž 
dovídáme  se  náhodou  a  jen  ze  soudních  sporů,  kdy  jedna  strana 
chtěla  druhou  ošiditi.  •)  Židé  dotýkali  se  tou  dobou  již  obecně 
šidby  s  mincemi,  dobrou  minci  vynášeli  ze  země,  zlou  vnášeli 
a  s  dobrou  ji  míchali.  R.  1615  obec  staroměstská  usnesla  se, 
kdyby  žid  platil  jinou  mincí  než  horskou,  aby  mu  byla  pobrána, 
nebof  lehké  mince  mísí  s  horskou.*) 

Po  zvyku  a  řádu  židé  směli  obchodovati  jen  na  svém  tarmarce. 
Zbožím  jich  měla  býti  všeliká  veteš.  Ale  oni  si  najímali  již  v  této 
době  řemeslné  tovaryše,^)  kteří  jim  upravovali  veteš  jako  na  novo 
a  podloudně  robili  také  věci  nové.  Žaloby  a  zákazy  toho  zvláště  se 
množí  od  počátku  XVI.  věku.  Plzeňští  zakazují  židům  dělati  šlojíře 
(1501),  obec  novoměstská  r.  1603  zakazuje  židům  vkračovati  v  ob- 
chody řemeslníkův  a  překážeti  jim  v  dílech  řemesla,  při  tom  jme- 


')  Die  Tomka  ze  slova  ritardo. 

«)  Arch.  pražs.,  č.  2098,  378. 

•)  R.  1505  Saiamon  Munkův  yinii  v  staroméslském  soude  kupce  norimber- 
ského Kiamarera  z  dluliu.  Ukázal  cedule.  Kupec  tvrdil,  že  žid  tolik  nepůjčil 
prý  jest  podveden  >lím  obyCejem,  že  žid  jest  napsal  a  zapečetil  jednu  ceduli 
a  potom  poví,  že  jest  zle  napsaná,  a  kázal  mu,  aby  Jinou  napsal,  a  on  jest  tak 
učinil,  a  žid  navrátiv  první  a  vzav  druhou,  vystraSil  ho  ze  sklepa  a  zapečetil 
i   druhou  jeho  sekretem  a  má  tam  ten  sekret  podnes*.  KonSelé  chtéjí  důkaz  do 

A     rtoA&\    a    alihiiii     ialrnxrá     r\í\t\vf\Av    trp«i»ti        R      l/iSfí     zaSfí    má    HendfVCh.     kuOeC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


960  Kniha  III.  13.  Obchod  v  periodé  husitské. 

novitě  chce,  aby  nechodili  se  šaty  po  domech,  leč  by  sobě  kdo 
kázal,  aby  mu  žid  donesL  A  zase  r.  1613  nucena  jest  obec  totéž 
opakovati.  Také  staroměstští  jim  r.  1616  zakazují  délati  a  prodá- 
vati nové  kožichy,  tesáky  a  jiné  věci.*) 

Ve  svém  Židovském  městě  nebo  v  ulici  své  židé  prodávali  nej- 
dražší věci,  zvláště  propadlé  zástavy  od  zlata,  stříbra,  drahé  látky 
a  všeliké  kusy  cenné  zhola  bez  kontroly.  Obchodu  s  dobytkem 
zmocnili  se  zvolna  tou  legitimací,  že  směli  sobě  řezničiti.  Také 
obchod  s  vínem  byl  dopuštěn  jim  jen  v  židovské  ulici,  ale  židé 
dotýkali  se  dovozu  velikého  nad  židovskou  potřebu.  Že  nesniéji 
kupovati  a  prodávati  krámného  (kupeckého)  zboží  (kořem',  látek 
hedvábných  a  j.),  to  jim  zvláště  v  Praze  zakazovali  často,  ale  židé 
kupovali  a  prodávali  všecko  kupectví  přec.  Pražští  kupci  dali  si  do 
Vladislavova  majestátu  vstaviti  (r.  1497),  že  žádný  žid  nemá  od 
kupců  (cizích)  bráti  ani  prodávati  zboží  pod  pokutou  ztracení  léch 
koupí,  obec  staroměstská  usnesla  se  r.  1616  právě  tak,  a  r.  1518 
žalována  od  Michala  kupce  u  pěti  korun  na  Starém  m.  židovka 
pro  dluh  učiněný  za  „kupecké  věci",  zlato  a  hedvábí.  A  židovka 
ukázala  registra  obchodní,  že  od  kupce  nepřekoupila  tolik,  a  není 
psáno,  že  by  ji  konšelé  byli  kárali  pro  zapověděny  obchod.')  Ob- 
chod s  kožešinami  vedli  tou  dobou  již  nepokryté.  R.  1502  kra- 
kovský kupec  Eustachius  viní  na  Starém  městě  žida  Magera,  ž»? 
vzal  za  612  uher.  zlatých  u  něho  siroky  sobolů,  čuby  kuní,  sukna, 
hedvábí  a  jiné  kupecké  věci,  že  nezaplatil,  než  kradí  z  polské  zenié 
utekl.  Odsouzen  zaplatiti  do  tří  dnů.*) 

Při  nákupech  svých  na  městských  trzích  židé  byli  všude  obme- 
zeni.  Nesměli  kupovati,  leč  po  snětí  víchu;  ba  na  kurném  trhu 
v  Praxe  nesmělo  ani  po  snětí  tržného  znamení  přicházeti  židů  ví<' 
než  čtyři  za  všecky  ostatní ;  jen  v  pátek  měli  svobodu  (1505).  To 
vše  dělo  se  proto,  že  židé  byh  smělými  překupníky. 

Židé  i  v  této  době  byli  chráněni  starou  výsadou  Otakara  D.. 
kterou  jim  r.  1454  Ladislav  znovu  potvrdil.  Byli  vždy  ještě  služeb- 
níky komory  královy.  Za  to  arci  platili  králi  a  podpláceli  úředníky 
v  kanceláři,   kdykoli   bylo  jim  potřebí.    R.  1487   byli  také  strženi 


O  Arch   praž,  č.  989.  G.  4.  G.  6.  C.  994.  86. 
■)  Arch.  praž.,  6    1128.  G.  12. 

•)  Arch.  praž.,  C.  1128.  46,  V  jiné  kniie  pražské  (č.  1047.  J.  XX.)  čte  se, 
že  Jan  Bedrle,  kožednik,  koupil  od  Kusyla  žida  sto  popelic  (lóáó). 


Digitized  by  VjOOQ IC 


í  bemi  zemské.  Husitskou  vojnou  protržen  regál  králův,  a  židé 
oztrušovali  se  i  po  městech  a  pKkazovali  se  pánům  pod  „úroční" 
)laty.  Počet  „královských"  židů  se  obzvláště  za  slabé  vlády  Jagail- 
oveů  patrně  zmenšuje,  a  židů  „panských"  a  „městských"  přibývá; 
idé  přecházejí  z  panství  královského  do  závislosti  a  moci  sta- 
ovské.  Nebylo  to  provedeno  bez  zápasu  mezi  králem  a  stavy, 
rozvíjel  se  prudčeji  teprve  od  r.  1494,  kdy  stavové  na  sněme  po- 
lejprv  osobují  si  ve  věcech  židovských  moc  zákonodárnou,  a  končil 
íe  před  nastoupením  Habsburků  tím,  že  regálu  královu  zbylo  z  židů 
en  málo.') 

Za  tohoto  zápasu  nevedlo  se  židům  dobře,  poněvadž  dle  toho, 
ak  se  poměry  mezi  stavy  a  králem  měnily,  židé  od  jedněch  nebo 
Iruhých  byli  vyháněni  a  vybíjeni.  Vyhánění,  jež  podnikaly  vrch- 
nosti panské,  městské  a  král,  nebylo  nikdy  upřímně  míněno,  poněvadž 
irrchnosti  (mimo  některou  katolickou)*)  o  důchod  ze  židů  pilně  stálý; 
dávaly  se  do  pronásledování  židů,  buď  aby  z  nich  vydobyly  vět- 
šího užitku,  nebo  aby  pozlobily  stranu  druhou;  někdy  také  povolo- 
valy  lidu,  jenž  ve  své  zlosti  proti  židům  vždy  byl  důsledný,  pro- 
tože houževnatě  a  nejčastěji  lstivě  shromažďovali  peníze,  jimiž  zase 
trestali  společnost  za  to,  co  jim  sociálně  upírala.^)  K  tomu  si  ještě 
pověrčivá  doba  vymýšlela  na   židy  všelijaké  zločiny,  jež  byly  oby- 


')  Průbéh  a  výsledek  zápasů  nejlépe  vylíčil  Celakovský  J.  c.  (Příspévky 
:  déj.  žid.) 

•)  R.  1494  bratří  Rožmberští  je  hnali  ze  svých  panství  na  vždy  pro  jich 
nepravé  obchody*  a  že  se  roubali  P.  Marii.  Gross  Arch.  Pam.  XIX.,  634.  Roku 
504  jsou  od  Petra  Rožmb.  hnáni  z  Prachatic. 

•)  V  Praze  byly  bouře  proti  židům  od  lidu  vzníceny  r.  1422,  1448,  1483 
lejkrvavějSí ;  r.  1497  se  král  Vladislav  židů  ujímá  a  týž  rok  dává  Chebským 
lajestát  na  vybytí  židů.  R.  1600  vzniklo  obecné  volání,  aby  židé  byli  ze  zemé 
ináni ;  1501  král  se  jich  ujal,  když  mu  nabídli  židé  zvýšený  poplatek  (500  kop 
es.);  r  1502  obec  novoměstská  nechce  pustit  židů  do  mésta;  židé  uprosili,  a 
onSeié  svolili  >k  napomenutí  krále*  (6.  989.  G.  4) ;  1604  Vladislav  dovoliye 
Izeňským,  aby  vyhnali  židy  pro  néjakou  krádež  kostelní;  1605  židé  vyhnáni 
BudéjovJc  (24  jich  upáleno),  proto  že  prý  koupili  lidskou  krev  jakožto  léCivo. 
L.  1507  snesla  se  obec  staromést.  »s  povolením  krále*  o  vyhnání  židů;  ti  dali 
B  pod  správní  a  soudnou  moc  konSelů.  Král  odvolal  své  >povolení<.  R.  1608 
ídé  z  Loun  hnáni.  R.  1510  zase  snem  chce  židy  vyhnati  ze  země;  týž  čas  se 
snáší  obec  novoměstská,  nebudou-li  židé  choditi  v  kuklách,  že  je  sousedé  chtí 
iti.  Král  se  zase  židů  ujal.  R.  1514  lid  v  Praze  strojil  bouři  proti  židům,  kon- 
elé  předešli  to.  R.  1517  a  1524  snesení  obce  staroméslské  o  vyhnání  židů,  ale 
bojí  snesení  neupřímné.  Přes  to  však  zůstávají  židé  vždy  na  nejistotách 
VVinler,  Dějiny  řemesla  a  obchodu  v  Čechách  v  XV.  a  XVI.  věku.  bl 


Digitized  by  VjOOQ IC 


962  Kniha  III.  13.  Obchod  v  període  husitské. 

čejně  zápalnou  látkou.  Také  cizí  vzory  působily  u  nás ;  židé  v  této 
době  byli  pronásledováni  všude  po  Evropě.^) 

Na  konec  podotknouti  jest,  že  v  husitské  vojně  židé  pomáhali 
husitům.  V  té  době  najdeš  mezi  nimi  jména  česká.  R.  1433  zove 
se  pražská  židovka  i  Libuší.*) 


*)  v  bližším  sousedstvu  Cech  židé  byli  hončai  ze  Štýrska,  Korutan,  xTp' I 
a  j.  (1496);  vyháněni  z  Bavor  (1442—1478),  na  Moravě  a  v  Šlezích  proQásIc-| 
dováni  (1453)  Kazimír,  kníže  těšínský  a  hlohovský,  je  vyháněl.  R.  1500  obec 
Opavská  prosí  knížete  Hanuše,  aby  je  směla  vyhnat.  >by  iidů  nebylo,  lidé  hned 
by  se  lépe  měli*.  Hanuš  je  vypověděl  > věčně*.  Ale  r.  152á  Ludvík  král  nuceni 
je  vypověděti  z  Opavy  znova,  poněvadž  (dle  slov  královských)  >skutek  neSle^ 
chetný  uCinili  nad  krví  křesťanskou,  kteréhož  skutku  i  svědomí  před  Námi  ufcá^ 
žali,  kteráž  jsme  My  viděli*.  Za  malý  čas  Opavským  poručil,  aby  židy  přijali  p^d 
trestem  2000  zl.  A  zase  za  malý  Čas  dovolil,  aby  jich  pro  ten  nešlechetný  skutek 
nebrali.  Opav.  knihovn.  mus,  č.  106.  147.;  č.  61.  74.;  č.  64.  78. 

•)  Arch.  praž ,  č.  2102.  37.5. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


REJSTŘÍK. 


AdTenanim  jus  314. 

aestuariorum  renovator  553. 

alchymisté  559. 

alecarius,  herynečnik,  heringer  viz  he- 
rynkář. 

alúnové  studnice  443. 

amicitiae  55. 

amt  =  organisace  řemeslná  50,  52. 

Anna  Jagielloyna,  královua  437. 

apalykáři  f>5,  173,  174,  236,  289,  398, 
559-663.  600. 

architector  viz  pokrývač. 

architektura,  románská  18 — 20,  gotická 
83-90,  265-282,  771—786;  rene- 
sanční 775. 

z  Arrasu  MatiáS,  stavitel  168,  269. 

artopiperista  viz  pernikář. 

arvinarii  viz  uzenáři,  sádelníci 

austrakař,  ústrakař  172,  399. 

BankéH  367. 

balik  (ligatura)  375. 

barchan,  parchan,  barchaník,  barchent- 
mk  106-109,  133,  135,  897,  402, 
435,  943. 

barvíř,  barbif  viz  bradýř  (holič)  a 
chirurg. 

barviři  kozí  139,  402,  444,  675,  680, 
861 ;  barviři  kozí  pruských  (col  oratoř 
cutium  prutenarum)  444,  581 ;  pláten 
402,  435;  suken  71,  133,  431. 

Bavarus,  opat  v  Břevnově,  78,  83,  91, 
96. 

bavlna  (turecká)  361,  876. 

beftváři,  bednáři  (doliatores)  76,  146, 
230,  398.  452.  576,  619,  661,  666, 
666,  710,  jejich  práce  849,  850. 

Bechyné  118;  architektura  86,  784; 
illuminator  518. 

Béla  118;  lázeĎ  658;  pivovár  184;  ře- 
meslo 153,202;  sklad  obchodní  101 
tiskárna  526. 

běličové  plátna  435. 


Benátky  vlaské,  obchod  109,  110,  357, 

358,  987,  941. 
Bened  Lounský,   Ried,   Ried   von  Pie- 

sting,  Ret  z  Pistova  680,   774,  776, 

778,  782,  784. 
Beneáov,  řemesla  182,  307,  429. 
Benešov  Ném.,  cech  tkalců  588. 
beranm'ci  666. 
Beroun  40;  řemesla  a  cechy  456,  467, 

459,  462,  466,  495,  689,  639. 
biretníci  184,  434. 
biretorum  colorator  134. 
Blanka,  česká  králová  120. 
Blatná,  chrám  784,  malíři  514. 
BleiStat.  ledténec  851. 
Boleslav  Mladá  118;  obchod  126,  128, 

132,   140;   lázně   170;   řem.    a  cech 

420,  446,   457,  459,    462,   683,  593, 

610,  612,  672,  698,  703,  743;  tiskárna 

525;  várečníci  912. 
Boleslav    Stará,    architektura   17,    19; 

řemesla  429. 
Bor.  malíři  514. 
Horovaný,  chrám  772. 
Borové,  uhlíři  322. 
boudnaři  144. 

boudní  kramář  (hurdler)  319. 
bradýři,  barbitonsores.  rasores  (chirur- 
gové, holiči)  73,  170,  171,  239,  398, 

564,    667.   658,   682;  jich    tovaryfli 

761;  práce  889—891. 
Brandýs    nad   Labem,    architekt.   86; 

malby  91;  řemeslo  a  cech  416.  417, 

420;  várečníci  909,  911. 
Brandýs  nad  Orlicí,  řemesla  a  cechy 

687. 
bratrstva  51,  54—56,  63—65. 180,  220, 

229,  230,  312,  694,  631,  632. 
bratrský    mistr   (brudermeister)    188. 

197    222. 
brdaři*  (neckáři)  146,  178. 
břemeno  (sarcina,  maysen)  375. 
břitvaři  150. 

61* 


Digitized  by  VjOOQ IC 


x^ 


brníH  (lorifices)  80, 160, 151,  200,  237, 
259,  398,  399,  677,  733,  738,  764, 
827 

Brno,  řemesla  a  cech  63,  65,  203,  206, 
209;  tiskárna  626. 

Brod  Český,  lázné  668;  krámy  128; 
obchod  926;  řem.  404,  432,  661. 

Brod  Ném.  118;  řem.  138;  obchod  99, 
101. 

Brod  Uherský,  obchod  947. 

Broumov,  sukna  247,  871. 

brtníci  130. 

brusič  viz  Slejféř. 

bubnáH  145. 

bucramus,  plátno  109. 

Budédín,  řemeslníci  216. 

Oudéjovice,  architektura  87,  276;  ob- 
chod, sklad  100,  361,  363,  354,  356; 
řem.  a  cechy  70,  128,  136,  138,  151, 
165,  161,  167,  191,  200,  337,  482, 
489,  613,  687,  677;  sukno  871;  židé 
388,  961. 

BuStčves,  malba  734. 

Bydžov,  kostel  778;  řem.  a  cech  76, 
88,  686,  654,  687,  689,  693,  700, 
723,  736,  768. 

Caletnici  127. 

caorcini,  corcini,  cawarsini  113. 

cech  49-64,  69,  66,  211,  220,  694; 
dvojcech  614 ;  interlokálni  63'  ;  plný 
617;  přední,  zadní  632;  spolucechy 
609;  vrchní  621;   zemský  621—627. 

cech  mistři  nebo  starší  (seniores)  222, 
341,  660—675;  c.  tovaryšů  763. 

cechovní  hospoda  599,  750;  hromada, 
sessio,  convocatio,  congregatio  677, 
679;  posel  678,  718. 

cejch,  signum,  královský  112,  znamení 
celné  113,  956;  znamení  řemesla 
221,  668.  676;   tržní  925,  931,  956. 

cejt  748. 

cellaríus  (cellararius)  11. 

czempret  467. 

censura  525. 

cesty,  silnice  obchodní  privileg.  (nu- 
cené) 99,  100,  101,  361. 

czeter  (plátno)  109. 

cetky  155, 

cibulníci  129,  422. 

cihláři,  cihelné  huti,  cihly  10,  168, 
387,  49H,  855. 

cín,  cínové  doly  23,  163,  829,  832. 

cínařské  (konvářské)  práce  261. 

ciníři  (cínaři)  viz  konváři. 

církvička  =  bouda  851, 

cirologové  (chirolog,  chirurg)  viz  bra- 
dýH. 

citámík  viz  loutnař. 


clo,  celní  řády,  ungeli 
29,    112,    113,    368 
963—968. 
coloratores  viz  barvíř 
confiraternitas,  conjur 
constructor  ecclesiaru 
corky  soli  (čárky)  94 
cukráH  8,  417. 
cuprejtýři  619,  706. 
cuprífabri,  cupripercu 

Čalouny  301,  877. 
Čáslav,  láznč  667;  ol 

právo   míle    118; 

429,  467,   469,  484 
čepčáři  (crinalistae)  i 
čepelníci  160,  463. 
CepiČníci  134. 
Česká  Kamenice,  fen 

668,  688,    690,  69( 

738,  739. 
Česká  Lípa,  řem.  49i 
číšíř,  číšař  (pechrer) 

490. 

Daktyly  (daUe)  110. 
dédinníci  7,  30,  31. 
Dčtřich  Pražský,  mal 
depositio  mercium  v 
dílo  nehodné,  faleSnc 
dláždění  mést  124,  1 
dlaždice  82,  261,  Sbl 
dlažiči,  dlaždiči  160, 
Dobruška,  řezníci  5K( 
dobytek,  jeho  ceny, 

384,  907,  930,  949 
doliatores  viz  bečváři 
Domažlice,  architekt. 

344,  901 ;   řem.  a 
domini   cerevisiae    vi 
dovoz  obchodní  23,  ^ 
drástník  136,  397,  4( 
dratevníci  138. 
drátníci  (droteiher)  1 
z  Dražíc  Jan  IV.,  bis 
dřevákáři  146,  454. 
dřevoryty  619,  809. 
dřízžeci  6. 
drobnici  128,  421. 
drštkátí  421. 
drvoátépové  (sertores 
Dubravník  (vyšívání) 
dům  svobodný  908. 
Dvůr  Králové,   mlýn^ 

416,  441,  672,  58 
dynchéři,  tunchéři  1( 
dýnaři  129,  402. 

Eliška,  královna  čest 
email  4. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


966 


chlebnice  (scampna  panům)  viz  krámy. 

chleby  126,  880. 

Chlumec,  krejčí  768. 

chmelaři  (humulatores)  chmel  23,  111, 
1-29,  386,  422,  932. 

Choceft;  řem.  687,  694,  737. 

Chomutov;  lázné  658;  obchod,  trh  98; 
právo  míle  123;  řemes.  a  cech  149, 
562,  683,  699. 

ChotéSov,  mlýny  413. 

Chrudim ;  architek.  86,  784,  785 ;  plas- 
tika 804;  obchod,  krámy  96,  112; 
řem.  cechy  202,  223,  247,  405,  661, 
686,  639,  686,  691,  699,  700,  702, 
704,  720;  sukna  132,  247. 

Chuehelec,  kostel  773. 

Chuchle  (kámen)  890. 

ChvalSiny,  Sevci  587. 

llluminatoH  163,    161,  196,    294—297, 

398,  400,  402,  614,  618. 
illuminatorů  pražských  soupis  515— 617. 
inkoustníci  147. 
innung,  einung  61,  66, 

Jahelničkáři  (nadelfasser)  142. 
Jáchymov;  lékárna,  663,  tolary,  talské 

490. 
Jamnitzer  Jan  z  Vidně,  zlatník  (?)  640. 
Jan  král  117—119. 
Jaroměř,  kamenní ci  551. 
jehlaři,  jehelníci  148,  467,  681,  906. 
z  Jelení,  Gelenius  Zikmund  527. 
Jičín;  řem.  a  cech.  132,  183,  136,  146, 

162,  178,  307. 
Jihlava,  obchod  107. 
Jílek   (Egydius)  Ryba,   zvonař  a  jeho 

rod  469. 
jílovci  10, 
Jílové,  doly  493. 
jircháři  (albicerdones,   bělokožci)   139, 

218,  402,  443,   709,  711,   714,   861; 

jich  tovaryši  759;  práce  860. 
Jiří  král  896,  898,  926,  929. 
Junkeři  163,  166,  167. 

Kabátníci  (joppatores,  joppulatores)  137, 

402,  438,   650,  652,   665,   674,  696, 

704,  705,  736,  879. 
kabátníci  veteSní  614. 
Kadaň;    obchod,    trhy   333,   334    356, 

945;  právo  míle  118,  123,  řem.  149, 

514;  vodovod  633. 
kachnáři  320. 
kalamářníci  144. 

kalhotník  (sartor  caligarum)  238. 
kámen  (váha)  112. 
kámen  brusový  107. 
kamenníci,  lapicidae  10,  84,  166—167, 

182,  279—282.  398-402,  627-632, 


661,  677.  679,  682,  685.  591,  616, 
620.  621.  696,  704.  784. 

kamennické  práce  17. 

kamenníků  huf  84,  168,  195.  616,  029, 

631. 
kamenníků  pražs.  soupis  633—543. 
kapitula  sv.  Vita  86,  91    102,  347. 
Karel  IV.  117.  119,  149,  251,  303. 
kárníci  172,  566,  732,  767. 
kartáři  (kartýři)  518. 
karty  166,  795. 

Kašperské  Hory,  kostel  267   290. 
Kavčí  skála  498. 
Kazimír,  král  polský  804. 
Kladruby  38;  architek.  86;  obchod,  trhy 

334. 
Klatovy;  kostel  276;  krámy  919;  práTo 

míle    118;    řem.  a  cech.   129,  149. 

167,  210,  211,  296,  482,  687,  695,702 
klempíři  458. 
kletnáři  146. 
klíče  faleSné  182. 
kloboučnici  (pileatores)   134,  215,  4:í3, 

442,  675,   577,   680.  685,   620.  624. 

662,  670,  676,  679,  684,  687.  690. 
691,  696,  705,  709,  726,  726,  735, 
760,  768.  858. 

kloboučky  lázeňské  743. 

kloboučník  pávový  (pileator  pavonam) 

433. 
klobouky  248,  858.  877. 
klopíH  491. 
klukaři  viz  lukaři. 
knapi  491,  730,  viz  tovarySi. 
knih  prodavači  367. 
knihaři.  knihvazači  143,  196,  238.  387. 

397.  400,   401,  403,  447,  865;  jich 

práce  866—866. 
knihtiskařstvi  Oprvotisky)  520,  522. 599. 

806—808. 
knoflíky  247. 
kobližníci  127 

Kojetín;  řem.  693,  702,  706.  707. 
kokotáři  320. 

koláčníci  127.  177,  206,  228.  416,  597. 
koláři,  kolodéji.  currifices,   nápraTnici 

3,  10,  78,  146.   200,  3»8,   4óž.  582. 

641.  657,    680,  698,   706,   707.  717, 

746,  761,  860. 
kolebečníci  143.  211.  397,  450. 
kolečníci  (rotulifices)  463,  565. 
kolečníci  (trakařnici)  172. 
Kolín;  archit.  85,  276,  298;  lázeň  557: 

obchod,  sklad,  trhy  100.  105.  330, 

833.  351,  866;  orloj  460;  právo  míle 

118;   řemesl.   cech.    136,    155.   167, 

686.  690,  666,  875;  sukno  247. 
Kolín  n.  R ,  řemesla  176,  201,  209, 226. 

681,  706. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Kolmar,  stávka  758. 
kolnici  566. 
kolomaznici  131. 

koltráfi  136,  437. 

koltry,  koltryny,  koberce  109,  301, 877. 

komissionáfský  obchod  365,  944,  945. 

konfektář  416,  417. 

koni  cena  384,  929. 

koníři  (mango)  177,  240.  320,  907. 

konváfi  (canulatores)  152,  210,  236, 
24U,  398,  402,  469-483,  582,  620. 
630.  716,  829,  840,  946;  jich  práce 
260,  829—832;  tovaryái  760. 

konvářů  pražských  soupis  471—480. 

konviCkáři  483. 

kopinníci  462. 

kopytátí  464. 

korec  (mensura,  kbelec)  377. 

kořenáH  319,  907. 

koryinici  146. 

kosaři   457,  583. 

kostečnici,  kostkáři  (taxillatores)   147. 

Kostelec  Labsk.,  řemeslo  457,  584,  664, 
693.  698,  727. 

Kostelec  n.  Orlicí ;  řem.  587,  675,  870. 

kostelníci  (viirici)  196. 

koš  na  pekař6  670. 

košíkáři,  kodnaM  146,  455. 

kodináh  455. 

koštéři  vína  (examinatores  vini,  gusta- 
tores,  extractores)  171,  339. 

kotefiníci  144. 

kotláři,  caldariatores,  kováři  médi.  kovo- 
tepci  10,  73,  152,  153,  239,  398, 399, 
401,  402.  483,  484,  844;  díla  rod- 
Smidů  a  koti.  842—843. 

kotláři  pánví  železných  467,  580. 

koudel  nik  440. 

Kouřim;  archit.  85;  cihelna  496;  lázné 
558;  mlýny  412;  obchod,  krámy  96; 
orloj  46U;  právo  míle  118;  řemeslo 
a  cechy  404,  434,  438,  445,  494,  588, 
69:^,  700.  721,  763—767,  869. 

kováničko  165,  816. 

kováH  11,  73,  119,  148,  200,  201,  219, 
456,  457,  575,  582.  584,  594,  625, 
635,  643,  651,  657,  664,  673,  677, 
680,  684,  694,  696,  698,  706—708, 
717,  720,  721,  728.  743,  746.  762, 
761,  768.  820,  821 ;  jich  díla  79,  80, 
107,  256—259,  387,  820—824. 

kováři  médi,  cuprifabri.  aeripercus- 
sores.    cupripercussores    viz    kotláři. 

kováři  prutů  stříbrných  (cánů)  491. 

kozaH  320. 


704,  709.  710,  713,  714,  727,  730, 
742.  747,  751,  759,  856—860,  923, 
947 ;  jich  práce  13,  858—861. 

kožešiny  23,  107   249.  899,  943. 

kožešnici  64,  119,  138,  212,  214,  219, 
3ck5— 337.  441,  574.  575,  679,  582, 
583,  593,  596,  619,  626,  639,  640, 
644,  647,    649,   055,  657,   686.   691, 

692.  697,  698,  703,  713,  721,  742, 
768,  856,  858,  943,  960;  tovarySi 
763.    769;   práce   9,  249,  856—858. 

z  Krajku  Kundrat  687. 

Krakov,    obchod    110,    305.    359,    362, 

938.  945;  řem.  cechy  62.  223,  393, 

690,  72Ó. 
kramáři  96,   308,   319,  328,   329,  926, 

948;   kramář    >nosici«    906.   Viz  též 

kupci, 
krampléři  (česáči)  134,  430. 
krámy,  kotce  8,  27,  44,  96,  97,  126  až 

128,  131,   182,    189,  157,    232,    307, 

317,  328,   418,  445—447,   461,  492, 

704,  718,  905,  919,  921. 
kravaři,  kraváci  320,  420. 
z  Krčina  Jan,  doktor  936 
krčmáři  (tabernarii)  76. 
krčmy  vyhrazené  325. 
krejčí,  krejčíři   9,  65,  72,  78,  81,  119, 

136,  137,    186,    187,   194,    199.  200, 

205.  208,   230,   246,   307.   310.  396, 

410,  430.   438,   676,   682,   683,  686, 

693,  696,  597,  598,  627,  641,  643, 
644,  646,  661,  662,  656,  658,  673. 
674,  686-689,  692,  693—702,  705 
až  707,  709,  717-720,  723,  727,  728, 
731,  733,  736,  737,  744,  745,  761, 
758,  769,  766—768,  858,  873,  878, 
920,  969;  jejich  práce  8,  121,  246  až 
247,  386,  878—879. 

krejčí  veteSní,  mentler  137.  141,  177, 
214.  215,  239,  339,  439,  582,  879,  919. 

kroječi  suken,  pannicidae  61,  72,  94, 
119,  122,  131,  132.  191,  306,  307, 
310—313,    316,   317,   430,  904,  921. 

kroupníci  415,  906. 

kroužkaři  197. 

kruhaři    kroužníci,  rynkéři  484. 

Krumlov,  architektura  281, 775;  řem.  128, 
167,  281,  428,  513.576.  595,  629,  644, 
658,  65H,  665,  675,  685,  688,  695, 
698—709.  718,  731,  737,  758,  759, 
766,  859. 

krumpéři,  krumpliři  (seidenneter)  135, 
136,  238,  239,  299,  402,  415.  436. 
437,  485,    488,    820;  jich  práce  14, 


on      o/^rk        o/\rk      010      oi«t 


Digitized  by  VjOOQ IC 


x^ 


kudláci  150. 

kuchaři,  kuchynníci  8,  130,  242,  399, 
4>2,  423. 

kuchyňky  veřejné  130,  422. 

kulér  404..  498. 

kumSty  (umélecké  vzory)  810. 

kupci  96.  96,  100,  237,  804,  308-316, 
318,  892—904   949-951. 

kupci  cizí  (hosté)  6,  24,  25,  41,  102  až 
104.  312,  316,  893-904.  964. 

kupci  dřev  (mercatores  lignorum)  821. 

kupeckých  vécí  ceny  383—385,  941  až 
943, 

kuraři,  kuřetníci  (pullatores)  820,  397. 

kuSaři,  balistaríi  viz  střelci. 

kutler  (krejčí,  kytlář?)  177. 

kutloř  721. 

Kutná  Hora,  architektura  267,  280,  781, 
782,  786;  plastika  785,  787,  804  až 
806;  kuchynéobecní  422,  428;  lázné 
170;  lékárny  662;  mince,  mincíři  68, 
112;  obchod,  trhy  304,  321,  331, 
332,  337.  340,  356,  894,  900,  902  až 
906,  916.  918,  922.  924,  934,  946, 
949;  řem.  a  cechy  128,  136,  138, 
149,  196,  199.  200.  213,  228,  321, 
416,  431,  432,  434,  437,  440,  446, 
461-466,  457,  469,  466,  489,  490, 
491,  494,  613,  618.  661,  666,  657, 
571,  674,  675,  684,  686,  690,  697, 
698,  600,  607.  624,  630,  633,  643. 
664.  684.  692,  699,  700,  704,  719. 
729,  748,  761,  818,  868,  871.  923, 
926;  tiskárna  625;  várečníci  911. 

kutnéH  404,  430. 

kvasák  324. 

kvinterníci  145. 

Kyje.  rybník  386. 

kytléři  137,  439. 

Ládování  obilí  (překup)  930. 

láhev,  lage.  láká  371. 

láhevníci,  láhvičníci  10,  458. 

lamači  kamene    (fractor  lapidum)  497. 

landfaréř  (apatykář)  600. 

LandSkroun,  krámy  139;  lázné  170; 
řem.  127,  168. 

lapsator  foríicum  (nožíkář  nebo  Slejííř) 
160. 

last,  váha  veliká  373. 

laviéníci  143,  738. 

lazebníci  (balneatores)  8,  73,  169,  170, 
402,  404.  664-657,  682,  689,  697, 
630,  685,  719,  721,  736,  742,  767, 
761. 

lázeň  (parní)  73,  170.  555.  657,  558, 
890;  česká  a  německá  233;  tova- 
ryšská 741. 

Ledeč,  hrnčíři  495,  686. 


lékaři  658. 

lékárna  660,  562,  663. 

lesák  451. 

leštič  kovů  402. 

Letov,  sukno  871. 

ležáci  viz  faktoři. 

IJberec,  suknářství  138,  216 

libetarius  viz  pernikář. 

LibiS,  freska  290. 

ligatura  376. 

lichva  113,  114. 

linitextor  (linifex)  viz  pláten 

listy  poctivého  splozeni  2í 
učenou  728. 

liStář.  lidtéř,  liStýř  161,  450. 

litkupnici  přísežní,  subempU 
kaufel,  maklér  104,  3 13, 
340,  341,  379.  710. 

Litoměřice,    clo   372,    966; 
obchod,   sklad    100.    101, 
954;    právo    mile    118;    ř 
119,  203,   417,   427,   481, 
691,  649,  661,  742,  760,  i 
níci  908,  912. 

Litomyšl,  clo  965;  chrám 
112;  řem.  cechy  132,  134, 
146,  149,  167,  179,  204. 
218.  307.  823.  336,  429, 
526,  586,  664,  693,  699, 
727.  728,  871,  913;  tiskař 

ližníci  viz  šrotéři. 

lodnáři  144. 

lojovníci  128,  421. 

Loket;  obchod  365;  řem.  14 

loket  mérný  a  vzorný  347,  S 

iombardi  103.  113. 

Lomnice,  tkalci  588,  631,  76 

lopatníci  148. 

losování  o  místa  krámská  2 

loubí  (podsíně)  89,  282. 

Louny,     architektura    782, 
lázné    170;    obchod,    trhy 
924;    právo    míle  118,    iSř: 
138.  428,   433.    482.    613, 
588,  733.  76H;  várečníci  90fc 

loutečníci  (pupparii,  puppa) 

loutnáři,  loutníci,  citárníci  < 
146,  403,  454 

Lovosice,  obchod  850. 

Indibrídarius  viz  drotéř. 

lukaři.  klukaři,  lučníci,  lučiS 
ííces,  fabri  arcorum  viz  si 

lútečníci  396. 

iůžkaři,  loculifíces  460. 

lžíce  266 ;  Ižičníci,  Ižičíři  (coc 

Magisteríum  11,  53,  54.  63. 
malíř  do  kamene  163. 
malíři    98,    161—168,    198, 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Nusle,  mlýn  907. 

Nymburk,  kostel  88 ;  obchod  351;  právo 
mile  118;  řemeslo  119,  136,  138,  144. 

Obchodní  družstvo,  společnost  103,  109, 

948. 
obchod   12,   21     27,   94-115,   303  až 

390,  892-961. 
obchodní  cesty  21,  99,  351,  936,  937. 
obchodníci  drobní  320,  906.  907. 
obilí  37,    108,    364;    ceny   931;   trh  a 

ládování  930. 
obrazníci  145,  157. 
odpovédníci  380. 

ohánefiník  (fochéř)  147,  402.  448. 
okřináfi  144. 
okulisté  558. 
Olivety  283. 
ollator  157 
olejníci.    oieatores,   olsleher    131,  399, 

427.  581,  696,  923. 
OleSko  773. 
oUifex  viz  smolař. 
Olomouc,  kožešníci  721. 
olovo  23,  107,  378. 

Opava,  masaři  928;  sklad  110;  židé  962. 
oplatečník  416. 
orloje,  orlojník  149,  398,  402,  459,  460, 

824,  825. 
ornátník  186,  397,  439 
osmipáni  v  ífl.  Boleslavi  672. 
Ostrov  (Slakenwerde)   nožíři  149;   trh 

svobodný  333. 
ostrožnici   (calcariatores)  73,   81,    151, 

200,  398,  402,  404,  460,  691. 
otrok  24.  30. 
otrubníci  320. 
ovocníci  320,  931. 
ožidlí  248. 

Pabulatores  320. 

pachole  (robenec)  705,  728. 

paknechti  (badknecht)  556,  719. 

paldekyn  107. 

paliči  vína  425. 

pancířník,  pancířn  80,  464. 

Panicové  viz  Junkeři 

papír,  papírny  165,  319,  358,  440.  441, 

942 
2  Pardubic  Arnošt,  arcibiskup  295. 
Pardubice,    archit.    786;    řemesl,    417, 

429,   455,  459,  465.   48'/^,    494,    586, 

597,  663,  666,   674,   693,   697,   707, 

768,  870. 
Paříž,  řemeslo  175,  185. 
Parléř  Petr,   mistr  a  jeho  rodina  166, 

16^  271,  275,  278,  284,  386 
parléř  (tovaryš)  739. 
pasiři,  cingulatores  81,   125,   157,  184, 


200,  2íi7,   211»    2] 
332,  399.   402,    41 
759,  925;  jich   pr 
PasoY,  obchod  solní 
paštikáři  (pataiers) 
paterníci  (růženečkáJ 
patron  řemesla  598. 
Patronus,  zvon  471. 
patoky  251. 
paznohetníci  129. 
pecnáři  416. 
pečetník,  pečeti  15,  6< 
pekaři  8,  69,  64,  65, 
204,  214,    223,    2S 
416,  575,   676,    6f 
620,  651,   652,    6f 
678,  679,   688,    6S 
703,   706,  716—73 
880,  924. 

Pekař  boží,  panifex  j 
elhřimov  39;    kost< 
132;  várečnící  90< 
penesticus  viz  hokyi 
penčzoménci  (auricar 
pergamen,  pergamen 
gamentista)  14;^,  1 

447,  865. 
peřináři,  peřinečníci 

448,  869,  870. 
perkmistr  63,  327,  9 
perlovce  248. 
Perné.  uhlíH  322. 
Perno.  sklad  a  obch 
pernikáři.  caletníci  { 

tores)  127,  237,  3! 

697,  883. 
picni ci,  senaři  (pabi 

176,  320. 
pilaři    143,   148,   391 

594.  640,  696. 
pintéři  viz  bednáři. 
písaH  16ií,  297. 
Písek,  architek.   88; 

356,  937;  právem 

cechy  109,  149.   4 

644,  699,  705,  754 
píštci  (fístulatores)  1 
piStčlníci  145. 
piv  nákladní  ci ;  pravc 

až  325.  601,  604,  \ 
pivo  251.  885,  886,  94 

žitavské.  zhořelecl 

362,  384,  885,   91i 

387,  888. 
pivopalové  426,  613. 
pivovarníci,  braxaton 

130,  201,   203,   42S 

909. 
pivováry  107, 184,  32 


971 


plastická   díla  17,   90,  269,   283—286, 

786-78»,  803,  804. 
pláStníci  (palliatores)  137. 
platnéři   (thorifices)    73,  80,   150,  190, 
237,  238,   240,  397.  898,   401,  402, 
463,  817,  828;  jich  díla  80,  268—259, 
827;  828. 
plátenníci,   linicidae,    linítextores    134, 
135,    177,   320,   431,    672,    769;    p. 
obchod.  906. 
plátno  108.  361,  874—876. 
plavci  dřev  172,  321,  566,  918,  932. 
pliSkaři  (iainellatores)  157. 
plotDáři  148. 
plstnář  434. 

Plzeň;  archit.  88;  lékárna  563;  obchod 
896,  901,  927,   937,  944,  946,  954; 
řem.  a  cechy  129,  182.  133, 136,  188, 
151,  178.    193,   195,  237,   403.  420, 
422,  428,   446.    449.    452.   469,  481, 
490.   492,  512,   618,  651,   569.  571, 
624,  627,   632,   667,   669,  678.    700, 
716,   722.  734,    740.  743.   851,  871, 
923.  924;  tiskárny  622.  807;   váreC- 
níci  907-912,  914;   židé  958—961. 
podeševkrajefii  445. 
podkotecký  obchodník  926. 
podmistři  749. 
Podskalí  (obchod  dřevný)  105,  918, 932, 

953. 
podstávkáři  (Slelmařské  řemeslo)  178. 

452. 
pochváři  (vaginator)  142. 
pokladníci  143. 
pokrývati  (tectores,  architectores)  169, 

496,  497,  739. 
Poláci,    řemeslníci   v  Praze   407— 4C9, 
438,  441,  447,   457,  461,    465,  480, 
492,  498,  561,  668. 
polarer  (pulér)  239. 
Police,  chrám  88;  paterník  144. 
policie  mravnosti   652;   tržní  a  živno- 
stenská 646,  925. 
Polička  99. 

Polná.  řem   128,  209,  468. 
polstářníci  147. 
pomahačky  190. 

pondélek  sváteční  (modrý)  216.  746,  753. 
popenéžnička  881. 
popružník  (popruhař)  138,  440. 
porodní  ženy  55». 
porybný,  porybné  926,  957. 
posad  ní  ci  14tí. 
postavci  pohanské  367. 
postel níci  (spondistae)  143,  450. 
postihači  (vasatores)  171. 
posiřihači.  pannirasores  71,  125.  132  až 
134,    212,  222,   240,  398,    404,  432, 
873,  904,  920,  948. 


posta  946. 

pouzdraři  142. 

pracovní  doba  225,  744,  746. 

pradleny  (lotrices)  173. 

přádlí  135. 

Praha  (rozděliti  Prahu,  jak  se  náleží, 
ve  troje  Pražské  mésto  nebylo  lze. 
ponévadž  by  se  byla  vétSina  Čísel 
v  rejstříku  opakovala  dvakrát  i  třikrál) ; 
apateky,  apatekáři.  236.  561,  600; 
architektura  86,  87,  90,  91.  252,  260, 
266— -^71,  274—277,  279,  282—285, 
289,  290,  295,  299,  301,  497,  770  až 
781;  krámy  27,  97,  126—128,  131, 
157,  307,  317,  328,  339,  418,  445  až 
447,  451,  492.  905,  920,  921;  kupci 
304.  308,  310,  312—315,  367,  892  až 
904,  946;  mlýny  232,  411—414; 
obchod,  sklad,  trhy.  cla  102,  314, 329, 
331.  332,  333—336,  341,  373,  862, 
892—911,  922,  926-944.  948—959; 
papírna  440;  piv  nákladníci  322,  323, 
914;  plastika  260,  284,  788;  právo 
mile  119;  řem  a  cech.  64.  67,  72. 
111,  126—144,  150—166,  169—176, 
186,  187,  190—196,  200,  206—219. 
222,  224,  228,  230,  236,  237,  238, 
241.  245,  250,  278—280,  296,  307, 
317,  326,  329.  335—338,  344,  395  až 
612,  514-670,  674—583,  591-698, 
606,  609—620,  623-628,  630.  633, 
635,  638—643,  650—669,  661—672, 
673—675,  678-680,  684.  686—696. 
700-752,  756—761,  764-768,  808, 
810,  813,  818.  820,  828,  a54,  865, 
858-864,  868,  873.  876,  879,  906, 
920, 926,  934.  947;  sladovnící  a  pivo- 
váry 324;  Senkéři  339,  914;  tandléři 
228;  víno.  perkmistr  916;  židé  958 
až  962. 

prachaři,  sanytrníci  152,  466. 

Prachatice;  obchod  solní  361,  353,  917, 
930.  937;  řem.  a  cech.  118,  132,  138, 
494,  588;  židé  961. 

prakaři,  pračníci  146. 

prapory  řemesel  227,  230,  633—635, 
639,  640. 

právo  míle  36,  62,  118,  119,  122,  123, 
193,  331,  601,  603.  930. 

preclíky  (prechlíkv)  881. 

předláci,  pfedlice  71,  430,  768. 

pregíři  48y,  491. 

překupování  336. 

Přelice  (zvon)  260.  835. 

přemykači  604. 

Přerov,  soukenníci  659,  675. 

pressař  radní  524. 

přesličníci  144. 

přespolní  trhovci  (hosté)  337,  923,  924. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


972 


převozníci  172. 

přezkař  (feruncator)  157,  402. 

Příbram   40,  44;   kupec  895;    řemeslo 

149,  179,  307. 
Příbram  Uhelní  322. 
Přibyslav,  hamry  8,  46,  697,  700;  řem. 

432,  586,  640,  658,  759,  766,  767. 
příjemné,  vstupné  186,  200,  695. 
Přílepy,  aloun  448.  445,  712;  uhlí  467. 
prímus  (Zunftzwang)  51,  57,   66,  591. 
prknáři  viz  pilaři, 
prostice    (mensura,    schedel,    scranna, 

kuppa)  29,  375. 
provazníci  10,  187,  216,  440,  575,  579, 

617,   666,  672,   696,  708,   711,  717, 

746.  752,   759;  jich  práce  838,  880. 
prtáci  viz  Sevci  veteSníci. 
prusky  (tůny  ryb  slaných)  927. 
prii  voz  105. 
psáři  6. 

ptáčníci  320,  421. 
pukléř  81. 

puléři  kovů  160,  240,  464. 
puSkaři,  puchsemeister  (pixidarius,  bom- 

bardista)  152,  239,  398,  402,  464  až 

466,  589,  639. 
pušky  cechovní  666. 
puStédlníci  556,  737,  742. 

Rabštejnský  Jan  297. 

z  Radce  Václav,  kanovník  297. 

řádek  (cech)  594. 

Rakovník,  architektura  633,  771,  786; 
mlýn  414;  orloj  460;  pivováry  425, 
908;  řem  cechy  149,  152,  307,  403, 
415,  417,  421,  428,  432,  438,  449, 
451,  457,  462,  465,  495,  500,  514, 
551,  572,  589,  905. 

latajčíci  590. 

ratiStníci  144. 

řebříkáři  146. 

refléři  viz  Sevci. 

registra  obchodní  946. 

Reinhart   vlaský  mincíř  79. 

rej  cech  613. 

rejféř.  ^^jféř  suken  183,  433. 

Rejsek  Matouá  z  Prostějova,  architekt, 
bakalář  .')30.  689.  774,  779-781. 

řemenáři  (coriarius)  11,  76,  142,  399, 
445,   575,  609,    712,  863,   864,  920. 

řemeslník  boudní  322 ;  řem.  na  vsi  602. 

Aepnice  Václav  v  Litoméř.  945, 

řeSetáři  (cribra  parantes)  146,  456. 

řetézníci  458. 

reth,  barva  956. 

řezáč,  řezbář  (pildsniczer)  146,  196, 
241,  454,  519,  692,  705. 

řezáči  kamene  498,  kovů  157;  pečetí  157. 

řezníci  8,  59,  64,  65,   67,  73,   74,  119, 


127,  186,  191—196.  200,  204,  206, 
209,  210,  215,  218,  337,  398,  417. 
420.  421,  432,  576,  579,  581,  583  ai 
687,  696.  697,  598,  606.  623,  632, 
633,  638^640,  647,  648,  651,  654, 
661,  662,  666-^75,  678.  685  686. 
691.  697-700,  702—704.  707,  713, 
718,  720,  722.  730,  731,  734,  920, 
923,  949;  jich  práce  883—885. 

ftezno,  obchod  108. 

rinkéři  (feruncatores)  157. 

robenci  717.  728. 

Ročov.  graduál  297 ;  sochy  285. 

roháčky  126,  250. 

rohožníci  146. 

Rokycany,  archit.  773;  kasule  300, 
819;  obchodní  cesta  a52;  řem.  307; 
várečníci  912. 

Roland,  socha  100. 

rolničkáři  1.52. 

Ronov,  hammíci  468;  chlebnice,  masné 
krámy  96;  řemesla  417,  495. 

rotSmidové.  rodSmidové  viz  kotláH. 

Roudnice,  architektura  266.  298;  malba 
292;  plastika  286. 

rournlci,  rúraři,  rúrmistři,  trubači,  tru- 
batí  143,  402,  452,  493,  494. 

roušnice  436. 

Rožmberk,  řem.  588,  593,  698,  670, 
689,  697,  720,  769. 

z  Rožmberka  JoSt,  převor  maltézů  810. 

ručnikář  (bombardista)  464. 

ručnice,  pušky,  střelby  839—841. 

rudníci  10. 

rugatrix  (snad  3 vadlí)  178. 

rukavičnici  (cirothecarii,  figellatores  9, 
134,  141,  184,  397,  433,  446,  575. 
581,  612,  680,  691,  704.  722,  750. 
876;  jich  práce  301,  386,  863. 

Rumburk,  tkalci  576. 

runatnice  714. 

růžence  266. 

na  Rus,  obchod  803. 

rybáři  8,  129,  421.  6P0,  691. 

ryby  slané,  slanečci  23,  105,  106,  110, 
111,  382. 

rybnikáH  8,  169,  641. 

rycarty,   reyčarty  (úrok  z  úroků)  958. 

Rychnov,  řem.  70,  210,  22í,  247.  429, 
586,  658,  662,  666,  668.  674.  67a 
697,  706—707,  722,  730;  tovaiyši 
769,  763—766;  sukno  247. 

rýmaři  (raymar)  viz  řemenáři. 

rynkéř  viz  kruhař. 

rytec  79.  157,  818. 

Sádelníci  128,  178,  421 ;  cena  sádla  8S4. 

Sadská,  kostel  277. 

sagma,  sarcina,  uzel  22,  375. 


Digitized  by  VjOOQIC 


salsamentarii  8. 
samostříly  849. 
sanytrníci,  prachaři  152. 
sarcina  375. 
I      saum  24. 

Sázava,  chrám  266. 

sedláři   (sellatores)    11,    13,    76,    142, 
I  200,   212,   228,  245,  250,  335,  344, 

446,  581,   584.  594,   613,  619,  658, 
686    692,   696,  710,    751,   769.  831. 
j         864;  jejich  díla  864-865. 
i      Sedlčany,    archit.    85;    hamrníci    468; 
řem.  429,  489. 
semenáři  321. 
setistrator  viz  dtetkář. 
sigillorum  fabricator  79. 
signum  viz  cech. 
sitaři  138. 
síté  pénkaví  440. 
Skalníci  159.  497,  498,  591,  856. 
sklady  nucené,    nydrlag,  depositio  100 
až  102,  314,  349.  360.  351.  363-356. 
sklárny,  sklo  160, 500, 855, 856 ;  sklenné 

o«i  856. 
sklenáH  81,   160,  161.   196,  208,  211, 
239.   397,  398,   402,  499,  500,  577, 
679.  592,  669,  692,  735,  754. 
skřidlaH  169,  398,  401,  497. 
sládci  viz  pivovarníci, 
sladomelci,  siadomelové  425. 
sladovníci,  brasearii  74,    75,  119,  130, 
191,   203.  216,   218.  230,  323,  324. 
423,  424.   576,  577.  581—584,  587. 
694,   595,  613,   616.   624.   644,  647, 
649,   651,   661,  673,  686,  698.  699, 
705.    708,   713.   714,  736,   737.  743, 
744,    747.   749.    759,  760,  909;  jich 
práce  885—889. 
slanaři,  slanci  viz  solaři. 
Slanjr,  archit.  277,   772,    786;    obchod 
355,  924;  právo  mí  Je  118;   řemesla 
445,   451,  459,  570.  869;   zbraň  do 
vojny  454. 
Slavétín.  freska  290. 
Slavkov  (Schlaggenwald),   obchod  947. 
Smečno,  řem.  5«9.  613. 
smlouva  námezdní  735. 
smolař,    pkelníci,    picariator     (ollifex) 

11,  131.  399,  452. 
snovaři   (textores  telae)  viz  pláten níci. 
Soběslav,  architektura  281.  784;   řem. 
552,    575,  576,    587,  644.  652,  667. 
673,  675.   684,  698.    700.  708,  715, 
723,  733,  740,  749.  751,  871. 
solaři,  solnaři.  salinarii,  solní  obchod, 
nákladníci  solní,  solava  96,  321,  351, 
917,  932,  942,  954. 
soukenníci  70,  72,  125,  131  —  133,  136, 
191,    192,   199,    204.  209,   210,  212, 


973 


216,   222,   223,   806,  307.  810,  316, 

403,   428,  429,  431,  575,  576,  583, 

586—588,   593,   596,  599,  627,  650, 

655,    659,  672,  674—677.  684.  698, 

705,  706.   713,   716.   733,   740.  754, 

755,   758,    759,   763,  764,  768,  871 

až  873.  904,  905.  921.  934. 
soumarové  22. 
soustružníci  10.  144.  453. 
Spéla6l  178.  399. 
stannifusores  viz  konváři. 
stávka  tovaryšů  228.  752-  763. 
stolaři   (mensifíces.   mensarum,  forma- 

tores,  mensatores)  143,  449,  574,  618. 
stolečníci  143. 
stoliCníci  143,  450. 

stoliři  (nepořádní  délníci)  657  658,  748. 
Strakonice,  řem.  cech   410,    482.   588, 

598,  699,  705.  719,  720,  836. 
strava  tovaryšská  739-741. 
střelci   (lukaři   a   kuSaři)  9.   7S,   145, 

146,    161,   206.    397,  402,  404.  454, 

455,  466.  581.  613.  702. 
střelecký   verStat   (laboratorium    arcu- 

fícum)  456. 
střemenáři  (feruncatores),    střemeniSté 

142.  260.  863,  864. 
strhaři,  struhaři  viz  pilaři. 
Stříbro   811;   havíři  590;    lázně  558; 

obchod,  trhy  334.  352 ;  pivovár  424. 

425,   911,   912,    913;   řemeslo    133. 

152,   153,  463.  482.   497,  663,  664; 

stříbrné  doly  23,  493. 
strigillorum  laboratoř  viz  Stětkář. 
struhadlník  458. 
strunař  i47.  400,  403,  448. 
stubenschaber,     >který    světnice    třec 

451,  566. 
studnikáři,  studni6níci   169,   529,  551. 

stúdve  262. 
stuhaři,  praetextas  iaborantes  486. 
sturaři  viz  stoliři. 
subemptores  in  cambío  339. 
sukna  domácí  132,  247,  870-872,  940; 

cizí    71,    105—111,   213,    307,    359. 

362,  366,  382,  942,  943,  948;  suken 

cena  386,  87'^,  943. 
sukně   (wambais)  česká,   švábská  247. 
suknakroječi  viz  kroječi. 
sůl  23,  1U6,  108,  IIU,  361,  360. 
sumečníci  129. 
Sušice,  právo  míle  118. 
svačina  vstupná  192,  695. 
svátky  201,  b66,  745,  746. 
svatvečer  742,  746. 
svícnaři  153. 

gvícníci  ř)9,  130,  427,  484. 
svíčková  pečené  745. 
svícny  16.  269. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


svÍĎáci,  mercatores  scropharum  320, 
Sviny  Trhové,  archit.  784;  obchod  364, 

937;  řem.  417,  652,  687,  698. 
sýr.  sýraři,  sýrníci  129, 320, 364, 421 ,  886. 

ičibal,  šcivaly  (estivai)  121,  250. 

SČibalníci  141. 

Semberk  (nejlepší  sůl)  942. 

Šenfeld  (SchOnfeld),  cín  153. 

áenkéři  (caupones,  pincernae)  8,  76, 
172,  325,  326,  ;h39,  914—916. 

šenkovati  tovarySe  228,  765. 

Seriinky  714. 

SermíH  173. 

šestípáni  tržní  342. 

šestipanský  úřad  672. 

šeTci  novinníci,  novětníci,  novaci  9, 
48,  65.  72,  119,  139,  140,  200,  203, 
212,  213,  217,  218,  222,  228,  238, 
335,  444—446.  674,  579,  582,  684, 
687,  692,  698.  696,  610,  640,  647, 
664,  668,  665.  672.  674,  686,  693, 
694,  697—699,  702.  703,  705. 
709,  714,  727,  743.  761.  754,  764  až 
767,  859,  860,  867,  868,  922,  925; 
jich  práce  121,  249.  867- 86H. 

Sevci  velešníci,  refléfi,  rewler,  leflíři 
prtáci,  Sevci  >obuvi  veleSného*  reno- 
vatores  sotularium,  sutores  antiquo- 
rum  calceorum  140,  188,  335,  338, 
455,  596,  617,  643,  686,  688,  692, 
697,  698,  703,  705.  711,  719—723, 
731,  735,  736,  744,  746,  768,  767, 
868,  869. 

šinaři  148. 

šindeláři  451. 

šindele  387. 

SípaH  9,  150,  399,  462. 

Skarbály  (krpce,  opánky)  249. 

škrtáky  nebo  škrtnice  126. 

šlahařové  210. 

šlejféři  (brusiči)  172,  566. 

Slojíře  a  šlojírníci  108,  109,  135,  248, 
436,  876,  877. 

Šluknov,  tkalci  676;  váreCníci  909. 

šmejdíři.  šmejd  832,  862,  905. 

šmelcník  161. 

Smukýř  434. 

Snůředlníci  (Snorafi)  403,  436. 

šos  36. 

šrotéři,  skladfií,  ližníci,  lihovníci,  ladaři 
171.  339,  564,  691,  891. 

štěpaři  9. 

álětkář,  kartáfiník,  slrigillorum  labora- 
tores,  selistratores  147,  448. 

štítaři  9.  13,  73,  81.  161.  190,  196, 
207,  400.  519,  610,  654,  656,  702,  802. 

šiukverk,  štukverknik  222,  732,  733. 

štumfaH  139,  443. 


švadlinky  439,  879. 
Svamberk,  kovář  821. 

Tábor,  clo  v  Praze  9 
řemeslo  a  cech  404,  ^ 
428,  4H2.  449—452, 
483,  494—496,  499. 

Tachov,  kostel  267;  p< 

tálníci  566,  613. 

tandléři,  tandlét,  tarmi 
331,  336,  969. 

taneční  mistr  173,  667 

tašvice  248. 

tavíři  (prenáři)  195. 

Tel6,  řezníci  597,  7o2. 

tenetáři  1H8. 

Teplá,  chrám  86. 

terfiovní  peníze  655. 

tesáci  kamene  498. 

tesaři  143,  144,  182,  45 

tesařů  sazba  182. 

Téšín.  kožešníci  693. 

textor  teiae  viz  plátem 

tiskárny  622-527. 

tisové  dříví  943,  950, 

tkadlci,  textores  9,  206 
576,  682.  683,  688 
651,670,689,697,65 
721,741,759,763   7( 

tkalci  cejch  (textores  c 
narium)  59;  koberc 
133;  hedvábí  226;  ] 

tkaničníci,  tkaničkáři  i 
165.  397,  43.5. 

tlumočník  (brašnář)  31 

tobolečníci,  tlumočnic 
tores,  taschner,  bra£ 
329.  397,  446,  674, 
práce  862. 

tolary,  tálské  490. 

Tom  maso  de  Modena  { 
tina)  289. 

topiči  6b'6. 

tornator  viz  soustružni 

tortarum  factor  (tortj 
127,  176. 

tortulanus(?)  178;  m 
dobré  psaní  místo  1: 

toulaři  (tou  leč  ní  ci)  145 

Tovačov,  řem.  593,  69 

tovaryš,  famulus,  ser 
189,  191,  199,  210 
684,  694,  697,  7i7 
738,  739.  752,  76Í 
>k  rozkázání*  729; 
730;  vandrovní  765. 
736,  765;tovarySky(i 
tovaryšů  organisace 
až  767;   starší   762, 


r 


lovarySstvo  viz  cech. 

trákaH  (nosiCi)  172.  178,  666. 

Třebenice,  řem.  cechy   576,    683,  662, 

«97.  727. 
Třeboň,  chrám  276;  obchod  364,  986; 

řem.  275,    513,    676,  688.    631,  658. 

673,  698,  741,  769,  765,  923. 
Třebová  Česká,  pivovár  913. 
irepkáři  (calopedifex)  141,  260. 
iresty  (»viny«)  cechovní  670—671 
trh    svobodný    (liberum    forum,    frei- 

markt)  97-99.  332. 
irh  výroCní   (forum   annuale-,  jarmark) 

98,  101,  318,  346,  934. 
Irhy   speciálně,  jich  řády,   sazby  105, 

329—336.    339.  341,   842,  922-928. 
iříslníci  139. 

iritulator  (trituraior?)  178. 
trubači  (tibicena)  172,  484,  667. 
IruhláH  (cUtator)  143,    282,   449,  682, 

694,    766;  jich  práce  81,    262,  806, 

845-849. 
Iruhliftník  (cistulator)  450. 
Trutnov,  papírna  441. 
tržné  27. 
tržní  soudce  27. 
túlař  viz  toulař. 
tůna.  tina  29,  372. 
Turnov,  pivo  327,  886,  912;  řem.  \27, 

457,  584,  667,    677,   680,    698,  706, 

707,  717,  728,  746,  761. 
tvořidlnici  144. 
Týn  v  Praze  (Laeta  curia)  27,  28, 102, 

153.  814,  347—349,  374,  935.  936. 
tynchéři  viz  dynchéři. 
týnský  (sud)  372. 

Učednice  689. 

učedník  (discipulus.   tyro)  190,  725  až 

727. 
uhelná  huť,  rychtář,  trh  331,  339,  340, 

933. 
uhlíH,  carbonistae   68,   172,  321,   666, 

917. 
Uhrov,  uhlíři  .^22. 
underlák,  trh  slaných  ryb;    undrláčník 

viz  trhy. 
ungelt  (dům  skladní)  100 ;  viz  Týn. 
ungelty  viz  clo. 
universitas  viz  cech 
usennici  443. 
Ústi  n.  L.,  archit.  784;  obchod,    sklad 

101,  349;  právo  míle  118. 
i'^«*í   «     n»l      Txivrtviípv  QOQ  •    fpm.    1.S8 


úvér  obchodní  947,  948. 

uzdáři,  udidlníci  (frenifíces)  11,  13,  76» 
142.  210,  212,  228,  250,  396.  446, 
574,  676,  694,  661,  684.  678.  692, 
704,  706,  860,  863,  864;  jich  díla 
863. 

uzel  (ligatura,  saum,  zom)  370. 

uzenáři  (arvinarii)  129. 

uzenina  (pernae)  108. 

Váčkář  viz  méSečník. 

váha  méstská,  kupecká  102.  346;  kna- 

povská  755,  vinná  935. 
vaječníci,  ovatores  320.  906. 
wal,  uzel  zboží  373. 
válec,  valcha  431. 
vaicháři,  váleči  71,  133,  431,  399. 
valiči  dřev  666. 
vandr  tovaryšský  690,  730. 
vápenníci  10,  168,  401,  496. 
vápno  387. 

varhanář,  varhamk  145,  403,  450. 
varhany  82,  263.  848. 
waydyS  710. 
vazač  knih  viz  knihaři. 
vazby  knih  268. 
vážní  102,  316,  339. 
vážnici  148. 
Vel  vary,  zedník  6ř>2. 
včnečníci  nebo  fiepčaři  147.  403. 
Veselí,   tkalci    688,    631,    765   viz    též 

Třeboň, 
vesnici  767. 
vetešníci  (fullones   seu  renovatores  ve- 

stium)  viz  krejčí  veteSní 
vetešníci  viz  Sevci. 
Vídeft    obchod  896;  zlatníci  190. 
Vilémov,  tiskárna  526. 
Vimperk,  obchod  353;  tiskárna  526. 
vín  nákladmci  327,  915-917. 
vína  cizí  107-110,  327,  328,  360,  361, 

383,  917;  česká  107,  357;  ceny  916, 

942. 
vinaři' (vinitor)  130,  421.  926. 
vinice  107. 
vínky  (crinale)  248. 
vinopalové  426,  613,  706,  708. 
Vlacliů  dvůr  v  Praze  3f)8. 
Vlašim,  áevci  693,  699. 
vlásky  (žemle)  881. 
vlaští  řemeslníci  v  Praze  237,  442,  467, 

497,  629. 
vlna,  její  cena,  vlnobití  740,  870,  940; 

vinná   váha  9.^.^. 


Digitized  by  VjOOQ IC 


937;  právo  míle  118;  řem.  118,  167, 

216,  281.  466,  482. 
Volary.  obchod  363. 
Volyné,  kupec  900;  řem.  429,  689. 
▼osk  24,  107,  886, 
voStníci.    voskári,    voštinári   (cerae  fu- 

sores)  73,  130,  427. 
Tozáci  (currifices)  146. 
vozatajové  viz  formani. 
Vožice.  pekafi  66. 
Vratislav,    obchod  110,   304,  851,  862, 

363,   894,   902,   938—940;    řemeslo 

220,  696,  766. 
vřetenáři  144,  454. 
vrhcábníci  147. 
Vrchlabí,  soukenník  429. 
vstupné  viz  příjemné. 
Wurmser  Mikuláš,  malíř,  288,  289. 
Wttrzburg,  obchod  306. 
vyšívačky,  vyšívání  77,  78,  81  vizkram- 

péři 
výton.  výtonník  376,  932,  953. 
vývoz  obchodní,  export  23, 105,107,  940. 
vyzina  :3,  111. 
de  Ypra  Ghristophor,    soukenník,  182. 

Zahradmci  9,  129,  177.  422. 

2áme6nící  (serifex,  serator)  148,  149, 
212.  228.  240,  397,  396,  401,  408, 
468,  4.^9,  464,  625.  691,  722;  jich 
práce  79,  257,  258,  820—824. 

^ámiSníci  (semischferber)  139,  444. 

zatčení  pro  cizí  dluh  (arestatio)  338, 917. 

zbrojíři  9. 

zedníci  165—167,  279,  280,  398,  899, 
403,  552.  577,  586,  616,  629.  635, 
696;  zedníků  pražských  soupis  544 
až  561. 

zelníci  129,  397.  422. 

Zhořelec,  obchod  947;  sukno  106. 

zkouška  mistrovská  209. 

zkušebný  rok  223. 


zlata,  stříbra  zkouška 

zlaté  a  stříbrné  doly 

zlatmci  10, 14, 67,78,1: 

190,  210.   236-241 

403,  408,   484.   485 

682,  628,  643,    650, 

692,  696,    700,    707 

728,  748.    810,   813 

nické  krámy  489;   ] 

83,  251—256,  809- 

zlatníků  pražských  so 

zlatolijci,  stříbrníci  (a 

tifusores)  155,  491. 

zlatopřádka  436. 

zlatotepci  (auripercussc 

816. 
zobáky  (calcei  rostrati 
zpropitné,  bibales  742 
zrcadelníci  156,  240,  * 
zuvači  666. 

zvéřináři,  zvířetnici  3* 
zvonaři  11,   152,    403, 
814,  833,  836,  959; 
260,  470,  471,  832- 
zvonečnik  152. 
zvony  15,  79,  83,  260. 

Zatec,  obchod,  právo 
893,  895,  919;  řem€ 
132,  136,  138,  152 
211,  307,  316,  337, 

železníci  10,  95,  321. 

železo,  huti  železné  36 

ženská  čeleď  a  práce  lí 

žernovu  ík  8,  498. 

žerléři  (joculatores)  3^ 

židé  4.  25,  113,  114, 
500,  817,  958-962. 

2ítava;    clo,    obchod 
111,  362,  384;  suku 

Zlutiee,  právo  míle  92 

žžené  víno  425. 


Chyby  hrubší. 

Na  str.     73.  nahoře        vytiSténo  kováře  místo  konváře. 


131.  dole 

132.  dole 

156,  v  prostřed 
404.  dole 

454-  v  nrostřftd 


rámy  místo  krámy. 

stříhán  místo  stříhání 

zlatotepci  místo  zlatolijci 

V  příloze  IV.  a  V.   místo   Ve 

(str.  515). 

lukaří  n^aliatArií'^  mísin  liikAfi  (sk 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC 


GENERAL  LIBRARY 
UNIVERSITY  OF  CALIFORNIA— BERKELEY 

RETURN  TO  DESK  FROM  WHIGH  BORROWED 

This  book  ú  due  on  the  last  dáte  stamped  below,  or  on  che 

dáte  to  which  renewed. 

Renewed  books  are  subject  to  immediate  recall. 


I 

r 


|S80cť54TF 
24Nov'62jc' 

NOV  14  1962 


21-100m-l,'54(1887>ie)476 


IIBRIRT   OF  THE   UNIVERSITY  OF   CUIFORNU 


^^^^>%^^^^ra^ 


Digitized  by  VjOOQ IC 


Digitized  by  VjOOQ IC